It is an erect viscid annual or perennial plant with long white hairs. Leaves are ovate to sub-rhombic, cordate to cuneate; the upper leaves are lanceolate, with entire margins. Flowers are sessile in the upper axils, whitish to pale yellow with greenish or purple throat.
Mareotic Sector, Galala Desert.
Southern Russia, Balkan, Mediterranean region, Arabia, Iraq.
Rough ground.
Annual or perennial
Height: 20-60 cm.
Hyoscyamus albus ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia de les solanacees.
Ye una planta nativa del norte d'África y estendida por tol Mediterraneu hasta'l sur de Rusia, y coles mesmes carauterístiques y propiedaes qu'el beleñu negru. Estrémase sobremanera nos sos flores que son mariellu maciu, pero los frutos son práuticamente similares: esto ye, un pixidio de dos cámares separaes por un tabique vertical y que contién numberoses granes, milimétriques, de contorna tri-cuadrangular, esplanaes, de color marrón y cubiertes de hoyitos de forma irregular.
Conozse popularmente como beleñu blancu, ente munchos otros nomes.
Hyoscyamus albus describióse por Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 180, nel añu 1753.[2]
Númberu de cromosomes de Hyoscyamus albus (Fam. Solanaceae) y táxones infraespecíficos: n=34; 2n=68.[3]
Hyoscyamus albus ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia de les solanacees.
Ağ batbat (lat. Hyoscyamus albus)[1] - batbat cinsinə aid bitki növü.[2]
Hyoscyamus albus,[1] és una planta solanàcia.[2][3][4]
És planta nativa del nord d'Àfrica i estesa per tota la conca del Mediterrani fins al sud de Rússia i té les mateixes característiques i propietats que el juiquam negre (Hyoscyamus niger). Se'n diferencia sobre tot per les seves flors que són de color groc pàllid però els seus fruits s´pon molt similars (en pixidi) amb nombroses petites llavors.
Hyoscyamus albus, és una planta solanàcia.
És planta nativa del nord d'Àfrica i estesa per tota la conca del Mediterrani fins al sud de Rússia i té les mateixes característiques i propietats que el juiquam negre (Hyoscyamus niger). Se'n diferencia sobre tot per les seves flors que són de color groc pàllid però els seus fruits s´pon molt similars (en pixidi) amb nombroses petites llavors.
Blín bílý (Hyoscyamus albus) je jedovatá bylina z čeledi lilkovité. Vyskytuje se v oblasti Středomoří.
Blín bílý je 20–30 cm vysoká je jednoletá až víceletá bylina s chlupatou lodyhou. Listy rostoucí v přízemní růžici brzy mizí, listy na lodyze jsou střídavé, řapíkaté a vejčité, s zubatým až vykrajovaným okrajem. Rostlina kvete od března do září světle žlutými květy s purpurovou skvrnou ve středu, jsou uspořádány ve vijanech a mají nálevkovitou korunu.
Blín bílý je rozšířen ve Středomoří, od Kanárských ostrovů po Irák. Byl zavlečen i do některých států na východě USA. Roste především na skalách a sutích, často v dosahu příboje a na stanovištích ovlivněných člověkem.
Všechny části rostliny, především však listy a semena, jsou využitelné jako sedativum (zejména bolesti způsobené močovými kameny) a také jako halucinogen, kvůli obsahu alkaloidu atropin. Jeho utišující a spazmolytické účinky jsou užitečné při léčbě raných příznaků Parkinsonovy choroby. Je považován za lepší pro vnitřní užití než blín černý, který je užíván zevně.[1] Listy se sklízí, když je rostlina v plném květu, a jsou sušeny pro pozdější využití. Vzhledem k silné jedovatosti by měl být užíván jen pod dohledem lékaře a s velkou opatrností.
Dále se využívá na léčbu astmatu, černého kašle, nevolnosti, Meniérova syndromu, třesu při senilitě či ochrnutí a jako předoperační lék. Zevně se využívá ve formě oleje na zmírnění bolestivých stavů jako neuralgie, zubních a revmatických bolestí. Semena jsou užívána při léčbě astmatu, kašle, epilepsie, bolesti svalů a bolesti zubů.[zdroj?]
V antickém Řecku byl blín bílý zasvěcen bohu Apollónovi a nazýván hyoskiamos ("sviní bob") nebo pitonionca ("dračí rostlina"). Římany byl nazýván apollinaris, symfoniaca nebo insanin („vyvolávající šílenství“), Galy bellinotem („bylina Belena“).
Pro své psychoaktivní účinky byl používán jako divinační prostředek, prostřednictvím vdechování dýmu z byliny nebo jejích semen.[2] Dále byl oblíbeným afrodisiakem a thessálské čarodějnice ho používali do nápojů lásky.
Už od starověku byl také užíván jako léčivá rostlina, především v podobě masti. Léčili se jím například bolesti plic, jater nebo zubů.
Blín bílý (Hyoscyamus albus) je jedovatá bylina z čeledi lilkovité. Vyskytuje se v oblasti Středomoří.
Das Weiße Bilsenkraut (Hyoscyamus albus) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nachtschattengewächse (Solanaceae).
Das Weiße Bilsenkraut ist eine einjährige, zweijährige oder mehrjährige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 90 Zentimeter erreicht. Sie ist dicht drüsig behaart, klebrig und verströmt einen unangenehmen Geruch. Der Stängel ist aufrecht und schlank. Die einfachen, dicht weich drüsenhaarigen Laubblätter sind wechselständig, länger oder kürzer gestielt, rundspitzig bis spitz oder stumpf, eiförmig bis rundlich, 4 bis 10 Zentimeter lang und stumpf bis spitz, teils buchtig, gezähnt bis gelappt.
Die zwittrigen und fünfzähligen Blüten mit doppelter Blütenhülle sind sitzend oder kurz gestielt und in dichten, einseitswendigen Blütenständen mit laubigen Tragblättern angeordnet. Diese sind gestielt, rundspitzig und eiförmig bis verkehrt-eiförmig oder spatelförmig sowie ganzrandig bis grob, teils entfernt, gezähnt oder gebuchtet bis geschweift. Der Kelch ist glockig, fünfzähnig und weich, zottig drüsig behaart, während der Fruchtzeit ist er vergrößert und bauchig. Die Krone ist trichtförmig und hat eine Breite von bis zu 3 Zentimeter. Es sind 5 stumpfe bis abgerundete, kurze Lappen vorhanden. Die Krone ist gelblichweiß gefärbt, im Schlund grün oder braunviolett. Es sind 5 Staubblätter vorhanden, die nur gering herausragen. Der zweikammerige Fruchtknoten ist oberständig mit einem langen Griffel.
Blütezeit ist von Mai bis August, zum Teil auch ganzjährig. Es werden vielsamige Kapselfrüchte (Deckelkapsel, Pyxidium) im beständigen Kelch gebildet. Die kleinen, grauen Samen sind feingrubig und etwa 1,5 Millimeter groß.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 68, seltener 34.[1]
Das Weiße Bilsenkraut kommt vom Mittelmeergebiet bis zum südlichen Russland auf Schuttplätzen, Mauern und Ruinen vor. Das Verbreitungsgebiet umfasst Makaronesien, Nordafrika, Südeuropa, die Ukraine, Westasien und die Arabische Halbinsel.[2] Auf den Azoren ist die Art ein Neophyt.[2]
Das Weiße Bilsenkraut (Hyoscyamus albus) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nachtschattengewächse (Solanaceae).
Το γερούλι (επιστημονική ονομασία - Hyoscyamus albus - ελλ. Υοσκύαμος) είναι φυτό της οικογένειας των Σολανάκαιων.[1][2][3] Το φυτό αναπαράγεται κυρίως στη Νότια Ευρώπη. Υπάρχουν 11 είδη και είναι όλα τοξικά, ενώ από το φυτό χρησιμοποιούνται τα φύλλα και τα κουκούτσια. Χρησιμοποιείται για επουλώσεις. Επίσης, είναι αναλγητικό, αναισθητικό, σπασμολυτικό, ναρκωτικό, προκαλεί διαστολή της κόρης. Η τοξικότητα είναι ανάλογη των συνθηκών και του χώματος στα οποία μεγαλώνει το φυτό.
Λογοτεχνικές αναφορές: Άμλετ (Σαίξπηρ) για τη δολοφονία του Βασιλιά. Νοστράδαμος. Φλωμπέρ.
Το γερούλι (επιστημονική ονομασία - Hyoscyamus albus - ελλ. Υοσκύαμος) είναι φυτό της οικογένειας των Σολανάκαιων. Το φυτό αναπαράγεται κυρίως στη Νότια Ευρώπη. Υπάρχουν 11 είδη και είναι όλα τοξικά, ενώ από το φυτό χρησιμοποιούνται τα φύλλα και τα κουκούτσια. Χρησιμοποιείται για επουλώσεις. Επίσης, είναι αναλγητικό, αναισθητικό, σπασμολυτικό, ναρκωτικό, προκαλεί διαστολή της κόρης. Η τοξικότητα είναι ανάλογη των συνθηκών και του χώματος στα οποία μεγαλώνει το φυτό.
Λογοτεχνικές αναφορές: Άμλετ (Σαίξπηρ) για τη δολοφονία του Βασιλιά. Νοστράδαμος. Φλωμπέρ.
Hyoscyamus albus, the white henbane[1] or yellow henbane, is a plant in the family of Solanaceae.[2][3][4] It is native to Southern Europe, North Africa, West Asia and Macaronesia.[5]
Erect plant 20-80 cm tall, sticky and covered with glandular-woolly hairs. All leaves stalked, ovate, bluntly sinuately toothed, Flowers 3 cm across, only the lowest ones stalked, in dense, leafy spike-like inflorescences, the flowers mostly facing the same way. Corolla tubular to bell-shaped, almost regular, with 5 lobes, glandular hairy outside, usually yellowish white, the throat green or purple. Anthers not or only slightly protruding. Calyx densely glandular-woolly 2-2.5 cm long at fruiting-time. Slightly poisonous plant. Flowers March to September. Waste ground, road sides, on walls, often near and in settlements, villages, towns, ancient sites. Mediterranean region, Canary Islands, eastwards to S. Russia and Iraq.[6]
In the mythological tradition the discovery of the hallucinogenic properties of white henbane (Hyoscyamus albus) has been attributed to the Greek divine hero Heracles. Doctors of the Hippocratic school of medicine gave an infusion of the seeds in wine in cases of fever, tetanus and female disorders, for example, where paralysis occurred after childbirth, Dioscorides used both seed and leaves pounded and soaked with hot water to deaden pain and preferred white henbane (Hyoscyamus albus) to other species more likely to cause madness and induce sleep. [7]
Hyoscyamus albus, the white henbane or yellow henbane, is a plant in the family of Solanaceae. It is native to Southern Europe, North Africa, West Asia and Macaronesia.
Hyoscyamus albus, el beleño blanco —entre otros muchos nombres vernáculos—, es una especie de planta herbácea del género Hyoscyamus en la familia Solanaceae. Como todas las especies del género Hyoscyamus, es una planta venenosa que, aunque tenga ciertos usos farmacéutico/medicinales benéficos, debe manejarse con suma precaución, ya que, entre otros aspectos, la cantidad de principios activos peligrosos para una especie o, incluso, un individuo en particular puede variar de manera importante e imprevisible según las condiciones edáficas y climáticas del lugar de recolección.
Tiene las mismas características y propiedades que el beleño negro. Se diferencia sobre todo en sus flores que son amarillo pálido, pero los frutos son prácticamente similares: o sea, un pixidio de dos lóculos separados por un tabique vertical y que contiene numerosas semillas, milimétricas, de contorno tri-cuadrangular, aplanadas, de color marrón y cubiertas de hoyitos de forma irregular. [1]
Es una planta nativa desde Macaronesia y la Cuenca mediterránea hasta Asia occidental.[1][2][3][4][5]Introducida en Estados Unidos y Canadá.[6]Crece en bordes de caminos, pedregales, roquedos, paredes, muros —incluso en ambiente urbano— y escombreras, en substratos nitrificados desde el nivel del mar hasta unos 1300 m de altitud. Florece y fructifica todo el año.[1]
Hyoscyamus albus fue descrita por Linneo y publicado en Species Plantarum, vol. 1, p. 180[1], en el año 1753.[11]
Número básico de cromosomas: x = 17.[16][17]
|url=
(ayuda) Hyoscyamus albus, el beleño blanco —entre otros muchos nombres vernáculos—, es una especie de planta herbácea del género Hyoscyamus en la familia Solanaceae. Como todas las especies del género Hyoscyamus, es una planta venenosa que, aunque tenga ciertos usos farmacéutico/medicinales benéficos, debe manejarse con suma precaución, ya que, entre otros aspectos, la cantidad de principios activos peligrosos para una especie o, incluso, un individuo en particular puede variar de manera importante e imprevisible según las condiciones edáficas y climáticas del lugar de recolección.
Hyoscyamus albus, la Jusquiame blanche, est une plante herbacée de la famille des Solanacées.
Selon Tropicos (24 août 2015)[1] :
Décombres, terrains vagues, murs en région méditerranéenne.
Hyoscyamus albus, la Jusquiame blanche, est une plante herbacée de la famille des Solanacées.
Hyoscyamus albus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Solanaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 180. 1753.[1]
O seu nome comum é meimendro-branco.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Hyoscyamus albus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Solanaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 180. 1753.
O seu nome comum é meimendro-branco.
Vit bolmört (Hyoscyamus albus) är en art i familjen potatisväxter och förekommer naturligt från östra och södra Europa till Azorerna, Madeira, Kanarieöarna, Medelhavsområdet, Arabiska halvön och Irak.
Hela växten är mycket giftig[1].
Vit bolmört (Hyoscyamus albus) är en art i familjen potatisväxter och förekommer naturligt från östra och södra Europa till Azorerna, Madeira, Kanarieöarna, Medelhavsområdet, Arabiska halvön och Irak.
Hela växten är mycket giftig.
Багаторічна, дворічна або однорічна, густо опушена рослина. Стебла до 50 см, розгалужені. Нижнє листя на довгих черешках, 12 х 10 см, від яйцевидих до майже округлих. Суцвіття щільне, до 30 см у плодоношенні. Віночок 15-35 мм, жовтуватий, часто з фіолетово-пурпуровим горлом, зовні опушений. Капсула 10-12 мм, як правило, слабо опушена кришка зверху. Насіння 1-1,4 х 0,9-1,2 мм, сіре. Цвіте з січня по травень.
Північна Африка: Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс. Азія: Саудівська Аравія; Кіпр; Єгипет — Синай; Ірак; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина. Європа: Україна [вкл. Крим]; Албанія; Болгарія; Хорватія; Греція [вкл. Крит]; Італія [вкл. Сардинія, Сицилія]; Румунія; Словенія; Франція [вкл. Корсика]; Португалія [вкл. Мадейра]; Гібралтар; Іспанія [вкл. Балеарські острови, Канарські острови]. Населяє узбіччя доріг, кам'янисті, скелясті ділянки, стіни і щебінь; 1-1300 м.
Hyoscyamus albus là loài thực vật có hoa trong họ Cà. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Hyoscyamus albus là loài thực vật có hoa trong họ Cà. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Сизовато-зелёное однолетнее или двулетнее (озимое), изредка многолетнее, растение. Корень деревянистый, вертикальный. Стебель высотой 5—50 см, травянистый, прямой или приподнимающийся, простой или вверху ветвистый, густо опушённый оттопыренными, длинными, клейкими волосками.
Листья мелкие, по жилкам железисто-волосистые, все черешчатые. Стеблевые листья широко-яйцевидные, иногда до почти округлых, с сердцевидным, усечённым или широко клиновидным основанием, к верхушке резко суженные, коротко приострённые или тупые, неглубоко выемчато-лопастные или крупнозубчатые, с каждой стороны с тремя-пятью расставленными, треугольными, широкими, тупыми или острыми, неодинаковыми и часто несимметрично расположенными лопастями или зубцами. Прицветные — такие же, как стеблевые, или более узкие, расставленно-зубчатые.
Цветки все почти сидячие или нижние на заметных, длиной 5—10 мм цветоножках. Чашечка трубчато-колокольчатая, при плодах несколько более широкая, увеличенная (длиной 1,5—2,5 см), с короткими, в 4—6 раз короче трубки, широкими, треугольными, острыми, почти равными зубцами, снаружи оттопыренно железисто-волосистая, под конец с резкой выдающейся сетью жилок. Венчик с бледно-жёлтым, одноцветным отгибом и жёлтым или фиолетовым зевом, с трубкой, почти равной отгибу; отгиб заметно косой, с неравными лопастями. Тычинки неравные, более длинные почти равны венчику, с нитями, в нижней части волосистыми, прикрепленными в нижней части трубки. Столбик голый, равный тычинкам.
Коробочка в полтора раза короче чашечки, с выпуклой крышечкой. Семена длиной около 1,5 мм, шириной 1—1,25 мм, беловато-серые, почковидные, ячеистые, с ячейками, разделенными толстыми перегородками.
Цветёт в мае — сентябре. Плодоносит с июня.
Вид Белена белая входит в род Белена (Hyoscyamus) трибы Беленовые (Hyoscyameae) подсемейства Паслёновые (Solanoideae) семейства Паслёновые (Solanaceae) порядка Паслёноцветные (Solanales).
ещё 4 семейства (согласно Системе APG II) ещё 6 триб (согласно Системе APG II) еще около 20 видов порядок Паслёноцветные подсемейство Паслёновые род Белена царство Цветковые, или Покрытосеменные семейство Паслёновые триба Беленовые вид Белена белая ещё 44 порядка цветковых растений (согласно Системе APG II) ещё 6 подсемейств (согласно Системе APG II) ещё 6 родовСизовато-зелёное однолетнее или двулетнее (озимое), изредка многолетнее, растение. Корень деревянистый, вертикальный. Стебель высотой 5—50 см, травянистый, прямой или приподнимающийся, простой или вверху ветвистый, густо опушённый оттопыренными, длинными, клейкими волосками.
Листья мелкие, по жилкам железисто-волосистые, все черешчатые. Стеблевые листья широко-яйцевидные, иногда до почти округлых, с сердцевидным, усечённым или широко клиновидным основанием, к верхушке резко суженные, коротко приострённые или тупые, неглубоко выемчато-лопастные или крупнозубчатые, с каждой стороны с тремя-пятью расставленными, треугольными, широкими, тупыми или острыми, неодинаковыми и часто несимметрично расположенными лопастями или зубцами. Прицветные — такие же, как стеблевые, или более узкие, расставленно-зубчатые.
Цветки все почти сидячие или нижние на заметных, длиной 5—10 мм цветоножках. Чашечка трубчато-колокольчатая, при плодах несколько более широкая, увеличенная (длиной 1,5—2,5 см), с короткими, в 4—6 раз короче трубки, широкими, треугольными, острыми, почти равными зубцами, снаружи оттопыренно железисто-волосистая, под конец с резкой выдающейся сетью жилок. Венчик с бледно-жёлтым, одноцветным отгибом и жёлтым или фиолетовым зевом, с трубкой, почти равной отгибу; отгиб заметно косой, с неравными лопастями. Тычинки неравные, более длинные почти равны венчику, с нитями, в нижней части волосистыми, прикрепленными в нижней части трубки. Столбик голый, равный тычинкам.
Коробочка в полтора раза короче чашечки, с выпуклой крышечкой. Семена длиной около 1,5 мм, шириной 1—1,25 мм, беловато-серые, почковидные, ячеистые, с ячейками, разделенными толстыми перегородками.
Цветёт в мае — сентябре. Плодоносит с июня.