الأسماء في صفحات التنقل
Galinsoga ciliata ye una especie de planta añal nativa del Neotrópicu (América tropical). Desenvolver en sitios avisiegos y frescos y el so espardimientu ye sexual (por granes). Ta reportada como una maleza en café, amás ye hospedera de nemátodos y ye usada como melecinal o comestible por delles persones.
Esta especie tien fueyes más pequeñes y angostes que les otres del xéneru, d'igual forma la inflorescencia ye más angosta. El so mecanismu fotosintéticu ye C3.
Son les plantes baxes, l'altor de les cualos algama'l máximu a 1 a 5 dm. Son herbales añales, la parte aérea del tarmu ye erecto, estriáu y bien ramosu. Les fueyes son peciolaes y dispuestes de forma opuesta. La llámina entera tien la forma de rombu llanceolaes (o ovaes), con un marxe groseramente dentáu, ápiz acumináu, la superficie de testura aspra y pubescente (pelos nidios). El color ye verde escuru tirando a mariellu. Llargor del pecíolu: 1 a 2 cm. Tamañu d'anchor de llámina de 2 a 3 cm, llargor 4 a 5 mm.
Galinsoga ciliata describióse por Raf. Blake y espublizóse en Rhodora 24(278): 35. 1922.[1]
Galinsoga: nome xenéricu dau n'honor del médicu español Ignacio Mariano Martínez de Galinsoga (1766-1797), fundador de la Real Academia de Medicina de Madrid, y direutor del Xardín Botánicu de Madrid.[2]
ciliata: epítetu llatín qu'alude a los cilios de les fueyes, onde se refier a les franxes (como cilios) espardíes pol tarmu y les fueyes d'esta planta.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Galinsoga ciliata ye una especie de planta añal nativa del Neotrópicu (América tropical). Desenvolver en sitios avisiegos y frescos y el so espardimientu ye sexual (por granes). Ta reportada como una maleza en café, amás ye hospedera de nemátodos y ye usada como melecinal o comestible por delles persones.
Galinsoga ciliata és una espècie de planta asteràcia. És planta nativa del neotròpic (Amèrica tropical). S'ha estés en altres llocs del món incloent Catalunya.
Viu en llocs ombrívols i frescals. Es considera una mala herba en el conreu del cafè, a més d'hostatjar nematodes perjudicials per a les plantes cultivades. També ocasionalment és una planta medicinal.
Aquesta espècie té les fulles menors i més estretes que altres del seu gènere. El seu mecanisme fotosintètic és per la via C3.
Ariba a fer 50 cm d'alt.
Galinsoga ciliata va ser descrita per Raf. Blake i publicat a Rhodora 24(278): 35. 1922.[1]
L'epítet específic ciliata en llatí aludeix a la mena com de cilis que tenen les seves fulles.
Galinsoga ciliata és una espècie de planta asteràcia. És planta nativa del neotròpic (Amèrica tropical). S'ha estés en altres llocs del món incloent Catalunya.
Viu en llocs ombrívols i frescals. Es considera una mala herba en el conreu del cafè, a més d'hostatjar nematodes perjudicials per a les plantes cultivades. També ocasionalment és una planta medicinal.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Galinsoga blewog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Galinsoga quadriradiata a'r enw Saesneg yw Shaggy-soldier.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Galinsoga Blewog.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Galinsoga blewog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Galinsoga quadriradiata a'r enw Saesneg yw Shaggy-soldier. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Galinsoga Blewog.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata) je jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovité. Je známa také pod názvem pěťour brvitý.
Nejčastěji udávaná synonyma podle:[1]
Je 20 až 60 cm vysoká rostlina s chlupatou větvenou lodyhou. Vstřícné lodyžní řapíkaté listy, také více nebo méně chlupaté, jsou vejčité, celistvé a jemně zubaté. Drobné úbory mající v průměru 3–5 mm jsou sestaveny do vidlanů. Květy mají půlkulovitý zákrov, ve středním žlutém terči jsou oboupohlavné trubkovité, pravidelně tvořené. Na okraji jsou samičí, jazykovité s malou bílou korunkou, většinou máločetné. Kvete od května do prvních mrazů.
Plodem jsou chlupaté, klínovité, čtyřboké černé nažky asi 1,5 mm dlouhé a 0,5 mm široké, je u nich vyvinuta různoplodost. Nažky pocházející z květů trubkovitých jsou štíhlejší, jejichž chmýr je složen z dvanácti vzpřímených, dlouze zašpičatělých šupin. Nažky z květu obvodových jsou na vrcholu krátce zašpičatělé a často zpět ohnuté, jejich tvar je v obrysu trojúhelníkový, chmýr je složen asi z osmi šupin. Chmýr bývá šedý nebo světle hnědý. V jednom květním úboru je obsaženo asi pět nažek obvodových a patnáct nažek středových. Jedna rostlina může za rok vyprodukovat až 300 000 nažek, ihned po uzrání se úbory rozpadají a nažky vysemeňují.
Roste na polích v okopaninách, na zahradních záhonech a kompostech. Preferuje hlinité až slínité, vlhké, živinami bohaté půdy. Potřebuje mnoho vláhy a proto s oblibou roste na zavlažovaných pozemcích, na náplavách, zaplavovaných spraších apod. V suchých létech nebo v suchých oblastech se vyskytuje méně. Největšího rozvoje dosahuje v druhé polovině léta, za příznivých podmínek má několik generací za sezonu. Delším suchem je vegetativní růst utlumen, ale hodně kvete a vysemeňuje se, listy sice usychají, ale po dalším dešti nebo závlaze rostliny opět porostou. I slabé podzimní mrazíky však pěťour srstnatý zahubí. Řadíme ho mezi ruderální plevel.
Přestože se hlavně rozmnožuje semeny, spolehlivě zakoření i jeho hlínou přihrnutá utržená lodyha. Výkyvy v teplotě i v množství vody zvyšují klíčivost. Semena jsou schopná vyklíčit za dva i více roků, klíči nejlépe na světle. To znamená, že po každém zkypření půdy se dostanou na povrch nová semena, která jsou připravena nechat vyrůst dalším rostlinám. Jeho životní vitalita je ohromující, již za dva týdny po vyklíčení může za příznivých okolností rostlina vykvést, přestože má jen několik listů. Nažky mohou dozrát ještě několik dnů po vytržení byliny. Za 8 měsíců po dozrání jsou všechny nažky schopny vyklíčit, potřebují k tomu však značné teplo, nejlépe 20–30 °C.
Rostlina pochází z tropické a subtropické Ameriky a postupně se rozšířila na jih do Chile a Peru a přes Střední Ameriku až do jižních a středních částí Severní Ameriky. Následně diverzifikovala celosvětově, do Evropy začátkem 20. století. V našich oblastech se objevila až v 50. létech minulého století, ale rychle se šíří a vytlačuje z mnoha míst ostatní druhy pěťourů. Vyskytuje se současně s pěťourem maloúborným v několika morfologických formách.
Je to úporný plevel, jeho rysem je rychlé zaplevelování zemědělské nebo zahradnické půdy. Bohatým kořenovým systémem, i když mělkým, odebírá kulturním rostlinám mnoho živin a vláhy. Svým rychlým růstem užitkové rostliny také zastiňuje. Je hostitelem některých zemědělsky významných virů. Má však vysoký obsah bílkovin a málo hrubých vláken, proto může sloužit jako vydatná šťavnatá píce pro užitková zvířata až do prvých mrazů, které ho zničí.
Obrázky, zvuky či videa k tématu pěťour srstnatý ve Wikimedia Commons
Pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata) je jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovité. Je známa také pod názvem pěťour brvitý.
Kirtelkortstråle (Galinsoga quadriradiata), ofte skrevet kirtel-kortstråle, er en enårig plante i kurvblomst-familien. Den ligner håret kortstråle, men har savtakkede, hårede blade og kirtelhårede stængler og kurvstilke.
Arten er hjemmehørende i Syd- og Mellemamerika, men er indslæbt i Nordamerika og Europa.
I Danmark findes kirtelkortstråle hist og her på dyrket jord. Blomstringen sker i juli til september.[1]
Kirtelkortstråle (Galinsoga quadriradiata), ofte skrevet kirtel-kortstråle, er en enårig plante i kurvblomst-familien. Den ligner håret kortstråle, men har savtakkede, hårede blade og kirtelhårede stængler og kurvstilke.
Das Behaarte Knopfkraut oder Behaarte Franzosenkraut (Galinsoga ciliata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Franzosenkräuter (Galinsoga) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae).[1] Im englischsprachigen Raum wird meistens das Synonym Galinsoga quadriradiata verwendet. Es gilt als häufiges „Unkraut“.
Das Behaarte Knopfkraut wächst als einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von meist 20 bis 80 Zentimetern erreicht, im Einzelfall können Pflanzenexemplare aber auch noch größer werden. Die Wurzel ist dünn, spindelförmig und reich verzweigt. Die Stängel sind aufrecht und meist vom Grunde an reich verzweigt. Die Stängel sind rundlich, im unteren Teil gerundet schwach vierkantig und besonders im oberen Teil abstehend borstig behaart.
Die gegenständig am Stängel angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist mehrere Zentimeter lang. Die einfache, dunkelgrüne Blattspreite ist eiförmig mit zugespitztem oberen Ende sowie grob gezähnten Blattrand und ist abstehend borstig behaart.
Die Blütenkörbchen haben einen Durchmesser von nur gut 5 Millimetern. Die meist vier bis fünf weißen Zungenblüten sind ungefähr halb so lang wie der Durchmesser des gelben Körbchens oder etwas länger. Sie sind etwa so breit wie lang und am Vorderrand gezähnelt.
Der Pappus der Scheibenblüten ist etwa 1/2 bis 2/3 so lang wie die Achänen. Der Pappus besteht aus 18 bis 20 weißlichen, breiten, am Rand gefransten Schuppen, die alle oder zum Teil in eine kurze Granne auslaufen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32.[2]
Ursprünglich stammt Galinsoga ciliata aus Mexiko.[3]
Galinsoga ciliata ist fast weltweit ein Neophyt. In Deutschland wurde ihre Schwesterart Kleinblütiges Knopfkraut (Galinsoga parviflora) während der Zeit Napoleons aus Frankreich eingeschleppt, woher der Name Franzosenkraut rührt.[4]
Galinsoga ciliata selbst muss nach Gerhard Wagenitz mindestens vor 1867 bei Leipzig vorgekommen sein, denn Carl Ernst Otto Kuntze beschrieb in seiner Taschenflora von Leipzig 1867 neu eine Galinsoga parviflora var. villosa, die offensichtlich identisch mit Galinsoga ciliata war.[5]
Das Behaarte Knopfkraut ist ein typisches „Unkraut“. Es wächst meist an lehmigen, stickstoffreichen Standorten wie in Gärten, an Äckern oder an offenerdigen Straßenrändern. Es ist in Mitteleuropa meist überall häufig. Es gedeiht im Gegensatz zum Kleinblütigen Knopfkraut eher auf Lehmböden als auf sandigen Lehmböden. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Polygono-Chenopodietalia, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Verbands Chenopodion rubri vor.[2] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern auf der Seealpe oberhalb Oberstdorf bis zu einer Höhenlage von 1200 Metern auf.[6]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3w (mäßig feucht aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 4 (kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch).[1]
Das Behaarte Knopfkraut oder Behaarte Franzosenkraut (Galinsoga ciliata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Franzosenkräuter (Galinsoga) innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Im englischsprachigen Raum wird meistens das Synonym Galinsoga quadriradiata verwendet. Es gilt als häufiges „Unkraut“.
Galinsoga ciliata l'è 'na spéce de piànta erbàcea anöàla de la famìa de le Asteraceae, uriginària de l'Amèrica tropical. La se fà dét endèi ambièncc frèsch e en bris schiàcc del sul.
L'è 'na piànta che rèsta bàsa, de sòlet entùren ai dés ghèi. La part aèrea del gamp l'è erèta striàda e ramùza. Le fòie le g'ha 'l gambì e i è dispunìde segónt sequènsa opòsta. La fòia l'è 'ntréga, en bris pelùza (pilizì mulzì) e a fùrma rombo-lanceolada (o pò a ovada), col màrzen a capète gròse, le fenés a pùta. El culùr l'è vért scür che tìra al zalt. El gambì de la fòia l'è lónch 1 ÷ 2 ghèi. La fòia l'è làrga de 2 a 3 ghèi e lónga de 4 a 5 ghèi.
El binòme scentìfich de chèsta spéce l'è stàt prupunìt del Constantine Samuel Rafinesque-Schmaltz (1783 – 1840) e perfesiunàt piö tàrde del botànich americà Fay Sidney Blake (1892-1959) endèla püblicasiù ”Rhodora. Journal of the New England Botanical Club” (Boston) del 1922[1]
Galinsoga ciliata l'è 'na spéce de piànta erbàcea anöàla de la famìa de le Asteraceae, uriginària de l'Amèrica tropical. La se fà dét endèi ambièncc frèsch e en bris schiàcc del sul.
Włosatô żôłtnica (Galinsoga ciliata) - to je jednorocznô roscëna z rodzëznë astrowatëch. Òna rosce m. jin. na Kaszëbach np. jakno zelëskò w ògródkach.
Galinsoga quadriradiata is a species of flowering plant in the family Asteraceae which is known by several common names, including shaggy soldier,[2][3] Peruvian daisy, hairy galinsoga. Its native home is apparently central Mexico, although it has become naturalized in many other places (North and South America, Europe, Japan, Philippines, the northern India, Nepal, etc.).[4][5]
Galinsoga quadriradiata is an annual herb which varies in appearance. The main stem reaches anywhere from 10 to 60 centimeters (4-24 inches) in height and may branch or not. The petioled leaves are ovate and serrated are opposite branching, and covered coarse, hispid[6] hairs. The roots form a fibrous root system.[7]
The small flower heads are up to a centimeter wide (0.4 inches) but typically 2-3mm in diameter and have rounded center filled with many disc florets usually in a shade of bright yellow. There are typically five white ray florets widely spaced around the center, each an oval shape typically with three crenate teeth at the tip. Both the disk and ray florets are fertile[7] producing an achene with a large pappus.[4][8][5]
Galinsoga quadriradiata and its cousin Galinsoga parviflora are both edible and can be used as a pot herb or in salads although outside of their native range, they have not been widely adopted as a culinary item other than in China. G. parviflora is preferred as a salad green due to its non-hairy leaves. Care must be taken to not confuse them with the distantly related, and visually similar, Tridax procumbens.
Galinsoga quadriradiata is a species of flowering plant in the family Asteraceae which is known by several common names, including shaggy soldier, Peruvian daisy, hairy galinsoga. Its native home is apparently central Mexico, although it has become naturalized in many other places (North and South America, Europe, Japan, Philippines, the northern India, Nepal, etc.).
Galinsoga quadriradiata estas specio el la familio de asteracoj.
Ĝi estas terofita. Ĝi kreskas ege rapide dum printempo kaj somero.
Ĝi devenas de sudameriko kaj centrameriko. Nun ĝi estas trudherbo tutmonde. Ĝi ŝatas azoton kaj akvon. Ĝiaj semoj estas ofte disvastiĝataj kun kultivataj semoj.
Galinsoga ciliata es una especie de planta anual nativa del Neotrópico (América tropical). Se desarrolla en sitios sombreados y frescos y su propagación es sexual (por semillas). Está reportada como una maleza en café, además es hospedera de nemátodos y es usada como medicinal o comestible por algunas personas.
Esta especie tiene hojas más pequeñas y angostas que las otras del género, de igual forma la inflorescencia es más angosta. Su mecanismo fotosintético es C3.
Son las plantas bajas, la altura de las cuales alcanza el máximo a 1 a 5 dm. Son herbáceas anuales, la parte aérea del tallo es erecto, estriado y muy ramoso. Las hojas son pecioladas y dispuestas de forma opuesta. La lámina entera tiene la forma de rombo- lanceoladas (u ovadas), con un margen groseramente dentado, ápice acuminado, la superficie de textura áspera y pubescente (pelos suaves). El color es verde oscuro tirando a amarillo. Longitud del pecíolo: 1 a 2 cm. Tamaño de anchura de lámina de 2 a 3 cm, longitud 4 a 5 mm.
Galinsoga ciliata fue descrita por Raf. Blake y publicado en Rhodora 24(278): 35. 1922.[1]
Galinsoga: nombre genérico otorgado en honor del médico español Ignacio Mariano Martínez de Galinsoga (1766-1797), fundador de la Real Academia de Medicina de Madrid, y director del Jardín Botánico de Madrid.[2]
ciliata: epíteto latino que alude a los cilios de las hojas, en referencia a las franjas (similares a cilios) esparcidas por el tallo y las hojas de esta planta.
La medicina tradicional le atribuye propiedades para el tratamiento de traumatismos e inflamaciones a la decocción de las flores y raíces frescas y propiedades diuréticas a la decocción de las hojas y tallos frescos, que se aplican en cataplasmas para tratar el reumatismo.[5]
Datos: Q614880
Multimedia:
Especies: Galinsoga quadriradiata
Galinsoga ciliata es una especie de planta anual nativa del Neotrópico (América tropical). Se desarrolla en sitios sombreados y frescos y su propagación es sexual (por semillas). Está reportada como una maleza en café, además es hospedera de nemátodos y es usada como medicinal o comestible por algunas personas.
Karvane võõrkakar (Galinsoga ciliata) on võõrkakra perekonda korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Kogu taim karvane. Varred on eriti ülemises osas kaetud kuni 2 mm pikkuste harali valgete karvadega. Lehed saagjad, teravate hammastega, meenutavad pisut nõgese lehti. Keelõied valged, harva punased; putkõied kollased. Tavaline kõrgus 10-70 cm, harva kuni 120 cm. Õitseb juulist oktoobrini (öökülmadeni). Annab erakordselt palju seemniseid: 8-9 kuu vanune taim võib anda üle 3000 korvõisiku ja rohkem kui 7000 idanemisvõimelist seemnist. Need on umbes 1,5 mm pikkused, läikivad, väikese pappusega. [1]
Looduslikult levinud Kesk- ja Lõuna-Ameerikas, Mehhikost Tšiilini. Nüüdisajal kosmpoliitne umbrohi. Esmakordselt kultiveeriti Tartu botaanikaaias 1841, hiljem lisandunud ka tulnukleiukohad raudteejaamades. Nüüdisajal on karvane võõrkakar Eestis levinud kõikjal, eriti sage Lõuna-Eestis. [2]
Eestis hakkas iseäranis laialdaselt levima 1980.-1990. aastatel suurfarmidest pärit sõnnikuga: idast sisse toodud jõusöödas leidus ohtralt võõrkakra seemneid, need sattusid sõnnikusse ja sealt aedadesse, kartulimaadele ja põldudele.[1] Taim on maaharijate seas tuntud mitmete rahvapäraste nimedega, mis viitavad levimisele nõukogude aja lõpul ja sõnnikuga: sitalill, ilu-eedi, nõukogude päevalill, Gorbatšovi päevalill jne.
Karvasest võõrkakrast on kujunenud tülikas umbrohi aedades, kartulimaadel ja põldudel. Kasvab tavaliselt hulgaliselt, võib muutuda valitsevaks umbrohuks. Levikut piirab kitkumine, ent seda tuleb teha pidevalt, sest ka üsna väikesed taimed hakkavad õitsema ja seemneid levitama. Oluline on puhastada põllutööriistu ühelt põllult teisele minnes ning vältida seemnega saastunud sõnniku kasutamist. Aianduses on võõrkakra vastu aidanud kilemultš. Tõhus abinõu on põllumaa jätmine rohumaaks 5-7 aastaks.[3]
Karvane võõrkakar (Galinsoga ciliata) on võõrkakra perekonda korvõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ripsisaurikki (Galinsoga ciliata) on mykerökukkainen ruohokasvi. Se on kotoisin Etelä- ja Keski-Amerikasta, mistä se on levinnyt rikkakasvina mm. Eurooppaan.
Ripsisaurikin varsi on myös tyvestä karvainen. Sen mykeröperissä on kiharia ja siirottavia nystykarvoja. Valko- ja keltakukkaisen mykerön pohjussuomut ovat liuskattomia, tarhasaurikilla (Galinsoga parviflora) ne ovat kolmiliuskaisia.
Ripsisaurikki (Galinsoga ciliata) on mykerökukkainen ruohokasvi. Se on kotoisin Etelä- ja Keski-Amerikasta, mistä se on levinnyt rikkakasvina mm. Eurooppaan.
Ripsisaurikin varsi on myös tyvestä karvainen. Sen mykeröperissä on kiharia ja siirottavia nystykarvoja. Valko- ja keltakukkaisen mykerön pohjussuomut ovat liuskattomia, tarhasaurikilla (Galinsoga parviflora) ne ovat kolmiliuskaisia.
Galinsoga quadriradiata, le Galinsoge cilié (ou velu), est une espèce de plantes herbacées de la famille des Asteraceae, originaire d'Amérique du Sud. Comme Galinsoga parviflora, c'est une adventice cosmopolite qui est parfois consommée comme légume.
Cette plante herbacée annuelle de 10 à 70 cm de hauteur[1] présente une tige souvent ramifiée et velue, surtout dans la partie sommitale. Les feuilles sont à disposition opposée, de forme ovale ou triangulaire, à marge dentée, et velues sur leurs deux faces.
Les « fleurs » sont en fait des capitules isolés de 6 à 7 mm de diamètre[1], apparaissant au bout des tiges florales et à pédoncule et involucre velus. Les fleurons centraux tubulaires sont jaunes, nombreux, alors que les fleurons périphériques sont au nombre de 5, ligulés, blancs, à ligule courte et découpée en trois dents arrondies.
Le fruit est un akène noirâtre, de forme pyramidale allongée à section quadrangulaire, portant à la base une aigrette de poils jaunâtres ou blanchâtres. Chaque akène mesure 0,5 mm d'épaisseur pour entre 1,2 et 1,6 mm de longueur[1].
Cette espèce allotétraploïde a 32 chromosomes (2n = 4x = 32)[2].
Galinsoga quadriradiata est répandue dans toutes les régions chaudes (tropicales et tempérées) du monde. C'est une rudérale et adventice, qui pousse souvent en mélange avec l'espèce Galinsoga parviflora, également originaire d'Amérique du Sud et très proche morphologiquement et écologiquement[3].
Cette espèce a reçu d'autres appellations, synonymes mais non valides :
Plante comestible, sa saveur rappelle celle des topinambours ou de l'artichaut. Utilisée en cuisine, elle est accommodée comme les épinards ou en soupe[4].
Galinsoga quadriradiata, le Galinsoge cilié (ou velu), est une espèce de plantes herbacées de la famille des Asteraceae, originaire d'Amérique du Sud. Comme Galinsoga parviflora, c'est une adventice cosmopolite qui est parfois consommée comme légume.
La galinsoga ispida (nome scientifico Galinsoga ciliata (Rafin.) S.F.Blake, 1922) è una piccola pianta erbacea infestante appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
L'etimologia del nome generico (Galinsoga) deriva dal medico spagnolo Mariano Martinez de Galinsoga (1766-1797), medico a Madrid e Soprintendente per il Giardino Botanico di Madrid[1]; mentre L'epiteto specifico (ciliata) fa riferimento alle leggere frange (come delle ciglia) cosparse sul fusto e sulle foglie di questa pianta[2].
Il binomio scientifico attualmente accettato (Galinsoga ciliata) è stato proposto dal biologo e archeologo statunitense, di origine franco-tedesca., Constantine Samuel Rafinesque-Schmaltz (1783 – 1840), perfezionato successivamente dal botanico statunitense Fay Sidney Blake (1892-1959) nella pubblicazione ”Rhodora. Journal of the New England Botanical Club” (Boston) del 1922[3].
Sono piante basse, la cui altezza arriva al massimo a 1 – 5 dm. La forma biologica della specie è terofita scaposa (T scap); ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme; sono inoltre munite di asse fiorale eretto, spesso con poche foglie. Queste Asteraceae sono senza latice e risultano più robuste delle specie simili Galinsoga parviflora.
Le radici sono del tipo fascicolato.
Le foglie, picciolate, sono disposte in modo opposto. La lamina è intera a forma rombico-lanceolata (o anche ovata) con margine grossolanamente dentato, apice acuminato, consistenza ruvida e superficie pubescente (peli ispidi). Il colore è verde scuro tendente al giallastro. Lunghezza del picciolo: 1 – 2 cm. Dimensione della lamina fogliare: larghezza 2 – 3 cm; lunghezza 4 – 5 mm.
Le infiorescenze sono dei capolini terminali su brevi peduncoli. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae: un peduncolo sorregge un involucro emisferico composto da più squame a disposizione embricata e disposte in una - due serie che fanno da protezione al ricettacolo, sul quale s'inseriscono due tipi di fiori: quelli esterni ligulati (da 5 fino a 9) di colore bianco, disposti in un unico rango; quelli interni tubulosi (da 30 a 50) di colore arancio. Anche l'infiorescenza e cosparsa di peli ghiandolari. Le squame (o brattee), quelle esterne sono da largamente ellittiche a obovate, mentre quelle interne sono da lanceolate a lineari; possono essere intere o lobate. Lunghezza dei peduncoli: 2 – 4 cm. Diametro dei capolini: 6 – 8 mm. Diametro dell'involucro: 3 – 6 mm. Lunghezza delle squame: 2 – 3 mm.
I fiori sono simpetali, zigomorfi (quelli ligulati) e attinomorfi(quelli tubulosi); sono inoltre tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi). Sono inoltre ermafroditi, più precisamente i fiori del raggio (quelli ligulati) sono femminili; mentre quelli del disco centrale (tubulosi) sono bisessuali.
I frutti sono degli acheni pelosi con un minuto pappo bianco (è più piccolo della corolla del relativo fiore) composto da 5 – 10 squame lineari-acute (quasi pennate) e persistenti. Dimensione del frutto: 1,5 mm.
Questa pianta si propaga unicamente per seme. Un normale impianto in 8-9 settimane può produrre fino a 7500 semi. I semi, a contatto con la terra caldo-umida, sono in grado di germinare quasi subito, quindi la pianta può raggiungere 2-3 generazioni di crescita per stagione (questo giustifica la sua rapida diffusione).[5]
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale[7]:
La famiglia di appartenenza della Galinsoga ciliata (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[9] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[10]). Il genere di appartenenza (Galinsoga) è composto da un paio di specie.
Il basionimo per questa specie è: Adventina ciliata Raf. (1836).
Il numero cromosomico di G. ciliata è: 2n = 32 (48, 64)[3][11].
Il nome scientifico di questa specie non è comunemente accettato dalla totalità della comunità botanica. In altri paesi (soprattutto al di là dell'Atlantico) nelle varie checklist è indicata con il seguente nome:
È una specie abbastanza variabile anche in conseguenza al corredo cromosomico poliploide. In America (area di origine di queste piante) le specie tetraploidi sono originarie del Messico, mentre individui con valori superiori di poliploidia sono originari del Sud America. Le specie di questa ultima area hanno le foglie crenato-seghettate in modo molto grossolano, gli involucri sono campanulati e le corolle dei fiori ligulati presentano delle sfumature violacee.[11]
Sono possibili ibridi con Galinsoga parviflora: Galinsoga × mixta J. Murr (1931); specialmente quando abitano lo stesso areale.
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
L'altra specie dello stesso genere presente in Italia è la Galinsoga parviflora. Quest'ultima si distingue dalla Galinsoga ispida per un portamento meno robusto, non ha peli ghiandolosi (ma solo del tipo appressato ed è fondamentalmente glabra).
I giovani fusti (comprese le foglie più tenere) se cotti possono essere mangiati come una normale verdura (Africa). In altre parti del mondo le foglie seccate sono usate come condimento per alcuni piatti tipici (Sud America).[5]
(1)La Galinsoga ispida in altre lingue viene chiamata nei seguenti modi:
(2)In Europa questa specie è stata introdotta in Gran Bretagna nei Kew Gardens dal Perù fin dal 1796, quindi si è facilmente naturalizzata diventando una specie invasiva per tutta l'Europa; si è estesa anche in Africa, India, Nepal e Taiwan.[5]
La galinsoga ispida (nome scientifico Galinsoga ciliata (Rafin.) S.F.Blake, 1922) è una piccola pianta erbacea infestante appartenente alla famiglia delle Asteraceae.
Blakstienotoji galinsoga (Galinsoga quadriradiata, sin. Galinsoga ciliata) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalas.
Vienmetė, 10–60 cm aukščio. Lapai ovalūs, plaukuoti. Žiedynas – ~1 cm skersmens graižas, apsupta baltų žiedlapių. Daržuose, panamėse, šiukšlynuose auganti piktžolė. Invazinė rūšis, kilusi iš Meksikos. Lietuvoje apyretė.[1]
Blakstienotoji galinsoga (Galinsoga quadriradiata, sin. Galinsoga ciliata) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalas.
Vienmetė, 10–60 cm aukščio. Lapai ovalūs, plaukuoti. Žiedynas – ~1 cm skersmens graižas, apsupta baltų žiedlapių. Daržuose, panamėse, šiukšlynuose auganti piktžolė. Invazinė rūšis, kilusi iš Meksikos. Lietuvoje apyretė.
Harig knopkruid (Galinsoga quadriradiata, soms ook Galinsoga ciliata) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort behoort met het ook in Nederland en Vlaanderen voorkomend kaal knopkruid (Galinsoga parviflora) tot de knopkruiden (Galinsoga). Harig knopkruid komt van oorsprong voor in Midden- en Zuid-Amerika. Nu komt de soort voor in heel Europa. De soort is een allotetraploïd met 32 chromosomen (2n = 4x = 32).
De plant wordt 15-45 cm hoog en heeft kruisgewijs geplaatste bladeren. De donkergroene bladeren zijn, vooral aan de onderkant, bezet met lange haren. De zijtakken van de stengel hebben dicht afstaande, witte haartjes, terwijl kaal knopkruid geen of weinig aangedrukte haartjes heeft. Harig knopkruid bloeit van juni tot de herfst met 5 mm grote, kegelvormige bloemhoofdjes, die bestaan uit gele buisbloempjes en (meestal) vijf witte, driepuntige lintbloempjes. Het aantal witte lintbloempjes kan variëren van geheel afwezig tot zes. De stroschubben zijn ongedeeld en de geschubde pappus van een gedeelte van de buisbloemen is genaald dit in tegenstelling tot kaal knopkruid.
De vrucht is een 0,5 - 1,5 mm lange, behaarde splitvrucht met een 1,2 - 1,6 mm lange pappus. De splitvrucht bestaat uit twee nootjes.
Harig knopkruid komt voor op open zandgrond en wordt beschouwd als een onkruid in moestuinen en akkerland.
Zie de categorie Galinsoga quadriradiata van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Harig knopkruid (Galinsoga quadriradiata, soms ook Galinsoga ciliata) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort behoort met het ook in Nederland en Vlaanderen voorkomend kaal knopkruid (Galinsoga parviflora) tot de knopkruiden (Galinsoga). Harig knopkruid komt van oorsprong voor in Midden- en Zuid-Amerika. Nu komt de soort voor in heel Europa. De soort is een allotetraploïd met 32 chromosomen (2n = 4x = 32).
De plant wordt 15-45 cm hoog en heeft kruisgewijs geplaatste bladeren. De donkergroene bladeren zijn, vooral aan de onderkant, bezet met lange haren. De zijtakken van de stengel hebben dicht afstaande, witte haartjes, terwijl kaal knopkruid geen of weinig aangedrukte haartjes heeft. Harig knopkruid bloeit van juni tot de herfst met 5 mm grote, kegelvormige bloemhoofdjes, die bestaan uit gele buisbloempjes en (meestal) vijf witte, driepuntige lintbloempjes. Het aantal witte lintbloempjes kan variëren van geheel afwezig tot zes. De stroschubben zijn ongedeeld en de geschubde pappus van een gedeelte van de buisbloemen is genaald dit in tegenstelling tot kaal knopkruid.
De vrucht is een 0,5 - 1,5 mm lange, behaarde splitvrucht met een 1,2 - 1,6 mm lange pappus. De splitvrucht bestaat uit twee nootjes.
Harig knopkruid komt voor op open zandgrond en wordt beschouwd als een onkruid in moestuinen en akkerland.
Żółtlica owłosiona (Galinsoga quadriradiata Ruiz & Pav.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych.
Żółtlica owłosiona pochodzi z Ameryki Południowej, ale rozprzestrzeniła się na wielu obszarach Ameryki i Europy o klimacie umiarkowanym i subtropikalnym i nadal się rozprzestrzenia[3]. Obecnie występuje w Ameryce Północnej, Środkowej i Południowej, Europie, Azji, niektórych rejonach Afryki i w Nowej Zelandii. Brak jej tylko w Australii[4]. Do Europy została sprowadzona w XIX w. przez ogrody botaniczne, skąd samorzutnie rozprzestrzeniła się w środowisku naturalnym, jest więc ergazjofigofitem[5]. W niektórych krajach (np. w Anglii, na Litwie) jest bardziej pospolita od sprowadzonej około 50 lat wcześniej żółtlicy drobnokwiatowej Galinsoga parviflora. W Polsce po raz pierwszy zanotowano ją w 1876 roku. Jest obecnie pospolita w całym kraju, choć lokalnie jest rzadsza od żółtlicy drobnokwiatowej. Status gatunku we florze Polski: epekofit[6].
Roślina jest morfologicznie podobna do żółtlicy drobnokwiatowej, ale silniej od niej owłosiona[6].
Tworzy mieszańce z żółtlicą drobnokwiatową (Galinsoga × mixta)[7].
Żółtlica owłosiona (Galinsoga quadriradiata Ruiz & Pav.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych.
Galinsoga quadriradiata é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é Ruiz & Pav., tendo sido publicada em Systema Vegetabilium Florae Peruvianae et Chilensis 1: 198–199. 1798.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é introduzida nas três regiões atrás referidas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Galinsoga quadriradiata é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é Ruiz & Pav., tendo sido publicada em Systema Vegetabilium Florae Peruvianae et Chilensis 1: 198–199. 1798.
Hårgängel (Galinsoga quadriradiata) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Hårgängel.
Hårgängel (Galinsoga quadriradiata) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Galinsoga quadriradiata là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Cav. mô tả khoa học đầu tiên.[1]
Galinsoga quadriradiata là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Cav. mô tả khoa học đầu tiên.
Galinsoga quadriradiata Ruiz & Pav., 1798
Галинзо́га четырёхлучева́я (лат. Galinsóga quadriradiáta) — травянистое растение, вид рода Галинзога семейства Сложноцветные (Compositae).
Опушённое однолетнее растение родом из Мексики, распространившееся по всем континентам. Часто встречается в нарушенных местообитаниях.
Однолетнее травянистое растение (8)20—62(75) см высотой. Стебель единственный, разветвлённый, покрытый густым белым оттопыренным опушением, а также рассеянными желёзками.
Листья супротивно расположенные, зелёные, яйцевидной формы, с клиновидным или выемчатым основанием, с крупнозубчатым краем, на черешках, покрытые оттопыренным простым и коротким железистым опушением, 2—5(6) см длиной и 1,5—4,5 см шириной.
Корзинки 4—5 мм в поперечнике, собранные в полузонтики, на неравных опушённых цветоножках. Обёртка полушаровидная до колокольчатой, состоит из широколанцетовидных опушённых листочков. Язычковые цветки обычно белые, редко розовые, обычно в числе 5, с язычком 0,9—2,5×0,9—2 мм. Трубчатые цветки в количестве 15—35, жёлтые.
Семянки 1,5—1,8 мм длиной, клиновидные, гранистые, тёмно-серые, покрытые прижатым опушением. Хохолок плёнчатый, у краевых семянок сильно короче их по длине, у срединных — равный им или даже длиннее.
Родина растения — Мексика, естественный ареал охватывает и север Южной Америки. Растение завезено в умеренные регионы Северной Америки, Евразии и Африки, где широко распространилось.
Вид был впервые действительно описан в монографии перуанской и чилийской флоры И. Руиса и Х. Павона, вышедшей в декабре 1798 года.
Галинзо́га четырёхлучева́я (лат. Galinsóga quadriradiáta) — травянистое растение, вид рода Галинзога семейства Сложноцветные (Compositae).
Опушённое однолетнее растение родом из Мексики, распространившееся по всем континентам. Часто встречается в нарушенных местообитаниях.
粗毛牛膝菊（学名：Galinsoga quadriradiata），又名粗毛小米菊，为菊科牛膝菊属下的一种一年生草本植物，高度在10至60釐米左右，原產於墨西哥中部，但後來被引入到了世界各地。[2][3]
_(1).jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
|access-date=中的日期值 (帮助) 
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 Angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 Eudicots 階級なし : コア真正双子葉類 Core eudicots 階級なし : キク類 Asterids 階級なし : 真正キク類II Euasterids II 目 : キク目 Asterales 科 : キク科 Asteraceae 亜科 : キク亜科 Asteroideae 連 : メナモミ連 Millerieae 属 : コゴメギク属 Galinsoga 種 : ハキダメギク G. quadriradiata 学名 Galinsoga quadriradiataハキダメギク（掃溜菊、学名：Galinsoga quadriradiata）は、キク科コゴメギク属の一年生植物。道ばたや庭などに生える雑草。牧野富太郎が世田谷の掃き溜めで発見したのでこの名前がついた。
茎は分岐を繰り返し、高さ20 - 60cm程度になる。草全体が柔らかい草質をしている[2]。枝葉ともに白い毛が生える[2]。
葉は対生し、卵形。縁は浅い鋸歯を持つ[3]。大型の葉は柄を有し、暗緑色で厚みは薄く、3行脈状にみえる[2]。葉の表面と裏面共に毛が多い[3]。
夏から秋の6 - 11月にかけて、頂部に小さな花を咲かせたあと、急に葉腋から岐散状に盛んに分枝を繰り返し、各枝の先に小さな頭花をつける[2]。頭花は直径5mm程度。5枚前後の先端が3中裂する短い白色の舌状花があり、および多数の黄色の筒状花からなる[2]。舌状花も筒状花も同形の冠毛をもっており、冠毛の縁が毛のように裂けて、先端がするどく尖っている[2]。
果実は痩果（そうか）で、黒く熟する[3]。鱗片状の冠毛で風に乗って種子が散布される[3]。
コゴメギク（英語版）によく似ていてしばしば混同されている[4]が、舌状花に冠毛があること、筒状花の冠毛の先が細くなり両側の毛が長くならない点で区別できる[5]。
熱帯アメリカ原産。南アメリカやヨーロッパ、アフリカ、アジア（日本を含む）に移入分布する[5]。日本では明治時代の初期に渡来したといわれ[3]、1920 - 1930年代に報告され始めた。現在では全国に帰化植物として定着しており[5]、都会地の道端や空き地などに広がりつつある[3]。
_(1).jpg)
