ثوم كرمي

Üzüməbənzər soğan (lat. Allium vineale) — soğankimilər fəsiləsinin soğan cinsinə aid bitki növü.

Yayılması və ekologiya

Təbiətdə bu növün arealı Avropa, Şimali Afrika (Əlcəzair, Mərakeş), Qərbi Asiya (Livan, Suriya, Türkiyə) və Zaqafqaziyada yayılmışdır.^[1].

Mənbə

1. ↑ GRIN saytımın məlumatına əsasən (bitkinin kartoçkasındakı keçidə baxın).

L'all de vinya (Allium vineale) és un tipus d'all silvestre i és una planta perenne. És nadiu d'Europa, nord d'Àfrica i oest d'Àsia. Es troba a tots els Països Catalans però al País Valencià només a l'Alcalatén, i no es troba a Eivissa ni Formentera.^[1]

Aquesta espècie ha estat introduïda a Austràlia i Amèrica del Nord, on ha esdevingut una espècie invasora.

Descripció

Té una sola bràctea, que és caduca, sovint de 3-4 cm; inflorescència sovint amb bulbils; flors blanquinoses, rarament rosàcies o violàcies. Els bulbets que acompanyen el bulb subterrani, que fa 1-2 cm de diàmetre, són subsèssils o curtament pedicel·lats. La planta fa de 30 a 110 cm d'alt i floreix de juny a juliol. Totes les parts de la planta fan una forta olor d'all.

Usos i problemes

Allium vineale ha estat suggerit com un substitut de l'all, però té un reragust desagradable comparat amb el de l'all. En els animals que pasturen en llocs on troben l'all de vinya, aquest dona un gust d'all a la llet i la carn, i es considera una mala herba nociva en camps de cereals.^[2][3][4] L'all de vinya és resistent als herbicides per l'estructura vertical cerosa i llisa de les fulles, on els herbicides no s'enganxen bé.

Notes

Referències

• Block, E.. Garlic and Other Alliums: The Lore and the Science. (Cambridge: Royal Society of Chemistry, 2010. ISBN 978-0-85404-190-9.
• Brewster, J. L.. Onions and Other Alliums. (Wallingford: CABI Publishing, 2008. ISBN 978-1-84593-399-9.
• Davies, D.. Alliums: The Ornamental Onions. (Portland: Timber Press, 1992. ISBN 0-88192-241-2.

Enllaços externs

• Jepson Manual Treatment.
• USDA Plants Profile.
• Flora of North America.
• Virginia Tech Weed Guide.
• Photo gallery.

Planhigyn blodeuol yw Craf y geifr (Lladin: Allium vineale; Saesneg: Crow Garlic neu Wild onion; Ffrangeg: Ail des vignes) sy'n tyfu'n wyllt ar ochr ffyrdd. Mae ganddo sawl enw Cymraeg gan gynnwys: Garlleg gwyllt, Craf gwyllt, Craf y meysydd, Garlleg y brain, Garlleg Mair, Winwnsyn gwyllt, Winwnsyn y cŵn a Thriagl y tlawd.

Mae gan bob rhan ohono arogl garlleg cryf iawn. Maint y bwlb tanddaearol ydy rhwng 1 a 2 cm o ran diamedr. Mae'r prif goesyn rhwng 30 – 120 cm o daldra gyda 2 - 4 deilen hir rhwng 15 – 60 cm o ran hyd a'r rheiny yn drwchus gyda theimlad cŵyr cannwyll iddyn nhw. Pethau cymharol fychan ydy'r blodau: 2 – 5 mm yn unig o liw pinc, coch neu wyrdd ysgafn, ysgafn a chwe phetal i bob un. Mae nhw'n blodeuo rhwng Mehefin ag Awst.

Oherwydd natur 'olewog' y dail, nid yw chwynladdwyr yn effeithiol iawn ar y planhigyn a gall fynd yn rhemp mewn gardd.

Coginio

Gellir defnyddio'r gwreiddyn yn lle garlleg yn y gegin i roi blas ar fwyd. Mae cig oen neu gig eidionnau sydd wedi pori ar arlleg gwyllt yn blasu o arlleg. Trosglwyddir y blas mewn modd derbyniol ond mae'n cael ei gyfrif yn chwynyn pan fo'n tyfu mewn cae o weiriau megis gwenith neu ŷd. Mae'r dail yn fwytadwy yn yr haf a'r hydref.

Ffeithiau difyr

Dyma gasgliad o waith ymchwil plant Ysgolion Llangoed a Biwmares (Bro Seiriol), Ynys Môn^[1]:

• Mae'r planhigyn yma yn perthyn i'r teulu nionod gwyllt.
• Hefyd mae’n blanhigyn sy’n luosflwydd.
• Mae pob rhan o’r planhigion yn cynwys arogl garlleg.
• Fe all prif goes y planhigyn dyfu rhwng 30 cm i 120 cm o dal.

Rhinweddau meddygol

Dywedir y gall gynorthwyo'r claf sy'n dioddef o asma a chlefydau eraill sy'n ymwneud â'r ysgyfaint a bod yn y planhigyn elfennau sy'n clirio'r gwaed. Mae'n effeithiol i ladd llyngyr mewn plant hefyd.^[2]

Gellir rhwbio'r sudd dros y corff i gadw gwybed a phryfaid eraill i ffwrdd.

Mae Craf y geifr wedi cael ei ddefnyddio ers canrifoedd fel llysieuyn gwrthfacteria (gwrthfiotig), ac mae ymchwil gwyddonol diweddar yn profi ei fod yn effeithiol iawn.^[3]

Cyfeiriadau

Gweler hefyd

• Meddygon Myddfai
• Llysiau Rhinweddol
• Perlysiau
• Rhestr o afiechydon a phlanhigion gyda rhinweddau meddygol

Dolennau allanol

Česnek viničný (Allium vineale L. ) je druh jednoděložné rostliny z čeledi amarylkovitých.

Popis

Jedná se o vytrvalou cca 30–80 cm vysokou rostlinu s podzemní cibulí, cibule je vejcovitá, asi 1–2 cm v průměru, kolem ní jsou často dceřiné žlutavé cibulky, obalné šupiny rozpadají v souběžná vlákna.^[1][2] Lodyha asi v dolní třetině až dvou třetinách zahalena pochvami listů. Listy jsou přisedlé, čepele jsou čárkovité, polooblé, duté, rýhované, asi 15–50 cm dlouhé a asi 1,5–4 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o lichookolík stažený šroubel), který je kulovitý a má asi 2–5 cm v průměru. V květenství se vytváří pacibulky, které souží k vegetativnímu rozmnožování. Někdy převažují květy (vzácněji pacibulky dokonce chybí), ale v některých případech se vytvoří květů jen několik a drtivě převažují pacibulky. Některé populace jsou zcela sterilní. Květenství je podepřeno neděleným toulcem, který je protažen v dlouhou špici. Okvětní lístky jsou cca 2,5-3,5 mm dlouhé a 1-1,5 mm široké, fialové. Tyčinky jsou o něco kratší nebo stejně dlouhé jako než okvětí, vnitřní nitky jsou rozšířené se 2 zoubky delšími než vlastní nitka. Plodem je tobolka.^[1][2]

Rozšíření ve světě

Jedná se o druh s převážně evropským rozšířením, vyskytuje se na většině území Evropy – na sever po jižní Skandinávii, na východ po Ukrajinu. Málo přesahuje do severní Afriky a na Kavkaz.^[3] Byl zavlečen do USA, kde místy zdomácněl.^[4]

Rozšíření v ČR

V ČR roste celkem hojně hlavně v teplejších oblastech od nížin do podhůří. Roste na mezích, v různých trávnících, po příkopech aj. V minulosti to býval i polní plevel, dnes už hodně jako plevel ustoupil mimo jiné díky hluboké orbě. Jako sterilní se vyskytuje i v luzích, v křovinách a akátinách.^[2]

Zajímavost

Tento druh česneku se vyskytuje i v názvu francouzské obce Gugney-aux-Aulx, na jejímž území roste v hojném počtu.

Reference

1. ↑ ^{a b} Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR, vol. 2, Academia, Praha
2. ↑ ^{a b c} Krahulec F. (2002): Alliaceae Agardh, in: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, p.: 752-758
3. ↑ http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/allia/alliu/allivinv.jpg
4. ↑ http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=1&taxon_id=242101415

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu česnek viničný ve Wikimedia Commons
• Galerie česnek viničný ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo česnek viničný ve Wikislovníku
• Taxon Allium vineale ve Wikidruzích

Sandløg (Allium vineale) eller almindelig sandløg er en 40-60 cm høj, flerårig, urteagtig plante (løgvækst), der vokser på strandoverdrev og i krat.

Beskrivelse

Sandløg er en flerårig, urteagtig plante med en opret vækst. Stænglen er opret, grågrøn og cylindrisk med bladskeder, der helt omslutter den. Bladene er ligeledes cylindriske og dermed hule. De er grågrønne og glatte, men man ser ikke meget til dem, da de visner tidligt.

Blomstringen sker i juli-august, hvor man finder blomsterne samlet i endestillede, hovedformede stande, der er støttet af et papiragtigt højblad. Foruden talrige, bittesmå yngleløg, findes få til mange blomster i standen. Blomsterne er regelmæssige og 3-tallige med krukkeformet bloster, hvor blosterbladene er grønlige, hvide eller rødviolette. Frugterne er 3-rummede kapsler med få, sorte frø.

Rodnettet består af en kage af trævlerødder, der udgår fra bunden af løget.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,50 x 0,10 (50 x 10 cm/år). Disse mål kan fx bruges til beregning af planteafstande, når arten anvendes som kulturplante.

Voksested

Arten er udbredt i Nordafrika, Mellemøsten, Kaukasus og det meste af Europa, herunder Danmark, hvor den findes hist og her i de østlige egne. Planten er knyttet til lysåbne voksesteder med en kalkrig, porøs og veldrænende jordbund. Derfor findes den oftest på strandoverdrev, i tørre krat og langs vejsider og på bakkeskråninger.

På saltprægede strandoverdrev ved Grötlingbo-odden på Gotland findes den sammen med bl.a. alm. kvik, bakkeforglemmigej, blød hejre, engrapgræs, fin kløver, glat rottehale, hvidkløver, knoldranunkel, kornet stenbræk, markærenpris, sandhvene, spæd kløver, strandtusindgylden, tveskægget ærenpris, vild hør og vårvikke^[1]

Portal:Botanik

Note

Eksterne henvisninger

• Arne og Anna-Lena Anderberg: Den virtuella floran, Naturhistoriska riksmuseet (svensk)

Kilder

• Signe Frederiksen et al., Dansk flora, 2. udgave, Gyldendal 2012. ISBN 8702112191.

Der Weinberg-Lauch (Allium vineale) oder Weinbergslauch ist eine Pflanzenart aus der Gattung Lauch (Allium).

Beschreibung

Illustration aus Flora Batava, Volume 2

Gelblich-weiße Nebenzwiebeln

Blüte geöffnet, die Staubblätter überragen das Perigon.

Stängel (unten) und röhriges Laubblatt (oben) - Querschnitt

Perigonblätter mit Staubblättern (Innenansicht): die inneren Perigonblätter sind am Grund verbreitert und weisen fadenförmige Zipfel auf.

Brutzwiebeln (Bulbillen)

Der Weinberg-Lauch wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 30 bis 50, selten bis zu 70 Zentimetern. Die bläulichgrünen, kahlen, hohlen und vor allem zur Spitze hin röhrigen Laubblätter sind fast stielrund und an der Oberseite engrinnig. Die Laubblätter umfassen mit der Scheide den Stängel.

Die Blütezeit reicht von Juni bis August. Der dichte, kugelige, doldige Blütenstand bringt meist nur wenige rote, grünliche oder weiße Blüten, dafür aber viele Brutzwiebeln hervor. Die sechs Staubblätter sind etwas länger als die stumpfen Perigonblätter und besitzen zwei lange Zähne und verlängern sich später bis auf die doppelte Länge der Perigonblätter. Es kommen manchmal auch völlig blütenlose Blütenstände vor, die nur mit Brutzwiebeln besetzt sind, diese bilden etwa 30 % der Population^[1]. Die Ausbreitung erfolgt vor allem über diese Brutzwiebeln und Brutzwiebeln an den Knollen^[1]. Dadurch ist die genetische Vielfalt dieser Art stark eingeschränkt^[2].

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 32 oder 40.^[3]

Verbreitung

Der Weinberg-Lauch ist von Südost-, Süd- und Mitteleuropa bis ins südliche Skandinavien verbreitet.^[4] Er findet sich an der Dnepr-Mündung, auf der Krim und in Transkaukasien sowie in Syrien^[5], im Iran und in Nordafrika^[6]. In Deutschland ist er verbreitet bis zerstreut zu finden; er geht nur wenig über die Gebiete mit Weinbauklima hinaus und fehlt den höheren Lagen der Alpen und im schottischen Hochland ganz.

In Großbritannien und Irland gilt er als Neophyt.^[7] In den USA, Australien und Neuseeland^[8] wurde er eingeschleppt^[9] und wird in den USA als invasive Pflanze mit großem Aufwand bekämpft^[10][11].

Standort

Der Weinberg-Lauch wächst in Weinbergen, Wiesen^[12] und Feldern, an Wegrändern, in Gebüschen und auf sonnigen Hügeln. Am auffälligsten ist er aber auf Streuobstwiesen, wo er im zeitigen Frühjahr wegen seiner vielen Tochterzwiebeln in ganzen Büscheln sichtbar wird, da er noch vor dem Gras austreibt. Er gedeiht auf Sandböden am besten, wird in Osteuropa aber auch auf Lehmböden gefunden^[12]. In Skandinavien wird er ausschließlich an der Küste gefunden^[12]. Er ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Geranio-Allietum vinealis aus dem Verband Fumario-Euphorbion, kommt aber auch in Gesellschaften der Ordnung Arrhenatheretalia oder des Verbands Alliarion vor.^[3]

Systematik

Der Weinberg-Lauch wurde früher auch als Allium sylvestre bezeichnet, ein Name, der ein Synonym für den Kohl-Lauch (Allium oleraceum) ist.^[8]

Die Erstveröffentlichung von Allium vineale erfolgte 1753 durch Carl von Linné. Die früheren Subtaxa sind alle Synonyme. Synonyme für Allium vineale L. sind: Getuonis vinealis (L.) Raf., Porrum vineale (L.) Schur, Porrum capitatum P.Renault, Allium affine Boiss. & Heldr. nom. illeg., Allium arenarium Wahlenb., Allium assimile Halácsy, Allium campestre Schleich. ex Steud. nom. inval., Allium canadense Schult. & Schult. f. nom. illeg., Allium compactum Thuill., Allium descendens W.D.J.Koch sensu auct., Allium laxiflorum Tausch, Allium littoreum Bertol., Allium nitens Sauzé & Maill., Allium purshii G.Don, Allium rilaense Panov, Allium rotundum Wimm. & Grab. nom. illeg., Allium sphaerocephalum Crome ex Schltdl., Allium subvineale Wendelbo, Allium margaritaceum var. bulbiferum Batt. & Trab., Allium vineale var. typicum Asch. & Graebn. nom. inval., Allium vineale var. compactum (Thuill.) Lej. & Courtois, Allium vineale var. compactum Boreau nom. illeg., Allium vineale var. kochii Lange, Allium vineale var. bulbiferum Syme, Allium vineale var. capsuliferum Syme, Allium vineale var. affine Regel, Allium vineale var. asperiflorum Regel, Allium vineale var. purshii (G.Don) Regel, Allium vineale var. descendens Nyman, Allium vineale subsp. kochii (Lange) Nyman, Allium vineale var. nitens (Sauzé & Maill.) Nyman, Allium vineale var. virens Boiss. nom. superfl., Allium vineale var. multiflorum Baguet, Allium vineale subsp. affine (Regel) K.Richt., Allium vineale subsp. asperiflorum (Regel) K.Richt., Allium vineale subsp. capsuliferum (Syme) K.Richt., Allium vineale subsp. compactum (Thuill.) K.Richt.^[13]

Trivialnamen

Zum Teil auch nur regional gebräuchliche Bezeichnungen für den Weinberg-Lauch sind oder waren: wilder Briesslauch (Schlesien), Hundsknoblauch, Hundslauch (Schlesien), Hundsöllig (Eifel), Hundszwiebel, wilder Knoblauch, Rebenlauch, Weinbergzwiebel und Wildlauch.^[14]

Nutzung

Die oberirdischen Brutzwiebeln schmecken nach Knoblauch und werden auf dem Balkan als Würze verwendet. Sie können auch der Milch von Nutztieren^[15] und Getreideprodukten^[16] einen Knoblauchgeschmack verleihen.

Kulturgeschichte

Manche Autoren nehmen an, dass der Weinbergslauch bereits in der Odyssee erwähnt wird, als die Pflanze, mit der Kirke die Gefährten des Odysseus in Schweine verwandelte^[6]. Die meisten Autoren gehen aber davon aus, dass hier Allium moly gemeint ist. John Gerard empfiehlt angeblich, die Blätter der Pflanze im Frühjahr mit Butter zu verspeisen, er meint aber vielleicht den Kohl-Lauch (Allium oleraceum). Sonst wird die Pflanze in den frühneuzeitlichen Kräuterbüchern nur selten erwähnt^[6].

Siehe auch

• Allium sativum

Belege

• Karl Suessenguth: Illustrierte Flora von Mitteleuropa. Mit besonderer Berücksichtigung von Großdeutschland, der Schweiz und den Nachbargebieten. Zum Gebrauche in den Schulen und zum Selbstunterricht. Begründet von Gustav Hegi. 2., neubearbeitete Auflage. Band II: Monocotyledones, II. Teil. J. F. Lehmanns, München/Berlin 1939.
• Bertram Münker: Wildblumen Mitteleuropas (= Steinbachs Naturführer). Neue, bearb. Sonderausgabe. Mosaik, München 1996, ISBN 3-576-10563-8.
• Oleg Polunin, Pflanzen Europas (BLV Bestimmungsbuch), BLV 1971, ISBN 3-405-10929-9

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b} Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, S. 211. JSTOR 2256778
2. ↑ Alf Ceplitis: The Importance of Sexual and Asexual Reproduction in the Recent Evolution of Allium vineale. In: Evolution, Volume 55, Issue 8, 2001, S. 1581–1591. JSTOR 2680376.
3. ↑ ^{a b} Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Seite 128. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer, 2001. ISBN 3-8001-3131-5
4. ↑ Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, Abb. 1 (Verbreitungskarte). JSTOR 2256778
5. ↑ Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, S. 214. JSTOR 2256778
6. ↑ ^{a b c} Michael S. Defelice: Wild Garlic, Allium vineale L.: Little to crow about. In: Weed Technology, 17, 4, 2003, S. 891. JSTOR 3989777
7. ↑ Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, S. 209–226. JSTOR 2256778
8. ↑ ^{a b} Michael S. Defelice: Wild Garlic, Allium vineale L.: Little to crow about. In: Weed Technology, 17, 4, 2003, S. 890. JSTOR 3989777
9. ↑ Peter F. Zika: The First Record of Allium Vineale L. (Liliaceae) for Vermont. In: Rhodora 89/857, 1987, S. 93–94. doi:10.2307/23312364 (zurzeit nicht erreichbar), JSTOR 23312364
10. ↑ Andrew Leys, Fred W. Slife: The Response of Wild Garlic (Allium vineale) to the Timing of Spray Applications of Chlorsulfuron. In: Weed Science, Volume 34. 5, 1968, S. 718–723. JSTOR 4044421
11. ↑ John W. King, Robert E. Frans: Wild Garlic (Allium vineale) Control with Glyphosate. In: Weed Science, Volume 29, 6, 1981, S. 717–722. JSTOR 4043483
12. ↑ ^{a b c} Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, S. 215. JSTOR 2256778
13. ↑ Rafaël Govaerts (Hrsg.): Allium vineale - Datenblatt bei World Checklist of Selected Plant Families des Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew. _{Zuletzt eingesehen am 18. September 2015}
14. ↑ Carl Jessen: Die deutschen Volksnamen der Pflanzen, Verlag von Philipp Cohen Hannover 1882, Seite 21.
15. ↑ Ruth H. Richens: Allium vineale L. In: Journal of Ecology, Volume 34, Issue 1, 1947, S. 217. JSTOR 2256778
16. ↑ Michael S. Defelice: Wild Garlic, Allium vineale L.: Little to crow about. In: Weed Technology, 17, 4, 2003, S. 894. JSTOR 3989777

Weblinks

– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien

• Allium vineale L. s. l., Weinbergs-Lauch. FloraWeb.de
• Weinberg-Lauch. In: BiolFlor, der Datenbank biologisch-ökologischer Merkmale der Flora von Deutschland.
• Steckbrief und Verbreitungskarte für Bayern. In: Botanischer Informationsknoten Bayerns.
• Allium vineale bei Plants For A Future
• Allium vineale L. In: Info Flora, dem nationalen Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora.
• Verbreitung in den Niederlanden (niederl.)
• Arealkarte auf der Nordhalbkugel bei "Den virtuella floran"
• Thomas Meyer: Datenblatt mit Bestimmungsschlüssel und Fotos bei Flora-de: Flora von Deutschland (alter Name der Webseite: Blumen in Schwaben)

L' A des vegnes, c' est ene sôre d' a ki vént dins les vegnes.

No d' l' indje e sincieus latén : Allium vineale

Al soevåjhe^[1] (Allium vineale) o Doesse-soevåjhe^[2], Alhieus^[3], Òn·nhion batàr^[4] (in frinsé: ail des vignes)

Notes pi référinches

1. ↑ http://www.languepicarde.fr/dico.html Variantes: ail sauvage, aye sovaje, aye seuvaje, al seuvache
2. ↑ Variantes: deuse seuvache
3. ↑ Variantes: alièw
4. ↑ Variantes: onyon batar, eugnon batèrd

Allium vineale hè una pianta chì face partita di a famiglia di e Liliaceae.

Descrizzione

Lucalisazione

Referenze

Ligami

Kreilook

Kreilook

De kreilook (Latien: Allium vineale) is n plant uut de lookfamilie (Alliaceae). t Is een steeds meer veurkommende plant, greuiplaotsen bin: weilanden, bossen, bosranden, verstoorde plaotsen, in de dunen, barmen, rivierdunen, stadswallen, laonen, parken, wingerds, spoorbarmen, rivierdieken, hogere delen van uterweerden en rotsachtige plaotsen.

De bloemen staon op lange, rechte en iets paorsige steulen in n scharm mit losse bloemetjes. As de kreilook in bleui staot dan zitten der bolletjes an emengd mit bloemen, of vaak alleen mar mit bleke tot paorse breuibolletjes. t Bloemdek is, as t der al an zit, raoze, paors of greunachtig wit, klokvormig en 2 tot 4,5 mm lang. De meeldraojen bin langer as t bloemdek. De plant is vrog in t seizoen goed eetbaor, vergeliekbaor mit bieslook of bosuui.

De plant wort ongeveer 30-70 sm hoog, de bleuimaonden bin van juni t/m augustus.

Crāƿlēac (Allium vineale) is þurhgēarlicu þe is oft gedēmed ƿēod. Hit hæfþ ƿeaxigu lēaf þe sind nǣdledu and standaþ ūpriht of 8 oþ 12 yncas (20 oþ 30 cm). Ƿildu crāƿlēaces lēaf sind pīplicu, and habbaþ strangne gārlēaces stenc.

Þā blōstmas fāgettaþ of hƿīte tō lēohtgrēne. Þās grōƿaþ on scortum stefnum - se ƿyrtƿala þissa stefna grōƿaþ æfter intō lyftenum clufinclum. Plantan blōƿaþ of Ēastermōnþe þurh Sēremōnaþ.

Ƿilde gārlēac is gefunden þurh þā ēasternan and middan Geānlǣhtan Rīcu þurhūt.

Gehæftoda Gefremednessa

Ƿilde gārlēac indǣlþ gārlēaclicne sƿæcc and stenc on meolcenu and cūflǣscenu tūdor, hƿonne fruman dēor hit grasiaþ. Cornes tūdor ƿeorðe gārlēacstence fāh oþþe gārlēacsƿæcce fāh on andƿeardnesse lyftenra clufincla æt hærfestes tīde.

Allium vineale (wild garlic, onion grass, crow garlic or stag's garlic) is a perennial, bulb-forming species of wild onion, native to Europe, northwestern Africa and the Middle East.^[2] The species was introduced in Australia and North America, where it has become a noxious weed.^{[3][4][5][6][7]}

Description

All parts of the plant have a strong garlic odour. The underground bulb is 1–2 cm diameter, with a fibrous outer layer. The main stem grows to 30–120 cm tall, bearing 2–4 leaves and an apical inflorescence 2–5 cm diameter comprising a number of small bulbils and none to a few flowers, subtended by a basal bract. The leaves are slender hollow tubes, 15–60 cm long and 2–4 mm thick, waxy texture, with a groove along the side of the leaf facing the stem. The inflorescence is a tight umbel surrounded by a membranous bract in bud which withers when the flowers open. Each individual flower is stalked and has a pinkish-green perianth 2.5 to 4.5 mm (3⁄32 to 3⁄16 in) long. There are six tepals, six stamens and a pistil formed from three fused carpels. Mixed with the flowers are several yellowish-brown bulbils. The fruit is a capsule but the seeds seldom set and propagation usually takes place when the bulbils are knocked off and grow into new plants.^[8][9] Plants with no flowers, only bulbils, are sometimes distinguished as the variety Allium vineale var. compactum, but this character is probably not taxonomically significant.

Uses and problems

Wild onions washed and ready to be diced up for a fried rice dish. They add a pleasant garlic-like flavor to meals.

The leaves, flowers, and bulbs of Allium vineale are edible.^[10] While it has been suggested as a substitute for garlic, there is some difference of opinion as to whether there is an unpleasant aftertaste compared to that of common garlic (Allium sativum). It imparts a garlic-like flavour and odour on dairy and beef products when grazed by livestock. It is considered a pestilential invasive weed in the US, as grain products may become tainted with a garlic odour or flavour in the presence of aerial bulblets at the time of harvest.^[11][12][13] Wild garlic is tolerant to herbicides, which cannot cling well to the vertical, smooth and waxy structure of its leaves.^[14][15]

Allium vineale 'Hair', a cultivated variety, is sold as an ornamental plant in the UK and USA. It has unusual flowerheads which have purple centres and green hair-like extensions.^[16][17]

See also

Wikimedia Commons has media related to Allium vineale.

• Allium
• Allium oleraceum
• List of beneficial weeds

References

Allium vineale o ajo salvaje es una planta bulbosa perteneciente a la familia Amaryllidaceae.

Ilustración

Hábitat

Es una planta perenne en el género Allium, nativa de Europa, el norte de África y Asia occidental. La especie se introdujo en Australia y América del Norte, donde se ha convertido en una especie invasora.

Descripción

Todas las partes de la planta tienen un fuerte olor de ajo. El bulbo subterráneo es de uno a dos cm Ø, con una capa exterior fibrosa. El tallo principal crece a 30-120 cm de altura, con 2-4 hojas y una inflorescencia apical 2-5 cm Ø compuesto por una serie de pequeños bulbos pequeños y ninguno a unas pocas flores, subtendido por una bráctea basal. Las hojas son delgadas y tubulares huecos, 15-60 cm de largo y 2-4 mm de espesor, con textura de cera, con una ranura a lo largo de la cara de la hoja frente a la raíz. Las flores son 2-5 mm de largo, con seis pétalos, cuyo color varía de rosa a rojo o verde-blanco. Florece en el verano, de junio a agosto en el norte de Europa. Plantas sin flores, solamente bulbils, a veces se distingue como la variedad Allium vineale var. compactum, pero este personaje es, probablemente, no taxonómicamente significativos.

Uso culinario

Esta especie puede ser utilizada como un sustituto para el ajo. Se imparte sabor a ajo como sabor y olor de los productos lácteos y productos de carne de vacuno cuando es consumida por el ganado de pastoreo. A veces es considerado una maleza, productos como el grano puede convertirse en un viciado con olor de ajo o de aroma en la presencia de bulblets aérea en el momento de la cosecha. Ajos silvestres es resistente a los herbicidas, debido a la estructura de sus hojas, al ser vertical, lisa y cerosa. No se asisten herbicidas y se aferran a él y, por tanto, no son tan eficaces.

Taxonomía

Allium vineale fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 299. 1753.^[3]​^[4]​^[5]​

Etimología

Allium: nombre genérico muy antiguo. Las plantas de este género eran conocidos tanto por los romanos como por los griegos. Sin embargo, parece que el término tiene un origen celta y significa "quemar", en referencia al fuerte olor acre de la planta.^[6]​ Uno de los primeros en utilizar este nombre para fines botánicos fue el naturalista francés Joseph Pitton de Tournefort (1656-1708).

vineale: epíteto latino que significa "como la vid".^[7]​

Sinonimia

NOTA: Los nombres que presentan enlaces son sinónimos en otras especies:

Nombre común

• Castellano: ajicuervo, ajo de cigüeña, ajo de oso, ajo silvestre, alho das vinhas, cebolleta silvestre, porros bravos, puerro de las viñas, puerro de la viña, puerro de viña, puerro silvestre.^[8]​

Referencias

Nurmlauk

Nurmlauk (Allium vineale) on amarülliliste sugukonda kuuluv taimeliik.

Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).

Välislingid

Nurmlauk andmebaasis eElurikkus

Sorgin-baratxuria (Allium vineale) landare erraboiladun txikia da, itxuraz baratxuriren antzekoa. 30-100 cm luzea, mahastietan eta leku hareatsuetan hazten da. Zurtoina tentea du, hostoa luzea eta oin bilkarikoa.^[1]

Erreferentziak

Hietalaukka (Allium vineale) on laukkojen (Allium) sukuun kuuluva sipulikasvi. Sitä esiintyy Eurooppassa laajasti.

Hietalaukalla on munanmuotoinen sipuli, josta kasvaa jopa metrin korkea liereä varsi. Varren tyviosalla on kapeita ja tasasoukkia, vähän kouruisia lehtiä jotka lakastuvat varhain (vrt. Allium scorodoprasum). Hietalaukan pallomaisen latvasarjan alla on yksi leveä tukilehti. Kukinto on tiheä, sisältää muutamasta runsaslukuiseen itusilmuja. Yksittästen kukkien kellomainen kehä on vaaleanpunainen, harvoin valkoinen. Lajin kodat ovat harvoin siemenellisiä.

Lähteet

• Hämet-Ahti, Leena, Suominen, Juha, Ulvinen, Tauno & Uotila, Pertti (toim.) 1998: Retkeilykasvio, 4. uudistettu painos, 656 s. Luonnontieteellisen keskusmuseon kasvimuseo. Helsinki.

Aiheesta muualla

• Luontoportti: Hietalaukka Allium vineale
• Kasviatlas 2016: Hietalaukan (Allium vineale) levinneisyys Suomessa

Allium vineale

L'ail des vignes est une plante herbacée bulbeuse de la famille des Amaryllidaceae.

Description

Section de la feuille

C'est une plante vivace de 30-80 cm à floraison estivale, glabre, à bulbe ovoïde entouré de nombreux bulbilles, à forte odeur alliacée.

Les feuilles sont subcylindriques, creuses, à sillon étroit en dessus, glauques.

La tige est cylindrique, pleine, feuillée jusqu'au milieu

Le bulbe porte des bulbilles rosées à bordeaux, généralement plus nombreux que les fleurs (il arrive souvent qu'il n'y ait que des bulbilles). Au fil du temps, ces bulbilles s’allongent en une feuille verte cylindrique avant de tomber après la mort de la tige.

Les fleurs sont rose pâle ou blanchâtres, peu nombreuses, en tête globuleuse serrée, souvent toute bulbillifère et aux étamines saillantes.

Outre ces bulbilles aériennes, la plante en produit aussi sous terre, où elles sont enveloppées dans des tuniques très dures semblables à celles des gousses d'ail^[2].

La plante porte un bulbe d'où sortent des feuilles linéaires, tubulaires.

Caractéristiques

• Organes reproducteurs
  • Type d'inflorescence : ombelle simple, fleur rose à six pétales
  • Répartition des sexes : hermaphrodite
  • Type de pollinisation : entomogame, autogame
  • Période de floraison : juin-août
  • Type de fruit : Capsule
  • Mode de dissémination : barochore

Répartition

L'ail des vignes apprécie les lieux sablonneux cultivés ou incultes, dans presque toute la France et en Corse. En Suisse, on le trouve parmi les buissons, dans les vignes et les vergers, aux étages collinéen et montagnard^[3]. Elle est présente en Europe centrale et méridionale ; Syrie ; Amérique boréale.

Utilisation

Fleurs

Les feuilles et les bulbilles s'utilisent en condiment comme l'ail cultivé.

Une confusion avec d'autres espèces d'Allium est sans danger, aucune n'est toxique

Propriétés médicinales

L'ail des vignes est stimulant, diurétique, expectorant et antiseptique comme toutes les autres espèces d'Allium. ^{[réf. nécessaire]}

Notes et références

Psyči kobołk (Allium vineale) je rostlina z podswójby kobołkowych rostlinow (Allioideae) znutřka amarylisowych rostlinow (Amaryllidaceae).

Wopisanje

Stejnišćo

Rozšěrjenje

Wužiwanje

Nóžki

1. ↑ Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 198.
2. ↑ W internetowym słowniku: Knoblauch

Žórła

• Aichele, D., Golte-Bechtle, M.: Was blüht denn da: Wildwachsende Blütenpflanzen Mitteleuropas. Kosmos Naturführer (1997)
• Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
• Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
• Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
• Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Eksterne wotkazy

Hlej wotpowědne dataje we Wikimedia Commons:
Psyči kobołk

• Psyči kobołk. W: FloraWeb.de. (němsce)

Allium vineale adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Amaryllidaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Asparagales. Spesies Allium vineale sendiri merupakan bagian dari genus bawang Allium.^[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..

Referensi

Allium vineale er fjölær lauktegund, ættuð frá Evrópu, norðvestur Afríku og Miðausturlöndum.^[1] Tegundin hefur verið flutt til Ástralíu og Norður Ameríku, þar sem hún er orðin ágengt illgresi.^{[2][3][4][5][6]}

Lýsing

Allir hlutar jurtasrinnar eru með sterkri hvítlaukslykt. Laukurinn er 1 til 2 sm í þvermál, með trefjakenndu ytra byrði. Meginstöngullinn verður 30 til 120 sm hár, með 2 til 4 blöðum og endastæðri blómskipan með fjölda æxlilauka og engum eða fáum blómum. Blöðin eru mjó, rörlaga, 15–60 sm löng og 2–4 mm þykk, með vaxkenndri áferð. Blómskipanin er hulin himnu sem visnar þegar blómin opnast. Hvert blóm er á stilk og er með grænbleikan "perianth" 2.5 til 4.5 mm langan. Þau eru með sex krónublöð, sex fræfla og eina frævu sem er mynduð af þremur samvöxnum egglegum. Saman við blómin eru nokkrir gulbrúnir æxlilaukar. Fræið er í hylki, en spíra sjaldan og fjölgun er aðallega með æxlilaukunum.^[7][8] Plöntur með engumblómum, eingöngu æxlilaukum eru stundum skráðar sem afbrigðið: Allium vineale var. compactum.

Nytjar og vandamál

Þó að það hafi verið mælt með Allium vineale sem staðgengli fyrir hvítlauk, þá eru skiftar skoðanir um það hvort að það sé óþægilegt eftirbragð af honum miðað við venjulegan hvítlauk. Hann veldur hvítlauksbragði og lykt af mjólk og kjöti af skepnum sem hafa verið á beit í þar sem hann er. Hann er einnig talinn vandamál í kornrækt, þar sem lykt og bragð smitast af æxlilaukunum við uppskeru.^[9][10][11] Hann er þolinn gegn jurtaeitri, sem nær ekki góðri festu á beinum, sléttum og vaxkenndum stöngli og blöðum.^[12][13]

Sjá einnig

• Allium
• Allium oleraceum

Tilvísanir

Ytri tenglar

• Richens, R.H. 1947. Biological flora of the British Isles: Allium vineale L. Journal of Ecology 34, 209-226.
• Jepson Manual Treatment
• USDA Plants Profile
• Virginia Tech Weed Guide
• Allium vineale in the CalPhotos Photo Database, University of California, Berkeley

Wikimedia Commons er með margmiðlunarefni sem tengist

Allium vineale

Wikilífverur eru með efni sem tengist

Allium vineale

Þessi líffræðigrein er stubbur. Þú getur hjálpað til með því að bæta við greinina.

L’aglio pippolino (Allium vineale L.) è una specie tradizionalmente attribuita alla famiglia Amaryllidaceae (sottofamiglia Allioideae).^[1][2]

Descrizione

A. vineale è una pianta erbacea perenne di altezza compresa tra i 10 e i 60 cm, ma che può raggiungere anche il metro di altezza^[3]. Tra maggio e luglio presenta un'infiorescenza a ombrella con pochi fiori di colore roseo -verdognolo, spesso misti a bulbilli, avvolti da una spata univalve di colore verde che col tempo tende ad ingiallire. Ciascun bulbillo è in grado di generare un nuovo individuo clone^[4].

Distribuzione e habitat

Si può trovare fino agli 800 m s.l.m. lungo i bordi dei campi coltivati, in particolare nei vigneti, o su incolti aridi e lungo le strade di campagna^[4].

Utilizzo

Usi gastronomici

Ogni parte della pianta può essere utilizzata ai fini alimentari come condimento sostitutivo dell'aglio, di cui ricorda molto il sapore caratteristico (da cui anche il nome comune)^[4]. Anche se assolutamente innocuo qualora venga consumato come alimento, A. vineale può risultare tossico per alcuni mammiferi se ingerito in grandi quantità, a causa dei composti sulfurei (gli stessi che danno il tipico sapore all'aglio^[3]) contenuti nella pianta che possono risultare emolitici e causare quindi stati di anemia^[5].

Usi terapeutici

Alla pianta vengono attribuite diverse proprietà terapeutiche tra cui blande attività antistaminiche, depurative, carminative, catartiche, diuretiche, espettoranti ed ipotensive. La tintura madre di A.vineale ha impiego tradizionale come antielmintico e come rimedio contro le coliche nei bambini^[3].

Note

Dirvinis česnakas (lot. Allium vineale, angl. Wild Garlic, vok. Weinberg-Lauch) – amarilinių (Amaryllidaceae) šeimos česnakų (Allium) genties augalas. Paplitęs Europoje, Šiaurės Afrikoje, Mažojoje Azijoje, Kryme, Kaukaze. Introdukuota Šiaurės Amerikoje, Australijoje, Naujojoje Zelandijoje.

Daugiametis žolinis, 30-70 cm aukščio augalas. Žydi birželį ir liepą. Retas augalas, Lietuvos raudonojoje knygoje priskiriamas pažeidžiamoms rūšims, kurių populiacijų skaičius ir individų gausumas populiacijose sparčiai mažėja.^[2]

Žiedynas nedidelis, su svogūnėliais, kartais žiedų nebūna – tik svogūnėliai. Sėklos subręsta ne kasmet, todėl įprastas vegetatyvinis dauginimasis. Populiacijoje ne visada būna subrendusių, žiedyną išauginusių individų. Jų augimui tinkamiausi sausi, smėlėti ar žvyrėti šlaitai, pakelės, pamiškės, pievos.

Paplitimas Lietuvoje

Lietuvoje dirvinis česnakas nuo 1981 m. įrašytas į Saugomų augalų rūšių sąrašus.^[3]

Dažnesnis pietinėje dalyje, kitur retas. Didžiausia, apie 0,5 ha plotą užimanti dirvinių česnakų augavietė yra pakelėje netoli Palangos.^[4] Kitur česnakai auga negausiai – pavieniui ar nedidelėmis grupelėmis, todėl tokios populiacijos yra labiausiai pažeidžiamos.

Sinonimai

• Allium affine Boiss. & Heldr.
• Allium arenarium Wahlenb.
• Allium assimile Halácsy
• Allium campestre Schleich. ex Steud.
• Allium compactum Thuill.
• Allium descendens W.D.J.Koch
• Allium laxiflorum Tausch
• Allium littoreum Bertol.
• Allium margaritaceum var. bulbiferum Batt. & Trab.

ir kt.

Šaltiniai

Vikiteka

De kraailook (Allium vineale) is een plant uit de lookfamilie (Alliaceae). Het is een steeds meer voorkomende plant, groeiplaatsen zijn: Weilanden, bossen, bosranden, ruderale plaatsen in de duinen, bermen, rivierduinen, stadswallen, lanen, parken, wijngaarden, spoorbermen, rivierdijken, hogere delen van uiterwaarden en rotsachtige plaatsen.

De bloemen staan op lange, rechte, iets paarse stelen in een losbloemige scherm. De bloeiwijze bevat bolletjes gemengd met bloemen of vaak alleen maar met bleke tot paarse broedbolletjes. Het bloemdek is, als het tenminste aanwezig is, roze, paars of groenachtig wit, klokvormig en 2 tot 4½ mm lang. De meeldraden zijn langer dan het bloemdek. De plant is vroeg in het seizoen goed eetbaar, vergelijkbaar met bieslook of bosui.

De plant wordt ongeveer 30–70 cm hoog, de bloeimaanden zijn van juni t/m augustus.

Externe links

• Kraailook (Allium vineale) op SoortenBank.nl (gebaseerd op de Heukels²³, dit is de laatste uitgave)
• Kraailook (Allium vineale), verspreiding in Nederland, volgens de verspreidingsatlas van de Nationale Databank Flora en Fauna.

Czosnek winnicowy (Allium vineale L.) – gatunek byliny należący do rodziny czosnkowatych. Gatunek występuje na terenie Europy, zawleczony do Ameryki Północnej.

Morfologia

Kwiatostan, w dolnej części widoczne cebulki

Pokrój

Roślina osiąga wysokość 30-90 cm. Rośnie w niewielkich kępach.

Cebula

Jajowata, do 1 cm średnicy, otoczona zwykle licznymi bocznymi cebulkami potomnymi. W obrębie kwiatostanu powstają cebulki mające długość 7-8 mm i barwę fioletowoczarną. Mają one kształt jajowaty z dzióbkiem u szczytu.

Łodyga

Prosto wzniesiona, sztywna, pełna, obła, ulistniona w dolnej połowie; wysokość do 100 cm.

Liście

3-5 lub więcej, w przekroju prawie obłe, dołem dęte, wierzchem nieco spłaszczone, grube 1-2,5 mm

Kwiaty

Zebrane w baldach pozorny na szczycie łodygi; w baldachu obok kwiatów występują cebulki (czasem kwiatów w ogóle nie ma). Przed rozwinięciem kwiatostan osłonięty jest błoniastą okrywą złożoną z jednego nagle zwężonego w cienki kolec listka, długości kwiatostanu lub krótszego, odpadająca w trakcie kwitnienia. Szypułki cienkie, długie do 25 mm. Działki purpurowe lub białawe, do 5 mm długie, lancetowate, na końcu czasem zaostrzone; grzebyk grzbietowy gładki. Pręciki początkowo długości płatków, w miarę przekwitania do 2 razy dłuższe. Nitki pręcików wewnętrznych płaskie, na szczycie o trzech wyrostkach, z których dwa boczne, szydlaste, wielokrotnie dłuższe od pylników. Kwitnie od czerwca do lipca.

Nasiona

Podłużnie jajowate, spłaszczone i lekko wygięte. Długość wynosi ok. 2,4 mm, szerokość ok. 1 mm. Powierzchnia nasion jest pokryta drobnymi brodawkami ułożonymi w równoległych szeregach i ma barwę niebieskawoczarną^[2].

Biologia

Rozmnaża się najczęściej nie z nasion lecz z cebulek rozwijających się na niby-baldachach.

Ekologia

Roślina środowisk kserotermicznych i antropogenicznych (przydroża, uprawy). W Polsce częsta, oprócz Karpat.

Systematyka

Zmienność:

• A. vineale var. compactum (Thuill.) Lej. & Courtois, Compendium Florae Belgicae 2:1831 - w główce kwiatostanowej wyłącznie cebulki.

Zastosowanie

• Przyprawa - można wykorzystywać jak czosnek pospolity, roślina w smaku jednak łagodniejsza.
• Roślina ozdobna - roślina rzadko stosowana w kompozycjach naturalistycznych (łąki kwietne).

Uprawa

Zalecane sadzenie w dużych grupach. Niewybredna pod względem gleby. Należy unikać nadmiernego nawodnienia. Nasłonecznienie pełne lub półcień. Niebezpieczeństwo samorzutnego rozsiewania i wypierania słabszych gatunków.

• • Mrozoodporność i wymagania klimatyczne - 5-9 strefa USDA; w Polsce mrozoodporność całkowita.
  • Rozmnażanie - wysiew nasion lub z cebulek przybyszowych; nasiona zbierać po pełnym dojrzeniu, wysiewać od razu na jesieni lub po stratyfikacji.

W uprawach polowych (zwłaszcza pszenicy i żyta) kłopotliwy chwast ze względu na zanieczyszczanie ziarna przeznaczonego na przemiał. Roztarte cebulki tworzą bowiem cuchnącą miazgę^[2].

Przypisy

Alho-das-vinhas (Allium vineale) é uma planta perene do género Allium,^[1] nativa da Europa, norte de África e Ásia ocidental.

Todas as partes da planta têm um forte odor a alho. O bolbo subterrâneo mede de 1 a 2 cm de diâmetro, com bolbilhos ("dentes", na designação popular) pediculados. O caule principal cresce de 30 a 120 cm de altura, suportando 2 a 4 folhas semi-roliças e ocas e uma inflorescência apical de 2 a 5 cm de diâmetro, com alguns bolbilhos e poucas ou nenhumas flores, sobre uma bráctea na base que cairá com o tempo (espata caduca). As folhas, tubulares, medem de 15 a 60 cm de comprimento e 2 a 4 mm de grossura, com textura cerosa, com uma ranhura ao longo da face virada para o caule. As flores medem de 2 a 5 mm de comprimento, com seis pétalas que variam do cor-de-rosa ao vermelho ou esverdeado. Floresce no Verão, de Junho a Agosto, no norte da Europa.

As plantas cujas umbelas não têm flores mas apenas bolbilhos são consideradas, por vezes, como fazendo parte da variedade Allium vineale var. compactum, mas tal classificação não parece não ter grande relevância taxonómica.

Usos e problemas

O alho-das-vinhas pode ser utilizado como substituto do alho comum. Transmite um sabor semelhante ao do alho ao leite e à carne do gado se este a consumir. É, por vezes, considerada uma erva-daninha, já que também altera o sabor dos cereais durante as colheitas, por influência dos bolbilhos aéreos.

A espécie foi introduzida na Austrália e na América do Norte, onde se tornou uma espécie invasora.

Referências

Usturoiul sălbatic, sau Allium vinealis, este o plantă erbacee, estivală.

Descriere

Usturoiul sălbatic poate atinge înălțimea de 1 m. Are de obicei 4 - 5 frunze, cu o lungime de 15 cm, pețiolate. Are o inflorescență la capătul superior al tulpinii, alcătuit din zeci de flori mici, cu diametru de câțiva mm. Fructul este achenă. Perioada de înflorire este iulie - august. Are un puternic miros de usturoi. Este răspândit pe totul continentul european, precum și pe țărmul Mediteranei.

Utilizare

Usturoiul sălbatic este o plantă furajeră.

Sandlök (Allium vineale) är en växtart i familjen amaryllisväxter.

Externa länkar

• Den virtuella floran
• Sandlök i Carl Lindman, Bilder ur Nordens flora (andra upplagan, Wahlström och Widstrand, Stockholm 1917–1926)
• Wikimedia Commons har media som rör Sandlök.
  Bilder & media

Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

• 1 Опис
• 2 Поширення
• 3 Використання
• 4 Галерея
• 5 Джерела

1. ↑ Allium vineale // Ю. Кобів. Словник українських наукових і народних назв судинних рослин (Серія «Словники України»). — Київ : Наукова думка, 2004. — 800 с. — ISBN 966-00-0355-2.
2. ↑ ^{а б в} Доброчаева Д. Н., Котов М. И., Прокудин Ю. Н., и др. Определитель высших растений Украины. — К. : Наукова думка, 1987. — С. 399. (рос.)(укр.)
3. ↑ Flora of North America. Процитовано 13.03.2019. (англ.)
4. ↑ Plants of the World Online — Kew Science. Процитовано 13.03.2019. (англ.)
5. ↑ Euro+Med Plantbase. Процитовано 13.03.2019. (англ.)

Allium vineale là một loài thực vật có hoa trong họ Amaryllidaceae. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.^[2]

Hình ảnh

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Allium vineale tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Allium vineale tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Allium vineale”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 16 tháng 7 năm 2013.

Bài viết liên quan đến phân họ Hành này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.

• x
• t
• s

• 1 Распространение и экология
• 2 Ботаническое описание
• 3 Классификация
  • 3.1 Таксономия
  • 3.2 Подвиды
• 4 Примечания
• 5 Литература