Die Geelslang (Naja nivea) is 'n slang wat voorkom in die Wes-Kaap, Noord-Kaap, Vrystaat en Oos-Kaap. Die slang word ook die koperkapel of Kaapse kobra genoem.
Die slang se kleur wissel van geel tot geelbruin gevlek met donker kolle en donker rooierig bruin. Jong slange het 'n donker keelband wat ligter word namate hulle volwasse raak. Die geelslang maak ook sy kop bak wanneer hy bedreig word en sy lengte wissel van 1.2 – 2 m.
Die gif is senuvergiftend en onmiddellike behandeling is nodig anders sterf die slagoffer weens verlamming en versmoring. 'n Teengif is beskikbaar.
|publisher=
(help) Die Geelslang (Naja nivea) is 'n slang wat voorkom in die Wes-Kaap, Noord-Kaap, Vrystaat en Oos-Kaap. Die slang word ook die koperkapel of Kaapse kobra genoem.
Kobra kapská (Naja nivea) je středně velký jedovatý had z čeledi korálovcovitých. Tato velmi jedovatá kobra žije na jihu Afriky, kde se jí též říká geelslang (žlutý had), bruinkapel (hnědá kobra) či koperkapel měděná kobra), což je dáno jejím rozličným zbarvením.
Kobra kapská je středně velký had. Dospělí jedinci dorůstají obvykle délky 1,2–1,4 m, mohou však dosáhnout až 1,6 m. Samci bývají poněkud větší než samice. Největší zaznamenaný exemplář pocházel z Ausu v Namibii a měřil 1,87 m.[1] Druhý nejdelší jedinec byl také samec, odchycený v přírodní rezervaci De Hoop v provincii Západní Kapsko v Jihoafrické republice, měřil 1,85 m.[2]
Různí jedinci tohoto druhu mají rozličné zbarvení, od žlutého přes zlatohnědé a tmavohnědé až po černé. K tomu je třeba přičíst ještě různé skvrny v celé škále odstínů černé. Tvrdí se sice, že barva a skvrny se liší podle oblasti, kde dotyčný had žije, bylo však zjištěno, že v rámci jedné geografické oblasti se mohou vyskytovat prakticky všechny barevné varianty. Je například dobře známo, že jedinci žijící v poušti Kalahari v Botswaně a v Namibii bývají na rozdíl od kober žijících jižněji převážně žlutí.[3] Nicméně v již zmíněné přírodní rezervaci De Hoop a na dalších specifických místech v Západním Kapsku byly zaznamenány všechny barevné varianty pohromadě.[2] Především mladí jedinci bývají od krku po břicho nápadně černí. Toto zbarvení během prvního roku života či dvou mizí, než se tak však stane, pletou si laici tyto kobry s kobrou obojkovou.
Kobra kapská žije pouze v jižní Africe. V Jihoafrické republice se vyskytuje převážně v provincii Kapsko, v provincii Svobodný stát a v jihozápadním Transvaalu. Žije také v jižní části Namibie, v jihozápadní Botswaně, v západním Lesothu a v jižní části pouště Kalahari.[2][3]
Přestože tato kobra obývá mnohem menší území než ostatní africké kobry, nacházíme ji v celé řadě biomů. Najdeme ji především v oblastech porostlých křovinami a subtopickým lesem, na travnatých savanách, v suchých polopouštních oblastech a v pouštích – Namibské poušti a Kalahari. Často obývá nory hlodavců, opuštěná termitiště a v suchých oblastech i skalní štěrbiny a rozsedliny. V oblastech s polopouštním a mírnějším podnebím se mnohdy vyskytuje v blízkosti vodních toků. V Lesothu ji nacházíme až do výše 2500 m nad mořem. V provincii Svobodný stát žije v oblastech porostlých stromy a vysokou trávou a v Kapsku v kamenité kopcovité krajině. Kobra kapská se odváží i do vesnic, částečně rozvinutých předměstí a slumů, kde v domech hledá buď stín, anebo hlodavce.[1][3]
Kobra kapská je denní tvor, a proto svoji kořist loví v průběhu dne. Za velmi horkého počasí může dávat přednost lovu za svítání či soumraku, po setmění však loví jen výjimečně.[2] Je to sice převážně pozemní tvor, nicméně lezení po větvích stromů a keřů jí rozhodně není cizí, zejména když s oblibou vylupuje hnízdní kolonie snovačů pospolitých. Pokud neloví, vyhledává úkryt v dírách nebo se schovává v podrostu, v hromadách větví či listí. Těmto úkrytům zůstává obvykle delší čas věrná. Je to rychlý a čilý had,[3] a přestože se podle zpráv jedná v porovnání s ostatními africkými jedovatými hady o obecně mírný druh, neváhá, cítí-li se ohrožena, zaútočit.[2] Je-li vyrušena, vztyčí přední část těla do výšky a roztáhne krční partie do široké kápě a může přitom výstražně hlasitě syčet. Je-li zahnána do úzkých, bez váhání útočí.[3] Pokud zůstane jedinec, v němž cítí hrozbu, bez pohnutí, had se pokusí co nejrychleji zmizet do bezpečí, při jakékoli známce pohybu však opět zaujme obranný postoj.[1] V době, kdy se líhnou mláďata, bývá kobra kapská mnohem agresivnější a nebezpečnější.[3]
Tato kobra se živí celou řadou drobných živočichů včetně hlodavců, jiných hadů, ještěrek a ptáků, nepohrdne však ani mršinami.[2] Jak je uvedeno výše, je též známo, že s oblibou vylupuje hnízdní kolonie snovačů pospolitých.[1] Kobra kapská může být i kanibalistická, neboť někdy sežere i mladé jedince svého druhu.[3]
Také kobra kapská má své nepřátele, pro něž je kořistí. Patří k nim především medojed kapský,[4] z jiných masožravců pak jde především o surikaty a o některé druhy promykovitých.[3] Ti všichni mají sníženou citlivost na její jed. Kobra kapská se může stát i kořistí dravých ptáků, jako jsou hadilov písař či někteří orlíci, příslušníci rodu Circaetus. Občas ji uloví nějaký větší had jiného druhu.[1]
Kobra kapská je vejcorodý druh. Období páření probíhá v září a říjnu. V té době bývají tito hadi agresivnější než obvykle. Samice pak v období kolem letního slunovratu (prosinec–leden) naklade do díry, opuštěného termitiště či na nějaké jiné teplé a vlhké místo 8 až 20 vajec o rozměrech zhruba 60 × 25 mm.[3] Vylíhlí hádci měří mezi 30 až 40 centimetry[1] a jsou od narození zcela nezávislí.
Kobra kapská je vzhledem ke svému účinnému jedu a zvyku vyskytovat se často v blízkosti lidských obydlí považována za jednu z nejnebezpečnějších kober v celé Africe.[5] Její jed bývá obvykle hustý až sirupovitý a má tendenci zasychat do podoby lesklých světlých vloček ne nepodobných žlutému (surovému) cukru.
Je vysoce toxický takže je účinnější než jed kterékoli jiné africké kobry.[3] Tvoří ho účinné postsynaptické neurotoxiny a může též obsahovat kardiotoxiny,[6] jež působí na dýchací a nervovou soustavu a na srdce. Jedno kousnutí obsahuje průměrně 100 až 150 mg jedu. Úmrtnost jako následek neošetřeného uštknutí není přesně známa, předpokládá se však, že je vysoká. To záleží na řadě různých faktorů, jako je množství vstříknutého jedu, psychický stav uštknutého jedince, hloubka, do níž oba jedové zuby pronikly, a podobně. V případech, kdy dojde k úmrtí, obvykle trvá hodinu (v těžkých případech) až deset hodin, než oběť zemře na následky kolapsu dýchací soustavy jako následku ochrnutí dýchacího svalstva.[6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cape cobra na anglické Wikipedii.
{{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite book}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. Kobra kapská (Naja nivea) je středně velký jedovatý had z čeledi korálovcovitých. Tato velmi jedovatá kobra žije na jihu Afriky, kde se jí též říká geelslang (žlutý had), bruinkapel (hnědá kobra) či koperkapel měděná kobra), což je dáno jejím rozličným zbarvením.
Kapkobra (Naja nivea) er en giftig slange, der hører til slægten Naja, der er en del af familien giftsnoge. På trods af sin beskedne størrelse bliver Kapkobraen generelt anset for den giftigste kobra i Afrika. Der findes adskillige geografiske farvevarianter. Den gule variant, som forekommer i Botswana, Transvaal og andre steder i artens udbredelsesområde, kan være hvid eller citrongul, en gul- og brunspættet variant er også almindelig i Botswana. Kap kobraens gift anses for at være lige så stærk som den sorte mambas (Dendroaspis polylepis) [2]
|access-date=
kræver at |url=
også er angivet (hjælp) Kapkobra (Naja nivea) er en giftig slange, der hører til slægten Naja, der er en del af familien giftsnoge. På trods af sin beskedne størrelse bliver Kapkobraen generelt anset for den giftigste kobra i Afrika. Der findes adskillige geografiske farvevarianter. Den gule variant, som forekommer i Botswana, Transvaal og andre steder i artens udbredelsesområde, kan være hvid eller citrongul, en gul- og brunspættet variant er også almindelig i Botswana. Kap kobraens gift anses for at være lige så stærk som den sorte mambas (Dendroaspis polylepis)
Die Kapkobra (Naja nivea), auch Kap-Kobra, ist eine regional häufiger vorkommende Art der Familie der Giftnattern (Elapidae). Mit 120–170 cm Länge ist sie eine im Vergleich zu anderen Kobras kleinere Art. Trotzdem gilt sie als giftigste Kobra Afrikas.
Die Kapkobra lebt in Südafrika, Botswana und Namibia. Sie bevorzugt trockene Savannen und Halbwüsten, hält sich jedoch auch in der Nähe von Flussrändern und besonders gerne in unmittelbarer Nähe zu menschlichen Behausungen auf. Teilweise dringt diese Art auch in die Häuser ein. Kapkobras kommen in Höhen bis zu 2700 m ü. M. vor.
Diese Schlange ist mit 1,2–1,7 m Länge für eine Kobra vergleichsweise klein. Sie hat einen schlanken Körperbau. Der recht flache Kopf setzt sich deutlich vom Körper ab. Je nach geographischer Lage gibt es unterschiedliche Variationen der Färbung. Cremefarbene bis zitronengelbe Exemplare kommen vor allem in Botswana und Transvaal, aber auch in anderen Teilen des Verbreitungsgebietes vor; in Botswana ist zudem eine gelbe, braun gepunktete Form zu finden, während in der Kapregion hauptsächlich schwarze oder braune Kapkobras heimisch sind.
Die unbeweglich im Oberkiefer stehenden Furchengiftzähne sind im Vergleich zu anderen Kobraarten relativ kurz. Die Augen haben, typisch für tagaktive Reptilien, runde Pupillen. In der Regel umgeben 19–21 Reihen glatter Schuppen die Rumpfmitte.
Kapkobras sind bodenlebend, halten sich seltener in Bäumen auf als andere Schlangen und verstecken sich gerne in Erdlöchern. Sie sind sowohl am Tag als auch in der Dämmerung aktiv und suchen dann ihre Beute. Die Beute wird wie bei fast allen Arten der Gattung Naja durch einen Biss getötet. In der kalten Jahreszeit, in der Regel zwischen Mai und August, hält sie Winterruhe.
Bei Bedrohung richtet sie den Vorderkörper auf und schnellt zum Biss vor, auch mehrfach. In Verbindung mit ihrem starken Gift (ein Biss kann die letale Dosis für bis zu sechs Menschen abgeben) ist sie für Menschen sehr gefährlich.
Das Gift der Kapkobra ist eines der wirksamsten innerhalb der Gattung. Die Gefährlichkeit beruht auf dem hohen Anteil von Alpha-Toxinen, die irreversibel Synapsen blockieren. Es hat neurotoxischen Charakter und führt bei Beutetieren binnen weniger Sekunden zum Tode. Auch für den Menschen ist dieses Gift extrem gefährlich. Das Gift führt unbehandelt etwa in 50 % der Bissfälle zum Tode.
Erste Symptome nach einem Biss sind Sprachstörungen, Schluckbeschwerden und hängende Augenlider. Neben Herzkreislaufstörungen treten fortschreitende Lähmungen auf, die auch die Atmungsmuskulatur betreffen und dadurch zum Tod durch Erstickung führen. Lokal können Schmerzen, Schwellungen, Blutblasen und Gewebsnekrosen auftreten.
Über die Fortpflanzung in freier Natur ist noch wenig bekannt. Die Paarung erfolgt in den Monaten Februar bis April. Das Weibchen legt im Juni oder Juli rund 15 bis 20 Eier in verlassene, feuchte Nagetierbauten. Der Schlupf der Jungschlangen erfolgt je nach Temperatur nach 5 bis 7 Wochen.
Die Kapkobra (Naja nivea), auch Kap-Kobra, ist eine regional häufiger vorkommende Art der Familie der Giftnattern (Elapidae). Mit 120–170 cm Länge ist sie eine im Vergleich zu anderen Kobras kleinere Art. Trotzdem gilt sie als giftigste Kobra Afrikas.
The Cape cobra (Naja nivea), also called the yellow cobra, is a moderate-sized, highly venomous species of cobra inhabiting a wide variety of biomes across southern Africa, including arid savanna, fynbos, bushveld, desert, and semidesert regions.
The species is diurnal and is a feeding generalist, preying on a number of different species and carrion. Predators of this species include birds of prey, honey badgers, and various species of mongooses. The Cape cobra is also known as the geelslang (yellow snake) and bruinkapel (brown cobra) in South Africa. Afrikaans-speaking South Africans also refer to the Cape cobra as koperkapel (copper cobra), mainly because of a rich yellow colour variation. This species has no known subspecies.
Naja nivea was first described by Swedish zoologist Carl Linnaeus in 1758.[2] The generic name naja is a Latinisation of the Sanskrit word nāgá (नाग) meaning "cobra". The specific epithet nivea is derived from the Latin words either nix or nivis meaning "snow" or niveus meaning "snowy" [4] or "snow-white". The connection with snow is obscure, but might have been suggested by discolouration of the first preserved specimens received by taxonomists in Europe.
Naja is a genus in the family Elapidae. Linnaeus first described Naja nivea in 1758.[2] He originally assigned the binomial name Coluber niveus, but some 10 years afterwards, Josephus Nicolaus Laurenti described the genus of true cobras under the name Naja. In 2007, Wüster et al. partitioned the genus Naja into four separate subgenera on the basis of various factors such as lineage, morphology, and diet. They placed Naja nivea in the subgenus Uraeus, the African nonspitting cobras - Cape cobra (N. nivea), Egyptian cobra (N. haje), snouted cobra (N. annulifera), Anchieta's cobra (N. anchietae), Arabian cobra (N. arabica), and Senegalese cobra (N. senegalensis).[5]
Naja (Naja) (Afronaja) (Boulengerina)Naja (Boulengerina) multifasciata
Naja (Boulengerina) guineensis
Naja (Boulengerina) peroescobari
Naja (Boulengerina) melanoleuca
(Uraeus)The Cape cobra is a medium-sized species of cobra. Mature specimens are typically about 1.2 to 1.4 m (3.9 to 4.6 ft) long, but may grow up to 1.6 m (5.2 ft) in length. Males are slightly larger than females. The longest specimen on record is a male from Aus, Namibia, measured 1.88 m (6.2 ft) long.[6] Another very large specimen was also a male found in De Hoop Nature Reserve with a total length of 1.86 metres (6.1 ft).[7]
Cape cobras vary widely in colouration, from yellow through golden brown to dark brown and even black. In addition, individuals show a varying degree of black or pale stippling and blotches, and although colour and marking are geographically related, observing virtually all colour varieties is possible at one location. For example, the Kalahari Desert specimens in Botswana and Namibia are usually more consistently yellow than the more southerly populations,[8] but at De Hoop, and other specific locations in the Western Cape, all colour variations have been recorded.[7] Juvenile specimens generally have conspicuously dark throats extending down the belly for the width of a dozen or so ventral scales. The colour fades during the first year or two of life, but while it lasts, it commonly leads laymen to confuse the juvenile Cape cobra with the Rinkhals spitting cobra.
The Cape cobra is endemic to southern Africa. In South Africa, where it most often occurs, the species occurs throughout the Western Cape, Northern Cape, Eastern Cape, Free State, and North West Province. It also is found in the southern half of Namibia, southwestern Botswana, and western Lesotho.[7][8]
Although the Cape cobra has a smaller geographical range than any other African cobra, it occurs in a variety of different habitats. The preferred habitat of the species is fynbos, bushveld, karoo scrubland, arid savanna, the Namib desert, and the Kalahari desert. It often inhabits rodent burrows, abandoned termite mounds, and in arid regions, rock crevices. Where it occurs in temperate regions and arid karroid regions, it is often found along rivers and streams entering well-drained, open areas.
In Lesotho, they may occur at altitudes as high as 2,500 m (8,200 ft) above sea level. They occur in forest and high grassland areas of Free State province, in rocky hills of the Cape Province, and in desert and semidesert areas throughout their geographical range. Cape cobras venture into villages, partially developed suburbs, and squatter communities, where they may enter houses to escape the heat of the day or to seek prey such as rodents. This brings them into direct contact with humans.[6][8]
The Cape cobra is a diurnal species and actively forages throughout the day. During very hot weather, it may become crepuscular, but is rarely if ever observed during darkness.[7] It is a terrestrial snake, but readily climbs trees and bushes, and shows considerable agility in, for example, systematically robbing the nests of the sociable weaver. When not active, it hides in holes or under ground cover, such as brush piles, often remaining in the same retreat for some time. It is a quick-moving and alert species,[8] and although a report mentions that this species is generally calm when compared to some other African venomous snakes,[7] it strikes readily if threatened. When disturbed and brought to bay, the Cape cobra raises its forebody off the ground, spreads a broad hood, and may hiss loudly. While on the defensive, it strikes unhesitatingly.[8] If the threat remains motionless, the snake quickly attempts to escape, but at any sign of movement, adopts its defensive posture again.[6] The Cape cobra is more aggressive during the mating period.[8]
This species of cobra is a feeding generalist.[7] It feeds on a wide spectrum of prey, including other snakes, rodents, lizards, birds, and carrion. Recorded prey items for this species at De Hoop from October 2004 to March 2006 showed that 31% of the species' diet consisted of rodents, 20% was other snakes, 11% lizards, 11% birds, 16% carrion, and 11% "conspecifics". In the same study period conducted at De Hoop, Cape cobras were seen scavenging and feeding on carrion on two occasions.[10] Both were road-killed snakes, the first, an adult Psammophylax rhombeatus, the second an adult karoo whip snake, Psammophis notostictus. It is also well known for raiding sociable weaver (Philetairus socius) nests.[6] Cape cobras can be cannibalistic, sometimes eating the young of its own kind.[8]
Predators of Cape cobras include the honey badger (ratel).[11] Other carnivorous mammals such as meerkats and a few species of mongoose often prey on the Cape cobra and are its main predators;[8] they have a low susceptibility to its venom. Various birds of prey, including secretary birds and snake eagles may also prey on this species, as do some other species of snakes.[6]
This species is oviparous. Mating season is during September and October, when these snakes may be more aggressive than usual. Females lay between 8 and 20 eggs (roughly 60 × 25 mm in size) in midsummer (December–January), in a hole or an abandoned termite mound or some other warm, wet location.[8] The hatchlings measure between 34 and 40 cm (13 and 16 in) in length,[6] and are completely independent from birth. In one captive study, mating occurred in September and oviposition was in November. Its gestation period was about 42 days and the incubation period was 65–70 days around 28–33°C (82.4–91.4°F). Clutch size was 11–14 (n=2) and hatchling ratio was one male to five females.[12]
The Cape cobra is regarded as one of the most dangerous species of cobra in all of Africa, by virtue of its potent venom and frequent occurrence around houses.[13] The venom of this snake tends to be thick and syrupy in consistency and dries into shiny pale flakes, not unlike yellow sugar.
The Cape cobra's venom is made up of potent postsynaptic neurotoxins and might also contain cardiotoxins,[14] that affect the respiratory system, nervous system, and the heart. The mouse SC LD50 for this species' venom ranges from 0.4 mg / kg to 0.72,[15][16] while the intravenous and intraperitoneal LD50 values are 0.4 mg/kg and 0.6 mg/kg, respectively.[15] The average venom yield per bite is 100 to 150 mg according to Minton. The mortality rate for untreated bites is not exactly known, but is thought to be high, which can be due to various factors, including the amount of venom injected, psychological state of the bitten subject, the penetration of one or both fangs, and others. Mechanical ventilation and symptom management is often enough to save a victim's life, but cases of serious Cape cobra envenomation require antivenom. When death does occur, it normally takes one (in severe cases) to ten hours (or more), and it is often as a result of respiratory failure, due to the onset of paralysis.[14] The antivenom used in case of a bite is a polyvalent antivenom produced by the South African Institute of Medical Research.[17]
The Cape cobra (Naja nivea), also called the yellow cobra, is a moderate-sized, highly venomous species of cobra inhabiting a wide variety of biomes across southern Africa, including arid savanna, fynbos, bushveld, desert, and semidesert regions.
The species is diurnal and is a feeding generalist, preying on a number of different species and carrion. Predators of this species include birds of prey, honey badgers, and various species of mongooses. The Cape cobra is also known as the geelslang (yellow snake) and bruinkapel (brown cobra) in South Africa. Afrikaans-speaking South Africans also refer to the Cape cobra as koperkapel (copper cobra), mainly because of a rich yellow colour variation. This species has no known subspecies.
La cobra del Cabo (Naja nivea) es un reptil, del orden Squamata (o reptiles con el cuerpo cubierto de escamas) y la familia de los elápidos, propio de las regiones australes del continente africano.
La cobra del Cabo, al igual que muchas especies del género Naja, promedia una longitud máxima de un metro y medio.
Si bien predominan las tonalidades claras uniformes para el cuerpo de este animal (de ahí el calificativo nivea, del color de la nieve), se encuentran ejemplares amarillentos, dorados, rojizos, ocres y negruzcos.
Un rasgo distintivo de la especie es la forma y dimensiones de la cabeza, siendo más grande y ancha que en otras cobras.
Como toda cobra, despliega la capucha que se extiende entre la cabeza y el cuello del animal, cuando se siente amenazada o se halla alterada.
Los ojos son relativamente grandes y, a diferencia de muchos reptiles, con una pupila redonda.
En estado silvestre, la cobra del Cabo se encuentra en Sudáfrica, Lesoto, Botsuana y Namibia, de preferencia en terrenos secos.
Aunque son, eminentemente, terrícolas, tienen gran habilidad para trepar y encaramarse en la copa de los árboles.
Se encuentran activas tanto de día como de noche (es decir: tiene hábitos tanto diurnos como nocturnos), dependiendo su actividad, más que de la luminosidad, de la temperatura del medio ambiente.
La dieta de Naja nivea se basa en la ingesta de pequeños vertebrados (principalmente, roedores y reptiles, incluidas pequeñas serpientes) y, en menor medida, invertebrados.
Son animales de reproducción ovípara.
Una vez fertilizada tras el apareamiento, la hembra realiza una puesta, que oscila entre ocho y veinte huevos, de forma más alargada que ovoide.
La incubación de esos huevos, efectuada por medio del calor de los rayos solares, tarda, aproximadamente, entre siete y ocho semanas, al cabo de las cuales nacen las crías, de alrededor de treinta centímetros.
Como la mayoría de las cobras, Naja nivea posee una mordedura altamente tóxica, siendo la responsable del mayor número de víctimas fatales entre las serpientes de Sudáfrica.
La cobra del Cabo (Naja nivea) es un reptil, del orden Squamata (o reptiles con el cuerpo cubierto de escamas) y la familia de los elápidos, propio de las regiones australes del continente africano.
Naja nivea Naja generoko animalia da. Narrastien barruko Elapidae familian sailkatuta dago.
Naja nivea Naja generoko animalia da. Narrastien barruko Elapidae familian sailkatuta dago.
Viherkobra eli kapinkobra[1] (Naja nivea) on myrkyllinen käärme, joka elää Afrikan eteläosassa.
Se kasvaa 120-160 cm pitkäksi, joskus jopa kaksimetriseksi. Sen väri vaihtelee suuresti keltaisesta tummanruskeaan. Sen pää on suuri ja ärsytettynä käärme nostaa päänsä ylös, pullistaa kaulan ulokkeet ja sihisee. Viherkobrat syövät sammakkoeläimiä, matelijoita, käärmeitä ja pieniä nisäkkäitä.[2]
Viherkobra on erittäin myrkyllinen, ja sen aiheuttaa eniten kuolemaan johtavia käärmeenpuremia Etelä-Afrikan Western Capen provinssissa.[3]
Viherkobra on yleensä aktiivinen päiväaikaan. Todella kuumana vuodenaikana se voi siirtyä saalistamaan hämärissä, mutta silloinkaan se ei liiku öisin.[3]
Viherkobra eli kapinkobra (Naja nivea) on myrkyllinen käärme, joka elää Afrikan eteläosassa.
Se kasvaa 120-160 cm pitkäksi, joskus jopa kaksimetriseksi. Sen väri vaihtelee suuresti keltaisesta tummanruskeaan. Sen pää on suuri ja ärsytettynä käärme nostaa päänsä ylös, pullistaa kaulan ulokkeet ja sihisee. Viherkobrat syövät sammakkoeläimiä, matelijoita, käärmeitä ja pieniä nisäkkäitä.
Viherkobra on erittäin myrkyllinen, ja sen aiheuttaa eniten kuolemaan johtavia käärmeenpuremia Etelä-Afrikan Western Capen provinssissa.
Viherkobra on yleensä aktiivinen päiväaikaan. Todella kuumana vuodenaikana se voi siirtyä saalistamaan hämärissä, mutta silloinkaan se ei liiku öisin.
Naja nivea
Naja nivea, le Cobra du Cap, est une espèce de serpents de la famille des Elapidae[1]. C'est une espèce de cobra de taille moyenne, hautement venimeuse, qui vit dans une grande variété de biomes en Afrique australe, comme la savane aride, le fynbos, la brousse, le désert et les régions semi-désertiques. L'espèce est diurne et a une alimentation diversifiée, se nourrissant de diverses espèces et de charognes. Les prédateurs de cette espèce sont les oiseaux de proie, les Ratels et diverses espèces de mangoustes. Le Cobra du Cap est également connu sous le nom de « geelslang » (serpent jaune) et « bruinkapel » (cobra marron) en Afrique du Sud. Les sud-africains parlant l'afrikaans le désigne également comme le « koperkapel » (« cobra de cuivre »), principalement en raison du ton jaune qu'il peut prendre chez certains individus. Cette espèce n'a pas de sous-espèces connues.
Les spécimens matures mesurent généralement environ 1,4 Aus, en Namibie long de 1,87 mètre[2]. Un autre très grand spécimen mâle d'une longueur totale de 1,85 mètre a été trouvé dans la DeHoop Nature Reserve[3].
La coloration du Cobra du Cap est très variable ; elle va du jaune ou brun doré au brun foncé et même noir. En outre, les individus montrent une présence variable de pointillés et de taches noires ou pâles, et bien qu'il soit parfois dit que la couleur et le type de marquage sont liés géographiquement, il est également possible d'observer pratiquement toutes les variétés de couleur à un même endroit.
Par exemple, il est bien connu que les spécimens du désert du Kalahari dans le Botswana et la Namibie sont généralement d’un jaune plus soutenu que les populations du sud[4]. Cependant, au DeHoop et dans d'autres endroits de la province du Western Cape, toutes les variations de couleur ont été enregistrées[3].
Les spécimens juvéniles ont généralement une gorge sombre s’étendant vers le bas du ventre sur une largeur d'une dizaine d’écailles ventrales. Cette couleur disparaît progressivement au cours de la première année ou des deux premières années de vie, mais tant qu’elle est visible elle contribue à faire confondre les jeunes Cobras du Cap avec le Cobra cracheur (Hemachatus haemachatus).
Le Cobra du Cap est une espèce diurne, chasseur diurne très actif. Par temps très chaud, il peut devenir crépusculaire, mais est rarement, voire jamais observé pendant les heures de pénombre[3]. C'est un serpent terrestre, mais qui peut facilement grimper dans les arbres et les buissons, et montre beaucoup d'agilité pour, par exemple, voler les nids du Républicain social. Lorsqu'ils ne sont pas actifs, ils se cachent dans les trous ou sur le sol abrités dans des tas de broussailles, restant souvent dans la même retraite pour un certain temps. C'est une espèce rapide et alerte[4], et, bien qu'un rapport mentionne que cette espèce est généralement calme par rapport à d'autres serpents venimeux d'Afrique[3], attaque facilement si elle est menacée. Lorsqu'il est dérangé ou aux abois, le Cobra du Cap soulève son avant-corps au-dessus du sol, déploie une large collerette et peut siffler bruyamment, alors que lorsqu'il est sur la défensive, il mord sans hésiter[4]. Si la menace reste immobile, le serpent va rapidement tenter de s'échapper, mais au moindre mouvement il adoptera de nouveau sa posture défensive[2]. Le Cobra du Cap est plus agressif au cours de la période d'accouplement[4].
Cette espèce de cobra a une alimentation variée ; son régime alimentaire est composé d'autres serpents, des rongeurs, des lézards, des oiseaux et des charognes.
Parmi les proies répertoriées de cette espèce dans la DeHoop d'octobre 2004 à mars 2006, on a noté que l'alimentation de cette espèce était composée à 31 % de rongeurs, à 20 % d'autres serpents, à 11 % de lézards, à 11 % d'oiseaux, à 16 % de charognes, et 11 % de congénères. Lors de la même étude à DeHoop, les Cobras du Cap ont été vus se nourrir de charognes à deux reprises[5]. Dans les deux cas il s'agissait de serpents tués sur la route, un Psammophylax rhombeatus adulte et un Psammophis. Il est également bien connu pour s'attaquer aux nids de Républicain social (Philetairus socius). Le Cobra du Cap peut être cannibale, et mange parfois des jeunes de sa propre espèce[4].
Les prédateurs du Cobra du Cap sont notamment le Ratel[6]. D'autres mammifères carnivores tels que les suricates et quelques espèces de mangoustes attaquent souvent le Cobra du Cap et sont ses principaux prédateurs[4]. Ils sont d'ailleurs peu sensibles à son venin. Divers oiseaux de proie, comme les Messagers sagittaires et les circaètes peuvent aussi se nourrir de cette espèce et de quelques autres espèces de serpents[2].
Cette espèce, ovipare, se reproduit en septembre et octobre, et ces serpents peuvent être alors plus agressifs que d'habitude. Les femelles pondent entre 8 et 20 œufs (d'une taille d'environ 60 × 25 mm), en plein été (décembre-janvier), dans un trou ou dans une termitière abandonnée ou un autre endroit chaud et humide[4]. Les nouveau-nés mesurent entre 40 [2] et sont complètement indépendants dès la naissance. Dans une étude sur des animaux détenus en captivité, l'accouplement a eu lieu au mois de septembre et la ponte en novembre. La période de gestation était d'environ 42 jours et la période d'incubation dure entre 65 et 70 [7].
Le Cobra du Cap est considéré comme l'une des espèces les plus dangereuses de cobra dans toute l'Afrique, du fait de son venin puissant ; il est fréquent autour des maisons[8]. Le venin de ce serpent a tendance à être épais et sirupeux et sèche en formant des flocons pâles et brillants.
Le venin du Cobra du Cap est constitué de neurotoxines postsynaptiques puissantes et pourrait également contenir des cardiotoxines[9], qui affectent le système respiratoire, le système nerveux et le cœur. La DL50 sous-cutanée de ce venin chez la souris est de 0,72[10], tandis que les mesures de DL50 par intraveineuse ou intrapéritonéale sont de respectivement 0,4 mg/kg et 0,6 mg/kg[10]. Le serpent injecte en moyenne 150 mg de venin par morsure selon Minton. Le taux de mortalité pour les morsures non traitées n'est pas précisément connu, mais est considéré comme élevé. Cela peut être variable suivant divers facteurs, notamment la quantité de venin injectée, l'état psychologique du sujet mordu ou la pénétration d'un ou de deux crocs par exemple. Une assistance respiratoire et une bonne prise en charge des symptômes sont souvent suffisantes pour sauver la vie d'une victime, mais des cas de graves envenimations par un Cobra du Cap nécessiteront un sérum antivenimeux. Lors des morsures fatales, la mort survient normalement entre une heure (dans les cas graves) et dix heures (ou plus) et fait souvent suite à une insuffisance respiratoire, en raison de l'apparition de la paralysie[9]. L'antivenin utilisé dans le cas de morsure est un antivenin polyvalent produit par l'Institut sud-africain de la recherche médicale (SAIMR)[11].
Le Cobra du Cap est endémique de l'Afrique australe. En Afrique du Sud, où il est le plus souvent, l'espèce est présente dans toute la province du Cap, la province de l'État-Libre, et le sud-ouest du Transvaal. On le trouve également dans la moitié sud de la Namibie, le sud-ouest du Botswana, l'ouest du Lesotho et le sud du désert du Kalahari[3],[4].
Bien que le Cobra du Cap a une aire de répartition géographique plus petite que celle des autres cobras africains, il peut vivre dans une variété d'habitats différents. L'habitat préféré de l'espèce est le fynbos, le bushveld, la garrigue du désert du Karoo, la savane aride, le désert du Namib et le désert du Kalahari. Il habite souvent dans des terriers de rongeurs, des termitières abandonnées et, dans les régions arides, les crevasses des rochers. Dans les régions tempérées et les régions arides du Karoo, il est souvent présent le long des rivières et des ruisseaux qui pénètrent dans les zones ouvertes bien drainées.
Au Lesotho, ils peuvent vivre jusqu'à des altitudes de 2 500 m au-dessus du niveau de la mer. On les rencontre également dans la forêt et les hautes prairies dans la région de la province de l'État-Libre, dans les collines rocheuses du Cap et dans les zones désertiques et semi-désertiques tout au long de leur aire de répartition géographique. Les Cobras du Cap s'aventurent parfois dans les villages, les banlieues partiellement développées, et les communautés de squatters où ils peuvent entrer dans les maisons pour échapper à la chaleur de la journée ou à la recherche de proies tels que les rongeurs. Cela les met en contact direct avec les humains[2],[4].
Naja nivea a été décrit pour la première par le zoologiste suédois Carl Linnaeus en 1758[12]. Le nom générique naja Naja est une latinisation du mot sanscrit nāgá (नाग) qui signifie « Cobra » [13]. L'épithète spécifique, nivea, est dérivé des mots latins nix ou nivis qui signifie « neige » ou niveus qui signifie « neigeux »[14]. La relation entre ce serpent et la neige est obscure, mais aurait été suggéré par une décoloration des premiers spécimens conservés reçus par les taxonomistes en Europe.
Naja est un genre de serpent de la famille des Elapidae. Linnaeus a décrit pour la première Naja nivea en 1758[12]. Il lui a d'abord attribué le nom binomial Coluber niveus, mais une dizaine d'années plus tard, Josephus Nicolaus Laurenti décrit le genre des véritables cobras sous le nom de Naja. En 2007 Wüster et al. partagent le genre Naja en quatre sous-genres séparés sur la base de divers facteurs tels que la lignée, la morphologie et l'alimentation. Ils placent alors Naja nivea dans le sous-genre Uraeus, le groupe des cobras africains non-cracheurs qui rassemble : le Cobra du Cap (N. nivea), le Cobra égyptien (N. haje), N. annulifera, le N. anchietae, le N. arabica et N. senegalensis[15].
Naja (Naja)Naja (Boulengerina) multifasciata
Naja (Boulengerina) melanoleuca
Naja (Uraeus) nivea
Naja nivea
Naja nivea, le Cobra du Cap, est une espèce de serpents de la famille des Elapidae. C'est une espèce de cobra de taille moyenne, hautement venimeuse, qui vit dans une grande variété de biomes en Afrique australe, comme la savane aride, le fynbos, la brousse, le désert et les régions semi-désertiques. L'espèce est diurne et a une alimentation diversifiée, se nourrissant de diverses espèces et de charognes. Les prédateurs de cette espèce sont les oiseaux de proie, les Ratels et diverses espèces de mangoustes. Le Cobra du Cap est également connu sous le nom de « geelslang » (serpent jaune) et « bruinkapel » (cobra marron) en Afrique du Sud. Les sud-africains parlant l'afrikaans le désigne également comme le « koperkapel » (« cobra de cuivre »), principalement en raison du ton jaune qu'il peut prendre chez certains individus. Cette espèce n'a pas de sous-espèces connues.
Kobra kuning atau juga disebut Kobra tanjung (Cape Cobra) adalah spesies kobra yang tersebar di seluruh Afrika bagian selatan. Ular ini juga memiliki banyak musuh alami yang tinggal di daerah yang sama, termasuk burung sekretaris, dan Mogoose (sejenis musang). Nama lokal ular ini di antaranya "geelslang" (ular kuning) dan "bruinkapel" (kobra coklat) di Afrika Selatan. Orang Afrika Selatan menyebutnya sebagai "koperkapel" ("kobra tembaga"), terutama karena variasi warna kuningnya yang beragam. Sejauh ini tidak ada subspesies yang diketahui dari jenis ini.[3][4] Ular ini tersebar luas di Afrika Selatan, Namibia bagian selatan, Botswana bagian barat-daya, dan Lesotho bagian barat.[4]
Kobra kuning adalah jenis kobra berukuran sedang. Spesimen dewasa biasanya tumbuh mencapai sekitar 1,2 hingga 1,4 meter (3,9 hingga 4,6 kaki), tetapi juga bisa tumbuh hingga 1,6 meter (5,2 kaki). Yang jantan berukuran sedikit lebih besar dari perempuan. Spesimen terpanjang yang pernah tercatat adalah spesimen dari Aus, Namibia dan memiliki panjang 1,88 meter (6,2 kaki).[4]
Warna tubuhnya sangat bervariasi, dari kuning terang dan coklat keemasan sampai coklat gelap dan bahkan hitam. Selain itu, bebrapa spesimen memiliki variasi warna tubuh yang berbeda-beda dari bercak hitam dan pucat dan bercak-bercak. Meskipun pola warna pada tubuh ini sangat dipengaruhi oleh habitat ia tinggal, terkadang juga ditemukan spesimen-spesimen dengan warna yang berbeda pada satu habitat yang sama. Untuk ular berusia muda, warna tubuhnya cenderung lebih kuning polos atau kuning pucat denagn bintik-bintik hitam.[5]
ular ini tersebar luas di seluruh bagian Afrika Selatan, Namibia bagian selatan, Botswana bagian selatan, dan Lesotho bagian barat dan barat daya. Ular ini menghuni padang rumput (stepa), semi-gurun, pinggiran hutan rimba, bahkan dekat pemukiman manusia. Ular ini sering menggunakan liang atau sarang hewan lain yang sudah tidak digunakan untuk dijadikan tempat tinggal atau istirahat. Ular ini menghabiskan sebagian besar waktunya di tanah. Makanan ular ini adalah tikus, kadal, burung, ular lain yang lebih kecil, dan bahkan unggas peliharaan yang masih muda.[4][5]
Dalam berburu mangsa, ular ini sering mengalami kontak dengan kewan yang lebih besar dan manusia. Ular ini termasuk jenis ular sendok yang bisa meludahkan racun atau bisa dari mulutnya (spitting cobra), apabila ia merasa terancam dan tidak bisa melarikan diri, ia akan mengangkat kepala dan melebarkan lehernya membentuk tudung untuk menakut-nakuti pengganggunya. Apabila trik itu tidak berhasil, ular ini akan menyemburkan racun ke arah mata pengganggu hinga mencapai dua meter.[3]
Ular ini memiliki banyak musuh alami, termasuk manusia, yang sering membunuh ular ini ketika menemukannya. Selain itu, musuh ular ini diantaranya Mogoose (sejenis musang), burung sekretaris, dan burung elang ular, bahkan juga ular jenis lain yang suka memangsa ular ini.[6]
Kobra kuning atau juga disebut Kobra tanjung (Cape Cobra) adalah spesies kobra yang tersebar di seluruh Afrika bagian selatan. Ular ini juga memiliki banyak musuh alami yang tinggal di daerah yang sama, termasuk burung sekretaris, dan Mogoose (sejenis musang). Nama lokal ular ini di antaranya "geelslang" (ular kuning) dan "bruinkapel" (kobra coklat) di Afrika Selatan. Orang Afrika Selatan menyebutnya sebagai "koperkapel" ("kobra tembaga"), terutama karena variasi warna kuningnya yang beragam. Sejauh ini tidak ada subspesies yang diketahui dari jenis ini. Ular ini tersebar luas di Afrika Selatan, Namibia bagian selatan, Botswana bagian barat-daya, dan Lesotho bagian barat.
Il cobra del Sudafrica (Naja nivea Linnaeus, 1758) è una specie di serpente velenoso nativo del Sudafrica.
Il colore della pelle di questo cobra è molto chiaro. Di solito sono lunghi 1,2 m, ma può raggiungere anche il 1,8 m.
Si nutre soprattutto di uccelli e di piccoli roditori.
Il cobra del Sudafrica depone dalle 8 alle 20 uova.
Il cobra del Sudafrica (Naja nivea Linnaeus, 1758) è una specie di serpente velenoso nativo del Sudafrica.
Cape Cobra (Naja nivea) ialah sejenis ular tedung yang tinggal di kawasan kontang di selatan Afrika. Ular ini mempunyai bisa neurotoksin yang sangat berbisa. Ia mampu membunuh manusia yang sihat dalam masa 2 - 5 jam dengan menyerang sistem pernafasan.
Makanan utama ular ini ialah tikus, burung tempua dan kadang-kadang ular lain seperti ular tikus dan ular hog nosed.
Kobra przylądkowa (Naja nivea) – gatunek jadowitego węża z rodziny zdradnicowatych z rodzaju Naja. Występuje wyłącznie w Południowej Afryce[3].
Opis: długość od 1,5 do 1,8 m. Kolor bardzo zmienny od jednolicie żółtego do ciemnobrązowego z czarnymi cętkami.
Jad: jest równie toksyczny jak u mamby czarnej. Odpowiedzialna za większość zgonów spowodowanych przez węże w krajach Południowej Afryki.
Kobra przylądkowa (Naja nivea) – gatunek jadowitego węża z rodziny zdradnicowatych z rodzaju Naja. Występuje wyłącznie w Południowej Afryce.
Opis: długość od 1,5 do 1,8 m. Kolor bardzo zmienny od jednolicie żółtego do ciemnobrązowego z czarnymi cętkami.
Jad: jest równie toksyczny jak u mamby czarnej. Odpowiedzialna za większość zgonów spowodowanych przez węże w krajach Południowej Afryki.
Naja nivea é uma serpente da família dos elapídeos. É encontrada no sul da África, principalmente na África do Sul, Namíbia, Botswana e Lesoto.[1]
Ela é diferenciada das outras najas por possuir uma coloração branco-amarelada que às vezes pode variar para uma coloração castanha na cabeça. Seu veneno é mortal, fazendo efeito entre 15 minutos e 2 horas. A naja muitas vezes é confundida com exemplares leucísticos de outras espécies.
Naja nivea é uma serpente da família dos elapídeos. É encontrada no sul da África, principalmente na África do Sul, Namíbia, Botswana e Lesoto.
Ela é diferenciada das outras najas por possuir uma coloração branco-amarelada que às vezes pode variar para uma coloração castanha na cabeça. Seu veneno é mortal, fazendo efeito entre 15 minutos e 2 horas. A naja muitas vezes é confundida com exemplares leucísticos de outras espécies.
Naja nivea[2] este o specie de șerpi din genul Naja, familia Elapidae, descrisă de Linnaeus 1758.[3][4] Conform Catalogue of Life specia Naja nivea nu are subspecii cunoscute.[3]
|access-date=
(ajutor)Mentenanță CS1: Nume multiple: lista autorilor (link)
Naja nivea este o specie de șerpi din genul Naja, familia Elapidae, descrisă de Linnaeus 1758. Conform Catalogue of Life specia Naja nivea nu are subspecii cunoscute.
Naja nivea là một loài rắn trong họ Rắn hổ. Loài này được Linnaeus mô tả khoa học đầu tiên năm 1758.[4]
Naja nivea là một loài rắn trong họ Rắn hổ. Loài này được Linnaeus mô tả khoa học đầu tiên năm 1758.
黃金眼鏡蛇(學名:Naja Nivea)是非洲最致命的大型毒蛇之一,個體平均長度為1.2-1.5米,也有見過1.8米長的個體。黃金眼鏡蛇雖既不是非洲分布最廣的毒蛇,也不是非洲最長的毒蛇(牠只分布在非洲的西南端一個人口稠密的地區),但卻是造成非洲蛇傷最多的毒蛇之一。多數在南非那裡的居民都是農民,因此黃金眼鏡蛇除了對人造成了很大的騷擾外,對牲畜也造成了一定的威脅。
黃金眼鏡蛇也是顏色比較特別的一種毒蛇,除了像其名字一樣,全身是黃金色外,有的亞種呈棕到黑色,身上也會長有黑色的斑點。
黃金眼鏡蛇毒性兇猛,然而性情溫和,除非遭到明確威脅,黃金眼鏡蛇並不會主動攻擊人類,且毒液對蛇相當重要,需儲存用於狩獵囓齒類動物,他們也不想無謂浪費。
黃金眼鏡蛇採用的毒素,和其他眼鏡蛇一樣是神經毒素。而黃金眼鏡蛇的毒性在眼鏡蛇(naja)家族中,算是最劇烈的成員之一,僅次於菲律賓眼鏡蛇,主要是襲擊敵人的呼吸系統,通常在2小時內,受害者會因呼吸困難而死去。
當受到騷擾時,黃金眼鏡蛇會迅速作出反應,牠會快速攻擊,靠強烈的毒性和反覆的攻擊令敵人知難而退。
在沒有血清的情況下,黃金眼鏡蛇在當地的死亡率能達60%。相比之下,黑曼巴蛇的死亡率比較高;但黃金眼鏡蛇的蛇吻紀錄就比黑曼巴蛇要高,這就說明了死亡率高並不等於蛇吻紀錄多。
黃金眼鏡蛇的活躍時間是在每天的日間與傍晚,主要以小型哺乳動物為食,亦會捕食青蛙、蜥蜴。除此之外,黃金眼鏡蛇偶然也會溜入農舍裡,捕捉雞隻。
雌性黃金眼鏡蛇每次可以產出8-20枚卵。
黃金眼鏡蛇(學名:Naja Nivea)是非洲最致命的大型毒蛇之一,個體平均長度為1.2-1.5米,也有見過1.8米長的個體。黃金眼鏡蛇雖既不是非洲分布最廣的毒蛇,也不是非洲最長的毒蛇(牠只分布在非洲的西南端一個人口稠密的地區),但卻是造成非洲蛇傷最多的毒蛇之一。多數在南非那裡的居民都是農民,因此黃金眼鏡蛇除了對人造成了很大的騷擾外,對牲畜也造成了一定的威脅。
黃金眼鏡蛇也是顏色比較特別的一種毒蛇,除了像其名字一樣,全身是黃金色外,有的亞種呈棕到黑色,身上也會長有黑色的斑點。
黃金眼鏡蛇毒性兇猛,然而性情溫和,除非遭到明確威脅,黃金眼鏡蛇並不會主動攻擊人類,且毒液對蛇相當重要,需儲存用於狩獵囓齒類動物,他們也不想無謂浪費。
ケープコブラ(学名:Naja nivea)は、コブラ科フードコブラ属に分類されるヘビ。特定動物。有毒。
南アフリカ共和国及びその周辺に生息する。
全長1-1.5mで、最大は200cm。フードコブラ属(Naja属)の中では標準的な大きさの種。体色は黄色や褐色で、斑紋は入らない。名前の由来は、ケープタウン近辺に生息していることによる。但し、ケープタウンだけに生息しているわけではなく、アフリカ南部の広範囲に生息する。餌はネズミや小鳥、カエル、トカゲなど。
毒は強力な神経毒で、毒量も多い。治療を行わないと死亡率は60%に達するという。但し、現地には抗血清が常備されているので、咬まれたら、慌てず病院へ行くと良い。 治療がきちんと行われれば、死ぬことはほとんどない。また、本種は神経毒が多いので、後遺症も起こらない。
基底が砂のサバンナ等に生息する。小動物の掘った穴等を巣穴にする。主に地表性であるが、木に登ることもでき、樹上の鳥の巣を襲うことも多い。危険を感じるとフードを広げて立ちあがり、噴気音をあげて威嚇する。
食性は動物食。
繁殖形態は卵生。