Zmijovití (Viperidae) jsou jednou z nejvýše postavených čeledí hadů. Jsou vybaveni jedovými zuby, někteří mají tepločivné jamky mezi očima a nozdrami. Ve srovnání s jinými hady se dokážou lépe vyrovnat s podmínkami chladného klimatu, proto se vyskytují v oblastech různého klimatu a různé nadmořské výšky. Vyskytují se na všech místech a kontinentech s výjimkou Antarktidy, Austrálie, Nového Zélandu, Irska, Madagaskaru a Havaje.
Do této čeledi hadů patří zmije, chřestýšovití, zmijovci a pazmije. V České republice se přirozeně vyskytuje jediný zástupce této čeledi, jedovatá zmije obecná - jeden z nejčastějších druhů ze zmijovitých na světě, jediný jedovatý had v severozápadní Evropě a také jediný had vyskytující se v oblasti Severního polárního kruhu. Největší i nejtěžší zmijovitý a zřejmě i jedovatý had vůbec je zmije gabunská, druh s nejdelšími jedovými zuby ze všech jedovatých hadů (s délkou 5 centimetrů). Velice dlouhé jedové zuby (přes 3 centimetry) mají však i někteří křovináři rodu Bothrops a chřestýši.
Většina těchto hadů má krátké zavalité tělo, širokou trojúhelníkovou hlavu a drsné zuby sklápějící se dozadu na patro - mají nejdokonalejší typ chrupu, tzv. solenoglyfní. Na jedové žlázy jsou napojeny dlouhé duté jedové zuby v přední části čelistí. Zmijovití hadi jsou převážně pomalu se pohybující. Spoléhají na svůj maskovací vzhled - často jsou zbarveni tak, aby splývali s terénem. Na těle mají složité geometrické vzory, které je rozšiřují. Nejmenší zástupci této čeledi dorůstají 20 cm, ti největší pak přes 3,5 metru. Oční zorničky po otevření zabírají většinu oka. Spousta druhů je také vybavena vertikálními zorničkami, loví tedy především po setmění. Zmijovití z podčeledi chřestýšovitých pomocí tepločivných jamek detekují přítomnost kořisti a její vzdálenost, dokonce i v naprosté tmě. Chřestýši mají na konci ocasu jedinečné varovné zařízení - chřestítko.
Někteří zmijovití hadi kladou vejce, ale většina je živorodá nebo vejcoživorodá. Samice se během dne vyhřívají na slunci, aby urychlily vývoj zárodku ve svém těle. Mnoho druhů se rozmnožuje jednou za dva až tři roky a v mezidobí se vykrmují z důvodu vyrovnání tělesné hmotnosti.
Někteří zmijovití hadi loví kořist ze zálohy, jiní používají pestře zbarvený konec svého ocasu jako vábničku. Na oběť útočí tak, aby zuby pronikly až k životně důležitým orgánům. Jed často obsahuje proteiny rozkládající krvinky, což způsobí vnitřní krvácení. Při uštknutí do kořisti vpravují velké množství jedu, který účinkuje pomalu, smrt oběti nemusí nastat okamžitě. Jedovaté hryznutí používají také při obraně. Někteří zmijovití však občas nepřítele, včetně člověka, neuštknou, ale pouze kousnou a nevpraví do rány žádný jed. Ten si raději uskladní na lov kořisti. Nicméně je-li člověk uštknut, má šanci na úmrtí.
Zmijovití (Viperidae) jsou jednou z nejvýše postavených čeledí hadů. Jsou vybaveni jedovými zuby, někteří mají tepločivné jamky mezi očima a nozdrami. Ve srovnání s jinými hady se dokážou lépe vyrovnat s podmínkami chladného klimatu, proto se vyskytují v oblastech různého klimatu a různé nadmořské výšky. Vyskytují se na všech místech a kontinentech s výjimkou Antarktidy, Austrálie, Nového Zélandu, Irska, Madagaskaru a Havaje.
Do této čeledi hadů patří zmije, chřestýšovití, zmijovci a pazmije. V České republice se přirozeně vyskytuje jediný zástupce této čeledi, jedovatá zmije obecná - jeden z nejčastějších druhů ze zmijovitých na světě, jediný jedovatý had v severozápadní Evropě a také jediný had vyskytující se v oblasti Severního polárního kruhu. Největší i nejtěžší zmijovitý a zřejmě i jedovatý had vůbec je zmije gabunská, druh s nejdelšími jedovými zuby ze všech jedovatých hadů (s délkou 5 centimetrů). Velice dlouhé jedové zuby (přes 3 centimetry) mají však i někteří křovináři rodu Bothrops a chřestýši.