الأسماء في صفحات التنقل
Dəlikçiçək (lat. Androsace)[1] - novruzçiçəyikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Dəlikçiçək (lat. Androsace) - novruzçiçəyikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Andròsace és el nom català de les diverses espècies de plantes amb flor del gènere Androsace. És el segon gènere més gran de les primulàcies, i és molt apreciat pels jardiners pels densos coixins de flors blanques o roses que forma. És endèmic de territoris de clima àrtic-alpí, amb moltes espècies al Caucas, i als sistemes muntanyosos del centre i el sud d'Europa, com els Alps i el Pirineu. Comprèn més de 200 espècies. Estudis moleculars recents[1] han inclòs en aquest els gèneres Douglasia (al nord-oest de Nord-amèrica i a la Sibèria oriental) i Vitaliana (endèmic d'Europa). Algunes d'aquestes plantes són anomenades també gessamins de roca.
Són plantes vivàcies o anuals, amb fulles petites i oval·lades en rosetes basals, flors solitàries o en umbel·les simples. Les flors són de color blanc o rosat. És fan essencialment en roques nues a gran altitud, normalment en condicions alpines, encara que algunes espècies es fan a erms o a camps de conreu. Moltes de les espècies d'aquest gènere estan protegides.
A continuació disposeu d'una llista d'espècies no exhaustiva.
Andròsace és el nom català de les diverses espècies de plantes amb flor del gènere Androsace. És el segon gènere més gran de les primulàcies, i és molt apreciat pels jardiners pels densos coixins de flors blanques o roses que forma. És endèmic de territoris de clima àrtic-alpí, amb moltes espècies al Caucas, i als sistemes muntanyosos del centre i el sud d'Europa, com els Alps i el Pirineu. Comprèn més de 200 espècies. Estudis moleculars recents han inclòs en aquest els gèneres Douglasia (al nord-oest de Nord-amèrica i a la Sibèria oriental) i Vitaliana (endèmic d'Europa). Algunes d'aquestes plantes són anomenades també gessamins de roca.
Pochybek (Androsace) je rod dvouděložných rostlin z čeledi prvosenkovité. Jsou to drobné, jednoleté až vytrvalé byliny s pravidelnými květy a listy nejčastěji v přízemní růžici. Některé zejména vysokohorské druhy vytvářejí husté polštáře. Pochybky se vyskytují téměř výhradně na severní polokouli, nejvíce druhů roste v horách Číny. V České republice se vyskytují 2 druhy, nejběžnější je pochybek prodloužený. Některé vytrvalé druhy pochybků jsou pěstovány jako skalničky.
Pochybky jsou drobné, jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny s přímou nebo poléhavou lodyhou. Mnohé zejména vysokohorské druhy rostou trsovitě nebo v hustých polštářích. Listy jsou řapíkaté až přisedlé, zubaté nebo celokrajné, uspořádané v přízemní růžici nebo přeslenité, výjimečně střídavé. Květy jsou pětičetné, uspořádané v koncových okolících nebo jednotlivé, podepřené listeny. Kalich je zvonkovitý až téměř kulovitý, složený z 5 částečně srostlých kališních lístků. Koruna je nálevkovitá nebo řepicovitá, s krátkou a většinou baňkovitě rozšířenou korunní trubkou a celokrajnými nebo na vrcholu vykrojenými cípy. Květy jsou nejčastěji bílé, růžové, purpurové nebo červené, výjimečně žluté. Ústí korunní trubky je uzavřeno 5 šupinami. Tyčinek je 5, mají krátké nitky a jsou uzavřeny v korunní trubce. Čnělka je krátká, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá tobolka pukající ve spodní části. Obsahuje několik až mnoho semen.[1][2]
Polštářovitý vysokohorský pochybek A. helvetica
Detail květenství A. sarmentosa
Pochybek prodloužený (A. elongata)
Rod pochybek zahrnuje asi 100 druhů. Je rozšířen na severní polokouli, izolovaný výskyt je v Argentině a jižním Chile (Androsace salasii). Centrum druhového bohatství je v horách střední Asie a Číny.[1] V samotné Číně se vyskytuje přes 70 původních druhů. Druh A. umbellata zasahuje až na Filipíny a Novou Guineu.[2]
V České republice se v současnosti vyskytují 2 druhy pochybků. Náležejí mezi jednoleté (či ozimé) druhy. Pochybek prodloužený (Androsace elongata) je dosti hojně až roztroušeně rozšířen v nižších a středních polohách. Pochybek severní (Androsace septentrionalis) se vyskytuje vzácně v teplých oblastech Čech a Moravy. Pochybek největší se vyskytoval na jižní Moravě a v současnosti je považován za vyhynulý. Poslední doklady o jeho výskytu jsou z roku 1948. V Krkonoších se na polské straně v oblasti Malé sněžné jámy vyskytuje pochybek tupolistý (Androsace obtusifolia). Tento druh je rozšířen i na Slovensku ve Vysokých a Nízkých Tatrách. Na Slovensku se dále vyskytují horské druhy pochybek mléčný (A. lactaea) a pochybek nízký (A. chamaejasme), na jediné lokalitě v oblasti Velké Fatry se jako relikt vyskytuje pochybek huňatý (A. villosa).[1][3][4]
V Evropě se vyskytuje celkem 20 druhů pochybků. Převážná většina jsou horské až vysokohorské druhy, rozšířené zejména v oblasti Alp a Pyrenejí, v menší míře i v Karpatech a Balkánských pohořích. Mnohé druhy jsou evropské endemity.[5] Ze Severní Ameriky je uváděno 5 druhů, přičemž jediný (A. occidentalis) je ryze severoamerický a ostatní druhy jsou rozšířeny i v Evropě.[6]
Do rodu Androsace byl v minulosti řazen i druh Androsace vitaliana, řazený v současné taxonomii do samostatného monotypického rodu Vitaliana jako Vitaliana primuliflora. Je to žlutě kvetoucí druh, rozšířený v Evropě v oblasti Alp a Pyrenejí.[7][8]
V České republice jsou na seznamu chráněných rostlin, vydaném vyhláškou ministerstva životního prostředí, pochybek severní a pochybek největší vedeny jako kriticky ohrožené druhy (kategorie C1). Pochybek prodloužený je zařazen v kategorii C3 (zranitelný druh). Na Slovensku je předmětem ochrany zejména pochybek huňatý, jenž zde má jedinou lokalitu na kótě Tlstá v oblasti Velké Fatry.[9][4]
V mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN není žádný druh pochybku zařazen v kategoriích silnějšího ohrožení.[10]
Některé vytrvalé druhy pochybků jsou pěstovány jako skalničky, mezi jinými např. himálajský druh pochybek netřeskovitý (A. sempervivoides).
Obrázky, zvuky či videa k tématu pochybek ve Wikimedia Commons
Galerie pochybek ve Wikimedia CommonsPochybek (Androsace) je rod dvouděložných rostlin z čeledi prvosenkovité. Jsou to drobné, jednoleté až vytrvalé byliny s pravidelnými květy a listy nejčastěji v přízemní růžici. Některé zejména vysokohorské druhy vytvářejí husté polštáře. Pochybky se vyskytují téměř výhradně na severní polokouli, nejvíce druhů roste v horách Číny. V České republice se vyskytují 2 druhy, nejběžnější je pochybek prodloužený. Některé vytrvalé druhy pochybků jsou pěstovány jako skalničky.
Die Pflanzengattung Mannsschild (Androsace, Betonung auf dem o[1]) gehört zur Familie der Primelgewächse (Primulaceae).[2] Zu dieser Gattung zählen mindestens 125 Arten aus den kühleren Regionen der Nordhalbkugel. Zu den Mannsschildarten gehört beispielsweise auch der Schweizer Mannsschild, der zu den typischsten Pflanzenarten der Alpen zählt.
Androsace-Arten sind ein-, zweijährige oder ausdauernde krautige Pflanzen.[2] Die meisten Arten sind stängellos (acaulescent), deshalb stehen die Laubblätter meist in grundständigen Rosetten; wenn sich am Stängel Blätter befinden, dann sind sie wechselständig angeordnet. Die einfachen Laubblätter sind gestielt oder ungestielt.
Die Blüten stehen selten einzeln, meist in doldigen Blütenständen mit Hochblättern.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind glockig bis halbkugelig verwachsen. Die fünf weißen, rosafarbenen, violetten, dunkelroten oder selten gelben Kronblätter sind röhrig verwachsen. Die Krone ist höchstens gleich lang wie der Kelch. Es ist nur ein Kreis mit fünf fertilen Staubblätter vorhanden; sie ragen nicht aus der Krone heraus, weil die Staubfäden sehr kurz sind. Auch der Griffel ist kürzer als die Kronröhre.
Die eiförmigen bis kugeligen Kapselfrüchte öffnen sich nahe ihrer Basis und enthalten wenige bis viele Samen. Die braunen Samen sind geflügelt.
Die Gattung Androsace wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, S. 141[3] aufgestellt.[4] Synonyme für Androsace L. sind: Aretia L., Douglasia Lindl., Vitaliana Sesl., Gregoria Duby.[5][6] Der botanische Name stammt von griechisch andros für Mann und sakos für Schild, er wurde erst im 16. Jahrhundert von einer Algen-Art auf diese Pflanzengattung übertragen.
Die Gattung Androsace gehört zur Unterfamilie Primuloideae innerhalb der Familie der Primulaceae.
Die früher etwa 100 und heute mindestens 125 Androsace-Arten sind hauptsächlich in den gemäßigten Gebieten der Nordhalbkugel verbreitet. In China gibt es etwa 73 Arten.[7] In Pakistan sind etwa 24 Arten zu finden.[8] In Nordamerika kommen nur etwa fünf Arten vor.
Es gibt 100 bis 125 Androsace-Arten:[5][7][8]
Nicht mehr zu dieser Gattung wird gerechnet:
Die Mannsschild-Arten sind einjährige, kurzlebige oder resistente, immergrüne Stauden mit kissen- oder teppichartigen Wuchs. Sie gehören zu der Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Viele von ihnen eignen sich für den Anbau in Steingärten, andere in kalten Gewächshäusern, bei 0 bis 5 °C.[10][11][12]
Die Pflanzengattung Mannsschild (Androsace, Betonung auf dem o) gehört zur Familie der Primelgewächse (Primulaceae). Zu dieser Gattung zählen mindestens 125 Arten aus den kühleren Regionen der Nordhalbkugel. Zu den Mannsschildarten gehört beispielsweise auch der Schweizer Mannsschild, der zu den typischsten Pflanzenarten der Alpen zählt.
Androsace, commonly known as rock jasmine,[2] is a genus of flowering plants in the family Primulaceae, second only to Primula in the number of species.[3] It is predominantly Arctic–alpine, with many species in the Himalayas (where the genus originated), the mountains of central Asia, the Caucasus, and the southern and central European mountain systems, particularly the Alps and the Pyrenees.
Plants of this genus are sometimes known as rock jasmines or fairy candelabras, and are widely cultivated for their dense cushions covered in white or pink flowers. There are roughly 110 species.[4][5]
These plants have small entire or toothed leaves which form a basal rosette.[6]
Recent molecular studies show that the genera Douglasia (found in north-western North America and easternmost Siberia), Pomatosace (an Himalayan endemic) and Vitaliana (a European endemic) are nested within Androsace.[3][7] Phylogenetic studies have also demonstrated that the ancestor of Androsace first appeared about 35 Mya ago and was most probably an annual species.[8] Evolution towards the denser morphology of cushions took place two times independently in Asia and in Europe.[8]
As of May 2022, Plants of the World Online recognizes the following 166 species, including those formerly placed in Douglasia and Vitaliana.[9][10]
The online Flora of North America placed nine species in Douglasia[11] that are now included in Androsace (names in Androsace from Plants of the World Online[9]):
A group of scientist disentangled the morphology and ecology of Androsace genius in the French Alps and described three new species in 2021:[12]
The following species have gained the Royal Horticultural Society’s Award of Garden Merit. All are mat-forming evergreen perennials.
Androsace, commonly known as rock jasmine, is a genus of flowering plants in the family Primulaceae, second only to Primula in the number of species. It is predominantly Arctic–alpine, with many species in the Himalayas (where the genus originated), the mountains of central Asia, the Caucasus, and the southern and central European mountain systems, particularly the Alps and the Pyrenees.
Plants of this genus are sometimes known as rock jasmines or fairy candelabras, and are widely cultivated for their dense cushions covered in white or pink flowers. There are roughly 110 species.
These plants have small entire or toothed leaves which form a basal rosette.
Androsace es un género[2][3] de plantas perteneciente a la familia de las Primuláceas.[4] Comprende 348 especies descritas y de estas, solo 169 aceptadas.[5]
Son hierbas anuales, bienales o perennes, formando densas matas o no, por lo general glandulares, rara vez con pelos estrellados ( Androsace septentrionalis ). Hojas simples, por lo general en rosetas basales, pero a veces caulinas ( Androsace lanuginosa). Flores bracteadas, dispuestas en umbelas o solitarias. Cáliz hemisférico más o menos acampanado, 2/3 a la ½ con hendidura en lóbulos agudos o más o menos obtusos. Corola en tubo del tamaño del cáliz, urceolado. Cápsula ovoide a globosa, dehiscente longitudinalmente por los dientes apicales. Semillas angulares, marrón. Testa vesiculosa o reticulado-vesiculosa.[6]
Es ampliamente cultivado por los horticultores por sus cubiertas densas de flores de color blanco o rosa. Es un género predominantemente Ártico-alpino con muchas especies en las montañas de Asia Central, el Cáucaso y el sur de Europa central y en los sistemas de montaña, en particular en los Alpes y los Pirineos.
Recientes estudios moleculares muestran que los géneros Douglasia (que se encuentra en el noroeste de América del Norte y oriental de Siberia) y Vitaliana (endémica de Europa) están estrechamente relacionadas con Androsace.[4]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 141. 1753.[6] La especie tipo es: Androsace maxima L.
Androsace: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: andros = "hombre, varón," y sakos = "escudo" [7]
Androsace es un género de plantas perteneciente a la familia de las Primuláceas. Comprende 348 especies descritas y de estas, solo 169 aceptadas.
Nõmmkann (Androsace) on taimeperekond nurmenukuliste sugukonnast.
Nõmmkann (Androsace) on taimeperekond nurmenukuliste sugukonnast.
Nukit (Androsace) on kasvisuku esikkokasvien heimossa. Siihen kuuluu ainakin sata lajia, joista noin 25 kasvaa Euroopassa. Joitakin lajeja kasvatetaan koristekasveina esimerkiksi kivikkopuutarhoissa.[1]
Suomessa kasvaa vakiintuneena kolme nukkien suvun lajia. Ketonukki on harvinainen, rauhoitettu ketokasvi Etelä-Suomessa. Idännukki ja peltonukki ovat hyvin harvinaisia tulokaskasveja.[4] Lisäksi isonukista on yksi havainto.[5]
Nukit (Androsace) on kasvisuku esikkokasvien heimossa. Siihen kuuluu ainakin sata lajia, joista noin 25 kasvaa Euroopassa. Joitakin lajeja kasvatetaan koristekasveina esimerkiksi kivikkopuutarhoissa.
Androsace (les androsaces) est un genre de petites plantes herbacées de la famille des Primulacées.
Elles sont vivaces ou annuelles et sont caractérisées par des feuilles en rosettes basales, des fleurs solitaires ou en ombelles simples. Les fleurs sont de couleur blanche ou rosée. Elles poussent essentiellement sur la roche nue en altitude, dans des conditions difficiles. Beaucoup sont des espèces protégées.
Le nom générique, Androsace, est emprunté au latin Androsaces, attesté chez Pline, qui est une transcription du grec, ἀνδρόσακες (andrósakes, composé de ἀνήρ, gén. ἀνδρός, « homme », et σάκος, « bouclier »), attesté chez Dioscoride, qui désignait une espèce d'algue du littoral syrien, l'acétabulaire (Acetabularia acetabulum), dont « la tige nue se termine par une feuille concave en forme de bouclier »[1],[2].
Les androsaces sont des plantes herbacées annuelles, bisannuelles ou vivaces, généralement acaules dont les pousses issues d'un caudex (souche) sont dressées ou décombantes. Les feuilles sont groupées en rosettes, plus rarement alternes. Les rosettes, parfois solitaires, sont généralement groupées en tapis lâches ou en coussins compacts[3].
Les fleurs, à symétrie pentamère, sont rarement solitaires, le plus souvent groupées en ombelles. Elles présentent un calice campanulé à subglobuleux, plus ou moins profondément lobé et une corolle tubulaire avec des lobes entiers ou émarginés, de couleur blanche, rose, violette ou rouge foncé, rarement jaune. Les étamines, aux filaments très courts et aux anthères ovales, sont insérées sur le tube de la corolle. Le fruit est une capsule subglobuleuse, déhiscente près de la base[3].
L'aire de répartition du genre Androsace, essentiellement arctico-alpine, est très étendue et comprend une grande partis de l'hémisphère nord, ainsi que la pointe sud de l'Amérique du Sud[4].
Selon BioLib (29 avril 2019)[5] :
Selon The Plant List (29 avril 2019)[6], avec des ajouts de trois nouvelles espèces dans les Alpes[7]:
En Europe, on rencontre une vingtaine d'espèces. Certaines sont strictement européennes.
Selon ITIS (28 déc. 2016)[9] :
Androsace (les androsaces) est un genre de petites plantes herbacées de la famille des Primulacées.
Elles sont vivaces ou annuelles et sont caractérisées par des feuilles en rosettes basales, des fleurs solitaires ou en ombelles simples. Les fleurs sont de couleur blanche ou rosée. Elles poussent essentiellement sur la roche nue en altitude, dans des conditions difficiles. Beaucoup sont des espèces protégées.
Mužika (mužica, oklep, mokračica, poplić, lat. Androsace), Rod jednogodišnjih biljaka i vazdazelenih trajnica iz porodice Primulaceae. Priznato je blizu 170 vrsta a rasprostranjene su po euroazijskom i sjevernoameričkom tlu.[1]
U Hrvatskoj su poznate tri vrste, runjava mužika (A. villosa), štitkasta mužica (A. maxima) i mliječnobijela mužika ili mliječnobijeli oklep (A. lactea).[2]
Mužika (mužica, oklep, mokračica, poplić, lat. Androsace), Rod jednogodišnjih biljaka i vazdazelenih trajnica iz porodice Primulaceae. Priznato je blizu 170 vrsta a rasprostranjene su po euroazijskom i sjevernoameričkom tlu.
U Hrvatskoj su poznate tri vrste, runjava mužika (A. villosa), štitkasta mužica (A. maxima) i mliječnobijela mužika ili mliječnobijeli oklep (A. lactea).
Škitlik[1] (Androsace) je ród ze swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Eksistuje něhdźe 100 hač 125 Androsace-družinow, z kotrychž so 73 w Chinskej namakaja:
Škitlik (Androsace) je ród ze swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Berglyklar, Androsace,[2] er ættkvísl í maríulykilsætt, næst Primula í fjölda tegunda.[3] Þetta er aðallega "heimskauta–alpa" ættkvísl með margar tegundir í Himalaja (þaðan sem ættkvíslin er upprunnin), fjöllum mið Asíu, Kákasus og suður og mið Evrópskum fjallakeðjum, sérstaklega í Ölpunum og Pýrenneafjöllum.
Plöntur af þessari ættkvísl eru víða ræktaðar vegna þéttra blómskipana, hvítra eða bleikra. Það eru um 110 tegundir.[4][5]
Nýlegar rannsóknir í sameindalíffræði sýna að ættkvíslirnar Douglasia (frá norðvestur Norður Ameríku og austast í Síberíu), Pomatosace (einlend í Himalaja) og Vitaliana (einlend í Evrópu) teljast í raun til Androsace.[3][6] Þróunarfræðirannsóknir hafa einnig sýnt fram á að formóðir Androsace kom fyrst fram fyrir umt 35 milljónum árum síðan og var líklegast einær tegund.[7] Þróun í átt að þéttari byggingu púða gerðist tvisvar sjálfstætt í Asíu og Evrópu.[7]
The Plant List viðurkennir um 170 tegundir, ásam þeim sem áður töldust til Douglasia:[8]
Berglyklar, Androsace, er ættkvísl í maríulykilsætt, næst Primula í fjölda tegunda. Þetta er aðallega "heimskauta–alpa" ættkvísl með margar tegundir í Himalaja (þaðan sem ættkvíslin er upprunnin), fjöllum mið Asíu, Kákasus og suður og mið Evrópskum fjallakeðjum, sérstaklega í Ölpunum og Pýrenneafjöllum.
Plöntur af þessari ættkvísl eru víða ræktaðar vegna þéttra blómskipana, hvítra eða bleikra. Það eru um 110 tegundir.
Androsace è un genere di piante della famiglia delle Primulaceae, secondo solo alla Primula come numero di specie.[1]
È un genere prevalentemente artico-alpino che comprende oltre un centinaio di specie diffuse al disopra dei 1500 metri a partire dall'Himalaya (da dove ha avuto origine), e nelle montagne centrali dell'Asia, nel Caucaso, nelle montagne del centro-sud Europa (particolarmente nelle Alpi e nei Pirenei), fino all'America del Nord.
Le specie attualmente censite sono circa 110.[2][3]
Recenti studi molecolari indicano che i generi Douglasia (presente nell'estremità orientale della Siberia e nella parte occidentale del Nord America, Pomatosace (endemismo himalayano) e Vitaliana (endemismo europeo) appartengono alle Androsace.[1][4]
Studi filogenetici hanno inoltre dimostrato che il progenitore dell'Androsace comparve 35 milioni di anni fa e si trattava probabilmente di una specie annuale.[5] L'evoluzione verso l'attuale più densa morfologia che forma dei cuscini fioriti, ebbe luogo indipendentemente in Asia e in Europa.[5]
Formano spesso piccoli cespugli di 7-10 centimetri, molto ramificati, le foglie sono piccole e ovali, in alcune specie coperte di peluria bianca. I fiori sono singoli o a mazzetti, con 5 petali, di colore bianco o rosa.
Androsace è un genere di piante della famiglia delle Primulaceae, secondo solo alla Primula come numero di specie.
È un genere prevalentemente artico-alpino che comprende oltre un centinaio di specie diffuse al disopra dei 1500 metri a partire dall'Himalaya (da dove ha avuto origine), e nelle montagne centrali dell'Asia, nel Caucaso, nelle montagne del centro-sud Europa (particolarmente nelle Alpi e nei Pirenei), fino all'America del Nord.
Le specie attualmente censite sono circa 110.
Recenti studi molecolari indicano che i generi Douglasia (presente nell'estremità orientale della Siberia e nella parte occidentale del Nord America, Pomatosace (endemismo himalayano) e Vitaliana (endemismo europeo) appartengono alle Androsace.
Studi filogenetici hanno inoltre dimostrato che il progenitore dell'Androsace comparve 35 milioni di anni fa e si trattava probabilmente di una specie annuale. L'evoluzione verso l'attuale più densa morfologia che forma dei cuscini fioriti, ebbe luogo indipendentemente in Asia e in Europa.
Vyrskydė (lot. Androsace, vok. Mannsschild) – raktažolinių (Primulaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso vienametės ir daugiametės žolės su pamatiniais lapais. Žiedai sutelkti kekės pavidalo žiedynuose. Vaisius – dėžutė, atsidaranti 5 sąvaromis.
Gentyje yra apie 120 rūšių. Lietuvoje auga šios rūšys:
Mansschild of rotsjasmijn (wetenschappelijke naam: Androsace) is een geslacht van rotsplanten binnen de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Er zijn vele tientallen soorten, die alle groeien in de arctische en alpiene vegetatiezones van het noordelijk halfrond, vooral in de hooggebergtes van Azië en Europa.
Mansschilden zijn lage, bodembedekkende en kruidachtige planten die goed tegen felle zon bestand zijn en vaak tussen rotspartijen groeien. De meeste soorten zijn stengelloos (acaulescent), met de loofbladeren in uit de grond komende rozetten gerangschikt. Als zich aan de stengel wel bladeren bevinden, zijn deze afwisselend gerangschikt.
De bloemen staan meestal in schermen van meerdere bloemen op een steel. Ze hebben vijf kroonbladeren en meestal zeer korte meeldraden. Afhankelijk van de soort is de bloemkleur wit, roze, violet of rood. Na de bloei groeit er een kleine doosvrucht, die gevleugelde zaden bevat.
Er zijn meer dan 120 soorten mansschild, waarvan er meer dan 70 in China groeien. De in de Alpen groeiende soort Androsace alpina (Zwitsers of alpenmansschild) heeft witte bloemen en is karakteristiek voor de alpenweide.
Mansschild of rotsjasmijn (wetenschappelijke naam: Androsace) is een geslacht van rotsplanten binnen de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Er zijn vele tientallen soorten, die alle groeien in de arctische en alpiene vegetatiezones van het noordelijk halfrond, vooral in de hooggebergtes van Azië en Europa.
Smånøkkelslekten (vitenskapelig navn: Androsace) er en slekt i nøkleblomfamilien. Artene er ett eller flerårige små urter. Noen likner formessig på nøkleblomarter mens andre danner puter eller tepper av bladrosetter. Begeret har fem fliker, og kronen danner et rør med fem kronblad.
Artene er homostyle og det er rundt 150 arter med utbredelse på den nordlige halvkule, hovedsakelig i tempererte strøk. Hovedsakelig er de fjellplanter. De to slektene Douglasia og Vitaliana blir av flere forfattere slått sammen med smånøkkelslekten, de har ingen norske arter[1].
Navnet Androsace er gresk, og betyr mannsskjold. Det ble brukt av Dioscorides og Plinius d.e. om en sjøplante, så Linné tok dette navnet helt vilkårlig på denne slekten[2].
Artene i smånøkkelslekten er alpine planter som er små og tildels krevende å dyrke, og de er lite brukt i Norge. Men alpinplanteenusiaster dyrker dem mye i Storbritannia og andre land. Der brukes de i konkurranser om de beste planten.
Her er beskrivelse av noen av de som dyrkes: [3]
Smånøkkelslekten (vitenskapelig navn: Androsace) er en slekt i nøkleblomfamilien. Artene er ett eller flerårige små urter. Noen likner formessig på nøkleblomarter mens andre danner puter eller tepper av bladrosetter. Begeret har fem fliker, og kronen danner et rør med fem kronblad.
Artene er homostyle og det er rundt 150 arter med utbredelse på den nordlige halvkule, hovedsakelig i tempererte strøk. Hovedsakelig er de fjellplanter. De to slektene Douglasia og Vitaliana blir av flere forfattere slått sammen med smånøkkelslekten, de har ingen norske arter.
Navnet Androsace er gresk, og betyr mannsskjold. Det ble brukt av Dioscorides og Plinius d.e. om en sjøplante, så Linné tok dette navnet helt vilkårlig på denne slekten.
Naradka (Androsace L.) – rodzaj roślin należący do rodziny pierwiosnkowatych. Obejmuje ok. 100 gatunków występujących głównie na półkuli północnej w rejonach o chłodniejszym klimacie[4][5]. Najwięcej jest ich w rejonie Himalajów i w Chinach, w Europie rosną 22 gatunki (w tym 4 rodzime w Polsce[6]), nieliczne gatunki występują także w Ameryce Północnej[5]. Zasiedlają zwykle murawy i tereny skaliste w górach, także widne lasy. Liczne gatunki uprawiane są jako rośliny ozdobne[5].
Należy do podrodziny pierwiosnkowe Primuloideae, rodziny pierwiosnkowatych Primulaceae, która wraz z siostrzaną rodziną hebankowatych należą do rzędu wrzosowców, grupy astrowych (asterids) w obrębie dwuliściennych właściwych (eudicots)[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal , klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe Takht. ex Reveal & Tahkt., nadrząd Primulananae R. Dahlgren ex Reveal, rząd pierwiosnkowce (Primulales Dumort.), podrząd Primulineae Burnett, rodzina pierwiosnkowate (Primulaceae Vent.), podplemię Androsacinae Endl., rodzaj naradka (Androsace L.)[7].
Naradka (Androsace L.) – rodzaj roślin należący do rodziny pierwiosnkowatych. Obejmuje ok. 100 gatunków występujących głównie na półkuli północnej w rejonach o chłodniejszym klimacie. Najwięcej jest ich w rejonie Himalajów i w Chinach, w Europie rosną 22 gatunki (w tym 4 rodzime w Polsce), nieliczne gatunki występują także w Ameryce Północnej. Zasiedlają zwykle murawy i tereny skaliste w górach, także widne lasy. Liczne gatunki uprawiane są jako rośliny ozdobne.
Androsace L. é um género botânico pertencente à família Primulaceae.[1]
Androsace L. é um género botânico pertencente à família Primulaceae.
Androsace este un gen de plante din familia Primulaceae. Cu cca. 110 de specii este a doua ca mărime din această familie după genul Primula (care are cca. 400 de specii de plante). Este o specie preponderant montană, crește în munții din Asia Centrală, Caucaz și Europa Centrală, mai ales în Alpi și Pirinei.
Specia include:
Androsace este un gen de plante din familia Primulaceae. Cu cca. 110 de specii este a doua ca mărime din această familie după genul Primula (care are cca. 400 de specii de plante). Este o specie preponderant montană, crește în munții din Asia Centrală, Caucaz și Europa Centrală, mai ales în Alpi și Pirinei.
Specia include:
Androsace adfinis Androsace adenocephala Androsace aizoon Androsace alaschanica Androsace albana Androsace alpina Androsace axillaris Androsace baltistanica Androsace brachystegia Androsace brevis Androsace cantabrica Androsace carnea Androsace chamaejasme - Primulița Androsace chaixii Androsace ciliata Androsace cylindrica Androsace elatior Androsace elongata Androsace erecta Androsace filiformis Androsace gagnepaianna Androsace halleri Androsace hausmannii Androsace hedraeantha Androsace henryi Androsace helvetica Androsace komovensis Androsace koso-poljanski Androsace lactea - Laptele stâncii Androsace laggeri Androsace lehmanniana Androsace mairei Androsace mariae Androsace mathildae Androsace maxima Androsace minor Androsace obtusifolia Androsace occidentalis Androsace paxiana Androsace pubescens Androsace pyrenaica Androsace raddeana Androsace rigida Androsace rioxana Androsace sarmentosa Androsace septentrionalis Androsace sempervivoides Androsace stenophylla Androsace spinulifera Androsace squarosulla Androsace tapete Androsace tanggulashanensis Androsace triflora Androsace umbellata Androsace vandellii Androsace villosa - Lăptișor Androsace vitaliana Androsace wardii Androsace yargongensis Androsace zambalensis și alteleGrusvivesläktet (Androsace)[1][2] är ett släkte med cirka 150 arter i familjen viveväxter. De liknar vivorna på flera sätt men skiljer sig genom ett äggformat, ej cylindriskt kronrör och ett mer vidgat blomfoder. Kronröret har ofta också förtjockningar i mynningen. Kapseln är nästan klotrund och öppnar sig genom att toppen spricker sönder i fem flikar. De har antingen en rosett av små blad vid basen, eller så bildar plantan en tuva eller kudde av sådana rosetter. Grusvivor växer ofta på torra och hårda platser såsom backar och berg. Många arter odlas som stenpartiväxter.
Namnet Androsace kommer av grekiskans andros=man och sakos=sköld [3]. Släktet kallas på tyska männerschild. Den historiska bakgrunden till namnet är oklar.
I släktet Androsace ingår numera också Vitaliana, Pomatosace och Douglasia. De skildes tidigare ut på några avvikande morfologiska karaktärer (lockkapsel och heterostyla blommor) men genetiska studier visar att de är en naturlig del av Androsace[4].
De finns framför allt i arktiska och alpina miljöer, särskilt i Himalaya-området, där släktet uppstod, men också i bergsområden i Centralasien, Kaukasus och södra och centrala Europa. I Sverige finns två arter, grusviva och sandviva.
Androsace alpina
Grusvivesläktet (Androsace) är ett släkte med cirka 150 arter i familjen viveväxter. De liknar vivorna på flera sätt men skiljer sig genom ett äggformat, ej cylindriskt kronrör och ett mer vidgat blomfoder. Kronröret har ofta också förtjockningar i mynningen. Kapseln är nästan klotrund och öppnar sig genom att toppen spricker sönder i fem flikar. De har antingen en rosett av små blad vid basen, eller så bildar plantan en tuva eller kudde av sådana rosetter. Grusvivor växer ofta på torra och hårda platser såsom backar och berg. Många arter odlas som stenpartiväxter.
Namnet Androsace kommer av grekiskans andros=man och sakos=sköld . Släktet kallas på tyska männerschild. Den historiska bakgrunden till namnet är oklar.
I släktet Androsace ingår numera också Vitaliana, Pomatosace och Douglasia. De skildes tidigare ut på några avvikande morfologiska karaktärer (lockkapsel och heterostyla blommor) men genetiska studier visar att de är en naturlig del av Androsace.
Наукова назва роду походить від грецького слова «androsakes» — назви невідомої рослини зі щитовидними пильовиками, яке зустрічається у Діоскорида; дослівно «aneriandros» — «чоловік» (в ботаніці — «тичинка») і «sako, ~ eos» — «щит». Карл Лінней переніс цю назву на цей рід.
Переважно аркто-альпійський рід з багатьма видами в Гімалаях (де рід сформувався), горах Середньої Азії, на Кавказі, а також у гірських пасмах Південної та Центральної Європи, зокрема, в Альпах та Піренеях.
Синоніми: Douglasia, Vitaliana.
Є одним з центральних родів родини первоцвітоввих (Primulaceae).
Рід включає близько 170 видів (докладніше див. Список видів роду Переломник).
У складі роду — чимало вузькоареальних видів, у тому числі й ендеміків, що відомі у складі «червонокнижної» флори України:
Через фрагментоване поширення багатьох таксонів та численні ефекти ізоляції у складі роду є багато форм, що представляють приклади незавершенної еволюційної диференціації, у тому числі чимало надвидів, що включають низку вікарних форм умовно видового рангу.
Зокрема, згаданий «червонокнижний» Androsace koso-poljanskii входить до надвиду Androsace villosa разом з кримським Androsace taurica.
З переломниками у тісному зв'язку перебувають окремі види тварин, зокрема синявцеві роду Agriades. Для синявця піренейського (Agriades pyrenaicus (Boisduval, 1840) Червона книга України) кормовою рослиною є згаданий Androsace koso-poljanskii, і літ імаго збігається з періодом цвітіння цієї єдиної кормової рослини личинок цього виду синявцевів.
3 види роду Переломник входять до Червоного списку Міжнародного Союзу Охорони Природи:
Переломник Козо-Полянського (Androsace koso-poljanskii Ovcz.) зансений до Червоної книги України — статус: «Зникаючий».
Androsace L. (1753)
Виды
Проло́мник (лат. Andrósace) — род однолетних, двулетних или многолетних травянистых растений[2], произрастающих в умеренных областях Северного полушария[2].
Листья обычно собраны в розетку, цельные. Мелкие цветки окрашены в белый, розовый или красный цвет, могут быть как одиночные, так и в зонтиках. Чашечка колокольчатая или шаровидная; венчик блюдцевидный или воронковидный. Плод — шаровидная коробочка[2].
От представителей рода Первоцвет (Primula) виды проломника отличаются короткой трубочкой венчика[3].
Для многих видов характерна гетеростилия[2].
По информации базы данных The Plant List (2013), род включает 170 видов[4].
Некоторые виды:
Проло́мник (лат. Andrósace) — род однолетних, двулетних или многолетних травянистых растений, произрастающих в умеренных областях Северного полушария.
点地梅属（学名：Androsace）是报春花科下的一个属，为一年生或多年生、矮小草本植物。该属共有约100种，分布于北温带。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
-2167.jpg)
_-_RHS_Garden_Harlow_Carr_-_North_Yorkshire,_England_-_DSC01535.jpg)
_IMG_5338.jpg)
.JPG)
.jpg)
