dcsimg

Velbloud dvouhrbý ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus též Camelus ferus; známý také jako drabař) je velký savec, kriticky ohrožený v přírodě a spolu s velbloudem jednohrbým (Camelus dromedarius) jediný zástupce rodu Velbloud (Camelus); řadíme ho do čeledi velbloudovitých (Camelidae).

Základní informace

Popis

 src=
Velbloudi určení k jízdě, Čína

Velbloud dvouhrbý je celkově mohutnější než jeho příbuzný velbloud jednohrbý. Stejně jako všichni velbloudovití má i drabař vyvinuté pouze dva prsty, jejichž kosti směřují do stran a vytvářejí oporu pro široké a ploché nášlapné mozoly. Každý prst nese na horním okraji plochý pazneht. To umožňuje velbloudovi mimo jiné i chůzi po sypké písčité půdě, do které by se klasicky utvářená kopyta hluboko bořila.

Velbloud dvouhrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama, delším krkem, které měří na délku 220 - 350 cm a na výšku v kohoutku 190 - 230 cm. Jeho hmotnost se pohybuje nejčastěji od 450 do 650 kg, ale může přesáhnout i 670 kg. Má poměrně malou hlavu s prodlouženými nozdrami, které přečnívají nad horní mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený pysk. Rostliny trhají pomocí dlouhých spodních řezáků, které směřují dopředu a pohybují se proti bezzubé horní části. Jeho největší charakteristikou jsou dva hrby. Před vniknutím rozvířeného písku do očí ho chrání silné řasy a podobný účel mají i jeho štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Jeho další charakteristikou je jeho pohyb, jelikož zvedá jak při chůzi nebo běhu obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí.

Jedním z důvodů pro chov tohoto savce je také jeho velice kvalitní jemná a v zimě hustá srst, která je na některých místech dlouhá až 25 cm (například na krku). Když po zimě velbloud líná, jeho srst mu vypadává ve velkých chuchvalcích.

Rozšíření a způsob života

Velbloud dvouhrbý se vyskytuje ve Střední Asii a to konkrétně v Číně a Mongolsku. Obývá nehostinné stepi a polopouště v nadmořské výšce 1500 až 2000 m n. m., kde teploty vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na - 25 °C. Na tyto drsné podmínky je velbloud dvouhrbý vybaven několika nápadnými adaptacemi. Dokáže přečkat dlouhé období bez pití, vlastnost souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Drabaři však nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystélce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absorbována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusejí potit, aby se ochladila. Jejich metabolismus překoná až 20% úbytek vody v těle (člověka při 12% čeká smrt). Velbloud dvouhrbý neboli drabař byl sice zdomácněn, ale nerozšířil se hodně mimo svůj původní areál, jako je tomu u velblouda jednohrbého (dromedára). Divoce žije jen malý počet velbloudů v poušti Gobi, a ani v jejich případě není vyloučeno křížení s domácími zvířaty.

 src=
Velbloudice s mládětem v Zoo Praha

Drabaři žijí ve stádech čítajících až třicet kusů a vedenými pokaždé jedním starým samcem. V období říje spolu samci často svádějí o samice urputné souboje, které málokdy končí smrtí.

Velbloudí jídelníček tvoří doslova jakékoliv rostliny včetně trávy, listy stromů a keřů a drobných bylin i trnitými keři rostoucí v suchých oblastech. Také jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.[zdroj?]

Po 370 až 440 dnech (asi po 13měsíční) březosti rodí samice jediné mládě, které je aktivnější do 24 hodin, ale občas musí být i po několika dní matkou podpíráno. Saje asi rok a samice pohlavně dospívají za 3 - 4 roky, samci za 5 - 6 let.

Dosahují rychlosti 20 km/h.[1]

Ochrana

Velbloud dvouhrbý je na tom co do počtu o něco lépe, než jeho příbuzný dromedár, který je ve volné přírodě prakticky vyhuben. Předpokládá se, že v poušti Gobi žije jen několik málo stovek divokých velbloudů dvouhrbých (odhad je 500 - 1000 kusů). Proto byl tento druh zařazen do seznamu zvířat ohrožených vyhubením. V domácích chovech je zhruba 1,5 miliónu velbloudů dvouhrbých a zde se chovají především pro srst, jako dopravní prostředek nebo k převážení těžkých nákladů. Chov pro maso ani mléko se nevyplácí, porážejí se většinou jen nemocná nebo přestárlá zvířata a dojení velbloudic má jen lokální význam. Od poloviny 20. století, kdy začaly být v zemích Centrální Asie zaváděny terénní a nákladní automobily, počet chovaných velbloudů pomalu klesá, protože ztrácejí uplatnění v dopravě.

Chov v zoo

V zoo je chována divoká forma velblouda dvouhrbého. V Evropě je chován v přibližně 350 zoo.[2] V Česku jsou tito velbloudi chováni ve většině zoologických zahrad. Jsou chováni častěji než velbloudi jednohrbí, protože lépe snášejí českou zimu a mají také většinou klidnější povahu. Většina zahrad, v nichž jsou chováni, tento druh také rozmnožuje.

Ze zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad se jedná o tyto instituce[3][4]:

Kromě několika menších zoo zařízení jsou také chováni v dalších českých licencovaných zoo[2]:

Chov v Zoo Praha

První velbloud dvouhrbý byl přivezen do Zoo Praha rok po otevření zoo – v roce 1932. Přes neúplnost záznamů je jisté, že v průběhu 50. let 20. století prošlo zoo mnoho druhů zvířat skrze tehdejší rozsáhlé transporty (z tehdejšího Sovětského svazu do západní Evropy). To platí také o velbloudech dvouhrbých. První mládě přišlo na svět již v roce 1934.[5] Jednou z tváří kampaně Seznamte se! se v roce 2013 stal velbloudí samec Jepe. Narodil se v roce 2002 v Dánsku, v Zoo Aalborg. V roce 2003 pak byl přivezen do Zoo Praha, kde prožil 14 let a stal se otcem více než 15 mláďat.[6] V roce 2017 zamířil do Zoo Tábor.[7] V Praze jej nahradil nový samec. Ke konci roku 2017 byl chován společně se třemi samicemi.[3]

Velbloudi jsou k vidění v horní části zoo v rámci expozičního celku Pláně.[5]

V roce 2018 se Zoo Praha zapojila do ochrany divokých velbloudů dvouhrbých v Mongolsku, a to v návaznosti na dosavadní tamní aktivity v čele s projektem Návrat divokých koní.[8]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
  2. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
  3. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  4. Velbloud dvouhrbý domácí | ZOO Chleby. www.zoochleby.cz [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
  5. a b Velbloud dvouhrbý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online.
  6. Velbloud dvouhrbý – Jepe. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (česky)
  7. DINTAR, Jiří. Táborská zoo představí svůj nový přírůstek. taborsky.denik.cz. 2017-03-30. Dostupné online [cit. 2019-02-15]. (česky)
  8. Pomoc ve Velké Gobi A. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. (česky)

Související články

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Velbloud dvouhrbý: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus též Camelus ferus; známý také jako drabař) je velký savec, kriticky ohrožený v přírodě a spolu s velbloudem jednohrbým (Camelus dromedarius) jediný zástupce rodu Velbloud (Camelus); řadíme ho do čeledi velbloudovitých (Camelidae).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ