nimet breadcrumb-navigoinnissa
Sundaland clouded leopards are primarily forest-dwellers, however, they have been observed in other habitats as well. They are most abundant in hilly areas on the island of Sumatra, and have been observed in the lowland rain forests of Borneo as well, below 1500 m. Evidence suggests that they occupy low-elevation habitats due to the absence of large predators such as tigers. They are often sighted on the periphery of logged forests and close to human civilizations, likely due to extensive habitat loss occurring throughout its geographic range. Sundaland clouded leopards are about six times more abundant on Borneo than on Sumatra. They are highly arboreal and are particularly fond of trees overhanging ridges or cliffs. In areas containing tigers, a known predator of Sundaland clouded leopards, they rarely descend to the ground and are thought to travel through the canopy. They appear to be more arboreal on the island of Sumatra than in other areas of their geographic range, possibly due to sympatry with tigers. Despite their highly arboreal nature, they occasionally travel alongside logging roads as well.
Range elevation: < 1500 (low) m.
Habitat Regions: tropical ; terrestrial
Terrestrial Biomes: forest
There is no information available regarding the development of Neofelis diardi.
Sundaland clouded leopards occasionally prey on livestock from villages surrounded by vast forest in Sumatra and Borneo. There are no records of Sundaland clouded leopards attacking humans.
Sundaland clouded leopards are illegally hunted for their coats and various body parts are used in traditional medicine. Tissue samples from carcasses have been used in phylogenetic research, which has helped establish the relationship of this species to other felids.
Positive Impacts: body parts are source of valuable material; source of medicine or drug
There is no information available regarding the potential impact that Neofelis diardi has on its local environment.
Sundaland clouded leopards are carnivorous and feed on a wide variety terrestrial and arboreal prey. They regularly feed on sambar deer, barking deer, mouse deer, bearded pig, Palm civet, gray leaf monkey, fish, birds and porcupines. They have been observed preying upon proboscis monkeys as well; specifically, they target infant proboscis monkeys or juvenile females. They are ambush predators and attack prey from the canopy. They have been known to remove the limbs of their prey and bring them into trees for protection against leeches and to relax while feeding.
Animal Foods: birds; mammals; fish
Primary Diet: carnivore (Eats terrestrial vertebrates)
Sundaland clouded leopards are classified as vulnerable on the IUCN's Red List of Threatened Species. Major threats include rapid and extensive deforestation for agricultural expansion (e.g., oil palm) and settlements. Rapid deforestation to establish oil-palm plantations is a major road block to the longterm persistence of this species. Deforestation laws are rarely enforced and even wildlife sanctuaries and national forests have been somewhat deforested since 1970. Deforestation not only decreases the amount of available habitat for this species, but reduces available habitat for potential prey as well. Additional threats include illegal hunting and accidental trapping. Two subspecies have been recognized, Neofelis diardi borneensis and Neofelis diardi diardi, both of which are classified as endangered on the IUCN's Red List of Threatened Species. Sundaland clouded leopards occur in a number of protected areas throughout its geographic range and is listed under Appendix 1 by CITES (the Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora).
CITES: appendix i
There is little information available regarding communication and perception in Sundaland clouded leopards. With the exception of breeding season and when females are with cubs, they are highly solitary. They are territorial and appear to use logging roads as boundaries, which are openly and frequently crossed. They are thought to demarcate territorial bounderies with urine. There is no information available regarding intraspecific communication with mates and young.
Communication Channels: chemical
Other Communication Modes: scent marks
Perception Channels: visual ; tactile ; acoustic ; chemical
Sundaland clouded leopards occur on the islands of Borneo and Sumatra in the Malay Archipelago. It is currently unknown if Sundaland clouded leopards are on Batu, a smaller island close to Sumatra. Fossils of clouded leopards have been found on the island of Java. Sundaland clouded leopards are believed to have diverged from mainland clouded leopards approximately 1.5 million years ago due to geographic barriers. The presence of Sundaland clouded leopards on the Malay Peninsula has not been confirmed.
Biogeographic Regions: oriental (Native )
There is no information available regarding the average lifespan of Neofelis diardi.
Sundaland clouded leopards are medium-sized and have large spots along its entire body which resemble clouds. Their spots are darker and larger than the mainland clouded leopard, and the coat is darker than that of their mainland counterpart. The spots on their coat are outlined in black and the inside is darker than their primary coat color. They have two distinct black bars on the back of their necks, as well as large black ovals on the venter. The exceptionally long tail, which helps with balance while traveling in the canopy, is covered in thick fur and has a number of dark black rings along its length. They have short legs and broad paws, which make it exceptional at climbing trees, as well as moving silently through dense forests. The hind feet have very flexible joints, which allow them to descend from the canopy head first. Their flexible joints also enables them to hang from a branch using only their hind feet while using their forefeet to capture prey. Sundaland clouded leopards have exceptionally large canine teeth, which can be up to 5 cm long. In porportion to their body size, they have the largest canines of any felid. The morphology of their jaws and teeth are similar to those of extinct saber-toothed cats. Head and body length ranges from 60 to 110cm, tail length ranges from 55 to 91cm long and weight ranges from 15 to 30 kg. Males are generally larger than females.
Range mass: 15 to 30 kg.
Range length: 115 to 201 cm.
Other Physical Features: endothermic ; bilateral symmetry
Sexual Dimorphism: male larger
The Sundaland clouded leopard is a large predator and has very few predators of its own. They are illegally hunted by humans for their coats as well certain body parts that are used in traditional medicine. On Sumatra, tigers are thought to be important predators, however, this has not been confirmed. During the day, Sundaland clouded leopards remain in the canopy more than during the night, presumably to avoid tigers. They are very well camouflaged, which likely helps reduce risk of predation.
Known Predators:
Anti-predator Adaptations: cryptic
Sundaland clouded leopards is commonly referred to as the Bornean clouded leopard, Sunda clouded leopard, Sunda Islands clouded leopard, and Enkuli clouded leopard. They were recently declared a new species because of significant differences from mainland clouded leopards. It was determined that they had 41 fixed mitochondrial nucleotide differences and non-overlapping allele sizes in 8 of 18 microsatellite loci shared between the two species. This is equivalent to the number of differences between lions and tigers. Scientists have also declared two sub-species of Sundaland clouded leopards. Neofelis diardi borneensis is found exclusively on Bornea, whereas Neofelis diardi diardi is found exclusively on Sumatra.
Neofelis diardi is thought to be seasonally monogamous. There is no further information available regarding the mating system of this species.
Mating System: monogamous
There is little information available regarding breeding behavior in Sundaland clouded leopards, and all available information was gathered by observing captive individuals. Captive breeding has been mostly unsuccessful due to aggression between mates, which occasionally results in the death of the female. If introduced at a young age, aggression is not as pronounced and has allowed for more successful breeding. They are believed to exhibit similar breeding behaviors as mainland clouded leopards. Most Sundaland clouded leopards become sexually mature around 2 years of age. Mating can occur during any month of the year, but peaks between December and March. Gestation ranges from 85 to 95 days and results in 1 to 5 cubs, with an average of 2 cubs per litter. Cubs are usually independent once they reach 10 months old and become reproductively mature by 2 years of age. The females are able to produce a litter every year.
Breeding interval: Sundaland clouded leopards breed once yearly
Breeding season: Breeding activity in Sundaland clouded leopards occurs year-round but peaks from December through March.
Range number of offspring: 1 to 5.
Average number of offspring: 2.
Range gestation period: 85 to 95 days.
Average time to independence: 10 months.
Average age at sexual or reproductive maturity (female): 2 years.
Average age at sexual or reproductive maturity (male): 2 years.
Key Reproductive Features: iteroparous ; seasonal breeding ; gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual ; fertilization (Internal ); viviparous
There is little information available regarding parental care in Sundaland clouded leopards. Mothers nurse cubs until about 10 months of age, at which time they become independent.
Parental Investment: precocial ; female parental care ; pre-weaning/fledging (Provisioning: Female)
La pantera nebulosa de Borneo (Neofelis diardi) és un fèlid que viu als boscos d'Indonèsia. Forma el gènere Neofelis juntament amb la pantera nebulosa (Neofelis nebulosa), tot i que de vegades se'l classifica al gènere Panthera.
Les taques fosques del pelatge són més grans que les de la pantera nebulosa. Pot mesurar un metre de llargada amb un metre més de cua. Pesa aproximadament 30 kg i és molt hàbil a l'hora d'enfilar-se als arbres. Té les dents canines més grans de tots els fèlids i és la segona espècie de fèlid més àgil. Té les potes relativament curtes i grosses. Neixen unes cinc cries per ventrada.
Els naturalistes el van conèixer des del segle XIX, i recentment es classifica com una espècie nova, havent estat considerat com una subespècie de la pantera nebulosa. El seu pelatge és marcat amb formes irregulars ovals negres semblants a núvols, d'aquí el seu nom comú. Posseeix un cos rabassut, amb un pes d'entre 12 i 25 kg. És el major felí de Borneo. De potes curtes, flexibles, llargues ungles, és un animal molt sòlid. Els seus canins tenen 5 cm de longitud, més llargs que qualsevol felí existent, en proporció amb la mida del seu cap. La seva cua pot arribar a ser tan llarga com el seu cos, aportant equilibri. Els hàbits d'aquesta espècie són poc coneguts a causa de les mateixes característiques nocturnes i fugisseres. Es creu que és un animal solitari.
La pantera nebulosa de Borneo (Neofelis diardi) és un fèlid que viu als boscos d'Indonèsia. Forma el gènere Neofelis juntament amb la pantera nebulosa (Neofelis nebulosa), tot i que de vegades se'l classifica al gènere Panthera.
Les taques fosques del pelatge són més grans que les de la pantera nebulosa. Pot mesurar un metre de llargada amb un metre més de cua. Pesa aproximadament 30 kg i és molt hàbil a l'hora d'enfilar-se als arbres. Té les dents canines més grans de tots els fèlids i és la segona espècie de fèlid més àgil. Té les potes relativament curtes i grosses. Neixen unes cinc cries per ventrada.
Els naturalistes el van conèixer des del segle XIX, i recentment es classifica com una espècie nova, havent estat considerat com una subespècie de la pantera nebulosa. El seu pelatge és marcat amb formes irregulars ovals negres semblants a núvols, d'aquí el seu nom comú. Posseeix un cos rabassut, amb un pes d'entre 12 i 25 kg. És el major felí de Borneo. De potes curtes, flexibles, llargues ungles, és un animal molt sòlid. Els seus canins tenen 5 cm de longitud, més llargs que qualsevol felí existent, en proporció amb la mida del seu cap. La seva cua pot arribar a ser tan llarga com el seu cos, aportant equilibri. Els hàbits d'aquesta espècie són poc coneguts a causa de les mateixes característiques nocturnes i fugisseres. Es creu que és un animal solitari.
Levhart Diardův (Neofelis diardi), také pardál Diardův a pardál ostrovní je kočkovitá šelma z podčeledi Pantherinae (velké kočky) a rodu Neofelis.[2][3] Byl popsán francouzským přírodovědcem Georgesem Cuvierem v roce 1823. Dříve byl řazen do stejného taxonu s levhartem obláčkovým (jako jeho poddruh), ale na základě genetických testů byl v roce 2006 klasifikován jako samostatný druh.[4][5][6] Žije na Borneu, Sumatře a možná i na malých ostrovech Batu. Dělí se na dva poddruhy: Neofelis diardi borneensis a Neofelis diardi diardi, které se liší především stavbou lebky.
Jde o podsaditou, ale zároveň hbitou šelmu s charakteristickou „obláčkovitou“ kresbou. Typické jsou pro něj prodloužené špičáky, relativně nejdelší ze všech kočkovitých šelem. Nohy má spíše kratší. Ocas je mohutný a dosahuje téměř takové délky jako tělo.[7][8] Hmotnost dospělých jedinců se nejčastěji pohybuje mezi 11 až 25 kg; velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci dorůstají podstatně větších rozměrů než samice.[9][10][11] Jeho habitat tvoří tropické lesy různých typů. Jde nejspíše o samotářské zvíře s převážně noční a soumračnou aktivitou. Živí se malými až středně velkými savci, jako jsou muntžaci, kančilové, sambaři, prasata vousatá, opice a dikobrazi, jídelníček si doplňuje ptáky a rybami. Výjimečně napadá i domácí zvířata. Rozmnožuje se obvykle jedenkrát za rok, dožívá se v průměru 11 let.[12][13][14][15] Počet volně žijících dospělých jedinců se odhaduje na 4500 a druh je podle norem IUCN veden jako zranitelný.[16] Hlavní hrozbou pro něj je ztráta biotopu především v důsledku odlesňování, následovaná pytláctvím spojeným s nelegálním obchodem s částmi těl mrtvých zvířat.[10]
Levharta Diardova popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1823. Nazval ho vědeckým jménem Felis diardi podle svého žáka a kolegy, přírodovědce a objevitele Pierra-Médarda Diarda. Levhart Diardův byl dlouhou dobu považován za poddruh nebo regionální formu levharta obláčkového, obvykle byl uváděn pod vědeckým názvem Neofelis nebulosa diardi. Až několik studií z let 2006 až 2011 přineslo jasné a respektované vydělení šelmy do samostatného druhu.[2][4][5][16] Levhart Diardův, česky nazývaný též pardál ostrovní či pardál Diardův,[3] se od kontinentálního levharta obláčkového liší geneticky, morfologicky a barvou srsti.[4][5][17] Vzájemná druhová odlišnost je minimálně taková jako mezi jednotlivými druhy v rámci sesterského rodu Panthera.[4]
Rod Neofelis tvoří bazální klad všech kočkovitých, neboli jeho evoluční linie se od dalších druhů vydělila nejdříve, a to asi před 6 miliony lety.[18] Výzkumy potvrdily, že oba druhy rodu Neofelis se navzájem oddělily před 1,4 až 2,9 miliony lety. Levhart Diardův zřejmě pochází ze Sumatry, odkud se dostal na Borneo a Jávu. Na Jávě vyhynul někdy během holocénu.[6][19] V současnosti zahrnuje dva poddruhy (subspecie) nazývané Neofelis diardi diardi (levhart Diardův sumaterský či pardál ostrovní sumaterský) a Neofelis diardi borneensis (levhart Diardův bornejský či pardál ostrovní bornejský),[3] které divergovaly před 400 až 120 tisíci lety. Subspecie se liší především znaky na lebce, zubech a čelistech. Zatím jen provizorně určené jsou i určité rozdíly ve zbarvení.[2] Bornejský poddruh vykazuje podstatně větší genetickou diverzitu než sumaterský, což může souviset s Tobskou katastrofou před 73,5 tisíci lety, jež zřejmě přivedla sumaterský poddruh na pokraj vyhynutí.[6]
Vědecká synonyma pro levharta Diardova jsou Felis diardii, Felis macrocelis, Felis marmota, Neofelis nebulosa diardi.[3] V malajštině a indonéštině je nazýván harimau akra, harimau dahan, harimau dan, macan dahan nebo machan dahan, v jazyku iban (část Malajsie, Brunej) se mu říká engkuli.[10][20][21]
Levhart Diardův je středně velká podsaditá kočkovitá šelma. Nohy má relativně krátké, tlapy široké. Klouby umožňují natáčet zápěstí a prsty tak, aby objaly kmen stromů po straně a tím umožnily pohyb hlavou dolů, což dokáže jen několik druhů kočkovitých šelem. Srst má šedavě hnědou barvu a na břiše je výrazně světlejší. Obecně je tmavěji a více do šeda zbarvena než u levharta obláčkového. Obláčky (rozety, skvrny) tvoří dvě až tři řady na každém boku. Dosahují poněkud menších rozměrů než u většiny levhartů obláčkových, ale jsou tmavší s velkým množstvím skvrnek uvnitř. Na zadní části krku a na hřbetě má levhart Diardův dvojitý tmavý pruh, který se nicméně může rozpadat do skvrn.[10][12][17][22] Ocas je velmi dlouhý (cca 55 až 91 cm, což činí 76–88 % délky těla), hustě osrstěný (především u samic) a posetý velkými tmavými skvrnami. Tělo bez ocasu měří na délku 69 až 108 cm.[10] Hmotnost dospělých jedinců se obvykle pohybuje mezi 11 až 25 kg, přičemž rekordní jedinci mohou být zřejmě až 30 kg těžcí.[10][12] Velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci jsou často i dvakrát těžší než samice. V letech 2008 až 2014 bylo na Borneu odchyceno a změřeno 12 dospělých divokých pardálů. Samice vážily od 9,1 (starší samice se zlomenými dolními špičáky) do 18 kg, samci od 15 do 25,2 kg.[11] Průměrně dosahují samice váhy mírně přes 12 kg, samci pak okolo 24 kg.[23]
Další odlišností oproti levhartu obláčkovému je stavba lebky, čelistí a chrupu. Levhart Diardův má delší horní špičáky (o 2–6 mm), silnější 4. premoláry (třenové zuby), naopak slabší 3. premoláry, užší přední část čelisti, relativně vyšší a širší lebku (v poměru k délce) a rozdílné některé další charakteristiky. Kondylobazální délka lebky (vzdálenost mezi nejpřednějším okrajem mezičelisti a nejzadnějším výběžkem týlních hrbolků) samců měří asi 157 mm (± 10 mm) a samic přibližně 129 mm (± 4 mm).[5] Délka lebky typového exempláře byla 161,4 mm.[22] Korunková délka horních špičáků (v zásadě část vyčnívající z dásně), dosahuje u samců asi 38 mm (u rekordních jedinců však tato hodnota může přesahovat 40 mm) a u samic asi 30 mm. Typový exemplář disponoval 32,8 mm dlouhými špičáky, tedy relativně krátkými. Důvodem byly opotřebené konce, které celkovou délku o nejméně 5 mm zkracovaly.[22] V poměru k délce lebky a těla má levhart Diardův největší špičáky mezi kočkovitými šelmami. Jistou zvláštností je jejich mírně zploštělý tvar. Celkově má stavbu lebky a chrupu ze všech současných druhů kočkovitých šelem nejvíce podobnou vyhynulým šavlozubým kočkovitým šelmám.[5][22]
Levhart Diardův se vyskytuje na ostrovech Sumatra a Borneo (státy Indonésie, Malajsie a Brunej), přičemž není známo, jestli žije i na malých ostrovech Batu poblíž Sumatry. Fosílie existují i z Jávy, ale v současné době zde tato šelma nežije. Odhad maximální rozlohy areálu výskytu na Borneu činí 378 900 km2. Analýza dat pro Sumatru předpokládá území o rozloze maximálně 73 000 km2 a tedy celkový územní rozsah, kde levhart Diardův žije, činí maximálně 451 900 km2. Tyto odhady jsou spíše optimistické a zahrnují data z roku 2010, případně o něco starší. Předpokládá se, že rozsah šelmou obyvatelného teritoria se především od roku 2010 zmenšuje v důsledku pokračujícího odlesňování.[10][12][16] Populační hustota je poměrně nízká a kolísá od 0,7 po 4,4 jedinců na 100 km2. Celkový počet dospělých jedinců je odhadován na přibližně 4500 zvířat, přičemž asi 3800 žije na Borneu a 730 na Sumatře.[10][16]
Život levharta Diardova ve volné přírodě není příliš dobře zmapován, tudíž k mnoha aspektům jeho chování chybějí přesné informace. Obecně jde o poměrně adaptabilní zvíře, které žije v rozličných nadmořských výškách a to minimálně do 1850 m.[24] Co se týče biotopu, jedná se o živočicha závislého na lese. Byl zaznamenán v relativně nenarušených tropických lesích různých typů i v lesích sekundárních případně těžených, čili umí se vypořádat i s určitým stupněm vyrušování ze strany člověka a jeho aktivit. Lidmi vysazované plantáže palem olejných však neobývá, nicméně migrovat přes ně asi dokáže.[16]
Jde zřejmě o samotářskou šelmu. Některá dřívější pozorování naznačovala život v párech.[7] Dokáže sice skvěle šplhat po stromech, ale většinou se pohybuje po zemi. Dříve se předpokládal jednoznačně noční způsob života, ale novější pozorování ukazují, že zvíře může být činné i za svítání či soumraku a méně často i během dne. Nejnižší aktivitu vykazuje okolo poledne.[7][10][24][23][25] Panují dohady, podle nichž je sumaterský poddruh více stromový než bornejský a to kvůli přítomnosti tygra na ostrově.[10] Podle výzkumů v oblasti Sabahu a Sarawaku (malajská část Bornea) využívá levhart stromy k odpočinku během dne.[7] Důvodem může být i snaha vyhnout se na zemi se vyskytujícím pijavicím.[25]
K rozměrům teritoria jednotlivých levhartů existuje málo přesných dat. Samice, která byla opatřena sledovacím zařízením v oblasti Sabahu (severní Borneo) se během 109 dnů pohybovala na území 16,1 km2, přičemž jádro tvořil okrsek o ploše 5,4 km2.[16] Plocha území samců odhadnutá z fotopastí přesahovala 45 km2,[10] přičemž mohla dosáhnout až 112 km2.[12]
Výzkum publikovaný v roce 2016 ukázal, že levhart Diardův používá nejméně 10 různých způsobů vnitrodruhové komunikace. Stejně širokou komunikační škálou disponují tygři, téměř identické způsoby mají i levharti, gepardi, pumy a irbisové. Jde o rozhrabávání půdy zadníma nohama, značkování močí a trusem, tření o strom tváří, drásání kůry stromů drápy, válení se po zemi, tření a omotávání stromů ocasem, volání, očichávání a flémování (přenos pachů do Jacobsonova orgánu). Značnou komunikační aktivitu vyvíjejí především samci.[15]
Levhart Diardův je masožravec a predátor. K jeho potravním návykům není k dispozici dostatek dat. Podle různých pozorování se živí poměrně širokou škálou malých a středně velkých zvířat, jako jsou sambaři, muntžaci, kančilové, prasata vousatá, různé druhy primátů (hulmani, makakové, kahauové nosatí, mláďata orangutanů), oviječi skvrnití, dikobrazi, ptáci a ryby. Napadá i domácí zvířata, především drůbež, kozy, prasata a psy, ale nejde o jeho běžnou kořist. Na kořist útočí jak na zemi, tak z korun stromů. Útočí ze zálohy, používá metodu skoku z úkrytu a krátkého prudkého sprintu, pokud to je nutné. Někdy si zabité zvíře vytahuje na stromy, aby je ochránil před mrchožrouty. [7][12][13][16][26][20] Mladý samec držený v zajetí v Sarawaku ve 30. letech 20. století odmítal konzumovat maso zabitých zvířat. Byl tedy krmen živými kuřaty, jimž po usmrcení pečlivě vytrhával peří a opicemi, jimž jazykem odstraňoval srst.[7] Podle některých pozorování se zdá, že svou kořist často zabíjí prokousnutím šíje.[7][25] Výzkum provedený v Národním parku Gunung Pueh (Sarawak) publikovaný v roce 2018 naznačuje, že hlavní kořistí v této oblasti jsou muntžaci (Muntiacus muntjak). Levhart při lovu nespoléhá jen na zrak a sluch, ale využívá i čich.[27]
K rozmnožování levharta Diardova ve volné přírodě chybějí údaje. Některá data však existují ze zajetí, přičemž část informací je odvozena na základě pozorování rozmnožování levharta obláčkového.[12] Samci levhartů Diardových někdy projevují vůči samicím zvýšenou agresivitu a občas je dokonce zabíjejí, což se týká především párů, které se poznají až v pozdějším věku. Proto je třeba v zajetí chovné páry seznámit již v raném věku. K páření dochází kdykoliv během roku, častěji však v období od prosince do března. Doba březosti trvá 85 až 95 dní. Poté samice porodí 1 až 5 mláďat, nejčastěji to jsou 2. Ta se osamostatňují po zhruba 10 měsících věku a přibližně ve dvou letech se začínají sama rozmnožovat. Interval mezi jednotlivými vrhy bývá přibližně 1 rok.[7][12] Průměrná doba dožití dospělců ve volné přírodě se odhaduje na 11 let, ve výjimečných případech to může být až 17 let.[10]
Hlavní hrozbou pro existenci levharta Diardova je odlesňování v důsledku těžby dřeva a kvůli vysazování palem olejných. Především na Borneu představuje deforestace zásadní problém, jak z hlediska celkové plošné ztráty biotopu, tak kvůli jeho fragmentaci. Ta má totiž za následek rozdělení jednotlivých populací a tím snížení genové variability se všemi negativními důsledky z toho plynoucími (například vyšší náchylnost k nemocem).[16][28]
Druhým zásadním problémem je pytláctví. Nejde jen o přímé zabíjení levhartů (obvyklou metodou je chytání do ok) a následný prodej částí jejich těl, ale negativní vliv má i rozsáhlý lov různých jiných zvířat, která mnohdy tvoří levhartí kořist. Asi polovina živočichů, které šelma loví, je IUCN hodnocena jako „zranitelná“ nebo „ohrožená“.[16][29] Menší hrozbou dokáží být i další lidské aktivity, například silniční provoz, který má za následek občasná úmrtí.[30]
V minulosti byl levhart Diardův loven různými domorodými etniky na Borneu, především kvůli zisku trofejí v podobě zubů (náušnice) a kůže (ceremoniální oblečení, ozdoba sedaček). V průběhu 20. století však tato činnost slábla a v 80. letech 20. století téměř ustala.[25]
Neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by levhart Diardův usmrtil člověka.[20] V sebeobraně nebo ve stresu je nicméně schopen na lidi zaútočit a poranit je.[31]
Levhart Diardův je podobně jako levhart obláčkový předmětem legálního i nelegálního obchodu. Ten se týká kůží (pro ozdobu, na výrobu bubnů), částí těl (pro orientální medicínu, na jídlo) a živých zvířat (na chov).[31][32] Podle údajů zpracovaných CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin), které jsou však s velkou pravděpodobností neúplné, bylo v letech 1975 až 2013 legálně obchodováno s 212 živými levharty rodu Neofelis bez rozlišení druhu resp. poddruhu. Šelmy byly vyvezeny z 20 zemí, v 15 z nich však vůbec nežijí ve volné přírodě. Největším obchodníkem živých zvířat byly v uvedených letech Spojené státy americké (61 zvířat), následované Čínou (37 zvířat) a Tchaj-wanem. Malajsie vyvezla dva jedince. Indonésie ani Brunej, tedy další státy, kde žije levhart Diardův, se do oficiálního legálního obchodu ve sledovaných letech vůbec nezapojily. Jednoznačně největším dovozcem pak bylo Japonsko (131 zvířat).[32] Do ilegálního obchodu, který je daleko hůře podchytitelný, se zapojují především země východní a jihovýchodní Asie. Většina zvířat nebo jejich částí přitom míří do Číny.[32][33]
Oba levharti rodu Neofelis jsou vedeni v Příloze I CITES, což znamená, že obchod s nimi je možný jen za velmi specifických podmínek. Všechny země, kde pardálové žijí, se k úmluvě připojily.[32] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí levharta Diardova jako zranitelný druh. Na všech územích svého výskytu je šelma oficiálně pod plnou ochranou úřadů.[16] V malajské části Bornea může být zabita jen v sebeobraně. K takovým incidentům však dochází vzácně, což naznačil průzkum provedený v Sarawaku v letech 2013 až 2016.[31]
Celkově je druh v porovnání s ostatními velkými kočkami velmi málo prozkoumán a v současnosti (2016 až 2018) probíhají terénní výzkumy v Sabahu, jež mají pomoci objasnit ekologii a chování této šelmy, aby bylo možno přijmout lepší ochranná opatření.[16]
Obrázky, zvuky či videa k tématu levhart Diardův ve Wikimedia Commons
Levhart Diardův (Neofelis diardi), také pardál Diardův a pardál ostrovní je kočkovitá šelma z podčeledi Pantherinae (velké kočky) a rodu Neofelis. Byl popsán francouzským přírodovědcem Georgesem Cuvierem v roce 1823. Dříve byl řazen do stejného taxonu s levhartem obláčkovým (jako jeho poddruh), ale na základě genetických testů byl v roce 2006 klasifikován jako samostatný druh. Žije na Borneu, Sumatře a možná i na malých ostrovech Batu. Dělí se na dva poddruhy: Neofelis diardi borneensis a Neofelis diardi diardi, které se liší především stavbou lebky.
Jde o podsaditou, ale zároveň hbitou šelmu s charakteristickou „obláčkovitou“ kresbou. Typické jsou pro něj prodloužené špičáky, relativně nejdelší ze všech kočkovitých šelem. Nohy má spíše kratší. Ocas je mohutný a dosahuje téměř takové délky jako tělo. Hmotnost dospělých jedinců se nejčastěji pohybuje mezi 11 až 25 kg; velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci dorůstají podstatně větších rozměrů než samice. Jeho habitat tvoří tropické lesy různých typů. Jde nejspíše o samotářské zvíře s převážně noční a soumračnou aktivitou. Živí se malými až středně velkými savci, jako jsou muntžaci, kančilové, sambaři, prasata vousatá, opice a dikobrazi, jídelníček si doplňuje ptáky a rybami. Výjimečně napadá i domácí zvířata. Rozmnožuje se obvykle jedenkrát za rok, dožívá se v průměru 11 let. Počet volně žijících dospělých jedinců se odhaduje na 4500 a druh je podle norem IUCN veden jako zranitelný. Hlavní hrozbou pro něj je ztráta biotopu především v důsledku odlesňování, následovaná pytláctvím spojeným s nelegálním obchodem s částmi těl mrtvých zvířat.
Levharti Diardovi na malbě z roku 1825
Der Sunda-Nebelparder (Neofelis diardi) ist eine Katzenart, die auf Borneo und Sumatra vorkommt und im Jahr 2006 als Art klassifiziert wurde, die sich von Nebelparder unterscheidet.[1][2]
Seit 2008 wird der Sunda-Nebelparder auf der Roten Liste gefährdeter Arten als „gefährdet“ (vulnerable) geführt.[3]
Im Jahr 2009 gelangen den Biologen Mohamed und Wilting die ersten Filmaufnahmen eines Sunda-Nebelparders im Demarkot Forest Reserve in Sarawak, Malaysia.[4]
Der Sunda-Nebelparder erreicht eine Kopf-Rumpf-Länge von 70 bis 105 cm, eine Schwanzlänge von 60 bis 85 cm und ein Gewicht von 10 bis 25 Kilogramm. Die Männchen sind allgemein größer als die Weibchen. Der Sunda-Nebelparder hat längere Eckzähne und dickere Reißzähne im Oberkiefer als der Nebelparder. Die Wolkenzeichnungen des Sunda-Nebelparderfells sind kleiner und dunkler und es gibt viele auffällige Flecken innerhalb der Wolkenflecken. Das Fell ist grauer, allgemein dunkler und es weist einen dunklen, durchgehenden, doppelten Aalstrich auf.
Sunda-Nebelparder kommen wahrscheinlich nur auf Borneo und Sumatra vor. Auf Borneo leben sie vorwiegend im Regenwald unterhalb von 1.500 Meter Höhe und in geringerer Dichte auch in gerodetem Wald. Auf Sumatra sind sie offenbar in hügeligen, gebirgigen Regionen zahlreicher. Ob sie auf den Batu-Inseln bei Sumatra noch überleben, ist unbekannt.[3]
Sie benutzen Bäume sowohl als Ruheplätze über dem Boden, als auch um Landblutegeln zu entkommen und ihre Beute oder Teile davon zu verstecken.[5]
Der Sunda-Nebelparder ist überwiegend nachtaktiv, jedoch ist er auf Borneo, wo andere große Beutegreifer fehlen, auch tagsüber zu beobachten. Wie andere Katzen ist der Sunda-Nebelparder wahrscheinlich ein Einzelgänger. Außerhalb der Paarungszeit besteht die einzige längerfristige Verbindung zwischen den Weibchen und ihren Jungen. Der lange, dicke Schwanz des Sunda-Nebelparders sowie die großen Pranken und die kurzen Beine legen den Schluss nahe, dass er sehr gut an eine baumbewohnende Lebensweise angepasst ist, bei der Mehrzahl der Sichtungen auf Borneo zeigte sich jedoch, dass sich die Nebelparder überwiegend auf dem Boden aufhielten.
Daten über die Fortpflanzung liegen nur von Tieren in menschlicher Obhut vor. Die Tragzeit variiert zwischen 85 und 109 Tagen, im Durchschnitt liegt sie zwischen 86 und 93 Tagen. Das Weibchen bringt ein bis fünf Junge zur Welt, am häufigsten sind jedoch Würfe von zwei bis drei Jungen. Feste Kost nehmen die Jungen nach sieben bis zehn Wochen zu sich. Gesäugt werden sie elf bis 14 Wochen. Der Sunda-Nebelparder erreicht nach 20 bis 30 Monaten die Geschlechtsreife.
Die Nahrung besteht aus verschiedenen Wirbeltieren, darunter jungen Sambarhirschen, Muntjaks, Hirschferkeln, Orang-Utans, Hose-Languren, Bartschweinen, Musangs, Stachelschweinen, Fischen und Vögeln.
Der Sunda-Nebelparder ist im Annex I des Washingtoner Artenschutzübereinkommens aufgeführt und zählt in Sumatra, Kalimantan, Sabah, Sarawak und Brunei zu den völlig geschützten Arten.[3]
Im November 2006 wurde das Bornean Wild Cat and Clouded Leopard Project in den geschützten Gebieten Danum Valley Naturschutzgebiet und Tabin-Wildreservat initiiert, in dessen Rahmen Ökologie und Verhalten der fünf Katzenarten erforscht wird, die in Borneo vorkommen — neben Sunda-Nebelparder auch Borneo-Goldkatze, Flachkopfkatze, Marmorkatze und Bengalkatze. Untersucht werden insbesondere die Auswirkungen von Veränderungen des Standorts, aber auch Bedrohung der Katzen durch Bejagung und Handel.[6]
Im Juli 2008 wurde im Nordosten Borneos das Projekt Conservation of Carnivores in Sabah initiiert, in dessen Rahmen untersucht wird, wie unterschiedliche Strategien kommerzieller Nutzung von drei Waldgebieten sich auf die dort heimischen Katzen auswirken. Ziel des Projektes ist, ein Konzept für ökologisch und ökonomisch nachhaltige Naturschutzmaßnahmen zu entwickeln.[7]
Zwischen März und August 2005 wurde die Population von Sunda-Nebelpardern im Tabin-Wildreservat in Sabah untersucht. Der Analyse ihrer unterschiedlichen Spuren zufolge leben im 56 km2 großen Gebiet der Untersuchung fünf Individuen bei einer geschätzten Dichte von acht bis 17 Individuen pro 100 km2. Grob geschätzt zählt die Population in Sabah etwa 1.500–3.200 Sunda-Nebelparder, von denen nur 275–585 in völlig geschützten Gebieten leben, die für eine langfristig überlebensfähige Population von mehr als 50 Individuen groß genug sind.[8]
Im Jahr 2008 wurden in einem kommerziell genutzten Forstgebiet im Nordosten von Sabah in sieben Monaten nur zwei Sunda-Nebelparder auf einer Fläche von 112 km2 mithilfe von Kamerafallen nachgewiesen. Die Dichte der Population in Wäldern mit Holzeinschlag ist weitaus geringer als in geschützten Gebieten. Über die Anforderungen der Sunda-Nebelparder an ihren Lebensraum ist bisher nur wenig bekannt.[9]
Auf Sumatra leben wahrscheinlich nur 1,29 Sunda-Nebelparder pro 100 km2. Die im Vergleich zu Borneo wesentlich geringere Dichte wird damit erklärt, dass sie sympatrisch mit Tigern leben, während sie in Borneo die größten Katzen sind.[10]
2017 gründete die deutsche Naturschützerin und Tierärztin Hannah Emde den gemeinnützigen Verein Nepada Wildlife e. V., der Umwelt- und Artenschutz durch Umweltbildung, tiermedizinische Tätigkeit, Forschung und Öffentlichkeitsarbeit fördert. Sie schätzt den Bestand in Sabah auf ca. 700 Exemplare.[11]
Der genetischen Analyse von Exemplaren von Neofelis nebulosa und Neofelis diardi zufolge haben sich die beiden Arten vor etwa 1,4 Millionen Jahren getrennt, nachdem sie vom asiatischen Festland aus über eine heute überschwemmte Landbrücke Borneo und Sumatra erreichten.[1]
Die Trennung von Neofelis diardi in zwei Unterarten stimmt in etwa mit der Eruption des Supervulkans Toba in Sumatra vor etwa 75.000 Jahren überein. Möglich ist, dass im Pleistozän Sunda-Nebelparder Sumatra von Borneo aus wieder besiedelten und später durch den ansteigenden Meeresspiegel getrennt wurden.[12]
Der französische Zoologe Georges Cuvier nannte die Art in seiner Erstbeschreibung von 1823 dem Naturforscher Pierre-Médard Diard zu Ehren Felis Diardi. Cuvier beschrieb die Art auf Grundlage einer Zeichnung und eines Felles, das angeblich aus Java stammte.[13]
Für lange Zeit wurde der Sunda-Nebelparder als eine Unterart von Neofelis nebulosa betrachtet und Neofelis nebulosa diardi genannt. In zwei Artikeln, die im Dezember 2006 erschienen, wurden die beiden Arten neu klassifiziert und neu bestimmt. Neofelis nebulosa bezeichnet die auf dem asiatischen Festland heimische Art, als Neofelis diardi gilt die auf dem Malaiischen Archipel heimische Art.[1][2]
2008 haben Studien von DNA, Fellmustern sowie der Morphologie von Schädeln, Kiefern und Gebissen ergeben, dass sich der Sunda-Nebelparder und der Nebelparder im selben Maße unterscheiden wie die Panthera-Arten.[14]
Der Sunda-Nebelparder (Neofelis diardi) ist eine Katzenart, die auf Borneo und Sumatra vorkommt und im Jahr 2006 als Art klassifiziert wurde, die sich von Nebelparder unterscheidet.
Seit 2008 wird der Sunda-Nebelparder auf der Roten Liste gefährdeter Arten als „gefährdet“ (vulnerable) geführt.
Im Jahr 2009 gelangen den Biologen Mohamed und Wilting die ersten Filmaufnahmen eines Sunda-Nebelparders im Demarkot Forest Reserve in Sarawak, Malaysia.
Leopardi me re i Sundës (Neofelis diardi) është një mace e egër me përmasa mesatare native në Borneo dhe Sumatra. Është renditur si specie e rrezikuar në Listën e Kuqe të BNRN-së që prej vitit 2015. Madhësia e përgjithshme e popullsisë efektive vlerësohet në më pak se 10,000 individë, me një popullatë që vazhdon dhe pakësohet. Në ishujt Sunda ai rrezikohet nga shpyllëzimi.[1]
Në 2006, u klasifikua si specie që dallon nga leopardi me re në Azinë Verilindore.[2] Gëzofi i tij është më i errët me njolla më të vogla.[3][4]
Njihet gjithashtu si leopardi me re i Ishujve Sunda, leopardi me re i Enkulit, leopardi me re i Diardit,[1] dhe macja e Diardit.[5] and Diard's cat.[6]
Leopardi me re i Sundës (Neofelis diardi) është një mace e egër me përmasa mesatare native në Borneo dhe Sumatra. Është renditur si specie e rrezikuar në Listën e Kuqe të BNRN-së që prej vitit 2015. Madhësia e përgjithshme e popullsisë efektive vlerësohet në më pak se 10,000 individë, me një popullatë që vazhdon dhe pakësohet. Në ishujt Sunda ai rrezikohet nga shpyllëzimi.
Në 2006, u klasifikua si specie që dallon nga leopardi me re në Azinë Verilindore. Gëzofi i tij është më i errët me njolla më të vogla.
Njihet gjithashtu si leopardi me re i Ishujve Sunda, leopardi me re i Enkulit, leopardi me re i Diardit, dhe macja e Diardit. and Diard's cat.
Macan dahan Sunda (Neofelis diardi) nyaéta hiji spésiés ucing liar ukuran sedeng nu hirup di Kalimantan jeung Sumatra. Taun 2006, ieu spésiés kakara dipisahkeun ti dulurna Macan dahan (Neofelis nebulosa) di daratan utama buana Asia.[2][3]
Taun 2008 IUCN ngasupkeun ieu spésiés kana kelas rawan, ku sabab ukuran populasi éféktifna kurang ti 10.000 (sawawa) anu terus ngurangan.[1]
Saméméhna, ieu spésiés katelah Macan dahan Bornéo (Basa Inggris: 'Bornean clouded leopard') — ngaran anu dipublikasi ku WWF dina Maret 2007, nyonto omongan Dr. Stephen O'Brien ti Lembaga Kangker Nasional AS, "Hasil panalungtikan genetik écés nuduhkeun yén macan dahan di Kalimantan kudu dianggap salaku spésiés anu misah".[4]
Macan dahan Sunda téh ucing panggedéna di Bornéo, awakna seseg, beuratna 12–25 kg. Panjang sihungna nepi ka 5 cm, buntutna mapakan panjang awakna. Pola buluna teu tetep, tapi sacara umum kawas awan (ku kituna dina basa Inggris katelah "clouded leopard", "maung tutul awan"). Najan para élmuwan geus wanoh ka ieu sato ti awal abad ka-19, ieu sato kakara diaku salaku hiji spésiés taun 2006, lain subspésiés ti Neofelis nebulosa.[2][3]
Macan dahan Sunda sigana ukur aya di kalimantan jeung Sumatra. Di Kalimantan kapanggih di leuweung hujan lebak (handapeun 1500 m lbl) jeung di leuweung geledegan (leuwih saeutik). Di Sumatra kapanggih leuwih loba hirup di pagunungan, tapi can kanyahoan aya/henteuna di Kapuloan Batu deukeut Sumatra anu laleutik.[1]
Paripolah/pola hirup macan dahan Sunda can pati dipikawanoh ku sabab tara kawénéhan, tapi sacara umum hirupna resep nyorangan.
Macan dahan ilaharna néang mangsa dina taneuh sarta ngamangpaatkeun kabisana dina tétérékél pikeun nyingkahan bahya.[rujukan?]
Di Indonésia ieu sato katelah "macan dahan", anapon dina basa Malayu (baheula dipaké di Sumatra, kiwari masih dipaké di Malaysia) disebut "harimau dahan".[rujukan?]
Artikel kalawarta anu bisa kénéh dibuka:
Macan dahan Sunda (Neofelis diardi) nyaéta hiji spésiés ucing liar ukuran sedeng nu hirup di Kalimantan jeung Sumatra. Taun 2006, ieu spésiés kakara dipisahkeun ti dulurna Macan dahan (Neofelis nebulosa) di daratan utama buana Asia.
Taun 2008 IUCN ngasupkeun ieu spésiés kana kelas rawan, ku sabab ukuran populasi éféktifna kurang ti 10.000 (sawawa) anu terus ngurangan.
Saméméhna, ieu spésiés katelah Macan dahan Bornéo (Basa Inggris: 'Bornean clouded leopard') — ngaran anu dipublikasi ku WWF dina Maret 2007, nyonto omongan Dr. Stephen O'Brien ti Lembaga Kangker Nasional AS, "Hasil panalungtikan genetik écés nuduhkeun yén macan dahan di Kalimantan kudu dianggap salaku spésiés anu misah".
Neofelis diardi (Пантэра барнэйская) — від клясы сысуноў атрада драпежных сямейства каціных.
Даўжыня цела 61-106 см, даўжыня хвоста 55-91 см; маса дарослых 16-23 кг, вышыня 54-62 см. Абалонка вока бурштынавая. Лапы кароткія.
Neofelis diardi (Пантэра барнэйская) — від клясы сысуноў атрада драпежных сямейства каціных.
The Sunda cloodit leopard (Neofelis diardi), kent as the Sundaland cloodit leopard an aw, is a middlin-sizit wild cat foond in twa Indonesie islands o Borneo an Sumatra. In 2006, it wis classifee'd as a separate species, distinct frae its continental relative Neofelis nebulosa.[2][3]
The Sunda cloodit leopard (Neofelis diardi), kent as the Sundaland cloodit leopard an aw, is a middlin-sizit wild cat foond in twa Indonesie islands o Borneo an Sumatra. In 2006, it wis classifee'd as a separate species, distinct frae its continental relative Neofelis nebulosa.
Борнејскиот облачен леопард (науч. Neofelis diardi) е мачка со средна големина која живее на Борнео, Суматра и островите Бату во Малајскиот архипелаг. На ова животно за прв пат му било дадено името Борнејски облачен леопард на 14 март 2007 година од страна на Светскиот природен фонд (WWF) [2][3]. Крзното му е исшарано со неправилно обликувани и порабени со црно дамки, за кои се вели дека се со форма на облаци, од каде и го добил името. Иако научниците знаеле за ова животно од почетокот на 19тиот век, дури во 2006 година бил идентификуван како посебен вид. Претходно се сметало дека е подвид на облачниот леопард (Neofelis nebulosa) [2][4]. Светскиот фонд на природата го цитирал Д-р Стефен О'Брајан од „Националниот институт за рак“ во САД кој тврди дека „Генетските истражувања дале резултати кои јасно покажуваат дека облачниот леопард од Борнео треба да биде сметан за посебен вид“[5].
Борнејскиот облачен леопард има набиено тело, и тежи околу 25 килограми. Ова животно е најголемиот предатор во Борнео. Поголемиот дел од неговиот плен живее на дрвјата, поради што овој вид развил одлични вештини за качување по дрвја. Поседува кратки флексибилни нозе, големи шепи и остри канџи, што му дава дополнителна стабилност. Песјакот кај овие животни е долг околу 5 сантиметри, најдолг од сите песјаци кај денешните видови од фамилијата Felidae. Опашката, која ја користи за одржување рамнотежа, може да порасне во должина колку и телото.
Однесувањето на борнејскиот облачен леопард не е доволно познато најмногу поради таинствената природа на ова животно. Сепак се смета дека најчесто е самотно животно.
Борнејскиот облачен леопард е распространет низ Борнео и Суматра на Малајскиот архипелаг. Овој вид бил среќаван и на Јава, меѓутоа не бил сретнат од времето на неолитот[6].
Омилени предели на ова животно се тропските и суптропските шуми кои се наоѓаат до 2000 метри надморска височина[6].
И покрај неговот име, ова животно не е близок роднина на леопардот. Видот е именуван Neofelis diardi во чест на францускиот природонаучник и истражувач Пјер Медар Диар. Во 19тиот век името Felis diardii ги означувало облачниот леопард/борнејскиот облачен леопард како „Диарова мачка“[7] . Локалните имиња „ Macan Dahan “ на индонезиски и „ Harimau Dahan “ на малајски во превод значат „тигар од гранките“.
Овој вид долго бил сметан за подвид на облачниот леопард, и го имал името Neofelis nebulosa diardi. Во декември 2006 година, два артикла во весникот Current Biology ги објавиле доказите според кои треба да има промени во класификацијата и треба да се формираат два посебни вида на облачен леопард: Neofelis nebulosa од копнена Азија и Neofelis diardi од Малајскиот архипелаг, освен Малајскиот полуостров. Едно англиско истражување предводено од Ендрју Китченер (Andrew Kitchener), детално ги анализирало географските варијации, што укажувало на постоење на два посебни вида. Резулатите од морфометричната анализа на крзното на 57 примероци на облачен леопард, покажале дека постојат две различни морфолошки групи, кои се разликувале најмногу по големината на белезите[2].
Друго истражување предводено од Валери Бакли-Бисон (Valerie Buckley-Beason), донело молекуларни докази за видовната разлика помеѓу овие две животни, иако била употребувана само ДНК од борнејската популација и од копнената популација а не од онаа на Суматра. Генетските истражувања покажале разлики на молекуларно ниво (секвенци во нуклеарна ДНК, митохондриална ДНК, варијација во микросателити, цитогенетични разлики) [4]. Помеѓу овие разлики биле утврдени 36 постојани митохондриални и нуклеарни разлики во нуклеотидите и 20 микросателити со региони со големина на алели кои не се препокриваат[4]. По истражувањето се заклучило дека степенот на различност е сличен со степенот помеѓу петте вида во родот Panthera, со што се заклучило дека Neofelis diardi е посебен вид од Neofelis nebulosa[4].
Генетските анализи покажале и дека овие два вида се одвоиле пред околу 1,4 милиони години, откако животните употребиле копнен мост (кој денес е под вода) за да стигнат до Борнео и Суматра од копнена Азија[8].
Поради непристапноста до природните живеалишта на борнејскиот облачен леопард, не постојат точни бројки за неговата популација. Сепак, неодамнешни истражувања ја проценуваат популацијата помеѓу 5000 и 11 000 иднивидуи на Борнео, и 3000 – 7000 индивидуи на Суматра. Во земјите коа припаѓаат на регионот на неговата распространетост, ловот е забранет.
Истражување од 2006 година, кое се фокусирало на класифицирање на трагите пронајдени во Сабах (североисточно Борнео), ја процениле популацијата во Сабах на 1500 – 3200 индивидуи од кои само 275 – 585 живеат во заштитените резервати[9].
,_Santago.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|accessdate= (помош) (англиски) Податоците содржат и информации за конзервацискиот статус на овој вид. |date=, |accessdate= (помош) Борнејскиот облачен леопард (науч. Neofelis diardi) е мачка со средна големина која живее на Борнео, Суматра и островите Бату во Малајскиот архипелаг. На ова животно за прв пат му било дадено името Борнејски облачен леопард на 14 март 2007 година од страна на Светскиот природен фонд (WWF) . Крзното му е исшарано со неправилно обликувани и порабени со црно дамки, за кои се вели дека се со форма на облаци, од каде и го добил името. Иако научниците знаеле за ова животно од почетокот на 19тиот век, дури во 2006 година бил идентификуван како посебен вид. Претходно се сметало дека е подвид на облачниот леопард (Neofelis nebulosa) . Светскиот фонд на природата го цитирал Д-р Стефен О'Брајан од „Националниот институт за рак“ во САД кој тврди дека „Генетските истражувања дале резултати кои јасно покажуваат дека облачниот леопард од Борнео треба да биде сметан за посебен вид“.
Harimaw Dahan Kalimantan (Neofelis diardi), atawa harimaw dahan amparan Sunda, adalah kucing liar berukuran sadang nang tahaga di Pulaw Kalimantan wan Sumatera. Tahun 2006, inya diklasifikasiakan sebagay spésiés nang tapisah matan kerabat sabanuanya, Neofelis nebulosa.[3][4]
Ngaran Bornean Clouded Leopard (Harimaw Dahan Kalimantan) diterbitakan WWF tanggal 14 Marét 2007, mangutip Dr. Stephen O'Brien dari U.S. National Cancer Institute nang menyambat, "Hasil kajian génétik nyata-nyata mengindikasiakan bahwasa harimaw dahan Kalimantan harus dianggap sebagay spésiés nang tapisah".[5]
Tahun 2008, IUCN mengklasifikasiakan spésiés naya sebagay spésiés nang rentan terhadap kepunahan, lawan ukuran populasi efektif total diperkira'akan kurang dari 10.000 individu dewasa, wan trén populasi nang manurun.[2]
Harimaw dahan Kalimantan adalah felid nang pangganalnya di Pulaw Kalimantan, wan baisi awak nang gempal, baratnya sekitar 12 hingga 25 kg (26 hingga 55 pon). Dengan batis nang héndép wan fléksibel, cakar nang ganal, wan kuku nang tajam, kucing ganal ini nahap banarkuda-kudanya. Gigi taringnya mencapai 2 inci, nang dalam proporsi lawan panjang tengkorak, labih panjang daripada kucing-kucin lain nang ada selawas ini. Buntutnya kawa tumbuh sepanjang badannya, menambah keseimbangan.
Pada lapisan rambut awaknya terdapat tutul-tutul nang konon berbentuk mirip rakun, nang memberinya ngaran clouded leopard dalam Bahasa Inggris. Meski para ilmuwan telah mengetahui keberadaannya sejak awal abad ke-19, ia diidentifikasi sabagai spesies nang terpisah tersendiri pada tahun 2006, karena sebelumnya dianggap sabagai subspesies dari Macan dahan (Neofelis nebulosa).[3][4]
Kemungkinan macan dahan Kalimantan wastu terdapat di pulau Kalimantan dan Sumatera. Di Kalimantan, mereka bisa ditemui di hutan hujan dataran rendah dan dalam kepadatan nang lebih rendah di hitan tebang. Catatan di Kalimantan menunjukkan di bawah 1500 m (4900 ft). Di Sumatera tampaknya mereka ada lebih banyak di daerah perbukitan dan pegunungan. Tidak diketahui apakah mereka masih hidup di Pulau Batu dekat Sumatera.[2]
Film dokumentasi pertama tentang kucing ini diambil pada Juni 2009 di Sabah.[6]
Dulunya spesies ini dapat ditemui di Jawa, tapi kada ada catatan nang menunjukkan keberadaan mereka sejak zaman Neolitikum.
Kebiasaan harimaw dahan Kalimantan kada banyak diketahui karena sifat alaminya nang penuh rahasia. Perkiraan umum adalah mereka adalah makhluk penyendiri.
Harimaw dahan Kalimantan kebanyakan berburu di atas tanah dan menggunakan keahliannya memanjat gasan bersembunyi dari bahaya.
Meski namanya seperti itu, harimaw dahan Kalimantan kada berkerabat dekat lawan macan tutul. Spesies ini dinamakan Neofelis diardi gasan menghormati naturalis dan penjelajah Prancis Pierre-Médard Diard; pada abad ke-19 Felis diardii merujuk Macan Dahan/Macan Dahan Kalimantan, atau dalam bahasa sehari-hari "Kucingnya Diars".[7] Nama setempat, "Macan Dahan" dalam Bahasa Indunisia dan "Harimau Dahan" dalam Bahasa Melayu.
Analisa genetik Neofelis nebulosa dan Neofelis diardi memperkirakan bahwa kedua spesies memisahkan diri 1,4 juta tahun nang lalu, setelah satwa-satwa ini melewati jembatan tanah nang kini telah tenggelam gasan mencapai Kalimantan dari benua utama Asia.[8]
Karena sifatnya, harimaw dahan Kalimantan ngalih gasan dipelajari. Jumlah populasi mereka kada diketahui secara pasti. Namun, kajian dan pengambilan film terbaru (Dr Robert Martin) memerkirakan populasinya sekitar 5.000 dan 11.000 kucing besar tersisa di Kalimantan, dan 3.000 hingga 7.000 di Sumatera.[5] Di nagara-nagara tempat kucing ini berasal, perburuan macan dahan merupakan kegiatan nang dilarang.[citation needed] Namun larangan ini kada terlalu baik penegakannya.
.jpg)
|publisher= (help) Harimaw Dahan Kalimantan (Neofelis diardi), atawa harimaw dahan amparan Sunda, adalah kucing liar berukuran sadang nang tahaga di Pulaw Kalimantan wan Sumatera. Tahun 2006, inya diklasifikasiakan sebagay spésiés nang tapisah matan kerabat sabanuanya, Neofelis nebulosa.
Ngaran Bornean Clouded Leopard (Harimaw Dahan Kalimantan) diterbitakan WWF tanggal 14 Marét 2007, mangutip Dr. Stephen O'Brien dari U.S. National Cancer Institute nang menyambat, "Hasil kajian génétik nyata-nyata mengindikasiakan bahwasa harimaw dahan Kalimantan harus dianggap sebagay spésiés nang tapisah".
Tahun 2008, IUCN mengklasifikasiakan spésiés naya sebagay spésiés nang rentan terhadap kepunahan, lawan ukuran populasi efektif total diperkira'akan kurang dari 10.000 individu dewasa, wan trén populasi nang manurun.
The Sunda clouded leopard (Neofelis diardi) is a medium-sized wild cat native to Borneo and Sumatra. It is listed as Vulnerable on the IUCN Red List since 2015, as the total effective population probably consists of fewer than 10,000 mature individuals, with a decreasing population trend. On both Sunda Islands, it is threatened by deforestation.[1] It was classified as a separate species, distinct from the clouded leopard in mainland Southeast Asia based on a study in 2006.[2] Its fur is darker with a smaller cloud pattern.[3][4]
This cat is also known as the Sundaland clouded leopard, Enkuli clouded leopard,[1] Diard's clouded leopard,[5] and Diard's cat.[6]
The Sunda clouded leopard is overall grayish yellow or gray hue. It has a double midline on the back and is marked with small irregular cloud-like patterns on shoulders. These cloud markings have frequent spots inside and form two or more rows that are arranged vertically from the back on the flanks.[3] It can purr as its hyoid bone is ossified. Its pupils contract to vertical slits.[7]
It has a stocky build and weighs around 12 to 26 kg (26 to 57 lb). Its canine teeth are 2 in (5.1 cm) long, which, in proportion to the skull length, are longer than those of any other living cat. Its tail can grow to be as long as its body, aiding balance.
The Sunda clouded leopard is restricted to the islands of Borneo and Sumatra. In Borneo, it occurs in lowland rainforest, and at lower density in logged forest below 1,500 m (4,900 ft). In Sumatra, it appears to be more abundant in hilly, montane areas. It is unknown if it still occurs on the Batu Islands close to Sumatra.[1]
Between March and August 2005, tracks of clouded leopards were recorded during field research in the Tabin Wildlife Reserve in Sabah. The population size in the 56 km2 (22 sq mi) research area was estimated to be five individuals, based on a capture-recapture analysis of four confirmed animals differentiated by their tracks. The density was estimated at eight to 17 individuals per 100 km2 (39 sq mi). The population in Sabah is roughly estimated at 1,500–3,200 individuals, with only 275–585 of them living in totally protected reserves that are large enough to hold a long-term viable population of more than 50 individuals.[8] Density outside protected areas in Sabah is probably much lower, estimated at one individual per 100 km2 (39 sq mi).[9]
In Sumatra, it was recorded in Kerinci Seblat, Gunung Leuser and Bukit Barisan Selatan National Parks.[10][11][12] It occurs most probably in much lower densities than on Borneo. One explanation for this lower density of about 1.29 individuals per 100 km2 (39 sq mi) might be that on Sumatra it is sympatric with the Sumatran tiger, whereas on Borneo it is the largest carnivore.[13]
Clouded leopard fossils were excavated on Java, where it perhaps became extinct in the Holocene.[14]
The habits of the Sunda clouded leopard are largely unknown because of the animal's secretive nature. It is assumed that it is generally solitary. It hunts mainly on the ground and uses its climbing skills to hide from dangers.
.jpg)
Felis diardi was the scientific name proposed by Georges Cuvier in 1823 in honour of Pierre-Médard Diard, who sent a skin and a drawing from Java to National Museum of Natural History, France.[15] It was subordinated as a clouded leopard subspecies by Reginald Innes Pocock in 1917.[16]
Results of molecular genetic analysis of hair samples from mainland and Sunda clouded leopards showed differences in mtDNA, nuclear DNA sequences, and microsatellite and cytogenetic variation. This indicates that they diverged between 2 and 0.9 million years ago; their last common ancestor probably crossed a now submerged land bridge to reach Borneo and Sumatra.[2] Results of a morphometric analysis of the pelages of 57 clouded leopards sampled throughout the genus' wide geographical range indicated that the two morphological groups differ primarily in the size of their cloud markings. The genus Neofelis was therefore reclassified as comprising two distinct species, N. nebulosa on the mainland and N. diardi in Sumatra and Borneo.[2][3]
Molecular, craniomandibular, and dental analysis indicates the Sunda clouded leopard has two distinct subspecies with separate evolutionary histories:[17]
Both populations are estimated to have diverged during the Middle to Late Pleistocene. This split corresponds roughly with the catastrophic super-eruption of the Toba Volcano in Sumatra 69,000–77,000 years ago. A probable scenario is that Sunda clouded leopards from Borneo recolonized Sumatra during periods of low sea levels in the Pleistocene, and were later separated from their source population by rising sea levels.[17]
Sunda clouded leopards being strongly arboreal are forest-dependent, and are increasingly threatened by habitat destruction following deforestation in Indonesia as well as in Malaysia.[1]
Since the early 1970s, much of the forest cover has been cleared in southern Sumatra, in particular lowland tropical evergreen forest. Fragmentation of forest stands and agricultural encroachments have rendered wildlife particularly vulnerable to human pressure.[18] Borneo has one of the world's highest deforestation rates. While in the mid-1980s forests still covered nearly three quarters of the island, by 2005 only 52% of Borneo was still forested. Both forests and land make way for human settlement. Illegal trade in wildlife is a widely spread practice.[19]
The population status of Sunda clouded leopards in Sumatra and Borneo has been estimated to decrease due to forest loss, forest conversion, illegal logging, encroachment, and possibly hunting. In Borneo, forest fires pose an additional threat, particularly in Kaltimantan and in the Sebangau National Park.[20]
There have been reports of poaching of Sunda clouded leopards in Brunei's Belait District where locals are selling their pelts at a lucrative price.[21]
In Indonesia, the Sunda clouded leopard is threatened by illegal hunting and trade. Between 2011 and 2019, body parts of 32 individuals were seized including 17 live individuals, six skins, several canines and claws. One live individual seized in Jakarta had been ordered by a Kuwaiti buyer.[22]
Neofelis diardi is listed on CITES Appendix I, and is fully protected in Sumatra, Kalimantan, Sabah, Sarawak and Brunei. Sunda clouded leopards occur in most protected areas along the Sumatran mountain spine and in most protected areas on Borneo.[1]
Since November 2006, the Bornean Wild Cat and Clouded Leopard Project based in the Danum Valley Conservation Area and the Tabin Wildlife Reserve aims to study the behaviour and ecology of the five species of Bornean wild cat — bay cat, flat-headed cat, marbled cat, leopard cat, and Sunda clouded leopard — and their prey, with a focus on the clouded leopard; investigate the effects of habitat alteration; increase awareness of the Bornean wild cats and their conservation needs, using the clouded leopard as a flagship species; and investigate threats to the Bornean wild cats from hunting and trade in Sabah.[23]
The Sunda clouded leopard is one of the focal cats of the project Conservation of Carnivores in Sabah based in northeastern Borneo since July 2008. The project team evaluates the consequences of different forms of forest exploitation for the abundance and density of felids in three commercially used forest reserves. They intend to assess the conservation needs of these felids and develop species specific conservation action plans together with other researchers and all local stakeholders.[24]
The scientific name of the genus Neofelis is a composite of the Greek word νεο- meaning "new, fresh, strange", and the Latin word feles meaning "cat", so it literally means "new cat."[25][26]
The Indonesian name for the clouded leopard rimau-dahan means "tree tiger" or "branch tiger".[27] In Sarawak, it is known as entulu.[28]
The Sunda clouded leopard (Neofelis diardi) is a medium-sized wild cat native to Borneo and Sumatra. It is listed as Vulnerable on the IUCN Red List since 2015, as the total effective population probably consists of fewer than 10,000 mature individuals, with a decreasing population trend. On both Sunda Islands, it is threatened by deforestation. It was classified as a separate species, distinct from the clouded leopard in mainland Southeast Asia based on a study in 2006. Its fur is darker with a smaller cloud pattern.
This cat is also known as the Sundaland clouded leopard, Enkuli clouded leopard, Diard's clouded leopard, and Diard's cat.
La sunda neofeliso (Neofelis diardi), estas mezgranda felisedo trovebla en Borneo kaj Sumatro. En 2006, ĝi estis klasifikata kiel apartan specion, diferencan de sia kontinenta parenco Neofelis nebulosa.[2][3].
En 2008, la Internacia Unio por la Konservo de Naturo klasifikis la specion kiel vundeblan, kun totala efektiva populacio supozata esti malpli ol 10 000 da plenkreskaj individuoj, kaj malpliĝanta populacia evoluo [1].
Antaŭe, anglalingve la specio estis konata kiel la bornean clouded leopard — nomo atribuita fare de la Monda Natur-Fonduso (WWF) en marto 2007, citante Dr. Stephen O'Brien de la usona Nacia Kancero-Instituto kiel li skribis, "Genetikaj esploroj klare montras ke la bornea neofeliso estas konsiderenda kiel apartan specion" [4].
La indonezia komuna nomo por la sunda neofeliso estas rimau-dahan kio signifas "arba tigro" aŭ "branĉa tigro" [5].
La sunda neofeliso estas la plej granda felisedo en Borneo, havas masivan korpon, kaj pezas ĉirkaŭ 12 al 25 da kilogramoj. La kaninoj estas 5 cm longaj, kiu estas, proporcie al la krani-longo, pli longa ol tiuj de iuj ajn ekzistanta felisido. Ĝia vosto povas iĝi tiom longa kiom la korpo, helpante la ekvilibron.
Tiu orientalisa specio estas verŝajne limigata al la indoneziaj insuloj Borneo kaj Sumatro. En Borneo, ili trovigas en malaltaĵa pluvarbaro, kaj je pli malalta denseco, en ekspluatita arbaro. La registraĵoj situas pli malalte ol 1 500 metroj. En Sumatro, ili ŝajnas esti pli abundaj en montetaj kaj montaraj areoj. Oni ne scias se ankaŭ ekzistas neofelisoj en la Insuloj Batu apud Sumatro [1].
La kutimoj de la sunda neofeliso estas grandparte nekonataj kaŭze de la kaŝema vivmaniero de la specio. Oni supozas ke ĝi ĝenerale sole vivas. Ĝi precipe ĉasas sur la grundo sed uzas siajn grimppovojn por kaŝi sin okaze de danĝero.
La specio estis nomata Felis diardi honore de la franca naturalisto kaj esploristo Pierre-Médard Diard fare de Georges Cuvier en 1823, bazita sur desegnaĵo kaj haŭto sopozata el Javo [6].
Dum la 19-a jarcento Felis diardii signifis kaj la nebulan kaj la sundan neofilison, anglalingve Diard's Cat (la diarda kato) [7].
La sunda neofeliso estis longtempe konsiderata kiel subspecion de la nebula neofeliso, kaj nomita Neofelis nebulosa diardi. La genetika analizo de hararo-specimenoj de Neofelis nebulosa kaj Neofelis diardi montris ke ili divergis antaŭ 1,4 milionoj da jaroj, post esti uzitaj nuntempe inunditan terponton por atingi Borneon kaj Sumatron ekde kontinenta Azio [2].
La sunda neofeliso (Neofelis diardi), estas mezgranda felisedo trovebla en Borneo kaj Sumatro. En 2006, ĝi estis klasifikata kiel apartan specion, diferencan de sia kontinenta parenco Neofelis nebulosa..
En 2008, la Internacia Unio por la Konservo de Naturo klasifikis la specion kiel vundeblan, kun totala efektiva populacio supozata esti malpli ol 10 000 da plenkreskaj individuoj, kaj malpliĝanta populacia evoluo .
Antaŭe, anglalingve la specio estis konata kiel la bornean clouded leopard — nomo atribuita fare de la Monda Natur-Fonduso (WWF) en marto 2007, citante Dr. Stephen O'Brien de la usona Nacia Kancero-Instituto kiel li skribis, "Genetikaj esploroj klare montras ke la bornea neofeliso estas konsiderenda kiel apartan specion" .
La indonezia komuna nomo por la sunda neofeliso estas rimau-dahan kio signifas "arba tigro" aŭ "branĉa tigro" .
La pantera nebulosa de Borneo (Neofelis diardi) es una especie de mamífero carnívoro de la familia Felidae de tamaño medio endémica de Borneo, Sumatra y las cercanas islas Batu y publicado con el nombre pantera nebulosa de Borneo por la World Wide Fund for Nature (WWF) el 14 de marzo de 2007. Los naturalistas lo conocieron desde el siglo XIX, y recientemente se clasifica como una especie nueva (2006), habiendo sido considerado como una subespecie de la pantera nebulosa (Neofelis nebulosa).
Su pelaje es marcado con formas irregulares ovales negras semejantes a nubes, de ahí su nombre común. Posee un cuerpo achaparrado, con un peso de entre 12 y 25 kg. Es el mayor felino de Borneo. De patas cortas, flexibles, largas uñas, es un animal muy sólido. Sus caninos tienen 5 cm de longitud, más largos que cualquier felino existente, en proporción con el tamaño de su cabeza. Su cola puede llegar a ser tan larga como su cuerpo, aportándole equilibrio.
Los hábitos de esta especie son poco conocidos debido a las propias características nocturnas y huidizas. Se cree que es un animal solitario.
Se encuentra en Borneo y Sumatra. La especie habitaba también en Java, pero se encuentra extinta en esta isla desde el Neolítico.
A pesar de su piel manchada, la pantera nebulosa de Borneo no se relaciona estrechamente con el leopardo. La especie fue nombrada Neofelis diardi en honor al naturalista y explorador francés el siglo XIX Pierre-Médard Diard.[cita requerida] El nombre autóctono, "Macan Dahan" en indonesio y "Harimau Dahan" en malayo (también registrado históricamente en Sumatra) significa "tigre de ramas y árboles".
La especie fue luego registrada como una subespecie de la pantera nebulosa, llamándolo Neofelis nebulosa diardi. Dos artículos en la revista Current Biology detallaban un caso fuerte de reclasificación y redefinición en dos distintas especies de Neofelis nebulosa, en Asia, y Neofelis diardi, en el archipiélago Malayo.[cita requerida] Un estudio en el Reino Unido por Andrew C. Kitchener detalla a su vez, las variaciones geográficas en la pantera nebulosa, indicando una separación de dos especies.[cita requerida] Los resultados de un análisis morfométricos del pelaje de cincuenta y siete ejemplares de pantera nebulosa muestreados del género cosmopolita, permitieron concluir que había dos distintos grupos morfogénicos, difiriendo primariamente en el tamaño de las marcas del pelaje "nublado". Otro estudio de Valerie A. Buckley-Beason cita evidencia molecular para distinguir niveles de especies de pantera nebulosa, aunque el estudio solo usó muestras de ADN de poblaciones de Borneo y de Asia, excluyendo a las poblaciones de Sumatra. Se encontraron diferencias genéticas en los análisis moleculares (ADN mitocondrial, secuencias de ADN nuclear, variaciones de microsatélite, y diferencias citogenéticas) de la especie diferentes de la pantera nebulosa.[2] Los análisis genéticos en Neofelis nebulosa y en Neofelis diardi sugieren que las dos especies divergieron hace 1,4 millones de años atrás, después que los animales usaron el ahora sumergido puente de tierra para alcanzar Borneo y Sumatra desde Asia continental.
Debido a la dificultad de estudiarlo por sus hábitos nocturnos y sigilosos, no existe una medición del tamaño de su población. Sin embargo, algunos estudios estiman su población entre cinco mil a once mil en Borneo, y de tres mil a siete mil en Sumatra.[cita requerida] En los países originarios, está prohibida su caza, pero muy poco se hace para el control de la caza ilegal.
.jpg)
La pantera nebulosa de Borneo (Neofelis diardi) es una especie de mamífero carnívoro de la familia Felidae de tamaño medio endémica de Borneo, Sumatra y las cercanas islas Batu y publicado con el nombre pantera nebulosa de Borneo por la World Wide Fund for Nature (WWF) el 14 de marzo de 2007. Los naturalistas lo conocieron desde el siglo XIX, y recientemente se clasifica como una especie nueva (2006), habiendo sido considerado como una subespecie de la pantera nebulosa (Neofelis nebulosa).
Borneoko pantera lainotsua (Neofelis diardi) Batu uhartetan, Borneo eta Sumatran jatorria duen neofelis generoko felidoa da. Antzinetik pantera lainotsuaren (neofelis nebulosa) azpiespeziea zela pentsatu izan zen, baina 2006. urtetik hona pantera lainotsu espezie bereiztu bezala sailkatu izan da. Beraz, neofelis generoa partekatzen du neofelis nebulosarekin, biak espezie mota ezberdinak izanik.[1][2]
Neofelis diardi, neofelis nebulosa bezalaxe, iraute egoera ahulean sailkatuta dago.
Borneoko pantera lainotsua (Neofelis diardi) Batu uhartetan, Borneo eta Sumatran jatorria duen neofelis generoko felidoa da. Antzinetik pantera lainotsuaren (neofelis nebulosa) azpiespeziea zela pentsatu izan zen, baina 2006. urtetik hona pantera lainotsu espezie bereiztu bezala sailkatu izan da. Beraz, neofelis generoa partekatzen du neofelis nebulosarekin, biak espezie mota ezberdinak izanik.
Neofelis diardi, neofelis nebulosa bezalaxe, iraute egoera ahulean sailkatuta dago.
Borneonpuuleopardi[2] (Neofelis diardi) on kissaeläin, jota vuoteen 2007 asti pidettiin puuleopardin alalajina, Neofelis nebulosa diardi. Geenitutkimus kuitenkin osoitti, että nämä Borneolla ja Sumatralla elävät puuleopardit eroavat Kaakkois-Aasian mantereen puuleopardeista niin merkittävästi, että niitä tulee pitää omana itsenäisenä lajinaan. Lajien ero verrattavissa muiden suurten kissaeläinlajien, kuten tiikereiden ja leopardien väliseen geneettiseen eroon.[3][4] Tämän perusteella arvioidaan, että puuleopardilajit erkanivat toisistaan 1–3 miljoonaa vuotta sitten. Borneonpuuleopardin kannaksi arvioidaan 5 000–11 000 yksilöä.[3][3]
Borneonpuuleopardi elää useimmilla Borneon metsäalueilla rannikolta aina vuoristoihin asti. Ne suosivat erityisesti tuuheita alanko- ja mäkisademetsiä ja karttavat aukeita paikkoja. Ravinto koostuu pääasiassa apinoista, hirvieläimistä ja nuorista partasioista, satunnaisesti myös linnuista ja matelijoista.
Borneonpuuleopardi (Neofelis diardi) on kissaeläin, jota vuoteen 2007 asti pidettiin puuleopardin alalajina, Neofelis nebulosa diardi. Geenitutkimus kuitenkin osoitti, että nämä Borneolla ja Sumatralla elävät puuleopardit eroavat Kaakkois-Aasian mantereen puuleopardeista niin merkittävästi, että niitä tulee pitää omana itsenäisenä lajinaan. Lajien ero verrattavissa muiden suurten kissaeläinlajien, kuten tiikereiden ja leopardien väliseen geneettiseen eroon. Tämän perusteella arvioidaan, että puuleopardilajit erkanivat toisistaan 1–3 miljoonaa vuotta sitten. Borneonpuuleopardin kannaksi arvioidaan 5 000–11 000 yksilöä.
Borneonpuuleopardi elää useimmilla Borneon metsäalueilla rannikolta aina vuoristoihin asti. Ne suosivat erityisesti tuuheita alanko- ja mäkisademetsiä ja karttavat aukeita paikkoja. Ravinto koostuu pääasiassa apinoista, hirvieläimistä ja nuorista partasioista, satunnaisesti myös linnuista ja matelijoista.
Chat Diard, Diard, Léopard tacheté de Bornéo, Panthère nébuleuse de Bornéo
La Panthère nébuleuse de Bornéo (Neofelis diardi) est une espèce de félin se trouvant sur les îles de Bornéo et de Sumatra. D'abord considéré comme une sous-espèce de la Panthère nébuleuse, ce félin n’a pas encore de noms vernaculaires établis et a été désigné sous les termes suivants au cours de son histoire : Chat Diard, Diard, Panthère nébuleuse de Bornéo, Léopard tacheté de Bornéo ou Panthère nébuleuse des îles de la Sonde.
Physiquement très proche de la Panthère nébuleuse, Neofelis diardi a une robe différente de celle de sa cousine, avec de grandes taches proches des rosettes sur fond clair. Une double rayure dorsale continue est également caractéristique de l'espèce. Félin habile dans les arbres, le comportement de Neofelis diardi est encore très mal connu. Ce félin est probablement solitaire et territorial, il chasse essentiellement les mammifères de petite et moyenne taille.
Ne se trouvant que dans les forêts des îles de Bornéo et de Sumatra, Neofelis diardi a une densité de population faible. La menace majeure pesant sur l'espèce est la déforestation induite par la culture du palmier à huile. L'Union internationale pour la conservation de la nature (UICN) considère l'espèce comme « vulnérable » (VU) et ses deux sous-espèces comme « en danger » (EN).
Ce félin est à l'origine une sous-espèce de la Panthère nébuleuse : Neofelis nebulosa diardi. Le terme Neofelis du nom binomial est formé à partir de l'adjectif grec νέος signifiant « nouveau »[1] et du nom latin feles ou felis désignant un petit animal carnivore et en particulier le chat[2]. Le terme diardi fait référence à Pierre-Médard Diard, un naturaliste français du XIXe siècle.
Du fait de la reconnaissance récente de l'espèce, en 2013, aucun nom vernaculaire français n'est proposé par les organisations internationales telle l'Union internationale pour la conservation de la nature (UICN)[3]. Au XIXe siècle, les noms vernaculaires utilisés pour décrire cette espèce sont « Chat Diard[4],[5] » ou « Diard[6] ». En 2007 et 2008, le WWF Belgique et la revue Pour la Science utilisent le nom vernaculaire « Panthère nébuleuse de Bornéo »[7],[8]. En 2010, la première vidéo de ce félin est diffusée et pour couvrir cette annonce, la presse utilise les termes « Léopard tacheté » ou « Léopard tacheté de Bornéo »[9],[10],[11].
En anglais, les noms vernaculaires suivants sont proposés par l'UICN[3] : Sunda Clouded Leopard (littéralement « Panthère nébuleuse de Sunda »), Sunda Islands Clouded Leopard (« Panthère nébuleuse des îles de la Sonde »), Enkuli Clouded Leopard (« Panthère nébuleuse Enkuli »), Sundaland Clouded Leopard (littéralement « Panthère nébuleuse du Sundaland »). Le fonds documentaire ARKive propose également Diard’s clouded leopard, soit « Panthère nébuleuse de Diard »[12].
En Iban, Neofelis diardi est appelée « engkuli »[13].
La Panthère nébuleuse de Bornéo, qui a longtemps été considérée comme une sous-espèce de la Panthère nébuleuse, possède une apparence très semblable. Cependant, ce félin a des marques plus petites et plus nombreuses, rappelant les rosettes. Le fond de la robe est jaune-gris à gris et la double rayure dorsale est entière[14]. Des individus mélaniques ont été observés[15] sur l'île de Bornéo uniquement[16].
Sur l'île de Bornéo, la Panthère nébuleuse de Bornéo a été observée chassant des Nasiques (Nasalis larvatus)[17],[13], mais aussi des porcs, des daims, des Orang-outan de Bornéo (Pongo pygmaeus) et de petits mammifères[18]. Sur la partie malaise de Bornéo, une étude réalisée en 1987 a permis de montrer qu'elle s'attaque aux jeunes Sambars (Rusa unicolor), aux Muntjacs, aux Chevrotains, aux Sangliers à barbe (Sus barbatus), aux Civettes palmistes hermaphrodites (Paradoxurus hermaphroditus), aux Semnopithèques de Hose (Presbytis hosei), aux poissons et aux porcs-épics[18]. Les Sangliers à barbe et Muntjacs ont été tués par une morsure dans le bas du cou[19].
À Sumatra, dans le parc national de Gunung Leuser, l'étude des matières fécales de la Panthère nébuleuse de Bornéo montre qu'elle se nourrit principalement de primates, mais également de Muntjacs et d'Argus géants[13].
Un félin détenu en captivité à Sarawak au début des années 1930 refusait la viande morte et mangeait deux poulets par jour. Avant de commencer à manger, les oiseaux étaient plumés et les singes pelés en les léchant[19].
Au Sarawak, des chasseurs ont témoigné qu'après avoir tué une femelle depuis leur bateau, ils se sont fait attaquer par le mâle une fois au sol[20].
En 1986, des sondages ont été réalisés auprès des populations autochtones à Sabah et dans le Sarawak. Plus de 80 % des observations portaient sur des félins se déplaçant au sol, sur des chemins et sentiers dans des forêts primaires ou des forêts secondaires exploitées sélectivement. La majorité des observations dans les arbres ont été faites dans les forêts primaires et trois fois sur quatre durant la journée. La Panthère nébuleuse de Bornéo use probablement des arbres pour se reposer et se déplace essentiellement au sol[18].
L'absence du tigre et du léopard à Bornéo est probablement un facteur positif pour les populations de Panthère nébuleuse de Bornéo[20]. Le félin a notamment un comportement plus diurne à Bornéo qu'à Sumatra[21]. Selon une étude de 1993 réalisée dans le parc national de Gunung Leuser à Sumatra, la majorité des pièges photographiques se déclenchaient la nuit[13].
La Panthère nébuleuse de Bornéo fait probablement partie des cinq félins émettant le prusten[Note 1]. Cette vocalisation de courte durée (moins d'une seconde) à une sonorité similaire à l'ébrouement du cheval et est utilisée pour des contacts amicaux à courte distance[22],[23].
La Panthère nébuleuse de Bornéo est un félin vivant dans les forêts des îles de Sumatra et Bornéo. Des populations subsistent peut-être dans les îles Batu, proches de Sumatra. L'aire de répartition de la Panthère nébuleuse de Bornéo est très clairsemée du fait du morcellement des forêts[3].
La densité de population est faible, notamment à Sumatra. À Sabah, elle a été estimée en 1982 à un félin pour 4 km2[13]. A Sabah, en 2006, la densité de population est estimée à 9 individus pour 100 km2 dans la réserve de Tabin et en 2007 à 6,4 individus pour 100 km2 dans une autre aire d'étude. La population sauvage est probablement inférieure à 10 000 individus matures selon UICN, avec une tendance à la diminution des effectifs. Dans la province de Sabah à Bornéo, l'estimation optimiste de la population de Panthère nébuleuse de Bornéo est comprise entre 1 500 et 3 200 individus, répartis sur environ un quart de la province[3].
Sumatra et Bornéo font partie des régions du monde où la déforestation est la plus intense. Durant les dix dernières années, plus de 10 % des forêts de plaines ont disparu dans ces régions. Le développement de la culture du palmier à huile est l'une des menaces les plus importantes à la survie de l’espèce, la Malaisie et l'Indonésie étant devenus les premiers producteurs mondiaux d'huile de palme.
À Sumatra, l'utilisation des forêts primaires pour l'agriculture a énormément augmenté depuis les années 1980, et il est estimé que 65 à 80 % des forêts de plaines et 15 % des forêts de montagne ont disparu. Les agriculteurs utilisent du poison pour tuer les animaux qui s'attaquent au bétail et à la volaille. De plus, la peau d'un animal empoisonnée peut être vendue au marché noir jusqu'à 2 000 dollars. La Panthère nébuleuse de Bornéo subsiste encore à Sumatra, mais les populations sont très morcelées et leur statut de conservation reste encore incertain[24].
Dans la partie malaise de Bornéo, la Panthère nébuleuse de Bornéo est peu abondante mais les possibilités d'habitat sont encore nombreuses, et les populations ne sont probablement pas en danger immédiat d'extinction[21],[24]. La déforestation et l'exploitation forestière sont cependant une menace non négligeable pour le maintien des populations[24].
Des observations ont été rapportées dans les années 1990 dans les parcs nationaux de Gunung Leuser et de Way Kambas à Sumatra, dans le parc national de Tanjung Puting au Kalimantan[20]. Panthère nébuleuse de Bornéo s’accommode des mangroves à Bornéo[21].
L'Indonésie, la Malaisie et le sultanat de Brunei sont convenus en février 2007 de préserver ensemble une vaste zone boisée de Bornéo où vivent des espèces rares et menacées[7].
La division en deux espèces différentes aurait pu avoir des conséquences néfastes sur l'élevage en captivité de la Panthère nébuleuse. Des croisements fortuits entre les deux espèces introduiraient une hybridation indésirable. Toutefois, tous les félins détenus dans les zoos occidentaux descendent de spécimens sauvages « continentaux », sans doute de Chine et du Sud-Est de l'Asie. Quelques animaux du nord de Bornéo ont été introduits dans les parcs zoologiques de Malaisie et de Singapour, tout comme des sujets vietnamiens ont été transférés dans un zoo de Java, mais aucun indice ne permet de prouver que ces individus ont pu s'introduire dans le bassin génétique de la Panthère nébuleuse[14].
La classification de la Panthère nébuleuse, espèce dont est issue Neofelis diardi, comme petit (Felinae) ou grand félin (Pantherinae) a été très débattue. La majorité des taxonomistes classent la Panthère nébuleuse comme une Pantherinae au sein du genre Neofelis[26],[27]. À la suite de la scission de l'espèce décidée en 2006, Neofelis diardi a logiquement hérité de la même classification.
En 2006 et 2007, des travaux sur l'ADN effectués sur les chromosomes sexuels et l'ADN mitochondrial de toutes les espèces de félins, conjugués à des recherches paléontologiques, ont révélé que l'ancêtre commun est un félidé du genre Pseudaelurus, qui vivait sur le continent asiatique il y a 9 à 20 millions d'années. La lignée des panthères, regroupant les genres Neofelis et Panthera, est la première à diverger, il y a environ 10,8 millions d'années. À son tour, la branche des Neofelis est la première à se différentier de l'ancêtre commun des panthères il y a 6,4 millions d'années entre le Miocène et le Pliocène[8].
La Panthère nébuleuse était considérée comme l'unique membre de Neofelis jusqu'au milieu des années 2000. Des analyses génétiques sont réalisées sur de l'ADN mitochondrial et des microsatellites de 109 Panthères nébuleuses. Cette étude publiée en 2006 a démontré que les individus continentaux et la sous-espèce Neofelis nebulosa diardi forment deux espèces différentes. Les tests d'ADN ont montré environ quarante différences entre les deux espèces et leur éloignement génétique est comparable à celui mesuré entre les différentes espèces du genre Panthera. En conséquence, la sous-espèce de Bornéo a été élevée au rang d'espèce : Neofelis diardi[28]. Toujours en 2006, l'analyse morphométrique du dessin du pelage de 57 spécimens montre deux groupes morphologiques différents, Neofelis diardi ayant des taches plus petites et nombreuses, proches des rosettes[14].
La Panthère nébuleuse et Neofelis diardi ont commencé à diverger il y a 1 à 1,5 million d'années durant le Pléistocène, lorsque le plateau continental de Sunda a régulièrement été immergé du fait de l'élévation du niveau de la mer, isolant les populations présentes sur les îles de la Sonde. Par ailleurs, même lorsque l'archipel a été connecté au continent, la présence d'un ancien système de rivières à Bornéo a pu bloquer les échanges de populations[28].
Des fossiles de Neofelis diardi ont été découverts à Java, et il est probable que l'espèce s'y soit éteinte au cours de l'Holocène[3].
L'holotype original est décrit par Georges Cuvier dans Recherches sur les ossements fossiles comme un félin de Java, ce qui est une erreur, le spécimen provenant de Sumatra[3],[29] :
« Il y a à Java un autre chat sauvage plus grand, très remarquable par la belle régularité de ses taches, dont MM. Diard et Duvaucel nous ont envoyé une peau et un dessin. Nous l'appellerons Felis Diardi.
Sa taille est à peu près celle de l'ocelot. Le fond de son pelage est gris-jaunâtre. Le cou et le dos sont occupés par des taches noires formant des bandes longitudinales. D'autres taches semblables descendent le long de l'épaule perpendiculairement aux précédentes. Sur les cuisses et une partie des flancs sont des anneaux noirs dont le milieu est gris, et sur les jambes des taches noires et pleines. Le gris-jaunâtre et le noirâtre de la queue y forment des anneaux un peu nuageux.
La tête a six pouces, les corps deux pieds et demi, la queue deux pieds quatre pouces ; et la hauteur au garrot doit être de dix-huit pouces. »
— Georges Cuvier, Recherches sur les ossements fossiles[30]
Deux sous-espèces sont reconnues à la suite d'analyses génétiques[3] :
En 2010, les premières vidéos dans la nature sont faites par A. Wilting et Mohamed Azlan lors de la rencontre fortuite avec un spécimen peu farouche[11],[9],[10].
Vers 1825, Jacques-Laurent Agasse peint un couple de ce qui était considéré à l'époque comme des Panthères nébuleuses à partir de spécimens venant de Sumatra détenus dans l'Exeter Change[29].
Le Bornean Wild Cat and Clouded Leopard Project est un projet de recherche dont le but est d’étudier conjointement les cinq espèces de félins de l’île de Bornéo[Note 2], dont les mœurs ne sont pas bien connues. Les connaissances acquises durant ce projet doivent permettre de mieux comprendre le comportement et l’écologie de ces félins et de situer leur réponse à des environnements modifiés par l’exploitation forestière. Le projet permet également aux scientifiques et étudiants locaux de se familiariser aux recherches sur le terrain et de sensibiliser la population locale à la protection de leur faune. À terme, le Bornean Wild Cat and Clouded Leopard Project devrait proposer un programme de conservation des félins sauvages de Bornéo[31].
L’aire d’étude est fixée sur la Danum Valley Conservation Area, une forêt de diptérocarpacées du territoire de Sabah dont une partie est modifiée par l’abattage sélectif depuis les années 1960. Les recherches sont basées sur des pièges photographiques et la capture d’individus afin de les équiper d’un collier émetteur. Commencé en 2007, le projet a duré trois ans[32].
Chat Diard, Diard, Léopard tacheté de Bornéo, Panthère nébuleuse de Bornéo
La Panthère nébuleuse de Bornéo (Neofelis diardi) est une espèce de félin se trouvant sur les îles de Bornéo et de Sumatra. D'abord considéré comme une sous-espèce de la Panthère nébuleuse, ce félin n’a pas encore de noms vernaculaires établis et a été désigné sous les termes suivants au cours de son histoire : Chat Diard, Diard, Panthère nébuleuse de Bornéo, Léopard tacheté de Bornéo ou Panthère nébuleuse des îles de la Sonde.
Physiquement très proche de la Panthère nébuleuse, Neofelis diardi a une robe différente de celle de sa cousine, avec de grandes taches proches des rosettes sur fond clair. Une double rayure dorsale continue est également caractéristique de l'espèce. Félin habile dans les arbres, le comportement de Neofelis diardi est encore très mal connu. Ce félin est probablement solitaire et territorial, il chasse essentiellement les mammifères de petite et moyenne taille.
Ne se trouvant que dans les forêts des îles de Bornéo et de Sumatra, Neofelis diardi a une densité de population faible. La menace majeure pesant sur l'espèce est la déforestation induite par la culture du palmier à huile. L'Union internationale pour la conservation de la nature (UICN) considère l'espèce comme « vulnérable » (VU) et ses deux sous-espèces comme « en danger » (EN).
Macan dahan Sunda[2][3] (Neofelis diardi) adalah sejenis kucing liar berukuran sedang yang menghuni wilayah Kepulauan Sunda, tepatnya di Kalimantan dan Sumatra. Hewan ini terdaftar sebagai salah-satu Spesies rentan dalam Daftar merah IUCN sejak 2015, dimana hanya terdapat sekitar 10.000 ekor hewan dewasa yang ada di alam liar dengan tren populasi yang menurun. Terdapat dua upajenis dari hewan ini yaitu Macan dahan Sumatra (Neofelis diardi diardi) dan Macan dahan kalimantan (Neofelis diardi borneensis). Keberadaan hewan ini terancam dari kegiatan penebangan hutan liar.[4]
,_Santago.jpg)
iucn
|website= (bantuan) Artikel koran lama yang masih ada:
Macan dahan Sunda (Neofelis diardi) adalah sejenis kucing liar berukuran sedang yang menghuni wilayah Kepulauan Sunda, tepatnya di Kalimantan dan Sumatra. Hewan ini terdaftar sebagai salah-satu Spesies rentan dalam Daftar merah IUCN sejak 2015, dimana hanya terdapat sekitar 10.000 ekor hewan dewasa yang ada di alam liar dengan tren populasi yang menurun. Terdapat dua upajenis dari hewan ini yaitu Macan dahan Sumatra (Neofelis diardi diardi) dan Macan dahan kalimantan (Neofelis diardi borneensis). Keberadaan hewan ini terancam dari kegiatan penebangan hutan liar.
Il leopardo nebuloso del Borneo o leopardo nebuloso della Sonda (Neofelis diardi, Cuvier, 1823), è un felino selvatico di medie dimensioni diffuso nel Borneo, a Sumatra e sulle Isole Batu, nell'arcipelago malese; è stato indicato per la prima volta con il suo attuale nome comune dagli scienziati del World Wide Fund for Nature (WWF) il 14 marzo 2007[3][4]. Ha il manto ricoperto da chiazze ovali di forma irregolare e dai margini più scuri, che si dice ricordino delle nuvole, a cui deve il nome. Sebbene gli studiosi fossero a conoscenza della sua esistenza già dagli inizi del XIX secolo, è stato identificato come specie a sé stante solo nel 2006; prima era ritenuto una semplice sottospecie del leopardo nebuloso continentale (Neofelis nebulosa)[3][5]. Come riferisce il WWF, il Dr. Stephen O'Brien del National Cancer Institute degli Stati Uniti d'America sostiene che «i risultati delle ricerche genetiche indicano chiaramente che il leopardo nebuloso del Borneo deve essere considerato una specie separata»[6].
Il leopardo nebuloso del Borneo ha una costituzione piuttosto robusta e pesa dai 12 ai 25 kg. È il più grande felino del Borneo. Caccia soprattutto al suolo ed utilizza la sua abilità nell'arrampicarsi per sfuggire ai pericoli. Grazie alle sue zampe corte e flessibili, alle piante grandi e agli artigli aguzzi, questo grande felino si muove sempre con passo sicuro. I denti canini, lunghi cinque centimetri, sono, in proporzione alla lunghezza del cranio, i più lunghi di quelli di ogni altro felino attuale. La coda, utilizzata per bilanciarsi, può essere lunga quanto il corpo stesso.
Dimora di questa specie sono il Borneo e Sumatra, nell'arcipelago malese. In passato era diffusa anche a Giava, da dove è scomparsa dopo il Neolitico[7].
Le prime testimonianze filmate sulla presenza di questo felino in Malaysia risalgono al giugno 2009[8].
L'habitat preferito di N. diardi è la foresta tropicale e subtropicale fino all'altitudine di circa 2000 metri[7].
Le abitudini del leopardo nebuloso del Borneo sono in gran parte sconosciute a causa della sua natura riservata. Si ritiene che sia generalmente una creatura solitaria.
Nonostante il nome, il leopardo nebuloso del Borneo non è strettamente imparentato con il leopardo. Il suo nome scientifico, Neofelis diardi, commemora il naturalista ed esploratore francese Pierre-Médard Diard; nel XIX secolo, però, veniva chiamato Felis diardii, il «gatto di Diard»[9]. I nomi locali con cui viene indicato, «Macan Dahan» in indonesiano e «Harimau Dahan» in malese (sebbene in passato venisse chiamato così anche a Sumatra), significano entrambi «tigre dei rami degli alberi».
La specie è stata a lungo considerata una sottospecie del leopardo nebuloso con il nome Neofelis nebulosa diardi. Nel dicembre 2006, però, due articoli della rivista Current Biology riportarono valide prove per riclassificare e ridefinire due distinte specie di leopardo nebuloso: Neofelis nebulosa dell'Asia continentale e Neofelis diardi dell'arcipelago malese, Malaysia peninsulare esclusa. La suddivisione veniva giustificata sulla base dei risultati di uno studio dettagliato sulle variazioni geografiche del leopardo nebuloso effettuato dal britannico Andrew C. Kitchener. I risultati dell'analisi morfometrica del mantello di cinquantasette leopardi nebulosi provenienti da zone diverse del loro vasto areale portarono alla conclusione che sono presenti due distinti gruppi morfologici che si differenziano tra loro prevalentemente per le dimensioni delle macchie a forma di nuvola[3].
Un altro studio condotto da Valerie A. Buckley-Beason, invece, riporta differenze molecolari per giustificare la suddivisione all'interno del genere Neofelis, sebbene per tale ricerca fossero stati utilizzati solamente campioni di DNA provenienti da esemplari del Borneo e dell'Asia continentale e non di quelli originari di Sumatra. Gli studi genetici riscontrarono differenze nelle analisi delle varie molecole (mtDNA, sequenze di DNA nucleare, variazioni dei microsatelliti e differenze citogenetiche) delle due specie di leopardo nebuloso[5]. Vi erano trentasei differenze a livello dei nucleotidi mitocondriali e nucleari e 20 loci microsatellitari che non si sovrapponevano agli alleli[5]. Il grado di differenziazione era simile a quello presente tra le cinque specie del genere Panthera e quindi, di conseguenza, Neofelis diardi iniziò ad essere considerato una specie separata da Neofelis nebulosa[5].
L'analisi genetica di Neofelis nebulosa e Neofelis diardi suggerisce che le due specie si separarono tra loro 1,4 milioni di anni fa, dopo che tali animali raggiunsero il Borneo e Sumatra dal continente asiatico utilizzando un ponte di terra attualmente sommerso[10].
Dal momento che le abitudini del leopardo nebuloso del Borneo rendono tale animale piuttosto difficile da studiare, non esistono stime esatte sul numero dei suoi esemplari. Tuttavia, recenti studi e filmati (effettuati dal Dr. Robert Martin) stimano una popolazione di 5000 - 11.000 esemplari rimasti nel Borneo e 3000 - 7000 a Sumatra[4]. In tutti i Paesi dove vive ne è vietata la caccia, sebbene in tali aree sia piuttosto difficile far rispettare il divieto.
Un recente studio condotto nel 2006, focalizzato sulla classificazione delle tracce trovate nel Sabah (Borneo nord-orientale), ha portato ad una stima esatta della popolazione in quest'area: 1500 – 3200 esemplari, dei quali solo 275 – 585 all'interno di aree protette[11].
L'aumento della popolazione umana e la completa distruzione dell'habitat, prevalentemente per il commercio del legname e per fare spazio a piantagioni di gomma e di palme da olio, continuano inoltre a minacciare la sopravvivenza del leopardo nebuloso, così come quella dell'intera fauna del Borneo.
Il leopardo nebuloso del Borneo o leopardo nebuloso della Sonda (Neofelis diardi, Cuvier, 1823), è un felino selvatico di medie dimensioni diffuso nel Borneo, a Sumatra e sulle Isole Batu, nell'arcipelago malese; è stato indicato per la prima volta con il suo attuale nome comune dagli scienziati del World Wide Fund for Nature (WWF) il 14 marzo 2007. Ha il manto ricoperto da chiazze ovali di forma irregolare e dai margini più scuri, che si dice ricordino delle nuvole, a cui deve il nome. Sebbene gli studiosi fossero a conoscenza della sua esistenza già dagli inizi del XIX secolo, è stato identificato come specie a sé stante solo nel 2006; prima era ritenuto una semplice sottospecie del leopardo nebuloso continentale (Neofelis nebulosa). Come riferisce il WWF, il Dr. Stephen O'Brien del National Cancer Institute degli Stati Uniti d'America sostiene che «i risultati delle ricerche genetiche indicano chiaramente che il leopardo nebuloso del Borneo deve essere considerato una specie separata».
Debesuotasis leopardas (lot. Neofelis diardi, angl. Bornean Clouded Leopard) – katinių (Felidae) šeimos plėšrus žinduolis. Tai nauja mokslui rūšis, aprašyta 2006 m. iš Borneo salos. Labai panašus į dūminį leopardą, tačiau iltiniai dantys žymiai ilgesni, kūnas išmargintas debesų formos raštu. Manoma, kad šios rūšys išsiskyrė daugiau nei prieš milijoną metų ir nuo to laiko vystėsi skirtingai.
Debesuotasis leopardas (lot. Neofelis diardi, angl. Bornean Clouded Leopard) – katinių (Felidae) šeimos plėšrus žinduolis. Tai nauja mokslui rūšis, aprašyta 2006 m. iš Borneo salos. Labai panašus į dūminį leopardą, tačiau iltiniai dantys žymiai ilgesni, kūnas išmargintas debesų formos raštu. Manoma, kad šios rūšys išsiskyrė daugiau nei prieš milijoną metų ir nuo to laiko vystėsi skirtingai.
Zundu dūmakainais leopards jeb Borneo dūmakainais leopards[1] (Neofelis diardi) ir kaķu dzimtas (Felidae) plēsējs, kas pieder dūmakaino leopardu ģintij (Neofelis). Kā atsevišķa suga Zundu dūmakainais leopards, balstoties uz ģenētiskajiem pētījumiem, izdalīts 2006. gadā.[2][3] Pirms tam tas tika sistematizēts kā dūmakainā leoparda (Neofelis nebulosa) pasuga.[4] Salīdzinot abas sugas, Zundu dūmakainā leoparda kažoks ir tumšāks un tā mākoņveidīgie raibumi mazāki.[4]
Zundu dūmakaino leopardu galvenokārt apdraud mežu izciršana (palmu plantāciju ierīkošanai) un malu medniecība. Iecienītas ir to skaistās kažokādas un atsevišķas ķermeņa daļas, kuras tiek izmantotas austrumu tradicionālajā medīcīnā.[4][5]
Zundu dūmakainais leopards mājo Sumatras un Borneo salu lietus mežos un kalnos līdz 1500 metriem virs jūras līmeņa. Salīdzinoši Sumatrā tas biežāk sastopams kalnos nekā ielejās. Nav zināms, vai Zundu dūmakainais leopards joprojām dzīvo arī nelielajās Batu salās, kas atrodas netālu no Sumatras.[6]
Borneo leopardu populācija (8—17 īpatņi uz 100 km²) ir blīvāka nekā Sumatrā (1,29 īpatņi uz 100 km²). To skaidro ar faktu, ka Sumatrā Zundu dūmakainā leoparda izplatība pārsedzas ar Sumatras tīģera izplatības areālu, bet Borneo salā dūmakainais leopards ir lielākais plēsējs.[7][8] Zundu dūmakainā leoparda fosilijas ir atrastas arī Javas salā, kur tas izmiris holocēna laikā.[9]
Zundu dūmakainais leopards ir vidēji liels kaķu dzimtas plēsējs un kopīgi ar dūmakaino leopardu tie ir mazākie no lielajiem kaķiem. Tam ir kompakts, spēcīgs ķermenis ar īsām kājām, platām ķepām un garu asti. Tēviņi ir nedaudz lielāki kā mātītes. Ķermeņa garums ir 60—110 cm, astes garums 55—91 cm, svars 15—30 kg.[4][5] Zundu dūmakainajam leopardam ir ļoti gari ilkņi, līdz 5 cm.[5] Kopumā abām dūmakaino leopardu sugām proporcionāli ir garākie ilkņi visā kaķu dzimtā, bet, savstarpēji salīdzinot abas sugas, vidēji Zundu dūmakainajam leopardam ilkņi ir garāki, atgādinot asus nažus.[4]
Kažoks ir pelēkā vai pelēkdzeltenā krāsā ar mākoņveidīgiem rakstiem, kas ir tumšāki par kažoka pamatkrāsu. Raibumi ir tumši pelēki ar melnu ārējo kontūru. Pavēderē un uz kājām raibumi ir melni, bet uz kakla mugurpuses ir divas melnas garensvītras. Garo asti grezno melni gredzeni.[4]
Zundu dūmakainais leopards pamatā uzturas mežā un galvenokārt kokos. Sumatrā, kur šīs sugas izplatība pārklājas ar Sumatras tīģera izplatību, tas ļoti reti nokāpj uz zemes.[5] Zundu dūmakainais leopards kokos ir ļoti veikls un to mēdz salīdzināt ar mērkaķi. Tas spēj iet pa stumbru uz leju ar galvu pa priekšu, rāpties pa zariem uz priekšu, karājoties zarā ar ķepām ar muguru uz leju, turēties zarā, izmantojot pakaļkājas un asti.[4] Kopumā par dūmakainā leoparda ieradumiem savvaļā pētniekiem nav daudz informācijas. Valda uzskats, ka tas ir vientuļnieks, izņemot mātītes ar mazuļiem. Galvenokārt aktīvs tas ir naktī un krēslas stundās, lai gan reizēm tas ir novērots pārvietojamies arī dienas laikā.[5] Zundu dūmakainais leopards ir teritoriāls dzīvnieks, bet par to teritorijas lielumu trūkst datu.[5]
Zundu dūmakainais leopards ir plēsējs un barojas ar dažādiem dzīvniekiem, kurus medī gan uz zemes, gan kokos. Iecienīts medījums ir sambarbriedis, mundžaks, pundurbriedis, bārdainā cūka, palmciveta, pelēkais langurs, Kalimantānas gardegunpērtiķis un dzeloņcūka, kā arī dažādas zivis un putni.[4][5] Saviem upuriem dūmakainais leopards uzbrūk no slēpņa koku lapotnē. Nomedītajam dzīvniekam tas parasti atdala ekstremitātes un uznes ķermeni kokā, kur to apēd.[5]
Valda pieņēmums, ka Zundu dūmakainie leopardi veido monogāmus pārus uz vienu vairošanās sezonas laiku, bet pētniekiem trūkst informācijas par pārošanās ieradumiem un esošā informācija iegūta, vērojot šos dzīvniekus zoodārzos.[5] Vairošanās nebrīvē parasti ir nesekmīga, jo tēviņi ir ļoti agresīvi un reizēm pārošanās beidzas ar mātītes nāvi.[5] Ja pāris tiek izveidots agrā jaunībā, agresija mazinās un pārošanās norit sekmīgāk. Pētnieki uzskata, ka Zundu dūmakainā leoparda pāru attiecības savvaļā ir līdzīgas kontinentālā dūmakainā leoparda ieradumiem.
Dzimumbriedumu Zundu dūmakainie leopardi (abi dzimumi) sasniedz 2 gadu vecumā. Vairošanās var notikt jebkurā gada laikā, bet maksimums ir no decembra līdz martam. Mazuļi dzimst vienu reizi gadā. Grūsnības periods ilgst 85—95 dienas, piedzimstot 1—5 mazuļiem (visbiežāk diviem). Jaunie leopardi kļūst neatkarīgi, sasniedzot 10 mēnešu vecumu.[5]
Zundu dūmakainais leopards jeb Borneo dūmakainais leopards (Neofelis diardi) ir kaķu dzimtas (Felidae) plēsējs, kas pieder dūmakaino leopardu ģintij (Neofelis). Kā atsevišķa suga Zundu dūmakainais leopards, balstoties uz ģenētiskajiem pētījumiem, izdalīts 2006. gadā. Pirms tam tas tika sistematizēts kā dūmakainā leoparda (Neofelis nebulosa) pasuga. Salīdzinot abas sugas, Zundu dūmakainā leoparda kažoks ir tumšāks un tā mākoņveidīgie raibumi mazāki.
Zundu dūmakaino leopardu galvenokārt apdraud mežu izciršana (palmu plantāciju ierīkošanai) un malu medniecība. Iecienītas ir to skaistās kažokādas un atsevišķas ķermeņa daļas, kuras tiek izmantotas austrumu tradicionālajā medīcīnā.
Harimau Dahan Borneo (Neofelis diardi) merupakan sejenis kucing liar bersaiz sederhana yang boleh ditemui di Borneo, Sumatra dan Kepulauan Batu di Kepulauan Melayu. Ia dinamakan sedemikian oleh Tabung Hidupan Liar Sedunia (WWF) pada 14 Mac 2007 [2][3]. Walaupun kewujudannya telah diketahui ahli sains sejak awal abad ke-19, ia cuma diangkat menjadi spesies baru pada 2006, setelah lama dipercayai merupakan subspesies Harimau Dahan tanah besar (Neofelis nebulosa) [2][4]. WWF memetik Dr. Stephen O'Brien dari Institut Barah Kebangsaan A.S. sebagai berkata, "Keputusan penyelidikan genetik dengan jelas menunjukkan bahawa harimau dahan Borneo harus dipertimbangkan sebagai spesies berasingan" [5].
Pada tahun 2008, IUCN telah mengkelaskan spesies ini sebagai spesies terjejas, dengan jumlah populasi berkesan dianggarkan kurang daripada 10,000 individu matang, dan dalam pola semakin berkurang.[6]
Harimau Dahan Borneo merupakan kucing terbesar di Borneo, dan berbadan pendek-gempal, berkeberatan kira-kira 12 hingga 25 kg (26 hingga 55 lb). Gigi taringnya 2 in (5.1 cm) panjang, yang perbandingan dengan panjang tengkoraknya adalah lebih panjang berbanding kucing-kucing ekstan lain. Ekornya boleh tumbuh sama panjang dengan badannya, menambahkan lagi keseimbangannya.
Bulunya bercorak tompok-tompok dengan hujung yang gelap, berbentuk seakan-akan awan. Walaupun kewujudannya telah diketahui oleh ahli-ahli sains sejak seawal abad ke-19, namun ia hanya baru dikenalpasti sebagai spesis sendiri pada tahun 2006, sebelumnya dianggap sebagai subspesies harimau dahan (Neofelis nebulosa).[4][2]
.jpg)
.jpg)
|date= (bantuan)Selenggaraan CS1: Pelbagai nama: senarai editor (link) Selenggaraan CS1: Extra text: senarai editor (link) Harimau Dahan Borneo (Neofelis diardi) merupakan sejenis kucing liar bersaiz sederhana yang boleh ditemui di Borneo, Sumatra dan Kepulauan Batu di Kepulauan Melayu. Ia dinamakan sedemikian oleh Tabung Hidupan Liar Sedunia (WWF) pada 14 Mac 2007 . Walaupun kewujudannya telah diketahui ahli sains sejak awal abad ke-19, ia cuma diangkat menjadi spesies baru pada 2006, setelah lama dipercayai merupakan subspesies Harimau Dahan tanah besar (Neofelis nebulosa) . WWF memetik Dr. Stephen O'Brien dari Institut Barah Kebangsaan A.S. sebagai berkata, "Keputusan penyelidikan genetik dengan jelas menunjukkan bahawa harimau dahan Borneo harus dipertimbangkan sebagai spesies berasingan" .
Pada tahun 2008, IUCN telah mengkelaskan spesies ini sebagai spesies terjejas, dengan jumlah populasi berkesan dianggarkan kurang daripada 10,000 individu matang, dan dalam pola semakin berkurang.
De Soendalandpanter, ook wel Soenda-nevelpanter of Borneose nevelpanter (Neofelis diardi) is een katachtige die leeft in de bossen van Indonesië. Het is samen met de nevelpanter (Neofelis nebulosa) de enige soort van het geslacht Neofelis. Soms wordt hij in het geslacht Panthera geplaatst.
Hij heeft grotere donkere vlekken op zijn vacht dan de nevelpanter. Dit dier kan tot één meter groot worden en zijn dikke staart ook. Ze wegen ongeveer rond de dertig kilogram en kunnen zeer goed in bomen klimmen. Ze hebben de grootste hoektanden van alle katachtigen en zijn op één na de lenigste. De poten zijn naar verhouding kort en dik. Een Borneose nevelpanter krijgt per worp één tot vijf jongen.
De soort zou zich ruim één miljoen jaar geleden afgesplitst hebben van de nevelpanter.[2]
Binnen de Borneose nevelpanter kunnen twee ondersoorten onderscheiden worden op basis van DNA en morfologie: een vorm op Borneo (N. d. borneensis) en een vorm op Sumatra en de Batueilanden (N. d. diardi). De scheiding zou tussen de 400.000 en 120.000 jaar geleden hebben plaatsgevonden, in het pleistoceen, toen de soort vanuit Borneo over landbruggen naar Sumatra en de Batueilanden trok. Toen de zeespiegel steeg, werden de groepen fysiek van elkaar gescheiden en groeiden ze vervolgens uiteen.[3]
Bronnen, noten en/of referentiesDe Soendalandpanter, ook wel Soenda-nevelpanter of Borneose nevelpanter (Neofelis diardi) is een katachtige die leeft in de bossen van Indonesië. Het is samen met de nevelpanter (Neofelis nebulosa) de enige soort van het geslacht Neofelis. Soms wordt hij in het geslacht Panthera geplaatst.
Hij heeft grotere donkere vlekken op zijn vacht dan de nevelpanter. Dit dier kan tot één meter groot worden en zijn dikke staart ook. Ze wegen ongeveer rond de dertig kilogram en kunnen zeer goed in bomen klimmen. Ze hebben de grootste hoektanden van alle katachtigen en zijn op één na de lenigste. De poten zijn naar verhouding kort en dik. Een Borneose nevelpanter krijgt per worp één tot vijf jongen.
Borneotreleopard (Neofelis diardi), også kalt sundalandtreleopard eller borneisk flekkete leopard er en sky kattedyrart som holder til på Borneo og Sumatra. Linjene til Neofelis diardi og Neofelis nebulosa splittet trolig lag for omkring 1,4–2,86 millioner år siden[2][3], men førstnevnte ble ikke identifisert som en egen art før i 2007.[4][5] Oppføring som en egen art støttes av flere nyere studier, blant annet av den danske forskeren Per Christiansen.[6]
Som treleoparden på fastlandet er borneotreleoparden et mellomstort kattedyr med forholdsvis korte, kraftige ben, lang hale og formidable dolkeformede hoggtenner. Arten skiller seg imidlertid fra treleoparden gjennom å være gjennomgående noe større fysisk[3] og ved å ha mørkere, mer regelmessige og mindre utflytende flekker i pelsen med skarpere kanter. Grunnfargen i pelsen er også noe mørkere og mer gyllen.
I størrelse kan den bli om lag 25 kg (maksimum 30 kg[3]), noe som tilsvarer størrelsen på en liten leopard (Panthera pardus).
Selv om de to artene likner hverandre fysisk, tyder undersøkelser av DNA hos de to artene på at de skilte lag for 1,4–2,86 millioner år siden. Til sammenlikning har løve og tiger skilt lag for mindre enn 2 millioner år siden. Kanskje har populasjonene på Borneo og Sumatra (Sundaøyene) blitt adskilt fra fastlandspoppulasjonen ved at havet har steget noe.
Borneotreleoparden lever i tettvoksende tropisk regnskog og oppholder seg ofte oppe i greinverket på trærne. På Borneo finnes det anslagsvis mellom 5 000 og 11 000 av den. I tillegg finnes det mellom 3 000 og 7 000 av den på Sumatra.
Arten jakter aper, hjortedyr, svin og innimellom også fugler og reptiler, og er på toppen av næringskjeden.
Borneotreleoparden er svært lik sin nærmeste slektning på fastlandet i farger og levevis, men skiller seg fra den gjennom å være mørkere i utfargingen og gjennom skallens morfologi. Genetiske undersøkelser viser at de to artene er nesten like forskjellige som geparder, løver, tigere, jaguarer, pantere og leoparder er fra hverandre. Treleoparden som lever på Borneo og Sumatra i Indonesia fikk navnet sitt av forskere fra WWF (World Wide Fund for Nature) 4. mars 2007.
Neofelis betyr «ny katt». Navnet fikk slekten fordi treleopardene på mange måter ser ut som en krysning mellom et stort kattedyr (slekten Panthera) og de små kattedyrene (gruppen Felinae). Slektens svært lange hjørnetennene har fått mange forskere til å spekulere i om treleopardens nærmeste slektning ikke er de nålevende kattedyrene, men de utdødde sabeltannkattene. I dag regnes treleopardene som søstergruppen til de store kattedyrene, men det er mulig treleopardene er søstergruppa til både store og små kattedyr, eller endog søstergruppa til alle andre nålevende kattedyr.
Det er beskrevet to underarter. Forskere har antydet at disse splittet i to linjer for omkring 437 000 (30 000 - 845 000) år siden[3]:
Borneotreleopard (Neofelis diardi), også kalt sundalandtreleopard eller borneisk flekkete leopard er en sky kattedyrart som holder til på Borneo og Sumatra. Linjene til Neofelis diardi og Neofelis nebulosa splittet trolig lag for omkring 1,4–2,86 millioner år siden, men førstnevnte ble ikke identifisert som en egen art før i 2007. Oppføring som en egen art støttes av flere nyere studier, blant annet av den danske forskeren Per Christiansen.
Multimedia w Wikimedia Commons 
Hasło w Wikisłowniku Pantera sundajska[3], pantera z Borneo (Neofelis diardi) – gatunek drapieżnego ssaka z rodziny kotowatych (Felidae), znana od roku 1821 jako podgatunek pantery mglistej (Neofelis nebulosa), zidentyfikowana w 2007 na podstawie badań DNA jako nowy gatunek[4][5][6][7], który oddzielił się od pantery mglistej 1,4 miliona lat temu. Występuje na Sumatrze i Borneo. Od swoich kontynentalnych krewniaków różni się umaszczeniem i rozłożeniem cętek na futrze. Szacuje się, że w lasach Indonezji istnieje ok. 18 000 sztuk tych kotów. Specjaliści oceniają, że na Borneo żyje od 5 do 11 tysięcy Neofelis diardi, a na Sumatrze kolejne 3 do 7 tysięcy.
Na podstawie analizy genetycznej wyróżniono dwa podgatunki N. diardi[7][3]:
Pantera sundajska, pantera z Borneo (Neofelis diardi) – gatunek drapieżnego ssaka z rodziny kotowatych (Felidae), znana od roku 1821 jako podgatunek pantery mglistej (Neofelis nebulosa), zidentyfikowana w 2007 na podstawie badań DNA jako nowy gatunek, który oddzielił się od pantery mglistej 1,4 miliona lat temu. Występuje na Sumatrze i Borneo. Od swoich kontynentalnych krewniaków różni się umaszczeniem i rozłożeniem cętek na futrze. Szacuje się, że w lasach Indonezji istnieje ok. 18 000 sztuk tych kotów. Specjaliści oceniają, że na Borneo żyje od 5 do 11 tysięcy Neofelis diardi, a na Sumatrze kolejne 3 do 7 tysięcy.
O leopardo-nebuloso-de-bornéu ou pantera-nebulosa-de-bornéu (nome científico: Neofelis diardi) é uma espécie de mamífero carnívoro da família Felidae. Ocorre na Indonésia e Malásia (nas ilhas de Sumatra e Bornéu). Foi recentemente elevada a espécie distinta em um trabalho publicado por Buckley-Benson e colaboradores em 2006, até então era considerada uma subespécie insular do Neofelis nebulosa. Em 2008 foi considerada vulnerável na Lista Vermelha de Espécies Ameaçadas da IUCN e calcula-se que a população desses felinos chegue a 10 mil indivíduos.
A espécie foi nomeada em homenagem ao naturalista e explorador francês Pierre-Médard Diard, no século XIX, as duas espécies de panteras-nebulosas eram designadas como Felis diardii e, coloquialmente, como gato-de-diard. [2] Os nomes locais, "Macan Dahan" na Língua indonésia e "Harimau Dahan" em Malaio, significam "Tigre do galho da árvore".[carece de fontes?] A espécie foi, por muito tempo, classificada como uma subespécie da pantera-nebulosa, classificada como Neofelis nebulosa diardi. Em dezembro de 2006, dois artigos no jornal científico Current Biology discorreram sobre a necessária reclassificação e redefinição de duas subespécies do Leopardo Nebuloso: Neofelis nebulosa originária da Ásia continental e Neofelis diardi do Arquipélago Malaio, com a exceção da região peninsular da Malásia. Em 2006, um estudo elaborado por Andrew C. Kitchener detalhou variações geográficas na espécie, indicando a separação em duas subespécies. Os resultados de uma análise morfométrica na pelagem numa amostra de 77 leopardos-nebulosos originários de vários regiões da Ásia, indicava havia dois grupos morfológicos distintos, diferenciando-se principalmente no tamanho de suas manchas.
Outro estudo, elaborado por Valerie A. Buckley Beason citava evidências moleculares que confirmavam a separação da espécie, apesar de terem sido usadas amostras de DNA apenas de populações da Ásia continental e da ilha de Bornéu e nenhuma da ilha de Sumatra. O estudo mostrou várias diferenças genéticas entre as subespécies (Diferenças no DNA mitocondrial, nas sequências do DNA nuclear, variações microssatélite e diferenças citogenéticas).
O leopardo-nebuloso-de-bornéu está distribuído na Indonésia e Malásia insular, especificamente nas ilhas de Sumatra e Bornéu. A presença da espécie nas ilhas Batu é incerta.[1] Fósseis foram encontrados na ilha de Java.[3]
Em Bornéu, ocorre em florestas de planícies abaixo dos 1 500 metros de altitude. Em Sumatra, é mais abundante em áreas montanhosas.[1]
A União Internacional para a Conservação da Natureza e dos Recursos Naturais (IUCN) classifica o leopardo-nebuloso como "vulnerável" desde 2008.[1]
O leopardo-nebuloso-de-bornéu ou pantera-nebulosa-de-bornéu (nome científico: Neofelis diardi) é uma espécie de mamífero carnívoro da família Felidae. Ocorre na Indonésia e Malásia (nas ilhas de Sumatra e Bornéu). Foi recentemente elevada a espécie distinta em um trabalho publicado por Buckley-Benson e colaboradores em 2006, até então era considerada uma subespécie insular do Neofelis nebulosa. Em 2008 foi considerada vulnerável na Lista Vermelha de Espécies Ameaçadas da IUCN e calcula-se que a população desses felinos chegue a 10 mil indivíduos.
Leopard Diardov [2] (Neofelis diardi) je stredne veľká mačkovitá šelma pôvodom z Bornea a Sumatry.[1] V roku 2006 bol klasifikovaný ako druh, odlišný od leoparda obláčikového (Neofelis nebulosa) v pevninskej Juhovýchodnej Ázii.[3][4][5]
V divočine žije približne 4 500 dospelých jedincov, ktorých populácia klesá.[1]
Má dva poddruhy, ktoré sa líšia tvarom lebky:
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Sunda clouded leopard na anglickej Wikipédii.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Leopard Diardov
Leopard Diardov (Neofelis diardi) je stredne veľká mačkovitá šelma pôvodom z Bornea a Sumatry. V roku 2006 bol klasifikovaný ako druh, odlišný od leoparda obláčikového (Neofelis nebulosa) v pevninskej Juhovýchodnej Ázii.
V divočine žije približne 4 500 dospelých jedincov, ktorých populácia klesá.
Neofelis diardi (saknar svenskt trivialnamn) är en trädleopard i familjen kattdjur, som lever på Sumatra, Borneo och Java och är ett av öarnas största rovdjur. Man uppskattar att det finns mellan 5000 och 11000 individer på Borneo och ytterligare 3000 till 7000 på Sumatra.[2].[3].
Arten beskrevs första gången 1823 av Georges Cuvier under det vetenskapliga namnet Felis diardi, döpt efter Cuviers student Pierre-Medrad Diard. Detta vetenskapliga namn brukades sedan under en längre tid för alla trädleoparder.[4] Cuiver var dock inte den förste som beskrev trädleoparderna. Redan 1821 hade Edward Griffith myntat namnet Felis nebulosa för trädleopard varför det artepitetet fick företräde. År 1867 placerade John Edward Gray trädleoparderna i det egna släktet Neofelis.
Länge behandlades Neofelis diardi som underart till trädleopard (Neofelis nebulosa), men på grund av genetiska skillnader fick den egen artstatus år 2006. Detta lades fram i en rapport av världsnaturfonden den 15 mars 2007[2].
Denna trädleopard har ungefär samma utseende som den andra arten i samma släkte. Den når en kroppslängd (huvud och bål) av 61 till 106 cm, en svanslängd av 55 till 91 cm och en vikt mellan 16 och 23 kg. Pälsens grundfärg är grå till gulgrå och allmänt mörkare än hos Neofelis nebulosa. På bålens ovansida förekommer molnformiga fläckar med en bredare svart kant. Insidan av fläckarna är mörkare grå än pälsens grundfärg. Längre ner på bålen och på extremiteterna blir fläckarna mindre, så att den gråa insidan försvinner. Dessutom har Neofelis diardi två tjocka svarta strimmor på halsens ovansida. Även på svansen förekommer svarta ringar.[5]
Båda arter av trädleoparder har de största hörntänder av alla nu levande kattdjur i jämförelse till individernas storlek. Hos Neofelis diardi är de dessutom en liten bit längre än hos Neofelis nebulosa.[5]
Arten förekommer i olika slags skogar på öarna i låglandet och i låga bergstrakter upp till 1500 meter över havet. Den hittas bland annat i regnskogar med dipterokarpväxter samt i träskmarker där torv bildas på marken. Kattdjuret syns ibland när det korsar områden där skogen avverkades eller det vandrar genom oljepalmodlingar. Arten stannar däremot inte i dessa regioner.[1]
Neofelis diardi har utmärkt förmåga att klättra i träd. Däremot jagar den lika ofta på marken som i växtligheten. Till artens byten räknas bland annat näsapan, bladapan Presbytis hosei, ungar av olika hjortdjur, skäggsvin, äkta palmmårdar, fiskar och jordpiggsvin.[5] Denna trädleopard är främst nattaktiv men ibland jagar den på dagen.[1]
Individerna lever allmänt ensamma med undantag av parningstiden och av tiden när honor har ungar.[5]
Neofelis diardi (saknar svenskt trivialnamn) är en trädleopard i familjen kattdjur, som lever på Sumatra, Borneo och Java och är ett av öarnas största rovdjur. Man uppskattar att det finns mellan 5000 och 11000 individer på Borneo och ytterligare 3000 till 7000 på Sumatra...
Neofelis diardi abo sundajskŏ pantera to zwiyrzã ze typu chordata, ze rzyndu carnivora, ze grōmady cycaczy ze familije felidae, co je ôpisoł G. Cuvier we 1823 roku[2]. Wystympuje na Borneo i Sumatrze[1].
Neofelis diardi abo sundajskŏ pantera to zwiyrzã ze typu chordata, ze rzyndu carnivora, ze grōmady cycaczy ze familije felidae, co je ôpisoł G. Cuvier we 1823 roku. Wystympuje na Borneo i Sumatrze.
Вид названий на честь П'єра-Медара Діара (Pierre-Medard Diard, 1794—1863), французького дослідника.[3]
Пантера димчаста борнейська має таку ж структуру, як і звичайна пантера. Довжина тіла від 70 до 105 см, довжина хвоста від 60 до 85 см, вага від 12 кг до 25 кг. Це найбільша кішка на тих землях. Більшість її здобичі живе на деревах, через це вона навчилася відмінно лазити по деревах. З короткими, гнучкими, ногами, великими лапами, і гострими кігтями, ця велика кішка дуже стійка. Схожі на собачі зуби сягають двох дюймів завдовжки, що, пропорційно до довжини черепа, довше, ніж в будь-якої іншої наявної тварини родини котових. Хвіст дуже довгий. Лапи короткі, великі, з гострими пазурами.
Пантера димчаста борнейська живе на Борнео, Суматрі, на островах Бату. На острові Ява знайшли кістяки цього звіра, але живих тварин там не має.
Живе переважно в тропічних і субтропічних лісах, на висоті до 2,000 м.
Поведінка мало вивчена через його потаємне життя. Досліджено, що вони дуже поодинокі й відмінно лазять по деревах.
Перше ім’я було Neofelis diardi, на честь французького натураліста і дослідника П'єра-Медара Діара (англ. Pierre-Medard Diard, 1794-1863). Генетичний аналіз Neofelis nebulosa і Neofelis diardi свідчать, що два різновиди відхилилися 1.4 мільйонів роки тому, після того, як тварини використали для розселення зараз затоплений, сухопутний міст, щоб досягти Борнео і Суматри з континентальної Азії.
Оскільки Борнейська пантера дуже таємна, точних цифр її популяції не існує. Проте, недавні (2006) вивчення оцінюють, що до 11,000 великих котів живуть на Борнео, до 7,000 на Суматрі і до 3,200 в Сабахі. У країнах його рідних земель, полювання на нього заборонено. Стан населення борнейської пантери оцінюється як загрозливий. Ліс, природне середовище проживання цієї кішки в місцях її проживання вирубується дуже значними темпами. Так, в суматранській провінції Ріау за останні 25 років зникло 65% лісу.[4]
У 2017 році було опубліковано роботу групи вчених з Університету Сассекса і Оксфордського університету, в якій вони приходять до висновку, що серед видів великих кішок борнейській пантері разом із левом загрожує найбільше скорочення їх раціону, а отже і скорочення їх популяцій.[5] Зокрема, скорочення харчової бази борнейської пантери сягатиме 63%.[6]
Báo gấm Sunda (danh pháp hai phần: Neofelis diardi) là một loài động vật thuộc Họ Mèo. Báo gấm Sunda là loài felis có kích thước trung bình, sinh sống ở Borneo và Sumatra. Năm 2006, nó được tách thành một loài riêng biệt, phân biệt với loài có liên quan ở lục địa Neofelis nebulosa.[2][3]. Năm 2008, IUCN xác định loài này là loài dễ thương tổn với dân số nghi ngờ ít hơn 10.000 cá thể sinh sống hoang dã, một xu hướng sụt giảm số lượng.[1]
Trước đó, loài này được gọi là Báo gấm Borneo — một tên gọi được xuất bản bởi Quỹ Quốc tế Bảo vệ Thiên nhiên tháng 3 năm 2007, trích dẫn lời tiến sĩ Stephen O'Brien thuộc Viện Ung thư Quốc gia Mỹ, "Kết quả nghiên cứu di truyền cho thấy rõ rằng loài báo gấm Borneo nên được coi là một loài riêng biệt".[4]
Báo gấm là loài mèo lớn nhất ở Borneo, và thân hình chắc nịch, nặng khoảng 12–25 kg. Răng nanh rất dài so với kích thước của nó, khoảng 5 cm.
Báo gấm có phân bố giới hạn trên các đảo của Indonesia, Borneo và Sumatra. Ở Borneo, chúng sống trong rừng nhiệt đới thấp, ở độ cao dưới 1.500 m. Ở Sumatra, chúng xuất hiện nhiều hơn trong vùng đồi núi.
Báo gấm Sunda (danh pháp hai phần: Neofelis diardi) là một loài động vật thuộc Họ Mèo. Báo gấm Sunda là loài felis có kích thước trung bình, sinh sống ở Borneo và Sumatra. Năm 2006, nó được tách thành một loài riêng biệt, phân biệt với loài có liên quan ở lục địa Neofelis nebulosa.. Năm 2008, IUCN xác định loài này là loài dễ thương tổn với dân số nghi ngờ ít hơn 10.000 cá thể sinh sống hoang dã, một xu hướng sụt giảm số lượng.
Trước đó, loài này được gọi là Báo gấm Borneo — một tên gọi được xuất bản bởi Quỹ Quốc tế Bảo vệ Thiên nhiên tháng 3 năm 2007, trích dẫn lời tiến sĩ Stephen O'Brien thuộc Viện Ung thư Quốc gia Mỹ, "Kết quả nghiên cứu di truyền cho thấy rõ rằng loài báo gấm Borneo nên được coi là một loài riêng biệt".
Báo gấm là loài mèo lớn nhất ở Borneo, và thân hình chắc nịch, nặng khoảng 12–25 kg. Răng nanh rất dài so với kích thước của nó, khoảng 5 cm.
Báo gấm có phân bố giới hạn trên các đảo của Indonesia, Borneo và Sumatra. Ở Borneo, chúng sống trong rừng nhiệt đới thấp, ở độ cao dưới 1.500 m. Ở Sumatra, chúng xuất hiện nhiều hơn trong vùng đồi núi.
Neofelis diardi Cuvier, 1823
Синонимы
Борнейский[источник не указан 485 дней], или калимантанский дымчатый леопард[источник не указан 485 дней] (лат. Neofelis diardi) — вид семейства кошачьих. Ранее считался подвидом дымчатого леопарда, однако молекулярно-генетические исследования, проведённые в 2006 году[1], показали, что эта форма откололась от материкового дымчатого леопарда от 1,4 до 2,9 миллиона лет назад. В 2008 году исследования ДНК, узора шерсти и морфологии черепа и челюстей открыли учёным, что оба вида дымчатых леопардов в такой же степени отличаются друг от друга, как и другие виды кошачьих. Видовой эпитет дан в честь французского естествоиспытателя Пьера-Медара Диара[en] (1794—1863)[2].
Борнейский дымчатый леопард достигает длины тела от 70 до 105 см, длина хвоста составляет от 60 до 85 см, а вес находится в пределах от 10 до 25 кг. Самцы, как правило, крупнее самок. У этого вида более длинные клыки и более толстые хищные зубы верхней челюсти, чем у дымчатого леопарда. Пятна на шерсти более мелкие и тёмные, причём внутри контуров пятен можно нередко увидеть более мелкие пятна. Шерсть более тёмная и серая, по спине тянется тёмная полоска.
Борнейский дымчатый леопард обитает на островах Борнео и Суматра. Сохранились ли до наших дней популяции на островах Бату, неизвестно. О предпочтениях борнейского дымчатого леопарда к среде обитания мало известно. Ранее предполагалось, что его ареал ограничивается вечнозелёными реликтовыми дождевыми лесами, находящимися на высотах до 2000 м. Однако более новые исследования показывают, что он приспособлен к разным средам обитания, в том числе к саваннам и манграм.
Данный вид активен главным образом в ночное время, однако на острове Борнео, где отсутствуют другие крупные хищники, его можно увидеть и днём. Как и большинство представителей семейства кошачьих, леопард, по-видимому, ведёт одиночный образ жизни. Вне брачного сезона единственные продолжительные контакты состоят между самкой и её потомством. Длинный и толстый хвост этого животного, широкие ступни и короткие ноги позволяют предположить, что леопард хорошо приспособлен к жизни на деревьях, однако большинство свидетельств на острове Борнео говорили о том, что он находился на земле.
Данные о воспроизводственном поведении этого вида имеются только от особей, содержавшихся в неволе. Срок беременности составляет от 85 до 109 дней, в среднем, однако, от 86 до 93 дней. Самка рождает на свет от одного до пяти детёнышей, наиболее частыми являются роды двух детёнышей. Твёрдую пищу они начинают принимать спустя 7—10 недель, однако продолжают сосать молоко до возраста 11—14 недель. Половая зрелость наступает в возрасте 20—30 месяцев.
Добычу леопарда составляют различные позвоночные, в том числе замбары, мунтжаки, оленьковые, орангутаны, лангуры, бородатые свиньи, мусанги, дикобразы, рыба и птицы.
Борнейский дымчатый леопард определён МСОП в категорию «уязвимых» (vulnerable). Достоверных данных о его численности нет. В ходе исследования в заповеднике Tabin Wildlife Reserve в малайзийском штате Сабах плотность его популяции была оценена в девять особей на 100 км². На Суматре этот вид, по-видимому, более редок, чем на Борнео. Тенденции разрушения его жизненного пространства, деградации и преобразовании лесов в плантации каучука или масличных пальм за последнее время на Борнео и Суматре усилились и могут привести к негативным последствиям для выживания этого вида больших кошек.
Борнейский[источник не указан 485 дней], или калимантанский дымчатый леопард[источник не указан 485 дней] (лат. Neofelis diardi) — вид семейства кошачьих. Ранее считался подвидом дымчатого леопарда, однако молекулярно-генетические исследования, проведённые в 2006 году, показали, что эта форма откололась от материкового дымчатого леопарда от 1,4 до 2,9 миллиона лет назад. В 2008 году исследования ДНК, узора шерсти и морфологии черепа и челюстей открыли учёным, что оба вида дымчатых леопардов в такой же степени отличаются друг от друга, как и другие виды кошачьих. Видовой эпитет дан в честь французского естествоиспытателя Пьера-Медара Диара[en] (1794—1863).
巽他云豹（学名：Neofelis diardi）是一种分布在婆罗洲和苏门答腊地区的猫科动物，早前一度被视云豹（Neofelis nebulosa）的亚种，直到2006年，遗传学研究才发现两者的遗传差异颇大，分析认为巽他云豹和亚洲大陆的云豹已有百万年的生殖隔离史，因而将其提升为独立物种。2008年国际自然保护联盟就将其列入濒危物种名单[1]。
早在冰河时期，婆罗洲和苏门答腊的巽他云豹就因为地理原因而分隔开来，长期的演化使得两地的云豹发生了遗传学上的差异，以及头骨和牙齿等细节部位的形态学上的差异，形成了两个亚种：婆罗洲云豹（Neofelis diardi borneensis）和苏门答腊云豹（Neofelis diardi diardi）[2][3]。
巽他云豹（学名：Neofelis diardi）是一种分布在婆罗洲和苏门答腊地区的猫科动物，早前一度被视云豹（Neofelis nebulosa）的亚种，直到2006年，遗传学研究才发现两者的遗传差异颇大，分析认为巽他云豹和亚洲大陆的云豹已有百万年的生殖隔离史，因而将其提升为独立物种。2008年国际自然保护联盟就将其列入濒危物种名单。
早在冰河时期，婆罗洲和苏门答腊的巽他云豹就因为地理原因而分隔开来，长期的演化使得两地的云豹发生了遗传学上的差异，以及头骨和牙齿等细节部位的形态学上的差异，形成了两个亚种：婆罗洲云豹（Neofelis diardi borneensis）和苏门答腊云豹（Neofelis diardi diardi）。
보르네오구름표범(Neofelis diardi)은 말레이 제도의 보르네오섬과 수마트라섬, 바투 제도 등에 살고 있으며, 보르네오섬에서 살고있는 육식동물중 가장 크며 고양이과의 동물이다. 유전자 분석 결과, 140만년 전 이 동물들이 현재는 바다로 뒤덮여 있지만 그 당시엔 육지와 연결된 통로를 이용해 아시아 대륙으로부터 보르네오와 수마트라로 옮겨온 것으로 밝혀졌다. 본토의 구름표범(Neofelis nebulosa)과 동일한 종으로 여겨졌던 이 표범은 유전자 분석을 통해 독립적 종으로 확인되었다. 유전자 뿐 아니라 가죽 패턴과 피부 색채도 달랐다. 5~25kg 정도인 이 표범은 보르네오에서는 가장 큰 포식자이며 수마트라에서는 호랑이에 이은 ‘제 2인자’이다. 보르네오와 수마트라에 8천 마리에서 1만 8천 마리 정도가 살고 있는 것으로 추정된다.
다음은 고양이과의 계통 분류이다.[1]
고양이과† 마카이로두스아과
표범아과 구름표범속 표범속 고양이아과 마블고양이속 황금고양이속 서벌속 카라칼속 호랑고양이속 스라소니속 치타속 퓨마속 재규어런디속 마눌속 삵속 고양이속보르네오구름표범(Neofelis diardi)은 말레이 제도의 보르네오섬과 수마트라섬, 바투 제도 등에 살고 있으며, 보르네오섬에서 살고있는 육식동물중 가장 크며 고양이과의 동물이다. 유전자 분석 결과, 140만년 전 이 동물들이 현재는 바다로 뒤덮여 있지만 그 당시엔 육지와 연결된 통로를 이용해 아시아 대륙으로부터 보르네오와 수마트라로 옮겨온 것으로 밝혀졌다. 본토의 구름표범(Neofelis nebulosa)과 동일한 종으로 여겨졌던 이 표범은 유전자 분석을 통해 독립적 종으로 확인되었다. 유전자 뿐 아니라 가죽 패턴과 피부 색채도 달랐다. 5~25kg 정도인 이 표범은 보르네오에서는 가장 큰 포식자이며 수마트라에서는 호랑이에 이은 ‘제 2인자’이다. 보르네오와 수마트라에 8천 마리에서 1만 8천 마리 정도가 살고 있는 것으로 추정된다.
.jpg)
