Lobo

Hierdie bladsy handel oor die dier wat die Noordelike Halfrond bewandel. Vir die Suider-Afrikaanse dier, sien strandwolf.

Die wolf (IPA: ♂: 'vɔlf ♀: 'vɔlfən) (Canis lupus) (meervoud: wolwe; vroulike enkelvoud: wolvin; vroulike meervoud: wolvinne) is 'n soogdier wat soortgelyk is aan sekere hondesoorte omdat wolwe sowel as honde tot die canidae familie behoort. Wolwe lewe meestal in groepe, waarin hulle weer familie-eenhede het. Dit is die grootste hondagtige roofdier van die familie Canidae wat in die natuur voorkom. Hoewel die wolf vroeër talryk was in Noord-Amerika en Eurasië, kom hy nou binne ’n kleiner gedeelte van sy voormalige grondgebied voor weens die wydverspreide habitatvernietiging, die mens se indringing van sy habitat, asook die gevolglike wolf-tot-mens skermutselings, wat op verdelging uitloop. Tog word die wolf, alles in ag genome, volgens die Internasionale Unie vir die Bewaring van die Natuur beskou as ’n diersoort wie se uitsterwing ons die minste oor bekommerd hoef te wees. Wolwe word vandag in sommige gebiede beskerm, vir ontspanning gejag, of staar uitwissing in die gesig, as gevolg van ’n toegedigte bedreiging vir die mens, vee en troeteldiere.

Wolwe is sosiale roofdiere waarvan die troppe soos kerngesinne funksioneer: dit bestaan uit ’n wolfpaar, wat alleenreg oor voedsel en voortplanting handhaaf, hul biologiese afstammelinge en soms ook aangenome ondergeskiktes. Die leiers van hierdie groepe staan bekend as die alfamannetjie en alfawyfie. Hoefdiere word hoofsaaklik gejag deur die prooi oor kort afstande moeg te hardloop. Wolwe is in hul tuisgebied tipiese roofdiere wat heel bo-aan die voedselketting geleë is, met slegs mense en tiere wat ’n beduidende bedreiging vir hulle inhou.

DNS-volgordebepaling- en genetiese drywingtoetse bevestig dat die wolf ’n gemeenskaplike voorouer met die hond deel. ’n Etlike aantal ander wolfsubspesies is al aangeteken, hoewel die werklike getal subspesies steeds onbepaald is.

In streke waar beide die mens en wolf woonagtig is (oftewel simpatries leef), sal die wolf dikwels in die volksverhale en godeleer van die betrokke menslike kultuurgroep teenwoordig wees en as beide positief en negatief uitgebeeld word.

Ewolusie

’n Wolf.

Tydlyn van hondagtiges, insluitende Canis lupus, in rooi aangedui (Tedford & Xiaoming Wang).

Skedel van Canis etruscus by die Montevarchi Fossielkundemuseum.

Die waarskynlikste voorganger van die wolf is Canis lepophagus, ’n klein Noord-Amerikaanse hondagtige met ’n smal skedel uit die Mioseentydperk, wat ook die vader van die prêriewolf (coyote) kon gewees het. Party fossiele wat opgediep is van die C. lepophagus, wat wel groter is en ’n breër kopbeen het, dui daarop dat dit dalk die oerdier kon wees waaruit die wolf voortgespruit het. Die eerste wolwe se oorsprong kan teruggevoer word tussen die Blankaanse era en die begin van die Irvingtoniese era. Onder hulle was die Canis priscolatrans, ’n klein spesie wat nouliks met die rooiwolf ooreenstem, wat Eurasië inbeweeg het deur die Beringlandbrug oor te steek. Die nuwe Eurasiese C. priscolatrans -bevolking het tot C. etruscus en daarna tot C. mosbachensis ontwikkel.^[4]

Hierdie oerwolf trek baie na die moderne suidelike wolfbevolkings van die Arabiese Skiereiland en Suid-Asië, wat eertyds gedurende die vroeë Kwarternêre Ystydperk tot omstreeks 500 000 in Europa verspreid was.^[5] C. mosbachensis het tot Canis lupus ontwikkel en Noord-Amerika in die laat-Rancholabreaanse tydperk weer beset. Die reeds gevestigde groter hondagtige, Canis dirus, het 8 000 jaar gelede uitgesterf toe die groot prooidiere waarvan dit geleef het uitgewis is. Mededinging met die nuwe aankomelinge om die oorblywende kleiner en vlugvoetiger prooi kon aanleiding tot sy ondergang gegee het. Weens die uitsterwing van die reusewolf het die moderne wolf as die enigste groot en wydverspreide hondagtige spesie oorgebly.^[4]

Die Noord-Amerikaanse herbesetting het moontlik in etlike vlae plaasgevind. Op die randgebied van hul tuisgebied is die meeste uiteenlopende bevolkings aangetref. Hierdie bevolkings (C. l. arctos op die Hoogarktiese eilande, C. l. lycaon aan die oostelike woude, C. l. baileyi in die verre suide en C. l. rufus op die hoek van die vasteland wat reg oorkant die indringingspunt is) word beskou as die moontlike Eurasiese oorlewende wolwe van vroeë migrasies. C. l. baileyi, C. l. lycaon en C. l. rufus toon enkele gemeenskaplike oertrekke en taksonomiese verwantskappe onder mekaar. Laat-Pleistoseense fossieloorblyfsels van bonkige wolwe, soortgelyk aan C. l. arctos en C. l. albus, is aan die suidelike Kaliforniese kusgebied opgegrawe, wat aantoon dat die Noord-Amerikaanse wolfsubspesies eens wydverspreid was. Hulle is moontlik deur gletservorming tydens die Ystydperk suidwaarts gedryf, hoewel wolwe nie meer daar voorgekom het nie. Die fossiele van kleingeboude wolwe wat baie met die C. l. baileyi ooreenstem is in ’n gebied wat Kansas en suidelike Kalifornië insluit gevind. Dit dui op ’n Laat-Pleistoseense bevolkingsverandering: die groot arktiese wolwe het suide toe beweeg; die kleiner wolfsoorte wat by die hitte aangepas was, het weer gedy soos die klimaat meer gematig geword het.^[6]

Die Japannese wolwe, wat vandag uitgesterf is, is afkomstig van die groot Siberiese wolwe wat 20 000 jaar gelede tydens die Pleistoseentydperk die Koreaanse Skiereiland en Japan koloniseer het voordat die land van die Asiatiese vasteland afgeskei is. Gedurende die Holoseentydperk het die Straat van Tsjoegaroe verbreed en Honsjoe van Hokkaidō afgesny, wat klimaatsveranderinge tot gevolg gehad het. Dit het weer gelei tot die uitsterwing van die meeste groot hoefdiere wat die eilandgroep bewoon het. Straks het die Japannese wolwe tussen 7 000 – 13 000 jaar gelede eilandverdwerging ondergaan om by hierdie klimaats- en omgewingsdruk aan te pas. C.l. hattai (voorheen inheems aan Hokkaidō) was aansienlik groter as die suidelike C.l. hodophilax, omrede dit in hoogliggende gebiede gehou en sodoende groter prooi kon bygekom het. Nog ’n rede kan ook wees dat die wolwe voortdurende genetiese wisselwerking met afgedwaalde wolwe uit Siberië gehad het.^[7]

Subspesies

’n Eurasiese wolf (Canis lupus lupus); ’n voorbeeld van die "Noordelike" wolfklade.

Vanaf 2005^[8] word 39 subspesies erken, wat die rooiwolf en twee hondsubspesies, Canis lupus dingo en Canus lupus familiaris, insluit. Die wolfsubspesies word in twee groepe verdeel:

Die "Noordelike wolwe" is fris gebou, toegerus met groot breine en sterk skeurtande en bewandel Noord-Amerika, Europa asook die noordelike Asië.^[9]

’n Arabiese wolf (Canis lupus arabs), ’n voorbeeld van die Suidelike wolfklade.

Die "Suidelike wolwe" kom inheems aan die Arabiese Skiereiland en Suid-Asië voor. Hul word uitgeken aan hul kort pelshare,^[10] klein breine en swak skeurtande. Dié groep kan dalk oorblywende spesies van die destydse oerwolwe wees, daar hulle ’n noue ooreenkoms met die gefossileerde Europese wolwe toon.^[5] Die veranderingkoers wat in hul DNS-volgordebepaling nagespoor is plaas hul oorsprong sowat 800 000 jaar terug, in teenstelling met die Amerikaanse en Europese afstammelinge wat maar 150 000 jaar terug dateer.^[11] Die Suidelike wolwe maak grotendeels kort, skerp blafgeluide^[9] en huil selde.^[12] Daar bestaan die moontlikheid dat honde en dingo’s uit hierdie groep ontstaan het.^[9][13]

In vergelyking met die Noordelike en Suidelike wolwe is diegene in Sentraal- en Oos-Asië maar van middelmatige grootte.^[5] Die verskillende breinmassas van die onderskeie wolfbevolkings is goed omskryf: die wolwe van die noordelike Europa het die grootste breine, gevolg deur die Noord-Amerikaanse wolwe, wat effens kleiner is, en laastens die Suidelike wolwe wie se breine die kleinste is. Oor die algemeen is die Suidelike wolwe se breine 5 – 10% kleiner as die Noordelike wolwe s’n.^[14] Ofskoon die gedrag en bou van die twee groepe verskil, kan teling tussen die Noordelike en Suidelike wolwe tog plaasvind: die Londense Dieretuin het byvoorbeeld eenkeer daarin geslaag om ’n Europese wolf met ’n Indiese wolvin te kruis. Die wolfwelpie het bykans op ’n druppel water na sy vaar gelyk.^[15]

Makmaking

'n Wolf.

Kopbene van ’n Sint Bernardhond en skoothondjie. Ondanks die verskil in voorkoms, word hondeskedels geredelik van wolfskedels onderskei op grond van hul verkorte muile, breër verhemeltes, beknopte gebit en die breë, swaar voorhoofsbene by die boonste gedeelte van hul kopbene.^[16]

Navorsing rakende die genetiese afstand van mitochondriese DNS tussen honde en Eurasiese wolwe het bewys dat die wolf die enigste voorsaat van die hond is. Die hond het vier mtDNS-stambome, wat aan die hand doen dat vier onafhanklike makmaak-gebeurtenisse plaasgevind het.^[17] ’n Latere studie het mtDNS-bewyse gevind wat dui op ’n gemeenskaplike oorsprong van alle honde wat uit ’n enkele Oos-Asiatiese genepoel afkomstig is.^[18] ’n Ander studie bevind weer dat die Midde-Ooste die bron van die meeste genetiese diversiteit van die hond is en daarom ook die heimat van makmaak-gebeurtenisse behoort te wees.^[19] Navorsing aan die Kunming Instituut van Dierkunde voer aan dat die hond die afstammeling is van die wolwe wat minder as 16 300 jaar gelede aan die suide van die Jangtserivier in Sjina makgemaak is.^[20] Vergelykings wat tussen die liggaamsbou van die hond en die wolf gemaak is vooronderstel dat die wolfvoorsate van die Midde-Oosterse of Suid-Asiatiese soorte moes gewees het.^[5]

’n Vergelyking tussen wolf- en hondepootafdrukke.

Die makmaakproses bly ’n algemene twispunt. Daar word deurgaans geglo dat die hond deur kunsmatige seleksie geteel is. Tog het die algemene onvermoë om volwasse wolwe te dresseer sekere wetenskaplikes laat dink dat die makmaakproses eerder deur natuurlike teeltkeuse geskied het. Daar word aangevoer dat in die tyd toe die Mesolitiese mensegemeenskappe permanente nedersettings begin bou het, hulle ’n nuwe nis (naamlik die afvalhoop) vir wolwe geskep het. Hierdie wolwe het in ’n kommensalistiese simbiose met mense geleef deur geslagte lank hul afval te eet. Natuurlike seleksie tussen wolwe wat ’n mindere vlugafstand en skuheid vir die mens se teenwoordigheid openbaar het, het veroorsaak dat die wolf met verloop van tyd liggaamsveranderinge ondergaan het. So het ’n geleidelike afskaling van oortollige eienskappe, wat voorheen noodsaaklik was om grootwild mee te jag, plaasgevind.^[21][22]

Alhoewel honde die naaste aan wolwe verwant is,^[23] is daar heelwat liggaams- en gedragsverskille. Die vergelykings wat tussen die wolf en die hond se gedrag en anatomie gemaak word, toon dat die laasgenoemde se fisiologie en gedrag met dié van jong wolwe s’n strook. Dit is ’n toonbeeld van neotenie en pedomorfisme.^[24]

Die middeloorholtebeen (tympani bullae) van die wolf is groot, bolvormig en bykans sferies, terwyl die hond s’n kleiner, verdig en ietwat verfrommeld is.^[25] Wat grootte betref, is wolwe geneig om 20% groter skedels en 10% groter breine as hul honde-eweknieë te ontwikkel.^[26] Hierdie vermindering betrek die dele van die hond se brein wat ’n rol speel by gewaarwording.^[27] Die gebit van die wolwe is ook in verhouding groter as dié van honde; die voorkiestande en malers van wolwe is baie minder saamgedruk en het ingewikkelder knobbelpatrone.^[28] Wolwe het ’n prekoudale klier by die basis van hul sterte, wat gebruik word om ’n feromoon op ’n ander wolf af te skei, om sodoende daardie spesifieke wolf as ’n troplid te merk. Hierdie inlywing word gewoonlik deur die alfamannetjie uitgevoer. Die prekoudale klier ontbreek by die hond. Tewe raak jaarliks twee keer bronstig, wolvinne slegs een keer.^[16]

Die wolf se voorbene is nader aan mekaar as dié van honde en eersgenoemde se voetspore is verder uit mekaar. Hul sterte hang regaf of is effens binnetoe na die lyf gekrul wanneer in ’n neutrale gemoedstoestand verkeer. Honde se sterte is gewoonlik effens gekrul. Wolfpote is in die reël groter as hondepote,^[22] hoewel dit bykans onmoontlik is om met sekerheid ’n wolf en hond se pote wat ewe groot is van mekaar te onderskei. Die meeste honde is geneig om ronder voetspore as wolwe te trap.^[29]

Fisieke kenmerke

Ontleedkunde

Geraamte in die Museo del Lupo in die Abruzzo Nasionale Park.

Wolwe is slanke, sterkgeboude diere met groot, afwaartse ribbekaste en rûe wat skuins na agter loop. Hul buike is ingetrek en die nekke is baie gespierd. Die ledemate is lank en stewig, met betreklike klein pootjies.^[30] Die voorpote het elk vyf tone, terwyl die agterpote vier het. Die voorbene is oënskynlik binne die bors ingedruk, met die elmboë wat inwaarts wys, terwyl die pote uitwaarts gerig is.^[25] Wolvinne is geneig om smaller muile en voorkoppe, dunner nekke, effens korter bene en ligter skouers as die mannetjies te hê.^[31] Vir hul grootte is wolwe baie sterk: hulle beskik oor genoeg krag om ’n bevrore eland-(moose) en perdekarkas om te gooi.^[32]

Kopbeen van ’n Meksikaanse wolf. Let op die groter tande in vergelyking met 'n hond s’n.

Hulle kan ook ’n snelheid van tussen 56–64 km/h haal en vir langer as 20 minute aanhou hardloop, hoewel nie noodwendig teen daardie spoed nie.^[33] In koue klimaatstreke kan wolwe die bloedtoevoer naby die huid verminder om meer liggaamshitte te behou. Die hitte van hul pootkussinkies word apart van die res van die liggaam gereguleer en word net bokant vriespunt van weefsel gehou waar die kussinkies met die sneeu en ys in aanraking kom.^[34] Die ingewande van volwasse wolwe is tussen 460–575 cm lank, wat in verhouding met die liggaamslengte 4.13–4.62 is.^[35] Die maag kan 7–9 kg voedsel^[25] en tot 7,5 ℓ water hou.^[36] Die lewer is taamlik groot en weeg 0,7-1,9 kg by die mannetjies en 0,68 – 0,82 kg by die wyfies.^[25] Die wolf se kop is groot en swaar, met 'n breë voorkop, sterk kake en 'n lang, stomp muil. Die ore is taamlik klein en driehoekig. Die kop word op dieselfde hoogte as die rug gehou en slegs opgelig wanneer hulle op die qui-vive is.^[30]

Die tande is groot, swaar en sterk genoeg om bene deur te byt, hoewel nie so gevorderd soos by hiënas nie.^[37][38] Die slagtande is stewig en betreklik klein (26 mm).^[25] Die wolf kan ’n vergruisingsdruk van moontlik 1 500 lbf/dm² uitoefen, in vergelyking met die 750 lbf/dm² van ’n Duitse herdershond. Hierdie druk is genoeg om die meeste bene oop te breek^[39] en om ’n halfduim (1,27 cm) vangrieme met een hap deur te byt.^[40]

Wolwe trek na Duitse herdershonde en huskies wat die liggaamsgestalte betref, maar is deur hul ooghoek van 40º–45º, (eerder as 53º–60º^[25]) en groter kop- en tandgrootte onderskeibaar.^[41] As ’n wolf met ’n prêriewolf vergelyk word, het die wolf ’n groter en breër snoet, korter ore, verhoudingsgewys ’n kleiner breinkas^[25] en is die sweetkliere by hul pootkussinkies afwesig.^[42]

As hulle met jakkalse vergelyk word, is wolwe groter en swaarder, het na verhouding langer bene, korter bolywe en langer sterte.^[43] Oor die algemeen is die tande minder skerp as die jakkals s’n; veral die bokieste, wat laer knobbels het, breër en meer rolrond is.^[44]

Afmetings

Opgestopte wolf en jakkals by Die Museum van Dierkunde, St. Petersburg. Let op dat die wolf groter is en ’n breër muil het.

Wolwe is die grootste bestaande hondagtige, tesame met sekere groot honderasse.^[25] Die wolf se massa en grootte kan regoor die wêreld heen wissel en is geneig om direk eweredig met die breedtegraad te vermeerder, soos Bergmann se Reël vooronderstel.^[45] Volwasse wolwe is 105–160 cm lank en het ’n 80–85 cm skouerhoogte.^[46] Die stert is ⅔ van die kop en lyf se lengte^[47] en is tussen 29–50 cm lank. Die ore se loodregte hoogte is 90–110 mm en die agterpote is 220–250 mm.^[46] Die wolf se massa verskil van streek tot streek; die deursnee Europese wolwe weeg 38,5 kg, die Noord-Amerikaanse wolwe is 36 kg en die Indiese en Arabiese wolwe se massa is 25 kg.^[48]

Wolfwyfies sal tipies 2 – 4,5 kg minder as die wolfmannetjies weeg.^[49] Wolwe wat meer as 54 kg weeg is ongewoon, hoewel buitengewone groot indiwidue al in Alaska, Kanada^[49] en die voormalige Sowjetunie opgeteken is.^[46][50] Die swaarste aangetekende wolf in Noord-Amerika, wat op 12 Julie 1939 by die 70 Mile-rivier in Oos-Sentrale Alaska van kant gemaak is, het 79,4 kg geweeg.^[49] Die swaarste aangetekende wolf in Eurasië is ná die Tweede Wêreldoorlog in die Kobeljakski-gebied van die Poltawski-streek , Oekraïnse SSR, van die gras af gemaak. Dit het 86 kg geweeg.^[50]

Pels

Wolfpoot en –neus, soos uitgebeeld word in Pocock se The Fauna of British India, including Ceylon and Burma – Mammalia Vol 2.

Wolwe verhaar gedurende laatlente en vroegsomer.

Wolwe het ’n baie digte en donserige winterpels, met kort wol- en dekhare.^[30] Die meeste van die wolhare en gedeeltes van die dekhare verloor in die lentemaande en groei weer gedurende die herfsgety.^[48] Die langste hare groei op die rug, veral op die voorkruis en nek. Besondere lang hare is op die skouers te vinde en vorm ’n soort maanhaar by die boonste nekgedeelte. Dis wanghare is verleng en loop op klossies uit. Die ore word met kort haartjies bedek wat nouliks met die pelskleur ooreenstem. Kort, rekbare en digte hare kom op die ledemate voor, wat vanaf die elmboë tot op die hakskeensenings strek.^[51]

Die winterpels is in hoë mate teen die koue bestand; die wolf in die noordelike klimaatstreke kan teen –40 °C knus in die oop velde slaap, deur sy snoet tussen die agterbene te plaas en die gesig met sy stert te bedek. Wolfpelse bied beter isolering as dié van honde en, soos in die vraat (wolverine) se geval, vorm daar nie yskristalle sodra die dier se warm asem daarteen kondenseer nie.^[48] In warm klimaatstreke is die pels ruwer en yler as by die Noordelike wolwe s’n.^[30]

Wolfwyfies is daartoe geneig om gladder, sagter hare rondom die ledemate as die mannetjies te hê en ontwikkel ook die gladste, sagste pelse soos hul ouer word. Ou wolwe het gewoonlik meer wit haartjies op die stertpunt, langs die neus en op die voorkop. Die winterpelse word die langste by die sogende wyfies behou, hoewel daar ’n bietjie haarverlies rondom die tepels plaasvind.^[31] Die middelste rughare is 60 – 70 mm lank. Die skouerdekhare sal gewoonlik nie langer as 90 mm word nie, maar kan tog 110–130 mm lank groei.^[52]

Die pelskleur wissels tussen spierwit, verskeie skakerings blond, room en oker tot grys, bruin en swart.^[53] Daar is grootliks geen pelskleurverskil tussen die twee geslagte nie,^[54] hoewel wolvinne rooier van kleur kan wees.^[55] Klaarblyklik speel die pelskleur nie ’n rol by kamoeflering nie, omrede wetenskaplikes aanvoer dat dit eerder ingespan word om sekere gebare tydens wisselwerking te beklemtoon.^[56] Swart wolwe (deur kruisings tussen wolwe en honde geteel) kom selde in Eurasië voor, omrede die uitwissing van die wolfbevolkings oor die afgelope duisend jaar paring met honde laat afneem het.^[57] Hulle kom meer algemeen in Noord-Amerika voor; sowat die helfte van die wolwe wat in Wyoming se Yellowstone Nasionale Park bly is swart van pelskleur.^[57] Aan die suide van Kanada en Minnesota is die swart kleurverskynsel meer algemeen as wit, ewenwel grys die botoon voer.^[53]

Sintuie

Die reuksin is maar ietwat swak ontwikkel as dit met sekere jaghonde vergelyk word en kan aas nie vêrder as 2-3 km windop ruik nie. Om hierdie rede sal wolwe nie sommer verborge hase en voëls kan uitsnuffel en vang nie, hoewel hulle maklik kan spoorsny as die spore nog vars is.^[58] Deur middel van hul reuksin is wolwe in gevangenskap in staat om die kossoorte te eien wat hul dresseerder geëet het.^[59] Hul gehoorsintuig is baie sensitief en kan klankfrekwensievlakke van 26 kHz aanhoor,^[60] wat die hoorreikwydte van vosse verbysteek. Gedurende herfsmaande kan hulle selfs die blare hoor afval.^[58] Daar steek waarheid in die opvatting dat wolwe bang vir strykinstrumentklanke is, omrede die wolwe by Regent’s Park Zoo beangs op lae molakkoorde reageer het.^[61] Wolwe kan nie so skerp soos honde sien nie, maar hul nagsig oortref alle ander hondagtiges s’n.^[58]

Gedrag

Sosiale struktuur

'n Noordelike wolftrop in die Yellowstone National Park.

Wolftroppe word in die media dikwels omskryf as streng hiërargiese sosiale strukture. Dis bestaan uit 'n “alfa”-teelpaar wat hul heerskappy deur gevegte bekom het, die ondergeskikte “beta”-wolwe en laastens die lae “omega”-wolwe op wie die trop se aggressie uitgehaal word. Hierdie onderskeidings is gemaak op grond van wolwe se gedrag in gevangenskap wat nie bloedverwant aan mekaar is nie. Vanselfsprekend sal gevegte en sterk mededinging in gevangenskap geskied, veral omrede daar geen wegkomkans is nie en die bakleiery onvoorkombaar meer as in die wolwe se natuurlike gebiede sal plaasvind.

In die natuur funksioneer wolftroppe meer soos 'n kerngesin: dit bestaan uit 'n teelpaar en hul nakomelinge.^[62] Die noordelike wolwe is nou wel nie geneig om so kompak en saamgesnoer soos die Afrika wildehond of gevlekte hiëna te wees nie,^[63] maar hul gesinsbande is nie so wankelrig soos die prêriewolf (coyote) nie.^[64] In daardie opsig is die suidelike wolwe meer soos die prêriewolwe en dingoes s’n wat meestal alleen of in pare voorkom.^[65] Die gemiddele wolftrop bestaan uit 5 tot 11 diere (1 tot 2 volwassenes, 3 tot 6 jongelinge en 1 tot 3 jaarlinge),^[66] maar besondere groot wolftroppe van 42 individue is al aangeteken. Wolftroppe sal selde ander wolwe in hul trop toelaat en gewoonlik doodmaak. In uitsonderlike gevalle sal 'n 1 tot 3-jarige wolf aanvaar word, terwyl die wolwe wat doodgemaak is meestal uitgegroei was.^[67] Hierdie aanvaarding van 'n nuwe troplid is 'n uitgerekte proses wat weke kan duur. Die dier sal aan aanvalle (wat selde op die dood uitdraai) onderwerp word om te toets of hy betroubaar is aldan nie.^[68] Wanneer hoefdiere mildelik in die natuur voorkom (tydens migrasie of wanneer gekalf word) kan verskillende wolftroppe tot tyd en wyl kragte saamspan.^[69] Gewoonlik sal 'n wolf op die gemiddelde ouderdom van 11 tot 24 maande die trop verlaat om hul eie te begin. Ook hier is uitsonderings: die jongste aangetekende wolwe was 5 maande oud en die oudstes was selfs 5 jaar oud. Snelleraksies wat verstrooiing kan meebring is die bereiking van seksuele volwassenheid en mededinging binne die trop om kos en teelreg.^[70]

Voortplanting

'n Wolvin versorg haar welpies.

In gebiede met 'n lae wolfbevolkingsdigtheid het 'n wolf gewoonlik slegs een wyfie.^[71] Hulle sal bymekaar bly tot die een eendag sterf. Sodra die een maatjie doodgaan kom nuwe pare vinnig tot stand. Omrede die mannetjies enige wolfbevolking oorheers is enkellopende wolvinne seldsaam.^[72] Veelwywery kom wel voor, maar hoofsaaklik in gevangenskap. Veelvuldige werpsels kom selde voor omrede die tropwyfies kleintjies doodmaak.^[73] Die vrugbaarheidsouderdom hang grootliks van omgewingsfaktore af – as voedsel volop is of wanneer wolfbevolkings kwaai beheer word, kan wolwe kleintjies op 'n jonger ouderdom grootmaak. Wolwe in gevangenskap kan op 9 tot 10 maande begin voortteel, terwyl die jongste opgetekende wolwe in die natuur wat aangeteel het 2 jaar oud was. Wolvinne kan jaarliks 'n werpsel voortbring; die gemiddelde is een per jaar. Wolwe verloor nie hul voortplantingsvermoë soos hulle ouer word nie.^[74] Inteling vind selde plaas, maar uitsonderings is al by Saskatchewan^[75] en Isle Royale aangemeld.^[76]

Die wyfies sal gewoonlik in die laatwinter bronstig raak; die ouer wyfies gewoonlik 2 tot 3 weke vroeër as die jonger wyfies. Voordat die bronstyd volg sal wolftroppe tot die einde van hierdie tydperk tydelik opbreek.^[72] Dan sal 'n vrugbare wyfie die basis van haar stert eenkant toe swaai om die skaamspleet te ontbloot. Paring duur tussen 5 tot 36 minute. Wolwe sal nie soos honde hul paarmaats verlaat om na ander wyfies te soek nie, omdat die bronstyd slegs 'n maand lank voortduur. Dragtige wolvinne sal 'n lêplek kies wat nie in die randgebied tussen twee territoria is nie, om sodoende gewelddadige konflik met ander troppe te vermy.^[77] Ouer wyfies sal gewoonlik in die lêplek van die vorige werpsel welp, terwyl die jonger wolvinne naby hul geboorteplek welp. Die draagtyd geskied 62 tot 75 dae. Die kleintjies word gewoonlik in die somermaande gebore.^[78] 'n Werpsel bestaan uit 5 tot 6 welpies. Die voorkoms van werpsels met tussen 14 tot 17 welpies is maar 'n skrale 1%.^[79] Daar is die neiging dat die werpselgrootte sal toeneem in die gebiede waar prooi volop is.^[80] In vergelyking met ander hondagtige spesies het die wolf redelike groot welpies in klein werpsels.^[81] Die welpies word blind en doof gebore en is met kort, sagte grysbruin pels bedek.

Sien ook

• Lys van wolfbevolkings per land
• Wolwe as troeteldiere en werkdiere

Verdere leeswerk

Verwysings

Eksterne skakels

Wikispecies het meer inligting oor: Wolf

• (en) Kaliforniese Wolf-sentrum
• (en) Die Internasionale Wolf-sentrum
• (en) Die IUCN Wolf Spesialiste-groep
• (en) Staying Safe in Wolf Country, Alaska Department of Fish and Game (Januarie 2009)
• (en) UK Wolf Conservation Trust
• (en) Watch Death of a Legend en Cry of the Wild van Bill Mason

Canis lupus, el llobu, ye un mamíferu de la familia Canidae que dellos biólogos consideren la mesma especie que'l perru.

Los llobos notres dómines algamaron a ser cosmopolites, pero la llucha escontra l'home polos mesmos recursos fízo que fuere estermináu y anguaño sólo s'atopa en fasteres mui reducíes de Norteamérica, Eurasia, y l'Oriente mediu. Prefier la viesca, la tundra, la taiga, la meseta y el monte. N'España alcuéntrase al norte del ríu Duero, siendo frecuente n'Asturies, u nos caberos años amuesa un espardimientu. El mayor númberu d'exemplares ta na rexón de Lleón y nos montes del norte de Zamora.

Cadarma social

Son depredadores qu'actúen en manada, con una xerarquía mui ríxida, dirixíos polos nomaos machu y fema alfa. La manada pue variar ente 2 y 12 individuos, magar qu'hai rexistraos hasta 30 individuos. Tres los alfa, tán los beta hasta llegar a los omega según los estudios de los biólogos. Cuando un alfa ta vieyu, un beta más xoven suel ocupar el so llugar. Si la pareya alfa muerre lo normal ye la división de la manada. Les manaes nueves fórmense cuando un llobu dexa la suya y reclama un nuevu territoriu, magar que ye frecuente qu'esi territoriu ya te ocupáu y el conflictu seya inevitable. Esta conciencia de territorialidá quiciás desplique la predación de perros, al ser consideraos intrusos.

Comunicación

Usen una bayura de soníos dende gruñíos, lladríos y glayíos. Estos caberos úsense pa llocalizar la manada, anunciar la so presencia a otres o encontar les venceyes dientro'l grupu.

Reproducción

Sólo la pareya alfa pue reproducise. L'apareamientu asocede de febreru a mayu. La xestación ye de 63 díes. El llobu ye maduru sexualmente a los dos años.

Mortalidá

El llobu más vieyu que se conoz vivió 16 años. En cautividá algamen los 20. La mortalidá de la camada ye mui alta. Les muertes en pelees, atropellos, y sobre too por caza del home ye bastante frecuente.

La resistencia a les presiones medioambientales de la manada ye mui alta, siempre que la pareya alfa nun muerra.

Rellación col perru

Magar que dellos biólogos consideren al perru descendiente del Chacal doráu, les últimes investigaciones clasifiquen al perru como una subespecie del llobu, nomándolu Canis lupus familiaris.

Subespecies del llobu

Sólo hai una especie de llobu que s'estrema en distintes castres.

Llobu mexicanu

Un llobu corriendo

Llobu gris

• Llobu Canis lupus
  • Llobu blancu Canis lupus albus
  • Llobu de la Península Kenai Canis lupus alces
  • Llobu árabe Canis lupus arabs
  • Llobu árticu Canis lupus arctos
  • Llobu mexicanu Canis lupus baileyi
  • Llobu de Terranova Canis lupus beothucus
  • Llobu de Bernard Canis lupus bernardi
  • Llobu estepariu Canis lupus campestris
  • Llobu mongol Canis lupus chanco
  • Llobu de la Columbia Británica Canis lupus columbianus
  • Llobu de la Islla Vancouver Canis lupus crassodon
  • Llobu del Mar Caspiu Canis lupus cubanensis
  • Llobu español Canis lupus deitanus
  • Llobu del desiertu asiáticu Canis lupus deitanus
  • Dingo Canis lupus dingo
  • Perru, Canis lupus familiaris
  • Llobu de les montañes de les Cascades Canis lupus fuscus
  • Llobu buxu-blancu Canis lupus griseoalbus
  • Llobu Hokkaido Canis lupus hattai
  • Llobu Hudson Canis lupus hudsonicus
  • Llobu Honshu Canis lupus hodophilax
  • Llobu de les montañes rocoses septentrionales Canis lupus irremotus
  • Llobu de Labrador Canis lupus labradorius
  • Llobu del Archipiélagu Alexander Canis lupus ligoni
  • Llobu común Canis lupus lupus
  • Llobu de Timber oriental Canis lupus lycaon
  • Llobu de los Territorios del Noroeste Canis lupus mackenzii
  • Llobu de la Islla de Baffin Canis lupus manningi
  • Llobu austro-húngaru Canis lupus minor
  • Llobu suroccidental Canis lupus mogollonensis
  • Llobu de Texes Canis lupus monstrabilis
  • Llobu de les grandes llanures Canis lupus nubilus
  • Llobu del valle de Mackenzie Canis lupus occidentalis
  • Llobu groenlandés Canis lupus orion
  • Llobu indiu Canis lupus pallipes
  • Llobu d'Alaska Canis lupus pambasileus
  • Llobu ibéricu Canis lupus signatus
  • Llobu de la tundra Canis lupus tundrarum
  • Llobu de les montañes rocoses meridionales Canis lupus youngi

Referencies

1. ↑ Mech, L.D. & Boitani, L. 2008. Canis lupus. IUCN 2010. Lista Roja de Especies Amenazadas IUCN. Version 2010.1. . Consultáu'l 19 April 2010.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons tien conteníu multimedia tocante a llobu.

• Wikcionariu tien definiciones y otra información tocante a llobu.

Adi canavar (lat. Canis lupus) — Yırtıcılar dəstəsindən məməli heyvan növü.

Bədənin uzuqluğu 100-140 santimetr, quyruğun 30-50 santimetr, hündürlüyü 80-100 santimetr. Çəkisi 30 - 80 kiloqram. Başı və sifəti uzunsovdur, dişləri iti, böyük qılıqcıqlıdır. Qulaqları dik və sivridir. Çox itil iybilmə qabiliyyəti vardır, onlar 1,5 kilometr məsafədən iyi hiss edə bilirlər. Tükü boz, qışda yaya nisəbətən daha qalın olur. Erkək canavar dişidən iridir. Azərbaycanın bütün ərazisi boyu canavarların yaşayış məskənləri vardır. Səhralardan tutmuş yüksək dağ ərazilərinədək məskan sala bilirlər.

Ümumi məlumat

Avropanın və Asiyanın çox isti olmayan bölgələrində boz canavarlar çoxluq təşkil edir. Şimala tərəf gedilərkən qara və ağ rəngli canavarlara rast gəlmək olar.

Canavarların ölçüləri də regional olaraq dəyişir:

• Ən böyük canavarlar Latviya, Belorusiya, Alyaska və Kanadada görsənir, 160 sm bədən uzunluğuna (+ 52 sm quyruq) və ayaqda olduğu halda, 80 sm boya çatır. Bu canavarlar 80 kg ağırlığına qədər çata bilər.
• Ən kiçik canavarlar Yaxın Şərq də və ərəb yarımadasında olur, lakin 80 sm bədən uzunluğuna (+ 29 sm quyruq) və 20 kq ağırlığına çatırlar. Ömürləri 24 ildir.

Gecə vaxtı fəaldır, onun ərazisində yaşayan bütün heyvanlarla qidalanırlar. Qışda əsasən dırnaqlı heyvanlarla, yayda isə xırda onurğalılarla (dovşanlar, siçanlar), sürünənlərlə, həşəratlarla və meyvə gilələri onların qida rasionunu təşkil edir.

Ac canavar 10 kiloqram ət yeyə bilər, adi sutka norması isə 2-6 kilqram təşkil edir. Cütləşdirmə vaxtından başqa, canavarlar 6-10 fərddən ibarət olan sürülərlə yaşayırlar. Sürüdə ierxiyaya ciddi riayət edilir. Sürünün başçısı əksər halda erkək olur ("alfa" canavarı). Sürüdə onu dik duran quyruğundan tanımaq olar. Dişiklər arasında da "alfa- canavarı" vardır, o, adətən sürü başçısından qabaqda gedir. Təhlükə olanda və ya ov vaxtı, "alfa" canavarı sürüyə başçılıq edir.

İerarxiya pilləkənın aşağı pilləsində sürü üzvləri və tək canavarlar yerləşir. Ən aşağı pillədə isə böyümüş bala canavarlar qərarlaşırlar, onlar yalnız iki ildən sonra sürünün üzvü olacaqlar. Böyük canavarlar daima başçı canavarların gücünü yoxlayırlar. Nəticədə, böyümüş canavarlar ierarxiya pilləkanın yuxarı pillələrinə qalxır, qoca canavarlar isə aşağı pillələrdə özlərinə yer tuturlar. Bu cür inkişaf etmiş sosial strukturu ovun effektivliyini daha da artırır.

Canavarlar heç vaxt öz qurbanlarını güdmürlər, onu ancaq qovurlar. Heyvanı təqib edərkən , canavarlar kiçik qruplara bölünürlər. Tutulmuş heyvan sürüdə oynadığı rola əsasən sürü üzvləri arasında bölünür. Ovda iştirak edə bilməyən qoca canavarlar, sürünün arxası ilə gedirl və qalan yeməklə kifayətlənirlər.

Canavarlar - monoqamik heyvanlardır

Canavarlar - monoqamik heyvanlardır. Cütləşmə qışda olur. Canavarlar yuvalarını qayaların dar dərələrində, burulub çıxardılmış ağac köklərinin altında yuva qururlar. Hərdən başqa heyvanların yuvalarında məskən salırlar, çox nadir hallarda özləri yuva qazırlar.

Hamiləlik dövrü təxminən 65 gün çəkir. Aprel-may aylarında dişi canavar 4-8 bala gətirir. Altı aylıq canavarlar artıq özlərinə yem əldə edə bilirlər. Yedizdirmə və böyütmə prosesində bütün sürü iştirak edir. Canavarlar məməlli heyvanlardır. Ərazinin sərhədləri nişanlanır və qorunub saxlanılır.

Azərbaycan ərazisində canavarlar

Azərbaycanda canavarla itin arasında hibridləşdirmə faktları bəllidir. Canavar MSOP Qırmızı Kitabına daxil edilib.

Mənbə

• Vəhşi heyvanlar

Heyvanlar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.

Ar bleiz gris (Canis lupus) a zo ur bronneg kigdebrer eus kerentiad ar c'hanidae. Kenorin eo gant ar c'hi (Canis lupus familiaris). Fonnus e veze ar bleizi gris en Eurazia a-bezh, en Amerika an Norzh hag er Reter krenn met abalamour d'an hemolc'h ha da zistrujadenn e endro n'en kaver mui nemet en un darn eus e annezva kozh. Daoust ma n'eo ket bezant er bed a-bezh eo en arvar e meur a rannved.

Ur perzh pouezus-tre en ekosistemoù m'e gaver en deus ar bleiz gris. Bevañ a ra en endroioù liesseurt kenañ : pradennoù, koadegoù klouar, menezegoù, stepennoù, taiga ha toundra.

Livadur

Kemm a ra kalz ment ha pouez ar bleizi hervez ar rannvedoù, hag e vezont brasoc'h en hanternoz. Ar peurliesañ e vuzul ar bleizi etre 0.6 ha 0.9 metr ha pouezañ a reont etre 33 ha 62 kg. Pennoù'zo en Alaska a dizh 77 kg. Ar bleiz brasañ anavezet a oa bet lazhet en Alaska e 1939. Pouezañ a rae 80 kg. Ar bleizi bihanañ eo isspesad ar bleizi Arabia : pouez o farezed a ya da 10 kg hepken.

Evid kaleter e oa bet savet korf ar bleiz gris. E vruched strizh hag e revr galloudus a lakaa da aesoc'h ar c'herzhadegoù hir. Galloud a ra redek meur a gilometr da zek kilometr dre eurvezh ga tizhout a c'hell 65 kme e-pad un hemolc'h.

Kerzhout a c'hell ar bleizi war un niver bras a zachennoù ha gweñv tre ez int en erc'hegoù. Roeñvoù bihan o-deus etre o bizied-troad a ro tro dezho da gerzhout en un doare aesoc'h war an erc'h. Dijitigrad ez int ivez, ar pezh a ro tro dezho da rannañ pouez o c'horf en un doare ingaloc'h. Ar pavioù a-raok a zo brasoc'h eget ar re a revr hag ur pempvet biz-troad aspadennek o-deus. O skiltroù dall a skoazell anezho da chom war-sav war gorreoù risklus ha gwazhiennoù ispisial a vir ar pavioù ouzh ar rev. Gwrag-c'hwezh lec'hiet dindan ar pavioù a lez arouezioù kimiek war ar gorre ha ga harp ar bleizi da gavout o merkoù ha da ziskouez d'o c'hennouennidi pelec'h emaont.

Gallout a ra ur bleiz seblantout brasoc'h eget m'eo abalamour d'e vlevad stank a vez kenaozet a zaou wiskad. An hini kentañ a zo graet gant blev kalet a vir an aneval ouzh an dour hag ar poultr. An eil a zo stankoc'h ha dizintrus ha mirout a ra ar bleiz ouzh ar yenijenn. Kemm a ra blevad ar bleiz hervez an amzer. O blevad-goañv a vez ar barrezed o virout hiroc'h eget ar piri.

Kemm a ra liv ar blevad eus ar gris betek ar gell-gris en ur dremen dre ar gwenn, ar ruz, ar gell pe an du. E darn vrasañ ar poblañsoù e vez mesket liv ar pennoù met n'eo ket ral da gavout un aneval (pe zoken ur boblañs) a zo ul liv nemetañ e vlevad. Ar bleizi gwenn a vez boutinoc'h er broioù ma vez erc'h er gouañv. Dr c'hrisoc'h ez a blevad ur bleiz pa gosha.

Gouennadur

Ur bleizig hag e vamm.

Anien a ouennadur a vez o vroudañ ar bleizi youank da vont kuit eus ar bagad-chas da gercc'hat un dachennad ma c'hellint sevel ur c'hlan nevez. O c'hoarvez ur wech pep bloaz e vez ar skigadeg-mañ. Evel ma ne baront ket an eil gant an egile bleizi eus ar memes bagad ez eus ezhomm eus daou vagad da grouiñ unan nevez. Pa gej daou vleiz o-deus aet kuit eus o vagad-chas e krogont da sevel un dachennadenn nevez. Betek ar varv e vez o padout al liamm etrezo.

Ar c'houpl alpha hepken a bar (se a zo un doare ag aozadur a gaver s spesadoù arall a gion o vevañ e bagadoù-chas evel an Dhol pe al Lykaon. Etre genver hag ebrel emañ an amzer-parañ. Diwezhatoc'h e vez er broioù yen. Un torad nemetañ e vez ganet e pep bagad-chas estreget a far ar par alpha gant unan eus ar barrezed mestroniet. Ma c'hell-hi an dra-mañ e arnodo ar penn-barrez da virout an dra-se da c'hoarvez dre bellaat he c'hevelerezed diouzh ar par.

Etre 60 ha 63 devez e pad an dougen. War dro 500 g e pouez ar venned. Dall ha bouzar ez int ha ne c'hellont ket bevañ hep ho mamm. Ur barrez a c'hell genel etre 1 ha 14 bleizig. Chom a reont er mougev betek ma vez tizhet oad teir sizhunvezh ganto. En un dachenn uhell e vez lec'hiet ar mougev ar peurliesañ ha tost ouzh an dour. Bez ez eus ur "gambr" en e benn, goude un hent-riboul a c'hell muzul meur a vetrad. Goude teir sizhunvezh ez a ar bleizig da zizalc'hoc'h ha kregiñ a reont da ergerzhout o endro. Gallout a reont pellaat ag ur c'hilometrad pa dizhont 5 sizhunvezh. Goude div sizhunvezh e krogont da zebriñ kig adskopet ha dizonet e vezont goude 8-10 mizvezh. E-pad ar sizhunvezhioù kentañ e ra ar vamm war-dro e venned ganti hec'h unan met skoazellet e vo diwezhatoc'h gant ar peurrest eus ar bagad-chas.

Ur bleiz e-kichenn e zouarenn.

Goude div vizvezh e vo ar bleizigoù diblaset d'ul lec'h ma vint e surentez tra yelo ar bagad-chas da hemolc'hiñ. Unan pe daou vleiz vras a chom ganto d'o mirout. Goude un nebeut a sizhunvezhioù muioc'h e vez aotret ar bleizigoù da heuliañ ar re vras ha gwir o-deus da zebriñ da gentañ daoust d'o renk izel. Ne gemerint ket perzh en hemolc'h kent ma vez tizhet eizh mizvezh ganto. Da stourm etrezo e krog da sevel ur renkadurezh ha da embreger al lidoù ag aotrouniezh hag a sujidigezh diouer d'o vuhez kevredel.

O oad-gour e tizh ar bleizi goude daou pe tri bloavezh. Oblijet e vo kalz anezho neuze da vont kuit eus ar chasha da grouiñ ur chas nevez. Etre 6 ha 8 bloavezh e c'hell bevañ ar bleizi en natur hag-eñv e c'hellont bevañ div wech hiroc'h en erreoù. Uhel-tre eo ar feur-merventez. Kalz bleizigoù a varv gan an aon ha kalz arall a vez lazhet gant preizherien evel arzhed, koyoted pe lern. Mervel a ra ar bleizi en abeg d'ar bigrierezh, d'ar gwallzarvourdoù-kar ha da c'hloazioù-hemolc'h. Daoust ma c'hell bleizi tizhet ganto o oad-gour bezañ lazhet gant preizherien o enebour pennañ a vez bleizi o tont eus chaseoù arall.

Emzalc'h

Kenere

Ur bleiz ouzh en em zifenn.

Ur bleiz an aon gntañ.

Ur bleiz sujet.

Daoust ma n'o deus yezh ebet e c'hell ar bleizi kaout darempred a-drugarez d'un nivrer bras ag arouezioù korfel

Aotrouniezh : ur bleiz oc'h aotrouniañ a chom war-sav, e bavioù sonn hag e zivskouarn war sav. Sonn e vez al lost alies ivez. En doare-se e tiskouez ar bleiz eñ-deus ur renk uhel er chas. Galloud a ra ivez ur penn-bleiz sellout pizh unan izeloc'h e renk, e lakaat war an douar pe pignat war e zivskoaz.

Sujidigezh (oberiant) pa fell d'ur bleiz diskouez eo sujet e izel-eñv e gorf a-bezh ha tronsañ a ra e ziweuz. Izelaet e vez al lost pe lakaet etre an divhar a revr. Tuet e vez ar vuzell war du ar penn-aneval.

Sujidigezh (distrivant) kreñvoc'h e vez ar sujidigezh distrivant eget an hini oberiant. War e gein en em lakaa an aneval hag e c'houzoug e tiskouez d'ar penn-aneval.

Kounnar war-sav e vez divskouarnn ur bleiz fuloret. Diskouez a ra e zent ha gallout a ra oc'hal.

Aon : ur bleiz an aon gantañ a esae d lakaat e gorf da seblant bihanoc'h eget m'eo e gwirionez. Pladañ a ra e zivskouarn war e benn. Strishat a ra e zaoulagad hag etre e divhar e laka e lost evel un aneval sujet.

Ouzh en em zifenn : ur bleiz ouzh en em zifenn a blad e zivskouarn war e benn.

Chaseal ar bleiz

Chaseal ar bleiz a veze graet war varc'h gant an dud uhel ha war droad gant tud ar bobl

Gerioù (deveret, kar, kevrennek,...)

• Bleiz: den drouk
• Beuz-bleiz: bug
• Bleiz-bouzel: amprevan eus an urzhad Coleoptera
• Bleiz-broc'h: loen eus ar c'herentiad Hyaenidae
• Bleiz-labour: den a labour kalz
• Bleiz-mor: pesk eus ar c'herentiad Scyliorhinidae ha morvil eus ar c'herentiad Delphinidae
• Bleiz-mor: martolod
• Bleiz-noz: den-bleiz
• Hent bleiz: hent fall
• Lagad-bleiz: kanevedenn
• Lost-ar-bleiz: kanevedenn
• Raden-bleiz: spesad raden

Lavaredoù

Troioù-lavar

• Bezañ evel ar blei(z): kontant da gaout kuit a reiñ
• Bezañ skragn evel ur bleiz: pizh-gagn.

Krennlavaroù

Pa gomzer eus ar bleiz

E vez gwelet e benn, pe e lost, pe e greiz.

Pa vez komzet eus ar bleiz e vez gwelet e lost,

Pe a bell pe a dost.

Evit reizhañ ar bleizi

Ez eo ret o dimeziñ.

Da heul ar bleiz ned a ket an oan.

Sellit ouzh ar ger bleiz er
wikeriadur, ar geriadur frank.

Per a altres significats, vegeu «Llop (desambiguació)».

El llop (Canis lupus) és un mamífer de l'ordre dels carnívors. El ca (Canis lupus familiaris) és descendent del llop, i es considera una subespècie de llop, les diferències més notables entre els uns i els altres són (en el cas del llop) les orelles una mica més dretes, el morro més punxarrut, una mandíbula molt forta i urpes més llargues, tot i que, com que existeix una gran varietat de llops i, sobretot, de races de gossos, és difícil matisar-ne les diferències. Els gossos més semblants als llops són els de tipus spitz (com els huskies, els akita o els Alaska, per exemple) i algunes races de gossos de pastor (com el gos de pastor alemany), per altra banda races com el chihuahua o el bulldog s'hi assemblen ben poc.

Grup de mascles de Canis lupus lupus

Antigament els llops eren abundants i habitaven Nord-amèrica, Euràsia i l'Orient Mitjà (i Oceania si es considera el dingo un llop), però per una sèrie de raons relacionades amb l'ésser humà, incloent-hi la caça, actualment els llops habiten una zona molt més reduïda de la que havien arribat a ocupar. Aquesta caça és per evitar que els llops es mengin les ovelles i també per esport. Encara que està classificat com a una espècie poc amenaçada, en algunes zones, com als Estats Units continentals, estan classificats com a espècie amenaçada o en perill.

El llop, essent un depredador, és una part important dels ecosistemes als quals pertany. Els llops són animals molt adaptables que poden viure en boscos, muntanyes, tundres, taigàs i praderies.

Anatomia, fisiologia i reproducció

Canis lupus arctos

Trets i adaptació

Canis lupus occidentalis

Tot i que els orígens del llop encara són debatuts, teories recents diuen que les espècies primer evolucionaren al sud-est asiàtic durant el Plistocè. Les anàlisis d'ADN mitocondrial de les subespècies asiàtiques permeten establir als científics un punt en el qual el llinatge dels llops s'originà. Les espècies asiàtiques daten de fa 800.000 anys, mentre que les europees i les nord-americanes són de fa 150.000 anys.

El pes i la mida del llop pot variar considerablement al llarg del món i (com en altres espècies) tendeix a incrementar-se proporcionalment amb la latitud. L'altura és generalment de 0,6-0,9 metres fins a l'espatlla i un pes d'entre 32 i 62 kg. Encara que no se'n veuen gaire, hi ha llops de més de 77 kg trobats a Alaska i al Canadà. El llop salvatge més pesant, que fou mort a Alaska el 1939, pesava 80 kg. Hi ha alguns casos sense confirmar de llops caçats al nord-est de Rússia que arribaven als 100 kg. Els llops més petits són de les subespècies dels llops àrabs. Les femelles poden pesar 10 kg en la maduresa. Les femelles en una població així pesen aproximadament 20% menys que els mascles. Els llops poden mesurar d'1,3 a 2 metres del musell fins a la cua. La cua és aproximadament la quarta part de la longitud total del cos.

Els llops tenen les característiques ideals per fer viatges llargs. El seu pit estret i la seva potent esquena i unes fortes cames faciliten una locomoció eficient. Són animals capaços de recórrer diversos quilòmetres trotant a una velocitat de 10 km/h i poden arribar a velocitats puntuals de 65 km/h en una persecució. Mentre corren poden fer salts de cinc metres. Les potes dels llops estan fetes per caminar amb facilitat per una gran varietat de terrenys, especialment neu. Tenen una petita membrana entre cada dit, cosa que els permet moure's per la neu amb més facilitat que les seves preses. Els llops són digitígrads i aquest fet els permet distribuir el seu pes adequadament a les superfícies nevades. Les potes davanteres són més llargues que les de darrere i tenen un dit vestigial, que no existeix a les potes de darrere, sent les seves grapes de color fosc i no retràctils. Pèls estarrufats i urpes contundents milloren l'aferrament en superfícies relliscoses i vasos sanguinis especials eviten que els coixinets de les potes es refredin. Unes glàndules els ajuden a moure's per grans extensions mentre informa els altres sobre el seu parador.

Canis lupus dingo

En algunes ocasions el llop pot semblar més pesant del que és realment a causa del seu voluminós pelatge, compost per dues capes. La primera capa s'utilitza per repel·lir l'aigua i la brutícia. La segona és un dens subpelatge resistent a l'aigua que aïlla el llop. L'animal es converteix en una gran mata de pèl al pas de la primavera a l'estiu. Un llop es frega normalment contra objectes com roques i branques per perdre pelatge. El subpelatge normalment és gris sense tenir en compte l'aparença del pelatge exterior. Els llops tenen diferents pelatges durant l'hivern i l'estiu que alternen la primavera i la tardor. A diferència dels mascles, les femelles tendeixen a conservar els seus pelatges hivernals després de la primavera.

Els colors varien: van des del gris al gris marró, passant per totes les gammes de colors canines (blanc, vermell, marró i negre). Aquests colors tendeixen a barrejar-se en moltes poblacions per formar individus predominantment mesclats, encara que no és infreqüent que un individu o una població sencera sigui del mateix color (normalment tots negres o tots blancs). El color del pelatge a vegades correspon amb l'ambient en què una població de llops viu. Per exemple, els llops blancs són molt més comuns a àrees nevades. Amb el creixement van adquirint un to grisós en el pelatge. Normalment es creu que la coloració del pelatge del llop serveix com a mecanisme de camuflatge. Això no és del tot correcte. Alguns científics han demostrat que la barreja de colors té més a veure amb emfasitzar gestos, com el maquillatge que fan servir alguns humans. Quan neixen, els cadells tendeixen a tenir el pelatge més fosc i ulls blaus que es tornen de color groc-daurat o taronges quan tenen 8-16 setmanes. Encara que és extremadament inusual, és possible que un adult tingui els ulls blaus.

Canis lupus baileyi

Els seus llargs i poderosos musells ajuden a distingir-los dels coiots i dels xacals, que tenen els musells més estrets i dels gossos que generalment els tenen més petits. Els llops també es diferencien en certes dimensions cranials, tenint un angle orbital més petit que, per exemple, els gossos (>53 graus dels gossos comparats amb els <45 graus dels llops) i comparativament amb més capacitat cerebral, essent la volta craniana 20% més gran. La grandària de les potes, ulls grocs i dents més grans ajuden a distingir els llops d'altres canidae, particularment gossos. Existeix una glàndula olorífica present a la base de la cua dels llops, que els gossos no tenen, la qual cosa confereix a cada individu un rastre aromàtic únic, que permet identificar-se entre ells. Els llops i la majoria dels gossos grans comparteixen una dentadura idèntica: el maxil·lar superior té sis incisius, dos canins, vuit premolars i quatre molars. El maxil·lar inferior té sis incisius, dos canins, vuit premolars i sis molars. Els quatre premolars superiors i els primers molars inferiors constitueixen les dents carnasials, que són eines essencials per tallar carn. Les llargues dents canines també són molt importants, ja que estan dissenyades per mantenir i contenir la presa. Per tant, qualsevol lesió a la mandíbula o a les dents pot ser devastadora per a un llop, destinant-lo a la inanició o a la incapacitat.

Cria i cicle de vida

Normalment, només la parella alfa de la llopada es reprodueix. L'aparellament té lloc entre el gener i l'abril— com més gran latitud, més tard. Una llopada generalment té una sola ventrada, llevat que el mascle alfa s'aparelli amb una o diverses femelles subordinades. En circumstàncies normals la femella alfa mira de dominar les altres femelles en l'època d'aparellament, mantenint-les allunyades del mascle alfa.

El període de gestació dura 60-63 dies. Els cadells, dits llobatons, llobarrons/lloparrons, llobarrets o llobets amb un pes de 0,5 kg, neixen cecs, sords i depenen de la seva mare. Neixen entre un i catorze cadells per ventrada, que resideixen a la llodriguera fins que tenen tres setmanes d'edat. La llodriguera està situada normalment en terres altes a prop d'una font d'aigua i té una petita "habitació" oberta al final d'un túnel. Durant aquest temps, els cadells es fan cada vegada més independents i comencen a explorar els voltants de la llodriguera que deixaran quan tinguin les cinc setmanes d'edat.

Durant les primeres quatre o cinc setmanes de vida, els cadells comencen a apropar-se a l'entrada del cau i en un parell de setmanes s'atreviran a allunyar-se per a començar les seves petites exploracions, començant a cercar sempre quelcom de comestible.

Països Catalans

Com a superdepredador, el llop comparteix el mateix estadi ecològic que els humans. Els canvis en la disponibilitat de recursos alimentaris del llop (grans i petits herbívors) al llarg d'Europa ben entrada l'edat moderna pressionà cada cop més als llops a alimentar-se d'animals domesticats (ovelles, gossos…) entrant en competència directa amb l'activitat ramadera. A Espanya el 27 de gener de l'any 1788 es publicà una Reial Cèdula de Carles III, a rau d'un expedient realitzat pel comte de Campomanes, també president de la Mesta, sobre extermini de llops, guilles, genetes, gats mesquers i linxs entre d'altres.^[1] En aquest document oficial s'estableix la realització de dues batudes anuals contra aquests animals, una el gener i l'altra el setembre o l'octubre, en cada partit de corregiment amb les despeses a càrrec del municipi. A banda la mort de cada llop es premiava amb diners, prèvia entrega de la pell, les potes i el cap al jutge de corregiment per tal d'evitar frau. Pocs anys després la Reial Cèdula de 1788 fou modificada per Carles IV, abolint les batudes, per improductives i duplicant el preu dels premis a l'entrega dels animals (1795). Pagant-se entre 22,2 i 145,2 rals, segons si es tractava d'una cria o d'una femella amb ventrada.^[1] El 1808 amb el premi de capturar una lloba es podia adquirir 16 dotzenes d'ous, bé relativament car en la societat agrària d'aquell temps.^[1]

Canis lupus hodophilax

Femella de Canis lupus arabs

Al corregiment de Girona les captures foren anotades en llibres d'actes aixecades davant de notari, pel que es coneixen indirectament les variacions en la mida de les poblacions a partir de les captures realitzades. Així doncs, entre el segle XVIII i el XIX, s'estima que en aquest corregiment la població de llops s'hauria reduït en dues vegades i mitja.^[1] Quan es té constància de la professió de la persona que presenta les captures, és palès que no eren realitzades per professionals ("llobers"), sinó principalment pels propis implicats en els danys causats pel llop (ramaders), per altres persones implicades amb el treball agrícola (jornalers) i eventualment persones amb altres professions. L'elevat preu que es pagava per la peça era una ajuda suplementària en les èpoques de l'any en què les rendes procedents del treball al camp eren minses.

Distribució de llop a Catalunya.

Comarques amb presència del llop

Projecció de les comarques i/o territoris que comptarien amb la presència del llop l'any 2020.

Durant la segona meitat del segle XIX a Catalunya el llop fou perseguit fins a la seva pràctica extinció. Sembla que fou durant la tercera guerra carlina (1872 - 1876) quan foren abatuts els darrers exemplars dels quals es té constància, una femella amb cria, a la zona de la Lluera, Mont-ral, l'any 1875.^[2] Tanmateix, al Matarranya (Franja) es troba documentació sobre la captura dels darrers exemplars a principis de segle XX i a la Terra Alta se'n capturà un exemplar el 1935.

Més recentment, l'any 1999 apareix un llop a la Catalunya Nord, a la serra de Madres. Ja el 2004 es fa pública la presència del llop al Parc Natural del Cadí-Moixeró^[3] i el 2008 a la Cerdanya.^[4] El març del 2010 es fa pública la presència de sis llops diferents, corresponents a mostres preses el 2008, un dels quals podria ser una femella detectada al Parc Natural del Cadí-Moixeró.^[5] A l'abril del 2011 es fa pública la presència de llops més al sud a la zona de Castellterçol i altres localitats del Moianès i es produeixen atacs a alguns ramats. El Departament d'Agricultura, Ramaderia, Pesca, Alimentació i Medi Natural havia identificat un mínim de tretze llops a Catalunya. Arran d'aquests atacs, la Direcció General de Medi Natural ha proporcionat cadells de mastí dels Pirineus que proporcionin protecció als ramats. De totes maneres, Jordi Ruiz, representant de Medi Natural, comunicà que "la Generalitat no treballa en plans de reintroducció", tot i que recalcà que "sabem que el llop pot tenir efectes positius controlant les poblacions d'ungulats: senglars, cabirols, daines, muflons…"^[6]

El 2011 es varen fer 7 observacions confirmades a prop de Setcases i al Ripollès, el 2013 va ser fotografiat i el 2014 varen fer-li fotos de qualitat a la rodalia de Queralbs.^[7]

Durant el 2015 es feren nou noves fotografies d'exemplars de llop a Catalunya, sis al Ripollès i tres a la Cerdanya. Tots els exemplars eren d'origen francoitalià. També se n'observaren a la resta de comarques amb la presència confirmada: l'Alt Urgell, el Solsonès, el Moianès i el Berguedà.

Subespècies

Canis lupus lycaon

Llop de Vancouver

Petjades

Aspectes culturals

Llops assetjant un bisó

El llop i l'home llop, que n'hereta els trets bàsics, són vistos a la cultura com a arquetip de l'animal salvatge. Per aquest motiu la visió sobre aquest animal pot ser molt negativa (el llop com a monstre predador, com a símbol del perill) o molt positiva (el llop com animal noble que no es deixa domesticar, que està a prop de la natura). Per a Freud representa el desig i l'instint animal, per aquesta associació al món natural, fruit del fet que a Europa era l'animal més comú a l'antigor.

Així, el llop apareix com a enemic a molts contes populars, com La Caputxeta Vermella, Pere i el llop o Els tres porquets, entre d'altres. Molts llibres de fantasia o de literatura juvenil mantenen aquest tòpic, essent els llops aliats dels enemics com orcs, ogres, diables i altres criatures associades al bosc i a la foscor. Ja la mitologia grega mostrava el llop com a enemic, com es veu en la història de Licaó, on aquest és castigat a convertir-se en bèstia després de desafiar els déus. El Fenrir nòrdic esdevé al·legoria de la fi del món i de l'infern,^[19] incorporant els trets del gos guardià de l'Hades i parts de l'aspecte dels dracs. Les divinitats associades a la mort, en efecte, sovint van vestides amb pells de llop (a Grècia) o tenen parts del seu cos de llop (les orelles entre els etruscs).^[20] Fins i tot els déus han de fugir dels llops, com il·lustra Sköll. Els relats d'atacs de llops a poblats, magnificats, van alimentar durant segles aquesta llegenda negra, com per exemple la Bèstia de Gavaldà.

El llop en la concepció cultural vol vèncer les resistències de l'ésser humà per devorar-lo, es torna per tant un emblema de falsedat, com es veu a la frase "llop amb pell de xai", a les cites bíbliques que el titllen de fals o als paranys que intenten dur a terme els llops dels contes per apropar-se als ingenus, hereus de la faula clàssica d'Isop.

En canvi, el llop es pot mostrar com a animal noble, gairebé reial, per això apareix a nombrosos escuts d'armes o en els noms de les tribus primigènies indoeuropees, ja sigui com a fundador mític o com a emblema. La lloba que cria Ròmul i Rem aniria en aquesta línia, que modernament s'adapta en pel·lícules com Ballant amb llops (el llop reconeix l'home blanc com a digne) o El llibre de la selva (on també cria l'heroi). El Dispater gal o el llop que instrueix Merlí són figures fundadores pels pobles d'arrel celta. Molts antropònims mantenen aquest aspecte de llop com a fundador, com el cognom homònim català, el nom castellà de Lope o el Wolfgang alemany.

L'home prehistòric volia imitar el llop en la seva organització social i sobretot en el seu succés a la caça i per aquesta causa s'invocava en ritus específics, es dibuixava a la pintura rupestre de les coves i se n'ingeria una part de seva carn per a cercar-ne la protecció. Per aquest esguard, algunes bandes del segle XX es dibuixaven llops entre la roba.

La literatura a vegades s'ha volgut ocupar del llop no com a símbol sinó com a animal, com per exemple a la tradició que lliga el "germà llop" a Francesc d'Assís o els moderns romanços de Jack London. Aquest nou interès pel llop com a protagonista es veu també reflectit a pel·lícules com Balto o les versions inverses de les històries tradicionals, on el llop apareix com a víctima del prejudicis històrics.

Licologia

La licologia (del grec "lýkos", "llop" i "logos", "estudi o ciència"') és la branca de la zoologia dedicada a l'estudi del llop (Canis lupus).^[21][22]

Vegeu també

• Huarg
• Gos llop de Saarloos

Referències

Bibliografia

Enllaços externs

• Els llops del món (anglès)
• Global Invasive Species Database (anglès)
• CalPhotos (anglès)
• UNEP-WCMC Species Database (anglès)
• Smithsonian National Museum of Natural History (anglès)
• The American Society of Mammalogists (anglès)
• Habitats - Llop

Dosbarthiad y Blaidd. Gwyrdd:dosbarthiad heddiw; Coch:dosbarthiad hanesyddol.

Mamal o'r teulu Canidae yw'r Blaidd (Canis lupus). Y Blaidd yw'r aelod mwyaf o'r teulu, 0.6 hyd 0.9 medr (26–36 modfedd) o daldra wrth yr ysgwydd, ac yn pwyso rhwng 32 a 62 kilogram (70–135 pwys). Dangoswyd trwy astudiaethau DNA fod y ci yn perthyn yn agos i'r blaidd, ac yn cael ei roi yn yr un rhywogaeth Canis lupus; ystyrir y ci fel yr is-rywogaeth C. lupus familiaris.

Ar un adeg roedd y blaidd yn gyffredin dros y rhan fwyaf o Ewrop a Gogledd America, ond mae hela a difrodi yr amgylchedd wedi gostwng ei niferoedd yn sylweddol. Credir fod y boblogaeth fwyaf yn Kazakhstan, sydd a tua 90,000, a Canada (tua 60,000). Credir i'r blaidd olaf yng Nghymru gael ei ladd rywbryd tua dechrau'r 16g, er nad oes sicrwydd o hyn. Diflannodd bleiddiaid yr Alban ac Iwerddon yn ystod y 18g.

Symbolaeth a mytholeg

Rhoddir lle pwysig i'r blaidd mewn mytholeg a llên gwerin; er enghraifft yr hanes am Romulus, sefydlydd dinas Rhufain, a'i efaill Remus yn cael eu magu gan fleiddast pan yn blant. Ym mytholeg Llychlyn, ar ddiwedd y byd bydd Odin yn arwain y duwiau da yn erbyn lluoedd y fall ac yn ymladd â'r blaidd ofnadwy Fenris i amddiffyn Asgard. Yn chwedl Math fab Mathonwy mae Math yn cosbi Gwydion fab Dôn a'i frawd Gilfaethwy fab Dôn am dreisio Goewin a dechrau rhyfel rhwng Gwynedd a Deheubarth trwy eu troi yn flaidd a bleiddast am flwyddyn. Dychwelant gyda mab a gaiff ei fedyddio gyda'r enw Bleiddwn.

Cysylltir y blaidd yn aml a seintiau; er enghraifft y chwedl adnabyddus am Sant Ffransis o Assisi yn dofi blaidd oedd wedi bod yn ddychryn i ddinas Gubbio. Yng Nghymru, dywedir fod gan y sant Brynach Wyddel flaidd dof oedd yn gwarchod ei fuwch.

Roedd y blaidd hefyd yn symbol o ffyrnigrwydd, ac o'r herwydd byddai'r enw "Blaidd" yn cael ei roi i ryfelwyr, er enghraifft Rhirid Flaidd yng Nghymru. Ceir "blaidd" neu "bleiddast" mewn llawer o enwau lleoedd yng Nghymru, er enghraifft Casblaidd yn Sir Benfro.

Gweler hefyd

• Bleidd-ddyn
• Bleiddbwll
• Bwystfil Gévaudan

Llyfryddiaeth

• Cledwyn Fychan (2006). Galwad y Blaidd. Cymdeithas Lyfrau Ceredigion. ISBN 9781845120481

Vlk obecný (Canis lupus) je velká psovitá šelma. Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris – psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen – jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. Přesto je podle seznamu IUCN veden jako málo dotčený. V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem.

Vlci dosahují hmotnosti 16 až 80 kg. Žijí ve smečkách tvořených obvykle vedoucím rodičovským (alfa) párem a několika jejich potomky. Živí se různorodou kořistí od hmyzu až po bizony a pižmoně. Jejich nepřáteli jsou kromě člověka také tygři a medvědi.

Mají prominentní postavení v lidské mytologii a kultuře, existuje o nich množství pohádek, knih, filmů a ság. Lidé vlky od dávných dob zabíjeli, neboť je považovali za škůdce a báli se jich.

Vzhled, smysly, výkony

Vlk obecný

• Hmotnost: 16–80 kg. Průměrná hmotnost severních vlků se pohybuje mezi 35–40 kg, jedinci nad 54 kg jsou neobvyklí. Potvrzená rekordní hmotnost severoamerického vlka je 80 kg, euroasijského 86 kg. Nepotvrzený rekordní jedinec vážil údajně 103 kg.^[2] Jižní poddruhy váží méně, většinou okolo 30 kg. Indičtí vlci dosahují hmotnosti v průměru jen okolo 25 kg, severoafričtí a arabští pod 20 kg.
• Délka těla: 100–170 cm, ocasu: 35–50 cm.^[3]
• Výška v kohoutku: 65–115 cm.

Vlk obecný je největší psovitá šelma^[4]. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci v zásadě splňují Bergmannovo pravidlo, čili vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu.

Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši.

Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist.

Vlk obecný dokáže ve stisku vyvinout sílu na špičák v průměru 740 N (74 kg/cm²) a na trhácích 1200-1400 N (120-140 kg/cm²), tzv. trhákový komplex. Pro srovnání pitbulové, nebo vlčáci kolem 1300 N (130 kg/cm²). Rekordmany jsou mezi psi mastifové s průměrnými 1700 N (170 kg/cm²)^[5].

Otisk vlčí tlapy ve sněhu. Vlk má podstatně větší tlapu než pes stejné velikosti.

Vlci iberští

Vlčí srst

Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní.

Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě – jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody.

Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší.

Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí.

U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé. Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.

Vlci obývající tundru a polární oblasti bývají i celoročně úplně bílí.

Změna barvy

Byly popsány případy, kdy vlk během několika let úplně změnil barvu. Štěňata polárních vlků mají krémovou barvu, až postupem času vyblednou. I úplně černí vlci mohou postupem let získávat stále světlejší barvu, někdy se z černého vlka stane i bílý vlk.

Vlk arabský, jeden z jižních poddruhů vlka obecného

Smysly

Vlk má spíše průměrný zrak, ale výborný sluch a čich. Vlci zřejmě rozeznávají barvy, ale v podstatně menší míře než lidé. Jejich zrak je koncentrován na siluetu a pohyb objektu, barva není příliš důležitá. Vlci rozeznávají zvuky do kmitočtu 26 kHz. Umějí lokalizovat pohyb pod sněhovou pokrývkou či zvuky v lese na velkou vzdálenost. Čich vlků je velmi citlivý. Pomocí něj dokáží rozlišit mnoho informací – o potenciální kořisti, nebezpečí nebo "jen" o událostech, které se v místě staly.^[6]

Výkony

• Rychlost běhu: 58 km/h.^[7] Jiné zdroje uvádějí maximální rychlost až 64 km/h.^[8] Vlk dokáže běžet rychlostí 25–50 km/h do vzdálenosti až okolo 20 km. Rychlost se samozřejmě mění v závislosti na terénu a důvodu běhu. Denně může urazit mnoho desítek a někdy i několik stovek kilometrů (zaznamenané maximum je 200 km). Průměrná rychlost pohybu, když vlk neloví nebo neprchá, je 8-10 km/h.^[9][10]

Rozšíření

Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře.

V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Rozšíření vlka zahrnovalo celou Evropu a většinu Asie kromě tropického jihovýchodu. V Severní Americe byl rozšířen také po celém území od Aljašky až po Mexiko. Původně obýval i mnohé ostrovy, např. Velkou Británii nebo Japonsko, tam však byl většinou již vyhuben. Také na mnoha dalších místech byl vlk člověkem vyhuben.

Vlivem pronásledování a lovu, které trvaly až do nedávných let, vlk zmizel z velké části svého původního areálu, a bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.

Poddruhy

Původní areál rozšíření hlavních poddruhů vlka obecného

Současný areál rozšíření hlavních poddruhů vlka obecného

Vlk arktický

Vlk indický

Dingo

Poddruhy vlka lze rozdělit na eurasijské, americké, psy^[11] a dingy (kteří jsou někdy považováni za samostatný druh). Poddruhy označené † jsou považovány za vyhubené.

• eurasijské poddruhy vlka
  • vlk polární (Canis lupus albus) – velký poddruh ze severu Sibiře, v zimě téměř bílý
  • vlk arabský (Canis lupus arabs) – jeden z nejmenších vlků, světle zbarven; žije v oblasti Arabského poloostrova
  • vlk stepní (Canis lupus campestris) – světlý, štíhlý vlk s krátkou srstí, ze stepí jižního Ruska a Kazachstánu
  • vlk mongolský (Canis lupus chanco) – poměrně velký vlk s dlouhou srstí, jejíž barvu sezónně mění; žije v Mongolsku a Tibetu
  • † vlk španělský (Canis lupus deitanus) – poddruh z jihu Španělska, malý s narudlou srstí; vyhubený (1. pol. 20. stol.)
  • † vlk ostrovní (Canis lupus hattai) – poddruh z ostrovů Hokkaidó a Sachalin, vyhubený (1899)
  • † vlk japonský (Canis lupus hodophilax) – nejmenší, žlutavě zbarvený poddruh vlka z ostrova Honšú, vyhubený (1905)
  • vlk eurasijský (Canis lupus lupus) – nominátní poddruh, velký, šedohnědě zbarvený, obývá Evropu a Sibiř
  • † Canis lupus minor – poddruh popsaný z Rakouska a Maďarska, vyhubený (1950)
  • vlk indický (Canis lupus pallipes) – menší, pískově zbarvený vlk, obývající Írán, Afghánistán a Indii
  • vlk iberský (Canis lupus signatus) – tmavě hnědý vlk z Pyrenejského poloostrova

• americké poddruhy vlka
  • † vlk kenajský (Canis lupus alces) – největší známý poddruh vlka z jihu Aljašky, nyní vyhubený (do 1925)
  • vlk arktický (Canis lupus arctos) – bíle zbarvený poddruh ze severu Kanady, Grónska a přilehlých ostrovů
  • vlk mexický (Canis lupus baileyi) – malý, světlý poddruh ze severu Mexika, západního Texasu a Arizony
  • † vlk novofoundlandský (Canis lupus beothucus) – velký, bílý poddruh s nápadně velkou hlavou, žijící na ostrově Newfoundland; již vyhubený (1911)
  • † Canis lupus bernardi – poddruh známý z Banksova a Viktoriina ostrova, vyhubený (1920)
  • vlk kolumbijský (Canis lupus columbianus)
  • vlk vancouverský (Canis lupus crassodon) – endemit ostrova Vancouver
  • † vlk horský (Canis lupus fuscus) – nápadně tmavý vlk obývající Kaskádové pohoří; vyhubený (1940)
  • † vlk manitobský (Canis lupus griseoalbus) – vyhubený poddruh z Manitoby a severního Saskatchewanu
  • vlk Hudsonův (Canis lupus hudsonicus) – světlý vlk z východní Kanady a okolí Hudsonova zálivu
  • Canis lupus irremotus – poddruh známý z Alberty a Wyomingu, vyhubený (1940)
  • vlk labradorský (Canis lupus labradorius) – poddruh žijící v severním Québecu a na poloostrově Labrador
  • Canis lupus ligoni – vlk žijící na Alexandrově souostroví u Aljašky
  • vlk lesní (Canis lupus lycaon) – vlk z jihovýchodní Kanady (Ontario a přilehlé části Québecu)
  • Canis lupus mackenzii – vlk z povodí řeky Mackenzie
  • Canis lupus manningi – vlk z Baffinova ostrova
  • † vlk arizonský (Canis lupus mogollonensis) – malý, tmavý poddruh z Arizony a Nového Mexika, již vyhubený (1942)
  • † vlk texaský (Canis lupus monstrabilis) – malý, tmavý poddruh z východního Texasu, již vyhubený (1942)
  • vlk prériový (Canis lupus nubilus) – poddruh ze západní Kanady a Spojených států; dříve byl takto označován jen vlk z prérií Středozápadu Spojených států a podddruh byl od roku 1926 považován za vyhubený; nové výzkumy však ukázaly, že současní vlci z Minnesoty, Wisconsinu a Michiganu patří k tomuto poddruhu
  • vlk kanadský (Canis lupus occidentalis) – bílý poddruh ze západní Kanady, možná totožný s vlkem arktickým
  • vlk grónský (Canis lupus orion) – menší, bílý vlk z východu Grónska, možná totožný s vlkem arktickým
  • vlk černý (Canis lupus pambasileus) – velký, tmavý vlk z vnitrozemí Aljašky
  • vlk polární (Canis lupus tundrarum) – bílý vlk ze severovýchodní Aljašky
  • † vlk koloradský (Canis lupus youngi) – vyhubený (1935)
• pes domácí (Canis lupus f. familiaris)
• poddruhy vlka s nejistým postavením
  • dingo (Canis lupus dingo) a dingo pralesní (Canis lupus hallstromi) – australský a novoguinejský divoký pes byli dříve považováni za poddruhy vlka, nicméně některé výzkumy je uvádějí jako samostatný druh; taxonomie proto zůstává poněkud sporná
  • † vlk mosbašský (Canis lupus mosbachensis) – poddruh známý z fosilních nálezů na území Bavorska
  • vlk egyptský (Canis lupus lupaster) – poddruh ze severní Afriky, někdy bývá pokládán za poddruh vlka, jindy za poddruh šakala obecného, může jít i o křížence

Populace

Stavy ve světě

V současné době žije na světě přibližně 200 000 vlků, přičemž v minulosti^[12] byla populace minimálně desetkrát větší.^[13]

Vlčí populace na Blízkém východě a v Asii nejsou chráněné místní legislativou a na většině míst jich ubývá. Křížení se zdivočelými psy snižuje genetickou kvalitu populace. V Rusku vlci nejsou chráněni, ale jejich stavy se podle odhadů nezmenšují a žije zde v současnosti okolo 30 000 vlků. V Kazachstánu je jich přibližně stejně, v Mongolsku mezi 10 000 a 20 000. Středoasijské republiky Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán poskytují životní prostor pro asi 10 000 vlků. Čína má populaci více než 12 000 jedinců. V Indii jsou chráněni, ale v současnosti zde žije jen asi 1 000 kusů.^[8]

V Severní Americe žije stabilní populace v Kanadě, na Aljašce a v severních amerických státech (Yellowstonský národní park). Odhaduje se, že jde nejméně o 60 000 jedinců (minimálně 52 000 v Kanadě okolo 9 000 v USA).

Velmi malá populace vlků (řádově několik set jedinců) žije v Etiopii, Egyptě a Libyi.

Stavy v Evropě

V západní Evropě vlk prakticky nežije. V Anglii vyhynul v roce 1486, ve Skotsku v roce 1743 a v Irsku v roce 1770. Ve Skotsku a ve Francii běží programy na jejich reintrodukci.

Větší populace přežívají ve Skandinávii (ve Švédsku žije asi 270 kusů^[14][15], jsou i v Norsku a Finsku), jižní Evropě (Španělsku, Itálii, Řecku), Polsku, Slovensku.

V Německu byl poslední vlk zastřelen v roce 1904, od konce 20. století se tam však znovu objevují vlci z Polska – usadili se v saské Horní Lužici a začali se rozmnožovat.^[16] V roce 2012 žilo v částečně nevyužívaném vojenském prostoru u Rietschenu v devíti nebo deseti smečkách kolem 80 jedinců.^[17][18]

Ve východní Evropě a na Balkáně nejsou chráněni a jejich stavy se snižují. Na mnoha dalších místech sice chráněni jsou, ale vlivem pytláctví a ztráty přirozeného prostředí jich také ubývá. Poměrně velkou populaci má Ukrajina a Bělorusko – dohromady asi 4 000 kusů – a to i přesto, že se v Bělorusku za mrtvého vlka platí poměrně vysoká částka. Vlkům se zde obzvláště daří v neosídlené zamořené zóně v okolí Černobylu. V Rumunsku žije asi 2 500 jedinců a jsou zde chráněni.

Stavy na Slovensku

Vlci se na Slovensku vyskytovali zejména v jeho východní a střední části v lesnatých a hornatých oblastech, zejména okolo pramenů řek Ondava, Hron, Laborec a v Nízkých a Vysokých Tatrách. Jejich počet se v roce 1960 pohyboval okolo 174 jedinců stálých a cca 100 jedinců přebíhavých z Polska a SSSR^[19] Až do roku 1975, kdy se jeho stavy snížily až na 40 kusů, byl vlk považován za škodnou a za jeho ulovení byly dokonce vypláceny státní odměny.^[20] Od roku 1975 byl vlk hájen vždy půl roku, od roku 1994 do roku 2006, byl hájen celoročně. Od roku 2006 je chráněn celoročně s výjimkou zimy, kdy je ovšem, každoročně, značná část populace ulovena.^[21][22] Počet vlků na Slovensku se v současnosti odhaduje na 130–410 kusů. Velký rozptyl čísla je z toho důvodu, že na Slovensku neexistuje kvalitní monitoring výskytu této šelmy.^[23] Myslivecká lobby udává podstatně více – až 2065.^[24]

Stavy v Česku

Vlk obecný je v Česku chráněným druhem. Vlci žili na území Česka v hojném počtu do konce 17. století, poté jejich stav klesal kvůli lovu, až byli na přelomu 19. a 20. století zcela vyhubeni. Poslední vlk na Šumavě byl zastřelen 2. prosince 1874. Posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež (na místě se nachází pamětní kámen – N49°31'36.46" E18°49'06.18").

První potvrzené údaje o návratu vlků na území Česka pocházejí z roku 1994. Několik jedinců obývá Beskydy, kam přišli ze Slovenska. Jsou velmi ohroženi nelegálním odstřelem. Na stav vlků v ČR má také zásadní vliv odstřel vlka na Slovensku, který je v období od 1. listopadu do 15. ledna legální. Odhaduje se že k roku 2000 bylo v Beskydech a okolí 15–18 jedinců, do roku 2010 se však počet snížil na 10 jedinců. K roku 2013 byla odhadnuta přítomnost pouze tří vlků.^[25] Ojediněle se vlci vyskytují také v Rychlebských horách, Jeseníkách^[26], Krkonoších^[27] a na Šluknovsku^[28][29], pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě.^[30]

V dubnu 2014 byla zveřejněna zpráva, že na území národní přírodní rezervace Břehyně - Pecopala byl fotopastí zachycen jedinec vlka obecného pravděpodobně pocházející z německo-polské populace.^[31] V září téhož roku vydala AOPK ČR sérii fotografií mláděte vlka pořízenou na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, což dokládá opětovné rozmnožování vlka obecného na území Česka. V roce 2014 se smečka rozrostla o tři mláďata (dohromady pět vlků ve smečce). Koncem dalšího roku se pak stav populace vlků u Máchova jezera dle ochránců zvýšil o další dvě mláďata (dohromady sedm vlků ve smečce).^[32] Z genetického výzkumu stop vlků se zjistilo, že tato populace vlka přišla z východoněmecko-polské populace.^{[33] [34]}

Na podzim 2015 byl s největší pravděpodobností nalezen trus a stopy vlka obecného také na Broumovsku. Fotopasti umístěné v této části republiky však žádné zřetelné snímky této šelmy nepořídily.^[35]

Vlci brání svou kořist

Na začátku roku 2016 ochránci zveřejnili zprávu, že se do CHKO Jeseníky po více jak deseti letech navrátil vlk obecný. Jeden kus tohoto zvířete byl zachycen fotopastí jednoho tamějšího občana.^[36]

V létě 2016 byla zaznamenána existence vlčí smečky v okolí Abertam v Krušných horách.^[37]

Sociální chování

Vlci jsou sociální zvířata žijící většinou v dobře organizovaných smečkách. Klasickou vlčí smečku tvoří vedoucí rodičovský „alfa“ pár, který se obvykle sdružuje na celý život, a jeho potomci, jež zaujímají „beta“ až „omega“ status. Skupina může být doplněna i o nepříbuzné jedince. Vlci „alfa“ vedou smečku, rozmnožují se a rozdělují úkoly. Vlci „beta“ jsou obvykle největší jedinci, kteří chrání smečku a „alfa“ vlky. „Gama“ a další vlci se starají především o lov, výchovu mláďat a mají za úkol „předstírat“, aby smečka vypadala početnější. Vlci „omega“ mají za úkol odvádět napětí, hasit hrozící konflikty ve smečce a hrají roli jakýchsi „šašků“. Alfa vlci v severoamerických smečkách se obvykle poznají podle nejvýraznější tmavé kresby na hlavě a hřbetu.^[38] Není neměnným pravidlem, že se rozmnožuje jen vedoucí pár. Mnohdy mívají potomky i níže postavené vlčice. Velikost smeček závisí na tom, zda je dostatek potravy. Může mít i více než 20 členů (rekord je téměř 50). Obvyklý počet je nicméně 5–11 jedinců. Například známá Lobova smečka měla 6 zvířat. Vlci však můžou žít jen v párech či osaměle a do smeček se sdružovat jen dočasně. Vlci severu tvoří kompaktnější smečky, jižněji se vyskytující vlci mají větší tendenci žít ve volněji organizovaných smečkách, v páru či osaměle. Vlčí smečky nejsou tak dobře stmelené jako smečky psů hyenovitých nebo hyen skvrnitých. Smečka je dynamickým útvarem, kde se postavení jednotlivých členů v hierarchii může obměňovat. Mladí vlci opouštějí smečku mezi 1–3 roky života, i když jsou případy, že i 5 let staří vlci zůstávali u svých rodičů. Hledají si partnery a pokoušejí se založit smečku vlastní.^[8]

Kojící vlčice u doupěte

Vlci jsou tolerantnější mezi sebou uvnitř smeček než psi, kteří mají strmější hierarchii.^[39] Rovněž divoce žijící vlci mají volnější, méně hierarchizované smečky a používají méně agrese než vlci v zajetí.^[40]

Rozmnožování

Vlci jsou převážně monogamní a jednotlivé páry spolu zůstávají až do smrti jednoho z partnerů. Poté si hledají jiného. V zajetí nebo v oblastech s vyšší hustotou populace se může vyskytnout polygamie. Samice zabřezávají ve volné přírodě obvykle po dosažení věku dvou let, v zajetí to může být podstatně méně. Mají pak jeden vrh do roka. Na rozdíl od kojotů jsou produktivní až do smrti.

Doba páření probíhá typicky koncem zimy. V té době dochází obvykle k dočasnému rozpuštění smečky. V období březosti, které trvá 62–75 dní, se samice většinou zdržují v okolí doupěte. Vrhají nejčastěji 5–6 vlčat. Mláďata se rodí hluchá a slepá, váží 0,3–0,5 kg a smysly získávají po 9–12 dnech. Po třech týdnech poprvé opouštějí doupata. Samice do té doby zůstávají u nich a o přísun potravy se jim starají samci. Po 1,5 měsíci už jsou vlčata dostatečně rychlá a obratná, aby dokázala uniknout například před člověkem.

Útok vlků na bizona

Potrava

Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná.^[41] Loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné plazy. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Zabíjejí i konkurenční menší predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy, šakaly. Je-li nouze nepohrdnou ani hmyzem a mršinami. Občas doplní svou stravu i ovocem, například hroznovým vínem nebo jablky.^[42] V jídle jsou velmi přizpůsobiví a v lovu vynalézaví. Pokud mají šanci, tak zabíjejí i lidmi chovaný dobytek. To je jeden z důvodů, proč jsou tradičně obávaní a po staletí byli nenávidění.

Vlk může najednou sníst zřejmě až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by je to nějak oslabilo a omezilo jejich aktivitu.^[8]

Konkurenti a nepřátelé

Vlci dominují nad ostatními psovitými šelmami, kdekoli se vyskytují. Snaží se je likvidovat jako konkurenci, ale málokdy je následně požírají jako potravu. Vlci pronásledují lišky (ty jediné občas i žerou), šakaly, kojoty a psíky mývalovité.^[43] V Asii se občas střetávají s dhouly – ryšavými psy.

Kočkovité šelmy jsou dalšími konkurenty s nimiž se vlci snaží vypořádat. Pokud mají tu možnost, zabíjejí rysy a různé druhy divokých koček. Pokud se setká rys se samotným vlkem, nemusí nutně vyjít z případného střetnutí jako poražený. Je zaznamenán přinejmenším jeden případ, kdy rys vlka v souboji zabil.^[44] Puma je pro vlky poměrně nebezpečná. Samotný vlk před ní obvykle uteče, ale několik vlků je schopných ji přinejmenším odehnat od kořisti.^[45] Podobně je na tom vlk při setkání s levhartem či hyenou.

Medvědi a vlci si mohou navzájem zabíjet mláďata, pokud k tomu mají příležitost, ale nejde o pravidlo. Obě šelmy spolu často bojují a střety mohou trvat i několik hodin. Velcí hnědí medvědi dokáží od kořisti vlky většinou odehnat, nicméně záleží na početnosti a bojovnosti smečky.^[8] Větší smečka je občas schopná medvěda zahnat. Svou roli samozřejmě hraje i věk a kondice medvěda.^[46][47]

Kromě lidí jsou jedinými skutečnými nepřáteli a příležitostnými predátory vlků tygři. Na ruském dálném východě jsou zdokumentovány případy vzájemné konkurence a občasného zabití vlků tygry ussurijskými. Tygři obvykle zabité vlky nejedí.^[48] Je pravděpodobné, že vzácně zabije vlka i tygr bengálský.

Vlci a lidé

Svazování Fenrira

Vlci v mytologii

Vlci mají prominentní postavení v mytologii, folkloru a obecně v lidské kultuře. V severské a japonské mytologii byli portrétováni jako bytosti s božskými vlastnostmi. V Japonsku rolníci uctívali vlky ve svatyních, nechávali obětiny u vlčích doupat a žádali je, aby ochránili jejich úrodu před jeleny a divokými prasaty. Vlk Fenrir byl podle severské mytologie synem boha Lokiho. V severské mytologii pronásleduje vlk Skoll zapadající Slunce, jeho bratr Hati Měsíc. Také další eurasijská etnika spojovala vlky se Sluncem. Staří Řekové a později Římané připisovali slunečnímu bohu Apollónovi vlky jako jeden z jeho atributů.

V zoroastrické filozofii mají vlci podobu zlých a krutých bytostí. V bibli se vlk objevuje celkem třináctkrát jako symbol chamtivosti a ničitelství,^[49] výjimečně je přirovnání k vlku myšleno pozitivně (bojovný kmen Benjamín).^[50] V pohádkách a lidových zkazkách Slovanů hrají vlci nezastupitelnou, i když převážně zápornou roli. Známá je jejich úloha v Červené karkulce a zkazkách o neposlušných kůzlátkách či třech malých prasátkách. Naopak v některých ruských pohádkách vlk hrdinovi pomáhá. Známé jsou i pověsti o lidech, zakletých do podoby vlka, jako je např. francouzská legenda o Bisclavretovi. Naproti tomu v Ezopových či La Fontainových bajkách vystupuje vlk jako hloupé, zlé a nenasytné zvíře, které je často přelstěno liškou nebo jiným zvířetem.

V některých kulturách hrají vlci důležitou roli v mýtech stvoření. V římské mytologii odkojí vlčice (proslavená sochou kapitolská vlčice) budoucí zakladatele města Říma Romula a Rema. V turecké, mongolské a ainuské mytologii jsou vlci považováni za předky lidské rasy. Rovněž Čečenci a Ingušové si vyprávějí příběhy o vlčí matce lidských rodů. V mnoha příbězích Kazachů, Kyrgyzů a Altajců vystupuje vlčice jako ochránkyně válečníka, která mu pomůže zvítězit nad nepřáteli, získat bohatství a nakonec se stává jeho ženou. Podobné příběhy o vlčici, která se stala ženou člověka a přinesla mu štěstí, bohatství a magické schopnosti, jsou rozšířeny i mezi Inuity.

Vlci jsou dáváni do souvislosti s čarodějnictvím jak v evropských tak indiánských kulturách. Tanainaové (Dena'inaové) a další indiánské kmeny z Aljašky, věří, že vlci byli dříve lidé a považují je za své bratry. Podobný názor mají také Kutenajové ze Skalistých hor. Podle mýtu stvoření kmene Póný se vlk stal první bytostí, která zakusila smrt, u některých klanů Pónyů byl vlk zároveň uctíván jako totemové zvíře. Nutkové z ostrova Vancouver a Britské Kolumbie nosili při obřadech vlčí masky a věřili, že se jejich medicinmani dokáží proměnit ve vlky. Irokézové tvrdí, že vlk je ze všech zvířat nejbližší člověku, zejména pro svůj rodinný život, podobný indiánskému klanovému systému. Pro Lakoty, Šajeny a jiné prérijní indiány byl vlk symbolem zvěda, někdy se zvědové přímo označovali jako vlci. Indiánský piktogram pro zvěda je znázorněn jako člověk s vlčí hlavou. Důležitou úlohu hrají vlci také v sibiřském šamanismu, například u Jukagirů či Altajců byl vlk často ochranným duchem (zvířecí matkou) šamana. Domorodí Sibiřané vlka spojovali s nebeským světem, válečnictím, lovem, větrem nebo bouří.

Vlkodlaci

S vlky souvisí i představy o vlkodlacích, rozšířené v celé Evropě: u Slovanů, Rumunů, Germánů, Baltů, Keltů i Ugrofinů. Nejstarší zmínky o vlkodlacích pocházejí z antiky. Již Hérodotos v 5. stol. př. n. l. psal o skythském kmeni Neurů, jehož příslušníci se v noci měnili ve vlky. Podle Ovidiových Proměn byl ve vlka proměněn arkádský král Lykaón poté, co se dopustil kanibalismu. O vlkodlaku se zmiňuje i římský spisovatel Petronius v románu Satyricon. Pro Balty (staré Litevce, Lotyše a Prusy) nebyl vlkodlak negativní bytostí. Mohl pomáhat člověku, který ho nakrmil. Podle Baltů se lidé mohli proměnit ve vlkodlaka tak, že za úplňku prolezli mezi kořeny určitých stromů. U Germánů byli známi ulfhetmar, bojovníci ve vlčí kůži, kteří v bojovém šílenství projevovali vlčí zuřivost. Byli obdobou známějších berserkrů, asociovaných s medvědem. Podobné představy měli vlčí bojovníci u starých Maďarů v předkřesťanském období, ale ještě za vlády Matyáše Korvína používali maďarští bojovníci při útoku bojový pokřik farkas (vlk). U Slovanů a Rumunů byl vlkodlak pokládán za nemrtvou bytost, škodící lidem. Nejstarší zmínka o vlkodlacích ve slovanském prostředí se nachází ve Slově o pluku Igorově ze 12. stol. a týká se knížete Vseslava, který se v noci měnil ve vlka. V severní Itálii existovala v 15. stol. sekta benandantů, jejíž příslušníci se údajně měnili ve vlky a bojovali proti čarodějnicím.^[51] Podobné představy měli i Slovinci, podle nichž se někteří lidé zvaní krsnik měnili v bílé vlky, aby bojovali proti upírům a čarodějům. Jedna rumunská pověst vypráví o vzniku vlkodlaků toto: Vlad III. Tepes na jednom válečném tažení zničil i jeden z klášterů a všechny lidi v něm ukryté nechal povraždit. Opat ho za to před smrtí proklel. Když se o tři dny později Dracula změněný na upíra poprvé napil lidské krve, vstali prý lidé v klášteře z mrtvých a stali se vlkodlaky, neúnavně bojujícími proti upírům. Za vlkodlaka byl někdy pokládán i Draculův úhlavní nepřítel, uherský vojevůdce János Hunyady. V době čarodějnických procesů v 15.-17. stol. byli především na území Francie, Německa a Švýcarska mnozí lidé souzeni a popraveni jako údajní vlkodlaci. Jedním z nich byl např. Peter Stumpp. Na českém venkově bývali z lykantropie a spolčování s vlky podezříváni obecní pastýři. Pastýři používali magické prostředky na ochranu ovcí a dalších zvířat před vlky (vlk měl být oslovován jako "kmotr Štěpán", obětovalo se mu nejslabší jehně ze stáda),^[52] tvrdilo se, že umí s vlky komunikovat nebo se v ně proměňují. Od 19. stol. se vlkodlaci vedle duchů a upírů stali nejčastějšími hrdiny knižních a později i filmových hororů.

Vlci v literatuře a umění

Vlci se objevují v obrovském množství povídek, románů, filmů, divadelních her a písní. Například v díle britského spisovatele Rudyarda Kiplinga Knihy džunglí hraje vlčí smečka vedená samcem Akélou zásadní úlohu při výchově lidského chlapce Mauglího, jehož zachrání před tygrem Šer Chánem.^[53] Kladnou roli hraje vlk i ve fantasy sérii Letopisy z hlubin věků britské autorky Michelle Paverové, kde figuruje v roli zvířecího dvojníka hlavního hrdiny Toraka.

Vlk ve frazeologii

Vlci jsou zmíněni v mnoha známých přirovnáních, citátech a příslovích, často antického či biblického původu, i když obvykle v negativní roli. Například: „Mám hlad jako vlk“; „My o vlku a vlk za humny“; „Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“; „Je to vlk v rouše beránčím“; „Člověk člověku vlkem“, "Co vlk zchvátí, nerad vrátí", "S lidmi po lidsku, s vlky po vlčím", "Tak dlouho vlk ovce vláčí, až ho odvlečou", "Vlka živí nohy". S vlkem jsou v češtině spojeny i různé idiomy, např. "chytit vlka", "mořský vlk", "vlčí mlha", "vlčí mák", "vlčí bob" a mnoho dalších.^[54]

Vlk v lexikologii

Od názvu vlka je odvozeno mnoho vlastních jmen, zejména germánského původu, např. Wolfgang, Wolfhart, Ranulf, Adolf, Rudolf, Isengrim, ale také jihoslovanská jména Vuk, Vukan či Vukašin nebo staročeské Vlkoš.

Útoky na dobytek a psy

Útoky na dobytek představují zřejmě hlavní důvod, proč vlk byl a na mnoha místech stále je lidmi pronásledován. Zatím se nenašel jiný dostatečně účinný způsob, jak tomu zabránit, než zabíjení vlků. Avšak přítomnost lidí a psů dokáže útokům většinou předejít. Vlci napadají chovná domácí zvířata především kvůli nedostatku jejich přirozené divoce žijící kořisti. Nicméně, když zjistí, že zabít dobytek je podstatně snazší, než nahánět divokou zvěř, mohou se na tuto kořist začít specializovat. Jejich obětí se mohou stát koně, skot, krocani, domestikovaní sobi a především ovce a kozy.^[55] Mnohé státy chovatelům hradí škody vlky způsobené.

Vlci napadají psy ze tří hlavních důvodů: potírají je jako předpokládanou potravní konkurenci, jako obránce své kořisti (dobytek) a někde je to pro ně zdroj potravy. Umí zabít i velká psí plemena. Důvodem jsou jejich relativně mohutnější čelisti a „zákeřnější“ způsob boje. Lépe spolupracují ve smečce a útočí i na nohy a hřbet, na rozdíl od většiny psů, kteří se snaží zakousnout výhradně do krku a hlavy. Vlci dokáží vlákat psy do pasti, kdy například jeden „pronásledovaný“ vlk nažene psa k ostatním. Někteří psi chránící dobytek dostávají od lidí „protivlčí“ obojky, nicméně vlci se umějí naučit zabít i takto vybavené psy. Pro boj s vlky byla již od starověku používána obzvláště velká a statná psí plemena, jako je vlkodav nebo mastif. Přes výše řečené, dokáží velcí ovčáčtí psi většinou vlky odradit od útoků na dobytek, neboť snadnou kořist mění na rizikovou.

Útoky na lidi

Vlci nejsou pro lidi nebezpeční, pokud jsou alespoň zčásti splněny tyto podmínky: je jich relativně málo, mají dostatek kořisti, nedostávají se do častého kontaktu s lidmi, jsou v malém množství loveni a nejsou nakaženi vzteklinou.^[56] Nicméně existuje mnoho situací, kdy se vlk stává pro člověka hrozbou. Záznamy o útocích vlků existují z většiny míst, kde se tato zvířata vyskytují. Naprostá většina útoků neovlivněných vzteklinou směřovala a směřuje na děti, velmi málo na ženy a zcela vzácně jsou oběťmi i dospělí muži. Pokud nejsou vyrušeni, vlci své oběti obvykle konzumují.

Vzteklina

Vlci nebývají zdrojem vztekliny, ale mohou se jí nakazit od jiných psovitých šelem. Stávají se poté velmi agresivními a mohou pokousat mnoho obětí. Až do zavedení očkování, bylo pokousání téměř vždy smrtelné a i dnes může být velmi nebezpečné. V Evropě a Severní Americe se v současnosti vzteklí vlci prakticky nevyskytují, ale například na Středním východě je zaznamenáno každoročně minimálně několik případů.

Malba z 18. století zobrazující útok tzv. gévaudanské bestie, což byl s největší pravděpodobností obrovský vlk nebo kříženec vlka

Evropa a Rusko

V historických záznamech z různých států Evropy jsou doloženy tisíce případů útoků vlků na lidi. V zimě roku 1450 zabila přímo v Paříži smečka vedená samcem jménem Courtaud asi 40 lidí. V celé Francii, která byla na vlčí útoky „nejbohatší“, bylo mezi léty 1580–1830 3 069 lidí zabito vlky, z toho 1 857 ne kvůli vzteklině. Asi nejznámějším řáděním „vlka“ (jestli šlo skutečně o vlka, není dodnes zcela jasné) v Evropě se staly útoky tzv. gévaudanské bestie v letech 1764–1767, jež si v jižní Francii vyžádaly asi 113 životů. V údolí řeky Pád v Itálii je mezi 15. a 19. stoletím uváděno 440 mrtvých v důsledku útoků vlků. Ve Skandinávii přišlo v 16.–19. století o život 92 dětí mladších 12 let. V carském Rusku bylo v letech 1840–1861 zabito 169 dětí a 7 dospělých a jen v roce 1871 bylo zabito dalších 161 lidí. V následujících letech zemřely v Rusku další stovky lidí.^[57] Útoky vlků sílily během válečných konfliktů nebo epidemií. Během 1. světové války v zimě 1916/1917 napadalo na východní frontě velké množství vlků v důsledku zoufalého nedostatku jiné potravy ruské a německé vojáky.^[58] V letech 1944–1954 v Kirovské oblasti SSSR zardousili vlci 22 dětí starých 3–17 let a několik dalších zranili. V současnosti jsou vlčí útoky v Evropě velmi vzácné. V západní a střední Evropě k nim nedochází téměř vůbec^[59], v ostatních částech výjimečně.

Asie

V Asii byly a na některých místech stále jsou útoky vlků relativně běžné. Je to dané početností a životním stylem lidské populace, rozlehlostí území a dřívějším poměrně hojným rozšířením vlků na území tohoto kontinentu. Například v polovině 18. století došlo k několika útokům vzteklých vlků v Japonsku, následkem čehož byla smrt nejméně 10 lidí. Největší množství vlčích útoků je zaznamenáno v Indii. Důvodů existuje několik – subkontinent je hustě zalidněn s mnoha lidmi žijícími na venkově, byla zde početná vlčí populace a přispělo k tomu i to, že podle hinduistické tradice by prolití vlčí krve znamenalo neúrodu a tak ani lidožraví vlci někdy nebyli pronásledováni. Výsledkem této kombinace bylo, že jen v letech 1875 a 1878 zde zardousili lidožraví vlci 721 a 624 lidí.^[60] V letech 1993–1997 zabili vlci v indických státech Bihar a Uttarpradéš dohromady okolo 120 dětí.^[61] Není však jisté, zda se ve všech případech jednalo o vlky obecné, v některých případech mohl být útočníkem také dhoul, označovaný dříve jako vlk rudý. Na Středním a Blízkém východě jsou útoky také poměrně časté avšak s nesrovnatelně menším počtem obětí než je tomu v Indii. Nicméně mnohdy chybějí data, tudíž mnoho případů zřejmě zůstává nepodchyceno. Naprostá většina incidentů z této oblasti jde na vrub vzteklině. Podle dostupných informací bylo v rekordním roce 1996 pokousáno vzteklými vlky jen v Íránu 329 lidí. Írán byl prvním státem, kde zavedla Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 1955 novou metodu ošetřování nakažených vzteklinou, čímž se výrazně snížila úmrtnost. V Afghánistánu poranil vzteklý vlk v roce 1971 18 rolníků spících na poli – všichni později zemřeli.^[62]

Severní Amerika

V Kanadě a USA jsou útoky vlků vzácné, ale velmi dobře zdokumentované. Ve 20. století došlo jen k několika desítkám útoků a incidentů a smrtí člověka skončilo velmi málo z nich.^[63] Mnoho z těchto případů bylo způsobeno tím, že vlci původně napadli psy, kteří lidi doprovázeli. Z 19. století je známo několik incidentů, kdy vzteklí vlci pokousali lidi, kteří následně zemřeli. Počty obětí byly v porovnání s jinými místy světa malé.^[64]

Petr Pavel Rubens – Lov na vlka a lišku

Lov vlků

Lidé loví vlky přinejmenším od doby vzniku zemědělství a domestikace dobytka. Není to však jen kvůli ochraně dobytka, ale i ze sportu a dobrodružství, zisku trofeje, ochraně volně žijící zvěře^[zdroj?] a v neposlední řadě kvůli bezpečí lidí.^[zdroj?] Lov na vlky je velmi obtížný, neboť jsou to chytrá, přizpůsobivá, vytrvalá a nebezpečná zvířata. V minulosti bylo používáno mnoho způsobů, jak je zabít. Velmi účinnou metodou bylo vyhledávání jejich doupat a zabíjení malých vlčat. Pokud se k lovu používali psi, ukázala se nejlepší kombinace chrtů, bloodhoundů (či jiných velkých a silných plemen) a foxhoundů. Metody tichého pronásledování, přepadů ze zálohy či stopování se příliš neosvědčily kvůli vlčí opatrnosti a vynikajícímu sluchu. Používání strychninem otrávených návnad se dříve také praktikovalo, ale upustilo se od něj, neboť zabíjí mnoho dalších druhů zvířat a vlci (či kojoti) jsou schopni se naučit jed v návnadě rozpoznat. Navíc jed znehodnocuje kožešinu. Jed je účinný především vůči mláďatům a mladým nezkušeným jedincům. Nášlapné pasti jsou efektivní tehdy, pokud na nich neulpí lidský pach. Americké indiánské kmeny upřednostňovaly padací pasti. Co se různých nástrah týče, velmi záleží na schopnostech vlčího jedince past odhalit a vyhnout se jí. Mistrem ve vyhýbání se nástrahám všeho druhu byl samec Lobo, jehož se koncem 19. století pokoušel lovit Ernest Thompson Seton. Lovecké skrýše a posedy dokáží být účinné, ale nepoužívají se příliš často, neboť tato metoda je extrémně náročná na čas a trpělivost. V Rusku je populární nahnat vlky na určité území pomocí kolíků a provazů natažených asi metr nad zemí a ověšených různobarevnými látkami. Většina vlků se těchto ohradníků bojí a neproběhne jimi.^[65] Je možné, že to má souvislost s lidským pachem, který na látkách ulpěl. Někteří lovci lákají vlky na vytí, což může být účinné hlavně v době páření. V Kazachstánu a Mongolsku se používali k lovu na vlky orli. Tato metoda je však již velmi vzácná, neboť zkušených sokolníků ubývá.^[66] Moderní účinnou a velmi kontroverzní metodou je střílení těchto šelem z vrtulníků a letadel. V těchto případech mají vlci šanci uniknout pouze v zalesněném nebo členitém terénu.

Období nejintenzivnějšího lovu vlků je možno ohraničit zhruba léty 1850-1970. V tomto období museli vlci čelit všem nejmodernějším vymoženostem lidské likvidační technologie – ocelovým pastem, jedům, opakovacím puškám a následně letadlům či vrtulníkům. Z lovu vlků se stal v podstatě sport a zábava. Výsledkem byly stovky tisíc zabitých vlků především v USA a Rusku (SSSR). Na mnoha místech světa byl vlk vyhuben a několik poddruhů nenávratně ztraceno.^[67]

Přestože vlci byli pronásledováni takřka všude a v současné době jsou na mnoha místech stále loveni, daří se jim stále přežívat. Je to jedna z ukázek jejich výjimečných schopností.^[68] Výše uvedené důvody, proč tyto šelmy lovit, jsou však velmi diskutabilní. Například tvrzení, že se tím údajně chrání populace jelenů a další vlčí kořisti, kterou údajně vlci decimují, bylo již dávno vyvráceno.^[zdroj?]

Výcvik vlků

Vlci jako domácí zvířata

Chov vlků jako domácích zvířat je populární především v USA. Ačkoli vlci jsou předky domácích psů, v zajetí existují poměrně velké rozdíly mezi oběma šelmami. Vlčata musejí být odejmuta matkám nejlépe po 14 dnech, nejpozději však do 21 dnů, jinak je socializace extrémně obtížná. Mléčné náhražky používané pro štěňata, musejí být pro vlčata opatřena přídavkem aminokyseliny arginin, jinak hrozí oční problémy. Čím jsou vlci chovaní v zajetí starší, tím jsou obvykle nepředvídatelnější. To se týká především samců. Zvláště děti se mohou stát objektem agresivního chování „ochočených“ vlků, neboť v přírodě jsou lidské děti jednou z jejich kořisti. Vlci mají silné instinkty pro život ve smečce (alfa až omega status) a může se stát, že budou soupeřit o „vylepšení“ svého postavení, pokud to uznají za vhodné. Tím mohou být ohroženi i jejich dospělí chovatelé. Ochočení vlci jsou vázáni na svou „smečku“ tak silně, že ostatní lidi obvykle ignorují a vyhýbají se zcela kontaktu s nimi anebo je mohou napadnout jako vetřelce. Psí žrádlo je pro vlky nevhodné, je potřeba krmit je částmi zvířecích těl (maso, kosti, vnitřnosti, kůže). Výcvik vlků je náročnější než psů a obvykle se naučí méně povelů. Při výcviku se mohou začít nudit a přestanou se o povely zajímat. Jsou méně kontrolovatelní. Reagují lépe na pohybové signály než na hlas, na rozdíl od psů. Na druhou stranu jsou vynalézavější a dokáží se sami například naučit otevírat různé západkové mechanismy u kotců. Jejich poslušnost je tedy menší, ale inteligence větší než u domestikovaných psů.^[69] Vlci chápou také lépe příčinu a následek.^[70] Vlci, kteří po ochočení utekli do volné přírody, se mohou stát nebezpečnější pro dobytek a lidi než divocí vlci, neboť postrádají strach z lidí. Jako pracovní zvířata (tažní, policejní, hlídací vlci atd.) jsou využitelní jen velmi obtížně.^[71]

Nemoci a paraziti

Vlci putují na dlouhé vzdálenosti a mohou se tak stát přenašeči různých nemocí. Infekční choroby roznášené vlky jsou brucelóza, tularémie, listerióza a anthrax. Vlci se mohou rovněž nakazit vzteklinou, především na Blízkém východě a v centrální Asii, nicméně nejsou jejími hlavními přenašeči. V Kanadě a na Aljašce trpí virovým onemocněním Canine distemper. Příčinou střevních potíží je virus Canine coronavirus. Vlci mohou být hostiteli asi 50 různých parazitů. Jedná se o klíšťata, roztoče (svrab-prašivina), vši, blechy, červy (škrkavka), hlístice (svalovec), tasemnice aj. Vlčí smečky jsou poměrně odolné vůči šíření infekčních nemocí. Je to také z toho důvodu, že zvíře, které začne jevit známky choroby, smečku obvykle opouští.^[72]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gray wolf na anglické Wikipedii, List of grey wolf populations by country na anglické Wikipedii, Wolf attacks on humans na anglické Wikipedii a Wolves as pets and working animals na anglické Wikipedii. Zkráceno a upraveno

1. ↑ Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
2. ↑ CARWARDINE, Mark. Guinnessova kniha zvířat. Mustang, Plzeň 1995, s. 37.
3. ↑ PELIKÁN, J., GAISLER, J., RÖDL, P.: Naši savci, Praha 1979, s. 88.
4. ↑ http://www.selmy.cz/vlk/vzhled-a-schopnosti/
5. ↑ MOJ, PETR. SÍLA STISKU ZUBŮ ČELISTMI U ZVÍŘAT [online]. Havířov: Zubní laboratoř LPdental. Dostupné online.
6. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I: Rapsodie šedých stínů, s. 40-41.
7. ↑ BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
8. ↑ ^{a b c d e} MECH, L. David; BOITANI, Luigi. Wolves: Behaviour, Ecology and Conservation. University of Chicago Press, 2003. ISBN 0-226-51696-2. Dostupné online.
9. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I: Rapsodie šedých stínů, s. 31.
10. ↑ MECH, BOITANI. Wolves. Behavior, Ecology and Conservation, s. 32.
11. ↑ Poddruh: Pes domácí (Canis lupus familiaris)
12. ↑ Pojem "v minulosti" zde znamená před začátkem intenzivního lovu s použitím moderních zbraní a jedů, tedy přibližně do 17. století.
13. ↑ Basic Facts About Gray Wolves
14. ↑ Švédsko povolilo odstřel vlků, v lesích jich chce mít jen 210
15. ↑ Ekolist: Švédská vláda po stížnostech ochránců přírody pozastavila odstřel vlků (2013)
16. ↑ Vlci se vracejí do Německa a vzbuzují zapomenutý strach
17. ↑ WEIKERT, Petr. Vlci míří do Čech, nepotřebují divočinu. Hospodářské noviny. 2012-02-03. Dostupné online.
18. ↑ KVASNICA, Jaroslav Monte. Výzva vlčího návratu: Vlčí „comeback“ na Lužicko. Příroda 6/2012.
19. ↑ Kolektiv: Myslivost, Praha 1966, s. 131.
20. ↑ Kolektiv: Myslivost, Praha 1966, s. 132.
21. ↑ http://selmy.ursus.cz/vlk/V-ochrana.html
22. ↑ http://www.wolf.sk/sk/vlky
23. ↑ Lov vlků na Slovensku začíná. Omezuje jejich šíření do Česka?
24. ↑ Sme: Pre poľovníkov je chránený vlk škodná, za strieľanie nás kritizujú aj Poliaci
25. ↑ KVASNICA, Jaroslav Monte. „Těžký život beskydských psanců“. Příroda, 4/2010, s. 63.
26. ↑ http://www.selmy.cz/clanek/pytlak-zastrelil-vlka-u-valsova-v-jesenikach/
27. ↑ Do Krkonoš zavítala skupinka vlků. Odborníci čekají, zda se tu usadí, iDnes.cz, 27. září 2012
28. ↑ Vlci mají v Čechách znovu mladé. Poprvé po sto letech, Týden.cz, 3. září 2014
29. ↑ České Švýcarsko se připravuje na příchod vlků. Už jsou u hranic, iDnes.cz, 2. října 2013
30. ↑ http://www.selmy.cz/vyskyt-selem/cr/
31. ↑ Fotopast: první jednoznačný doklad výskytu vlka v Čechách [online]. AOPK ČR, 2014-4-7 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online.
32. ↑ Vlci jsou zpět: fotopast u Máchova jezera zachytila mládě [online]. Česká televize [cit. 2014-09-03]. Dostupné online.
33. ↑ Genetická příslušnost vlků [online]. AOPK ČR [cit. 2014-12-13]. Dostupné online.
34. ↑ Na Českolipsku lze potkat minimálně sedm vlků. Zachytila je videopast [online]. 6.1.2016, rev. MF DNES [cit. 2016-05-20]. Dostupné online.
35. ↑ ŽLÁBKOVÁ, Ludmila. Vlk na Broumovsku. Novinky.cz [online]. 13.11.2015 [cit. 13.11.2015].
36. ↑ V Jeseníkách zachytila fotopast vlka [online]. Novinky.cz, 4.2.2016 [cit. 2016-05-21]. Dostupné online.
37. ↑ Na Karlovarsku žije smečka vlků, potvrdili to i odborníci | Domov. Lidovky.cz [online]. 2016-09-08 [cit. 2016-11-27]. Dostupné online.
38. ↑ ELLIS, Shaun. Vlk. (foto Monty Sloan). Slovart 2009.
39. ↑ http://21stoleti.cz/2015/04/27/psi-nejsou-tolerantnejsi-nez-vlci/ - Psi nejsou tolerantnější než vlci
40. ↑ DAVIS, Lauren. Why everything you know about wolf packs is wrong. io9 [online]. [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
41. ↑ Například nedávné výzkumy v Itálii ukázaly, že místní vlčí populace se specializují na divočáky a to i přesto, že je v oblasti dostatek srnčí zvěře. Aktuality. sk Talianske vlky majú radšej diviačinu
42. ↑ Šelmy.cz: Pohled do jídelníčku lužických vlků, 12.4.2013
43. ↑ Wolves vs coyote (video)
44. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I., s. 127-128.
45. ↑ Souboj o kořist mezi pumou a dvěma vlky (video)
46. ↑ Dva souboje o kořist mezi medvědem a vlky (video)
47. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I., s. 128-129.
48. ↑ HEPTNER, V. G.; NAUMOV, N. P. Mammals of the Soviet Union Vol.II Part 1a, SIRENIA AND CARNIVORA (Sea cows; Wolves and Bears). Science Publishers, Inc. USA.(1998). ISBN 1-886106-81-9. Dostupné online.
49. ↑ LOPEZ, Barry. Of wolves and men. Scribner Classics, 2004 (1. vyd. 1978).
50. ↑ NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník: s. 1217–1218. Dostupné online
51. ↑ Ginzburg, Carlo: Benandanti. Čarodějnictví a venkovské kulty v 16. a 17. století. Praha: Argo, 2002.
52. ↑ Janotka, Mirloslav - Linhart, Karel: Zapomentuá řemesla. Praha: Svoboda, 1984.
53. ↑ The Jungle Book Collection - anglicky
54. ↑ http://www.canislupus.estranky.cz/clanky/prislovi.html
55. ↑ Moderní příklad ohrožování chovných zvířat vlky viz V Jakutsku řádí smečky vlků, na lovce čeká stotisícová odměna.
56. ↑ Valerius Geist. WHEN DO WOLVES BECOME DANGEROUS TO HUMANS?
57. ↑ GRAVES, Will. Wolves in Russia: Anxiety throughout the ages. Detselig Enterprises, 2007.
58. ↑ Published: Russian Wolves, The New York Times, July 29, 1917.
59. ↑ Jedna z vzácných výjimek z poslední doby: BBC News: French shepherd 'mauled by wolves' (2001)
60. ↑ BHASKARAN, Theodore. Wolf as man-eater. The Hindu: Online edition of India's National Newspaper
61. ↑ "Child Lifting: Wolves in Hazaribagh India". Ambio: A Journal of the Human Environment. October 26, 2011.. www.wolfsongalaska.org [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-26.
62. ↑ LINNELL, John D. C. a kol. The Fear of Wolves: A Review of Wolf Attacks on Humans. NINA (2002). ISBN 82-426-1292-7, s. 26-28. Dostupné online Archivováno 26. 6. 2012 na Wayback Machine
63. ↑ Teacher killed by wolves in Alaska, police say. Reuters, 11 březen 2010.
64. ↑ LINNELL, John D. C. a kol. The Fear of Wolves: A Review of Wolf Attacks on Humans. NINA (2002). ISBN 82-426-1292-7, s. 28-31. Dostupné online Archivováno 26. 6. 2012 na Wayback Machine
65. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I - Rapsodie šedých stínů, s. 97.
66. ↑ Eagle Catches Fox and Wolf (video)
67. ↑ KVASNICA. Krajina s vlky I - Rapsodie šedých stínů, s. 93-97.
68. ↑ HARDING, Arthur Robert. Wolf and coyote trapping; an up-to-date wolf hunter's guide, giving the most successful methods of experienced "wolfers" for hunting and trapping these animals, also gives their habits in detail. Columbus, Ohio 1909. Dostupné online.
69. ↑ http://sciencemag.cz/zkousku-z-fyziky-by-pes-nezvladl/ - Zkoušku z fyziky by pes nezvládl
70. ↑ https://phys.org/news/2017-09-wolves-effect-dogs.html - Wolves understand cause and effect better than dogs
71. ↑ Guidelines for Keeping Wolves and Wolf-Dog Hybrids. www.wolfpark.org [online]. [cit. 03-08-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-08-2008.
72. ↑ Studie o chorobách vlků v Yellowstonském n. p. je SMITH, Douglas W. and ALMBERG, Emily. "Wolf Diseases in Yellowstone National Park". Yellowstone Science, 15 (2)/2007. Dostupné online.

Externí odkazy

• Galerie vlk obecný ve Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu vlk obecný ve Wikimedia Commons
• Česká společnost přátel vlků
• Vlčí svět - www.vlci.info
• Vlk na www.priroda.cz
• International wolf center - engl.
• Vlk na Biolibu
• Vlci na www.selmy.cz
• Vlčí - život, anatomie, druhy, smečka, galerie to vše na www.graywolf.eu - CZ
• AOPK ČR: Návrat vlků

Literatura

• ANDĚRA, Miloš a GAISLER Jiří. Savci České republiky. Praha, Academia 2012.
• ČERVENÝ, Jaroslav a kolektiv. Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha 2003.
• ŠKALOUD, Vojtěch. Liška a větší šelmy. Nakladatelství Brázda, Praha 2009.
• TURŇA, Pavol. "Vlk - tajemná a inteligentní šelma". Časopis Naše příroda, 1/2013.
• KVASNICA, Jaroslav Monte. Krajina s vlky I - Rapsodie šedých stínů. Élysion, 2009.
• KVASNICA, Jaroslav Monte. Krajina s vlky II - Honba za přízrakem Gévaudanu. Élysion, 2009.
• KVASNICA, Jaroslav Monte. Jantarové oči. Élysion, 2011.

Filmy o vlcích

• Vlčí hory (Španělsko, 2003)
• Vlci (USA, 1999)
• Lobo - vlk, který změnil Ameriku (VB, 2008)
• Vlci indické pouště (VB, 2004)

Er der problemer med lyden? Se da eventuelt Hjælp:Ogg Vorbis eller "Media help" (engelsk)

Ulven eller den grå ulv (Canis lupus) er et rovdyr, der lever i Europa, Asien og Nordamerika. Den er Europas næststørste landrovdyr, idet kun den brune bjørn er større.

Ulven holder til i skov og på steppelignende arealer, hvor den jager i et kobbel, en stor flok, bestående af et forældrepar og dets voksne afkom.^[2] Ulven er en typisk topprædator i sit område, med kun mennesker og tigre^[3][4] som reelle trusler imod den. Den lever hovedsagelig af større hovdyr, men tager også mindre dyr som mus, lemminger, harer og ryper. De kan desuden leve af ådsler og af husdyr som kvæg, og omkring mennesker kan de gå i affald.^[5]

Ulven er stamfader til tamhunden (Canis lupus familiaris): For omkring 15.000 år siden begyndte mennesket at tæmme ulven og bruge den som vagthund eller jagthund. Der er fortsat tale om samme art, idet ulve og hunde kan avle frugtbart afkom sammen.

Ulven er et af verdens bedst kendte og velundersøgte dyr, og der er sandsynligvis skrevet flere bøger om den end om nogen anden dyreart.^[6] Den har en lang historie med mennesker, både som jaget i de fleste hyrdesamfund på grund af dens trussel mod husdyr og som respekteret i nogle landbrugssamfund såvel som blandt jæger-samlere.^[7] Selvom frygten for ulven er udbredt hos mange mennesker, har størstedelen af de dokumenterede angreb på mennesker været forbundet med ulve der led af rabies. Der findes eksempler på at ulve der ikke er smittede af rabies har angrebet og dræbt mennesker, hovedsageligt børn, men dette er usædvanligt, eftersom ulve normalt holder sig på afstand af mennesker grundet deres skyhed som følge af den menneskelige forfølgelse.^[8]

Navn

Navnet ulv kommer af det fællesgermanske wulfaz 'ulv'.^[9] Ulverelaterede navne var almindelige blandt førkristelige germanske krigere: Wolfhroc (Ulvefrakke), Wolfhetan (Ulveskind), Isangrim (Gråmaske) Scrutolf (Ulveklæde), Wolfgang (Ulvegang) og Wolfdregil (Ulveløber).^[10]

Det latinske lupus er et låneord fra sabinerne, som ifølge englænderen Edward Topsell, kendt for bestiarier i 1600-tallet, er af græsk oprindelse og enten er afledt fra λεοπος (leopos), med betydningen "løve-fodet", eller fra λουκᾶς (loukas), med betydningen "lys".^[11]

Ulv i talemåder

I talemåden "der er ugler i mosen" var der oprindelig tale om ulve. Efter at ulven blev udryddet i Danmark, tog ugler ulvens plads. Udtrykket "ugleset" kunne forklares ud fra gammel overtro, da det ansås for ildevarslende at se en ugle om dagen. Men faktisk er udtrykkets oprindelige form "ulveset", og det er så gammelt, at Plinius og Virgil brugte det.^[12]

Beskrivelse

Ulven er det største medlem af hundefamilien, når man ser bort fra visse hunderacer.^[13] Vægt og størrelse varierer meget på tværs af udbredelsesområdet, og øges generelt proportionalt med breddegraden,^[14] hvor de største ulve i Alaska og Canada undertiden vejer 3–6 gange mere end deres slægtninge i Mellemøsten og Sydasien.^[15] I gennemsnit måler ulve 105 til 160 cm i længden og 80 til 85 over skulderen.^[14] Halen måler 29–50 cm i længden. Den gennemsnitlige vægt er 40 kg, varierende fra 12 kg til 80 kg.^{[16][13][17][18][19]} I gennemsnit vejer europæiske ulve 38,5 kg, nordamerikanske ulve 36 kg og indiske og arabiske ulve 25 kg.^[20] Hunner vejer typisk 2–5 kg mindre end hanner.^[21] Det er sjældent, at ulve vejer over 54 kg, selvom ekstraordinært store individer er registreret i Alaska, Canada og det vestlige Ruslands skove.^[21][14] Den hidtil tungest målte ulv vejede 79,4 kg og blev nedlagt i Alaska den 12. juli 1939.^[22]

Ørerne er forholdsvis korte og afrundede. Øjnene er smalle og skråstillede med gul iris. Pelsens farve varierer meget. Der findes hvide, cremefarvede, rødlige, gullige, grå og sorte individer. I tempererede områder af Europa og Asien er de hovedsageligt grålige og i arktiske regioner mest sorte eller hvide. Undersiden er gulhvid eller gråhvid. Ofte er ulvens ryg mørkere end dens hale, bug, ører og snude. Ulve i Norden har på ryggen en mørkt grågul pels med sorte partier over lænd og skuldre. Om vinteren er pelsen lysere.^[23]

Sorte individer er mere almindelige i Nordamerika end i Europa og Asien, med omkring halvdelen af ulvene i Yellowstone National Park sorte.^[24]

Ulven kan forveksles med hunderacer som f.eks. schæferhund. Denne har dog længere ører og store vandretstillede øjne med brun iris, og ulvelignende hunderacer har tillige som udgangspunkt anderledes gangart, hoved- samt haleføring. ^[25][23]

Levevis

Ulve lever i familiegrupper, der består af et forældrepar, deres unger gennem de foregående par år, samt eventuelt nogle ældre individer. Gruppen forsvarer et territorium, der markeres ved hjælp af urinstænk og hylen. Under jagten på bytte samarbejder flokken. Et større bytte nedlægges ved under forfølgelsen at bide det i bagbenene, så det mister balancen og falder.^[23]

Almindeligvis yngler kun forældreparret. Forår eller sommer føder hunnen mellem en og otte hvalpe i en hule under jorden. Hvalpene åbner øjnene, når de er omkring ti dage gamle. Når ungerne er omkring to år er de voksne og kan forlade familien. Ungdyr kan strejfe langt omkring, ikke sjældent 50 km om dagen.^[23]

Levested

Ulven er en generalist hvad angår levested (habitat) og kan opholde sig i ørkener, græssletter, skove og arktiske tundraer. Ulvens valg af levested hænger stærkt sammen med mængden af byttedyr, sneforhold, mangel eller lave forekomster af kvæg, vejtæthed, menneskelig tilstedeværelse og topografi. I kolde klimaer kan ulven mindske blodgennemstrømningen under sin hud for at holde på kropsvarmen. Fodpudernes varme reguleres uafhængigt af resten af kroppen og holdes kun lige over grænsen for frostskade dér hvor puderne kommer i kontakt med is og sne. Ulve bruger forskellige steder for deres daglige hvile: steder med læ foretrækkes under koldt og vindigt vejr, mens ulve i tørt, stille og varmt vejr gerne hviler sig i åbne landskaber. I efterårs- og forårsperioden, hvor ulve er mere aktive, ligger de gerne ude i det åbne uanset område. Hulerne er som regel lavet for ungerne i sommerperioden. Ved etableringen af hulerne gør hunnerne brug af naturlige læ såsom bjergspalter, klipper over flodbreder og huller dækket tæt af vegetation.

Ulvens fødegrundlag, som dokumenteret i Lausitz. Råvildt 53%, Kronvildt 21%, Vildsvin 18%, Dådyr 2%, Muflon 0,6%, Harer 4%, Husdyr 0,75%, Andet 1,2%

Ulv med bagben fra et rensdyr.

Føde

Ulven specialiserer sig generelt i sårbare individer blandt de store byttedyr.^[26] Mange ulvebestande i områder med tætte befolkninger af mennesker er tvungne til at ernære sig på kvæg og affald, men vilde hovdyr såsom elg, kronvildt, råvildt og vildsvin er stadig det vigtigste fødegrundlag. Af andre byttedyr findes rensdyr, muflon og vildgeder.^[27]

Selvom ulvens primære fødegrundlag er mellemstore til store hovdyr, er de ikke kræsne rovdyr. Mindre dyr som kan supplere ulvens diæt er bl.a. harer, ræve, egern, mus, muldvarpe og andre gnavere. De spiser jævnligt vandfugle og deres æg. Når disse fødeemner er utilstrækkelige, jager de firben, slanger, frøer (sjældent tudser) og tilgængelige insekter. I tider med fødemangel spiser ulve villigt ådsler og besøger fx begravelsessteder for kvæg såvel som slagterier. Kannibalisme er ikke usædvanligt blandt ulve; under barske vintre kan et kobbel angribe svage eller skadede ulve, og kan også spise resterne af sit eget kobbels døde medlemmer. Mennesker angribes meget sjældent, og det sker som regel først efter længere tid, hvis ulven har mistet deres normale skyhed for mennesker.^{[kilde mangler]}

Fjender og konkurrenter

Ulven er et toprovdyr og befinder sig således øverst i sin fødekæde. Ulve dominerer typisk andre hundedyr såsom ræv, hyæne og sjakal i områder hvor begge opholder sig.

Udbredelse

Ulven fandtes tidligere over størstedelen af den nordlige halvkugle, men intens jagt i flere århundreder har udryddet den både lokalt og regionalt, så dens leveområder i dag primært befinder sig i et nordligt bælte fra Alaska i vest over Canada, Nordgrønland og Europa til det østlige Sibirien i øst.

I Danmark blev den sidste ulv skudt i begyndelsen af 1800-tallet, og i begyndelsen af 1900-tallet var ulven udryddet i størstedelen af Vesteuropa. I dag findes de største europæiske ulvebestande i Nordspanien, Italien, på Balkan samt i Polen og Rusland.

De seneste årtier er den dog begyndt at komme på fode igen i egne, hvor den tidligere var udryddet, fx i Centraleuropa og Skandinavien. I Sverige, Norge og Finland skønnes det, at der findes 500 dyr, mens der i Danmark skønnes at være omkring 11 i Jylland. DNA-spor er fundet af i alt 19 individer, men en del af disse har formodentlig forladt landet igen.^[28]

Ulve i Danmark - ældre tid

Allerede i den nordiske skabelsesmyte fortælles hvordan Mundilfares to børn Sol og Måne blev sat på himlen af guderne, hvor de styrer vognene for sol og måne over himlen, forfulgt af jættefødte ulve, Skoll (Svig) og Hate (Hadefuld), der forsøger at sluge de lysende himmellegemer og lykkes med det i Ragnarok.^[29]

I sin Danmarks Krønike fra 1652 skrev Arild Huitfeldt om Valdemar Atterdag, at han i 1357 lod fremstille en mængde ulvegarn, hvorpå han drog til Jylland og besværede både høj og lav med påbud om ulvejagt. Om 1630 skrev en hr Slange, at "Jylland var dette Aar ilde plaget af Ulfve, som efter deres naturlige Sædvane havde følget med Krigen fra Tyskland. Thi siden Kong Friederich den Førstes Tiid var det rart, at Jyderne saae dennem der udi Landet." I 1695 skrev biskop Jens Bircherod: "Det er visselig at bejamre, at det gode Land (Vendsyssel) skal med disse fordærvelige Dyr saaledes være belastiget." I 1600- og 1700-tallet blev der gentagne gange udstedt forordninger om mødepligt til ulvejagt, og bøde for udeblivelse. "Hvo, som kan fange eller døde nogen Ulv, skal den næste Tingdag efterhen, bringe den til Herreds- eller Birketinget, hvor Ulven skal aftages, og Raden på en Plads ved Tinget ophænges." Jægeren modtog så sin belønning.^[30]

Ulvens udryddelse var vigtig for kongemagten. Således beordrede Christian 4. i 1630, at "Enhver, der havde nogen Jagtrettighed på sit Gods i Jylland, tre Aar efter hinanden uden ringeste Undskyldning skulde levere tre Ulveskind paa Kongens Tøjhus", mens Christian 5. i 1677 tildelte Johan Täntzer et kongeligt brev som "Ulvejæger i Jylland og Førstendømmet Slesvig." ^[31]

Fredhellig var ulven kun julenat, delvis fordi ulvene mentes at kunne være forheksede mennesker, varulve, som ifølge Olaus Magnus ved juletid forvandledes til ulve. Julefreden omfattede både ulv, bjørn, rotte og mus - alle skadedyr som end ikke måtte kaldes ved deres rette navn - ulven blev omtalt som gråben. En særlig dansk skik gik ud på at hænge de dræbte ulve op til almen beskuelse. En fransk turist på Sjælland i 1652 bemærkede galgerne langs vejen, hvor tyve og ulve hang side og side. En polak besøgte i samme periode Nørrejylland, og skrev: "I Danmark flår man ikke ulvene, men hænger dem i en jernkæde i galger eller træer, hvor de får lov at hænge til de er rådnede op, og knoglerne falder ned af sig selv." Saxo beretter hvordan Frode Fredegod ved lov befalede at straffe tobenende og firbenede ransmænd ens: "Hvem der stjal og blev grebet, skulde med Jernsøm nagles til Galgen og have en Ulv hængende ved side af til et Tegn, at de var Rovdyr begge to; og skulde derfor, som lige gode Brødre, ogå nyde lige god Ret." ^[32]

Ulven skal have været udryddet på Sjælland inden 1513, det år, hvor ulveskatten blev ophævet. Men Ed. Erslev hævdede i sin bog Om de glubende Dyrs Undergang i Nørrejylland fra 1871, at dér holdt ulven sig til langt ind i 1800-tallet. Den sidste danske ulv blev skudt i 1813 ved Estvadgård lidt sydvest for Skive. Fem nætter i træk sad skytten på Estvadgård i skjul ved kadaveret af et føl, før ulven viste sig. Natten til 21. juni 1813 fik han ram på den og dermed udryddet arten i Danmark. Den døde ulv, der viste sig at være en stor han, blev ført til retten i Holstebro, en belønning blev udbetalt, og skindet hængt op foran rådstuen.^[33] Sådan afsluttedes 13.000 år med ulv i Danmark.

Ulve i Danmark - nyere tid

Siden 2009 er der i Jylland observeret flere ulve, særligt i Thy og Midtjylland. I oktober 2012 blev den første ulv set ved Nors Sø i Thy.^[34][35] Dyret blev fundet dødt og undersøgt for at afklare, om det var en ulv eller ej.^[36] Efter DNA-test kunne Veterinærinstituttet ved DTU fastslå, at der var tale om en ulv.^[37] I december 2012 blev den anden ulv observeret af to grupper jægere, bl.a. en hundefører ved politiet ved Lem ved Ringkøbing. Ulven blev fotograferet på kort afstand, og siden er en ulv med stor sandsynlighed fotograferet ved Harrild Hede i nærheden af et hjortekadaver, som med sikkerhed er fortæret af ulve. Den 24. februar 2013 gik ulv nummer to i en fotofælde på Harrild Hede.^[38] Den 5. marts blev endnu en ulv fotograferet ved Holstebro.^[39] Den 7. april gik en ulv i en fotofælde ved Feldborg,^[40] den 18. april blev en ulv fotograferet ved Ilskov,^[41] og blot otte dage senere blev en anden ulv fotograferet i Sunds kort derfra.^[42] Den 6. november 2013 gik en ulv i en fotofælde ved Tønder. Den 21. marts 2014 gik en ulv i en fotofælde ved Horsens.^[43]

Det er derfor nu sikkert, at der igen er ulve i Danmark^[44], men antallet er usikkert, indtil alle spor er DNA-testet.^[45] Der er foreløbig blevet identificeret 19 ulve på basis af DNA-spor.^[46] Først blev tre forskellige ulve identificeret, alle unge hanner,^[47] samt ulven, der blev fundet død i Thy. Den ene af de tre levende ulve er af tysk afstamning og er halvbror til Thy-ulven.^[48] DNA-undersøgelser påviste også, at en kalv, der blev fundet død ved Hemmet ved Skjern, samt to får ved Skærbæk, også var blevet dræbt af to forskellige ulve.^[45] Senere DNA-analyser påviste også ulvetilstedeværelse i Salling,^[49] ved Hald Sø, Ulfborg, Børkop, Addit, Gludsted og Haderup; alle i efteråret 2013.^[50] Disse sidste er endnu ikke individbestemte. Det samme er tilfældet for et ulveangreb i december 2013.^[51]

Observationer af ulve er (pr. 29.04.2013) foreløbig kun dokumenteret i Tønder, Ringkøbing-Skjern, Herning, Ikast-Brande, Silkeborg, Holstebro, Skive Vesthimmerlands og Thisted Kommuner,^[44] mens der er gjort ikke-dokumenterede observationer i alle kommuner på det jyske fastland, bortset fra Fredericia, Struer, Jammerbugt, Brønderslev og Frederikshavn Kommuner.^[44]

I 2017 blev det for første gang dokumenteret, at de danske ulve ynglede, idet tre ulvehvalpe blev optaget på vildtkamera i et naturområde syd for Holstebro.^[52]

I april 2018 eksploderede ulvedebatten igen, efter at en hunulv var blevet skudt på folketingskandidat for LA Steffen Troldtofts bopæl. Det kom senere frem, at Troldtoft havde jagtet ulven med sin traktor sekunder før, den blev skudt ned af et af hans familiemedlemmer. Han valgte senere at trække sig fra dansk politik^[53][54][55].

En ny forening med navnet Ulvefrit Danmark blev dannet med det formål at udrydde ulven i Danmark igen, idet man mener at ulven skaber utryghed i den danske natur.^[56] Debatten fik også politikerne på Christiansborg til at reagere. Der var bred enighed om, hvad man skulle stille op med ulve. Socialdemokratiet og DF mente, at det bedste ville være at hegne alle danske ulve ind, et forslag som Venstre delvist støttede. De konservative ville ophæve fredningen af ulven, mens LA ville gøre det tilladt at skyde såkaldte "problem-ulve".

Alternativet og Enhedslisten mente at ulven gjorde naturen magisk, og at man derfor ikke skulle gøre noget ved dem.^[57] De Radikale mente, at man skulle tage bestik af udviklingen og man skulle holde øje med dem og se, hvad der ville ske. SF mente, at ulven skulle bevares, men ikke på bekostning af får og landbrugsdyr.

På trods af et antal rapporter om ulvedræbte dyr, er det et fåtal af tilfældene, der reelt drejer sig om drab begået af ulve. Ifølge en opgørelse fra Naturstyrelsen over formodede ulvedrab i 2017 kunne kun 24 af 95 anmeldte tilfælde tilskrives ulve. Guldsjakaler stod for 23 tilfælde, og i resten af episoderne var der tale om angreb fra hunde eller om selvdøde dyr.^[58]

Europas ulve

Antallet af ulve er ved begyndelsen af det 21. århundrede stabil eller øger i antal i mange europæiske lande, men især i Albanien, Finland, Makedonien, Portugal og i de spanske Sierra Morena-bjerge er der dog sket tilbagegange i bestanden.^[59] Man regner med at Europas samlede ulvebestand mellem 2009 og 2013 er steget fra cirka 12.000 til 18.000 dyr, uden at medregne bestandene i Rusland og Ukraine.^[60][61][62]

En arbejdsgruppe i organisationen IUCN skelner mellem ti ulvepopulationer i Europa:^[63]

Underarter

Udbredelsen af ulvens underarter

Polarulv (Canis lupus arctos)

Følgende underarter anderkendes af ulven, Canis lupus:^[64]

• Canis lupus nubilus

sydlige Rocky Mountains, Midtvesten, Øst- og Nordøstcanada, sydvestligste Canada og Sydøstalaska; stabil bestand

• C. l. lupus

Europa, Rusland, Kina, Mongoliet, Himalaya; den mest udbredte underart i Europa og Asien, anslået antal 100.000; stabil bestand

• C. l. pallipes

Iran, Afghanistan, Pakistan, Indien; stærkt truet, i tilbagegang. Er muligvis en selvstændig art.^[65]

• C. l. campestris

mellem Sortehavet og det Kaspiske Hav, stærkt truet, i tilbagegang

• C. l. occidentalis

Alaska, nordlige Rocky Mountains, Vest- og Centralcanada; denne underart blev i 1995 genudsat i Yellowstone Nationalpark og Idaho; stabil bestand

• C. l. baileyi

centrale Mexico, vestlige Texas, sydlige New Mexiko og Arizona; siden 1998 genudsat i Arizona, cirka 35-50 dyr; truet

• C. l. arctos (polarulv)

canadiske Arktis, Grønland; stabil bestand

• C. l. lycaon

sydøstlige Canada, østlige USA; truet

• C. l. albus

nordlige Rusland, Sibirien; stabil bestand

Se også

• Dingo
• Megafauna ulv - forhistorisk ulv.

Referencer

Litteratur

• Graves, Will (2007). Wolves in Russia: Anxiety throughout the ages. Detselig Enterprises. ISBN 1-55059-332-3.
• Lopez, Barry H. (1978). Of Wolves and Men. J. M. Dent and Sons Limited. ISBN 0-7432-4936-4.
• Marvin, Garry (2012). Wolf. Reaktion Books Ldt. ISBN 978-1-86189-879-1.
• Mech, L. David (1981). The Wolf: The Ecology and Behaviour of an Endangered Species. University of Minnesota Press. ISBN 0-8166-1026-6.
• Mech, L. David; Boitani, Luigi (2003). Wolves: Behaviour, Ecology and Conservation. University of Chicago Press. ISBN 0-226-51696-2.
• Walker, Brett L. (2005). The Lost Wolves Of Japan. University of Washington Press. ISBN 0-295-98492-9.
• Young, Stanley P.; Goldman, Edward A. (1944a). The Wolves of North America, Part I. New York, Dover Publications, Inc.
• Young, Stanley P.; Goldman, Edward A. (1944b). The Wolves of North America, Part II. New York, Dover Publications, Inc.
• Zimen, Erik (1981). "The Wolf: His Place in the Natural World". Souvenir Press. ISBN 0-285-62411-3.

Eksterne henvisninger

• Wikimedia Commons har flere filer relateret til Ulv

Der Titel dieses Artikels ist mehrdeutig. Weitere Bedeutungen sind unter Wolf (Begriffsklärung) aufgeführt.

Der Wolf (Canis lupus) ist rezent das größte Raubtier aus der Familie der Hunde (Canidae). Wölfe leben meist in Rudeln, bei denen es sich um Familienverbände handelt. Hauptbeute sind in den meisten Regionen mittelgroße bis große Huftiere. Die Art war seit dem späten Pleistozän in mehreren Unterarten in ganz Europa, weiten Teilen Asiens, einschließlich der Arabischen Halbinsel und Japan, sowie in Nordamerika verbreitet.

Wölfe wurden in Mitteleuropa ab dem 15. Jahrhundert systematisch verfolgt.^[1] Im 19. Jahrhundert waren sie in nahezu allen Regionen ihres weltweiten Verbreitungsgebiets vor allem durch menschliche Bejagung stark dezimiert und in West- und Mitteleuropa fast sowie in Japan vollständig ausgerottet. Seit den 1980er Jahren steht der Wolf in vielen Ländern unter Schutz. In europäischen Staaten durch die Berner Konvention, in der EU seit 1992 zusätzlich durch das Regelwerk der Fauna-Flora-Habitat-Richtlinie.^[2] In vielen Ländern, unter anderem im Nahen Osten, besteht für den Wolf kein gesetzlicher Schutz.^[3]

Seit der Jahrtausendwende ist die Anzahl der Wölfe und Wolfsrudel in Mittel- und Nordeuropa wieder deutlich angestiegen.^[4] Für den Erfassungszeitraum 2020/21 wurden bei den Wölfen in Deutschland 157 Rudel, 27 Paare und 19 territoriale Einzeltiere registriert, die in 203 Wolfsterritorien leben.^[5] Wölfe zählen zu den bekanntesten Raubtieren; sie haben frühzeitig Eingang in die Mythen und Märchen vieler Völker gefunden. Sie sind die Stammform aller Haushunde und des sekundär wilden Dingos.

Heute wird durch Hybridisierung weltweit eine zunehmende Beimischung von Hundegenen beobachtet. Die geringste Anzahl findet sich in den Populationen des tibetischen Hochlandes und Skandinaviens.^[6]