الأسماء في صفحات التنقل
This species is highly variable (more than 90 infraspecific taxa have been described), not only among different plants and locations but also within individual plants over the course of the growing season, especially in petal size and color (see W. L. Jepson 1909-1943, vol. 1, part 7, pp. 564-569).
Native Americans used Eschscholzia californica (no varieties specified) to treat lice, to induce sleep in children, as a poison, for consumption, for toothaches, and as an emetic (D. E. Moerman 1986).
Eschscholzia californica ye una especie de papaverácea (Papaveraceae), perteneciente a la subfamilia Eschscholzioideae orixinaria de California (EE.XX.)y Baxa California (Méxicu), y naturalizada en delles partes del mundu. Utilizar como ornamental yá que na dómina braniza ufierta numberoses flores de color naranxa brillante, anque ten de tar espuesta siempres a plenu sol. El xéneru Eschscholzia inclúi doce especies naturales d'América del Norte. El so nomes populares son amapola de California, campaniella, alferga d'oru,[1]escholtzia, rasete, rasu, y fernandos. Esta planta debe'l so nome científicu al botánicu rusu Johann Friedrich von Eschscholtz que la afayó en California a principios del sieglu XIX.
Planta viviega, añal o perenne, erecta y de un altor d'ente 30 y 60 cm. Les fueyes son pinnatisectas o pinnatipartidas. Les sos flores son grandes y solitaries con cuatro pétalos mariellos o anaranxaos con llurdiu escuru na base, y los sos sépalos los tán soldaos fomando un capiellu. El frutu ye una cápsula d'ente 7 y 10 cm recta y glabra, con granes globuloses, reticulaes o puntiaes.
Ye una planta común en zones templaes d'América del Norte y del Sur, típica de California y Baxa California como'l so nome indica y naturalizada en Chile y unos cuantos países d'Europa.[2] N'España alcuéntrase en puntos aisllaos de la península, nes Islles Canaries y nes Islles Baleares.[3][2] Ye una planta que se cultiva en xardinos y dacuando ye subespontánea. Apaez en suelos secos, arenosos y nitrificaos.
La parte de la planta que s'utiliza medicinalmente ta constituyida peles partes aérees recoyíes en dómina de floriamientu, con un conteníu d'alcaloides totales de 0,50% a 1,20%. Los raigaños tienen una mayor concentración d'alcaloides (2,5%)
Alcaloides Isoquinolínicos: Dalgunos con estructura asemeyada a la morfina y presentes nel Opiu d'adormidera (protopina)
Flavonoides: quercetina y derivaos, isorramnetina y derivaos.
Carotenos: (3S,5R,3S)-4,5-retro-beta,beta-caroteno-3,5,3-triol.
Heterósidos Cianogenéticos: Linamarina, presentes sobremanera na planta fresca.
Les sos propiedaes son:
Comprobóse la unión de ciertos alcaloides con receptores opioides y amás tienen estructures asemeyaes coles β-endorfinas o dinorfines, por tantu faen presuponer un efeutu hipnóticu-analxésicu. Amás reparóse n'animales que l'estractu hidroalcólico de l'Amapola de California causa un efeutu sedativo, antidepresivu y llevemente hipnóticu.
Paez ser qu'escarez de riesgos d'adicción y tosicidá sicasí, hai una semeyanza ente la protopina y la morfina. Escarez d'efectos adversos pero en cantidaes cimeres puede causar depresión respiratoria.
Ta contraindicada en casu de glaucoma, embaranzu o lactancia. Amás interacciona con barbitúricos, benzodiacepines y antihistamínicos H1 de primera xeneración.
L'amapola de california utilízase como fonte d'un aceite comestible y p'afatar panes y pasteles coles sos granes. Tamién forma parte de piensos pa ganáu avícola y vacunu.
Eschscholzia californica describióse por Adelbert von Chamisso y espublizóse en Horae Physicae Berolinenses 74–75, pl. 15. 1820.[4]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Eschscholzia californica ye una especie de papaverácea (Papaveraceae), perteneciente a la subfamilia Eschscholzioideae orixinaria de California (EE.XX.)y Baxa California (Méxicu), y naturalizada en delles partes del mundu. Utilizar como ornamental yá que na dómina braniza ufierta numberoses flores de color naranxa brillante, anque ten de tar espuesta siempres a plenu sol. El xéneru Eschscholzia inclúi doce especies naturales d'América del Norte. El so nomes populares son amapola de California, campaniella, alferga d'oru,escholtzia, rasete, rasu, y fernandos. Esta planta debe'l so nome científicu al botánicu rusu Johann Friedrich von Eschscholtz que la afayó en California a principios del sieglu XIX.
La rosella de Califòrnia (Eschscholzia californica Cham.) és una planta herbàcia de la família de les papaveràcies. Es troba distribuïda mundialment a gran part de les regions temperades d'Amèrica del Nord i del Sud, des dels Estats Units fins a Xile, també a les de Sud Àfrica, Europa i Austràlia. Al Principat la seva distribució és a Barcelona, Girona, Tarragona i a les Illes Balears especialment a Mallorca. S'utilitza com ornamental perquè en l'època estival ofereix nombroses flors de color taronja brillant, encara que ha d'estar exposada sempre al sol. El gènere Eschscholzia inclou dotze espècies oriündes d'Amèrica del Nord.
El nom d'aquesta planta és degut al botànic rus J. F. Eschscholtz, que la va descobrir al desert de Califòrnia a principis del segle XIX, per introduir-la després a Europa com a espècie decorativa. En 1844 el Dr. G. Walz va aïllar els primers alcaloides, els quals va creure que estaven emparentats amb els de la morfina.
Planta originària de Califòrnia (especialment als deserts de Sonora i Mojave). Actualment és cultivada amb fins comercials a Europa Central i sud de França.
Es desenvolupa en sòls secs, arenosos i nitrificats com a extensions costaneres, planures, valls àrides i marges dels deserts. La seva època de floració és al maig, juny, juliol, agost, setembre i octubre. Molt cultivada en regions de clima càlid-humit del món, i tendeix a espontaneitzar-se i tornar-se invasora.
És una planta herbàcia anual que presenta una forma vital corresponent en la classificació biotípica i simorfial de Raunkjaer a les característiques d'un teròfit. Els teròfits són plantes capaces de completar tot el cicle de la seva existència en l'estació favorable.
Quant a les seves característiques; fa una altura de 30-60 cm, té una arrel axonomorfa, una tija herbàcia lànguida a l'inici i erecta posteriorment, amb un color verd blavós. Presenta unes fulles verdes, glauques, finament pubescents o llises i fermament dividides, amb tonalitats blaves. Són hermafrodites amb la flor disposada de forma solitària amb un llarg peduncle de color groc ataronjat (de manera molt infreqüent poden ser blanques). La flor té forma de copa d'uns 2-4 cm de diàmetre, conté 4 sèpals fusionats, 4 pètals crenats i un ovari súper. La flor també està constituïda per molts estams groguencs i un gineceu pluricarpel·lar amb un sol estigma molt fi. El fruit és una càpsula de fins a 8 cm de llarg, glabre amb llavors globuloses, reticulades o puntejades.
La droga (Eschscholziae herba) està constituïda per les parts aèries recollides a l'època de floració.
Tota la planta conté una mescla complexa d'alcaloides i la seva composició varia depenen de cada òrgan.
∗Derivats de la protopina:protopina, criptopina, (majoritari), quelirrubina, queliritrina, sanguinarina, quelidonina, entre d'altres.
∗Derivats de la pavina: norargemonina, bisnorargenonina, escolzina, escoltaidina, californidina.
∗Derivats de la aporfina: laurotetamina, lauroscolzina, glaucina, escolina, (magnoflorina).
∗Derivats de la protoberberina: coptisina.
∗Derivats de la 5-benzil-tetrahidroquinoleina: escolinina.
Els principals efectes es centren a la seva activitat sedant i lleugerament hipnòtica evidenciada en animals.
Sistema nerviós:El conjunt d'alcaloides present va exercir a les rates una activitat sedant a dosis baixes (25 mg/ml) i inductora del son amb dosis majors (100 mg/ml). L'administració intraperitoneal de la tintura de la rosella de Califòrnia en rates (equivalent a 130 mg/ml) produeix una reducció de la motilitat espontània a la vegada que va demostrar prolongar l'efecte inductor del son del pentobarbital. També la comprovació de la unió d'aquests alcaloides amb receptors opioides i les seves estructures químiques semblants a β-endorfines o dinorfines, fan pressuposar un efecte hipnoanalgèsic. A més es va observar en animals, que l'extracte hidroalcohòlic de la rosella de Califòrnia és la causant de l'efecte sedatiu, antidepressiu i levement hipnòtic.
Altres: Espasmolítica:inhibint els dolors de caps o alteracions doloroses d'origen neurògen; es va demostrar amb l'administració de tintura de rosella de Califòrnia en el jejú aïllat de rates (equivalent a 1,75 mg/ml). La resta de derivats d'alcaloides protopínics van evidenciar en animals activitat antifibril·lant, bradicarditzant i acceleradora del flux coronari. Per la seva part la sanguinarina presenta activitat bactericida, unint-se a la paret cel·lular dels microorganismes patògens, inhibint el desenvolupament dels seus components i la capacitat d'adherència. I per últim la escolzantina (carotenoide), és la responsable de la coloració groc-taronja dels pètals.
Encara que els estudis farmacològics donen suport a la utilització d'aquesta droga com a sedant i ansiolític, la Comissió E no ho aprova per falta d'evidència de la seva eficàcia clínica.
La rosella de Califòrnia s'utilitza popularment en casos d'ansietat, nerviosisme, palpitacions, neuràlgies, migranyes, enuresi infantil i en casos de deshabituació als tranquil·litzants de síntesi.
La rosella de Califòrnia s'utilitza com a font d'un oli comestible i per adornar pans i pastissos amb les seves llavors. També forma part de pinsos per aviram i bestiar boví.
La rosella de Califòrnia no es deu administrar en casos de glaucoma, embaràs, lactància i nens menors de 10 anys. A més no és convenient utilitzar-la conjuntament amb benzodiazepines o altres fàrmacs sedants, antihistamínics i begudes alcohòliques, per la possible potenciació dels efectes sedants.
Els assajos de toxicitat aguda en rates, ni el pols de la planta ni l'extracte aquos (fins a 8 g) van produir cap reacció adversa (Tetau M. Et al., 1972; Lab. Arkopharma, 1982). Però si que és veritat que hi ha una similitud estructural entre la protopina i la morfina, però la protopina no produeix fenòmens additius. No té pràcticament efectes secundaris, però en quantitats considerables pot provocar una depressió de la freqüència respiratòria.
Històricament aquesta planta es va adoptar com a símbol de l'estat americà de Califòrnia, va ser tradicionalment utilitzada pels natius i pobladors rurals com analgèsica i sedant.
Eschscholzia californica
Reserva de roselles d'Antelope Valley, California.
Al maig.
En una postal, c. 1910.
Eschscholzia californica
La rosella de Califòrnia (Eschscholzia californica Cham.) és una planta herbàcia de la família de les papaveràcies. Es troba distribuïda mundialment a gran part de les regions temperades d'Amèrica del Nord i del Sud, des dels Estats Units fins a Xile, també a les de Sud Àfrica, Europa i Austràlia. Al Principat la seva distribució és a Barcelona, Girona, Tarragona i a les Illes Balears especialment a Mallorca. S'utilitza com ornamental perquè en l'època estival ofereix nombroses flors de color taronja brillant, encara que ha d'estar exposada sempre al sol. El gènere Eschscholzia inclou dotze espècies oriündes d'Amèrica del Nord.
Planhigyn blodeuol sydd hefyd yn un o symbolau cenedlaethol Tsieina yw Pabi Califfornia sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Papaveraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eschscholzia californica a'r enw Saesneg yw Californian poppy.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pabi Califfornia.
Mae'r teulu'n nodedig am ei briodweddau meddygol (honedig, yn enwedig yn Corea, Tsieina a Japan. Mae'n un o symbolau cenedlaethol Tsieina. Caiff ei dyfu ar gyfer gerddi oherwydd maint ei flodau unigol, ac mae'r morgrugyn yn cael ei ddenu at y neithdar sydd ar ei betalau.
Planhigyn blodeuol sydd hefyd yn un o symbolau cenedlaethol Tsieina yw Pabi Califfornia sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Papaveraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Eschscholzia californica a'r enw Saesneg yw Californian poppy. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Pabi Califfornia.
Mae'r teulu'n nodedig am ei briodweddau meddygol (honedig, yn enwedig yn Corea, Tsieina a Japan. Mae'n un o symbolau cenedlaethol Tsieina. Caiff ei dyfu ar gyfer gerddi oherwydd maint ei flodau unigol, ac mae'r morgrugyn yn cael ei ddenu at y neithdar sydd ar ei betalau.
Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) je jednoletá až vytrvalá bylina teplých a suchých oblastí, která je pěstovaná pro výrazné květy a nenáročnost na půdu i péči. Pochází ze Severní Ameriky, přesněji z pacifických oblastí Spojených států a Mexika. Je emblémovou „státní“ rostlinou Kalifornie, kde 6. dubna slaví její den "California Poppy Day". Rodové jméno dostala na počest německého botanika prvé poloviny 19. století Eschscholtze.[1][2][3]
V místě původu je to dvouletá a velmi často vytrvalá rostlina, ve Střední Evropě jednoletá. Na úživnost půdy není náročná, nejvíce ji vyhovují slunná místa na suchých a kamenitých stráních nebo na okraji pouště, od mořského pobřeží až do nadmořské výšky 2000 m. Jako trvalka kvete již od února, jednoletka od června do října.[1][4]
Bylina s přímou nebo vystoupavou lodyhou vysokou 10 až 60 cm. Má několik modravě zelených, řapíkatých bazálních listů velkých 10 až 30 cm, jejich čepele jsou v obryse téměř kosočtverečné a dvakrát až třikrát lichozpeřené s čárkovitými úkrojky. Lodyžní listy jsou podobné bazálním, ale směrem výše se zmenšují a zkracují se jim řapíky. Při poranění roní lodyhy bezbarvou tekutinu. Rostlina má kůlovitý kořen náchylný na poškození při přesazování.
Oboupohlavné květy na 5 až 15 cm dlouhých stopkách mají tvar malých košíčků s průměrem 6 až 8 cm, jsou dlouhotrvající a rostou jednotlivě z paždí listů. Mají dvoulistý, nahoře srostlý kalich který brzy opadává. Koruna je tvořena ze čtyř 3 cm velkých, krémových, žlutých, červených nebo oranžových plátků, které bývají na spodu oranžově skvrnité. V květu jsou dále četné tyčinky (více než 40) s vláknitými nitkami a žlutými prašníky a svrchní, podlouhlý semeník se čtyřmi nestejně dlouhými čnělkami. Po opylení ze semeníku vyroste úzká, válcovitá, 5 až 7 cm dlouhá tobolka, která se otevírá dvěma chlopněmi a obsahuje tmavohnědá, kulatá, drsná semena o průměru 1,5 mm. Ploidie druhu je 2n = 12.[1][4][5][6]
Rozmnožuje se semeny, která se na podzim (koncem září) nebo na jaře (počátkem dubna) vysejí na půdu. Rostliny velmi špatně snáší přesazování a proto je nutno je sít na stanoviště, kde požadujeme její růst. Rovněž se spolehlivě množí samovýsevem.[5][7]
Pěstuje se jako zahradní letnička, která kvete jen za slunného dne, květy se otevírají kolem 10. hodiny a okolo 16. hodiny se již zavírají. Květy mívají rozličné barvy, krémovou, růžovou, žlutou, oranžovou, karmínovou nebo fialovou. Původní druh má květy jednoduché, jsou však vyšlechtěny i plnokvěté kultivary. Rostliny pěstované v Evropě pod názvem Eschscholzia californica jsou křížencem různých poddruhů.
Sluncovka kalifornská obsahuje v pletivu bezbarvý latex, který má mírné analgetické a hypnotické, diuretické i spasmolytické účinky podobné působení máku. Indiáni a první přišedši evropští obyvatelé kvetoucí rostliny žvýkali při bolestech zubů, vařili z nich nálevy a uspávali jimi děti, používali pro uvolnění křečí i k léčbě mnoha vnitřních nemocí. Listy také kouřili nebo jedli vařené či pražené na horkých kamenech. Požitím nebo kouřením bylina vyvolává mírně euforické účinky podobné jako u marihuany, není ale pravděpodobně návyková.
Rostlina je dále zdrojem různých isochinolinových alkaloidů, které jsou potenciálně využitelné jako inhibitory cholinesterázy, enzymů podílejících se na vzniku neurodegenerativních onemocnění centrální nervové soustavy, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Odborné kruhy nyní zkoumají, jak látek izolovaných ze sluncovek využít pro praktickou léčbu.[1][2][7][8]
Květní pupen
List
Barevný kultivar 'Purple Gleam'
Semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu sluncovka kalifornská ve Wikimedia Commons
Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) je jednoletá až vytrvalá bylina teplých a suchých oblastí, která je pěstovaná pro výrazné květy a nenáročnost na půdu i péči. Pochází ze Severní Ameriky, přesněji z pacifických oblastí Spojených států a Mexika. Je emblémovou „státní“ rostlinou Kalifornie, kde 6. dubna slaví její den "California Poppy Day". Rodové jméno dostala na počest německého botanika prvé poloviny 19. století Eschscholtze.
Der Kalifornische Mohn (Eschscholzia californica), auch Goldmohn, Kalifornischer Kappenmohn oder Schlafmützchen genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae). Ihren Ursprung hat diese Art in Kalifornien und anderen südwestamerikanischen Bundesstaaten. Inzwischen ist sie auch in Australien, Südafrika und Europa verbreitet. Sie war Giftpflanze des Jahres 2016.[1]
Der Kalifornische Mohn ist eine kahle, einjährige oder ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen bis zu 60 cm erreicht. Er hat aufstrebende, verzweigte, an der Basis leicht verholzte Stängel. Er bildet eine tiefe Pfahlwurzel. Die in einer grundständigen Rosette stehenden Laubblätter sind grau-grün, dreifach fiederteilig in viele feine, lineare Segmente mit stumpfen Spitzen unterteilt und bis zu 14 cm lang.
Er bildet end- oder blattachselständig jeweils eine, auf langen Stielen aufrecht sitzende, erst fast kugelförmige, später kegelförmige Blütenknospe. Die untertassenähnlichen radiärsymmetrischen Blüten erreichen einen Durchmesser von 2 bis 12 cm. Die Basis der Blüte, der Blütenboden (Receptaculum), verfügt über einen ausgeprägten erweiterten Rand (siehe Abbildung rechts). Darüber stehen zwei Kelchblätter und die vier leuchtend gelben bis orangefarbenen (selten auch weißen oder rötlichen), sich überlappenden Kronblätter. Meistens haben die Kronblätter einen orangefarbenen Fleck an der Basis. Die beiden Kelchblätter umschließen anfangs die Blüte vollständig in Form einer altertümlichen Schlafmütze (Kalyptra), sie werden beim Aufblühen der Kronblätter abgestreift und fallen als Ganzes ab. Daher auch der Name Schlafmützchen. Um den oberständigen, aus zwei fadenförmigen Fruchtblättern bestehenden Fruchtknoten herum sitzen dicht die vielen Staubblätter. Die Blütezeit reicht von Juli bis September. Die Samen reifen von August bis September.
Es werden lange dünne, fast zylindrische, in der Mitte etwas verdickte, bis zu 10 cm lange Schoten gebildet. Die kahlen, einkammerigen Schoten haben zehn Längsrippen und öffnen sich nach der Reifung an zwei Seiten der Länge nach. Aus der Schote werden dann zahlreiche, netzförmig gemusterte, braune bis schwarze, elliptische Samen von 1,5 bis 1,8 mm Länge entlassen.
Alle Teile der Pflanze sind giftig, da sie in den Wurzeln bis zu 1,6 % und im Kraut etwa 0,3 % Alkaloide enthält. Dabei enthält die Wurzel hauptsächlich Allocryptopin, während im Kraut Californidin dominiert. Weiterhin sind dort noch Allocryptopin und etwas Escholzin enthalten.[2] Weitere Inhaltsstoffe sind die Alkaloide Protopin und Chelerythrin sowie Flavonoide, z. B. Rutosid.[3] Die Pflanze enthält im Gegensatz zu den anderen Mohngewächsen keinen Milchsaft, sondern eine farblose wässrige Flüssigkeit.
Die Chromosomenzahl ist 2n = 12.[4]
Der Kalifornische Mohn ist sehr variantenreich. Insgesamt sind mehr als 90 Variationen der Art beschrieben worden. Dabei wurden nicht nur Unterschiede zwischen Standorten und Pflanzentypen gemacht, Pflanzen wurden nach Farbe und Größe der Blüten unterschieden. Heute sind nur noch zwei Unterarten anerkannt:[5]
Diese Art gilt als „Überlebenskünstler“ bei Dürre, denn der Samen kann in trockenen Böden jahrelang überdauern. Bei geeigneter Witterung keimen und blühen die Pflanzen rasch und überziehen das Land mit einem Blütenmeer.
In trockenen Gebieten oder bei kalten Wintern wächst der Kalifornische Mohn als einjährige Pflanze. Bei günstigeren Bedingungen bildet sich eine Pfahlwurzel und er gedeiht dann als ausdauernde Pflanze über mehrere Jahre.[6] In heißen Sommern sterben die oberirdischen Teile der Pflanze ab und nur die fleischige Pfahlwurzel überlebt.
Die Heimat des Kalifornischen Mohns ist der Südwesten der USA und Mexiko. Dort kommt er in Höhenlagen bis 2000 Metern vor. In Kalifornien tritt er sehr zahlreich auf. Nördlich von Los Angeles County, im Antelope Valley California Poppy Reserve, sind zur Blütezeit etwa 7 km² mit den leuchtend orangegelben Blüten bedeckt. Er benötigt viel Licht und durchlässige, nährstoffarme Böden. Mit maritimen Lagen kommt er gut zurecht.
Die Blüten sind nur bei Sonnenschein geöffnet. Die zwittrigen Blüten werden durch Insekten bestäubt. Zu ihrer Verbreitung nützt diese Art die Windausbreitung und Selbstausbreitung. Im Winter verträgt er Temperaturen bis zu −10 °C.
Ihren wissenschaftlichen Namen erhielt diese Art vom deutschen Dichter und Entdecker Adelbert von Chamisso auf der unter dem Kommando von Otto von Kotzebue 1815 bis 1818 durchgeführten Rurik-Expedition. Auf dieser Weltumseglung wurden auch in Kalifornien unbekannte Pflanzen und Tiere dokumentiert. Adelbert von Chamisso nannte die Gattung des Kalifornischen Mohns nach seinem Freund und Kollegen Johann Friedrich von Eschscholtz, einem deutsch-baltischen Mediziner, der als Schiffsarzt und Naturforscher an der Expedition teilnahm. Bis zu seiner endgültigen Form Eschscholzia hat der Name im Laufe der Zeit einige Wandlungen durchgemacht. Der deutsche Name Escholtz wurde als Эшшолц (Ėššolc) ins kyrillische Alphabet transliteriert. Bei der Rückübersetzung in die Lateinische Schrift wurde daraus Eschscholtz mit verdoppeltem „sch“. Chamisso latinisierte den Namen als Eschscholzius, ohne „t“. In der 1820 entstandenen Beschreibung der Gattung wurde sie Eschscholzia genannt, so heißt sie auch in der internationalen Botanischen Nomenklatur. Allerdings lautet der Name in der Bildtafel, die die Beschreibung begleitete, Eschholzia und an anderer Stelle der Publikation Eschscholtzia. Die letzte Bezeichnung hielt sich über ein Jahrhundert und ist auch heute noch gelegentlich im Gebrauch.[6] Das von Chamisso gesammelte Belegexemplar befindet sich im Herbarium des Botanischen Museums Berlin. Als Typusfundort wird der Hafen von San Francisco angegeben. Die Erstbeschreibung der Art durch Chamisso findet sich in Christian Gottfried Daniel Nees von Esenbeck, Horae Phys. Berol.: 74 (1820). Synonyme der Art sind Chryseis californica (Cham.) Lindl. und Omonoia californica (Cham.) Raf.[7]
Der Kalifornische Mohn wurde in den letzten Jahrhunderten weit verbreitet, entweder als Gartenpflanze oder durch die Verschleppung infolge anderer menschlicher Aktivitäten. Nach dem Ende des Kalifornischen Goldrauschs, als sich viele Goldsucher von San Francisco einschifften, um ihr Glück in Chile, Neuseeland und Australien zu suchen, nahmen die Schiffe Sand der Ufer von San Francisco als Ballast auf. So kam der Kalifornische Mohn in diese Länder, wo er zu einem verbreiteten Unkraut wurde.[8] Auch die Gartenpflanze findet häufig den Weg in die freie Natur. So wird er inzwischen in Deutschland als ein in Einbürgerung befindlicher Neophyt angesehen. 1825 gelangte diese Art in englische Gärten.[9]
Der Kalifornische Mohn wurde 1903 offiziell zur Staatsblume von Kalifornien. Seine goldenen Blüten wurden ein Symbol für den „Golden State“. Der 6. April wird in Kalifornien als „California Poppy Day“ gefeiert. Dass es ein kalifornisches Gesetz gebe, welches das Abschneiden oder sonstige Entfernen des Kalifornischen Mohns verbiete, ist ein weit verbreiteter Mythos. Allerdings verbietet ein Gesetz das Entfernen der Vegetation entlang der Provinz- und Staatsautobahnen, außer durch von der Regierung autorisiertes Personal.[10]
Wegen der fortgeschrittenen Aufklärung der molekularen Struktur der Blüte des Kalifornischen Mohns wird er als Modellpflanze in der Erforschung von Blütenpflanzen genutzt.[11]
Besonders geeignet ist der Kalifornische Mohn für trockene Steingärten mit sandigem Boden. Als Schnittblume ist er ungeeignet, denn die Blüte verliert relativ rasch nach dem Abschneiden ihre Kronblätter.
Es gibt inzwischen einige Sorten von Zierpflanzen. Der Kalifornische Mohn wird auch als Bienenweidepflanze und zur Begrünung von Straßenrändern genutzt. In Frankreich wird er für pharmazeutische Zwecke kultiviert.
Die Blätter des Kalifornischen Mohns wurden von den amerikanischen Ureinwohnern für medizinische und spirituelle Zwecke genutzt. Insbesondere wurde er als Schlaf- und Beruhigungsmittel sowie als mildes Schmerzmittel verwendet. Die abgekochten Blüten wurden gegen Läuse in die Haare gerieben. Die Frauen der Cahuilla sollen die Pollen als Kosmetika verwendet haben.[8]
Die Inhaltsstoffe finden heute vorwiegend in der Pflanzenheilkunde und Homöopathie Verwendung. Trotz der nahen Verwandtschaft zum Schlafmohn (Papaver somniferum) hat Eschscholzia eine deutlich andere Wirkung auf das Zentrale Nervensystem.[12] Der Ausschuss für pflanzliche Arzneimittel der Europäischen Arzneimittel-Agentur hat das Kraut des Kalifornischen Mohnes als traditionelles pflanzliches Arzneimittel bei leichten Symptomen von mentalem Stress sowie als Schlafmittel bewertet.[13]
Dass der Kalifornische Mohn auch für die moderne Pharmaindustrie von Interesse ist, zeigt die Patentanmeldung des Unternehmens Boehringer Ingelheim zur Nutzung als pharmazeutische Droge zur Behandlung von Depressionen.[14]
Der Kalifornische Mohn (Eschscholzia californica), auch Goldmohn, Kalifornischer Kappenmohn oder Schlafmützchen genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae). Ihren Ursprung hat diese Art in Kalifornien und anderen südwestamerikanischen Bundesstaaten. Inzwischen ist sie auch in Australien, Südafrika und Europa verbreitet. Sie war Giftpflanze des Jahres 2016.
Eschscholzia californica
La rosèla de Califòrnia (Eschscholzia californica) es una espècia de plantas dicotiledònas de la familha de las Papaveraceae. Es una planta originària de Califòrnia e del sud-oèst dels Estats Units ont cobrís de vastas estendudas a proximitat dels bòsques de sequòias. Gràcia als alcaloïdes de las proprietats somnifèras que conten e a son abséncia d'acostumança[1],[2],[3],[4], la rosèla de Califòrnia es utilizada coma una alternativa doça als somnifèrs de tipe barbiturics, benzodiazepinas e antiistaminics H1 de primièra generacion[5].
D'una nautor de 30-60 cm, ten una raiç axonomorfa, una camba erbacèa languida a la debuta e quilhada posteriorament, amb un color verd blavós. Presenta de fuèlhas verdas, glaucas, finament pubescentas o lisas e fermament devesidas, amb de tonalitats blavas. Sen ermafroditas amb la flor dispausada solitària amb un larg pecol de color jauna iranjat (pus rarament blanc). La flor a una forma de copa de 2 a 4 cm de diàmetre, conten 4 sepals fusionats, 4 petals crenats e un ovari super. La flor tanben es constituïda per fòrça estaminas e un ginecèu pluricarpellar amb un sol estigmat fin. Lo fruit es una capsula de fins a 8 cm de larg, glabra amb de granas globulosas, reticuladas o puntejadas.
Rosèla de Califòrnia
(en): California Poppy, golden poppy (rosèla daurat), California sunlight (lum solar de Califòrnia), cup of gold (tassa d'aur)
Eschscholzia californica
La rosèla de Califòrnia (Eschscholzia californica) es una espècia de plantas dicotiledònas de la familha de las Papaveraceae. Es una planta originària de Califòrnia e del sud-oèst dels Estats Units ont cobrís de vastas estendudas a proximitat dels bòsques de sequòias. Gràcia als alcaloïdes de las proprietats somnifèras que conten e a son abséncia d'acostumança,,,, la rosèla de Califòrnia es utilizada coma una alternativa doça als somnifèrs de tipe barbiturics, benzodiazepinas e antiistaminics H1 de primièra generacion.
Eschscholzia californica, the California poppy, golden poppy, California sunlight or cup of gold, is a species of flowering plant in the family Papaveraceae, native to the United States and Mexico. It is cultivated as an ornamental plant flowering in summer (spring in southern Australia), with showy cup-shaped flowers in brilliant shades of red, orange and yellow (occasionally pink and white). It is also used as food or a garnish. It became the official state flower of California in 1903.
California Poppy is a perennial or annual plant growing to 5–12 in (13–30 cm) tall[2] with alternately branching glaucous blue-green foliage. The leaves are alternately divided into round, lobed segments. The flowers are solitary on long stems, silky-textured, with four petals, each petal 2 to 6 cm (0.79 to 2.36 in) long and broad; flower color ranges through yellow, orange and red[3] (with some pinks).[3] Flowering occurs from February to September in the northern hemisphere (spring, summer, fall). The petals close at night (or in cold, windy weather) and open again the following morning, although they may remain closed in cloudy weather.[4] The fruit is a slender, dehiscent capsule 3 to 9 cm (1.2 to 3.5 in) long, which splits in two, sometimes explosively with an audible snap, to release numerous small (1.5–1.8 mm wide)[5] black or dark brown seeds. It survives mild winters in its native range, dying completely in colder climates.
Its native habitat includes California and extends to Oregon, Washington, Nevada, Arizona, New Mexico, Sonora and northwest Baja California.[4] The Antelope Valley California Poppy Reserve is located in northern Los Angeles County. At the peak of the blooming season, orange flowers seem to cover all 1,745 acres (706 ha) of the reserve. Other prominent locations of California poppy meadows include Bear Valley (Colusa County) and Point Buchon (San Luis Obispo County).
Eschscholzia californica was the first named species of the genus Eschscholzia, named by the German botanist Adelbert von Chamisso after the Baltic German botanist Johann Friedrich von Eschscholtz, his friend and colleague on Otto von Kotzebue’s scientific expedition to California and the greater Pacific circa 1810 aboard the Russian ship Rurik.
California poppy is highly variable, with over 90 synonyms. Some botanists accept two subspecies — one with four varieties (e.g., Leger and Rice, 2003) — though others do not recognize them as distinct (e.g., Jepson 1993):
A UK study of meadow flowers that focused on commercial mixes, but which also tested various common plants such as ragwort and dandelion, ranked the California poppy highly in pollen production, although it did not produce a significant amount of nectar. On a per-flower basis it ranked second, with a rate of 8.3±1.1μl. The corn poppy, Papaver rhoeas, topped the list for per-flower pollen production with its rate of 13.3 ± 2.8μl. When measuring the entire capitulum the top two species were the ox-eye daisy, Leucanthemum vulgare, with 15.9 ± 2μl, and Cosmos bipinnatus, which had a rate nearly equivalent to that of the corn poppy.[7] As poppies are not wind-pollinated, their pollen poses no allergy risk via inhalation.
California poppy leaves are used as food or garnish, while the seeds are used in cooking.[8] It has been used as a traditional medicine by indigenous people in California. There are no clinical trials showing it can effectively treat psychiatric disorders in humans.[9]
E. californica contains californidine (N+(CH3)2), allocryptopine, eschscholtzine N-CH3 (californidine), and other similar (Papaveraceae) alkaloids.[10]
E. californica is drought-tolerant, self-seeding, and easy to cultivate. It is best grown as an annual in full sun and sandy, well-drained soil or loam.[11] Horticulturalists have produced numerous cultivars with a range of colors and blossom and stem forms. These typically do not breed true on reseeding. Seeds are often sold as mixtures. The following cultivars have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-[12]
Because of its beauty and ease of growing, the California poppy was introduced into several regions with similar Mediterranean climates. It is commercially sold and widely naturalized in Australia, and was introduced to South Africa, Chile, and Argentina. It is recognized as a potentially invasive species within the United States, although no indications of ill effects have been reported for this plant where it has been introduced outside of California. The golden poppy has been displaced in large areas of its original habitat, such as Southern California, by more invasive exotic species, such as mustard or annual grasses.
In Chile, it was introduced from multiple sources between the mid-19th century and the early 20th century. It appears to have been both intentionally imported as an ornamental garden plant and accidentally introduced along with alfalfa seed grown in California. Since Chile and California have similar climatic regions and have experienced much agricultural exchange, it is perhaps not surprising that it was introduced to Chile. Once there, its perennial forms spread primarily in human-disturbed environments (Leger and Rice, 2003).
The introduced Chilean populations of California poppy appear to be larger and more fecund in their introduced range than in their native range (Leger and Rice, 2003). Introduced populations have been noted to be larger and more reproductively successful than native ones (Elton, 1958), and there has been much speculation as to why. An increase in resource availability, decreased competition, and release from enemy pressure have all been proposed as explanations.
One hypothesis is that the plant's resources devoted in the native range to a defense strategy can, in the absence of enemies, be devoted to increased growth and reproduction (the EICA Hypothesis, Blossey & Nötzold, 1995). However, this is not the case with introduced populations of E. californica in Chile: the Chilean populations were actually more resistant to Californian caterpillars than native populations (Leger and Forister, 2005).
During the 1890s Sarah Plummer Lemmon advocated for the adoption of the golden poppy as the state flower of California, eventually writing the bill passed by the California Legislature and signed by Governor George Pardee in 1903.[16][17][18] As the official state flower of California, Eschscholzia californica is pictured on welcome signs along highways entering California and on official Scenic Route signs.
Eschscholzia californica, the California poppy, golden poppy, California sunlight or cup of gold, is a species of flowering plant in the family Papaveraceae, native to the United States and Mexico. It is cultivated as an ornamental plant flowering in summer (spring in southern Australia), with showy cup-shaped flowers in brilliant shades of red, orange and yellow (occasionally pink and white). It is also used as food or a garnish. It became the official state flower of California in 1903.
Eschscholzia californica es una especie de papaverácea (Papaveraceae), perteneciente a la subfamilia Eschscholzioideae originaria de California (EE. UU.)y Baja California (México), y naturalizada en varias partes del mundo. Se la utiliza como ornamental ya que en la época estival ofrece numerosas flores de color naranja brillante, aunque debe estar expuesta siempre a pleno sol. El género Eschscholzia incluye doce especies oriundas de América del Norte. Su nombres populares son amapola de California, campanilla, dedal de oro,[1]escholtzia, rasete, raso, y fernandos. Esta planta debe su nombre científico al botánico alemán Johann Friedrich von Eschscholtz que la descubrió en California a principios del siglo XIX.
Planta vivaz, anual o perenne, erecta y de una altura de entre 30 y 60 cm. Las hojas son pinnatisectas o pinnatipartidas. Sus flores son grandes y solitarias con cuatro pétalos amarillos o anaranjados con mancha oscura en la base, y sus sépalos están soldados formando una capucha. El fruto es una cápsula de entre 7 y 10 cm recta y glabra, con semillas globulosas, reticuladas o punteadas.
Es una planta común en zonas templadas de América del Norte y del Sur, típica de California y Baja California como su nombre indica y naturalizada en Chile y unos cuantos países de Europa.[2] En España se encuentra en puntos aislados de la península, en las Islas Canarias y en las Islas Baleares y se considera especie invasora.[3][2] Es una planta que se cultiva en jardines y a veces es subespontánea. Aparece en suelos secos, arenosos y nitrificados.
Debido a su potencial colonizador y constituir una amenaza grave para las especies autóctonas, los hábitats o los ecosistemas, esta especie ha sido incluida en el Catálogo Español de Especies Exóticas Invasoras, regulado por el Real Decreto 630/2013, de 2 de agosto, estando prohibida en España su introducción en el medio natural, posesión, transporte, tráfico y comercio.[4]
La parte de la planta que se utiliza medicinalmente está constituida por las partes aéreas recogidas en época de floración, con un contenido de alcaloides totales de 0,50% a 1,20%. Las raíces tienen una mayor concentración de alcaloides (2,5%)
Alcaloides Isoquinolínicos: Algunos con estructura parecida a la morfina y presentes en el Opio de adormidera (protopina)
Flavonoides: quercetina y derivados, isorramnetina y derivados.
Carotenos: (3S,5R,3S)-4,5-retro-beta,beta-caroteno-3,5,3-triol.
Heterósidos Cianogenéticos: Linamarina, presentes sobre todo en la planta fresca.
Sus propiedades son:
Se ha comprobado la unión de ciertos alcaloides con receptores opioides y además poseen estructuras parecidas con las β-endorfinas o dinorfinas, por tanto hacen presuponer un efecto hipnótico-analgésico. Además se observó en animales que el extracto hidroalcólico de la Amapola de California causa un efecto sedativo, antidepresivo y levemente hipnótico.
Parece ser que carece de riesgos de adicción y toxicidad no obstante, hay una similitud entre la protopina y la morfina. Carece de efectos adversos pero en cantidades superiores puede causar depresión respiratoria.
Está contraindicada en caso de glaucoma, embarazo o lactancia. Además interacciona con barbitúricos, benzodiacepinas y antihistamínicos H1 de primera generación.
La amapola de california se utiliza como fuente de un aceite comestible y para adornar panes y pasteles con sus semillas. También forma parte de piensos para ganado avícola y vacuno.
Eschscholzia californica fue descrita por Adelbert von Chamisso y publicado en Horae Physicae Berolinenses 74–75, pl. 15. 1820.[5]
Eschscholzia californica es una especie de papaverácea (Papaveraceae), perteneciente a la subfamilia Eschscholzioideae originaria de California (EE. UU.)y Baja California (México), y naturalizada en varias partes del mundo. Se la utiliza como ornamental ya que en la época estival ofrece numerosas flores de color naranja brillante, aunque debe estar expuesta siempre a pleno sol. El género Eschscholzia incluye doce especies oriundas de América del Norte. Su nombres populares son amapola de California, campanilla, dedal de oro,escholtzia, rasete, raso, y fernandos. Esta planta debe su nombre científico al botánico alemán Johann Friedrich von Eschscholtz que la descubrió en California a principios del siglo XIX.
Kaliforniantuliunikko eli tuliunikko (Eschscholzia californica) on keltakukkainen unikkokasvi, jota tavataan alkuperäisenä Pohjois-Amerikan lounaisosassa. Lajia viljellään myös koristekasvina.
Kaliforniantuliunikko kasvaa 15–55 cm korkeaksi. Suomen leveysasteilla laji on yleensä yksivuotinen, mutta etelämpänä monivuotinen. Kasvi on kalju, runsashaarainen, melko veltto ja väriltään sinivihreä. Varsi on maitiaisnesteetön. Lehdet ovat toistamiseen kolmejakoisia ja kapealiuskaisia. Kukka on pitkäperäinen. Verhiö] on kaksilehtinen. Verholehdet ovat yhteenkasvaneet hupuksi, joka irtoaa kukan auetessa. Nelilehtinen teriö on 3–4 cm leveä ja väriltään keltainen, tyveltä oranssinkeltainen. Kellanoransseja heteitä on runsaasti. Suomessa kaliforniantuliunikko kukkii heinä-syyskuussa. Hedelmä on 5–7 cm pitkä, hoikka ja selväsuoninen kota.[1][2]
Kaliforniantuliunikko on alun perin kotoisin Pohjois-Amerikan lounaisosista.[3] Lajin pääesiintymisalue painottuu Kaliforniaan, mutta sitä tavataan laajalla alueella Meksikon pohjoisosista Länsi-Texasiin ja Washingtonin osavaltion lounaisosiin saakka. Purjelaivojen painolastin mukana laji levisi 1800-luvulla muun muassa Chileen, Australiaan ja Uuteen-Seelantiin.[4] Suomessa kaliforniantuliunikko on harvinainen viljelykarkulainen, jota joskus tavataan villiintyneenä eri puolilta Etelä- ja Keski-Suomea. Pohjoisimmillaan lajia on tavattu Oulun korkeudelta.[3][5]
Alkuperäisessä elinympäristössään kaliforniantuliunikko kasvaa kuivilla vuorenrinteillä ja ruohostomailla sekä aavikoilla.[4] Suomessa lajia voi tavata villiintyneenä hiekkaisilla pientareilla, rantavalleilla ja erilaisilta joutomailta.[1] Sopivilla leveysasteilla, esimerkiksi Australiassa, kaliforniantuliunkosta on tullut haitallinen, nopeasti levivä tulokaslaji.[4]
Kalifornian alkuperäisasukkaat käyttivät kaliforniantuliunikkoa sekä ruoaksi että lääkkeeksi. Kasvin eri osia käytettiin muun muassa täiden karkottamiseen, päänsärkyyn ja hammassärkyyn. Kasvissa on todettu olevan rauhoittavia ainesosia.[4]
Nykyään kaliforniantuliunikkoa viljellään koristekasvina.[3] Aurinkoisen ja kuivan paikan lajina se viihtyy erityisesti paisteisissa kivikkopuutarhoissa ja hiekkamailla. Jalostettuja viljelylajikkeita löytyy useita. Niissä kukkien väri saattaa vaihdella suurestikin valkoisesta vaaleanpunaiseen ja punaiseen. Jotkut lajikkeet ovat kerrottukukkaisia.[4]
Tieteellisen nimensä Eschscholzia californica laji, ja koko tuliunikkojen suku, on saanut luonnontieteilijä Johann Friedrich Gustav von Eschscholtzin mukaan, joka tutkimusmatkallaan vuonna 1815 löysi lajin San Franciscon lahtea ympäröiviltä kukkuloilta. Alueen varhaiset espanjalaiset siirtolaiset kutsuivat kasvia nimellä copa del ora (kultakuppi), koska legendan mukaan kukan keltaiset terälehdet muuttivat alueen maaperän kultapitoiseksi.[4]
Kaliforniantuliunikko valittiin Kalifornian osavaltion tunnuskasviksi jo vuonna 1903. Laji on osalvaltiossa lailla rauhoitettu.[4]
Kaliforniantuliunikko eli tuliunikko (Eschscholzia californica) on keltakukkainen unikkokasvi, jota tavataan alkuperäisenä Pohjois-Amerikan lounaisosassa. Lajia viljellään myös koristekasvina.
Eschscholzia californica
Le Pavot de Californie ou Pavot d'Amérique[1] (Eschscholzia californica Cham.) est une plante herbacée de la famille des Papaveraceae couramment cultivée dans les jardins d'ornement. C'est une plante originaire de la Californie et du Sud-Ouest des États-Unis où elle couvre de vastes étendues à proximité des forêts de séquoïas. Grâce à la californidine et à la protopine (isoquinoléines aux propriétés somnifères) qu'il contient ainsi qu'à son absence d'accoutumance[2],[3],[4],[5], le pavot de Californie est utilisé comme une alternative douce aux somnifères de type barbiturique, benzodiazépine et antihistaminique H1 de première génération[6]. En France, sa commercialisation à usage médical ne peut se faire qu'en pharmacie ; il peut toutefois être cultivé librement par les particuliers.
Racines pivotantes, tiges principales partant du centre de la plante. Chaque tige a plusieurs ramifications, portants une fleur terminale.
Les feuilles sont composées découpées avec une denture lisse. Elles arborent souvent de petites colorations rouge/rosé sur le bout des feuilles.
Petite fleur monocline (hermaphrodite stricte) de couleur jaune ou orangé très vive (existe la forme albiflore). La partie florale est constituée d'un calice à deux sépales soudés, quatre pétales libres, plus de 10 étamines soudées aux pétales et deux carpelles supers soudés portant quarte stigmates.
Formule florale : (2S)+(4P+NE)+(2C)
Une fois fécondée, l'ovaire se "soude" au calice et forme une longue capsule déhiscente, qui s'ouvrira en deux une fois à maturité.
Outre son aire d'origine sur la façade pacifique des États-Unis, on la retrouve dans tout le Canada méridional. Le Pavot de Californie s'acclimate en effet très facilement, on le trouve aussi bien au Chili que dans le sud ou l'ouest de la France ; elle peut devenir envahissante.
De culture facile, cette annuelle se ressème spontanément dans le jardin. La plante n'est pas rustique au gel mais ses graines le sont.
Le Pavot de Californie aime le plein soleil ; il prospère dans un sol pauvre, léger et bien drainé.
Le genre botanique Eschscholzia (sans t entre le l et le z), auquel appartient le pavot de Californie, a été désigné en 1820 en l'honneur de Johann Friedrich von Eschscholtz, médecin, botaniste et naturaliste germano-balte par le poète et botaniste franco-allemand Adelbert von Chamisso qui participa avec lui à la première expédition autour du monde (1815) dirigée par Otto von Kotzebue.
Selon Catalogue of Life (10 juillet 2013)[7], NCBI (10 juillet 2013)[8] et Tropicos (10 juillet 2013)[9] :
Les Amérindiens l'utilisaient traditionnellement pour soigner les maux de tête ou de dents et pour aider à l'endormissement des enfants.
Aujourd'hui, elle est essentiellement utilisée pour les effets hypnotiques des alcaloïdes qu'elle contient ainsi que comme plante d'ornement.
La consommation de cette plante en herboristerie ne provoque pas d'accoutumance, contrairement aux hypnotiques ou au pavot somnifère.[10]
Comme les autres espèces de la famille des pavots, l'eschscholzia renferme des alcaloïdes, tant dans ses racines (à hauteur de 2 à 3 %) que dans ses parties aériennes (à hauteur de 0,5 %). Certains de ses alcaloïdes lui sont spécifiques : eschscholzine et californidine, tandis que d'autres sont communs à d'autres membres des papaveraceae : fumarine, sanguinarine, norargémonine, etc.[11]
Elle contient également d'autres composés : caroténoïdes, flavonoïdes, phytostérols, linamarine, etc.[11]
Eschscholzia californica est utilisé par des personnes cherchant à accélérer leur endormissement et cherchant une amélioration de la qualité de leur sommeil[12]. Contrairement au pavot somnifère, l'usage de la plante ne provoque ni accoutumance ni dépendance[12],[13]. Son usage est toutefois déconseillé chez la femme enceinte à cause de la présence de certains alcaloïdes (eschscholzine, californidine).
Pavot de Californie Eschscholzia californica
Fleurs
Eschscholzia californica
Le Pavot de Californie ou Pavot d'Amérique (Eschscholzia californica Cham.) est une plante herbacée de la famille des Papaveraceae couramment cultivée dans les jardins d'ornement. C'est une plante originaire de la Californie et du Sud-Ouest des États-Unis où elle couvre de vastes étendues à proximité des forêts de séquoïas. Grâce à la californidine et à la protopine (isoquinoléines aux propriétés somnifères) qu'il contient ainsi qu'à son absence d'accoutumance,,,, le pavot de Californie est utilisé comme une alternative douce aux somnifères de type barbiturique, benzodiazépine et antihistaminique H1 de première génération. En France, sa commercialisation à usage médical ne peut se faire qu'en pharmacie ; il peut toutefois être cultivé librement par les particuliers.
Złoty mak (Eschscholtzia californica) je rostlina ze swójby makowych rostlinow.
Złoty mak je krótkožijne trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot hač do 30 cm.
Šěrozelene łopjena su jara rozdźělene.
Kćěje z přestawkami w nalěće, w lěće a nazymje. Oranžowe kćenja su likojte a docpěwaja šěrokosć wot 2,5 cm.
Wone so za čas pomróčenja začinja.
Wón je woponowe kćenje Kaliforniskeje.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo botanice doda.
Złoty mak (Eschscholtzia californica) je rostlina ze swójby makowych rostlinow.
Het slaapmutsje (Eschscholzia californica, Engels: California poppy), ook wel goudpapaver genoemd, is een kruidachtige plant uit de papaverfamilie (Papaveraceae) die van nature voorkomt in de Westelijke Verenigde Staten en het westen van Mexico. De bloem is een symbool voor de staat Californië.
Het is een overblijvende of eenjarige plant die 13 à 150 centimeter hoog kan worden en blauwgroene, afwisselend geplaatste bladeren heeft, die fijn verdeeld en slipvormig zijn.
De bloemen staan alleen op lange, zijdeachtige stengels en hebben vier kroonbladeren van 2 tot 6 centimeter lang en breed. De kleur is doorgaans oranjeachtig, maar kan variëren van geel tot donkeroranje. Het slaapmutsje bloeit van februari tot september. 's Nachts of bij koud of winderig weer sluiten de kroonbladeren, wat de bloem haar Nederlandse naam opleverde.
De vrucht van het slaapmutsje is een 3 tot 9 cm lange doosvrucht die bij rijpheid in tweeën splitst en zo verschillende kleine, zwarte of donkerbruine zaden vrijgeeft.
De plant overleeft de winter alleen in het westen van de Verenigde Staten, waar ze inheems is; in koudere klimaten is de plant eenjarig. De plant is in België en Nederland ingevoerd als sierplant en komt soms verwilderd voor. In de handel treft men zowel cultivars met enkelvoudige bloemen als cultivars met gevulde bloemen aan. Er zijn naast de genoemde kleuren ook felrode en oranje soorten.
De soort kent een grote variatie. Er bestaan meer dan 90 synoniemen voor de soortsnaam. Soms worden twee, niet altijd erkende ondersoorten met vier variëteiten onderscheiden.
Eschscholzia californica was de eerste op naam gebrachte soort in het geslacht Eschscholzia. Dit geslacht kreeg haar naam van de Duitse schrijver en botanicus Adelbert von Chamisso, die de plant vernoemde naar Johann Friedrich von Eschscholtz, zijn vriend en collega op de wetenschappelijke expeditie van Otto von Kotzebue naar Californië en de Stille Oceaan aan het begin van de 19e eeuw.
De plant is goed bruikbaar als tuinplant en als snijbloem.
De bladeren van de plant werden medicinaal gebruikt door de Amerikaanse indianen. Het stuifmeel werd cosmetisch gebruikt. De zaadjes kunnen gekookt worden. Gerookt werken ze licht pijnstillend, maar niet zo sterk als opium, dat een andere groep alkaloïden bevat. Het roken zou niet verslavend zijn. Er bestaan ook plantaardige slaapmiddelen waarin slaapmutsje, naast andere rustgevende en slaapverwekkende kruiden, een van de bestanddelen vormt.[1]
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Eschscholzia californica op Wikimedia Commons. Het slaapmutsje (Eschscholzia californica, Engels: California poppy), ook wel goudpapaver genoemd, is een kruidachtige plant uit de papaverfamilie (Papaveraceae) die van nature voorkomt in de Westelijke Verenigde Staten en het westen van Mexico. De bloem is een symbool voor de staat Californië.
Kaliforniavalmue (latin Eschscholzia californica) er en ettårig art i valmuefamilien. Den er 20 til 40 cm høy, med findelte, blågrønne blad og lysegule blomster. Kronbladene har en mørkegul flekk. Kaliforniavalmue stammer fra det sørvestre USA, i Norge er den en hageplante som forvilles. Opprinnelig utbredelsesområde gikk fra Baja California i sør, til Washington i nord, og New Mexico i øst. Blomsten var brukt av indianere for medisinsk bruk i tusenvis av år [1]. Det er den offisielle delstatsblomsten i California.
Kaliforniavalmue (latin Eschscholzia californica) er en ettårig art i valmuefamilien. Den er 20 til 40 cm høy, med findelte, blågrønne blad og lysegule blomster. Kronbladene har en mørkegul flekk. Kaliforniavalmue stammer fra det sørvestre USA, i Norge er den en hageplante som forvilles. Opprinnelig utbredelsesområde gikk fra Baja California i sør, til Washington i nord, og New Mexico i øst. Blomsten var brukt av indianere for medisinsk bruk i tusenvis av år . Det er den offisielle delstatsblomsten i California.
Pozłotka kalifornijska, eszolcja kalifornijska, maczek kalifornijski (Eschscholzia californica) – gatunek rośliny z rodziny makowatych. Pochodzi z Kalifornii, popularny w uprawie ogrodowej.
Liście
Kwiatostan
Kwiat
Słupek i pręciki
Owoc
Jest to roślina jednoroczna. Rośnie w miejscach słonecznych, na glebach lekkich, piaszczystych, wapiennych.
Często uprawiana jako roślina ozdobna, stosowana na rabaty i na murki oraz do doniczek.
Pozłotka kalifornijska, eszolcja kalifornijska, maczek kalifornijski (Eschscholzia californica) – gatunek rośliny z rodziny makowatych. Pochodzi z Kalifornii, popularny w uprawie ogrodowej.
A papoula-da-califórnia ou papoula-californiana (Eschscholzia californica) é uma planta da família Papaveraceae originária da América do Norte.
Suas folhas foram usadas medicinalmente por índios norte-americanos.
É uma espécie exótica ou espécie invasora na Austrália, Chile, Argentina e África do Sul.
https://www.criasaude.com.br/fitoterapia/papoula-californiana.html
Sömntuta (Eschscholzia californica) är en vallmoväxt som växer vilt i USA och Mexiko men odlas på många håll i världen som trädgårdsväxt. Sömntutan förekommer som perenn och som ettårig. Den blir 35 cm hög och får gulorange blommor.[1] Arten är sedan 1903 amerikanska delstaten Kaliforniens statsblomma.
Sömntutan förekommer vilt i Kalifornien, Oregon, Washington, Nevada, Arizona, New Mexico, Sonora och nordvästra Baja California.[2] I norra Los Angeles County ligger Antelope Valley California Poppy Reserve som är ett naturreservat där blomman förekommer i stora mängder. Andra viktiga områden för växten är Bear Valley i Colusa County och Point Buchon State Marine Reserve and Marine Conservation Area i San Luis Obispo County.
Namnet sömntuta har den fått för att den "vaknar" sent på dagen, det vill säga att den inte öppnar sin blomma förrän framåt förmiddagen.[3] Uttrycket "sömntuta" används i vardagligt tal för en person som sover länge på morgonen, det vill säga en sjusovare.
"Sover"
"Sömnig"
"Klarvaken"
I bakgrunden en grön knopp
Wikimedia Commons har media som rör Sömntuta.
Sömntuta (Eschscholzia californica) är en vallmoväxt som växer vilt i USA och Mexiko men odlas på många håll i världen som trädgårdsväxt. Sömntutan förekommer som perenn och som ettårig. Den blir 35 cm hög och får gulorange blommor. Arten är sedan 1903 amerikanska delstaten Kaliforniens statsblomma.
Многолетнее или однолетнее травянистое растение. Стебель прямой либо ветвистый, высотой 5—60 см, гладкий, иногда сизого цвета. Корень стержневой, мощный у многолетних растений. Листья базальные и стеблевые, сегментированные, с закруглёнными либо заострёнными долями. Цветок — одиночный с лепестками от жёлтыми до оранжевого цвета, как правило с оранжевым пятном у основания, 20—60 мм. Цветёт с февраля по сентябрь. Цветок закрывается на ночь и в холодную ветреную погоду, а утром вновь открывается, но может остаться закрытым, если погода облачная[5]. Плод — коробочка 3—9 см, семена — мелкие от коричневого до чёрного цвета 1,5—1,8 мм, сетчатые.
Листья калифорнийского мака использовались индейцами Северной Америки с лечебными целями, а пыльца — с косметическими. Семена применялись при приготовлении пищи[5].
Водный экстракт растения обладает седативным и антидепрессантным действиями[6]. Экстракт также действует в качестве умеренного седативного средства при курении. Однако, этот эффект выражен слабее, чем у опиумного мака, так как калифорнийский мак содержит другой класс алкалоидов[7][8].
Фармакологические исследования на животных показали, что водно-спиртовой экстракт калифорнийского мака взаимодействует с бензодиазепиновыми рецепторами. Экстракт обладал периферическим анальгезирующим эффектом, но не обладал антидепрессантным, нейролептическим или антигистаминным эффектами[9].
Это многолетнее растение в культуре используется как летник. Образует ветвистые стелющиеся или компактные кустики высотой 45—50 см. Дикорастущим растениям свойственна жёлтая окраска простых цветков. Сорта кроме унаследованной жёлтой окраски и простого околоцветника имеют оттенки оранжевого, розового, красного, цветки махровые и с гофрированными лепестками.
Сроки цветения зависят от момента посева. При осеннем посеве семян растения зацветают в мае-июне (в зависимости от климата и местности), при весеннем — в июле, цветение длится до октября. Сеют сразу на постоянное место. Всходы появляются через 10—14 дней. Прореживают сеянцы на расстоянии 20—25 см. Могут размножаться самосевом. Плоды созревают через месяц после цветения. Семена сохраняют всхожесть не более двух лет.
Эшшольция светолюбива, холодостойка, засухоустойчива. Не переносит избытка влаги и свежих органических удобрений. Подходит для рабаток и бордюров, рокариев, ваз, контейнеров, незаменима для озеленения лоджий и балконов. Эффектна в отдельных группах и массивах[10].
Эшшольция может выращиваться как комнатное растение, однако в зимнее время ей необходима дополнительная подсветка.
Эшшольция калифорнийская, или калифорнийский мак, является официальным цветком-символом штата Калифорния. Он изображён на всех автодорогах при въезде в штат[11]. В декабре 1890 года он был избран символом штата Калифорнийским государственным цветоводческим обществом с большим преимуществом, опередив калохортус и Romneya coulteri. В 1903 году вышел закон штата, закрепляющий статус цветка. 6 апреля празднуется как День калифорнийского мака.
Интересно, что распространено мнение о том, будто бы особый статус цветка означает запрет на его срезание и повреждение. Однако такого закона не существует, кроме более общего уложения, которое делает правонарушением срезание или повреждение растительных насаждений вдоль автодорог и на общественных землях без соответствующего разрешения (Cal. Penal Code Section 384a)[12].
.jpg)
_1981,_MiNr_2607.jpg)
.jpg)
_en_una_Amapola_de_California_(Eschscholzia_californica),_Jard%C3%ADn_Bot%C3%A1nico,_M%C3%BAnich,_Alemania,_2013-09-08,_DD_04.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_(3-28-09)_canet_rd_(3393056225).jpg)
|month= (справка) |month= (справка) |month= (справка) Многолетнее или однолетнее травянистое растение. Стебель прямой либо ветвистый, высотой 5—60 см, гладкий, иногда сизого цвета. Корень стержневой, мощный у многолетних растений. Листья базальные и стеблевые, сегментированные, с закруглёнными либо заострёнными долями. Цветок — одиночный с лепестками от жёлтыми до оранжевого цвета, как правило с оранжевым пятном у основания, 20—60 мм. Цветёт с февраля по сентябрь. Цветок закрывается на ночь и в холодную ветреную погоду, а утром вновь открывается, но может остаться закрытым, если погода облачная. Плод — коробочка 3—9 см, семена — мелкие от коричневого до чёрного цвета 1,5—1,8 мм, сетчатые.
花菱草（ 學名：Eschscholzia californica )，通俗名：加州罌粟 California poppy、金英花 golden poppy, California sunlight, cup of gold，是罌粟科花菱草屬的一種草本植物。原產於美國西部及墨西哥，分佈在美國的加州，向外延伸至俄勒岡州、華盛頓州南部、內華達州、亞利桑那州及新墨西哥州等地，在墨西哥則分佈在索諾拉州及下加利福尼亞州西北部。生長在海拔零至二千公尺的草地及開闊地區。
花菱草是美國加州的州花，加州指定每年的四月六日為花菱草日[1]。在加州的州界牌上有花菱草的圖像。
一年生或多年生植物，植株可以長到五十至六十公分高。葉互生，灰藍綠色，葉分裂，裂片頂端圓形。花單生在一枝長花莖上，有四片花瓣，花瓣長二至六公分，花黃色至橙色，開花期從二月到九月。 花會進行睡眠運動，在夜間花會閉合起來，到第二天早上再次開放。當白天的天氣寒冷、多風或陰天時也會使花閉合，不會展開。[2]果實是細長的蒴果，長三至九公分，成熟時會裂開成二瓣，釋放出裏面的種子。種子小，多數，黑色或深褐色。
花菱草是一種耐旱且容易栽培的觀賞花卉，喜歡全日照、排水良好的沙質土壤及貧瘠土地。除了可以作為庭園、植生復育及公路綠化美化的植物外，花菱草經常會出現在道路兩旁、受到擾動的土地及火災燒過後的地方，它在受擾動過的土壤裏長的很好。
加州罌粟對許多美國西部的原住民具有文化意義，其中包括美國西部 Luiseno，Cahuilla，Costanoan 和 Pomo 部落。 大多數經常使用植物或植物的特定部位作為食物來源和藥物。
根部一般含有較高水平的生物鹼，被用作鎮靜劑、鎮痛用途；花部份類胡蘿蔔素含量高，並帶有點甜味，可以作為芳香口氣的咀嚼物，花粉可作為眼影或特殊場合時彩繪身體粉刷物。 全株植物也被放在孩童的床下，據稱可安寧睡眠。[1]。
美國原住民利用花菱草的全草做草藥，是一種苦味的鎮靜藥草，起到利尿劑的作用，可緩解疼痛、緩解痙攣、促進排汗。也被用於治療精神緊張焦慮、失眠和尿失禁（尤其是兒童）。它的效果與罌粟（Papaver somniferum）相似，但其作用更溫和，不會抑制中樞神經系統[4]。
另一份報告指出：它對中樞神經系統有明顯不同的影響，不是一種麻醉劑，而是傾向於使心理情緒狀況正常化 ( 抗焦慮、抗抑鬱 ) [5]。
並有研究論文指出：水提取物所產生的藥用效應並不會誘導任何毒性作用。
羚羊谷花菱草保護區位於美國加州洛杉磯郡北部，在花菱草的盛花期，保護區內1475英畝的土地上開滿了橙色的花朵。
由於花朵美麗和易於栽培，花菱草被引種到其他地區作為觀賞植物，如澳洲、南非、智利及阿根廷，在澳洲及智利已經歸化成野生植物。
花菱草的變異性很大，曾經有90多個不同的學名， 某些植物學家將其處理為二個亞種、四個變種（如：Leger and Rice, 2003）， 也有些植物學家認為不需要再細分為亞種（如：Jepson 1993）。
花菱草（ 學名：Eschscholzia californica )，通俗名：加州罌粟 California poppy、金英花 golden poppy, California sunlight, cup of gold，是罌粟科花菱草屬的一種草本植物。原產於美國西部及墨西哥，分佈在美國的加州，向外延伸至俄勒岡州、華盛頓州南部、內華達州、亞利桑那州及新墨西哥州等地，在墨西哥則分佈在索諾拉州及下加利福尼亞州西北部。生長在海拔零至二千公尺的草地及開闊地區。
花菱草是美國加州的州花，加州指定每年的四月六日為花菱草日。在加州的州界牌上有花菱草的圖像。
ハナビシソウ（花菱草、学名：Eschscholzia californica）は、ケシ科ハナビシソウ属の耐寒性一年草である。別名、カリフォルニアポピー。カリフォルニア州の州花。
明治時代に渡来し、家紋の花菱に似ているために、この名がある。同属植物は8-10種あり、いずれもアメリカ合衆国西部に分布している。
ハナビシソウは、草丈60cmくらい、茎は根元からよく出て株立ちになり、葉は掌状に3裂する。4月から5月にかけて、花径7-10cmくらいの4弁花を開く。花色は、濃い黄色が基本だが、淡黄色・オレンジ色・朱色・サーモンピンクなどのものもあり、八重咲きもある。
花壇や切り花用に用いられている。属名は、ロシア系ドイツ人の医師、博物学者のヨハン・フリードリッヒ・エッショルツ(Johann Friedrich Eschscholz 1793 - 1831)に由来する。ロシア語のщをドイツ語でschschと綴るため、非常に読みにくい名前になっている。
同属の植物に、ヒメハナビシソウ E. caespicata があり、草丈30cmくらい、花も4cmくらいと小柄で、鉢植えやプランター植えに栽培されている。
寒さに強く、病虫害もほとんどない丈夫な草花である。秋分頃に花壇に直まきする。タネは比較的細かいが、タネが見え隠れする程度に覆土しておくと、1週間くらいで発芽する。日当たりと排水のよいところなら、ほとんど手がかからない植物である。
