بنج أبيض

Hyoscyamus albus ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia de les solanacees.

Distribución y carauterístiques

Ye una planta nativa del norte d'África y estendida por tol Mediterraneu hasta'l sur de Rusia, y coles mesmes carauterístiques y propiedaes qu'el beleñu negru. Estrémase sobremanera nos sos flores que son mariellu maciu, pero los frutos son práuticamente similares: esto ye, un pixidio de dos cámares separaes por un tabique vertical y que contién numberoses granes, milimétriques, de contorna tri-cuadrangular, esplanaes, de color marrón y cubiertes de hoyitos de forma irregular.
Conozse popularmente como beleñu blancu, ente munchos otros nomes.

Propiedaes

• Ye una planta venenosa que tien munchos alcaloides como principiu activu, principalmente hiosciamina
• A dosis elevaes convertir en narcóticu
• Ye usáu en homeopatía como calmante
• Nos pueblos primitivos utilizábase como afrodisiacu, siendo'l principal componente de los "filtros d'amor"
• Utilizáu so control médicu pa tratar los "delírium tremens", epilepsia, velea, terrores, bronquitis asmática, etc.^[1]

Taxonomía

Hyoscyamus albus describióse por Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 180, nel añu 1753.^[2]

Citoloxía

Númberu de cromosomes de Hyoscyamus albus (Fam. Solanaceae) y táxones infraespecíficos: n=34; 2n=68.^[3]

Sinonimia

• Hyoscyamus canariensis Ker Gawl.
• Hyoscyamus clusii G.Don
• Hyoscyamus luridus Salisb.
• Hyoscyamus major Mill.
• Hyoscyamus minor Mill.
• H. saguntinus Pau
• Hyoscyamus varians Vis.^[4]

Nome común

• Castellanu: abeleño, adormidera, adormidera de rapiega, aveniños, baleño, beleñu, beleñu blancu, beleñu doráu, beneno, beninos, beniños, bininos, biñiños, colecillas lloques, dormidera, flor de la muerte, yerba lloco, meleño, neños, tabacu, tabacu cantu, veleño, veleño blancu, veleño blancucu, veleño de Creta mayor, veninio, vizleño, viznino.

Ver tamién

• Terminoloxía descriptiva de les plantes
• Cronoloxía de la botánica
• Historia de la Botánica
• Carauterístiques de les solanacees

Referencies

Bibliografía

1. Wunderlin, R. P. 1998. Guide Vasc. Pl. Florida i–x + 1–806. University Press of Florida, Gainseville.
2. BATTANDIER, J. A. & TRABUT, M. (1888). Flore de l'Algérie. Dicotyledones. [1-184] Monocotyledones par L. Trabut. [p.624]
3. JAHANDIEZ, Y. & R. MAIRE (1934). Catalogue des Plantes du Maroc. [vol. 3] Minerva, Lechevalier éds., Alger. [p.660]
4. NÈGRE, R. (1962). Petite flore des régions arides du Maroc occidental. Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS.), Paris, 1961-1962. Vol. 2: [1]-566. [p.187]
5. QUÉZEL, P. & S. SANTA (1963). NOUVELLE FLORE DE L'ALGÉRIE et des régions désertiques méridionales. vol. [2] CNRS., Paris. [p.824]
6. TUTIN, T. G. & al. (ed.) (1972). Flora Europaea. (vol.3) Cambridge University Press, Cambridge. [p.195]
7. ALI, S. I., S. M. H. JAFRI & A. EL GADI (ed.) (1989). Flora of Libya. Al Faateh University. Tripoli. [p.21]
8. POTTIER-ALAPETITE, G (1981). Flore de la Tunisie [vol. 2]. Publié par les soins d'A. NABLI. Ministère de l'Enseign. Sup. et de la Rech. Scient. et Ministère de l'Agric. Tunis. [p.818]
9. VALDES, B., S. TALAVERA & Y. FERNANDEZ-GALIANO (ed.) (1987). Flora Vascular d'Andalucía Occidental, vol. 2 Ketrès éditoria, Barcelona. [p.361]
10. Fl. Egypt (Boulos) 3: 50 (2002).
11. FENNANE, M. & M. IBN TATTOU (2005). Flore vasculaire du Maroc. Inventaire et chorologie. Trav. Inst. Sci. Univ. Mohammed V, Sér. Bot. 37: [383]
12. FENNANE, M., M. IBN TATTOU, A. OUYAHYA & J. EL OUALIDI (éd.) (2007). Flore Pratique du Maroc [vol.2] Fl. Prat. Maroc 2: [355]
13. -y Floc'H, Y. & L. Boulos (2008). Flore de Tunisie. Catalogue synonymique commenté. Montpellier. 461pp. [p.295]

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Hyoscyamus albus.
• Hyoscyamus albus en CJB

Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.

Ağ batbat (lat. Hyoscyamus albus)^[1] - batbat cinsinə aid bitki növü.^[2]

Mənbə

1. ↑ Nurəddin Əliyev. Azərbaycanın dərman bitkiləri və fitoterapiya. Bakı, Elm, 1998.
2. ↑ Elşad Qurbanov. Ali bitkilərin sistematikası, Bakı, 2009.

İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.

Hyoscyamus albus,^[1] és una planta solanàcia.^[2][3][4]

És planta nativa del nord d'Àfrica i estesa per tota la conca del Mediterrani fins al sud de Rússia i té les mateixes característiques i propietats que el juiquam negre (Hyoscyamus niger). Se'n diferencia sobre tot per les seves flors que són de color groc pàllid però els seus fruits s´pon molt similars (en pixidi) amb nombroses petites llavors.

Propietats

• És una planta verinosa i planta medicinal amb molts alcaloides, principalment hiosciamina
• A dosis elevades es converteix en narcòtic
• Usat en homeopatia com calmant
• Utilitzat sota control mèdic per tractar els "delírium tremens", epilèpsia, insomni, terrors, bronquitis asmàtica, etc.^[5]

Sinònims

• Hyoscyamus canariensis Ker Gawl.
• Hyoscyamus clusii G.Don
• Hyoscyamus luridus Salisb.
• Hyoscyamus major Mill.
• Hyoscyamus minor Mill.
• Hyoscyamus saguntinus Pau
• Hyoscyamus varians Vis.^[6]

Referències

A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Hyoscyamus albus

Blín bílý (Hyoscyamus albus) je jedovatá bylina z čeledi lilkovité. Vyskytuje se v oblasti Středomoří.

Popis

Blín bílý je 20–30 cm vysoká je jednoletá až víceletá bylina s chlupatou lodyhou. Listy rostoucí v přízemní růžici brzy mizí, listy na lodyze jsou střídavé, řapíkaté a vejčité, s zubatým až vykrajovaným okrajem. Rostlina kvete od března do září světle žlutými květy s purpurovou skvrnou ve středu, jsou uspořádány ve vijanech a mají nálevkovitou korunu.

Areál rozšíření

Blín bílý je rozšířen ve Středomoří, od Kanárských ostrovů po Irák. Byl zavlečen i do některých států na východě USA. Roste především na skalách a sutích, často v dosahu příboje a na stanovištích ovlivněných člověkem.

Využití

Všechny části rostliny, především však listy a semena, jsou využitelné jako sedativum (zejména bolesti způsobené močovými kameny) a také jako halucinogen, kvůli obsahu alkaloidu atropin. Jeho utišující a spazmolytické účinky jsou užitečné při léčbě raných příznaků Parkinsonovy choroby. Je považován za lepší pro vnitřní užití než blín černý, který je užíván zevně.^[1] Listy se sklízí, když je rostlina v plném květu, a jsou sušeny pro pozdější využití. Vzhledem k silné jedovatosti by měl být užíván jen pod dohledem lékaře a s velkou opatrností.

Dále se využívá na léčbu astmatu, černého kašle, nevolnosti, Meniérova syndromu, třesu při senilitě či ochrnutí a jako předoperační lék. Zevně se využívá ve formě oleje na zmírnění bolestivých stavů jako neuralgie, zubních a revmatických bolestí. Semena jsou užívána při léčbě astmatu, kašle, epilepsie, bolesti svalů a bolesti zubů.^[zdroj?]

Lidová kultura

V antickém Řecku byl blín bílý zasvěcen bohu Apollónovi a nazýván hyoskiamos ("sviní bob") nebo pitonionca ("dračí rostlina"). Římany byl nazýván apollinaris, symfoniaca nebo insanin („vyvolávající šílenství“), Galy bellinotem („bylina Belena“).

Pro své psychoaktivní účinky byl používán jako divinační prostředek, prostřednictvím vdechování dýmu z byliny nebo jejích semen.^[2] Dále byl oblíbeným afrodisiakem a thessálské čarodějnice ho používali do nápojů lásky.

Už od starověku byl také užíván jako léčivá rostlina, především v podobě masti. Léčili se jím například bolesti plic, jater nebo zubů.

Reference

1. ↑ http://www.pfaf.org/database/plants.php?Hyoscyamus+albus
2. ↑ Müller-Ebelingová C., Rätsch Ch., Čarodějná medicína, Volvox Globator, Praha, 2000, s. 110

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu blín bílý ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo blín bílý ve Wikislovníku
• Blín bílý na Botany.cz
• Blín bílý na Plants For A Future
• Blín bílý na biolibu

Das Weiße Bilsenkraut (Hyoscyamus albus) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nachtschattengewächse (Solanaceae).

Merkmale

Das Weiße Bilsenkraut ist eine einjährige, zweijährige oder mehrjährige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 90 Zentimeter erreicht. Sie ist dicht drüsig behaart, klebrig und verströmt einen unangenehmen Geruch. Der Stängel ist aufrecht und schlank. Die einfachen, dicht weich drüsenhaarigen Laubblätter sind wechselständig, länger oder kürzer gestielt, rundspitzig bis spitz oder stumpf, eiförmig bis rundlich, 4 bis 10 Zentimeter lang und stumpf bis spitz, teils buchtig, gezähnt bis gelappt.

Die zwittrigen und fünfzähligen Blüten mit doppelter Blütenhülle sind sitzend oder kurz gestielt und in dichten, einseitswendigen Blütenständen mit laubigen Tragblättern angeordnet. Diese sind gestielt, rundspitzig und eiförmig bis verkehrt-eiförmig oder spatelförmig sowie ganzrandig bis grob, teils entfernt, gezähnt oder gebuchtet bis geschweift. Der Kelch ist glockig, fünfzähnig und weich, zottig drüsig behaart, während der Fruchtzeit ist er vergrößert und bauchig. Die Krone ist trichtförmig und hat eine Breite von bis zu 3 Zentimeter. Es sind 5 stumpfe bis abgerundete, kurze Lappen vorhanden. Die Krone ist gelblichweiß gefärbt, im Schlund grün oder braunviolett. Es sind 5 Staubblätter vorhanden, die nur gering herausragen. Der zweikammerige Fruchtknoten ist oberständig mit einem langen Griffel.

Blütezeit ist von Mai bis August, zum Teil auch ganzjährig. Es werden vielsamige Kapselfrüchte (Deckelkapsel, Pyxidium) im beständigen Kelch gebildet. Die kleinen, grauen Samen sind feingrubig und etwa 1,5 Millimeter groß.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 68, seltener 34.^[1]

Vorkommen

Das Weiße Bilsenkraut kommt vom Mittelmeergebiet bis zum südlichen Russland auf Schuttplätzen, Mauern und Ruinen vor. Das Verbreitungsgebiet umfasst Makaronesien, Nordafrika, Südeuropa, die Ukraine, Westasien und die Arabische Halbinsel.^[2] Auf den Azoren ist die Art ein Neophyt.^[2]

Siehe auch

• Schwarzes Bilsenkraut

Literatur

• Ehrentraud Bayer, Karl-Peter Buttler, Xaver Finkenzeller, Jürke Grau: Pflanzen des Mittelmeerraums (Die farbigen Naturführer). Mosaik Verlag GmbH, München 1986.
• J. Swamy, P. S. Annamma, K. Chandra Mohan, L. Rasingam: Hyoscyamus albus (Solanaceae): A new distributional record for India. In: Rheedea. Vol. 25(1), 2015, S. 54–56, online researchgate.net.
• James Cullen, Sabina G. Knees, H. Suzanne Cubey: The European Garden Flora. Vol. V., Second Edition, Cambridge Univ. Press, 2011, ISBN 978-0-521-76164-2, S. 139.

Einzelnachweise

1. ↑ Hyoscyamus albus bei Tropicos.org. In: IPCN Chromosome Reports. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
2. ↑ ^{a b} Hyoscyamus im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 2. Dezember 2017.

Το γερούλι (επιστημονική ονομασία - Hyoscyamus albus - ελλ. Υοσκύαμος) είναι φυτό της οικογένειας των Σολανάκαιων.^[1][2][3] Το φυτό αναπαράγεται κυρίως στη Νότια Ευρώπη. Υπάρχουν 11 είδη και είναι όλα τοξικά, ενώ από το φυτό χρησιμοποιούνται τα φύλλα και τα κουκούτσια. Χρησιμοποιείται για επουλώσεις. Επίσης, είναι αναλγητικό, αναισθητικό, σπασμολυτικό, ναρκωτικό, προκαλεί διαστολή της κόρης. Η τοξικότητα είναι ανάλογη των συνθηκών και του χώματος στα οποία μεγαλώνει το φυτό.

Λογοτεχνικές αναφορές: Άμλετ (Σαίξπηρ) για τη δολοφονία του Βασιλιά. Νοστράδαμος. Φλωμπέρ.

Παραπομπές

Hyoscyamus albus, the white henbane^[1] or yellow henbane, is a plant in the family of Solanaceae.^[2][3][4] It is native to Southern Europe, North Africa, West Asia and Macaronesia.^[5]

Description

Erect plant 20-80 cm tall, sticky and covered with glandular-woolly hairs. All leaves stalked, ovate, bluntly sinuately toothed, Flowers 3 cm across, only the lowest ones stalked, in dense, leafy spike-like inflorescences, the flowers mostly facing the same way. Corolla tubular to bell-shaped, almost regular, with 5 lobes, glandular hairy outside, usually yellowish white, the throat green or purple. Anthers not or only slightly protruding. Calyx densely glandular-woolly 2-2.5 cm long at fruiting-time. Slightly poisonous plant. Flowers March to September. Waste ground, road sides, on walls, often near and in settlements, villages, towns, ancient sites. Mediterranean region, Canary Islands, eastwards to S. Russia and Iraq.^[6]

Medicinal use

In the mythological tradition the discovery of the hallucinogenic properties of white henbane (Hyoscyamus albus) has been attributed to the Greek divine hero Heracles. Doctors of the Hippocratic school of medicine gave an infusion of the seeds in wine in cases of fever, tetanus and female disorders, for example, where paralysis occurred after childbirth, Dioscorides used both seed and leaves pounded and soaked with hot water to deaden pain and preferred white henbane (Hyoscyamus albus) to other species more likely to cause madness and induce sleep. ^[7]

References

Retrieved from "https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Hyoscyamus_albus&oldid=1139730120"

Hyoscyamus albus, el beleño blanco —entre otros muchos nombres vernáculos—, es una especie de planta herbácea del género Hyoscyamus en la familia Solanaceae. Como todas las especies del género Hyoscyamus, es una planta venenosa que, aunque tenga ciertos usos farmacéutico/medicinales benéficos, debe manejarse con suma precaución, ya que, entre otros aspectos, la cantidad de principios activos peligrosos para una especie o, incluso, un individuo en particular puede variar de manera importante e imprevisible según las condiciones edáficas y climáticas del lugar de recolección.

Descripción

Tiene las mismas características y propiedades que el beleño negro. Se diferencia sobre todo en sus flores que son amarillo pálido, pero los frutos son prácticamente similares: o sea, un pixidio de dos lóculos separados por un tabique vertical y que contiene numerosas semillas, milimétricas, de contorno tri-cuadrangular, aplanadas, de color marrón y cubiertas de hoyitos de forma irregular. ^[1]​

Distribución y características

Es una planta nativa desde Macaronesia y la Cuenca mediterránea hasta Asia occidental.^[1]​^[2]​^[3]​^[4]​^[5]​Introducida en Estados Unidos y Canadá.^[6]​Crece en bordes de caminos, pedregales, roquedos, paredes, muros —incluso en ambiente urbano— y escombreras, en substratos nitrificados desde el nivel del mar hasta unos 1300 m de altitud. Florece y fructifica todo el año.^[1]​

Composición, propiedades y usos

• Es una planta venenosa que tiene muchos alcaloides como principio activo, principalmente hiosciamina
• A dosis elevadas se convierte en narcótico
• Es usado en homeopatía como calmante
• En los pueblos primitivos se utilizaba como afrodisíaco, siendo el principal componente de los "filtros de amor"
• Utilizado bajo control médico para tratar los "delírium tremens", epilepsia, insomnio, terrores, bronquitis asmática, etc.^[7]​^[8]​^[9]​^[10]​

Taxonomía

Hyoscyamus albus fue descrita por Linneo y publicado en Species Plantarum, vol. 1, p. 180[1], en el año 1753.^[11]​

Etimología

• Hyoscyamus: del latín hýoscýǎmus, -i, prestado del griego ύοσχύαμoς, evocado en Plinio el Viejo en su Naturalis Historia (25, XVII) y ya empleado por los Griegos para nombrar diversas especies del género. El vocablo está construido por las palabras griegas ύοσ, cerdo, jabalí, y χύαμoς, haba, o sea 'Haba de cerdo'^[12]​^[1]​^[13]​y se trataría de una alusión a un episodio de la Odisea en el cual, simplificándolo, Circe, la maga, transforma los compañeros de Ulises en gorrinos haciéndoles beber una poción a base de beleño; Ulises se salva, pues estaba inmunizado por el moly que Hermés le entregó a tiempo, pero sus acompañantes fueron presa de alucinación teriomórfica, provocada por la ingesta de la bebida, alucinación donde se metaforizan, no solo físicamente en cerditos, pero también adoptan sus comportamientos y «Circe les echó de comer bellotas, fabucos y el fruto del cornejo, todo lo que comen los cerdos que se acuestan en el suelo».^[14]​
• albus: prestado del latín albus, -a, -um, blanco, aludiendo al color de la corola.

Sinonimia

• Hyoscyamus canariensis Ker Gawl.
• Hyoscyamus clusii G.Don
• Hyoscyamus luridus Salisb.
• Hyoscyamus major Mill.
• Hyoscyamus minor Mill.
• Hyoscyamus saguntinus Pau
• Hyoscyamus varians Vis.^[15]​

Citología

Número básico de cromosomas: x = 17.^[16]​^[17]​

Nombres comunes

• Castellano: abeleño (2), adormidera, adormidera de zorra (6), aveniños, baleño, belezño, beleño (24), beleño blanco (25), beleño dorado (4), beneno, benignos, beninos (2), beniñas, beniños (3), bilinyo, bininos (2), binyno, biñiños (2), cachirulos, cañaguerras, colecillas locas (6), colmenillas, dormidera (2), flor de la muerte (7), hierba loca (3), meleño (2), niños (2), tabaco, tabaco borde (2), veleño (4), veleño blanco (2), veleño blanquillo, veleño de Creta mayor, veninio, vizleño, viznino, yerba lloca, yerba loca. Las cifras entre paréntesis reflejan la frecuencia del uso del vocablo en España.^[18]​

Referencias

Hyoscyamus albus, la Jusquiame blanche, est une plante herbacée de la famille des Solanacées.

Liste des variétés

Selon Tropicos (24 août 2015)^[1] :

• variété Hyoscyamus albus var. desertorum Asch. & Boiss.

Habitats

Décombres, terrains vagues, murs en région méditerranéenne.

Description et caractéritiques

• Les fleurs jaune pâle de Hyoscyamus albus, ne sont pas veinées. ( Celles de Hyoscyamus niger sont veinées de violet).

Notes et références

Hyoscyamus albus é uma espécie de planta com flor pertencente à família Solanaceae.

A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 180. 1753.^[1]

O seu nome comum é meimendro-branco.^[2]

Portugal

Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.

Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.

Protecção

Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.

Referências

Bibliografia

• Hyoscyamus albus^{[ligação inativa]} - Checklist da Flora de Portugal (Continental, Açores e Madeira) - Sociedade Lusitana de Fitossociologia
• Checklist da Flora do Arquipélago da Madeira (Madeira, Porto Santo, Desertas e Selvagens) - Grupo de Botânica da Madeira
• Hyoscyamus albus - Portal da Biodiversidade dos Açores
• Hyoscyamus albus - The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/ (consultado em 5 de outubro de 2014).
• Hyoscyamus albus - International Plant Names Index
• Castroviejo, S. (coord. gen.). 1986-2012. Flora iberica 1-8, 10-15, 17-18, 21. Real Jardín Botánico, CSIC, Madrid.

Vit bolmört (Hyoscyamus albus) är en art i familjen potatisväxter och förekommer naturligt från östra och södra Europa till Azorerna, Madeira, Kanarieöarna, Medelhavsområdet, Arabiska halvön och Irak.

Hela växten är mycket giftig^[1].

Referenser

1. ^ Wigander, Millan (1976). Farliga växter. Stockholm: Almqvist & Wiksell Förlag. sid. 79. ISBN 91-20-04445-3

Externa länkar

• Den virtuella floran - Bolmört
• Wikimedia Commons har media som rör Vit bolmört.
  Bilder & media

• 1 Опис
• 2 Поширення
• 3 Галерея
• 4 Примітки
• 5 Джерела

1. ↑ Довідник назв рослин України

Hyoscyamus albus là loài thực vật có hoa trong họ Cà. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.^[1]

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Hyoscyamus albus tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Hyoscyamus albus tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Hyoscyamus albus”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 14 tháng 6 năm 2013.

Сизовато-зелёное однолетнее или двулетнее (озимое), изредка многолетнее, растение. Корень деревянистый, вертикальный. Стебель высотой 5—50 см, травянистый, прямой или приподнимающийся, простой или вверху ветвистый, густо опушённый оттопыренными, длинными, клейкими волосками.

Листья мелкие, по жилкам железисто-волосистые, все черешчатые. Стеблевые листья широко-яйцевидные, иногда до почти округлых, с сердцевидным, усечённым или широко клиновидным основанием, к верхушке резко суженные, коротко приострённые или тупые, неглубоко выемчато-лопастные или крупнозубчатые, с каждой стороны с тремя-пятью расставленными, треугольными, широкими, тупыми или острыми, неодинаковыми и часто несимметрично расположенными лопастями или зубцами. Прицветные — такие же, как стеблевые, или более узкие, расставленно-зубчатые.

Цветки все почти сидячие или нижние на заметных, длиной 5—10 мм цветоножках. Чашечка трубчато-колокольчатая, при плодах несколько более широкая, увеличенная (длиной 1,5—2,5 см), с короткими, в 4—6 раз короче трубки, широкими, треугольными, острыми, почти равными зубцами, снаружи оттопыренно железисто-волосистая, под конец с резкой выдающейся сетью жилок. Венчик с бледно-жёлтым, одноцветным отгибом и жёлтым или фиолетовым зевом, с трубкой, почти равной отгибу; отгиб заметно косой, с неравными лопастями. Тычинки неравные, более длинные почти равны венчику, с нитями, в нижней части волосистыми, прикрепленными в нижней части трубки. Столбик голый, равный тычинкам.

Коробочка в полтора раза короче чашечки, с выпуклой крышечкой. Семена длиной около 1,5 мм, шириной 1—1,25 мм, беловато-серые, почковидные, ячеистые, с ячейками, разделенными толстыми перегородками.

Цветёт в мае — сентябре. Плодоносит с июня.

Таксономия

Вид Белена белая входит в род Белена (Hyoscyamus) трибы Беленовые (Hyoscyameae) подсемейства Паслёновые (Solanoideae) семейства Паслёновые (Solanaceae) порядка Паслёноцветные (Solanales).

ещё 4 семейства (согласно Системе APG II) ещё 6 триб (согласно Системе APG II) еще около 20 видов порядок Паслёноцветные подсемейство Паслёновые род Белена царство Цветковые, или Покрытосеменные семейство Паслёновые триба Беленовые вид Белена белая ещё 44 порядка цветковых растений (согласно Системе APG II) ещё 6 подсемейств (согласно Системе APG II) ещё 6 родов

Примечания