dcsimg
德國洋甘菊的圖片
Life » » Archaeplastida » » 木蘭綱 » » 菊科 »

德國洋甘菊

Matricaria chamomilla L.

Comments ( 英語 )

由eFloras提供
Matricaria chamomilla has numerous, and ages-old, usages, particularly as herb tea, as a natural medicine, and for pharmaceutical extracts. It has anti-inflammatory, antibacterial, anti-allergic, and sedative properties. It is grown commercially on all continents. Reports for New Brunswick have not been confirmed, all specimens having been redetermined to Anthemis cotula (H. R. Hinds 2000). Although the name Matricaria chamomilla has been considered to be misapplied (e.g., S. Rauschert 1974; A. Cronquist 1994; E. G. Voss 1972–1996, vol. 3), W. L. Applequist (2002) argued convincingly that the name is indeed correctly applied to the taxon described here. Among the North American material, specimens with coronate ray cypselae (var. chamomilla), or wholly without coronas [var. recutita (Linnaeus) Grierson] have been encountered but none with fully coronate cypselae (var. coronata J. Gay ex Boissier), even though synonymy under this name includes M. courrantiana, reported for Texas and New Mexico (specimens not seen). The varieties may not be worth recognizing (Applequist; Q. O. N. Kay 1976) and are not treated formally here.
許可
cc-by-nc-sa-3.0
版權
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
書目引用
Flora of North America Vol. 19: 541, 542, 550 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
來源
Flora of North America @ eFloras.org
編輯者
Flora of North America Editorial Committee
專題
eFloras.org
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
eFloras

Description ( 英語 )

由eFloras提供
Annuals, (2–)8–60(–80) cm; aromatic (when bruised). Stems 1–8+, erect or ascending, branched distally. Leaf blades 5–78 × 3–18 mm. Heads radiate, (1–)8–120(–900), borne singly. Peduncles (5–)20–50(–75+) mm. Involucres 2–3.2 mm. Phyllaries 34–42+ in 3 series, margins entire or distally erose. Receptacles (with reddish brown, longitudinal mucilaginous glands), 4–6 mm, acute to obtuse. Ray florets [1] (10–)14–26; corollas white, tubes narrowly winged, laminae soon deflexed, 7–8.5 × 2.4–3.3 mm. Discs obovoid or spheroid to ovoid, 5–7 × 5–9.5 mm. Disc florets 250–570+; corollas yellow to greenish yellow, 1.6–1.8 mm, lobes 5. Cypselae tan, obconic, 0.75–0.9 mm, ribs white, 3 abaxial, 2 nearly marginal, faces glandular; pappi usually 0, sometimes coroniform (entire or lobed) or (ray florets) toothed auricles as long as or longer than cypselae [minute crowns]. 2n = 18.
許可
cc-by-nc-sa-3.0
版權
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
書目引用
Flora of North America Vol. 19: 541, 542, 550 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
來源
Flora of North America @ eFloras.org
編輯者
Flora of North America Editorial Committee
專題
eFloras.org
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
eFloras

Synonym ( 英語 )

由eFloras提供
Chamomilla recutita (Linnaeus) Rauschert; Matricaria courrantiana de Candolle; M. recutita Linnaeus
許可
cc-by-nc-sa-3.0
版權
Missouri Botanical Garden, 4344 Shaw Boulevard, St. Louis, MO, 63110 USA
書目引用
Flora of North America Vol. 19: 541, 542, 550 in eFloras.org, Missouri Botanical Garden. Accessed Nov 12, 2008.
來源
Flora of North America @ eFloras.org
編輯者
Flora of North America Editorial Committee
專題
eFloras.org
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
eFloras

Comprehensive Description ( 英語 )

由North American Flora提供
Chamomilla courrantiana (DC.) C. Koch, Linnaea 24: 338 1851.
Matricaria Courrantiana DC. Prodr. 6: 52. 1837.
Matricaria pyrethroides DC. Prodr. 6: 52. 1837.
Matricaria Chamomilla coronala Boiss. Voy. Bot. Esp. 2: 316. 1840.
Matricaria coronala J. Gay; Koch, Syn. Fl. Germ. ed. 2. 416. 1843.
A leafy annual; stem 2-4 dm. high, slender, branched, glabrous; leaves 4-6 cm. long, bipiimatifid into narrow filiform divisions, glabrous; heads solitary at the ends of the branches, radiate; involucre about 2.5 mm. high, 6-8 mm. broad; bracts in 2 series, oblong or elliptic, rounded at the apex, broadly scarious; receptacle conic, acute, hollow; ray-flowers 10-15; ligules white, about 6 mm. long, 2 mm. wide; disk-corollas about 2 mm. long; tube equaling the campanulate throat; achenes elliptic, with 5 slender ribs on the inner side, smooth on the back and between the ribs; pappus of a membranous, erose or fimbriate crown, sometimes 0.5 mm. long.
Type locality: Teneriffe.
Distribution: Texas to Arizona, Sinaloa, Zacatecas, and Mexico (state); Bolivia; adventive from Spain.
書目引用
Per Axel Rydberg. 1916. (CARDUALES); CARDUACEAE; TAGETEAE, ANTHEMIDEAE. North American flora. vol 34(3). New York Botanical Garden, New York, NY
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
North American Flora

Matricaria recutita ( 阿斯圖里亞斯語 )

由wikipedia AST提供

La manzanilla de Castiella, manzanilla alemana, dulce o cimarrona (Matricaria recutita o M. camomila) ye una planta yerbácea añal de la familia de les asteracees. Nativa d'Europa y les rexones templaes d'Asia, naturalizóse en delles rexones d'América y Australia.

Carauterístiques

La manzanilla alemana ye una planta herbal, de tarmu cilíndricu, argutu, ramosu, d'hasta 50 cm d'altor. Presenta fueyes alternes, bipinnatisectas, colos foliolos. En posición terminal presenta pel branu una inflorescencia en forma de capítulu paniculáu. Les flores radiales son unos 20 mm, cola lígula blanca, ente que los del discu son numberosos, hermafrodites; el receptáculu ye buecu y escarez d'escames, lo que dexa estremala fácilmente de la manzanilla bastarda, Anthemis arvensis (L.) Pall. ex M.Bieb. . Les flores son un pocu amargoses y fragantes.

Hábitat y distribución

Ye nativa de la rexón de los Balcanes, dende onde s'espublizó escontra Europa. Ta naturalizada en delles rexones d'América. Y cultívase pal so usu industrial. Crez con facilidá en suelu bien drenáu, con bastante sol; aguanta les xelaes, la escasez de nutrientes y l'acidez del suelu.

Usu

 src=
Matricariae flos: Cómo s'usen pa faer el té
 src=
Detalle de les flores
 src=
Ilustración

El tarmu tienru y les sumidaes floríes úsense secos o frescos en fervinchu, arumosa y llixeramente amargosa. Confundir munches vegaes cola manzanilla común, Chamaemelum nobile, y nun ye claro a cual refiérense'l autores al mentar les sos propiedaes melecinales, pero considerar dixestiva, carminativa, sedante, tónica, vasodilatadora y antiespasmódica.[1] L'aceite esencial emplegar en aromaterapia, y la fervinchu de les flores aplicar al pelo p'amontar el so color doráu, cuantimás en neños.

Composición

L'aceite esencial supón ente un 0,4 y un 1,0% de la planta fresca; contién sesquiterpenoides (1-alfa-bisabolol y derivaos: bisabolóxidos A, B y C, bisabonolóxido A), antecotulide, camazuleno, lactonas sesquiterpénicas, carburos terpénicos (cadineno, cis-espiro-éter y trans-espiro-éter, farneseno), flavonoides (apigenina, luteolina, quercetina y patuletina), cumarines (dioxicumarina, herniarina, umbeliferona), resines (triacontano, fitosterina), acedu valeriánico y fenoles.

Emplégase medicinalmente como antiinflamatoria, antiespasmódica y ansiolítica, ensin relaxación muscular.

Puede provocar dermatitis de contautu en persones sensibles, y informáronse casos d'anafilaxis ente alérxicos.

Taxonomía

Matricaria recutita describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 891. 1753.[2]

Etimoloxía

Matricaria: nome xenéricu que remanez del llatín matrix = "banduyu", en referencia a que la planta foi utilizada como una cura pa los trestornos femeninos.[3]

recutita: llámase-y nome específicu, o polo d'epítetu, tamién epítetu específicu, (nomenclatura en latin)

Sinonimia
  • Camomilla deflexa Gilib.
  • Chamaemelum suaveolens Y.H.L.Krause
  • Chamaemelum vulgare Bubani
  • Chamomilla chamomilla (L.) Rydb.
  • Chamomilla courrantiana (DC.)
  • Chamomilla officinalis K.Koch
  • Chamomilla patens Gilib.
  • Chamomilla recutita (L.) Rauschert
  • Chamomilla recutita subsp. bayeri
  • Chamomilla vulgaris Gray
  • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
  • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav.
  • Courrantia chamomilloides Sch.Bip.
  • Matricaria bayeri Kanitz
  • Matricaria capitellata Batt. & Pit.
  • Matricaria courrantiana DC.
  • Matricaria exigua Tuntas
  • Matricaria kochiana Sch.Bip.
  • Matricaria pusilla Willd.
  • Matricaria salina (Schur) Schur
  • Matricaria suaveolens L.[4]
  • Matricaria chamomilla L.[5]

Nome común

  • Castellanu: amargaza, bastardiella, bonina, camamila, camamila del comerciu, camamilda, camamilla, camamirla, camomila, camomilla, chamomilla, corona de rei, magarsa, magarza, magarza común, magarza montesina, magarzuela, manzanilla, manzanilla alemana, manzanilla basta, manzanilla bastarda, manzanilla blanca, manzanilla bona, manzanilla común, manzanilla d'Alemaña, manzanilla d'Aragón, manzanilla de Urgel, manzanilla de les corrolaes, manzanilla del güertu, manzanilla duce, manzanilla fina, manzanilla fededora, manzanilla lloca, manzanilla goliosa, manzanilla ordinaria, manzanilla real, manzanilla montesa, manzanilla vulgar, manzanillón, matricaria fededora, matricaria lloca, güeyu de güe, güeyu de vaca.[6]

Ver tamién

Referencies

Enllaces esternos

Cymbidium Clarisse Austin 'Best Pink' Flowers 2000px.JPG Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia AST

Matricaria recutita: Brief Summary ( 阿斯圖里亞斯語 )

由wikipedia AST提供
Matricaria recutita

La manzanilla de Castiella, manzanilla alemana, dulce o cimarrona (Matricaria recutita o M. camomila) ye una planta yerbácea añal de la familia de les asteracees. Nativa d'Europa y les rexones templaes d'Asia, naturalizóse en delles rexones d'América y Australia.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia AST

Aptek çobanyastığı ( 亞塞拜然語 )

由wikipedia AZ提供

Merge-arrows.svg Bu məqalə Adi mollabaşı məqaləsinə çox yaxındır və hər ikisinin eyni başlıq altında birləşdirilməsi mümkündür.


Aptek çobanyastığı (lat. Chamomilla recutita)[1] - çobanyastığı cinsinə aid bitki növü.[2]

Mənbə

  1. Nurəddin Əliyev. Azərbaycanın dərman bitkiləri və fitoterapiya. Bakı, Elm, 1998.
  2. Elşad Qurbanov. Ali bitkilərin sistematikası, Bakı, 2009.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia AZ

Aptek çobanyastığı: Brief Summary ( 亞塞拜然語 )

由wikipedia AZ提供

Merge-arrows.svg Bu məqalə Adi mollabaşı məqaləsinə çox yaxındır və hər ikisinin eyni başlıq altında birləşdirilməsi mümkündür.


Aptek çobanyastığı (lat. Chamomilla recutita) - çobanyastığı cinsinə aid bitki növü.

182 Matricaria chamomilla L.jpg Matricaria recutita 2008 07 06.JPG
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia AZ

Camamilla ( 加泰隆語 )

由wikipedia CA提供
 src= Per a altres significats, vegeu «Camamilla (desambiguació)».
 src= No s'ha de confondre amb Camamilla vera.

La camamilla, camamil·la o camamirla, i maçanella[1] (Matricaria chamomilla),[2] és un planta herbàcia anual de la família de les asteràcies. Espècie originària d'Europa Meridional i Oriental així com d'Orient Pròxim, en l'actualitat es troba en tota Europa, Amèrica i Austràlia. La droga comercial prové quasi exclusivament de cultius, sobretot d'Argentina, Egipte, Bulgària, Hongria i en menor proporció d'Espanya, Txecoslovàquia, Alemanya i Itàlia. A Catalunya es troba principalment a la Garrotxa, Baix Empordà, la Selva del Baix Llobregat, Baix Ebre, Osona, el Bages, l'Urgell, el Segrià, la Noguera; i al País Valencià a l'Alt Maestrat, la Foia de Bunyol i l'Alcoià.

Matricaria[3] del llatí matrix, matriu o úter, degut a les propietats ginecològiques de la planta. Chamomilla en grec chamaemelum,[4] significa poma de terra, per l'olor que desprèn.

Morfologia

 src=
Matricaria recutita florida

És una planta herbàcia anual de 20 a 40 cm d'alçada. L'arrel és axonomorfa, té una tija cilíndrica, erecta i ramificada amb una forta olor aromàtica. Les fulles sèssils es troben alternades són d'un color verd intens, poden ser pinnades, bipinnades i tripinnades, amb l'àpex estret i espinós. Els folíols són lineals i petits.

És un planta hermafrodita. Les nombroses branques secundàries acaben en un capítol floral, els capítols s'uneixen a la tija per un llarg peduncle. Presenten una mida d'1 a 1,5 cm de diàmetre. Posseeixen un receptacle cònic, buit i manca d'escames, que permet diferenciar-la de la camamilla vulgar. Presenta un involucre format per 1-3 fileres de bràctees ovalanceolades. Les [flors] del disc són molt nombroses, tubulars, petites (2,5 mm de longitud), de color groc i amb 5 dents petits. Presenten al seu interior 5 estams soldats per les anteres, que envolten el gineceu marró fosc. Les flors del radi, de 12 a 20, són ligulades, blanques, femenines i amb 3 dents. Tenen unes mides de 10 mm de longitud i 2 de gruix.

Al microscopi es poden observar llargs pèls tectors en la superfície de les bràctees i pèls glandulars en la base dels pètals, sobretot a les flors tubulars.

Els fruits són petits aquenis, llisos en la cara externa i amb 5 costelles en la cara interna. Presenta una olor aromàtica i un sabor amarg.

Els capítols florals i la seva essència s'utilitzen per les seves virtuts medicinals.

Ecologia

 src=
Camamilla

Prospera bé en climes temperats, relativament humits. Creix amb facilitat en sòls ben drenats i amb suficient sol. Resisteix a les glaçades, l'escassesa de nutrients i a l'acidesa del sòl.

Condicions de creixement i reproducció

L'espai que ha d'haver entre les plantes perquè tinguin un bon creixement ha de ser de 15 a 30 cm. La camamilla no necessita moltes quantitats de fertilitzants tot i que depèn del sòl, petites quantitats de nitrogen, fosfor i potassi deurien ser afegides abans de plantar-la. Molts dels nutrients que necessita la Matricaria chamomilla per créixer i reproduir-se són:

Farmacologia

Composició química

  • Olis essencials. (0,4-1,5%). És un oli essencial de color blau, que amb el temps pot passar a verdós o marró. Els seus components principals són l'alfa-bisabolol i els òxids de bisabolol A, B i C (junts formen el 50% de l'essència) i l'òxid de bisabolona. També presenta monoterpens com beta-trans-farnescè i el cardinè, i sesquiterpens com el chamazulè (1-15%, derivat de la matricana per saponificació, deshidratació i descarboxilació).
  • Flavonoides (8%). Hi ha quantitats importants d'apigenina (0,3-0,5%) i 7-O-glucócid (6%). També petites quantitats de luteolina, crisoeriol, quercitrina, isoramnetina, rutina, hiperòsid, jaceidinem, crisospenol, crisosplenetina.
  • Lactones sesquiterpèniques. Matricina, matricarina.
  • Glúcids. Conté una quantitat important de mucílags (10%)
  • Cumarines. Apareixen hidroxicumarines (0,1%) com la camilina, que és una barreja d'umbel·liferona i el seu èster metílic herniarina.
  • Àcids fenòlics.
  • Sals minerals (8-10%).
  • Tanins
 src=
Flors

Accions farmacològiques

La camamilla s'utilitza com antiinflamatori, espasmolític, carminatiu i digestiu. Aquestes accions han sigut demostrades en diverses ocasions i nombrosos models experimentals en animals així com assajos clínics. Aquesta planta actua tant en un ús extern com intern.

Els principals grups d'indicacions per a l'ús intern de la droga són:

  • Digestiva, hepàtica, biliar, antiespasmòdica i carminatiu: Per la seva condició de protector i reparador de la membrana gàstrica és molt adequada en totes aquelles afeccions en les quals està afectat algun òrgan de l'aparell digestiu, afavoreix les digestions difícils i ajuda a expulsar els gasos, de la mateixa manera, és interessant en casos d'espasmes intestinals. Igualment és molt adequada en casos d'úlcera gàstrica, gastritis, diverticulosi, diverticulitis, còlics, etc. L'azulè, pel seu valor antiulcerós, la jaceidina i l'àcid gentísic, com a antiespasmòdics, però sembla que és el bisabolol el component que presenta el major valor antiinflamatori i reparador. També cal mencionar el valor d'aquesta planta com colagog, estimula la producció de la bilis, i hepàtica, protegint-lo.
  • Anti- colesterol: la presència de colina ajuda a eliminar els greixos de la sang que ajuden a disminuir el colesterol en les artèries, prevenint l'arteriosclerosi, la degeneració de la vesícula biliar i els ronyons.
  • Emmenagog: Facilita la menstruació, evitant els dolors corresponents. Igualment resulta útil per combatre els espasmes que es produeixen en la síndrome premenstrual o durant la menstruació.
  • Sedant: En casos de nerviosisme o insomni, és interessant prendre infusions de flors seques. Al tenir propietats sedants suaus és adequada per alleujar els efectes físics de naturalesa psicosomàtica produïts per la depressió, com poden ser palpitacions, acidesa, mal de cap, etc.
  • Diürètic suau: afavoreix l'eliminació de líquid del cos, millora l'eliminació d'aigua i toxines, especialment l'àcid úric.

Per a l'ús intern s'administra mitjançant: infusions, olis essencials, pols, extractes fluids i secs, tintures i xarops.

Externament, la camamilla s'utilitza per:

  • Afecció de la pell: la riquesa en mucílags li confereix un valor reparador de les afeccions de la pell. La gran presència de components amb propietats antisèptiques i vulneraries la fan molt convenient en la cura i reparació de les afeccions de la pell: grans, talls, ferides, ampolles, dermatitis, etc. S'aplica mitjançant compreses molles sobre la part afectada, els banys es realitzen amb una infusió carregada de flors seques.
  • Xampú per al cabell: la camamilla té propietats beneficioses per al cabell, ajuda a eliminar la picor, la descamació en eliminar els bacteris que s'hi troben. Per altra banda, des d'un punt de vista estètic, aclareix el cabell i el deixa més brillant.
  • Ulls: utilitzada en casos de conjuntivitis, al·lèrgies, ulls cansats, mussols, miopia, hipermetropia, etc. La presència de diversos components antiinflamatoris i antisèptics, la fan especialment adequada com a col·liri ocular natural. No administrar en casos de conjuntivitis al·lèrgica.
  • Inflamacions de les vies respiratòries superiors: Es fan una sèrie d'inhalacions.
  • Inflamació de la zona ano-genital: Es fan banys i rentats.

Per a un ús extern s'administra mitjançant infusions (s'aplica en forma de compreses, locions, xampús...)

Usos medicinals

Usos aprovats per la Comissió E del Ministeri de Sanitat alemany:

També s'utilitza com a:

  • Sedant nerviós: És molt útil en casos d'histèria, convulsions infantils, dolors neuràlgics, i molt especialment en dolors menstruals (dismenorrea).
  • Sistema digestiu: Fa un efecte estimulant de les secrecions digestives; posseeix propietats digestives i calmants, és útil en cas d'inflamació o congestió hepàtica, en diarrees i còlics.
  • Ginecologia: S'utilitza en falta de menstruació (amenorrea) i la comentada dismenorrea. Les irrigacions vaginals amb una infusió és un remei molt usat en la medicina popular.
  • Antiinflamatori: Molt usat en el tractament de l'úlcera gàstrica.
  • Cardiologia: Té un efecte sedant discret.

En usos tradicionals:

Tractament de la diarrea, úlcera pèptica, aerofàgia, insomni, nerviosisme, ansietat. També s'ha utilitzat per via tòpica per al tractament d'hemorroides, furóncols, abscessos o acne.

Toxicitat

No s'han descrit reaccions adverses a les dosis terapèutiques recomanades. A altes dosis, en tractaments crònics especialment sensibles es poden produir: alteracions digestives en rares ocasions (estomatitis, trastorns del gust...); oculars (conjuntivitis al·lèrgiques); i al·lèrgies dermatològiques.

Preparacions

  • Infusió de flors: Una cullerada de te per cada tassa d'aigua.
  • Tintura: D'1 a 30 gotes. Per a ús extern es posen dos cullerades per tassa.
  • Tintura mare: 30 gotes tres vegades al dia
  • Extracte fluid: Una cullera de cafè per tassa d'aigua.
  • Tisana antiespasmòdica: Barrejar a parts iguals camamilla, valeriana, melissa i menta.
  • Oli de camamilla: Extracte fluid, 20 g; oli d'oliva, 80 g.

Referències

  1. DIEC
  2. Camomilla al DIEC
  3. «California Plant Names».(anglès)
  4. Berdonces, Josep Lluís. Gran enciclopedia de las plantas medicinales: el dioscórides del tercer milenio. Ed. Tikal. Madrid, 1998. ISBN 843058496X.

Bibliografia

  • Dr. BERDONCES I SERRA. Gran enciclopedia de la plantas medicinales. Ediciones TIKAL
  • Diccionario integral de plantas medicinales. RBA Integral 2002
  • KUKLINSKI, Claudia. Farmacognosia. Ediciones omega. Barcelona 2000.
  • Bolòs, O. & J. Vigo (1984). Flora dels Països Catalans. ed. Barcino. Barcelona.
  • Consejo General de Colegios Oficiales de Farmacéuticos (2007). Catálogo de plantas medicinales. CGCOF. Madrid. També on-line a http://pfarmals.portalfarma.com/ [usuari / contrasenya: usu0182151/C8329].
  • European Scientific Cooperative on Phytotherapy (2003). ESCOP monographs: the scientific foundation for herbal medicinal products. ESCOP.
  • Castroviejo et al. «Flora Iberica (1980-2009)». Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas. [Consulta: 26 abril 2009].
  • Consejo General de Colegios Oficiales de Farmacéuticos. Catálogo de plantas medicinales. 2009a ed.. CGCOF. Madrid, 2009. ISBN 2910010541388.
  • Edmund Chessi, El mundo de las plantas medicinales, 1997.
  • Unitat de Botànica. Facultat de Farmàcia. Botànica Farmacèutica (pràctiques).Publicacions i edicions de la Universitat de Barcelona. 2a edició,2008. «Enllaç».(català)
  • Joanne Barnes, Linda A. Anderson, J.David Phillipson, Plantas Medicinales Segunda edición,2005
  • «GRIN, Taxonomy for Plants» (en anglès). Estats Units: Agricultural Research Service, Department of Agriculture..
  • Castroviejo et al. «Flora Iberica (1980-2009)». Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas. [Consulta: 26 abril 2009].


Enllaços externs

En altres projectes de Wikimedia:
Commons
Commons (Galeria)
Commons
Commons (Categoria) Modifica l'enllaç a Wikidata
Viquiespècies
Viquiespècies
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autors i editors de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CA

Camamilla: Brief Summary ( 加泰隆語 )

由wikipedia CA提供

La camamilla, camamil·la o camamirla, i maçanella (Matricaria chamomilla), és un planta herbàcia anual de la família de les asteràcies. Espècie originària d'Europa Meridional i Oriental així com d'Orient Pròxim, en l'actualitat es troba en tota Europa, Amèrica i Austràlia. La droga comercial prové quasi exclusivament de cultius, sobretot d'Argentina, Egipte, Bulgària, Hongria i en menor proporció d'Espanya, Txecoslovàquia, Alemanya i Itàlia. A Catalunya es troba principalment a la Garrotxa, Baix Empordà, la Selva del Baix Llobregat, Baix Ebre, Osona, el Bages, l'Urgell, el Segrià, la Noguera; i al País Valencià a l'Alt Maestrat, la Foia de Bunyol i l'Alcoià.

Matricaria del llatí matrix, matriu o úter, degut a les propietats ginecològiques de la planta. Chamomilla en grec chamaemelum, significa poma de terra, per l'olor que desprèn.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autors i editors de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CA

Amranwen bêr ( 威爾斯語 )

由wikipedia CY提供

Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Amranwen bêr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Matricaria recutita a'r enw Saesneg yw Scented mayweed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Amranwen, Amranwen Cyffredin, Bronwen, Ffenigl y Cŵn, Llysiau'r Fam.

Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.

Gweler hefyd

Cyfeiriadau

  1. Gerddi Kew; adalwyd 21 Ionawr 2015
Comin Wikimedia
Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Awduron a golygyddion Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CY

Amranwen bêr: Brief Summary ( 威爾斯語 )

由wikipedia CY提供

Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Amranwen bêr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Matricaria recutita a'r enw Saesneg yw Scented mayweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Amranwen, Amranwen Cyffredin, Bronwen, Ffenigl y Cŵn, Llysiau'r Fam.

Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Awduron a golygyddion Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CY

Heřmánek pravý ( 捷克語 )

由wikipedia CZ提供

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla, synonymum Matricaria recutita), také heřmánek lékařský, je jednoletá nebo ozimá léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Hojně se využívá v kosmetice a léčitelství, v aromaterapii i homeopatii. Je to jedna z nejoblíbenějších a velmi dlouho známých léčivých bylin s prakticky univerzálním účinkem.[1]

Názvosloví a systematika

Lidové názvy a etymologie

Lidově nazýván rumánek, marunka, harmaníček či kamilka. Odborný název pochází pravděpodobně z latinského slova mater (matka), resp. matrix, tj. děloha, zřejmě podle dutého květního lůžka nebo podle toho, že je bylinou užívanou též k léčení ženských nemocí a hygieně.[2] Český výraz heřmánek potom z latinského armanilla s přidáním počátečního "h-" (staročesky ještě ormánek).[3]

Systematické zařazení

V rámci čeledi hvězdnicovitých patří rod Matricaria do její nejrozsáhlejší podčeledi Asteroideae a v ní dále do tribu Anthemidae. V něm podle molekulárních studií spoluvytváří monofyletický subtribus Matricariinae společně rody Achillea (řebříček) v rozšířeném pojetí (včetně rodů Leucocyclus a Otanthus), Anacyclus a Heliocauta.[4]

Nomenklaturická poznámka

Taxon Matricaria recutita L., 1753, má celou řadu synonym, vzhledem k poměrně komplikované nomenklatorické historiiː

Nomenklatorická
synonyma
: ≡Chamomilla recutita (L.) Rauschert, 1974
Matricaria chamomilla L. var. recutita (L.) Grierson, 1974
Matricaria pyrethroides DC. var. recutita Taxonomická
synonyma
: =Matricaria chamomilla L. 1753
=Matricaria suaveolens L., 1755
=Matricaria inodora L., 1755 nom. illeg.
=Chamomilla inodora (L.) K.Koch, 1843
=Matricaria maritima L. subsp. inodora (K.Koch) Soó, 1941
=Matricaria patens Gilib., 1782
=Matricaria tenuifolia Salisb., 1796
=Matricaria pusilla Willd., 1809
=Matricaria perforata Mérat, 1812
=Chamomilla vulgaris S.F.Gray, 1821
=Matricaria courrantiana DC., 1838
=Chamomilla courrantiana (DC.) K.Koch 1851
=Matricaria chamomilla L. subsp. courrantiana (DC.) Nyman, 1879
=Matricaria chamomilla L. var. coronata J.Gay, 1840
=Matricaria coronata (J.Gay) J.Gay 1846
=Matricaria pyrethroides DC. var. coronata (J.Gay) Fertig, 1978
=Chamomilla meridionalis K.Koch, 1843
=Chamomilla officinalis K.Koch, 1843
=Chamomilla praecox K.Koch, 1843
=Matricaria kochiana Sch.Bip., 1844
=Matricaria salina Schur, 1853
=Chamaemelum limosum Maxim., 1900
=Matricaria limosa (Maxim.) Kudo, 1923
=Matricaria maritima L. subsp. limosa (Maxim.) Kitam.,
=Matricaria pyrethroides DC., 1838

Vzhled

 src=
Kvetoucí rostliny

Je to jednoletá nebo ozimá, 15 až 50 cm vysoká, příjemně vonící bylina. Lodyha je přímá nebo vystoupaná, lysá, příp. pod úbory řídce chlupatá a zpravidla bohatě větvená. Listy jsou řídké, střídavě přisedlé, 3-7 cm dlouhé, 2-3x zpeřené v drobné čárkovité až niťovité úkrojky. Kořen je krátký, vřetenovitého tvaru.[5]

Květy jsou jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin drobné, uspořádané do úborů o průměru 10-25 mm vyrůstajících na 3-10 cm dlouhých stopkách; úbory jsou uspořádány v řídkém vrcholičnatém květenství a na jedné rostlině jich může být až 200. V úboru jsou květy dvojího druhuː bílé jazykovité květy s 6-9 mm dlouhou ligulou, kterých je nejčastěji 15, jsou uspořádány po obvodu; brzy po rozvití úboru se sklánějí směrem dolů. V terči úboru jsou květy žluté, trubkovité, pětičetné a jsou umístěny na kuželovitě vyklenutém květním lůžku, které je uvnitř duté a na povrchu je bez plevek. Zákrov je polokulovitý, jeho listeny jsou víceřadě uspořádané, světle zelené s tmavší hnědou žilkou uprostřed, tupě podlouhlé, s širokým suchomázdřitým lemem.[5][6]

Heřmánek kvete od května či června do srpna až září; opylován je hmyzem, docházet může i k autogamii. Plodem je drobná neochmýřená nažka, která je asi 1 mm dlouhá, lehce zakřivená a smáčklá, na bázi zúžená, na vnitřní straně s 4-5 nízkými žebry.[5] Semena jsou běžně šířena živočichy, včetně člověka.

Ploidie druhu je 2n=18.[5]

Možnost záměny

Heřmánek pravý může být zaměněn za podobný heřmánek římský, který je ovšem též léčivý, nebo za neúčinné druhy heřmánkovec nevonný nebo rmen rolní. Heřmánek pravý jde poznat podle typické intenzivní vůně a žlutého vyklenutého středu květů. Květy heřmánkovce ani rmenu nemají charakteristickou vůni, žádný z nich také na rozdíl od heřmánku pravého nemá vyklenuté a duté květní lůžko.

Ekologické nároky a rozšíření

 src=
Heřmánek na typickém stanovišti

Heřmánek pravý je hemikryptofyt nebo častěji terofyt, který roste na ruderálních stanovištích a rumištích, okolo cest (včetně solených okrajů silnic), na mezích, úhorech a slaniskách i jako polní plevel.[6] Vyhovují mu půdy písčité, hlinité i jílovité, nepodmáčené, mírně kyselé nebo neutrální, nevápnité. Větší nároky má na světlo.[2] Ve fytocenologii je diagnostickým druhem svazu Scleranthion annui (synonymum Aphanion arvensis, plevelová vegetace obilnin na minerálně chudých půdách), drobnější halofilní morfotyp označovaný jako Matricaria recutita f. bayeri pak svazu suchých slaniskových trávníků Puccelinion limosae. Jako léčivka je často pěstován v polních kulturách.[5] Je dlouhodenní rostlinou, jeho semena klíčí na světle.

Původním druhem je v jižní Evropě, areál jeho rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu a západní a Střední Asii[6], místy se vyskytuje i v Irsku, ve Skandinávii a v mírnějších oblastech Sibiře až po Dálný východ. Zavlečen byl do Makaronézie, obou Amerik, do Austrálie a na Nový Zéland.[7] V České republice je zdomácnělým archeofytem.[2] Vyskytuje se zde na celém území, nejhojněji v termofytiku a v nižších polohách mezofytika, ve vyšších polohách a v oblastech s vápenitými půdami pouze přechodně, především podél komunikací.[5]

Obsahové látky

Dosud bylo v heřmánku zjištěno více než 120 druhů sekundárních metabolitů s potenciální farmakologickou účinností. Aktivními látkami jsou silice s modravými azuleny a proazuleny, seskviterpeny a četné flavonoidy, hořčiny, taniny, mastné kyseliny a sliz.[1]Jmenovitý soupis látek zahrnuje např. terpeny α-bisabolol, apigenin, azulen, β-karyophylen, bisabolen, borneol, trans-α-farnesen, trans-β-farnesen, farnesol, geraniol, guajazulen, chamazulen, chamomillol, karyofylen, kemferol, levonenol, matricin, matrikarin, thujon, aromatické kyseliny kyselinu salicylovou, kyselinu 2,4-dihydroxybenzoovou, kyselinu 2,5-dihydroxybenzoovou, kyselinu 3,4-dihydroxyskořicovou, kyselinu 4-methoxybenzoovou, kyselinu kávovou, kumariny kyselinu kumarovou, umbeliferon, herniarin, kumarin, steroidy sitosterol, stigmasterol, flavonoidy apigenin, luteolin, kvercitin, kvercetrin, sacharidy fruktózu, glukózu, rhamnózu, xylózu, glykosidy apigenin-7-(6"O-acetyl)glukosid, apigenin-7-glukosid, apigenin-7-rutinosid, sitosterol-glukosid, luteolin-7-glukosid, luteoloin-7-rhamnoglukosid, kvercetin-3-O-galaktosid, kvercetin-7-glukosid, vitaminy kyselinu askorbovou, niacin a thiamin.[8]

Použití

Lidové a tradiční léčitelství

 src=
Sušená heřmánková droga

Heřmánek pravý je jako léčivá rostlina užíván již po tisíciletí; byl znám již ve starém Egyptě, v antickém Řecku i Římě. U Anglosasů byl považován za jednu z devíti posvátných bylin darovaných člověku od Boha.[8] Sbírány jsou rozkvetlé úbory krátce po rozvití (Flos chamomillae)[1], které se suší a užívají ve formě čajů a odvarů, přidávají se do ozdravných koupelí a do polštářů pro lepší spánek.[9] Jejich výpary lze též inhalovat. Zevně se užívá heřmánkový olej a nejrůznější masti.

 src=
Heřmánkový esenciální olej s typickou modrou barvou

Heřmánková droga má celou škálu léčivých účinků. Působí jako antiflogistikum k léčbě zánětů, například očních spojivek nebo pohlavního ústrojí, při léčbě infikovaných sliznic a alergických reakcí na kůži; jako karminativum při žaludečních a střevních potížích, žaludečních a dvanáctníkových vředech, působí též proti nadýmání. Coby spasmolytikum uvolňuje křeče a tiší bolesti. Užívá se při bronchiálním astmatu a nachlazení, jako diaforetikum (zvyšuje pocení), pomáhá při hojení ran, popálenin a omrzlin. Je účinný proti některým stafylokokům a streptokokům, proti mikrobům Bacillus subtillis, Escherichia coli nebo proti infekcím způsobeným kvasinkou Candida albicans.[1] Užívá se též na poruchy menstruace, proti hemoroidům, k umývání vlasů, na obklady a koupele k celkové harmonizaci a regeneraci organismu.[9] Snižuje úzkost.[10]

Při dlouhodobém užívání může vysušovat sliznice, předávkování způsobuje nauseu. U citlivějších osob může způsobit alergickou reakci.[1] Je vhodný pro děti, a to už od kojeneckého věku; pomáhá při dětské kolice.[8] Mohou jej užívat i těhotné a kojící ženy.[11]

Farmaceutický a kosmetický průmysl

Destilované heřmánkové silice a esenciální oleje se ve velké míře využívají i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Podle statistik je heřmánek (resp. jeho sušené květy a modré oleje) pátou nejobchodovanější bylinou na světě; k největším světovým producentům patří Maďarsko, Polsko, Německo, Argentina a do svého rozpadu též Československo.[8] Přidává se do šampónů, parfémů, kosmetických krémů, mýdel, toaletních vod, zubních past, masážních olejů a mnoha farmaceutických přípravků včetně likérů.[8]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e ZENTRICH, Josef Antonín. Encyklopedie moderního bylinářství, sv. 1. Olomouc: Fontána, 2007. ISBN 978-80-7336-389-5. S. 284-286.
  2. a b c DANA, Michalcová,. BOTANICKÁ FOTOGALERIE. www.botanickafotogalerie.cz [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online.
  3. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 14-268-78. S. 190.
  4. OBERPRIELER, Christoph; HIMMELREICH, Sven; VOGT, Robert. A new subtribal classification of the tribe Anthemideae (Compositae). Willdenowia. 2007-08-31, roč. 37, čís. 1, s. 89–114. Dostupné online [cit. 2018-01-05]. ISSN 0511-9618. DOI:10.3372/wi.37.37104.
  5. a b c d e f SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena České republiky, svazek 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. S. 245-246.
  6. a b c PODLECH, Dieter. Léčivé rostliny. [s.l.]: Slovart, 2002. S. 190.
  7. HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz » MATRICARIA CHAMOMILLA L. – heřmánek pravý / rumanček pravý. botany.cz [online]. 2008-07-18 [cit. 2018-01-04]. Dostupné online.
  8. a b c d e SINGH, Ompal; KHANAM, Zakia; MISRA, Neelam. Chamomile (Matricaria chamomilla L.): An overview. Pharmacognosy Reviews. 2011, roč. 5, čís. 9, s. 82–95. PMID: 22096322 PMCID: PMC3210003. Dostupné online [cit. 2018-01-05]. ISSN 0973-7847. DOI:10.4103/0973-7847.79103. PMID 22096322.
  9. a b TREBEN, Maria. Zdraví z boží lékárny. České Budějovice: DONA, 2010. ISBN 978-80-7322-173-7. S. 11-12.
  10. SVOBODOVÁ, Marcela. Úzkost nemusíte zahánět jen prášky. Zkuste chmel nebo teplo. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-12-21 [cit. 2018-11-25]. Dostupné online.
  11. Heřmánek pravý (heřmánkový čaj) a jeho účinky a využití → Bylinkovo.cz. Bylinkovo.cz. 2017-09-28. Dostupné online [cit. 2017-12-28]. (česky)

Související články

Externí odkazy

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia autoři a editory
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CZ

Heřmánek pravý: Brief Summary ( 捷克語 )

由wikipedia CZ提供

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla, synonymum Matricaria recutita), také heřmánek lékařský, je jednoletá nebo ozimá léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Hojně se využívá v kosmetice a léčitelství, v aromaterapii i homeopatii. Je to jedna z nejoblíbenějších a velmi dlouho známých léčivých bylin s prakticky univerzálním účinkem.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia autoři a editory
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia CZ

Vellugtende kamille ( 丹麥語 )

由wikipedia DA提供

Vellugtende kamille (Matricaria recutita) er en 20-60 cm høj plante, som egentlig er en pionerplante, men som har fundet udbredt anvendelse som lægeplante til sårrensning, øjenbadning, mundskylning og som en mild sovemedicin. Den vokser vildt på oftest vandlidende agerjord, men er aftagende i hyppighed. Alle overjordiske dele af planten lugter kraftigt af den karakteristiske kamilleduft.

Beskrivelse

Vellugtende kamille er en enårig, urteagtig plante med en opret, grenet vækst. Skuddet er svagt furet og klæbrigt. Det bærer spredtstillede blade, som er flerdobbelt fjersnitdelte med trådtynde, tilspidsede småblade. Begge bladsider er lysegrønne.

Blomstringen finder sted i juli-september, hvor man finder blomsterne samlet i endestillede kurvblomster. Kurvebunden er hul og kegleformet med gule, rørformede skiveblomster og hvide, tungeformede randkroner. Begge slags blomster er 5-tallige. Frugterne er nødder.

Rodsystemet består af en kraftig, lodret pælerod og et stort antal siderødder.

Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,50 x 0,25 m (50 x 25 cm/år).

Hjemsted

Indikatorværdier Vellugtende kamille L = 7 T = 6 K = 5 F = 5 R = 5 N = 5

Arten var oprindeligt udbredt i Syd- og Sydøsteuropa, men er nu naturaliseret over hele det øvrige Europa, Nordamerika og Australien. Den er knyttet til opgivne marker og langs vejkanter, hvor der er fuld sol og en fugtbevarende, gerne kalkfattig, men næringsrig jord. Den er indikatorart for ler i jorden.

I Danmark er den sjælden. Den findes oftest på vandlidende agerjord, men den er aftagende i hyppighed.

På strandengen ved Avernakke på Fejø findes arten sammen med bl.a. agertidsel, alm. agermåne, gederams, alm. røllike og tætblomstret hindebæger[1]

Indholdsstoffer

Planten indeholder 0,3-1,5 % æteriske olier, der er sammensat af α-bisabolol (5–70 %), bisabololoxiderne A, B og C (henholdsvis 5–60, 5–60 og 0–8 %), β-farnesen (7–45 %), cis-og trans-dicycloæter (2–30%), sammen med guaian-derivaterne spathulenol (ca. 1 %) og chamaviolin.

Anvendelse

Arten bruges i form af et vandigt udtræk fra de tørrede blomster som en let og mild form for desinfektionsmiddel til betændelser i øjne, på hud og i mund. Desuden bruges de tørrede blomster som inhalation ved svær hoste og åndedrætsbesvær. Endelig bruger mange kamillete som en mild sovemedicin. Det her nævnte skal tages som en oplysning om, hvad folk gør, men ikke som anbefaling af en medicin. Se lægelige forbehold.

Se også




Note

Kilder

  • Signe Frederiksen et al., Dansk flora, 2. udgave, Gyldendal 2012. ISBN 8702112191.

Eksterne henvisninger

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia-forfattere og redaktører
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia DA

Vellugtende kamille: Brief Summary ( 丹麥語 )

由wikipedia DA提供

Vellugtende kamille (Matricaria recutita) er en 20-60 cm høj plante, som egentlig er en pionerplante, men som har fundet udbredt anvendelse som lægeplante til sårrensning, øjenbadning, mundskylning og som en mild sovemedicin. Den vokser vildt på oftest vandlidende agerjord, men er aftagende i hyppighed. Alle overjordiske dele af planten lugter kraftigt af den karakteristiske kamilleduft.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia-forfattere og redaktører
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia DA

Echte Kamille ( 德語 )

由wikipedia DE提供

Die Echte Kamille (Matricaria chamomilla L.) ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Die ursprünglich in Süd- und Osteuropa verbreitete Art ist heute praktisch in ganz Europa heimisch. Sie ist eine Heilpflanze, die vor allem bei Magen- und Darmbeschwerden sowie bei Entzündungen Verwendung findet.

Die Echte Kamille wurde vom Verband Deutscher Drogisten (VDD) im Jahre 1987 zur ersten Arzneipflanze des Jahres gekürt. Außerdem wählte man sie zur Heilpflanze des Jahres 2002.

Beschreibung und Ökologie

 src=
Illustration
 src=
Die fiederschnittigen Laubblätter sind stachelspitzig.
 src=
Aufgeschnittener Korb: der Korbboden ist schmal kegelförmig und rund zweimal so hoch wie breit sowie innen hohl.
 src=
Die Krone der Röhrenblüten ist fünfzähnig.

Vegetative Merkmale

Die Echte Kamille ist eine einjährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 15 bis 50 cm. Alle Pflanzenteile besitzen einen starken, charakteristischen Geruch. Die Stängel sind aufrecht oder aufsteigend und kahl, im oberen Teil sind sie meist sehr stark verzweigt.

Die Laubblätter sind 4 bis 7 cm lang und zwei- bis dreifach fiederteilig. Die einzelnen Zipfel sind schmal linealisch, knapp 0,5 mm breit, und tragen eine Stachelspitze.

Generative Merkmale

In einem Gesamtblütenstand stehen meist 7 bis 120 (1 bis 900) körbchenförmige Teilblütenstände zusammen. Der Körbchenstiel ist 3 bis 10 cm lang. Das Aussehen erinnert an ein Gänseblümchen, obwohl diese viel kleiner sind. Die Blütenkörbchen weisen einen Durchmesser von 18 bis 25 mm auf. Die 20 bis 30 Hüllblätter stehen annähernd einreihig. Die Hüllblätter sind länglich, stumpf und haben einen hellen Hautrand. Der Körbchenboden ist zu Beginn der Blüte flach, wird später kegelförmig und hohl. Meist sind weiße Zungenblüten vorhanden, die zum Ende der Anthese zurückgeschlagen, 6 bis 9 mm lang und 2 bis 3 mm breit sind. Die Röhrenblüten sind goldgelb und fünfzähnig. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten: meist Zweiflügler, seltener durch Käfer und Hautflügler.

Die Achänen sind 0,8 bis 1,5 mm lang, von hell graubrauner Farbe. Auf der Innenseite besitzen die Achänen vier bis fünf mit Schleimdrüsen besetzte Rippen, auf der Außenseite sind sie spärlich drüsig punktiert. Der Pappus ist klein bis fehlend; selten ist er bei Früchten der Zungenblüten deutlich vorhanden und gleich lang wie oder länger als die Frucht. Die Ausbreitung erfolgt auf verschiedenen Wegen: Tiere wie Schafe, Esel und Pferde fressen die Fruchtstände und verbreiten die Achänen, Endozoochorie genannt; die Früchte verschleimen und bleiben an Tieren kleben (Epizoochorie); und die Echte Kamille wird durch den Menschen weiterverbreitet (Hemerochorie).

Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli[1], gelegentlich bis September.

Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18[1], seltener 36.[2]

Ökologie

Die Echte Kamille ist ein Lichtkeimer und eine Langtagpflanze.[3]

Vorkommen

Die ursprüngliche Heimat der Echten Kamille ist Vorderasien, Süd- und Osteuropa. Heute ist sie in ganz Europa, auch in Nord- und Südamerika und in Australien eingebürgert.[4]

Sie wächst auf Äckern und auf Ödland, bevorzugt auf frischen, nährstoffreichen, eher humosen Lehm- und Tonböden. Sie kommt bis in die montane Höhenstufe vor, in Tirol steigt sie bis 1300 m.[5] Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Alchemillo-Matricarietum aus dem Verband Aperion spicae-venti, kommt aber auch in Gesellschaften der Klasse Chenopodietea oder Plantaginetea majoris vor.[1]

Inhaltsstoffe

 src=
(−)-α-Bisabolol, der Hauptbestandteil des Kamillenöls.

Der für die Nutzung wesentliche Bestandteil der Echten Kamille ist das Kamillenöl, ein ätherisches Öl, das 0,3 bis 1,5 % der Pflanzenmasse ausmacht. Die Hauptbestandteile des Blauen Kamillenöls sind (−)-α-Bisabolol (5–70 %), verschiedene Bisabololoxide (A: 5–60, B: 5–60 und C: 0–8 %), trans-β-Farnesen (7–45 %), verschiedene Enindicycloether (2–30 %), sowie die Guajan-Derivate Spathulenol (rund 1 %) und Chamaviolin. Das zu 1 bis 35 % im Öl vorkommende und für die blaue Farbe verantwortliche Chamazulen entsteht aus dem in der Pflanze enthaltenen Matricin bei der Herstellung.

An Sesquiterpenlactonen (Guaianolide) kommen neben Matricin (0,03–0,2 %) noch Matricarin und Desacetylmatricarin vor. Der Gehalt an Flavonoiden beträgt bis zu 6 %, es wurden über 30 Verbindungen isoliert, darunter Apigenin, Apigenin-7-O-Glucosid, verschiedene Derivate davon, weiters Quercetin, Chrysoeriol, Lutein, Luteolin, Patuletin, Rutin, Hyperosid und Cosmosiin. Weitere Verbindungen sind Cumarine (Umbelliferon, Herniarin, Aesculetin, Cumarin, Scopoletin, Isoscopoletin), rund 2,5 % 2-Glucosyl-4-methoxyzimtsäure, Anissäure, Kaffeesäure, Vanillinsäure und Syringasäure. Der Schleimstoffgehalt beträgt 3 bis 10 %.

Herbivore und Krankheiten

Im Anbau sind keine bestandsgefährdenden Krankheiten oder Schädlinge bekannt. Echter und Falscher Mehltau befallen Blätter und Stängel, Alternaria befällt Blätter, Fusarium die Wurzeln.

Der Kamillenglattkäfer (Olibrus aeneus) frisst in den Blütenköpfchen. Blattläuse, Wanzen, Rüsselkäfer und Glanzkäfer kommen vielfach vor. Ein spezifischer Schädling ist der Kamillenstängelrüssler (Microplontus rugulosus). Bei starkem Blattlausbefall und darauf folgender Marienkäferbesiedlung kann es zu deutlicher Verunreinigung der Droge kommen.

Anbau

Handelsware der Echten Kamille stammt meist aus Kulturen; die wichtigsten Anbauländer sind Argentinien, Ägypten, Bulgarien, Ungarn, in geringerem Umfang Spanien, Tschechien und Deutschland.[4] In Deutschland beträgt die Nachfrage nach Kamille etwa 5000 t, wobei der Marktwert dieser Menge bei fast 20 Mio. Euro liegt.[6]

Die Echte Kamille wird vor allem auf sandigen Lehmböden vom Typ Schwarzerde und auf Auböden angebaut. Sie stellt keine besonderen Anforderungen an die Vorfrucht innerhalb der Fruchtfolge. Geeignet sind Hackfrüchte und Getreide. Es gibt bei der Kamille verschiedene Sorten, die sich in den Hauptbestandteilen des ätherischen Öls unterscheiden und auch unterschiedliche geographische Verbreitungen haben. Sie entstanden durch intensive züchterische Bearbeitung seit dem späten 20. Jahrhundert. Die wichtigsten Zuchtziele dabei sind feste Blütenköpfe, gleichmäßiger Blühhorizont, eine hohe Standfestigkeit und ein hoher Anteil an ätherischen Ölen, und hier ein hoher Anteil an Bisabolol und Chamazulen. Etliche dieser neuen Sorten sind tetraploid, was den Vorteil hat, dass Wildformen nicht einkreuzen können. Der Anbau erfolgt durch Herbst- oder Frühjahrsaussaat. Stickstoffdüngung erfolgt meist nicht, da dadurch vorwiegend die Krautbildung begünstigt wird, auch die mechanische Ernte wird beeinträchtigt.

Für den Kamilleanbau in Deutschland sind mehrere Herbizide zugelassen (Stand 2021), aber auch eine rein mechanische und damit biologische Unkrautregulierung wird angewandt.[7]

Der optimale Erntezeitpunkt ist, wenn zwei Drittel der Blüten am Köpfchen aufgeblüht sind. Ein Bestand wird meist dreimal maschinell gepflückt, nach einer Ernte bilden die Pflanzen Adventivsprosse mit neuen Blütenköpfen. Die Trocknung erfolgt spätestens zwei Stunden nach Ernte, da sich anderenfalls die Inhaltsstoffe stark verändern. Zu hohe Trocknungstemperaturen vermindern den Gehalt an Inhaltsstoffen, besonders der Chamazulen- und Flavonoidgehalt sinkt stark.

Die Erträge sind je nach Standort und Witterung, bzw. nach Sorte sehr unterschiedlich, die Angaben reichen von 1,5 bis 18,5 Dezitonnen trockene Blütendroge pro Hektar, bzw. von 1,5 bis 4 Liter ätherisches Öl pro Hektar.

Nutzung

Kamillenblüten

 src=
„Kamillenblüten“ (Tee)
 src=
Blütenkörbchen der Echten Kamille

Die pharmazeutische Droge der getrockneten Blütenstände wird als Matricariae flos bzw. Kamillenblüten bezeichnet.[8] Der Gehalt an ätherischem Öl muss mindestens 4 ml pro kg getrockneter Droge betragen.[8] Als Droge darf sie nur aus Blütenköpfchen bestehen.[4]

Die Kamillenblüten haben einen angenehmen Duft. Sie werden eingesetzt als Entzündungshemmer, zur Krampflösung, gegen Blähungen und als Magenmittel. Sie haben ebenfalls desodorierende und bakterienhemmende Wirkung. Hauptanwendungsgebiete sind bei innerlicher Anwendung Magen- und Darmbeschwerden wie Gastritis, Enteritis, Colitis, Blähungen, krampfartige Beschwerden im Verdauungstrakt und Menstruationsbeschwerden. Auch wird über eine beruhigende sowie angstlösende Wirkung der Echten Kamille berichtet.[9] Äußerliche Anwendung findet die Echte Kamille bei Haut- und Schleimhautentzündungen, bei bakteriellen Hauterkrankungen, auch der Mundhöhle und des Zahnfleisches. Bei entzündlichen Erkrankungen der Luftwege werden Inhalationen vorgenommen. Bei Erkrankungen im Anal- und Genitalbereich werden Bäder und Spülungen vorgenommen. Von einer Anwendung des Aufgusses im Augenbereich wird abgeraten.[4]

Allergische Hautreaktionen auf die Echte Kamille sind sehr selten beschrieben worden. Ein diskutierter Auslöser, das Sesquiterpenlacton Anthecotulid wie es in Anthemis cotula vorkommt, kommt in der Echten Kamille nicht vor. Als Kandidat wird auch das Cumarin Herniarin diskutiert. Diese seltenen allergischen Reaktionen sind der Grund dafür, dass in der Standardzulassung von einer Anwendung im Augenbereich abgeraten wird.[4]

Für Kamillentee werden die Blüten, das Kraut und die Samen verwendet.[10] Besonders in romanischen Ländern wird Kamillentee als Schlaftee und als Beruhigungsmittel verwendet.[4] Eine italienische Tee-Spezialität ist „Camomilla setacciata“ aus den gelben Röhrenblüten der Kamille, die gern nach dem Essen oder vor dem Schlafengehen getrunken wird.

Kamillenöl

 src=
Kamillenöl aus Matricaria recutita

Das (ätherische) Kamillenöl oder Matricariae aetheroleum,[8] wird durch Wasserdampfdestillation aus frischen oder getrockneten Blütenköpfchen gewonnen. Hierbei entsteht in größeren Mengen aus farblosen Vorstufen das blau gefärbte Chamazulen, das dem ganzen Öl diese Farbe verleiht.[11] Die Anwendungsbereiche entsprechen weitgehend denen der Kamillenblüten.

Auch durch Einweichen in Pflanzenöle gewonnene Auszüge aus Kamillenblüten werden als (fettes) Kamillenöl bezeichnet, die Konzentration der enthaltenen Kamillenwirkstoffe darin ist deutlich geringer als beim ätherischen Kamillenöl.

In der Aromatherapie wird das Kamillenöl für ein besseres Hautbild verwendet.[12]

Nomenklatur

Der korrekte wissenschaftliche Name der Echten Kamille ist in der Literatur umstritten. Viele nicht-taxonomische Arbeiten listen mehrere Namen, dies sind zumeist Matricaria chamomilla L., Matricaria recutita L. und Chamomilla recutita (L.) Rauschert. Letztere wird jedoch praktisch immer als Synonym gelistet.[13][14]

Die beiden Namen Matricaria chamomilla und Matricaria recutita wurden bereits 1753 von Carl von Linné in seiner Species Plantarum veröffentlicht. Historisch wurde meist Matricaria chamomilla als korrekter Name angesehen, während ab etwa 1975 die meisten Autoren Matricaria recutita für korrekt ansahen. Die Bildung einer eigenen Gattung Chamomilla mit dem Argument, der Name Matricaria sei eigentlich der korrekte für Tripleurospermum durch Rauschert konnte sich nicht durchsetzen.[13][14]

Matricaria chamomilla wurde erst 1974 durch Grierson ein Lektotypus zugeordnet. Dieser Typus gehört nach Applequist 2002 zur Art, die Linné auch unter dem Namen Matricaria recutita beschrieben hat, beide Namen sind daher legitim und haben gleiche Priorität. Die Priorität eines Namens über den anderen wird gemäß ICBN durch den Autor festgelegt, der als Erster einen dieser Namen auswählt und den zweiten explizit zum Synonym erklärt. Dies war nach Ansicht von Applequist Visiani 1844. Applequist folgert daher, dass Matricaria chamomilla L. aus dem Jahr 1753 der korrekte Name ist.[14] Unter diesem Namen wird sie etwa auch von Werner Greuter in der Euro+Med-Datenbank in Berlin-Dahlem[13], in der Österreichischen Exkursionsflora von 2008[15] oder bei GRIN[16] geführt.

Weitere Synonyme für Matricaria chamomilla L. sind Chamomilla recutita (L.) Rauschert, Courrantia chamomilloides Sch. Bip. nom. illeg., Matricaria bayeri Kanitz, Matricaria courrantiana DC., Matricaria exigua Tuntas, Matricaria kochiana Sch. Bip., Matricaria pusilla Willd., Matricaria salina (Schur) Schur, Matricaria suaveolens L. nom. illeg., Chamomilla recutita var. bayeri (Kanitz) Dostál, Matricaria chamomilla var. salina Schur.[13]

Trivialnamen

Für die Echte Kamille (über mittelhochdeutsch gamille und lateinisch camomilla von griechisch chamaímêlon, „am Boden wachsender Apfel“) bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Apfelkraut, Weiße Blume, Camille, Camillenblume (Kamillenblüte der Echten Kamille, mittelhochdeutsch gamillenbluome), Carmelina (Kochersberg), Chamillen, Comilg (mittelhochdeutsch), Gänsblumen, Gamillen, Ganilla (St. Gallen bei Werdenberg), Garnilla (St. Gallen bei Werdenberg), Gensblum (mittelhochdeutsch), Gramilla (Appenzell, St. Gallen), Gramille (Appenzell, St. Gallen), Hälmergen (Schlesien), Härmelgen, Haugenblum (Ostpreußen), Heermännle, Helmiegen, Helmrigen (Schlesien), Hermandel, Hermel (Schlesien), Hermelchen, Hermelen, Hermelin (Schlesien), Hermigen (Schlesien), Hermligen (Sachsen bei Leipzig), Hermüntzel (Schlesien), Hörminchen (vermutlich Elsass), Kamelblumen, Kamelle (Mecklenburg, Pommern), Kamilben, Kamillen, Kamillenblume, Kammerblume, Kamöll’n (Altmark), Karmille (Appenzell), Kornkamille, Krottenkraut, Kühmelle (Henneberg), Kummerblumen (Ruhla), Laugenblume (vermutlich Elsass), Laugenkraut, Logenkraut, Mägdeblume (Schlesien), Magdblum (Ostpreußen), Maidplum (mittelhochdeutsch), Marimattalenachrud (Appenzell), Mattronkraut, Meddeblum (mittelhochdeutsch), Megdeblommen (mittelniederdeutsch), Megdeblomen (mittelniederdeutsch), Meteblume (mittelhochdeutsch), Meydeblumen (althochdeutsch), Meydblumen, Moderekrud (Unterweser), Oepfelkraut, Opfelkraut, Opfelblüamli (St. Gallen, Appenzell, Berner Oberland), Raneyenblume (Ostpreußen), Remey (Ostpreußen), Rirmerey (Schlesien), Romerey (Schlesien), Romey (Ostpreußen), Säkfi (Siebenbürgen), Stomeienblume und Zäüwih (Siebenbürgen).[17]

Geschichte

Quellen

Quellen und Literatur

  • Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv (CD-ROM), Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2001/2002, ISBN 3-494-01327-6 (Merkmale)
  • Max Wichtl (Hrsg.): Teedrogen und Phytopharmaka. 4. Auflage, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart 2002, S. 369–373. ISBN 3-8047-1854-X (Inhaltsstoffe)
  • Klaus-Ulrich Heyland, Herbert Hanus, Ernst Robert Keller: Ölfrüchte, Faserpflanzen, Arzneipflanzen und Sonderkulturen. Handbuch des Pflanzenbaus Band 4, Eugen Ulmer, Stuttgart 2006, S. 383–390. ISBN 978-3-8001-3203-4 (Krankheiten und Schädlinge, Anbau)
  • Lucius Maiwald: Bedeutung der Kamille in der Inneren Medizin. In: Wirkungsweise und Anwendungsformen der Kamille. Interdisziplinäres Kamille-Symposium Frankfurt am Main 1987. Hrsg. von Franz Klaschka, Lucius Maiwald und Rosemarie Patzelt-Wenczler, Berlin 1988, S. 111–116.
  • Theodor Habelt: Zur Geschichte der medizinischen Verwendung der Kamille (Matricaria Chamomilla L.). Medizinische Dissertation Leipzig 1935.

Einzelnachweise

  1. a b c Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 936–937.
  2. Matricaria chamomilla bei Tropicos.org. In: IPCN Chromosome Reports. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
  3. Klaus-Ulrich Heyland, Herbert Hanus, Ernst Robert Keller: Ölfrüchte, Faserpflanzen, Arzneipflanzen und Sonderkulturen. Handbuch des Pflanzenbaus Band 4, Eugen Ulmer, Stuttgart 2006, S. 383–390. ISBN 978-3-8001-3203-4.
  4. a b c d e f Max Wichtl (Hrsg.): Teedrogen und Phytopharmaka. 4. Auflage, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart, 2002, S. 369–373. ISBN 3-8047-1854-X.
  5. Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv (CD-ROM), Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2001/2002, ISBN 3-494-01327-6.
  6. Norbert Schmitz, Elmar Kroth, Barbara Steinhoff, Birgit Grohs: Phytopharmaka. In: Norbert Schmitz (Hrsg.): Marktanalyse Nachwachsende Rohstoffe II. Herausgegeben von der Fachagentur Nachwachsende Rohstoffe e. V., Gülzow 2007.
  7. Bundesamt für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit: Zugelassene Herbizide im Kamilleanbau. Abgerufen am 27. April 2021.
  8. a b c Europäisches Arzneibuch, Amtliche Österreichische Ausgabe, Band 2, 5. Ausgabe, Verlag Österreich, Wien 2005, S. 2513 ff. ISBN 978-3-7046-4693-4.
  9. http://www.phytodoc.de/heilpflanzen/kamille
  10. European Herbal Infusions Association: Inventory List of Herbals Considered as Food Archivlink (Memento vom 19. Dezember 2011 im Internet Archive)
  11. Echte Kamille auf Phytodoc.de.
  12. Michaela und Wolfgang Steflitsch: Aromatherapie, Wissenschaft – Klinik – Praxis. Springer Verlag, 2007.
  13. a b c d Werner Greuter, 2006+: Compositae (pro parte majore). In: Werner Greuter & Eckhard von Raab-Straube (Hrsg.): Compositae. In: Euro+Med Plantbase – the information resource for Euro-Mediterranean plant diversity. Matricaria chamomilla L. – Datenblatt bei Euro+Med. Zuletzt eingesehen am 10. Dezember 2013
  14. a b c Wendy L. Applequist: A reassessment of the nomenclature of Matricaria L. and Tripleurospermum Sch. Bip. (Asteraceae). In: Taxon, Band 51, 2002, S. 757–761.
  15. Manfred A. Fischer, Karl Oswald, Wolfgang Adler: Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. 3., verbesserte Auflage. Land Oberösterreich, Biologiezentrum der Oberösterreichischen Landesmuseen, Linz 2008, ISBN 978-3-85474-187-9.
  16. Matricaria chamomilla im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 10. Dezember 2013.
  17. Georg August Pritzel, Carl Jessen: Die deutschen Volksnamen der Pflanzen. Neuer Beitrag zum deutschen Sprachschatze. Philipp Cohen, Hannover 1882, Seite 93 (online).
  18. Pedanios Dioskurides. 1. Jh.: De Medicinali Materia libri quinque. Übersetzung. Julius Berendes. Des Pedanius Dioskurides Arzneimittellehre in 5 Büchern. Enke, Stuttgart 1902, S. (Buch III, Kapitel 144): Anthemis; (Buch III, Kapitel 145): Parthenion (Digitalisat)
  19. Plinius der Ältere, 1. Jh.: Naturalis historia Buch XXII, Kapitel XXVI (§ 53–54): Anthemis (Digitalisat); Übersetzung Külb 1855 (Digitalisat)
  20. Galen, 2. Jh. De simplicium medicamentorum temperamentis ac facultatibus, Buch VI, Kapitel I/47 (nach der Ausgabe Kühn 1826, Band XI, S. 833): Anthemis (Digitalisat)
  21. Pseudo-Dioscorides de herbis femininis. 6. Jh. Edition: H. F. Kästner. Pseudo-Dioscorides de herbis femininis. In: Hermes, Bd. 31 (1896), Kapitel XIX (S. 602–603): Camaemelos (Digitalisat)
  22. Avicenna, 11. Jh.: Kanon der Medizin. Übersetzung und Bearbeitung durch Gerhard von Cremona, Arnaldus de Villanova und Andrea Alpago (1450–1521). Basel 1556, Band II, Kapitel 121: Chamemilla (Digitalisat)
  23. Konstantin der Afrikaner, 11. Jh.: Liber de gradibus simplicium. Druck. Opera. Basel 1536, S. 346: Chamomilla (Digitalisat)
  24. Pseudo-Serapion 13. Jh., Druck. Venedig 1497, Blatt 102r (No XXII): Camomilla (Digitalisat)
  25. Pseudo-Macer. Edition: Ludwig Choulant. Macer floridus de virtutibus herbarum … Leipzig 1832, Kapitel XIV (S. 31–32): Chamomilla (Digitalisat)
  26. Deutscher Macer. Camomilla. Nach: Bernhard Schnell, William Crossgrove: Der deutsche Macer. Vulgatfassung. Niemeyer, Tübingen 2003, S. 355 (Kapitel 39). Cpg 226, Elsaß, 1459–1469, Blatt 194v (Digitalisat). Transkription: ( .xxxviij. Camomilla wiß blume ist ein wol riechent krut vnd ist dryer hande jr iglich bekennet man wol bi jreen blettern / jn allen blumen ist mitten golt farbe ( Die ein mit wissen / die ander mit swarczen / die dritt pfeller farb vnd sint alle heiß vnd drucken an dem ersten grade ( Wer sie dick mit win trincket neczt er not es hilfft jne vnd bricht den stein in der blasen // ( Die wiße blüme gesotten mit wasser furdert die wip an jr sucht ob sie sich zu lang sument vnd ob man sich mit dem bradem vnder reüchen vnd den buch mit bewent oder ob sei si dick drinckent mit win ( Das selbe stillet das kerren in dem buch ( Das selb hilffet gedruncken dem geswollen magen ( Camomillen gestossen mit honig oder allein vnd vnder die augen gestrichen ist gut der schelenden hüt ( Camomilla gesotten genutzt ist gut dem kichenden ( Sie hilfft ser dick gedrüncken der siechen lebern ( Welich wip mit einem tode kind erbeit die drinck sie mit win sie wirt ledig ( Wer das kalt hat der siede die wissen blomen mit oley vnd als es in angee so bestrich man jne damit es verget jme ( Dye selbe salb hilfft auch wem es vnder den rippen wee tud ( Wen die nater gestichet der nem drý pfennig gewicht der pfeller farben blumen vnd nucz sie mit win es vergeet jme ( Wer da hat egiloppas egiloppe ist ein sucht in des augen winckel wechßet ein fleisch das trehent küwe die wissen blumen vnd lege sie vff die augen es hilffet vnd vergeet ( Das selb subert eyternd swer vnd hilffet sie /
  27. Gabriel von Lebenstein 14. – 15. Jh. Gebrannte Wässer. Handschrift M Clm 5905, bairisch, 2. Hälfte 15. Jh., Blatt 53v (Digitalisat) Transkription: Gamillen waſſer. Jtem gamillen waſſer iſt gut wer das wietunt vergicht hat yn dem haubt der trink das waſſer. Wer nicht geharmen mag der nem gamillen waſſer vnd miſch vntter wein vnd trinck es da fur. Wem der harm ſtain voder ligt das er nicht geharmen mag der nem gamillen waſſer vnd erper waſſer vnd trinck es ſo treibt es den harm ſtain her für. Wer fleckig vntter den augen iſt der nem gamillen waſſer vnd honig vnd miſch es durcheinander vnd ſalb die fleck da mit ſo gont ſy ab. Wem dÿ fleck geſwollen ſeind der trinck gamillen waſſer ſo vergot es ym.
  28. Konrad von Megenberg, 14. Jh.: Buch der Natur. Ausgabe. Franz Pfeiffer. Aue, Stuttgart 1861, S. 388: Gamillen (Digitalisat)
  29. Michael Puff: Büchlein von den ausgebrannten Wässern. 15. Jh. Druck Augsburg (Johannes Bämler) 1478 (Digitalisat)
  30. Nikolaus Frauenlob 15. Jh. Cpg 583, Süd-West-Deutschland (Mattighofen), 1482–1486, Blatt 28v–29r: Gamillen (Digitalisat). Transkription (rubrizierte Stellen in Fettschrift): Gamillen ist ein guet krawtt hat x tugent Wer ain rains antlicz haben wil Man sal Gamillen zestössen vnd mit sambt dem safft wol mit hönig mischen vnd das antlicz damit bestreichen das vertreibt dÿ vnsawbrichait von dem antlicz Ad captis dolorem Man sal gamillen also grüen mit essich zestössen vnd sieden vnd damit das haubt bestreichen das macht das haup frisch vnd gesundt Mulieribus per venenda sanandi Man sal gamillen jn wasser sieden vnd damit der frawen haymlichait waschen das hailt wol Ad caput et ad crines de albandas Man sal gamillen waschen in gueter laugen ader in gueter kallikas wal sieden vnd da mit twahen das hawbt das macht das har wal gevar vnd behellt das hawpp var aller vnflätichait Zuo dem magen Man sal gamillen jn wein wal sieden vnd darab trincken das hilfft dem magen vnd macht den menschen stät jm leib ad provocandum vrinam vt exeat Man sal gamillen mit wein syeden vnd darab trincken hilfft dem wasser des ausgangs vnd zepricht das gestain in der plateren vnd treÿbt es aus vnd raÿnigt dÿ frawen an jr haÿmlichait Ob der menschen jm leib vnstät ist Man sal gamillen in wasser wal sieden vnd darab trincken ader essen das macht den menschen stät vnd hert jm leib vnd hilfft der leber etc. Contra febres medicamen Man sal gamillen in oll wal syeden vnd damit sol man den leib bestreichen so fliehendt dÿ kalten sucht vnd macht in frisch Wer den vnflat aus den gesweren wil treÿben Man sal gamillen ze stössen vnd mit sambt dem safft auff dÿ geswer legen das raÿnigt sye Contra morsum animalis venenosi etc. So sol man gamillen zestössen vnd mit dem safft auff stat legen da er gelaidigt ist Oder man sal gamillem mit öl wal sieden vnd dann zestössen vnd darauff legen. --- Cpg 666, Kurpfalz, 1478–1480, Blatt 114r–v: Gamillen (Digitalisat). Transkription: Gamillen hat x tuget vnd ist gut a Wer ein rein antlicz haben wil ader machen Man sal Gamillen zu stossen vnd mit sambt dem safft mit honig wol mischen vnd daz antlicz do mitt besthreichen daz vertreibt dy vnsaurikeyt des antlicz b Wem daz haupt we tut Man sal Gamillen mit essig also grün zu stossen ader syden vnd do mit daz haubt bestreichen daz hilfft do fur c Ein besunder Erczney von Gamillen Man sal Gamillen jn wasser syden vnd do mit sal dy fraw jr heimlikeytt bestreichen daz heilt wol vnd ist gar gut d Ein besunder kunst von Gamillen Man sal gamillen wrcz waschen jn guter laug ader jn guter kalikaß wal syden vnd do mit daz haupt tzwahen daz macht daz hare gefare vnd behelt daz haupt vor aller vnfletikeytt e Ein besunder Erczneÿ von Gamillen Man sal galillen jn wein wol syden vnd do von trincken daz hilfft dem magen vnd macht den menschen stet f Ein besunder Erczney vnd lere von Gamillen Man sal gamillen mit wein wal syden vnd do von trincken daz hilfft dem wasser des außgangß vnd zu pricht daz gestein jn der platern vnd treibt es auß vnd reynigt dÿ frawen an jrer heimlikeytt g Ob der mensche vnstet jn dem leibe ist Man sal Gamillen jn wasser wol syden vnd dor abe trincken ader daz essen daz machtt den menschen stet vnd hert jn dem leibe vnd hilfft der lebern h Wer jm wider dy febres helffen wol Man sal Gamillen mit öll syden vnd do mit sal man den leip bestreichen da flihen dy kalten sucht vnd machen den menschen frisch j Wer den vnflat auß den geswern wal haben Man sal Gamillen zu stossen vnd mit dem safft auff dÿ geswer legen daz reÿnigt den menschen k Ob ein mensch von einem gyfftigen tyer geleydigt sey Man sal Gamillen zu stossen vnd mit dem safft uff dÿ stat legen l Oder man sal Gamillen in öll wol syden vnd dann zu stossen vnd dann dor auff legen daz hilfft gar wol vnd ist gutt
  31. Herbarius Moguntinus, Mainz 1484, Teil I, Kapitel 37: Camomilla. Camillen (Digitalisat
  32. Gart der Gesundheit. Mainz 1485, Kapitel 84: Camomilla. Camillen blomen (Digitalisat)
  33. Hortus sanitatis 1491, Mainz 1491, Teil I, Kapitel 85: Camomilla (Digitalisat)
  34. Hieronymus Brunschwig: Kleines Destillierbuch, Straßburg 1500, Blatt 35v–36v: Camillen (Digitalisat)
  35. Paracelsus-Oporinus: Scholia & Observationes quaedam perutiles in Macri Poemata de Virtutibus Herbarum, &c. quas Ioh. Oporinus (dum per triennium aut ultra Theophrasti esset Amanuensis) ex ore dictantis studiose exceperat. (Nützliche Kommentare und Beobachtungen zu den Macer-Gedichten über die Kräfte der Heilpflanzen, welche Johannes Oporinus – drei Jahre oder länger Schreiber des Paracelsus – vom Gehörten eifrig ausgewählt hat.) Huser-Ausgabe der Werke des Paracelsus, Basel 1590, Teil 7, Seite 260–262: Chamomilla (Digitalisat)
  36. Otto Brunfels: Contrafayt Kreüterbůch. Johann Schott, Straßburg 1532, S. 138: Chamillen blumen (Digitalisat)
  37. Hieronymus Bock: New Kreütter Bůch. Wendel Rihel, Straßburg 1539, Teil I, Kapitel 47: Chamillen (Digitalisat)
  38. Leonhart Fuchs: New Kreütterbuch … Michael Isingrin, Basel 1543, Kapitel 8: Chamillen (Digitalisat)
  39. Pietro Andrea Mattioli: Commentarii, in libros sex Pedacii Dioscoridis Anazarbei, de medica materia. Übersetzung durch Georg Handsch, bearbeitet durch Joachim Camerarius den Jüngeren, Johan Feyerabend, Franckfurt am Mayn 1586, Blatt 308v – 310r: Chamillen (Digitalisat)
  40. Nicolas Lémery: Dictionnaire universel des drogues simples.,Paris 1699, S. 184: Chamaemelum (Vgl. auch Römische Kamille) (Digitalisat); Übersetzung. Vollständiges Materialien-Lexicon. Zu erst in Frantzösischer Sprache entworffen, nunmehro aber nach der dritten, um ein grosses vermehreten Edition […] ins Hochteutsche übersetzt / Von Christoph Friedrich Richtern, […]. Leipzig: Johann Friedrich Braun, 1721, Sp. 291. Chamaemelum (Digitalisat)
  41. Albrecht von Haller (Herausgeber): Onomatologia medica completa oder Medicinisches Lexicon das alle Benennungen und Kunstwörter welche der Arzneywissenschaft und Apoteckerkunst eigen sind deutlich und vollständig erkläret […]. Gaumische Handlung, Ulm/ Frankfurt am Main/ Leipzig 1755, Sp. 384: Chamaemelum (Digitalisat)
  42. William Cullen: A treatise of the materia medica. Charles Elliot, Edinburgh 1789. Band II, S. 78: Chamaemelum (Digitalisat). Deutsch. Samuel Hahnemann. Schwickert, Leipzig 1790. Band II, S. 93: Kamillen (Digitalisat)
  43. Jean-Louis Alibert: Nouveaux éléments de thérapeutique et de matière médicale. Crapart, Paris Band I 1803, S. 136–139: Camomille (Digitalisat)
  44. August Friedrich Hecker’s practische Arzneimittellehre. Revidiert und mit neuesten Entdeckungen bereichert von einem practischen Arzte. Camesius, Wien, Band I 1814, S. 270–276: Flores Chamomillae (Digitalisat) Band II 1815, S. 100–101: Oleum et Aqua Chamomillae (Digitalisat)
  45. Jonathan Pereira’s Handbuch der Heilmittellehre. Nach dem Standpunkte der deutschen Medicin bearbeitet von Rudolf Buchheim. Leopold Voß, Leipzig 1846-48, Band II 1848, S. 409–410: Anthemis nobilis. Römische Kamille (Digitalisat); S. 411–413: Matricaria Chamomillae. Gemeine Kamille (Digitalisat)
  46. Robert Bentley, Henry Trimen: Medicinal plants. J. & A. Churchill, London 1880, Band 3, No 154: Anthemis nobilis (Digitalisat); No 155: Matricaria chamomilla (Digitalisat)
  47. Theodor Husemann: Handbuch der gesammten Arzneimittellehre. Springer, Berlin 2. Aufl. 1883, S. 955–957: Flores Chamomillae (Digitalisat)
 src=
Dieser Artikel behandelt ein Gesundheitsthema. Er dient nicht der Selbstdiagnose und ersetzt nicht eine Diagnose durch einen Arzt. Bitte hierzu den Hinweis zu Gesundheitsthemen beachten!
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia DE

Echte Kamille: Brief Summary ( 德語 )

由wikipedia DE提供

Die Echte Kamille (Matricaria chamomilla L.) ist eine Pflanzenart innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Die ursprünglich in Süd- und Osteuropa verbreitete Art ist heute praktisch in ganz Europa heimisch. Sie ist eine Heilpflanze, die vor allem bei Magen- und Darmbeschwerden sowie bei Entzündungen Verwendung findet.

Die Echte Kamille wurde vom Verband Deutscher Drogisten (VDD) im Jahre 1987 zur ersten Arzneipflanze des Jahres gekürt. Außerdem wählte man sie zur Heilpflanze des Jahres 2002.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autoren und Herausgeber von Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia DE

Haragaine (kazmuz) ( 維普斯語 )

由wikipedia emerging languages提供
Disambig gray.svg Sil sanal voib olda toižid znamoičendoid; miše nähta niid, tulgat tänna.

Haragaine (latin.: Matricaria chamomilla i läz 30 sinonimad) om üks'vozne heinäsine kazmuz Puzuänikoižed-sugukundaspäi.

Leviganduz

Kazvab londuses Evropan i Azijan, Pohjoižamerikan venos i subtropižes vöiš. Navedib päivänvauktust kaiken elon aigan, kazvab hüvin väghižil savikoil. Ku varta kazmust, ka se koleb.

Ümbrikirjutand

Kazmuz eläb 3..4 kud, sase 15..60 santimetrhasai kortte, lujanke specifiženke hajunke. Haragaižen seikh om üks'jäine, sarakoičese üläpalas. Lehtesed čereduišoiš. Änikused oleldas 25 millimetrhasai surtte, kazdas seikhiden i sarakoiden agjoil. Änikusiden puzuižed oma pönged, änikoičendan lopus — konižed heimon toižiden erikoiden erineden.

Änikoičeškandeb 30..50 päiväl idüiden jäl'ghe, änikoičendan hätkeližuz om 1..2 kud (ühten änikusen läz kaht nedalid). Äikerdoičese vaiše semnil.

Kävutand

Kazvatadas i ottas änikusid (latin.: Flores chamomillae) londuseližeks zell'torhudeks. Päkazvatajad oma Argentin, Brazilii, Mad'jaranma, Egipt, mugažo Bolgarii, Saksanma, Čehanma, Slovakii. Vaumitud torhuz sättub ühten voden aigan. Kuivatud änikused mülütadas äi ližakahid substancijoid: efirvoi (ühthe procenthasai), flavonoidad, glokizidad (apigenin), kumarinad (gerniarin i umbelliferon), fitosterinad, dubindsubstancijad, karktad substancijad, vitaminad, kamed', mugažo apigeninan, lüteolinan i kvercitinan ühtnendad.

Haragaižen unotez mülüb kosmetikha i kodihimijha. Ottas kävutamižhe void segoitajaks mujutamha porcellanižid tegesid.

Kacu mugažo

Homaičendad

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Haragaine (kazmuz): Brief Summary ( 維普斯語 )

由wikipedia emerging languages提供
Disambig gray.svg Sil sanal voib olda toižid znamoičendoid; miše nähta niid, tulgat tänna.

Haragaine (latin.: Matricaria chamomilla i läz 30 sinonimad) om üks'vozne heinäsine kazmuz Puzuänikoižed-sugukundaspäi.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamel ( 北菲士蘭語 )

由wikipedia emerging languages提供
Amrum.pngTekst üüb Öömrang

At echt kamel, uk stiremkral(öö.) of störemkral(fe.) (Matricaria chamomilla of uk Matricaria recutita) as en plaant uun det famile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat woort uun a medesiin iinsaat.

Bilen

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamel: Brief Summary ( 北菲士蘭語 )

由wikipedia emerging languages提供

At echt kamel, uk stiremkral(öö.) of störemkral(fe.) (Matricaria chamomilla of uk Matricaria recutita) as en plaant uun det famile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat woort uun a medesiin iinsaat.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamilica ( 波士尼亞語 )

由wikipedia emerging languages提供

Kamilica (lat. Matricaria chamomilla, sinonim: Matricaria recutita) jeste biljka iz porodice Asteraceae, najpoznatija je i najkorištenija od svih drugih vrsta kamilice. Drugi nazivi za kamilicu su titrica, bijeli žabljak, kamomila, hermanek i njemačka kamilica.

 src=
Gajena kamilica
 src=
Završna faza cvjetanja
 src=
List kamilice

Karakteristike

Kamilica je jednogodišnja biljka koja raste do visine do 50 cm i ima vrlo prijatan aromatičan miris. Spada u vrstu korovskih biljaka. Cvjetovi su sa bijelim laticama oko skupljenih žutih latica. Cvjeta od početka maja do kraja avgusta. Cvjetovi su hemafrodični, to jest sadrže i tučak i prašnike (muške i ženske organe potrebne za razmnožavanje).

 src=
Cvijet kamilice :
A. Žute latice
B. Bijele latice

Hemijski sastav

Glavni i sastojak kamilice koji daje ljekovito svojstvo je eterično ulje kojeg ima i do 1,9 %. U sastav eteričnog ulja ulaze mono-iseskviterpeni, od kojih su osnovni laktoni–matricin i matrikarin. Pod dejstvom destilacije vodenom parom iz matricina nastaje jedinjenje humazulen. U eteričnom ulju mogu se naći i neki drugi seskviterpeni kao sto su, farnezen i kadinen. Ulje sadrži i alkohol–bizabolol i jedan ketoalkohol te karpinsku kiselinu. U cvjetovima su izolovani sljedeći flavonoidi: apigenini, patulitrin i apigenin-7-glikozid, kao i kvercimetrin. Eterično ulje sadrži i kumarine umbeliferon i hernaiarin, te sitosterin, holin, B-karotin, askorbinsku kiselinu (vitamin C), polisaharide i organske kiseline.

Upotreba

Pored upotrebe u medicini, ekstrakt i eterično ulje kamilice se koriste u kozmetičke svrhe. Čest je dodatak sapunima za osjetljivu kožu i šamponima za svjetliju kosu.[1] Ekstrakt kamilice se koristi u organičkom vrtlarstvu kao prirodno sretstvo protiv biljnih bolesti i parazita. Cvijet i ostaci cvijeta poslije destilacije i prerade se koriste kao prirodno gnojivo. Zbog aromatičnog mirisa, kamilica se može gajiti između drugih biljnih kultura za odbranu od insekata. Eterično ulje kamilice se koristi i u industriji parfema. Ekstrakt se dodaje kao antialergijski agent u razne kozmetičke proizvode. Žuta boja koja se koristi u industriji hrane se dobija iz cvijeta kamilice.

Upotreba u medicini

Kamilica se koristi kao pomoćno ljekovito sredstvo za probleme sa probavnim traktom. Eterično ulje se dodaje u preparate protiv kožnih oboljenja. Hemijski sastav kamilice podržava fiziološko djelovanje jetre i slezene.[2], Ostale indikacije: Migrena, neuralgija, poteškoće u probavnog trakta i varenja, čir želuca i dvanaestopalačnog crijeva, malokrvnost, depresija i druge nervne krize. Po njemačkoj farmakopeji[3] kamilica je odobrena kao sredstvo protiv kašlja, bronhitisa, visoke temperature, prehlade, upala kože i usta, pojačivać imuniteta i pomoć kod povreda i opekotina.

Primjena u narodnoj medicini

Po narodnom ljekaru i učitelju Vasi Pelagiću: „Dobro je piti svaki dan protiv trbobolje, tegobe pri mokrenju, pogreške u ženskom pranju i porođaju, bolova džigerice, proliva i hladnoće u nogama i rukama.“ Blagi čaj od kamilice se može davati bebama se osjetljivim stomakom prije majčinog mlijeka. Čaj od kamilice[4] se koristi protiv žutice i ostalih bolesti jetre. Ostale upotrebe u narodnoj medicini su identične upotrebi u savremenoj medicini.

Reference

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori i urednici Wikipedije
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamilica: Brief Summary ( 波士尼亞語 )

由wikipedia emerging languages提供

Kamilica (lat. Matricaria chamomilla, sinonim: Matricaria recutita) jeste biljka iz porodice Asteraceae, najpoznatija je i najkorištenija od svih drugih vrsta kamilice. Drugi nazivi za kamilicu su titrica, bijeli žabljak, kamomila, hermanek i njemačka kamilica.

 src= Gajena kamilica  src= Završna faza cvjetanja  src= List kamilice
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori i urednici Wikipedije
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamomili ( 阿爾巴尼亞語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src=
Kamomili

Kamomili (lat. Matricaria chamomilla) është bimë barishtore njëvjeçae që rritet në vende livadhe dhe fushe që bënë lule si të luledeles me erë të këndëshme; lulja e kësaj bime, e cila përdoret në mjekësi si qetësues i sistemit nervor, kundër sëmundjeve të lëkurës etj. Po ashtu nga kjo bimë bëhet pije e njohur me të njëjtin emër duke zier me ujë lulet e thara të kamomilit.[1] P biology blue.png Ky artikull në lidhje me biologjinë është i cunguar. Ndihmoni dhe ju në përmirsimin e tij.

Burim i të dhënave

  1. ^ Fjalor i Gjuhës së Sotme Shqipe - Tiranë, 1980
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autorët dhe redaktorët e Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamomili: Brief Summary ( 阿爾巴尼亞語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src= Kamomili

Kamomili (lat. Matricaria chamomilla) është bimë barishtore njëvjeçae që rritet në vende livadhe dhe fushe që bënë lule si të luledeles me erë të këndëshme; lulja e kësaj bime, e cila përdoret në mjekësi si qetësues i sistemit nervor, kundër sëmundjeve të lëkurës etj. Po ashtu nga kjo bimë bëhet pije e njohur me të njëjtin emër duke zier me ujë lulet e thara të kamomilit. P biology blue.png Ky artikull në lidhje me biologjinë është i cunguar. Ndihmoni dhe ju në përmirsimin e tij.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autorët dhe redaktorët e Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kamomilo ( 伊多語 )

由wikipedia emerging languages提供

Kamomilo esas planto ek la familio "kompozaji", di qua la flori - uzata infuze - esas stomako-kuraciva e kontre-febra. Matricaria chamomilla

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kaméileblumm ( 盧森堡語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src=
Kaméileblumm

D'Kaméileblumm (Matricaria chamomilla oder och Matricaria recutita) ass eng Planzenaart aus der Famill vun den Asteraceae. Si war ursprénglech a Süd- an Osteuropa doheem, haut ass se ze soen a ganz Europa verbreet. Et ass eng al Heelplanz, déi virun allem bei Problemer mam Daarm oder mam Mo a bei Entzündungen hëlleft. Et ass eng eejäreg Planz déi tëscht 15 a 50 cm héich gëtt. D'ganz Planz huet deen typesche Kamille-Geroch. D'Blieder si 4 bis 7 cm laang a mat 2 - 3 Wutzen. Déi eenzel Wutze si schmuel, knapps 0,5 mm breet, an hunn eng pickeg Spëtzt.

Eng eenzel Planz kritt 8 bis 120 (seele bis zu 900) Bléiekäppercher. Dës si bis 25 mm breet a stinn op engem 3 bis 10 cm laangen Still. Se bléien tëscht Mee a September.

Matricaria recutita.jpg

D'Kaméileplanze wuessen um Flouer an op Broochen, am léifstem op frëschem, nierstoffräichem, meeschtens kallekaarmen an éischter leemege Biedem.

Um Spaweck

Commons: Kamille – Biller, Videoen oder Audiodateien
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia Autoren an Editeuren
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kaméileblumm: Brief Summary ( 盧森堡語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src= Kaméileblumm

D'Kaméileblumm (Matricaria chamomilla oder och Matricaria recutita) ass eng Planzenaart aus der Famill vun den Asteraceae. Si war ursprénglech a Süd- an Osteuropa doheem, haut ass se ze soen a ganz Europa verbreet. Et ass eng al Heelplanz, déi virun allem bei Problemer mam Daarm oder mam Mo a bei Entzündungen hëlleft. Et ass eng eejäreg Planz déi tëscht 15 a 50 cm héich gëtt. D'ganz Planz huet deen typesche Kamille-Geroch. D'Blieder si 4 bis 7 cm laang a mat 2 - 3 Wutzen. Déi eenzel Wutze si schmuel, knapps 0,5 mm breet, an hunn eng pickeg Spëtzt.

Eng eenzel Planz kritt 8 bis 120 (seele bis zu 900) Bléiekäppercher. Dës si bis 25 mm breet a stinn op engem 3 bis 10 cm laangen Still. Se bléien tëscht Mee a September.

Matricaria recutita.jpg

D'Kaméileplanze wuessen um Flouer an op Broochen, am léifstem op frëschem, nierstoffräichem, meeschtens kallekaarmen an éischter leemege Biedem.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia Autoren an Editeuren
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Manzanilla ( 瓜拉尼語 )

由wikipedia emerging languages提供
Matricaria chamomilla - teekummel Keilas.jpg

Manzanilla (karaiñe'ẽ: Manzanilla, lasioñe'ẽ: Matricaria chamomilla) peteĩ ka'avo.

Hogue, ipoty ha opaite pe ñana oreko mba'épa ojapo tete tatápe guarã, orairõ tymba chu’i, tyepy yvytúpe guarã, tye rasy, aí ha kurukuérape guarã. Ombovevúi mba’e andu. Okáguio ojepuru oñepohano ha oñemopotĩ hagua tete mba’asy, tete akanundu, aí ha kurukuéra[1].

Enlaces

  1. https://groups.google.com/group/guarani-nee/web/poh-ana-manual-de-uso-de-hierbas-medicinales-del-paraguay---parte-ii
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Manzanilla: Brief Summary ( 瓜拉尼語 )

由wikipedia emerging languages提供
Matricaria chamomilla - teekummel Keilas.jpg

Manzanilla (karaiñe'ẽ: Manzanilla, lasioñe'ẽ: Matricaria chamomilla) peteĩ ka'avo.

Hogue, ipoty ha opaite pe ñana oreko mba'épa ojapo tete tatápe guarã, orairõ tymba chu’i, tyepy yvytúpe guarã, tye rasy, aí ha kurukuérape guarã. Ombovevúi mba’e andu. Okáguio ojepuru oñepohano ha oñemopotĩ hagua tete mba’asy, tete akanundu, aí ha kurukuéra.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Maoter ( 林堡語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src=
Maoter tege de aovend
 src=
Maoter

Maoter ies de Limburgse volksnaam van de echte kamille (Matricaria chamonilla of Matricaria recutita) oet 't gesjlach Matricaria. De plant ies 'n ónderdeil van 't gesjlach Anthemis in de Composietefamilie. Mater ies 't Latiens woord veur moder. 't Kroed woort vreuger toegepas bie vrouwekrenkdes en menstruatieklachte.

Kènmerke

De sjterk rukende wil plant weurt 15–30 cm hoag en kump algemein veur op zónnige, druèg plaatse op 't land en in de berme van waeg. De kegelvömige köpkes sjtoon binne 'n sjtraol van wiette lintbleumkes. Saoves hange dees bloomblaedsjes umlièg. De blaedsjes aan de sjtengel zint hièl fien. Ze bleujt van mei-juli.

Gebruuk

Esculaap4.svg Lèt good op 't veurbehawd bie medische informatie.
Gank bie gezóndjheidsklachte nao 'nen hoesdokter.

De gedruègde bloomknuupkes were (nog) gebruuk um kamillethee van te trèkke. Es móndsjpeulmiedel weurt diet gebruuk tege óntsjtekinge en (tand)pien. 't Waor vreuger ouch e heksekroed, umdat 't hekse zou were es me 't aan 'n kruus hóng. De wèrking waor 't bèste es 't veur of op de namesdaag van Sint Jan, 24 juni, geplök waor. Maoter ies 'n ónderdeil van de kroedwösj.

Ander kamillesoorte en geliekende plante

  • Sjief- of knoepkamille (Matricaria discoidea of M. matricarioides).

Dees bloom haet allein blomeknuupkes en geine sjtraol van wiette lintbleumkes.

  • Reukeloze kamille (Matricaria maritima of Tripleurospermum inodorum)
  • Gaele kamille (Anthemis tinctoria)
  • Sjtinkende kamille (Anthemis cotula)
  • Valsje kamille (Anthemis arvensis).

't Enigste versjil mèt maoter ies de aanwezigheid van extra sjtruè-velkes in de blomekop.

  • Roamse kamille (Anthemis nobilis of Chamaemelum nobile)
  • Moderkroed (Tanacetum parthenium), sjterk rukende plant, haet 'n groater bloom en groater blaar in vergelieking mèt de echte kamille.

Externe link

Commons-logo.svg Commons: Matricaria recutita – Media gerelateerd aan dit óngerwerp
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Maoter: Brief Summary ( 林堡語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src= Maoter tege de aovend  src= Maoter

Maoter ies de Limburgse volksnaam van de echte kamille (Matricaria chamonilla of Matricaria recutita) oet 't gesjlach Matricaria. De plant ies 'n ónderdeil van 't gesjlach Anthemis in de Composietefamilie. Mater ies 't Latiens woord veur moder. 't Kroed woort vreuger toegepas bie vrouwekrenkdes en menstruatieklachte.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria chamomilla ( 低地蘇格蘭語 )

由wikipedia emerging languages提供

Matricaria chamomilla (synonym: Matricaria recutita), whiles kent as deil’s aipleringie is an annual plant o the composite faimily Asteraceae.

References

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria chamomilla: Brief Summary ( 低地蘇格蘭語 )

由wikipedia emerging languages提供

Matricaria chamomilla (synonym: Matricaria recutita), whiles kent as deil’s aipleringie is an annual plant o the composite faimily Asteraceae.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria recutita ( 奧克語(1500年後) )

由wikipedia emerging languages提供
 src=
Flor de matricària camomilha

La Camomilha salvatge, Matricària camomilha, Pichona Camomilha, (Matricaria recutita) es una planta erbacèa annuala de la familha de las Asteracèas e del genre Matricaria. Es a vegada nomenada Camomilha alemanda o Camomilha veraia.

Es une planta medicinala utilizada dempuèi l'Antiquitat[1] grecolatina, nomenada simplament « camomilha » en erboristeria.

Se las cal pas confondre amb doas autras plantas medicinalas, tanben nomenada « camomilha »: la granda camomilha Tanacetum parthenium e la camomilha romana Chamaemelum nobile.

Etimologia

Lo nom de genre Matricaria ven del latin matrix, -icis « 1. reproductritz, feme, 2. matritz » (Gaffiot) e del sufixe -arius, -aria, per allusion a las vertuts emmenagògas de la planta. L'epitèt especifica recutita es une flexion del latin recutitus « circoncís » (Gaffiot) per allusion al fruch sens pappus.

Lo tèrme de camomilha ven del grèc chamaemelon χαμαιμηλον, literalament « poma del sòl », lo perfum de la camomilha pareissent pels Grècs a aqueste de las pomas[2].

Sinonims

The Plant List accèpta

  • Matricaria chamomilla L.

descricha per Linné[3] e dona una trentena de sinonims[4].

Istòria

De plantas de tipe "camomilha" foguèron utilizadas dins las farmacopèas de l'Antiquitat que siá en Egipte, Grècia o Roma e los ancians Germans (Warnes, Haries, Jutes, Angles, etc.) coneissián ja sas vertuts medicinalas. Pasmens s'es sovent dificil d'identificar plan las plantas mencionadas dins los tèxtes ancians en tèrmes d'espècis botanicas (una nocion modèrna que comencèt a se precisar sonque al sègle XVIII amb Linné e Buffon), lo latinista Jacques André[5], trobèt Matricaria recutita jos 16 fitonims diferents (aloitica, anthemis 3, apiana, beneola, chamaemelon 1, eranthemis, etc.).

Lo tèrme de « camomilha » conven a de plantas d'aspècte pro pròche, utilizadas dins les farmacopèas europèas, coma la Matricària camomilha (Matricaria recutita), la Camomilha romana (Chamaemelum nobile) e la Granda camomilha (Tanacetum parthenium).

L'encyclopedista roman del sègle I, lo quita Plini lo Vièlh, donavan sièis noms sinonims e precisava que « n'i a tres manas que ne diferisson pas que pel fulham e que passa pas una palma; an de fuèlhas pichonas semblablas a aquesta de la ruda, blancas, color de poma o porpras. » (H.N., livre XXII, 53). Stéphane Schmitt, lo traductor de Plini, indica qu'aquestas « tres » son las tres espècias, ara nomenadas: matricària camomilha Matricaria recutita, matricària dorada Matricaria aurea e Anthemis rosea, la diferéncia de color pòrte en realitat sus la flor, e non pas sul fulham.

Jos Carlesmanhe, lo capitulari De Villis (De villis vel curtis imperialibus) datat de l'an 812 recomandava la cultura d'un cèrt nombre de plantas d'òrt dins los jardins del domèni reial. Unas d'aquestas, es febrefugia que poiriá èsser la matricària camomilha.

Descripcion

 src=
Feuilhas pennatisecadas
 src=
Capitul clòt (seccion),
A 2 flors tubuladas (actinomòrfas)
B flor ligulada (zigomòrfa)

La matricària camomilha es una planta pichona annuala, de tija unica, quilhada (de 20 a ) e ramuda50 cm[6].

Las fuèlhas plan decopadas son bi- a tripennatisecadas, de segments gaireben filifòrmes, aiguts, largs de 0,3-0,4 mm[7].

L'inflorescéncia es un capitul solitari, de 10-25 mm. Las flors minusculas se reconeisson a lor odor marcada (l'odor de camomilha es tipic). L'involucre emisferic (a la basa del capitul), es format de bractèas imbricadas, verdencas de marges membranosas. L'axe s'alarga en un receptacle clòt, plan al començament puèi conica, sens palhetas, suq que son fixats dos tipes de flors: - sul disc central jaune verdenc son las flors tubuladas, de 5 lòbs - a la periferia, i a de flors liguladas, de ligula blanca de 6-10 x 2-3 mm, femnas. Las ligulas viran cap al bas, pauc après l'obertura de las flors. Florís de mai a novembre.

Lo fruch est un aquèni subcilindric, plan pichon, de 1-2 x 0,5 mm, a 4-5 còstas ventralas, lissa sus l'esquina, d'un blanc jaunenc, de pappus nul o redusit a una pichona corona.

Se destria per son receptacle vuèg de Matricaria perforata e de Tripleurospermum maritima ssp. maritima (= Matricaria maritima) (que lo receptacle es emplís d'un teissut lasc).

Distribucion

 src=
Flors

La matricària camomilha es largament distribuida[8] en Euròpa, en Asia temperada (Orient Mejan, Asia centrala, de regions de China), l'Africa del Nòrd (Argeria, Marròc). Es indigèna dins totes aquestes païses. Es naturalizada en Austràlia, Euròpa de l'Èst, nòrd d'Índia, America del Nòrd e del Sud. En Euròpa, es particularament abondanta en Ongria e dins los Balcans[9].

En França, s'encontra dins totas las regions a l'estat salvatge subretot las talvèras, pels èrms, cultivats, subretot fertils, las estèpas salinas o sus sòls sablenc, de bassa altitud. Es una espècia nitroclina, adventícia de las culturas sus argil o limons.

La matricària camomilha es largament cultivada dins fòrça regions del mond: en Ongria, Romania, Bulgaria, Chequia, Eslovaquia, Alemanha, Grècia, Argentina, Egipte[10] e Índia (ont foguèt introducha, fa 300 ans dins lo Punjab e fa 200 ans dins Uttar Pradesh).

Diferéncias entre las tres camomilhas medicinalas

Matricaria recutita se destria de las doas autras camomilhas medicinalas, pel fach qu'es una planta annala, constituida d'una sola tija quilhada. En tisana, es doça alara que las doas autras camomilhas son amaras.

Camomilhas medicinalas Matricaria recutita
matricària camomilha Chamaemelum nobile
camomilha romana Tanacetum parthenium
granda camomilha Matricaria recutita - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-091.jpg Chamaemelum nobile - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-012.jpg Tanacetum parthenium - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-036.jpg planta annuala vivaça vivaça tija una tija
quilhada mai d'unas tijas
jagudas puèi quilhadas plusieurs tiges
dressées fuèlhas 2-3-pennisecada 2-3-pennisecada 2-pennada
a 3-5 lòbs largs receptacle sens palhetas amb palhetas sens palhetas aquèni 4-5 còstas 3 estrias 6-8 còstas indigèna Euròpa,
Africa del Nòrd,
Asia temperada Regions atlanticas Euròpa de l'Èst e del Sud,
Asia temperada lactòna
sesquiterpenica matricina
camazulèna (h.e.) nobilina partenolid

Composicion quimica de l'òli essencial

 src=
Òli essencial de matricària camomilha

L'extraccion de l'òli essencial de las flors de la matricària camomilha se fa per una distillacion amb vapor. Cal comptar entre 3 e 5 kg de planta per produire 10 ml d'òli essencial.

Aqueste òli es color blava conten mai de 120 substéncia quimicas,[11]: 28 terpenoïdas, 36 flavonoïdas, e 52 autres compausats diferents avent una activitat farmacologica potenciala. Totas aquestas substéncias son de metabolits segondaris de la planta. Los dos constituents actius essencials son (-)-alfa-bisabolòl e chamazulèn, representant de 50 a 65 % del contengut total en òli volatil. A causa de son usatge comercial, l’òli essencial foguèt plan estudiat.

L'òli de flor de matricària camomilha es constituida subretot de sesquiterpènas (75-90 %) e sonque de traças de monoterpènas. Tanben conten fins a 20 % de poliinas (poliacetylenicas).

La composicion varia segon las regions d'origina, segon lo cultivar e las condicions d'obtencion mas gaireben pas influencida per las condicions culturalas. Quatre quimiotipes màger se destrian - tipe A, amb predominança dels oxids A de (-)-α-bisabolòl - tipe B, amb predominança dels oxids B de (-)-α-bisabolòl - tipe C, amb predominança de (-)-α-bisabolòl - type D, amb un taus de 1:1 de (-)-α-bisabolòl e dels oxids A e B de (-)-α-bisabolòl

Principals compausats de l'òli essencial Compausat Formula % (Lawrence[11]) % (Singh[1]) (-)-α-bisabolòl Alpha-Bisabolol.png 4 - 77 4,8 -11,3 chamazulèn Chamazulene.svg 1 - 18 2,3 - 10,9 oxids A de (-)-α-bisabolòl Bisabololoxide A Structural FormulaV1.svg 0 - 66 25,5 - 28,7 oxids B de (-)-α-bisabolòl Alpha-bisabolol oxide B.svg 3 - 59 12,2 - 30,9 farnesèn Alpha Farnesen.svg 15 - 28 4,9 - 8,1 oxids A de (-)-α-bisabolòna 2 - 9 cis-spiroetèrs 2 - 20 trans-spiroetèrs 1- 5 èn-yne-dicycloéthers Cis-enyne-dicycloether.svg 1 - 19 Compausats secondaris de l'òli essencial (Bruneton[9]) Flavonoïds: glucosil-7-apigenòl e
son derivat acetilat en 6",
d'eteroside de patuletòl, luteolòl,
eterosids de quercetòl, isoramnetòl Coumarinas: ombelliferòna,
erniarina Acids-fenòls: ferulats,
cafeats Sesquiterpènas: cadinèna, furfural, spantulenòl, lactònas:
matricina, matricarina

Aqueste òli es constituida per de metabolitas qud son responsables de la defensa de la planta: d'en primièr las sesquiterpenas alfa-bisabolòl, los oxids A e B de bisabolòl, e lo (E)-β-farnesèn. Aqueste darrièr terpenoïd es un dels compausants de l’aròma fruchat de la planta, present tant dins la pèl de la poma e d’autres fruchs[12]. Aquò sembla explicar l’etimologiel du mo camomilha: del grèc χαμαίμηλον chamaimēlon, de χαμαί chamai « per tèrra » e μήλον mēlon, « poma ». Los terpenoïds, jògan un ròtle dins la pollinizacion[13] e tanben dins la proteccion de las plantas pendent d'agressions pels insèctes erbivòrs, los caçant, intoxicant o atirant los predators d'aqueste insèctes [14]. Lo taus en terpenoïds de la camomilha sembla explicar son accion acaricida [15],[16].

 src=
Biositèsi del chamazulèn (3) a partir de la matricina (1)

Responsable de la color blava de l’òli de camomilha, lo chamazulèn, constituís 2,3-10,9 % de sa taus. Es format a partir de la matricina pendent la distillacion e diminuís pendent l'estocatge e jos l'accion de la lutz. La matricina, una lactòna sesquiterpinica, seriá susceptible de possedir coma las autras terpenoïdas mencionadas çai dessús, una foncion protectritz de la planta, qu'aqueste compausats rebotant los predators erbivòrs[17].

Presents fins a 8 % de la composicion de la flor de camomilha[18], los compausats fenolics, en particular de flavonoïds, donan als florons tubulats del capitul una color jauna. Los flavonoïds protejan las plantas dels rais UV, dels radicals liures, patogèns e erbivòrs, e atiran los pollinisators[19]. Atal, la secada provòca dins la camomilha una produccion màger d’un d'aquestes flavonoïds, l’apigenina[20].

Las flors de la camomilha salvatja, e subretot sos florons ligulats possedissent de benzopirònas associadas a las flavonoïdes, las comarinas [21], que donant a la planta son odor de fen recentament fenat.

Los metabolits primaris de la Camomilha salvatja, utilizat directament per sa creissença e desvolpament, foguèron estudiats subretot al respectre de son adapcation als estrès environamentals: la concentracion en Clorofilla de la planta demenesís jos l’efièch del coire, de demai d’acid salicilic, e de l’excès d’aiga[22]. Lo deficit en azòt, al contrari, modifiquèt pas lo taus de la planta en clorofila, mas provoquèt una diminucion de las proteïnas solublas dins sas fuèlhas e raices. Diferents acids aminats aponduts al mitan de creissença de la Camomilha estimulan la sintèsi de sas proteïnas e la fan créisser, aumentan lo nombre de sas brancas, lo nombre de capituls e lo pes de sas partidas aerianas.

Proprietats farmacologicas

Un cèrt nombre d'activitats de la matricària camomilha foguèron mosstrat per d'estudis in vitro e in vivo :

  • Antiinflamatòria: aquesta propretat pòt èsser atribuit al chamazulèn, a son precursòr la matricina, al (-)-α-bisabolòl e a son oxid,[23]. Una bona activitat antiinflamatòria foguèt plan establit sus l’edèma induch de la pata del rat, l'artriti inducha e l'eritèma radio induch[24]. Lo (-)-α-bisabolòl s'opausa a l'ulceracion gastrica inducha per diferents agents (etanòl, ànsia, indometacina, pel rat, per via orala). Una ferrida sus la lenga del rat, tractada per un onguent de camomilha garís mai rapidament[25] (que favoriza l'epitelializacion amb un melhor porcentatge de fibres de collagèn).
  • Espasmolitica: l'extrach idroalcoolic de las flors es espasmolitica. Aquesta activitat poiriá èsser degut a l'apigenòl qu'es mai actiu que la papaverina sus l'ileon de Cobai isolat
  • Antibacterian, antifongica: l'òli essencial de la matricària camomilha es feblament antibacteriana e antifongica. Estimula la secrecion biliària pel cat e lo can.
  • Sedativa: d'observacions per l'òme se fa estat d'una accion sedativa de la matricària camomilha.

Sueguent Bruneton, los resultats dels ensags clinics (sus l'òme) cercant a evaluar l'efièch d'una crèma a basa de matricària camomilha coma tractament de las inflamacions de la pèl e de las mucosas son a vegada contradictòrias e malaisida d'interpretar.

Toxicitat

Las flors de Matricaria recutita son pas toxicas, tanben per l'òli essencial a del bisabolòl. Mas la preséncia possibla de lactònas dins las preparacions a basa de camomilha, pòt provocar per unas personas sensiblas, de dermitas de contacte alergics. Las escasenças ont la Matricaria recutita es formalament mesa en causa semblan puslèu excepcionals.

Usatges medicals e riscs

 src=
Matricaria flos: flors secadas de matricària camomilha utilizadas en infusion

En França, la Nota explicativa de l'Agéncia del medicament (1998) indica qu'es possible de revendicar, pel capitul de la matricària camomilha, las indicacions terapeuticas seguentas:

  • per via orala (en infusion), tradicionalament utilizada:
  1. dins lo tractament simptomatic de trrbles digestius (borbolhs epigastrics, lentor de digestion, eructacion, flatuléncia)
  2. per estimular l'apetit
  • en usatge local
  1. tractament d'ajuda adocissent e antipruriginós de las malautiás dermatologicas (talhs, escarraunhadas, fendilhas, fissadas), jos forma de cataplasme
  2. coma antalgic dins las malautiás de la cavitat bucala o del faringe (jos forma de collutòri, o de pastilha)
  3. en cas d'irritacion o de damatges oculars duguts a de causas diferentas coma una atmosfèra enfumada, d'esfòrçs visuals sostenguts, de banhs de mar o de piscina.

La matricària camomilha s'utiliza coma la Camomilha romana: es reputada tonica, estomaquica, antispasmodica e analgesica.

En medecina tradicionala (Das, 2014), s'utiliza en tisana, sola o en mescla, e se li atribuís a dòsi moderada un cèrta eficacitat contra l'insomnia, dins lo cases de trebles digestius foncionals (vertut carminatva), digestions malaisidas (espasmes digestius doloroses), contra l'eczema, etc.

Das faguèt l'inventari complet de las afeccions tractadas tradicionalament per la camomilha; fa una tièra de 55 malautiás e malautiás que la camomilha a un efièch benefic.

En sonh de beutat, pòt èsser utilizada en locion e en aiga de escarraunhada dels pèls.

Ara, la matricària camomilha es presenta dins des produchs cosmetics, coma los shampongs (per blondir los pèls) e dins les gels antisolars. L'òli essenciala es utilizada en perfumeria e en saboneria.

Son usatge e deconselhada pendent los darrièrs meses de prensa[26].

Autres usatges

En viticultura, la camomilha matricària es una preciosa alliada de la vinha a partir de la preflorason, al moment ont los vitatge an tendéncia a exprimir una cloròsi ferrica, e fins a la vairason. L'azulèn que conten es un òli essencial que regula l'evapotranspiracion via l'estimulacion del cicle del potassi. D'aqueste fach, a tanben un efièch destressant se: la vinha patís cronicament d'estres idric a causa d'un enrasigament tròp superficial; las vinhas son plantadas dins un sòl peirós o sablenc paure en aiga; en cas de secada.

En agricultura biodinamica, la camomilha matricària es utilizada dins la preparacion 503 pel compòst. Auriá una accion sus las substéncias azotadas e lo calci permetent atal una creissença sana de las plantas fertilizadas. En efièch, las plantas agradan mai l'azòt, una absorpcion tròp importanta fa las plantas "aquosas" e donc mai sensiblas a las mycotas parasitas. La preparacion 503 permetriá donc a las plantas d'optimizar l'absorpcion de l'azòt[27].

Nòtas

Referéncias

  1. 1,0 et 1,1 Singh O., Khanam Z, Misra N, Srivastava MK., {{{2}}},
  2. CNRTL
  3. Referéncia Biodiversity Heritage Library (Biodiversity Heritage Library) : 358912#page/333Modèl:BHL
  4. Referéncia The Plant List : Matricaria chamomilla L (en) (Font: The Global Compositae Checklist)Referéncia The Plant List : Matricaria chamomilla L (en) (Font : The Global Compositae Checklist)
  5. (en) {{Obratge}} : paramètre titre mancant
  6. Référence Tela Botanica (France métro) : Matricaria chamomilla L. (fr)Referéncia Tela Botanica (França metropolitana) : Matricaria chamomilla L. (fr)
  7. D. Jeanmonod, J. Gamisans, Flora Corsica, Aix-en-Provence, Edisud, 2007 (ISBN 978-2-7449-0662-6)Modèl:FloraCorsica
  8. Référence GRIN : espèce Matricaria chamomilla L. (en)Referéncia GRIN : espècia Matricaria chamomilla L. (en)
  9. 9,0 et 9,1 Bruneton, J., Pharmacognosie - Phytochimie, plantes médicinales, 4e éd., revue et augmentée, Paris, Tec & Doc - Éditions médicales internationales, 2009, 1288 p. (ISBN 978-2-7430-1188-8)Modèl:Bruneton
  10. (en) {{Obratge}} : paramètre titre mancant
  11. 11,0 et 11,1 (en) {{Obratge}} : paramètre titre mancant
  12. Eberhard Breitmaier, Terpenes: flavors, fragrances, pharmaca, pheromones, John Wiley & Sons, Weinheim, 2007, p. 24, https://books.google.ch/books?isbn=3527317864...
  13. Maimone, T.J.; Baran PS, {{{2}}},
  14. Dinesh A. Nagegowda, David Rhodes, and Natalia Dudareva, The MEP Pathway and Rhythmic Emission of Herbivore-Induced Plant Volatiles, in Constantin A. Rebeiz et al. (eds.), The Chloroplast: Basics and Application, Springer Science+Business Media B.V. 2010, p. 148
  15. Macchioni, F., Perrucci, S., Cecchi, F., Cioni, P.L., Morelli, I., Pampiglione, S., 2004. Acaricidal activity of aqueous extracts of chamomile flowers, Marticaria chamomilla, against the mite Psoroptes caniculi. Med. Vet. Entomol., 18(2):205-207. [doi:10.1111/j.0269-283X.2004.00488.x]
  16. Khodadad Pirali-Kheirabadi , Mehdi Razzaghi-Abyaneh, Biological activities of chamomile (Matricaria chamomile) flowers’ extract against the survival and egg laying of the cattle fever tick (Acari Ixodidae), J Zhejiang Univ Sci B. 2007 September; 8(9): 693–696, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1963437/
  17. Jan Nawrot, Zdeňka Smitalová and Miroslav Holub, « Deterrent activity of sesquiterpene lactones from the umbelliferae against storage pests », Biochemical Systematics and Ecology, Volume 11, Issue 3, 1983, pp 243-24
  18. SUMMARY OF DATA FOR CHEMICAL SELECTION. Apigenin. ntp.niehs.nih.gov/ntp/htdocs/Chem.../Apigenin.pdf
  19. Florence Gleason, Raymond Chollet, Plant Biochemistry, Jones and Bartlett Publishers, Inc, Burlington, MA 2011, p. 136
  20. Mostafa Hojati, Seyed Ali Mohammad Modarres-Sanavy, Faezeh Ghanati, Mehdi Panahi. Hexaconazole induces antioxidant protection and apigenin-7-glucoside accumulation in Matricaria chamomilla plants subjected to drought stress. Journal of plant physiology. 2011 May 15;168(8): 782-91
  21. Barbara Tosi, Carlo Romagnoli, Emilia Menziani-Andreoli and Alessandro Bruni, « Characterization of Coumarins in Chamomile Preparations Sold in Italy », Pharmaceutical Biology, 1995, Vol. 33, No. 2, Pages 144-147
  22. Alireza Pirzad, Mohammad Reza Shakiba, Saeed Zehtab-Salmasi, Seyed Abolghasem Mohammadi, Reza Darvishzadeh and Abbas Samadi, « Effect of water stress on leaf relative water content, chlorophyll, proline and soluble carbohydrates in Matricaria chamomilla L. », Journal of Medicinal Plants Research Vol. 5(12), pp. 2483-2488, 18 June, 2011
  23. Mckay, Diane L.; Blumberg, JB., {{{2}}},
  24. Mann, C., & E.J. Staba, « The Chemistry, Pharmacology and Commercial Formulations of Chamomile », in Craker L.E. and J.E. Simon (Eds.)., Herbs, Spices and Medicinal Plants: Recent Advances in Botany, Horticulture and Pharmacology, Vol. 1, Oryx Press, Phoenix, 1986Modèl:Chapitre
  25. Carina-Magalhães-Esteves Duarte, Maria-Rozelide-Souza Quirino, Mônica-César Patrocínio, Ana-Lia Anbinder, {{{2}}},
  26. http://nutritionfacts.org/video/chamomile-tea-may-not-be-safe-during-pregnancy/
  27. bio-dynamie

Vejatz tanben

Articles connèxes

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria recutita ( 倫巴底語 )

由wikipedia emerging languages提供

La Matricaria recutita (en Bergamàsch e en Lombart Ucidental: Camamèla; en Bresà: Camaméla o Camomìla) l'è öna spéce de la famèa di Asteraceae che la fiorés de Màgio a Agóst. L’è ólta da dés a quaranta ghèi, la 'nfiurescènsa l'è granda da 1 a 5 ghèi. I fìùr i è udurùs e i s' ì dóvra per di 'nfusi antispàsem e piö ‘n generàl per sedà i nèrf e fa pasà i ‘nfesiù.

Sinònim botànic

Galeria

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria recutita: Brief Summary ( 倫巴底語 )

由wikipedia emerging languages提供

La Matricaria recutita (en Bergamàsch e en Lombart Ucidental: Camamèla; en Bresà: Camaméla o Camomìla) l'è öna spéce de la famèa di Asteraceae che la fiorés de Màgio a Agóst. L’è ólta da dés a quaranta ghèi, la 'nfiurescènsa l'è granda da 1 a 5 ghèi. I fìùr i è udurùs e i s' ì dóvra per di 'nfusi antispàsem e piö ‘n generàl per sedà i nèrf e fa pasà i ‘nfesiù.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Matricaria recutita: Brief Summary ( 奧克語(1500年後) )

由wikipedia emerging languages提供
 src= Flor de matricària camomilha

La Camomilha salvatge, Matricària camomilha, Pichona Camomilha, (Matricaria recutita) es una planta erbacèa annuala de la familha de las Asteracèas e del genre Matricaria. Es a vegada nomenada Camomilha alemanda o Camomilha veraia.

Es une planta medicinala utilizada dempuèi l'Antiquitat grecolatina, nomenada simplament « camomilha » en erboristeria.

Se las cal pas confondre amb doas autras plantas medicinalas, tanben nomenada « camomilha »: la granda camomilha Tanacetum parthenium e la camomilha romana Chamaemelum nobile.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Ramonielė ( 薩莫吉提亞語 )

由wikipedia emerging languages提供
 src=
Ramonielės

Ramonielė kėtap ramonielē, ramonielės, ramonielis, ramonė, ramolė, ramolėkė, ramolėkės (luotīnėškā: Matricaria recutita) ī tuokis žuolīns, katros muokslėškā prėgol dailīžėidiu augalū (Asteraceae) šeimā.

Tas ī vėinmetis žuolīns. Anou stombris statos aba golstos būn, tonkiausē šakuots. Lapā bakuotē, šmuotouti kap plonksnas. Žėidokā romuonieliu būn nedėdli, balti. Žīdia gegožėsiejės mienesēs. Aug ramonielės pakelies, laukūs, pūdėmūs, šalėp nomū.

Ramonielē gardē kvepa ė dėdlis liekarstos ī. Ėš anūm žėidū žmuonis taisa ontpėla (erbata), katra gīda kap skaud skrondis, būn trīda ė kėtas pilva lėgas. Tink perašalus bornā skalautė, vara prakāta.

Tink ramonielē ė teptė ont skūras jēb ī kuokėi sožeidėmā, pūlē. Kėitėn plaukus, naikėn blūzganas.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Дарбанпоацолг ( 印古什語 )

由wikipedia emerging languages提供

Дарбанпоацолг (лаьт: Matricária recutíta, эрс: Рома́шка лека́рственная) —- цаI шу даха баьцовгIа да, Поацолгa тайпа, Халзизабаьцай дезала.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Камилица ( 馬其頓語 )

由wikipedia emerging languages提供

Камилица, боливач или вртипоп — една од најпознатите билки и е присутна во скоро секое домаќинство. Најлековит дел се нејзините цветови. Камилицата брои околу 100 евроазиски видови, кои го сочинуваат семејството Anthemis во мешовита фамилија; исто така, слично растение во редот Chamaemelum од исто семејство. И двата имаат жолти и бели светови во облик на диск. Неколку Anthemis видови се одгледуваат како украсни, особено златната маргарита или жолтата камилица (A. tinctoria). Плевелот со силен мирис (A. cotula) се користи како лек и инсектицид. Чајот од камилица, кој се употребува како тоник или антисептик, а и во билни лекарства, се прави од C. noble или A. nobilis.

Наводи


許可
cc-by-sa-3.0
版權
Автори и уредници на Википедија
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Камилица: Brief Summary ( 馬其頓語 )

由wikipedia emerging languages提供

Камилица, боливач или вртипоп — една од најпознатите билки и е присутна во скоро секое домаќинство. Најлековит дел се нејзините цветови. Камилицата брои околу 100 евроазиски видови, кои го сочинуваат семејството Anthemis во мешовита фамилија; исто така, слично растение во редот Chamaemelum од исто семејство. И двата имаат жолти и бели светови во облик на диск. Неколку Anthemis видови се одгледуваат како украсни, особено златната маргарита или жолтата камилица (A. tinctoria). Плевелот со силен мирис (A. cotula) се користи како лек и инсектицид. Чајот од камилица, кој се употребува како тоник или антисептик, а и во билни лекарства, се прави од C. noble или A. nobilis.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Автори и уредници на Википедија
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Рамонак аптэчны ( 白俄羅斯語 )

由wikipedia emerging languages提供

Рамо́нак аптэ́чны, рамо́нак праўдзівы[1] (па-лацінску: Matricaria chamomilla, Chamomilla recutita, Matricaria pyrethroides, Matricaria recutita) — аднагадовая травяністая духмяная расьліна вышынёй 15 — 40 см.

 src=
Рамонак на паштовай марцы Беларусі

Сьцябло тонкае прамое. Кветкавы кошык невялікі.

Цьвіце з траўня да верасьня.

У Беларусі расьце паўсюдна.

У народнай мэдыцыне выкарыстоўваецца для лекаваньня захворваньняў шлунка (адвар), для прамываньня ранаў, паласканьня рота пры захворваньнях зубоў.

Крыніцы

  1. ^ Балкавец Л. Дзікарастучыя лекавыя і іншыя карысныя расліны БССР. — М.: Дзяржаўнае выдавецтва Беларусі, Сельгассектар, 1932. — С. 86. — 87 с.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Аўтары і рэдактары Вікіпедыі
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Рамонак аптэчны: Brief Summary ( 白俄羅斯語 )

由wikipedia emerging languages提供

Рамо́нак аптэ́чны, рамо́нак праўдзівы (па-лацінску: Matricaria chamomilla, Chamomilla recutita, Matricaria pyrethroides, Matricaria recutita) — аднагадовая травяністая духмяная расьліна вышынёй 15 — 40 см.

 src= Рамонак на паштовай марцы Беларусі

Сьцябло тонкае прамое. Кветкавы кошык невялікі.

Цьвіце з траўня да верасьня.

У Беларусі расьце паўсюдна.

У народнай мэдыцыне выкарыстоўваецца для лекаваньня захворваньняў шлунка (адвар), для прамываньня ранаў, паласканьня рота пры захворваньнях зубоў.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Аўтары і рэдактары Вікіпедыі
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Шифалы ромашка ( 巴什基爾語 )

由wikipedia emerging languages提供

Шифалы ромашка (рус. Рома́шка апте́чная, Рома́шка лека́рственная, лат. Matricária recutíta) — астра һымаҡтар ғаиләһенән бер йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 50 см-ға етә. Май-сентябрь айҙарында аҡ һәм һарғылт сәскә ата, июнь-октябрь айҙарында емеше өлгөрә.

Таралыуы

Шифалы ромашка сәсеүлектәрҙә, баҡсаларҙа, юл буйҙарында үҫергә мөмкин. Евразияла һәм Төньяҡ Америкала таралған. Шифалы ромашка Башҡортостанда һирәк осрай. Шуға ла һаҡсыл ҡулланыу талап ителә.

 src=
Шифалы ромашка. «Köhler’s Medizinal-Pflanzen», 1887 китабынан ботаник иллюстрация

Әҙәбиәт

  • Ғүмәров В. З. Тыуған яҡтың шифалы үҫәмлектәре. —Өфө: Башҡортостан китап нәшриәте, 1996. −160 б. ISBN 5-295-01499-1
  • Дудченко Л. Г., Козьяков А. С., Кривенко В. В. Пряно-ароматические и пряно-вкусовые растения — К.: Наукова думка, 1989. — 304 с. — 100 000 экз. — ISBN 5-12-000483-0. (рус.)

Һылтанмалар

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Шифалы ромашка: Brief Summary ( 巴什基爾語 )

由wikipedia emerging languages提供

Шифалы ромашка (рус. Рома́шка апте́чная, Рома́шка лека́рственная, лат. Matricária recutíta) — астра һымаҡтар ғаиләһенән бер йыллыҡ үлән үҫемлек, бейеклеге 50 см-ға етә. Май-сентябрь айҙарында аҡ һәм һарғылт сәскә ата, июнь-октябрь айҙарында емеше өлгөрә.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging languages

Kekevaş ( Diq )

由wikipedia emerging_languages提供

Kekevaş (ya zi Çımoşa, Tırki: Papatya, Latinki: Matricaria chamomilla) yew tewrê vılıkano.

Muhtewa

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging_languages

Kekevaş: Brief Summary ( Diq )

由wikipedia emerging_languages提供

Kekevaş (ya zi Çımoşa, Tırki: Papatya, Latinki: Matricaria chamomilla) yew tewrê vılıkano.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia emerging_languages

Matricaria chamomilla ( 英語 )

由wikipedia EN提供

Matricaria chamomilla (synonym: Matricaria recutita), commonly known as chamomile (also spelled camomile), German chamomile,[2] Hungarian chamomile (kamilla), wild chamomile, blue chamomile, or scented mayweed,[3][4] is an annual plant of the composite family Asteraceae. Commonly, the name M. recutita is applied to the most popular source of the herbal product chamomile, although other species are also used as chamomile.[2] Chamomile is known mostly for its use against gastrointestinal problems; additionally, it can be used to treat irritation of the skin.[5]

Description

Flowers of M. recutita:
A. Yellow disc florets
B. White ray florets
Chamomile

Matricaria chamomilla is a member of the Asteraceae family, native to southern and eastern Europe. It can be found on all continents, has a branched, erect and smooth stem, and grows to a height of 15–60 cm (6–23.5 in).[6] The long and narrow leaves are bipinnate or tripinnate. The flowers are borne in paniculate flower heads (capitula). The white ray florets are furnished with a ligule, while the disc florets are yellow. The hollow receptacle is swollen and lacks scales. This property distinguishes German chamomile from corn chamomile (Anthemis arvensis), which has a receptacle with scales. The flowers bloom in early to midsummer and have a fragrant aroma.[6]

The flowers contain a blue essential oil, which gives them a characteristic smell and interesting properties. This color characteristic of the oil, attributable to the chamazulene it contains, explains why the plant is also known by the common name blue chamomile. The fruit is a yellowish-brown achene.[6]

Etymology

The word chamomile comes from the Greek χαμαίμηλον (chamaimēlon) meaning "earth-apple",[7] which is derived from χαμαί (chamai) meaning "on the ground"[8] and μήλον (mēlon) meaning "apple".[9] It is so called because of the apple-like scent of the plant.

In Latin, one of the meanings of matrix is womb; the name Matricaria was given to the genus because Matricaria chamomilla was widely used to treat such gynecologic complaints as menstrual cramps and sleep disorders related to premenstrual syndrome. The plant has been found to contain fairly strong antispasmodic and anti-inflammatory constituents and is particularly effective in treating stomach and intestinal cramps.[10]

History

Chamomile plants were used medicinally in Ancient Egypt and Classical Antiquity. Some Germanic tribes knew of it before they had a written language. It is difficult to tell exactly which plant species have been used.

Pliny the Elder identified three types of chamomile, which may align with the modern species names Matricaria chamomila, M. aurea, and Anthemis rosea.

Under Charlemagne, chamomile was grown in monastic gardens.

Uses

Matricariae flos: Dried M. chamomilla flower as commonly used in herbal tea
German chamomile (Matricaria recutita) essential oil in clear glass vial

Traditional medicine

German chamomile is used in herbal medicine.[11][12] It can be taken as an herbal tea.

Phytochemistry

More than 120 chemical constituents have been identified in chamomile flower, most of them found in the essential oil.[6][13] Chemical constituents of the essential oil include: the terpenes bisabolol,[14] farnesene, and chamazulene; the flavonoids apigenin, quercetin, patuletin, and luteolin; and coumarin.[14]

Possible side effects

Chamomile, a relative of ragweed, can cause allergy symptoms and can cross-react with ragweed pollen in individuals with ragweed allergies. It also contains coumarin, so care should be taken to avoid potential drug interactions, e.g. with blood thinners. While extremely rare, very large doses of chamomile may cause nausea and vomiting. Even more rarely, rashes may occur.[15] Type-IV allergic reactions (i.e. contact dermatitis) are common and one case of severe Type-I reaction (i.e. anaphylaxis) has been reported in a 38-year-old man who drank chamomile tea.[16]

Cultivation

Seeding requirements

Its origin is in South-West Asia, South- to Eastern Europe, but it grows almost all over the world nowadays.[17]

For the cultivation of chamomile, the soil needs no special quality although the crop grows best on well balanced soils with good topsoil.[18] Chamomile is an undemanding plant and pretty tolerant. The crop grows on light to heavy soils. The wild-growing chamomile species normally grow on sandy to loamy soils that are mostly acidic and should be open.[17]

There exist three main cultivation techniques: seeding it as an annual crop in autumn, seeding it as an annual crop in spring or use it as a perennial crop, where the seeding is self-made. The most common method is a mixture of autumn and spring seeding to have a higher degree of utilization of the machines. As the Chamomile seeds are very small, a special sowing machine is used for the seeding. The seeding is normally done in rows of 25 cm (10") distance and about 2.0–2.5 kg/ha (approx. 2 lb per acre). The seedbed needs to be flat and weed-free and it also has to be recompressed after seeding. The recompression is very important why the soil has to be rolled with a heavy roll after seeding. Otherwise, the small seeds do not have contact with the soil which hampers germination. For its germination and its youth stage the chamomile plant needs a lot of moisture. After 1–2 weeks the germination starts.[17]

If the seeding is done in autumn the perfect time is in September. Chamomile which is seeded in autumn generates the highest yields. No matter at what time in September the seeding was made, the blossom starts when the day length is about 17 hours, which is in Central Europe around the end of May or beginning of June.[17]

By seeding in spring, the harvest time can be influenced, which helps to get a higher utilization degree of the machines due to prolonged periods of seeding and harvesting as well as other cultivation works. The seeding is done between March and May. But one can say that the yield is sinking with later seeding and the pest pressure is rising. The crop can be harvested around the 2nd half of July.[17]

In a more extensive cultivation, the seeding is self-made by the plant and the cultivation is perennial. After the last harvest the plants are cut and left on the field. Afterward, the soil is mechanically treated but not turned. The seeds then germinate in September and create a carpet-like layer over the soil, which is very helpful against weeds. The yields are comparable to the ones of autumn sowings.[17]

Fertilization

Chamomile is a humble plant that can grow on soils with mean nutrient status. It responds to fertilization with Nitrogen (N) with an increased vegetative growth what can lead to problems with the harvesting technique and the harvest time can be delayed. For a good development of the stem, adequate potassium (K) is needed. The optimal ratio of potassium to phosphorus (P) should be 1:2. This leads to an optimal fertilizer amount of:[19]

  • 40–60 kg/ha N
  • 50–70 kg/ha P
  • 100–140 kg/ha K

The N and K should be given in the time of tillering. A lack of micronutrients is not known so far. The chamomile plant grows best on well-balanced soil with good topsoil. However organic matter fertilizer should not be given during chamomile cropping for quality reasons. If there is a limit of bacterial contamination asked by the processing company, organic matter fertilizer is a risk for bacterial contamination of the flower and its resulting products. In other crops in the crop rotation e.g. before chamomile, fertilization with organic matter is highly recommended.[18]

Pest and weed control

Chamomile has a slow youth development that requires good weed control. Before seeding it is important to have a proper seedbed without any weeds for which reason residual herbicides can be used. Due to the lack of existing selective herbicides, after germination only mechanical weed control is possible until the strong vegetative growth of the chamomile plant begins.[18]

Aphids are a big threat for the chamomile production as they do not only lead to slower growth but also to an attraction of ladybugs. After having the flowers harvested, it is almost impossible to separate the insects from the flowers. This might lead to quality problems of the harvested chamomile depending on its purpose of use.[18]

The most important pests that occur in the European production are downy mildew, powdery mildew and rust.[18]

Crop rotation

Chamomile is known to be a self-compatible crop which means that a perennial cultivation is possible.[20] For Chamomile, the most important condition which has to be induced by the crop rotation is a weed-free seedbed. This is normally given after cultivation of row crops (e.g. Potato), wheat or corn. One big problem for the chamomile following crop are volunteer chamomile seeds. Due to the harvesting process a lot of seeds are left on the ground and germinate during the next crop. Therefore, it is crucial to have a following crop which is tolerant towards chamomile targeting herbicides.[17]

Harvest

Time of flowering and harvest

The chamomile plant often flowers 2 to 3 times per year.[18] This is taken into account by multiple harvests per year as well. The flowering period is about 50–65 days while the development of a flower takes about 20–25 days.[17]

The harvest begins with full flowering. The choice of the right harvest date is crucial for the quality of the harvested produce. The most important quality feature is the content of essential oil in the inflorescence which increases continuously from the beginning of the flower formation and reaches its maximum when the ray florets are horizontally or already pointing slightly downwards. Due to that, the harvest is run out when a majority of flower heads have opened.[17]

To the identification of the optimal harvest date, therefore, has to be paid a lot of attention and the date should be able to be identified objectively and accurately. For an optimal identification, equations to determine the flowering index have been developed. The following equation expresses the compromise between the increasing yield of flowers, the decreasing content of essential oil and the change of the composition of contents in the essential oil. In this equation, the ratio between the number of overblowing flowers minus the number of flower buds and the total number of flowers is determined.[17]

flowering index = V − K n K n + e B + V {displaystyle { ext{flowering index}}={frac {V-Kn}{Kn+eB+V}}} {displaystyle {	ext{flowering index}}={frac {V-Kn}{Kn+eB+V}}}

Kn = not yet blossomed flower buds {displaystyle { ext{Kn}}={ ext{not yet blossomed flower buds}}} {displaystyle {	ext{Kn}}={	ext{not yet blossomed flower buds}}}

eB = flowers ready to harvest (tubular florets + ray florets blossomed) {displaystyle { ext{eB}}={ ext{flowers ready to harvest (tubular florets + ray florets blossomed)}}} {displaystyle {	ext{eB}}={	ext{flowers ready to harvest (tubular florets + ray florets blossomed)}}}

V = overblowing flowers {displaystyle { ext{V}}={ ext{overblowing flowers}}} {displaystyle {	ext{V}}={	ext{overblowing flowers}}} [17]

The optimal date of harvest for chamomile is when the flowering index calculated with the above-described formula lies between −0,3 and −0,2[17] or about 50–70% of the existing plants are in full flowering.[18]

Hand harvest

At hand harvesting flower buds are either plucked with the fingers or simple technical devices as for example pluck combs, comb shovels or pluck carts are used. These methods are mostly deployed in small-scale cultivation or for the harvest of uncultivated chamomile. In today's agricultural growing systems harvest often takes place mechanically.[17]

Mechanical harvest

Despite the mechanical harvesting techniques, it is crucial that the harvested produce is of high quality. According to that, requirements in regard to harvesting technology for careful handling of the harvested produce are high. To be able to implement and to improve mechanical harvest farmers should grow varieties with big flower heads which have a uniform plant height so that the flower buds are located on the same level.[17]

At mechanical harvest there are never flower buds harvested only but also parts of stalks. These stalks are mostly in between 10mm and 30mm (½" to 1") long. In principle this has no influence on the quality of the harvested flower buds which will be used for pharmaceutical purposes but might cause some more effort needed for selection.[17]

An important technical harvest principle is the one which is implemented by rotary-mowers, choppers or complete harvesters. In these cases, the whole flower horizon gets harvested. Especially for the harvest of chamomile either for tea production or industrial processing choppers are used.[18][17]

One further very important harvest principle is the one where drums with sharp plucking combs rotate contrary to the direction of harvesting. Thereby the plant stock gets combed from bottom to top. Due to the added knives behind the plucking combs the flower buds get cut off and not torn off the plant stalk as this is the case for other common mechanical harvest technologies.[17]

Yield level

The flowers contain between 0.3 and 1.5% of essential chamomile oil.[18]

Post harvest treatment and further processing

An adequate post-harvest treatment of harvested chamomile parts is crucial for the preservation of excellent external and internal qualities.[17]

Drying

The harvested produce contains about 80% of water therefore it is at risk of fermentation. To ensure the storability, the product has to be dried down to a water content of only 10–11%. The process of drying should not start more than 2 hours after harvesting due to the higher risk of fermentation compared to other crops. It is necessary to ensure that the storage height is not too big in order to avoid high pressure on the product and to not raise the risk of fermentation even more.[21]

There are several drying systems as for example the natural drying in the sun or under a roof but also drying by discontinuous dryers, semi-continuous rack-dryers or continuous belt dryers. In any case the most important is that the product never gets heated up beyond 40 °C (104 °F).[17]

Selection

By reason of mechanical harvest, the share of stalks on the harvested produce is higher. Therefor a sorting out oftentimes takes place immediately before the drying procedure. This process of selection is commonly carried out by double-walled counter-rotating drum screens. If necessary, in a further work process after drying the short parts of stalks on the flower buds will be detached to receive plain flower bud goods.[17]

In the case of hand harvest the selection process oftentimes happens after the drying process.[17]

Distillation

An important reason for the production of chamomile blossoms is the extraction of chamomile oil which is used for pharmaceutical purposes. This oil is extracted by distillation mostly out of fresh flower buds and flower stalks. An important ingredient of the chamomile oil is bisabolol which accounts for up to 33% of the content of the oil.[17]

See also

References

  1. ^ "Matricaria chamomilla at ITIS". Retrieved 4 December 2019.
  2. ^ a b "German Chamomile". University of Maryland Medical Center. 2011. Retrieved 14 December 2012.
  3. ^ Fitter R, Fitter A, Blamey M. 1989. The wild flowers of Britain and Northern Europe. Collins
  4. ^ Stace, Clive 1991. The New Flora of the British Isles. Cambridge University Press
  5. ^ "Echte Kamille". kraeuter-buch.de. Retrieved 8 November 2019.
  6. ^ a b c d Singh, Ompal; Khanam, Zakia; Misra, Neelam; Srivastava, Manoj Kumar (2011). "Chamomile (Matricaria chamomilla L.): An overview". Pharmacognosy Reviews. 5 (9): 82–95. doi:10.4103/0973-7847.79103. ISSN 0973-7847. PMC 3210003. PMID 22096322.
  7. ^ χαμαίμηλον, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus
  8. ^ χαμαί, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus
  9. ^ μήλον, Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon, on Perseus
  10. ^ "Matricaria Linnaeus". Archived from the original on 20 January 2019.
  11. ^ "Chamomile". National Center for Complementary and Integrative Health, US National Institutes of Health. 1 May 2020. Retrieved 29 June 2022.
  12. ^ "Roman chamomile". MedlinePlus, US National Institutes of Health. 21 June 2019. Retrieved 29 June 2022.
  13. ^ El Mihyaoui, Amina; Esteves da Silva, Joaquim C. G.; Charfi, Saoulajan; Candela Castillo, María Emilia; Lamarti, Ahmed; Arnao, Marino B. (25 March 2022). "Chamomile (Matricaria chamomilla L.): A Review of Ethnomedicinal Use, Phytochemistry and Pharmacological Uses". Life. 12 (4): 479. doi:10.3390/life12040479. ISSN 2075-1729. PMC 9032859. PMID 35454969.
  14. ^ a b McKay DL, Blumberg JB (2006). "A review of the bioactivity and potential health benefits of chamomile tea (Matricaria recutita L". Phytother Res. 20 (7): 519–530. doi:10.1002/ptr.1900. PMID 16628544. S2CID 21041569.
  15. ^ Reader's Digest Association
  16. ^ Andres, C; Chen, WC; Ollert, M; et al. (2009). "Anaphylactic reaction to camomile tea". Allergol Int. 58 (1): 135–136. doi:10.2332/allergolint.c-08-63. PMID 19050375.
  17. ^ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Franke, R.; Hannig, H.-J. (2012). Hoppe, B. (ed.). Handbuch des Arnzei- und Gewürzpflanzenanbaus – Band 4 Arznei- und Gewürzpflanzen A-K. Verein für Arznei- und Gewürzpflanzen SALUPLANTA e.V. Bernburg. pp. 618–648. ISBN 978-3-935971-62-1.
  18. ^ a b c d e f g h i Freistaat Thüringen (2014). "Anbautelegram Echte Kamille (Matricaria chamomilla L.)". Anbautelegram.
  19. ^ Nikolova, A; Kozhuharova, K. "Mineral Nutrition of Chamomila". Higher Institute of Agriculture.
  20. ^ "Heil- und Gewürzpflanzen. Anbau, Ernte und Aufbereitung". Österreichischer Argrarverlag. 1989.
  21. ^ Lloyd E. Hester. 2020
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EN

Matricaria chamomilla: Brief Summary ( 英語 )

由wikipedia EN提供

Matricaria chamomilla (synonym: Matricaria recutita), commonly known as chamomile (also spelled camomile), German chamomile, Hungarian chamomile (kamilla), wild chamomile, blue chamomile, or scented mayweed, is an annual plant of the composite family Asteraceae. Commonly, the name M. recutita is applied to the most popular source of the herbal product chamomile, although other species are also used as chamomile. Chamomile is known mostly for its use against gastrointestinal problems; additionally, it can be used to treat irritation of the skin.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EN

Kamomilo ( 世界語 )

由wikipedia EO提供

La kutimakuraca kamomilo aŭ simple kamomilo (scienca nomo Matricaria recutita L.; aliaj nomoj uzitaj Matricaria chamomilla auct., Chamomilla recutita (L.) Rauschert) estas plantospecio el la familio asteracoj, ĝi ankaŭ nomiĝas vera kamomilo por facile distingi ĝin inter la aliaj kamomiloj.

Kamomilo estas unujara, saltolera kuracplanto, kiu disvastiĝis kiel promenherbo de tritiko en tuta Eŭropo kaj poste en norda Ameriko kaj Aŭstralio.

Kamomilo estas unu el la plej konataj kuracplantoj, ĝian kuracefikon oni konis jam en la antikvaj Egiptio kaj Grekio. Ĝi aperas en verkoj de Plinio kaj Dioskorido kiel plej grava kuracherbo, greke χαμαίμηλον (ĥamaimelon), latine chamaemelon.

 src=
floranta kamomilo

En herbokuracado, infuzaĵo de sekigitaj floraroj de kamomilo estas uzata kiel trankviliga, kontraŭspasma, stomakfortiga, digesthelpa, ŝvitiga kaj malinfekta trinkaĵo. Oni uzas ĝin ankaŭ por trankviliga okulkovrado, gorĝogargaro kaj fortigo de gingivo.

Sekigita kamomila infloresko entenas 0,4–1,5 % da vaporiĝemaj oleoj, kies ĉefa komponanto estas azuleno. Krome, toviĝas en ĝi la senspasmiga apigenin-kolino kaj aldone eĉ glikozidoj, tanacido, amaraĵo, diversaj acidoj, polisakaridoj, C-vitamino kaj flavonoidoj.

La koloro de kamomila oleo - depende de kvanto de la senkolora prokamazuleno (matricino) en la infloresko - estas malhelblua, verdeta aŭ bruneta. La prokamazuleno transformiĝas je distiloinfuzo al blua kamazuleno, kiu estas la plej grava kontraŭinflama efikaĵo de kamomilo.

Kulturo

 src=
Kamomilo sur poŝtmarko de GDR
 src=
Garbetoj el kamomilo sekigita. En la saketo videblas ankaŭ floroj falintaj de la garbetoj. La floroj estas kvazaŭ pulvoro kaj uzeblaj por fari infuzaĵojn.

Kamomilo estas unujara, havas tigon altaj je 25 ĝis 50 centimetroj kaj maldikajn foliojn. Ĝiaj floroj similas blankajn lekantetojn. Planto de modera klimato, ĝi bonfartas en malvarmetaj lokoj, plena suno kaj drenita argilo-sabla grundo.

Kuriozaĵoj

Oni diras, ke kamomilo vokas monon se plantata ĉirkaŭ domo. [mankas fonto] Ĝi ankaŭ forigas envion[Dubinda teksto] kaj simbolas prosperon. [mankas fonto] Ĝia esenca oleo estas trankviliga kaj efikas kontraŭ fungoj. [mankas fonto] Ĝi bonas kontraŭ sunbrulvundoj. [mankas fonto] Kamomilon oni uzas por heligi harojn, eĉ ĝis natura blondo. [mankas fonto]

Diferencoj inter la tri medicinaj kamomiloj

Oni listigas tri medicinajn kamomilojn: la vera kamomilo (Matricaria recutita), la roma kamomilo (Chamaemelum nobile) kaj la granda kamomilo (Tanacetum parthenium).

Matricaria recutita diferenciĝas el la du aliaj kuracaj kamomiloj, pro tio ke tiu estas unujara planto, konsistante el ununura tigo stariganta rekte; tizano el ĝi estas bongusta dum la du aliaj kamomiloj estas amaraj.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipedio aŭtoroj kaj redaktantoj
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EO

Kamomilo: Brief Summary ( 世界語 )

由wikipedia EO提供

La kutima aŭ kuraca kamomilo aŭ simple kamomilo (scienca nomo Matricaria recutita L.; aliaj nomoj uzitaj Matricaria chamomilla auct., Chamomilla recutita (L.) Rauschert) estas plantospecio el la familio asteracoj, ĝi ankaŭ nomiĝas vera kamomilo por facile distingi ĝin inter la aliaj kamomiloj.

Kamomilo estas unujara, saltolera kuracplanto, kiu disvastiĝis kiel promenherbo de tritiko en tuta Eŭropo kaj poste en norda Ameriko kaj Aŭstralio.

Kamomilo estas unu el la plej konataj kuracplantoj, ĝian kuracefikon oni konis jam en la antikvaj Egiptio kaj Grekio. Ĝi aperas en verkoj de Plinio kaj Dioskorido kiel plej grava kuracherbo, greke χαμαίμηλον (ĥamaimelon), latine chamaemelon.

 src= floranta kamomilo

En herbokuracado, infuzaĵo de sekigitaj floraroj de kamomilo estas uzata kiel trankviliga, kontraŭspasma, stomakfortiga, digesthelpa, ŝvitiga kaj malinfekta trinkaĵo. Oni uzas ĝin ankaŭ por trankviliga okulkovrado, gorĝogargaro kaj fortigo de gingivo.

Sekigita kamomila infloresko entenas 0,4–1,5 % da vaporiĝemaj oleoj, kies ĉefa komponanto estas azuleno. Krome, toviĝas en ĝi la senspasmiga apigenin-kolino kaj aldone eĉ glikozidoj, tanacido, amaraĵo, diversaj acidoj, polisakaridoj, C-vitamino kaj flavonoidoj.

La koloro de kamomila oleo - depende de kvanto de la senkolora prokamazuleno (matricino) en la infloresko - estas malhelblua, verdeta aŭ bruneta. La prokamazuleno transformiĝas je distiloinfuzo al blua kamazuleno, kiu estas la plej grava kontraŭinflama efikaĵo de kamomilo.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipedio aŭtoroj kaj redaktantoj
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EO

Matricaria recutita ( 西班牙、卡斯蒂利亞西班牙語 )

由wikipedia ES提供

La manzanilla de Castilla, manzanilla alemana, dulce o cimarrona (Matricaria recutita o Matricaria chamomilla) es una especie de planta herbácea anual de la familia de las asteráceas. Nativa de Europa y las regiones templadas de Asia, se ha naturalizado en algunas regiones de América y Australia.

Características

La manzanilla alemana es una planta herbácea, de tallo rectangular, erguido, ramoso, de hasta 50 cm de altura. Presenta hojas alternas, bipinnatisectas, con los folíolos. En posición terminal presenta en verano una inflorescencia en forma de capítulo paniculado. Las flores radiales son unos 20 mm, con la lígula blanca, mientras que los del disco son numerosos, hermafroditas; el receptáculo es hueco y carece de escamas, lo que permite distinguirla fácilmente de la manzanilla bastarda, Anthemis arvensis (L.) Pall. ex M.Bieb. . Las flores son un poco amargas y fragantes.

Hábitat y distribución

Es nativa de la región de los Balcanes, desde donde se difundió hacia Europa. Está naturalizada en varias regiones de América. Y se cultiva para su uso industrial. Crece con facilidad en suelo bien drenado, con bastante sol; resiste las heladas, la escasez de nutrientes y la acidez del suelo.

Uso

 src=
Matricariae flos: Cómo se usan para hacer la infusión
 src=
Detalle de las flores
 src=
Ilustración

El tallo tierno y las sumidades floridas se usan secos o frescos en infusión, aromática y ligeramente amarga. Se la confunde muchas veces con la manzanilla común, Chamaemelum nobile, y no es claro a cual se refieren los autores al mencionar sus propiedades medicinales, pero se la considera digestiva, carminativa, sedante, tónica, vasodilatadora y antiespasmódica.[1]​ El aceite esencial se emplea en aromaterapia, y la infusión de las flores se aplica al cabello para incrementar su color dorado, en especial en niños. (Su uso en medicinas,productos de belleza etc)

Composición

El aceite esencial supone entre un 0,4 y un 1,0% de la planta fresca; contiene sesquiterpenoides (1-alfa-bisabolol y derivados: bisabolóxidos A, B y C, bisabonolóxido A), antecotulide, camazuleno, lactonas sesquiterpénicas, carburos terpénicos (cadineno, cis-espiro-éter y trans-espiro-éter, farneseno), flavonoides (apigenina, luteolina, quercetina y patuletina), cumarinas (dioxicumarina, herniarina, umbeliferona), resinas (triacontano, fitosterina), ácido valeriánico y fenoles.

Se emplea medicinalmente como antiinflamatoria, antiespasmódica y ansiolítica, sin relajación muscular.

Puede provocar dermatitis de contacto en personas sensibles, y se han informado casos de anafilaxis entre alérgicos.

Taxonomía

Matricaria recutita fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 891. 1753.[2]

Etimología

Matricaria: nombre genérico que deriva del latín matrix = "vientre", en referencia a que la planta ha sido utilizada como una cura para los trastornos femeninos.[3]

recutita: nombre específico que significa ‘circuncidada, cortada alrededor’.

Sinonimia
  • Camomilla deflexa Gilib.
  • Chamaemelum suaveolens E.H.L.Krause
  • Chamaemelum vulgare Bubani
  • Chamomilla chamomilla (L.) Rydb.
  • Chamomilla courrantiana (DC.)
  • Chamomilla officinalis K.Koch
  • Chamomilla patens Gilib.
  • Chamomilla recutita (L.) Rauschert
  • Chamomilla recutita subsp. bayeri
  • Chamomilla vulgaris Gray
  • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
  • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav.
  • Courrantia chamomilloides Sch.Bip.
  • Matricaria bayeri Kanitz
  • Matricaria capitellata Batt. & Pit.
  • Matricaria courrantiana DC.
  • Matricaria exigua Tuntas
  • Matricaria kochiana Sch.Bip.
  • Matricaria pusilla Willd.
  • Matricaria salina (Schur) Schur
  • Matricaria suaveolens L.[4]
  • Matricaria chamomilla L.[5]

Nombres comunes

  • Castellano: amargaza, bastardilla, bonina, camamila, camamila del comercio, camamilda, camamilla, camamirla, camomila, camomilla, chamomilla, corona de rey, magarsa, magarza, magarza común, magarza montesina, magarzuela, manzanilla, manzanilla alemana, manzanilla basta, manzanilla bastarda, manzanilla blanca, manzanilla buena, manzanilla común, manzanilla de Alemania, manzanilla de Aragón, manzanilla de Urgel, manzanilla de los corrales, manzanilla del huerto, manzanilla dulce, manzanilla fina, manzanilla hedionda, manzanilla loca, manzanilla olorosa, manzanilla ordinaria, manzanilla real, manzanilla silvestre, manzanilla vulgar, manzanillón, matricaria hedionda, matricaria loca, ojo de buey, ojo de vaca.[6]

Referencias

 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores y editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ES

Matricaria recutita: Brief Summary ( 西班牙、卡斯蒂利亞西班牙語 )

由wikipedia ES提供

La manzanilla de Castilla, manzanilla alemana, dulce o cimarrona (Matricaria recutita o Matricaria chamomilla) es una especie de planta herbácea anual de la familia de las asteráceas. Nativa de Europa y las regiones templadas de Asia, se ha naturalizado en algunas regiones de América y Australia.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores y editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ES

Teekummel ( 愛沙尼亞語 )

由wikipedia ET提供

Teekummel (Matricaria chamomilla; sünonüümid Chamomilla recutita, Matricaria recutita) on üheaastane kahekojaline rohttaim korvõieliste sugukonnast kummeli perekonnast.

Nimi

Kummeli ladinakeelne nimetus tuleb tema kreekakeelsest nimetusest χαμαίμηλον (chamaimēlon), mis tähendab maaõuna: χαμαί tähendab 'maa peal' ja μῆλον õuna. Nimelt meenutab kummeli lõhn õuna.

Eestikeelses teaduslikus liiginimetuses viitab "tee-" taime kasutamist teetaimena.

Eestikeelsete rahvapäraste nimetuste seas on kanaperse, kaamel, saksakanalill, ubina-hein ja valge ätse.

Välimus

 src=
Teekummeli õisiku läbilõige

Teekummel kasvab 15–40 cm kõrguseks.

Pikad ja kitsad lehed on kaheli- või kolmelisulgjad. Õied on koondunud pööristesse. Õõnes õiepõhi on paisunud ja soomusteta. Õie ääres paiknevad õielehed on valged, seest on õis kollane.

Levila

Ta kasvab harilikult inimasustusega aladel kõikjal Euroopas ja Aasia parasvöötmes. Ta on laialt sisse talutud Põhja-Ameerika ja Austraalia parasvöötmesse.

Kasvukoht

Kummeli idandid vajavad ellujäämiseks avatud pinnast. Seetõttu kasvab ta teede lähedal, prügimägedel, jäätmaadel ja põldudel, sageli umbrohuna.

Kasvatamine

Kummel on pinnase suhtes vähenõudlik, kuid eelistab liivast kuiva pinnast, mille pH on 7,0–7,5, ja palju päikesevalgust.

Kummeli kasvatamisel on soovitatav kahe kummelitaime vahele jätta 15–30 cm vahet. Kummel on umbrohi, mistõttu talle pole erilist väetist tarvis. Kui pinnas on vilets, võib enne istutamist sinna siiski lisada lämmastikku, fosforit ja kaaliumi.

Kasutamine

Teekummel on väärtuslik ravimtaim, mida kasutatakse eelkõige tema põletikuvastase toime tõttu. Teda tarvitatakse ka kõhuvalu ja tundliku mao korral, kerge unerohuna ja kerge lahtistina.

Tavaliselt võetakse seda sisse taimeteena. Ühe teetassi kohta võetakse kaks teelusikatäit kuivatatud kummeliõisi. Pideva kõhuvalu korral soovitatakse igal hommikul tühja kõhu peale juua tassitäis kummeliteed. Suu limapõletiku korral soovitatakse kummeliteega suud loputada.

2006. aasta uuring näitas, et loomadele on kummelil hulgaliselt kasulikke mõjusid: see aitab krampide ja põletiku vastu, rahustab ja alandab kolesteroolitaset. Loomadel aitab see diabeedi vastu ja rottidel vähendas kummelitee põletuste paranemise aega. Kummeliteel on pisikutevastased omadused ja ta toimib antioksüdandina. Pole päris kindel, et see inimestele samamoodi mõjub.

Kummelitee on näidanud teatud mõju vähirakkude ja herpeseviiruse vastu, kuid arusaadavalt ei ole kummelitee kummagi haiguse ravim.

Inimesel on küllaltki raske kummelit üle annustada. Siiski on suurte annuste korral tähendatud nohu ja oksendamist. Veelgi harvematel juhtudel tekib lööve.

Kummelit kasutatakse kosmeetikas, peamiselt selleks, et aidata kummelilahusega loputades heledaid juukseid pesta.

Mõned tolmulestad, näiteks Psoroptes cuniculi, ei kannata kummelit.

Teekummelit nimetatakse taimearstiks. Arvatakse, et ta parandab teiste taimede kasvu ja tervist, eriti nende, mis toodavad eeterlikke õlisid. Arvatakse, et teekummeli kõrval toodavad nood rohkem eeterlikke õlisid, seevastu mõned taimed, nagu piparmünt, salvei, oregano ja basiilik on teekummeli kõrval tugevama maitse ja lõhnaga.

Kummel arvatakse aitavat seenhaiguste vastu ja nende vältimiseks piserdatakse mõnel pool seemikuid kummelilahusega.

Maist augustini õitsevat ja meeldivalt lõhnavat kummelit kasvatatakse ka ilutaimena.

Kummel on ambroosia sugulane. Mõned inimesed, kes on ambroosia õietolmu vastu allergilised, võivad seda olla ka kummeli õietolmu vastu.

Kummel sisaldab kumariini ja seetõttu tuleb mõningate ravimite, näiteks antikoagulantide, võtmise korral olla kummeliga ettevaatlik.

Sarnaseid liike

Teekummel sarnaneb kesalillega: lehed on ühesugused niitjad, õisikud sama värvi; erinevuseks on, et teekummeli õisikud on palju väiksemad ning kummis (kuhikja) õisikupõhjaga, vastavalt ka kummis kollaste putkõitega osaga korvõisikus.

Sarnased õied on ka harilikul härjasilmal ja valgel karikakral. Neid taimi on kerge eristada lehtede põhjal. Härjasilmal on saagja servaga varrele vahelduvalt kinnituvad lihtlehed. Valgel karikakral on aga sulgjalt lõhestunud, ent mitte niitjad lehed.

Vaata ka

Välislingid

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipeedia autorid ja toimetajad
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ET

Teekummel: Brief Summary ( 愛沙尼亞語 )

由wikipedia ET提供

Teekummel (Matricaria chamomilla; sünonüümid Chamomilla recutita, Matricaria recutita) on üheaastane kahekojaline rohttaim korvõieliste sugukonnast kummeli perekonnast.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipeedia autorid ja toimetajad
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ET

Kamamila ( 巴斯克語 )

由wikipedia EU提供
Artikulu hau kamamila arruntari buruzkoa da; beste motak gaitzat duena beste hau da: «Kamamila (argipena)»

Kamamila arrunta (Matricaria chamomilla) Asteraceae familiako urteko landare belarkara da, sendabelar estimatua. Eremu lehorretan eta eguzkitsuetan hazten da, batez ere, Europan.

Hainbat sinonimo ditu: Chamomilla chamomilla (L.) Rydb., Chamomilla recutita (L.) Rauschert, Matricaria recutita L. eta Matricaria suaveolens L..

Erabilera

Landare hau, sendabelar ezaguna da eta antzinatik erabiltzen da. Hainbat osasun arazo sendatzeko erabil daiteke kamamila: tentsiorako, azalerako, begietako narritadurarako, sukarra jaisteko eta ilea horia mantentzeko.

Infusioak egiteko erabiltzen da landare hau, batez ere, sabeleko minak apaltzeko. Infusioak egiteko, ura eta kamamila behar da. Lehendabizi, ura berotu eta edalontzi batera bota. Ondoren, kamamila landarea hartu eta ur beroa dagoen edalontzira bota, ura kolorea hartzen duenean kamamila landareak kendu. Gero, nahi baduzu azukre edo ezti pixka bat bota, zapore goxoagoa izateko. Horrela, edateko prest izango da.

Erreferentziak

Kanpo estekak

(RLQ=window.RLQ||[]).push(function(){mw.log.warn("Gadget "ErrefAurrebista" was not loaded. Please migrate it to use ResourceLoader. See u003Chttps://eu.wikipedia.org/wiki/Berezi:Gadgetaku003E.");});
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipediako egileak eta editoreak
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EU

Kamamila: Brief Summary ( 巴斯克語 )

由wikipedia EU提供
Artikulu hau kamamila arruntari buruzkoa da; beste motak gaitzat duena beste hau da: «Kamamila (argipena)»

Kamamila arrunta (Matricaria chamomilla) Asteraceae familiako urteko landare belarkara da, sendabelar estimatua. Eremu lehorretan eta eguzkitsuetan hazten da, batez ere, Europan.

Hainbat sinonimo ditu: Chamomilla chamomilla (L.) Rydb., Chamomilla recutita (L.) Rauschert, Matricaria recutita L. eta Matricaria suaveolens L..

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipediako egileak eta editoreak
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia EU

Kamomillasaunio ( 芬蘭語 )

由wikipedia FI提供

Kamomillasaunio (Matricaria chamomilla [1]) on asterikasveihin kuuluva mauste- ja rohdoskasvi. Sen nimi on peräisin kreikankielisestä sanasta ”chamimelon” eli maaomena, joka johtuu sen lehtien omenamaisesta tuoksusta. Kamomillasaunio esiintyy Etelä-Suomessa, varsinkin muutamilla kaupunkiseuduilla, paikallisesti melko yleisenäkin ja satunnaisesti muualla Suomessa. Se on maassa muinaistulokas.

Egyptiläiset ovat käyttäneet kamomillasauniota sekä lääkinnällisiin tarkoituksiin että värjäykseen. Keskiaikana kamomillasaunio oli suosittu yrtti tuoksunsa vuoksi. Kamomillasaunio kuuluu kauppayrtteihin.

Kamomillasauniota muistuttavia kasveja ovat peltosaunio eli saunakukka (Matricaria perforata) ja merenrannoilla kasvava merisaunio (Tripleurospermum maritinum).

Lääkekasvina

Kamomillateetä on käytetty luonnonlääkkeenä vatsavaivoihin sekä lievän ahdistuksen ja unettomuuden hoitoon. Se sisältää apigeniini-nimistä flavonoidia. Nukahtamista auttavaa ominaisuutta ei ole tutkittu kontrolloiduissa kliinisissä tutkimuksissa.[2]

Kamomilla sisältää kumariinia halpojen kanelien tapaan. Kumariini on myrkyllistä maksalle ja voi altistaa syövälle. Sen vuoksi kamomillateen käyttöä suositellaan kohtuudella. Kamomilla voi aiheuttaa myös keskenmenon aiheuttavia kohdun supistuksia, joten raskaana oleville sitä ei suositella.[3]

Kamomillasauniota ei pidä sekoittaa jalosauramoon (Anthemis nobilis), joka tunnetaan myös roomalaisena kamomillana.[4] Kamomillasaunio puolestaan tunnetaan yleisesti saksalaisena kamomillana.[5]

Lähteet

  1. Hämet-Ahti, L., Kurtto, A., Lampinen, R., Piirainen, M., Suominen, J., Ulvinen, T., Uotila., P. & Väre, H. 2005: Lisäyksiä ja korjauksia Retkeilykasvion neljänteen painokseen – Lutukka 21:41–85
  2. Duodecim terveyskirjasto: Kamomillasaunio terveyskirjasto.fi.
  3. Roman chamomile: MedlinePlus nlm.nih.gov.
  4. Kamomillasaunio Yrttitarha.fi. Viitattu 11.4.2016.
  5. Matricaria recutita L. ITIS. Viitattu 11.4.2016. (englanniksi)

Aiheesta muualla

Yrtit

IisoppiKamomillasaunioKorianteriLakritsikasviLiperiMaustebasilikaMeiramiMintutMäkimeiramiPersiljaRakuunaRosmariiniRuohosipuliSitruunamelissaTilliTimjamiValkosipuli

Muut maustekasvit Hedelmät: ChiliMaustepippuriPaprikaRoseepippuriTähtianisVanilja Siemenet: KardemummaKuminaMaustefenkoliRoomankumina (juustokumina/ jeera)Seesami Juuret ja maavarsi: InkivääriMaustekurkumaMaustekrassi (wasabi)PiparjuuriSokeri Kuori: CeyloninkaneliKassiakaneli Muut kasvinosat: KaprisKatajanmarjaNeilikkaSahrami Epäorgaaniset mausteet

SuolaSuolankukka

Maustesekoitukset

AromisuolaCurryFines herbesGaram masalaSitruunapippuriVaniljasokeriVanilliinisokeri

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedian tekijät ja toimittajat
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia FI

Kamomillasaunio: Brief Summary ( 芬蘭語 )

由wikipedia FI提供

Kamomillasaunio (Matricaria chamomilla ) on asterikasveihin kuuluva mauste- ja rohdoskasvi. Sen nimi on peräisin kreikankielisestä sanasta ”chamimelon” eli maaomena, joka johtuu sen lehtien omenamaisesta tuoksusta. Kamomillasaunio esiintyy Etelä-Suomessa, varsinkin muutamilla kaupunkiseuduilla, paikallisesti melko yleisenäkin ja satunnaisesti muualla Suomessa. Se on maassa muinaistulokas.

Egyptiläiset ovat käyttäneet kamomillasauniota sekä lääkinnällisiin tarkoituksiin että värjäykseen. Keskiaikana kamomillasaunio oli suosittu yrtti tuoksunsa vuoksi. Kamomillasaunio kuuluu kauppayrtteihin.

Kamomillasauniota muistuttavia kasveja ovat peltosaunio eli saunakukka (Matricaria perforata) ja merenrannoilla kasvava merisaunio (Tripleurospermum maritinum).

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedian tekijät ja toimittajat
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia FI

Matricaria chamomilla ( 法語 )

由wikipedia FR提供
 src=
Fleur de matricaire camomille.

La camomille sauvage, matricaire camomille, petite camomille (Matricaria chamomilla) est une plante herbacée annuelle de la famille des Astéracées et du genre Matricaria. Elle est parfois appelée camomille allemande, camomille vraie ou matricaire tronquée.

C'est une plante médicinale utilisée depuis l'Antiquité[1] gréco-latine, appelée simplement « camomille » en herboristerie.

Elle ne doit pas être confondue avec deux autres plantes médicinales, appelées aussi localement « camomille » : la grande camomille Tanacetum parthenium et la camomille romaine Chamaemelum nobile.

Étymologie

Le nom de genre Matricaria vient du latin matrix, -icis « 1. reproductrice, femelle, 2. matrice » (Gaffiot) et du suffixe -arius, -aria, par allusion aux vertus emménagogues de la plante.

Le terme de camomille remonte au grec chamaimelon χαμαιμηλον, littéralement « pomme du sol », le parfum de la camomille rappelant aux Grecs celui des pommes[2].

L'ancien épithète spécifique recutita est une flexion du latin recutitus « circoncis » (Gaffiot) par allusion au fruit sans pappus.

Synonymes

De nombreux synonymes existent[3], parmi lesquels son ancien nom Matricaria recutita (L.) Rauschert. Voici un aperçu de leur diversité :

  • Anthemis vulgaris L.
  • Pyrethrum hispanicum Salzm.
  • Chamomilla vulgaris (L. ex Steud.) S.F.Gray
  • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
  • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav.
  • Courrantia chamomilloides Sch.Bip.
  • Leucanthemum chamaemelum Lam.

Histoire

Des plantes de type "camomille" ont été utilisées dans les pharmacopées de l'Antiquité aussi bien en Égypte, qu'en Grèce ou à Rome et les anciens Germains (Warnes, Haries, Jutes, Angles, etc.) connaissaient déjà ses vertus médicinales. Bien qu'il soit souvent difficile d'identifier exactement les plantes mentionnées dans les textes anciens en termes d'espèces botaniques (une notion moderne qui n'a commencé à se préciser qu'au XVIIIe siècle avec Linné et Buffon), le latiniste de l'EPHE, Jacques André[4], y a reconnu la Matricaria chamomilla sous 16 phytonymes différents (aloitica, anthemis 3, apiana, beneola, chamaemelon 1, eranthemis, etc.).

En français, le terme de « camomille » convient à plusieurs plantes d'aspect assez proche, utilisées dans les pharmacopées européennes, comme la Matricaire camomille (Matricaria chamomilla), la Camomille romaine (Chamaemelum nobile) et la Grande camomille (Tanacetum parthenium).

L'encyclopédiste romain du Ier siècle, Pline, lui-même donnait six noms synonymes et précisait que « il y en a trois sortes qui ne diffèrent que par le feuillage et qui ne dépassent pas une palme ; elles ont de petites feuilles semblables à celles de la rue, blanches, couleur de pomme ou pourpres. » (H.N., livre XXII, 53). Stéphane Schmitt[5], le traducteur de Pline, indique que ces « trois sortes » sont les trois espèces, actuellement nommées : matricaire camomille Matricaria chamomilla, matricaire dorée M. aurea et Anthemis rosea, la différence de couleur porte en réalité sur la fleur, non sur le feuillage.

Sous Charlemagne, le capitulaire De Villis (De villis vel curtis imperialibus) daté de l'an 812 recommandait la culture d'un certain nombre de plantes potagères dans les jardins du domaine royal. Parmi celles-ci, on trouve febrefugia qui pourrait être la matricaire camomille[6].

Description

 src=
Feuilles pennatiséquées.
 src=
Capitule creux (section),
A 2 fleurs tubulées (actinomorphes)
B fleur ligulée (zygomorphe).

La matricaire camomille est une petite plante annuelle, à tige unique, dressée (de 20 à 50 cm) et rameuse[7].

Les feuilles très découpées sont bi- à tripennatiséquées, à segments presque filiformes, aigus, larges de 0,3-0,4 mm[8].

L'inflorescence est un capitule solitaire, de 10-25 mm. Les fleurs minuscules se reconnaissent à leur odeur prononcée (l'odeur de camomille est typique). L'involucre hémisphérique (à la base du capitule), est formé de bractées imbriquées, verdâtres à marges membraneuse. L'axe s'élargit en un réceptacle creux, plat au début puis conique, dépourvu de paillettes, sur lequel sont fixés deux types de fleurs :

  • sur le disque central jaune verdâtre se trouvent les fleurs tubulées, à 5 lobes
  • à la périphérie, se trouvent des fleurs ligulées, à ligule blanche de 6-10 x 2–3 mm, femelles. Les ligules se retournent vers le bas, peu après l'ouverture des fleurs

Elle fleurit de mai à novembre.

Les pétales de la corolle comportent des cellules coniques qui présentent un réseau de crêtes nanométriques donnant une iridescence : ces stries agissent comme un réseau de diffraction qui décompose la lumière blanche (comme le spectre lumineux formé par un prisme ou les irisations à la surface d'un CD) et reflète toutes les couleurs visibles, notamment le bleu[9]. La Matricaire, comme de nombreuses plantes, n'a pas la capacité génétique et biochimique de produire des pigments dans le spectre bleu à ultraviolet. Elle crée ainsi cette iridescence afin d'attirer les pollinisateurs grâce à un guide à nectar[10].

Le fruit est un akène subcylindrique, très petit, de 1-2 x 0,5 mm, à 4-5 côtes ventrales, lisse sur le dos, d'un blanc jaunâtre, à pappus nul ou réduit à une petite couronne[8].

Elle se distingue par son réceptacle vide de Matricaria perforata et de Tripleurospermum maritima'' ssp. ''maritima'' (= Matricaria maritima) (dont les réceptacles sont remplis d'un tissu lâche).

Distribution

 src=
Fleurs.

La matricaire camomille est largement distribuée[11] en Europe, en Asie tempérée (Moyen-Orient, Asie centrale, certaines régions de Chine), l'Afrique du Nord (Algérie, Maroc). Elle est indigène dans tous ces pays. Elle est naturalisée en Australie, Europe de l'Est, nord de l'Inde, Amérique du Nord et du Sud. En Europe, elle est particulièrement abondante en Hongrie et dans les Balkans[12].

En France, on la rencontre dans toutes les régions à l'état sauvage en particulier le long des chemins, sur les terrains vagues, cultivés, surtout fertiles, les steppes salines ou sur sols sablonneux, à basse altitude. C'est une espèce nitrocline, commensale des cultures sur argile ou sur limons.

La matricaire camomille est largement cultivée dans plusieurs régions du monde : en Hongrie, Roumanie, Bulgarie, République Tchèque, Slovaquie, Allemagne, Grèce, Argentine, Égypte[13] et Inde (où elle fut introduite[1], il y a 300 ans dans le Punjab et il y a 200 ans dans Uttar Pradesh).

Différences entre les trois camomilles médicinales

Matricaria chamomilla se distingue des deux autres camomilles médicinales, par le fait que c'est une plante annuelle, constituée d'une seule tige érigée dressée. En tisane, elle est douce alors que les deux autres camomilles sont amères.

Camomilles médicinales Matricaria chamomilla
matricaire camomille Chamaemelum nobile
camomille romaine Tanacetum parthenium
grande camomille Koeh-091.jpg Chamaemelum nobile - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-012.jpg Tanacetum parthenium - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-036.jpg plante annuelle vivace vivace tige une tige
dressée plusieurs tiges
couchées puis redressées plusieurs tiges
dressées feuille 2-3-penniséquée 2-3-penniséquée 2-pennée
à 3-5 lobes larges réceptacle sans paillettes avec paillettes sans paillettes akène 4-5 côtes 3 stries 6-8 côtes indigène Europe,
Afrique du Nord,
Asie tempérée Régions atlantiques Europe de l'est et du sud,
Asie tempérée lactone
sesquiterpénique matricine
chamazulène (h.e.) nobiline parthénolide

Composition chimique de l'huile essentielle

 src=
Huile essentielle de matricaire camomille.

L'extraction de l'huile essentielle des fleurs de la matricaire camomille se fait par une distillation à la vapeur. Il faut compter entre 3 et 5 kg de plante pour produire 10 ml d'huile essentielle de camomille allemande.

Cette huile de couleur bleue contient plus de 120 substances chimiques[1],[14] : 28 terpénoïdes, 36 flavonoïdes, et 52 autres composés divers ayant une activité pharmacologique potentielle. Toutes ces substances sont des métabolites secondaires de la plante[1]. Les deux constituants actifs essentiels sont (-)-alpha-bisabolol et le chamazulène, représentant de 50 à 65 % du contenu total en huile volatile. En raison de son usage commercial, l’huile essentielle, qui constitue 0,24–1,9 % des fleurs[13] a été très étudiée.

L'huile de fleur de matricaire camomille est constituée principalement de sesquiterpènes (75-90 %) et seulement de traces de monoterpènes. Elle contient aussi jusqu'à 20 % de polyynes (polyacétyléniques).

La composition varie selon les régions d'origine, selon le cultivar et les conditions d'obtention mais elle est assez peu influencée par les conditions culturales[12]. Quatre principaux chimiotypes peuvent être différenciés[1]

  • type A, avec prédominance des oxydes A de (-)-α-bisabolol
  • type B, avec prédominance des oxydes B de (-)-α-bisabolol
  • type C, avec prédominance de (-)-α-bisabolol
  • type D, avec un ratio 1:1 de (-)-α-bisabolol et des oxydes A et B de (-)-α-bisabolol
Principaux composés de l'huile essentielle Composé Formule % (Lawrence[14]) % (Singh[1]) (-)-α-bisabolol Alpha-Bisabolol.png 4 - 77 4,8 -11,3 chamazulène Chamazulene.svg 1 - 18 2,3 - 10,9 oxydes A de (-)-α-bisabolol Bisabololoxide A Structural FormulaV1.svg 0 - 66 25,5 - 28,7 oxydes B de (-)-α-bisabolol Alpha-bisabolol oxide B.svg 3 - 59 12,2 - 30,9 farnésène Alpha Farnesen.svg 15 - 28 4,9 - 8,1 oxydes A de (-)-α-bisabolone 2 - 9 cis-spiroéthers 2 - 20 trans-spiroéthers 1- 5 èn-yne-dicycloéthers Cis-enyne-dicycloether.svg 1 - 19 Composés secondaires de l'huile essentielle (Bruneton[12]) Flavonoïdes : glucosyl-7-apigénol et
son dérivé acétylé en 6",
des hétérosides de patulétol, lutéolol,
hétérosides de quercétol, isorhamnétol Coumarines : ombelliférone,
herniarine Acides-phénols : férulates,
caféates Sesquiterpènes : cadinène, furfural, spanthulénol, lactones :
matricine, matricarine

Cette huile est constituée par des métabolites qui sont responsables de la défense de la plante: en premier lieu les sesquiterpenes alpha-bisabolol, les oxydes A et B de bisabolol, et le (E)-β-farnésène[1]. Ce dernier terpénoïde est un des composants de l’arôme fruité de la plante, présent aussi dans la peau de la pomme et d’autres fruits[15]. Cela semble expliquer l’étymologie du mot camomille : du grec χαμαίμηλον chamaimēlon, de χαμαί chamai « à terre » et μήλον mēlon, « pomme ». Les terpénoïdes, jouent un rôle dans la pollinisation[16] et aussi dans la protection des plantes lors des agressions par les insectes herbivores, en les chassant, intoxiquant ou en attirant les prédateurs de ces insectes[17]. La teneur en terpénoïdes de la camomille semble expliquer son action acaricide[18],[19].

 src=
Biosythèse du chamazulène (3) à partir de la matricine (1).

Responsable de la couleur bleue de l’huile de camomille, le chamazulène, constitue 2,3-10,9 % de sa teneur[1]. Il est formé à partir de la matricine lors de la distillation et diminue lors du stockage et sous l'action de la lumière. La matricine, une lactone sesquiterpénique, serait susceptible de posséder comme les autres terpénoïdes mentionnées ci-dessus, une fonction protectrice de la plante, car ces composés repoussent les prédateurs herbivores[20].

Présents jusqu’à 8 % de la composition de la fleur de camomille[21], les composés phénoliques, en particulier des flavonoïdes, donnent aux fleurons tubulés du capitule une couleur jaune. Les flavonoïdes protègent les plantes des rayons UV, des radicaux libres, pathogènes et herbivores, et attirent les pollinisateurs[22]. Ainsi, la sécheresse provoque dans la camomille une production accrue d’un de ces flavonoïdes, l’apigénine[23].

Les fleurs de la camomille sauvage, et spécialement ses fleurons ligulés possèdent des benzopyrones associées aux flavonoïdes, les coumarines[24], qui donnent à la plante son odeur de foin fraîchement coupé.

Les métabolites primaires de la Camomille sauvage, utilisés directement pour sa croissance et développement, ont été étudiés surtout par rapport à son adaptation aux stress environnementaux : la concentration en chlorophylle de la plante diminue sous l’effet du cuivre, de l’excès d’acide salicylique[1], et de l’excès d’eau[25]. Le déficit en azote, par contre, n’a pas modifié la teneur de la plante en chlorophylle, mais a provoqué une diminution des protéines solubles dans ses feuilles et racines. Différents acides aminés rajoutés au milieu de croissance de la Camomille stimulent la synthèse de ses protéines et la font croître, augmentent le nombre de ses branches, le nombre de capitules et le poids de ses parties aériennes[1].

Propriétés pharmacologiques

Un certain nombre d'activités de la matricaire camomille ont été mises en évidence par des études in vitro et in vivo :

  • Anti-inflammatoire : cette propriété peut être attribuée au chamazulène, à son précurseur la matricine, au (-)-α-bisabolol et à son oxyde[12],[26]. Une bonne activité anti-inflammatoire a été clairement établie sur l’œdème induit de la patte du rat, l'arthrite induite et l'érythème radio induit[27]. Le (-)-α-bisabolol s'oppose à l'ulcération gastrique induite par différents agents (éthanol, stress, indométacine, chez le rat, par voie orale). Une blessure sur la langue du rat, traitée par un onguent de camomille guérit plus rapidement[28] (car elle favorise l'épithélialisation avec un meilleur pourcentage de fibres de collagène).
  • Spasmolytique : l'extrait hydro-alcoolique des fleurs est spasmolytique[26]. Cette activité pourrait être due à l'apigénol qui est plus actif que la papavérine sur l'iléon de Cobaye isolé
  • Antibactérien, antifongique : l'huile essentielle de la matricaire camomille est faiblement antibactérienne et antifongique[12]. Elle stimule la sécrétion biliaire chez le chat et le chien.
  • Sédatif : des observations chez l'homme[12] ont fait état d'une action sédative de la matricaire camomille.

Suivant Bruneton, les résultats des essais cliniques (sur l'homme) cherchant à évaluer l'effet d'une crème à base de matricaire camomille comme traitement des inflammations de la peau et des muqueuses sont parfois contradictoires et difficiles à interpréter.

Toxicité

Les fleurs de Matricaria chamomilla ne sont pas toxiques[12]. Il en est de même de l'huile essentielle et du bisabolol. Toutefois la présence possible de lactones dans les préparations à base de camomille, peut provoquer chez certaines personnes sensibles, des dermites de contact allergiques. Les cas où Matricaria chamomilla est formellement mise en cause semblent plutôt exceptionnels.

Usages médicaux et risques

 src=
Matricaria flos : fleurs sèches de matricaire camomille utilisées en infusion.

En France[12], la Note explicative de l'Agence du médicament (1998) indique qu'il est possible de revendiquer, pour le capitule de la matricaire camomille, les indications thérapeutiques suivantes :

  • par voie orale (en infusion), traditionnellement utilisé :
  1. dans le traitement symptomatique de troubles digestifs (ballonnement épigastriques, lenteur de digestion, éructation, flatulence)
  2. pour stimuler l'appétit
  • en usage local
  1. traitement d'appoint adoucissant et antiprurigineux des affections dermatologiques (crevasses, écorchures, gerçures, piqûres d'insectes), sous forme de cataplasme
  2. comme antalgique dans les affections de la cavité buccale ou du pharynx (sous forme de collutoire, ou de pastille)
  3. en cas d'irritation ou de gêne oculaire dues à des causes diverses comme une atmosphère enfumée, des efforts visuels soutenus, des bains de mer ou de piscine.

La matricaire camomille s'utilise comme la camomille romaine (Chamomillae romanae flos) : elle est réputée tonique, stomachique, antispasmodique et analgésique.

En médecine traditionnelle (Das[29], 2014), elle s'utilise en tisane, seule ou en mélange, et on lui attribue à dose modérée une certaine efficacité contre l'insomnie, dans le cas de troubles digestifs fonctionnels (vertu carminative), digestions difficiles (spasmes digestifs douloureux), contre l'eczéma, etc.

Das a fait l'inventaire complet des affections traitées traditionnellement par la camomille ; il donne une liste de 55 maladies et affections sur lesquelles la camomille a un effet bénéfique.

En soin de beauté, elle peut être utilisée en lotion et en eau de rinçage des cheveux.

Actuellement, la matricaire camomille est présente dans des produits cosmétiques[12], comme les shampooings (pour blondir les cheveux) et dans les gels anti-solaires. L'huile essentielle est utilisée en parfumerie et en savonnerie.

Son usage est déconseillé pendant les derniers mois de grossesse[30].

Autres usages

En viticulture, la camomille matricaire est une précieuse alliée de la vigne à partir de la préfloraison, au moment où les cépages ont tendance à exprimer une chlorose ferrique, et jusqu'à la véraison. L'azulène qu'elle contient est une huile essentielle qui régule l'évapotranspiration via la stimulation du cycle du potassium. De ce fait, elle a aussi un effet déstressant si :
  • la vigne souffre chroniquement de stress hydrique à cause d'un enracinement trop superficiel ;
  • les vignes sont installées sur un sol pierreux ou sableux pauvre en eau ;
  • en cas de forte chaleur ou de canicule.

En agriculture bio-dynamique, la camomille matricaire est utilisée dans la préparation 503 pour le compost[réf. nécessaire]. Elle aurait une action sur les substances azotées et le calcium permettant ainsi une croissance saine des plantes fertilisées. En effet, les plantes ont une préférence pour l'azote, une absorption trop importante rend les plantes "aqueuses"[Quoi ?] et donc plus sensibles aux champignons parasites. La préparation 503 permettrait donc aux plantes d'optimiser l'absorption de l'azote[31][source insuffisante].

Notes et références

  1. a b c d e f g h i et j Singh O., Khanam Z, Misra N, Srivastava MK., « Chamomille (Matricaria chamomilla L.): An overview. », Pharmacogn Rev., vol. 5, no 9,‎ 2011, p. 82-95 (lire en ligne)
  2. CNRTL
  3. « Matricaria chamomilla L. », sur www.gbif.org (consulté le 24 septembre 2020)
  4. Jacques André, Les noms des plantes dans la Rome Antique, Les Belles Lettres, 2010
  5. Pline l'Ancien (texte traduit, présenté et annoté par Stéphane Schmitt), HISTOIRE NATURELLE, Gallimard, La Pléiade, 2013
  6. Michel Botineau, Les plantes du jardin médiéval, Paris, Belin, 2003, 1re éd., 187 p. (ISBN 2-7011-3785-3), p. 135
  7. (fr) Référence Tela Botanica (France métro) : Matricaria chamomilla L.
  8. a et b D. Jeanmonod, J. Gamisans, Flora Corsica, Aix-en-Provence, Edisud, 2007 (ISBN 978-2-7449-0662-6)
  9. (en) Casper J. van der Kooi, Bodo D. Wilts, Hein L. Leertouwer, Marten Staal, J. Theo M. Elzenga, Doekele G. Stavenga, « Iridescent flowers? Contribution of surface structures to optical signaling », New Phytologist, vol. 203, no 2,‎ juillet 2014, p. 667-673 (DOI )
  10. (en) K. Yoshida, M. Mori, T. Kondo, « Blue flower color development by anthocyanins: from chemical structure to cell physiology », Nat Prod Rep., vol. 26, no 7,‎ juillet 2009, p. 884-915 (DOI )
  11. (en) Référence GRIN : espèce Matricaria chamomilla L.
  12. a b c d e f g h et i Bruneton, J., Pharmacognosie - Phytochimie, plantes médicinales, 4e éd., revue et augmentée, Paris, Tec & Doc - Éditions médicales internationales, 2009, 1288 p. (ISBN 978-2-7430-1188-8)
  13. a et b (en) Ikhlas A. Khan et Ehab A. Abourashed, Leung's Encyclopedia of Common Natural Ingredients : Used in Food, Drugs and Cosmetics, John Wiley & Sons, 2010, 810 p.
  14. a et b (en) Brian M. Lawrence, Essential Oils 2001-2004, Allured Pub Corp, 2004, 323 p.
  15. Eberhard Breitmaier, Terpenes: flavors, fragrances, pharmaca, pheromones, John Wiley & Sons, Weinheim, 2007, p. 24, https://books.google.ch/books?isbn=3527317864...
  16. Maimone, T.J.; Baran PS, « Modern Synthetic Approaches to Terpenes », Nature Chem. Bio, vol. 3,‎ 2007, p. 396-407
  17. Dinesh A. Nagegowda, David Rhodes, and Natalia Dudareva, The MEP Pathway and Rhythmic Emission of Herbivore-Induced Plant Volatiles, in Constantin A. Rebeiz et al. (eds.), The Chloroplast: Basics and Application, Springer Science+Business Media B.V. 2010, p. 148
  18. Macchioni, F., Perrucci, S., Cecchi, F., Cioni, P.L., Morelli, I., Pampiglione, S., 2004. Acaricidal activity of aqueous extracts of chamomile flowers, Marticaria chamomilla, against the mite Psoroptes caniculi. Med. Vet. Entomol., 18(2):205-207. [doi:10.1111/j.0269-283X.2004.00488.x]
  19. Khodadad Pirali-Kheirabadi , Mehdi Razzaghi-Abyaneh, Biological activities of chamomile (Matricaria chamomile) flowers’ extract against the survival and egg laying of the cattle fever tick (Acari Ixodidae), J Zhejiang Univ Sci B. 2007 September; 8(9): 693–696, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1963437/
  20. Jan Nawrot, Zdeňka Smitalová and Miroslav Holub, « Deterrent activity of sesquiterpene lactones from the umbelliferae against storage pests », Biochemical Systematics and Ecology, Volume 11, Issue 3, 1983, pp 243-24
  21. SUMMARY OF DATA FOR CHEMICAL SELECTION. Apigenin. ntp.niehs.nih.gov/ntp/htdocs/Chem.../Apigenin.pdf
  22. Florence Gleason, Raymond Chollet, Plant Biochemistry, Jones and Bartlett Publishers, Inc, Burlington, MA 2011, p. 136
  23. Mostafa Hojati, Seyed Ali Mohammad Modarres-Sanavy, Faezeh Ghanati, Mehdi Panahi. Hexaconazole induces antioxidant protection and apigenin-7-glucoside accumulation in Matricaria chamomilla plants subjected to drought stress. Journal of plant physiology. 2011 May 15;168(8): 782-91
  24. Barbara Tosi, Carlo Romagnoli, Emilia Menziani-Andreoli and Alessandro Bruni, « Characterization of Coumarins in Chamomile Preparations Sold in Italy », Pharmaceutical Biology, 1995, Vol. 33, No. 2, Pages 144-147
  25. Alireza Pirzad, Mohammad Reza Shakiba, Saeed Zehtab-Salmasi, Seyed Abolghasem Mohammadi, Reza Darvishzadeh and Abbas Samadi, « Effect of water stress on leaf relative water content, chlorophyll, proline and soluble carbohydrates in Matricaria chamomilla L. », Journal of Medicinal Plants Research Vol. 5(12), pp. 2483-2488, 18 June, 2011
  26. a et b Mckay, Diane L.; Blumberg, JB., « A review of the bioactivity and potential health benefits of chamomile tea (Matricaria recutita L.) », Phytother Res., vol. 20, no 7,‎ 2006, p. 519-530
  27. Mann, C., & E.J. Staba, « The Chemistry, Pharmacology and Commercial Formulations of Chamomile », dans Craker L.E. and J.E. Simon (Eds.)., Herbs, Spices and Medicinal Plants: Recent Advances in Botany, Horticulture and Pharmacology, Vol. 1, Oryx Press, Phoenix, 1986
  28. Carina-Magalhães-Esteves Duarte, Maria-Rozelide-Souza Quirino, Mônica-César Patrocínio, Ana-Lia Anbinder, « Effects of Chamomilla recutita (L.) on oral wound healing in rats », Oral Medicine and Pathology, vol. 16, no 6,‎ 2011
  29. Moumita Das, Chamomile : Medicinal, Biochemical, and Agricultural Aspects, CRC Press;, 2014, 316 p.
  30. (en) « Chamomile Tea May Not Be Safe During Pregnancy / NutritionFacts.org » [vidéo], sur nutritionfacts.org (consulté le 2 octobre 2020).
  31. bio-dynamie

Voir aussi

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia FR

Matricaria chamomilla: Brief Summary ( 法語 )

由wikipedia FR提供
 src= Fleur de matricaire camomille.

La camomille sauvage, matricaire camomille, petite camomille (Matricaria chamomilla) est une plante herbacée annuelle de la famille des Astéracées et du genre Matricaria. Elle est parfois appelée camomille allemande, camomille vraie ou matricaire tronquée.

C'est une plante médicinale utilisée depuis l'Antiquité gréco-latine, appelée simplement « camomille » en herboristerie.

Elle ne doit pas être confondue avec deux autres plantes médicinales, appelées aussi localement « camomille » : la grande camomille Tanacetum parthenium et la camomille romaine Chamaemelum nobile.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Auteurs et éditeurs de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia FR

Macela ( 加利西亞語 )

由wikipedia gl Galician提供

A macela ou camomila[3] é unha planta herbácea aromática da familia das compostas (Matricaria chamomilla ou Matricaria recutita). Posúe un talo feble, ramudo, con flores de centro amarelo e corola branca. Emprégase como herba medicinal, pois posúe propiedades calmantes e dixestivas.

Sinónimos desta planta son: Chamomilla chamomilla, Chamomilla recutita (nome aceptado para a flora europea) e Matricaria suaveolens.

Ás veces emprégase como herba de San Xoán.

Características

A macela común é unha planta herbácea, de talo cilíndrico, ergueito, ramoso, de até 50 cm de altura. Presenta follas alternas, bipinnatisectas, cos folíolos. En posición terminal presenta polo verán unha inflorescencia en forma de capítulo paniculado. As flores radiais son duns 20 mm, coa lígula branca, mentres que os do disco son numerosos, hermafroditas; o receptáculo é oco e carece de escamas, o que permite distinguila facilmente da macela brava Anthemis arvensis (L.) Pall. ex M.Bieb. . As flores son un pouco amargas e recendentes.

Hábitat e distribución

É nativa da rexión dos Balcáns, dende onde se espallou cara Europa. Está naturalizada en varias rexións do Novo Mundo. Cultívase tamén para o seu uso industrial. Medra de xeito doado en solos ben drenado, con bastante sol; resiste as xeadas, a escaseza de nutrientes e a acidez do solo.

Uso

 src=
Matricariae flos: Como se usan para facer a infusión

O talo tenro e as sumidades floridas úsanse secos ou frescos en infusión, recendente e lixeiramente agre. Confúndase moitas veces coa macela brava: Chamaemelum nobile, e non é claro a cal se refiren os autores ao mencionar as súas propiedades medicinais, mais se considera dixestiva, carminativa, sedante, tónica, vasodilatadora e antiespasmódica.[4] O aceite esencial emprégase en aromaterapia, e a infusión das flores aplícase ao cabelo para incrementar a súa cor dourada e loura, en especial nos cativos.

Composición

O aceite esencial supón entre un 0,4 e un 1,0% da planta fresca; contén sesquiterpenoides (1-alfa-bisabolol e derivados: bisabolóxidos A, B e C, bisabonolóxido A), antecotulide, camazuleno, lactonas sesquiterpénicas, carburos terpénicos (cadineno, cis-espiro-éter e trans-espiro-éter, farneseno), flavonoides (apixenina, luteolina, quercetina e patuletina), cumarinas (dioxicumarina, herniarina, umbeliferona), resinas (triacontano, fitosterina), ácido valeriánico e fenois.

Emprégase medicinalmente como antiinflamatoria, antiespasmódica e ansiolítica, sen relaxación muscular.

Pode provocar dermatite de contacto en persoas sensíbeis, e se teñen informado casos de anafilaxe entre alérxicos.

Taxonomía

Matricaria recutita foi descrita por Carl von Linné e publicado en Species Plantarum 2: 891. 1753.[5]

Sinonimia
  • Camomilla deflexa Gilib.
  • Chamaemelum suaveolens E.H.L.Krause
  • Chamaemelum vulgare Bubani
  • Chamomilla chamomilla (L.) Rydb.
  • Chamomilla courrantiana (DC.)
  • Chamomilla officinalis K.Koch
  • Chamomilla patens Gilib.
  • Chamomilla recutita (L.) Rauschert
  • Chamomilla recutita subsp. bayeri
  • Chamomilla vulgaris Gray
  • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
  • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav.
  • Courrantia chamomilloides Sch.Bip.
  • Matricaria bayeri Kanitz
  • Matricaria capitellata Batt. & Pit.
  • Matricaria courrantiana DC.
  • Matricaria exigua Tuntas
  • Matricaria kochiana Sch.Bip.
  • Matricaria pusilla Willd.
  • Matricaria salina (Schur) Schur
  • Matricaria suaveolens L.[6]
  • Matricaria chamomilla L.[7]

Notas

Véxase tamén

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores e editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia gl Galician

Macela: Brief Summary ( 加利西亞語 )

由wikipedia gl Galician提供

A macela ou camomila é unha planta herbácea aromática da familia das compostas (Matricaria chamomilla ou Matricaria recutita). Posúe un talo feble, ramudo, con flores de centro amarelo e corola branca. Emprégase como herba medicinal, pois posúe propiedades calmantes e dixestivas.

Sinónimos desta planta son: Chamomilla chamomilla, Chamomilla recutita (nome aceptado para a flora europea) e Matricaria suaveolens.

Ás veces emprégase como herba de San Xoán.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores e editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia gl Galician

Prava kamilica ( 克羅埃西亞語 )

由wikipedia hr Croatian提供

Prava kamilica (njemačka kamilica; lat. Matricaria chamomilla) jednogodišnja biljka iz porodice glavočika, visine 15-60 cm, tankog i razgranatog korijena, dvostruko perasto razdijeljenih listova. Stabljika je uspravna, gola, većinom razgranjena. Listovi su naizmjenični, 2-3 puta perasto razdijeljeni, sa uskim, linearnim režnjevima. Mirišljive cvjetne glavice su pojedinačne, na dugim stapkama. Imaju ispupčenu i šuplju cvjetnu ložu, a sastavljene su od dvospolnih žutih cjevastih cvjetića u sredini i bijelih jezičastih cvjetića na rubu, koji su povijeni prema dolje. Plodovi su sitne duguljaste svijetlo-smeđe roške sa 3 rebra, bez kunadre. Biljka cvate od kraja travnja do rujna.

Kamilica je rasprostranjena u skoro cijeloj Europi i Aziji. Raste na mjestima izloženim suncu.

Uporaba kamilice je vrlo raširena, kako u narodnoj tako i u službenoj medicini. Od cvjetova kamilice najčešće se spravlja čaj, jedan od najpoznatijih narodnih lijekova. Poznata je i primjena kamilice u aromaterapiji. Cijenjeno je i poznato svježe dobiveno ulje kamilice.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori i urednici Wikipedije
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia hr Croatian

Chamomile ( 印尼語 )

由wikipedia ID提供

Chamomile atau Chamomile Jerman adalah tumbuhan semusim dari keluarga bunga Matahari Asteraceae. Tanaman ini tumbuh di seluruh wilayah Eropa dan wilayah Asia yang memiliki 4 musim. Chamomile juga telah tersebar luas di Amerika Utara dan Australia oleh manusia. Chamomile memerlukan tanah yang terbuka untuk dapat tumbuh, biasanya tumbuh secara liar di pinggir jalan, tempat penampungan sampah, atau di ladang-ladang. Tanaman chamomile dapat tumbuh setinggi 15 sampai 60 cm. Daunnya yang panjang dan kecil berkelompok dua atau tiga daun dalam satu tangkai.

Kegunaan

Herbal

Chamomile dapat digunakan untuk menyembuhkan sakit perut, radang pada usus, dan sebagai obat tidur (penenang). Selain itu dapat digunakan untuk membuat teh herbal, yaitu dengan menambahkan 2 sendok makan bunga chamomile kering per cangkir teh. Untuk mengatasi sakit perut (yang meradang), direkomendasikan untuk meminum secangkir teh chamomile setiap pagi tanpa sarapan selama 2 atau 3 bulan.

Chamomile juga digunakan untuk pembersih mulut untuk menyembuhkan mukositis, suatu penyakit pada membran mukosa. Komposisi zat aktif dari sari minyak chamomile disebut bisabolol. Zat aktif lainnya adalah chamazulene, flavonoid dan coumarin.

Chamomile seringkali dikenal sebagai “tanaman dokter” karena bisa membantu pertumbuhan tanaman lain yang tumbuh di dekatnya, terutama yang menghasilkan sari minyak (essential oil) seperti jenis tanaman mint (spearmint, sage, oregano).

Diabetes

Penelitian terakhir yang dilakukan terhadap tikus percobaan yang menderita diabetes oleh para peneliti dari Inggris dan Jepang menunjukkan tikus yang diberikan ekstrak chamomile selama 21 hari, kadar glukosa dalam darahnya menurun drastis dibandingkan tikus yang tidak diberi chamomile.

Galeri

Pranala luar

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Penulis dan editor Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ID

Chamomile: Brief Summary ( 印尼語 )

由wikipedia ID提供

Chamomile atau Chamomile Jerman adalah tumbuhan semusim dari keluarga bunga Matahari Asteraceae. Tanaman ini tumbuh di seluruh wilayah Eropa dan wilayah Asia yang memiliki 4 musim. Chamomile juga telah tersebar luas di Amerika Utara dan Australia oleh manusia. Chamomile memerlukan tanah yang terbuka untuk dapat tumbuh, biasanya tumbuh secara liar di pinggir jalan, tempat penampungan sampah, atau di ladang-ladang. Tanaman chamomile dapat tumbuh setinggi 15 sampai 60 cm. Daunnya yang panjang dan kecil berkelompok dua atau tiga daun dalam satu tangkai.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Penulis dan editor Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia ID

Matricaria chamomilla ( 義大利語 )

由wikipedia IT提供

La camomilla comune (Matricaria chamomilla L.) è una pianta erbacea annuale appartenente alla famiglia delle Asteraceae[1] e al genere Matricaria.

Etimologia

Il nome deriva dal greco χαμαίμηλον (chamáimēlon), parola formata da χαμαί (chamái), "a terra"[2] + μῆλον (mḕlon), "mela" per l'odore che somiglia a quello della mela renetta; questa derivazione è conservata nel nome spagnolo manzanilla, da manzana, che significa "mela". Il nome del genere, Matricaria, proviene dal latino mātrīx, mātrīcis, che significa "utero", con riferimento al potere calmante nei disturbi mestruali.

Descrizione

 src=
Tavola botanica

La pianta ha radici a fittone e un portamento cespitoso, con più fusti che partono dalla base, più o meno ramificati nella porzione superiore. L'altezza non supera in genere i 50 cm nelle forme spontanee, mentre nelle varietà coltivate può arrivare agli 80 cm. La pianta è spiccatamente aromatica.

Le foglie sono alterne e sessili, oblunghe. La lamina è bipennatosetta o tripennatosetta, con lacinie lineari molto strette.

I fiori sono riuniti in piccoli capolini con ricettacolo conico e cavo. I fiori esterni hanno la ligula bianca, quelli interni sono tubulosi con corolla gialla. I capolini di diametro di 1–2 cm, sono riuniti in cime corimbose. Tali fiori hanno un odore aromatico gradevole e contengono un'essenza caratteristica costituita dal principio attivo azulene, e da una mescolanza di altre sostanze (acido salicilico, acido oleico, acido stearico, alfa-bisabololo).

Il frutto è una cipsela di circa 1 mm di lunghezza, di colore chiaro, privo di pappo.

Distribuzione e habitat

La specie è diffusa in Europa e in Asia ed è naturalizzata anche in altri continenti. Cresce spontaneamente nei prati e in aperta campagna, diventa spesso invadente comportandosi come pianta infestante delle colture agrarie.[3][4]

È una specie rustica che si adatta anche a terreni poveri, moderatamente salini, acidi. Il ciclo di vegetazione è primaverile-estivo, con fioritura in tarda primavera e nel corso dell'estate.

Farmacologia

 src=
Infiorescenze essiccate

Di questa pianta vengono in genere raccolti i fiori, preferibilmente dopo aver perso i petali ma prima di essersi essiccati sulla pianta stessa. Una comune metodologia di raccolta consiste nel far passare fra le dita (o fra i denti di appositi pettinini) gli steli della pianta in maniera tale da raccogliere solamente i fiori, evitando una lunga fase di pulitura. I capolini si essiccano disponendoli in strati sottili all'ombra; si conservano poi in recipienti ermetici di vetro al riparo da fonti di luce e umidità.

Da questi fiori si producono infusi che notoriamente vengono utilizzati per i loro effetti blandamente sedativi. Oltre che alla somministrazione orale, è possibile ricorrere all'uso di preparati di camomilla anche per nebulizzazioni, linimenti anti-stress, impacchi, colliri e collutori (questi ultimi anche assieme alla malva).

 src=
Camomilla essiccata in mazzetti. Nella busta sono visibili i fiori caduti dai mazzetti che formano quasi una polverina, che possono anch'essi essere usati per infuso, filtrando o meno a seconda dei gusti

La camomilla è dotata di buone proprietà antinfiammatorie, locali e interne, e costituisce un rimedio calmante tipico dei fenomeni nevralgici (sciatica, trigemino, lombaggine e torcicollo). Questo grazie a certi componenti dell'olio essenziale (alfa-bisabololo, guaiazulene, camazulene e farnesene), a una componente flavonoide (soprattutto apigenina, quercetina, apiina e luteolina) e ai lattoni matricina e des-acetil-matricarina. Il suo potere antiflogistico a parità di principio attivo (in peso) è stato comparato a quello del cortisone. Altri flavonoidi presenti (eupatuletina, quercimetrina) e le cumarine sono responsabili delle proprietà digestive e spasmolitiche. Queste combinazioni di principi attivi ne fanno un buon risolvente nella dismenorrea, nei crampi intestinali dei soggetti nervosi, negli spasmi muscolari e nei reumatismi. Le tisane ottenute con questa pianta inoltre provocano l'espulsione di gas intestinali in eccesso.

Presenti anche proprietà nutrizionali della camomilla rispetto ai capelli e al cuoio capelluto.

Medicina alternativa

Nell'omeopatia, oltre alle indicazioni già elencate, la camomilla viene consigliata per i problemi associati alla dentizione, alla sindrome premestruale e a varie malattie infantili come otiti, coliche e a numerosi problemi comportamentali.[5]

Note

  1. ^ Matricaria chamomilla, su Global Compositae Checklist. URL consultato il 20 settembre 2011.
  2. ^ (EN) Henry Liddell e Robert Scott, χαμαί, in A Greek-English Lexicon, 1940.
  3. ^ Nomi comuni infestanti, su sirfi.it. URL consultato il 30 luglio 2017 (archiviato dall'url originale il 30 luglio 2017).
  4. ^ Guida al riconoscimento delle principali erbe infestanti dei cereali (PDF), su cadirlab.it. URL consultato il 30 luglio 2017 (archiviato dall'url originale il 12 luglio 2017).
  5. ^ "Omeopatia", Cassandra Marks, Milano, Armenia, 1997, pag. 36

Bibliografia

 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori e redattori di Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia IT

Matricaria chamomilla: Brief Summary ( 義大利語 )

由wikipedia IT提供

La camomilla comune (Matricaria chamomilla L.) è una pianta erbacea annuale appartenente alla famiglia delle Asteraceae e al genere Matricaria.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori e redattori di Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia IT

Vaistinė ramunė ( 立陶宛語 )

由wikipedia LT提供

Vaistinė ramunė (lot. Matricaria recutita, vok. Echte Kamille) astrinių (Asteraceae) šeimos ramunių (Matricaria) genties augalas.

Vienmetis žolinis augalas. Stiebas stačias arba gulsčias, dažniausiai šakotas. Lapai bekočiai, plunksniškai susiskaldę. Žiedynas – nedidelis ilgakotis graižas, žiedas baltas. Vaisiuslukštavaisis. Žydi gegužėsrugsėjo mėnesiais. Auga pakelėse, laukuose, prie namų.

Vaistinės augalo savybės

Vaistams vartojami graižai, kurie skinami žydint, kai žiedlapiai išsiskleidę horizontaliai. Turi daug eterinių aliejų, vitaminų, kartumynų, gleivių ir kitų medžiagų.

Vartojama esant žarnyno spazmams, viduriavimui, vidurių pūtimui, sergant gastritu, kolitu.

Prakaitavimą skatinanti priemonė, sergant peršalimo ligomis (pirmiausia inhaliacijoms). Skalauti esant burnos ertmės uždegimui.

Turi antialerginį komponentą, antimikrobinių ir regeneracinių savybių, todėl plačiai vartojama išoriškai: artritų gydymui, esant spinduliniams pažeidimams, plaukų stiprinimui ir gelsvinimui, naikina pleiskanas. Nuovire galima mirkyti labai prakaituojančias kojas ir rankas.

Vartojama ir kaip prieštraukulinė, tulžį varanti priemonė, piktybinių navikų, inkstų uždegiminių ligų gydymui, žadina apetitą, gydo reumatą. Vaistinėse ramunėse yra flavonoido Apigenino pasižyminčio antivėžiniu veikimu.

 src=
Vaistinė ramunė


Vikiteka

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia LT

Vaistinė ramunė: Brief Summary ( 立陶宛語 )

由wikipedia LT提供

Vaistinė ramunė (lot. Matricaria recutita, vok. Echte Kamille) astrinių (Asteraceae) šeimos ramunių (Matricaria) genties augalas.

Vienmetis žolinis augalas. Stiebas stačias arba gulsčias, dažniausiai šakotas. Lapai bekočiai, plunksniškai susiskaldę. Žiedynas – nedidelis ilgakotis graižas, žiedas baltas. Vaisiuslukštavaisis. Žydi gegužėsrugsėjo mėnesiais. Auga pakelėse, laukuose, prie namų.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Vikipedijos autoriai ir redaktoriai
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia LT

Ārstniecības kumelīte ( 拉脫維亞語 )

由wikipedia LV提供

Ārstniecības kumelīte (Matricaria recutita, Matricaria chamomilla) ir Kurvjziežu jeb asteru dzimtas kumelīšu ģints augs, ko plaši izmanto ārstniecībā un skaistumkopšanā. Augs neliels, no 10cm līdz 40cm. Tās sinonīmi ir: Chamomilla chamomilla, Chamomilla recutita, Matricaria chamomilla, un Matricaria suaveolens.

Citas kumelīšu ģints sugas:

Izplatība un biotipi

Ārstniecības kumelīte sastopama viscaur Eiropā un dažviet Āzijā. Parasti — tuvu cilvēku iekoptām vietām, ceļmalās, pie atkritumu izgāztuvēm un apstrādātos laukos kā nezāle. Arī Latvijā kumelīte ir plaši sastopama.

Ārstnieciskās īpašības

 src=
Kumelītes uzbūve

Ārstniecības kumelīte tiek izmantota medicīnā kā pretsāpju līdzeklis un kā viegli nomierinošs līdzeklis pret bezmiegu. Kumelīšu tēja būs nomierinoša un nogurumu mazinoša, komprese (piemēram, uz sāpošām locītavām vai pie muskuļu sastiepumiem) — sāpes atvieglojoša.

Sen zināmas kumelītes dezinficējošās un dziedējošās īpašības. No auga gatavotas kompreses palīdzēs pret dažādām ādas kaitēm — brūcēm un iekaisumiem, izsitumiem un uztūkumiem.

Kumelīti izmanto arī kā dezinficējošu līdzekli mutes gļotādas skalošanai. No kumelītes iegūst eļļu, kuras galvenā aktīvā sastāvdaļa ir bisabolols un kurai piemīt pretiekaisuma, pretalerģiska un nomierinoša iedarbība. Kumelītes eļļu plaši izmanto arī aromterapijā.

Ārstniecisko preparātu pagatavošana

Visplašāk pazīstama ārstnieciskās kumelītes zāļu tēja. Tās pagatavošanai iesaka izmantot 2 tējkarotes kumelīšu drogu uz krūzi karsta ūdens. Pie hroniskām vēdersāpēm šādu tēju iesaka dzert katru rītu tukšā dūšā 2—3 mēnešus.

No kumelītes var gatavot novārījumus un kompreses, un rūpnieciski — arī eļļu.

Izmantošana skaistumkopšanā

Kumelīte mīkstina un nomierina ādu, tādēļ no tās gatavotus kosmētiskos līdzekļus izmanto raupjas un sakairinātas ādas kopšanā. Pusaudžiem ar problemātisku sejas ādu iesaka to mazgāt ar atdzesētu kumelīšu novārījumu, jo kumelīte arī attīra ādu un mazina izsitumus.

Kumelīšu novārījumu izmanto arī blondu matu skalošanai.

Savukārt no atdzesētas kumelītes tējas vai novārījuma pagatavotas kompreses palīdzēs atpūsties nogurušām acīm un mazinās pietūkumu ap tām. Tējas kompresei var izmantot arī tējas maisiņu.

 src=
Kumelītes zieds šķērsgriezumā

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia autori un redaktori
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia LV

Ārstniecības kumelīte: Brief Summary ( 拉脫維亞語 )

由wikipedia LV提供

Ārstniecības kumelīte (Matricaria recutita, Matricaria chamomilla) ir Kurvjziežu jeb asteru dzimtas kumelīšu ģints augs, ko plaši izmanto ārstniecībā un skaistumkopšanā. Augs neliels, no 10cm līdz 40cm. Tās sinonīmi ir: Chamomilla chamomilla, Chamomilla recutita, Matricaria chamomilla, un Matricaria suaveolens.

Citas kumelīšu ģints sugas:

Maura kumelīte (Matricaria discoidea) Tīruma suņkumelīte (Matricaria discoidea)
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia autori un redaktori
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia LV

Echte kamille ( 荷蘭、佛萊明語 )

由wikipedia NL提供

Echte kamille (Matricaria chamomilla) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort komt overal in Europa voor en wordt op grote schaal geteeld in Hongarije en Oost-Europa. De botanische naam Matricaria is afgeleid van de Latijnse woorden "mater" wat moeder en "caria" wat zorg betekent. "Chamai" betekent grond en "millon" appel.

Kenmerken

Het geslacht kamille (Matricaria) onderscheidt zich van het geslacht schubkamille (Anthemis) doordat bij kamille de stroschubjes in het bloemhoofdje afwezig zijn. Stroschubjes zijn de vliesjes die zich tussen de verschillende buisbloempjes bevinden.

De echte kamille heeft meestal een vrij sterke geur. De plant is eenjarig, kan 20-40 cm hoog worden en bloeit van mei tot eind september. De bloem heeft een witte stralenkrans van lintbloemen en vijftandige buisbloempjes. De witte lintbloemen buigen aan het eind van de bloei naar beneden. De hoofdjes zijn tamelijk lang gesteeld.

Wetenschappelijke naam

Linnaeus nam in 1753 vijf soorten op in het geslacht Matricaria.[1] Twee daarvan, M. parthenium (moederkruid) en M. argentea (nu Tanacetum sericeum (Adams) Sch. Bip.), worden al lang niet meer tot dit geslacht gerekend maar tot Chrysanthemum sensu lato. De overige drie zijn M. maritima, M. chamomilla en M. recutita. Op grond van de beschrijvingen die Linnaeus citeerde is de eerste de reukeloze kamille, de laatste is de echte kamille. Onder M. chamomilla zijn in 1753 verwijzingen te vinden naar beschrijvingen waarvan sommige betrekking hebben op de reukeloze kamille, andere op de echte kamille. In 1755 corrigeerde Linnaeus dit in de tweede druk van zijn Flora Suecica, door alle elementen die verwezen naar de reukeloze kamille te verplaatsen van Matricaria chamomilla naar M. inodora,[2] en door de diagnose zodanig aan te passen dat die beter overeenkwam met de echte kamille. Aan Matricaria recutita gaf hij de overbodige nieuwe naam M. suaveolens.[3] In de tweede druk van Species plantarum (1763)[4] en in zijn latere werken bleef Linnaeus bij die veranderingen. Al snel concludeerden de meeste auteurs dat M. chamomilla en M. suaveolens dezelfde soort waren, waardoor de naam Matricaria chamomilla, als oudste van die twee, in zwang raakte voor de echte kamille.[5][6]

Als voor een taxon twee namen tegelijk geldig gepubliceerd worden, zoals in het geval van Matricaria chamomilla en M. recutita, dan is het volgens de regels van de ICN (voorheen ICBN) formeel zo dat de eerste auteur die een keuze tussen de twee maakt, gevolgd moet worden. Volgens Applequist[6] was de eerste die dit deed Visiani in 1844, toen die M. recutita in de synonymie van M. chamomilla plaatste.

Hoewel de naam Matricaria chamomilla lange tijd in zwang was voor de echte kamille, hebben in de twintigste eeuw verschillende auteurs[7] betoogd dat de naam M. recutita gebruikt zou moeten worden, gezien de onduidelijkheid in de protoloog van M. chamomilla, en omdat die laatste naam daardoor feitelijk niet meer was dan een synoniem voor M. maritima.[6] In 1974 wees Grierson "Clifford Herbarium 415 Matricaria 1" (BM) aan als lectotype voor de naam M. chamomilla.[8] Daarmee is de naam Matricaria chamomilla L. ondubbelzinnig verbonden aan een specimen dat (een jong exemplaar van) de echte kamille vertegenwoordigt. Met de naam gefixeerd aan een type en de keuze tussen twee beschikbare en even oude namen gemaakt, is de geldige naam voor de soort in Matricaria dan Matricaria chamomilla L.[6]

Onduidelijkheid over het type van het geslacht Matricaria leidde ertoe dat de echte kamille ook wel in een ander geslacht werd geplaatst, als de opvatting van een auteur was dat de soort niet in hetzelfde geslacht als de reukeloze kamille thuishoorde. In 1925 wees M.L. Green M. chamomilla aan als lectotype van het geslacht[9] maar in 1961 wees E.G. Pobedimova die keuze af omdat de diagnose ervan (in Species plantarum, 1753) in strijd was met de beschrijving door Linnaeus van het geslacht (in Genera plantarum ed. 5, 1754), en wees M. recutita aan als typesoort. Inmiddels is M. recutita vastgelegd als typus conservandus van het geslacht Matricaria in Appendix III van de ICN. Zolang M. chamomilla en M. recutita als synoniemen worden beschouwd, kan de echte kamille dus uitsluitend in een ander geslacht worden geplaatst als het hele geslacht Matricaria komt te vervallen.

 src=
Echte kamille

Synoniemen

  • Chamomilla chamomilla (L.) Rydb. nom. inval.
    • Chamaemelum chamomilla (L.) E.H.L. Krause
    • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
    • Chamomilla vulgaris Gray
  • Matricaria recutita L.
    • Chamomilla recutita (L.) Rauschert
    • Matricaria chamomilla L. var. recutita (L.) Fiori
    • Matricaria suaveolens L. nom. superfl.
    • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav. nom. superfl.
    • Matricaria chamomilla f. suaveolens Fiori & Paol.

Ecologie

Echte kamille komt voor op open, vochtige tot droge, betreden of omgewerkte grond. Wat de zuurtegraad of bodemtextuur betreft, is de soort weinig kieskeurig. Omdat een groot gedeelte van de zaden in de bodem lang kiemkrachtig blijft, domineert echte kamille dikwijls de pioniersbegroeiing in het eerste jaar na braakligging van de akker. Eenzelfde verschijnsel doet zich frequent voor op plaatsen waar hopen teelaarde zijn gedeponeerd. Verder komt echte kamille voor in beschadigde of recent aangelegde bermen, in tuinen en plantsoenen en allerlei open, jonge begroeiingen. Tijdelijk kan de soort een opvallende plaats innemen in pas aangelegde graslanden of gazons.

Gebruik

 src=
Bloemhoofdjes

Medisch

Esculaap Neem het voorbehoud bij medische informatie in acht.
Raadpleeg bij gezondheidsklachten een arts.

Van de gedroogde echte kamille wordt thee gezet voor onder meer mondspoeling. Door het hogere percentage blauwe azuleen en bisabolol heeft de olie ontstekingsremmende eigenschappen en wordt deze in zalfjes verwerkt. De etherische olie wordt met stoomdistillatie uit de bloemhoofdjes gewonnen. Verder komen talrijke flavonen en flavonolen in de plant voor. De bittere smaak wordt veroorzaakt door sesquiterpeenlactonen.

Afweerkruid

In het volksgeloof in de middeleeuwen was de werking van de plant het grootst als hij voor Sint Jan werd geplukt. Na die datum zou hij schadelijk zijn bij gebruik, omdat hij door heksen zou zijn besprenkeld.[bron?] Ook zou de plant heksen weghouden als hij aan het huis werd gehangen.[bron?]

Andere namen

Zere-ogenbloem, kleine kamille, Duitse kamille, veldkamille, epelijn.

Voetnoten

  1. Linnaeus, C. (1753). Species plantarum deel 2: 890-891
  2. Volgens sommige auteurs, onder wie Rauschert (1974), is Matricaria inodora een nieuwe overbodige naam voor M. maritima; volgens andere auteurs, onder wie Applequist (2002), een geldige naam voor een ander taxon dan M. maritima. Voor het onderhavige geval doet het er niet toe of M. inodora al dan niet een geldige naam is.
  3. Linnaeus, C. (1755). Flora Suecica ed. 2: 296-297
  4. Linnaeus, C. (1763). Species plantarum ed. 2, deel 2: 1256
  5. Rauschert, S. (1974). Nomenklatorische Probleme in der Gattung Matricaria L., Folia Geobotanica et Phytotaxonomica 9(3): 249–255
  6. a b c d Applequist, W.L. (2002). A reassessment of the nomenclature of Matricaria L. and Tripleurospermum Sch. Bip. (Asteraceae), Taxon 51(4): 757–761
  7. Rauschert, 1974; Greuter, 1976; Meikle, 1985; Xifreda, 1985; Bremer & Humphries, 1993; Naithani, 1995; Quattrocchi, 2000
  8. Grierson, A.J.C. (1974). Matricaria. in: Davis, P.H. (ed.), Materials for a flora of Turkey XXX. Notes from the Royal Botanic Garden, Edinburgh 33: 252-254.
  9. Nomenclature: Proposals by British Botanists 182, zie Index Nominum Genericorum

Externe links

Wikimedia Commons Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Matricaria recutita op Wikimedia Commons.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia-auteurs en -editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia NL

Echte kamille: Brief Summary ( 荷蘭、佛萊明語 )

由wikipedia NL提供

Echte kamille (Matricaria chamomilla) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). De soort komt overal in Europa voor en wordt op grote schaal geteeld in Hongarije en Oost-Europa. De botanische naam Matricaria is afgeleid van de Latijnse woorden "mater" wat moeder en "caria" wat zorg betekent. "Chamai" betekent grond en "millon" appel.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia-auteurs en -editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia NL

Kamilleblom ( 挪威語 )

由wikipedia NO提供
«Kamille» har flere betydninger.

Kamilleblom er en art i gruppen kamilleblomslekta. Det er en ettårig plante som blir 15-60 cm høy. Ordet kamille kommer via latin chamomilla fra gresk khamaimelon, «jordeple». Navnet viser til duften.[1]

Referanser

  1. ^ «Camomile (n.)». Online Etymology Dictionary. Besøkt 25. november 2017.

Eksterne lenker

botanikkstubbDenne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den.
Det finnes mer utfyllende artikkel/artikler på .
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia forfattere og redaktører
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia NO

Kamilleblom: Brief Summary ( 挪威語 )

由wikipedia NO提供
«Kamille» har flere betydninger.

Kamilleblom er en art i gruppen kamilleblomslekta. Det er en ettårig plante som blir 15-60 cm høy. Ordet kamille kommer via latin chamomilla fra gresk khamaimelon, «jordeple». Navnet viser til duften.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia forfattere og redaktører
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia NO

Matricaria chamomilla ( Pms )

由wikipedia PMS提供
Drapò piemontèis.png Vos an lenga piemontèisa Për amprende a dovré 'l sistema dle parlà locaj ch'a varda sì.

Pianta erbosa anual, con piante drite e àute da 20 a 40 cm.; le feuje a son dividùe. Le fior a son bianche con ël boton giaun.


Ambient

A chërs ant ij pòst erbos, arlongh le stra e le sev, ant ël gran, dal livel dël mar a 800 méter. A fioriss da magg a aost.

Proprietà

A l'ha ëd proprietà digestive, stimolante. Për usagi estern a l'é decongestionanta. A l'é calmanta, as peul dovresse contra ël mal ëd dent e contra ël mal ëd còl.

Cusin-a

A l'é dovrà për quàich licor e vin aromàtich.

La canamìa as peul fesse sëcché; as peul conservesse mach n'ann.

Arferiment bibliogràfich për chi a veul fé dj'arserche pì ancreuse

  • Matricaria chamomilla L.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia PMS

Matricaria chamomilla: Brief Summary ( Pms )

由wikipedia PMS提供

Pianta erbosa anual, con piante drite e àute da 20 a 40 cm.; le feuje a son dividùe. Le fior a son bianche con ël boton giaun.


Ambient

A chërs ant ij pòst erbos, arlongh le stra e le sev, ant ël gran, dal livel dël mar a 800 méter. A fioriss da magg a aost.

Proprietà

A l'ha ëd proprietà digestive, stimolante. Për usagi estern a l'é decongestionanta. A l'é calmanta, as peul dovresse contra ël mal ëd dent e contra ël mal ëd còl.

Cusin-a

A l'é dovrà për quàich licor e vin aromàtich.

La canamìa as peul fesse sëcché; as peul conservesse mach n'ann.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia authors and editors
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia PMS

Rumianek pospolity ( 波蘭語 )

由wikipedia POL提供
 src=
Kwitnący rumianek pospolity
 src=
Kwiaty rumianku pospolitego

Rumianek pospolity (Matricaria chamomilla L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. W stanie dzikim występuje w Europie po 63° 45'N oraz na terenie Uralu, Kaukazu, Azji Mniejszej, Iranu, Afganistanu i Indii. Zawleczony do Ameryki Północnej i Australii.

W polskiej florze archeofit. W Polsce pospolity, uprawiany także jako roślina lecznicza (obecnie w uprawie głównie poliploidy dające o ok. 50% wyższy plon od gatunku).

Nazewnictwo

Dotychczas w piśmiennictwie naukowym zazwyczaj podawano dla tego gatunku nazwę Chamomilla recutita (L.) Rauschert, takiej też nazwy używa Krytyczna lista roślin naczyniowych Polski[3]. Jednak według nowszych ujęć taksonomicznych nazwa ta jest błędna, a gatunek ten należy do rodzaju Matricaria[2].

Morfologia

Łodyga
Naga, silnie rozgałęziona, na końcach poszczególnych rozgałęzień zawiązują się koszyczki, wewnątrz pusta, dorastająca do 50 cm wysokości (poliploidy do 80 cm). Cała roślina wydziela silny, aromatyczny zapach.
Liście
Skrętoległe, siedzące, 2- lub 3-krotnie pierzastodzielone. Łatki w kształcie nitkowatym, równowąskie, ostro zakończone.
Korzeń
Palowy, cienki, mocno rozgałęziony.
Kwiaty
Zebrane w koszyczek, brzeżne nibyjęzyczkowe, żeńskie, o białej barwie, w miarę przekwitania odginające się w dół, (w pełni kwitnienia od rana prostopadłe do szypułki pod wieczór też przybierające ustawienie zgodne z szypułką (tropizm) równolegle do szypułki. Środkowe obupłciowe, o 5 pręcikach zrośniętych w rurkę otaczających słupek, żółte, rurkowate, 5-ząbkowe, bardzo małe, usadowione na wypukłym dnie kwiatostanowym, wewnątrz pustym (cecha charakterystyczna dla gatunku, w przeciwieństwie do innych rumianków i marun podobnych morfologicznie, np. Matricaria maritima ssp. inodora gdzie dno jest wewnątrz pełne). Koszyczki osiągają średnicę do 22 mm (poliploidy do 30).
Owoc
Malutka podłużna niełupka, na szczycie lekko wygięta, z pięcioma żeberkami na jednej stronie bez puchu kielichowego, długości zaledwie 0,1 mm (poliploidy 0,2 mm).

Biologia i ekologia

Roślina jednoroczna. Dziko występuje na polach, przydrożach i siedliskach ruderalnych. Roślina długiego dnia, światłolubna. W uprawach rolnych jest chwastem. Wymagania glebowe minimalne. Dobrze plonuje zarówno na glebach piaszczystych jak i gliniastych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Aphano-Matricarietum[4]. Rumianek rośnie do 60 cm wysokości (uprawne odmiany do 80 cm) o wzniesionych, nagich, mocno rozgałęzionych pędach. Pędy są porośnięte liśćmi skrętolegle ułożonymi. Roślina posiada mocny, charakterystyczny aromat[5].

Zastosowanie

Roślina lecznicza

Surowiec zielarski
Kwiat rumianku (Matricariae flos) – wysuszone koszyczki o zawartości minimum 4 ml/kg olejku eterycznego oraz nie mniej niż 0,25% 7–glukozydu apigeniny[6]. W skład olejku wchodzi chamazulen, α-bisabolol, spiroeter. Surowiec zawiera także flawonoidy, związki kumarynowe, śluz, cholinę, sole mineralne.
Działanie
W medycynie i kosmetyce używa się olejku. Najczęściej jest stosowany doustnie jako środek przeciwzapalny i przeciwskurczowy układu pokarmowego, ma też działanie przeciwalergiczne. Użyty zewnętrznie przeciwdziała stanom zapalnym skóry. Stosowany wewnętrznie w nieżycie jelit i żołądka, zewnętrznie na owrzodzenia skóry, hemoroidy, rumień, oparzenia słoneczne i termiczne I i II stopnia.

Przypisy

  1. Stevens P.F.: Angiosperm Phylogeny Website (ang.). 2001–. [dostęp 2010-04-15].
  2. a b Germplasm Resources Information Network (GRIN). [dostęp 2010-02-05].
  3. Zbigniew Mirek, Halina Piękoś-Mirkowa, Adam Zając, Maria Zając: Vascular Plants of Poland - A Checklist. Krytyczna lista roślin naczyniowych Polski. Instytut Botaniki PAN im. Władysława Szafera w Krakowie, 1995. ISBN 83-85444-38-6.
  4. Władysław Matuszkiewicz: Przewodnik do oznaczania zbiorowisk roślinnych Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 2006. ISBN 83-01-14439-4.
  5. Rumianek pospolity, wymarzonyogrod.pl [dostęp 2013-03-05] (pol.).
  6. Polskie Towarzystwo Farmaceutyczne: Farmakopea Polska X. Warszawa: Urząd Rejestracji Produktów Leczniczych, Wyrobów Medycznych i Produktów Biobójczych, 2014, s. 4276. ISBN 978-83-63724-47-4.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia POL

Rumianek pospolity: Brief Summary ( 波蘭語 )

由wikipedia POL提供
 src= Kwitnący rumianek pospolity  src= Kwiaty rumianku pospolitego

Rumianek pospolity (Matricaria chamomilla L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. W stanie dzikim występuje w Europie po 63° 45'N oraz na terenie Uralu, Kaukazu, Azji Mniejszej, Iranu, Afganistanu i Indii. Zawleczony do Ameryki Północnej i Australii.

W polskiej florze archeofit. W Polsce pospolity, uprawiany także jako roślina lecznicza (obecnie w uprawie głównie poliploidy dające o ok. 50% wyższy plon od gatunku).

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autorzy i redaktorzy Wikipedii
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia POL

Camomila-vulgar ( 葡萄牙語 )

由wikipedia PT提供

A camomila, camomila-vulgar, camomila-alemã, camomilha ou camomila-dos-alemães (Matricaria recutita) é uma planta da família Asteraceae.[1] Há indícios de que sua concentração de terpenóides e flavonóides contribua para suas propriedades medicinais. No Brasil, a camomila é uma das ervas mais popularmente utilizadas na medicina alternativa[2] visando o tratamento ou prevenção de males como rinite alérgica, inflamações, espasmos musculares, distúrbios menstruais, insônia, úlceras, lesões, distúrbios intestinais, reumatismo e hemorroidas.[3] O óleo essencial feito a partir das flores da camomila também possui fins cosméticos e aromaterápicos.[4]

Etimologia

"Camomila" e "camomilha" são procedentes do termo grego moderno chamaimelon (literalmente, "macieira rasteira") através do baixo latim camomilla.[1]

Características

A camomila é conhecida pelas suas pequenas flores brancas que lembram margaridas. Entretanto, sua principal característica é seu aroma intenso e doce, capaz de perfumar grandes ambientes. Possui uma haste ereta e cresce de 25 cm a 50 cm com folhas delgadas e bem recortadas.

Distribuição e habitat

A camomila é bem adaptada a climas temperados, tendo originado-se no sul e leste da Europa, norte da África e oeste da Ásia. Esta espécie se prolifera naturalmente em diversos países dessa região, com floradas anuais ou bianuais.[5] Se propaga bem em locais de temperatura amena, com sol pleno, solos bem drenados, argilo-arenosos e férteis.

Cultivo

O cultivo da camomila é normalmente realizado através da semeadura de sementes, de tal forma que estas não sejam cobertas completamente pelo solo, uma vez que a luz solar contribui para a germinação. A época ideal de plantio no Sul do Brasil ocorre entre março e abril. Contudo, o plantio em épocas mais secas é possível desde que as sementes sejam bem irrigadas.[6]

Apesar de bem adaptada à região Sul do Brasil e até mesmo a regiões mais quentes[carece de fontes?], a camomila produzida no Brasil apresenta baixa qualidade e produtividade (aproximadamente 500 kg ha-1), recebendo pouco destaque comercial em comparação a outros países produtores como a Argentina.[7]

Acredita-se assegurar a saúde das plantas ao redor, convivendo bem com as couves, cebolas, mentas e repolho. [carece de fontes?]

Uso

 src=
Camomila seca utilizada para fazer chá.

A incorporação do óleo essencial de camomila em soluções tópicas tem sido estudada há décadas devido a sua propriedade bactericida, sobretudo em relação a bactérias gram-positivas como estafilococos. O óleo essencial de camomila também exibe propriedade fungicida significativa em fungos da espécie Candida albicans.[8]

Existem indícios de que o extrato de camomila sirva como agente anti-helmíntico. Em testes in vitro, os polifenóis presentes na camomila interferiram negativamente na taxa de eclosão de ovos e motilidade de vermes gastrointestinais Haemonchus contortus, comumente encontrados em ovelhas.[9]

Acredita-se que o óleo essencial de camomila também sirva para reduzir níveis de ansiedade devido à presença do flavonoide apigenina, que age como ligante da benzodiazepina.[10] Desta forma, pode ser usada como coadjuvante no tratamento de distúrbios do sono, embora mais estudos sejam necessários para comprovar sua eficácia.[11][12] Efeitos sedativos podem se manifestar em alguns indivíduos dependendo da dose consumida.[13]

Certos compostos presentes na camomila extraídos com água quente podem auxiliar na modulação da glicose sanguínea, sugerindo um possível mecanismo protetivo do chá de camomila em indivíduos com tendência a diabetes.[14][15] O extrato de camomila também é popularmente utilizado para tratar sintomas gástricos associados à má digestão (dispepsia).[16]

A camomila pode ser utilizada também em cremes e pomadas. Alguns cremes a base de camomila são destinados à prevenção dos efeitos deletérios da radioterapia nas células epiteliais.[17][18] Para fins estéticos, certos tipos de preparados são utilizados para clarear o cabelo.[carece de fontes?] A planta atua progressivamente nos pigmentos capilares de forma a atribuir ao cabelo um tom mais claro, chegando mesmo ao louro natural. Existem disponíveis no mercado dezenas de shampoos de camomila e, ainda, outras loções aclaradoras que também recorrem a este processo natural. [carece de fontes?]

A camomila também é popularmente indicada para tratamento de queimaduras de sol, conjuntivite e olhos cansados, apesar de não haver evidências científicas até o momento que suportem sua eficácia para estes fins.[3]

Riscos

A cumarina presente na camomila potencializa o efeito de medicamentos anticoagulantes, como a varfarina, aumentando o risco de hemorragias internas e levando a graves complicações.[19] Além disso, o pólen encontrado em certos preparados de camomila podem desencadear reações alérgicas em alguns indivíduos.[20]

Cultura popular

No folclore brasileiro, acredita-se que a camomila seja capaz de atrair dinheiro, assim como afastar o "olho gordo" se plantada ao redor da casa; simboliza a prosperidade. [carece de fontes?]

Referências

  1. a b Ferreira, Aurélio Buarque de Holanda (1986). Dicionario Aurelio da Lingua Portuguesa. [S.l.]: Positivo. 328 páginas. ISBN 9788538583110
  2. Di Stasi, L. C.; Oliveira, G. P.; Carvalhaes, M. A.; Queiroz, M.; Tien, O. S.; Kakinami, S. H.; Reis, M. S. (Fevereiro de 2002). «Medicinal plants popularly used in the Brazilian Tropical Atlantic Forest». Fitoterapia. 73 (1): 69–91. ISSN 0367-326X. PMID 11864767
  3. a b Gupta (1 de novembro de 2010). «Chamomile: A herbal medicine of the past with a bright future (Review)». Molecular Medicine Reports. 3 (6). ISSN 1791-2997. doi:10.3892/mmr.2010.377
  4. Marderosian, Ara Harold Der; Liberti, Lawrence E. (1988). Natural product medicine: a scientific guide to foods, drugs, cosmetics (em inglês). [S.l.]: G.F. Stickley. ISBN 9780893130992
  5. Moumita Das (14 de julho de 2014). Chamomile: Medicinal, Biochemical, and Agricultural Aspects. [S.l.]: CRC Press. p. 49-50. ISBN 978-1-4665-7760-2
  6. Panizza, Sylvio (2000). Plantas Que Curam. Cheiro De Mato. São Paulo Brazil: IBRASA. ISBN 9788534800679
  7. Corrêa Jr., C.; Taniguchi, E. (1992). «Aspectos da cultura de camomila no Estado do Paraná». Horticultura Brasileira. 10 (1). 52 páginas
  8. Aggag, M.; Yousef, R. (1972). «Study of antimicrobial activity of chamomile oil». Planta Medica (em inglês). 22 (06): 140–144. ISSN 0032-0943. doi:10.1055/s-0028-1099596. Consultado em 11 de outubro de 2017
  9. Hajaji, S.; Alimi, D.; Jabri, M. A.; Abuseir, S.; Gharbi, M.; Akkari, H. (maio de 2017). «Anthelmintic activity of Tunisian chamomile (Matricaria recutita L.) against Haemonchus contortus». Journal of Helminthology: 1–10. ISSN 0022-149X. doi:10.1017/S0022149X17000396
  10. Shinomiya, Kazuaki; Inoue, Toshio; Utsu, Yoshiaki; Tokunaga, Shin; Masuoka, Takayoshi; Ohmori, Asae; Kamei, Chiaki (2005). «Hypnotic Activities of Chamomile and Passiflora Extracts in Sleep-Disturbed Rats». Biological and Pharmaceutical Bulletin. 28 (5): 808–810. doi:10.1248/bpb.28.808
  11. Zick, Suzanna M.; Wright, Benjamin D.; Sen, Ananda; Arnedt, J. Todd (22 de setembro de 2011). «Preliminary examination of the efficacy and safety of a standardized chamomile extract for chronic primary insomnia: A randomized placebo-controlled pilot study». BMC Complementary and Alternative Medicine. 11. 78 páginas. ISSN 1472-6882. doi:10.1186/1472-6882-11-78
  12. Gyllenhaal, Charlotte; Merritt, Sharon L.; Peterson, Sara Davia; Block, Keith I.; Gochenour, Tom (1 de junho de 2000). «Efficacy and safety of herbal stimulants and sedatives in sleep disorders». Sleep Medicine Reviews. 4 (3): 229–251. doi:10.1053/smrv.1999.0093
  13. Viola, H.; Wasowski, C.; Levi de Stein, M.; Wolfman, C.; Silveira, R.; Dajas, F.; Medina, J. H.; Paladini, A. C. (junho de 1995). «Apigenin, a component of Matricaria recutita flowers, is a central benzodiazepine receptors-ligand with anxiolytic effects». Planta Medica. 61 (3): 213–216. ISSN 0032-0943. PMID 7617761. doi:10.1055/s-2006-958058
  14. Kato, Atsushi; Minoshima, Yuka; Yamamoto, Jo; Adachi, Isao; Watson, Alison A; Nash, Robert J. (10 de setembro de 2008). «Protective Effects of Dietary Chamomile Tea on Diabetic Complications». Journal of Agricultural and Food Chemistry. 56 (17): 8206–8211. ISSN 0021-8561. doi:10.1021/jf8014365
  15. Li, Wei; Dai, Rong-Ji; Yu, Yu-Hong; Li, Liang; Wu, Chong-Ming; Luan, Wei-Wei; Meng, Wei-Wei; Zhang, Xin-Sheng; Deng, Yu-Lin (junho de 2007). «Antihyperglycemic effect of Cephalotaxus sinensis leaves and GLUT-4 translocation facilitating activity of its flavonoid constituents». Biological & Pharmaceutical Bulletin. 30 (6): 1123–1129. ISSN 0918-6158. PMID 17541165
  16. Valussi, Marco (1 de março de 2012). «Functional foods with digestion-enhancing properties». International Journal of Food Sciences and Nutrition. 63 (sup1): 82–89. ISSN 0963-7486. doi:10.3109/09637486.2011.627841
  17. Maddocks-Jennings, Wendy; M Wilkinson, Jenny; Shillington, David (1 de novembro de 2005). «Novel approaches to radiotherapy-induced skin reactions: A literature review». Complementary Therapies in Clinical Practice. 11 (4): 224–231. doi:10.1016/j.ctcp.2005.02.001
  18. Kostler, W. J.; Hejna, M.; Wenzel, C.; Zielinski, C. C. (2001). «Oral Mucositis Complicating Chemotherapy and/or Radiotherapy: Options for Prevention and Treatment». CA: A Cancer Journal for Clinicians. 51 (5): 290–315. ISSN 0007-9235. doi:10.3322/canjclin.51.5.290
  19. Segal, Robert; Pilote, Louise (25 de abril de 2006). «Warfarin interaction with Matricaria chamomilla». Canadian Medical Association Journal (em inglês). 174 (9): 1281–1282. ISSN 0820-3946. PMID 16636327. doi:10.1503/cmaj.051191
  20. Reider, N.; Sepp, N.; Fritsch, P.; Weinlich, G.; Jensen-Jarolim, E. (outubro de 2000). «Anaphylaxis to camomile: clinical features and allergen cross-reactivity». Clinical and Experimental Allergy: Journal of the British Society for Allergy and Clinical Immunology. 30 (10): 1436–1443. ISSN 0954-7894. PMID 10998021

 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores e editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia PT

Camomila-vulgar: Brief Summary ( 葡萄牙語 )

由wikipedia PT提供

A camomila, camomila-vulgar, camomila-alemã, camomilha ou camomila-dos-alemães (Matricaria recutita) é uma planta da família Asteraceae. Há indícios de que sua concentração de terpenóides e flavonóides contribua para suas propriedades medicinais. No Brasil, a camomila é uma das ervas mais popularmente utilizadas na medicina alternativa visando o tratamento ou prevenção de males como rinite alérgica, inflamações, espasmos musculares, distúrbios menstruais, insônia, úlceras, lesões, distúrbios intestinais, reumatismo e hemorroidas. O óleo essencial feito a partir das flores da camomila também possui fins cosméticos e aromaterápicos.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autores e editores de Wikipedia
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia PT

Rumanček kamilkový ( 斯洛伐克語 )

由wikipedia SK提供

Rumanček kamilkový (staršie: rumanček pravý; ľudovo: rumanček [v užšom zmysle], harmanček, kamilka, kamilky; lat. Matricaria chamomilla, Matricaria recutita, Chamomilla recutita) je liečivá rastlina z čeľade astrovité (lat. Asteraceae). Harmanček, kamilka, kamilky je aj názov sušených kvetov tejto rastliny alebo odvaru z týchto kvetov.

Opis

  • Rumanček kamilkový je jednoročná bylina vysoká 15 až 50 cm. Celá rastlina charakteristicky vonia.
  • Stonka je priama, vetvená a málo olistená.
  • Listy sú jemné, striedavo prisedavé, 2x alebo 3x sperené, s úzko čiarkovitými špicatými úkrojkami.
  • Kvetné úbory tvoria zlatožlté trúbkovité a biele jazykovité kvety na predĺžených stopkách a sú usporiadané do laty.
  • Kvetný úbor má žltý terč a kužeľovité, duté lôžko, priemerne 4 - 5 mm vysoké. Dôležitým poznávacím znakom oproti podobným kmeňom je skutočnosť, že kvetné lôžko je duté.
  • Kvitne od júna do septembra.
  • Plodom je nažka sotva 1 mm dlhá.

Stanovište

Rastie ako poľná burina a na rumoviskách. V poslednej dobe sa pestuje i v poľných kultúrach. Nie je náročný na pôdu, preferuje ale hlinité pôdy s vyšším obsahom živín.

Areál rozšírenia

Pôvodný areál rozšírenia zahŕňal južnú Európu a oblasť Stredomoria. V priebehu doby sa pestovaním postupne rozšíril i do iných teplejších oblastí Európy i do Ameriky a Ázie. V južných oblastiach sa pestuje v poľných kultúrach.

Na Slovensku a v Česku rastie celkom hojne na celom území od nížin až do podhoria.

Použitie

V liečiteľstve sa používa sušený kvet.

Odvar či čaj z rumančeka pôsobí proti zápalovým chorobám, pri chorobách tráviaceho traktu, znižuje bolesť, hojí rany a bráni tvorbe jaziev.

Hojne sa využíva i v kozmetickom priemysle.

Niektorí ľudia sú však na rumanček alergickí.

Obsahové látky

Obsahuje silice s hlavnou zložkou chamazulénom, bisabol, farnesen, matricín, kumaríny, flavonoidy a polyacetylénové zlúčeniny.

Galéria

Iné projekty

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori a editori Wikipédie
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SK

Rumanček kamilkový: Brief Summary ( 斯洛伐克語 )

由wikipedia SK提供

Rumanček kamilkový (staršie: rumanček pravý; ľudovo: rumanček [v užšom zmysle], harmanček, kamilka, kamilky; lat. Matricaria chamomilla, Matricaria recutita, Chamomilla recutita) je liečivá rastlina z čeľade astrovité (lat. Asteraceae). Harmanček, kamilka, kamilky je aj názov sušených kvetov tejto rastliny alebo odvaru z týchto kvetov.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Autori a editori Wikipédie
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SK

Prava kamilica ( 西班牙、卡斯蒂利亞西班牙語 )

由wikipedia SL提供

Chamomilla chamomilla (L.) Rydb.
Chamomilla recutita (L.) Rauschert
Matricaria chamomilla L.
Matricaria suaveolens L.

Prava kamilica (Matricaria recutita ali Matricaria chamomilla) je rastlina iz družine nebinovk, ki raste po vsej Evropi in zmernih območjih Azije, prenesli pa so jo tudi v zmerne predele Severne Amerike in Avstralije.

Prava kamilica zraste 15–60 cm visoko.

Uporabni del prave kamilice je njen cvet.

Uporaba

Kot zdravilna rastlina

Svet Evrope jo razvršča v skupino naravnih začimb N2, ki se smejo dodajati živilom v majhni količini. Za kamilico še niso določene mejne količine zeliščnih sestavin v končnem izdelku. Pogosto se rabi za čajne napitke. Slovenska zakonodaja jo razvršča v kategorijo H, ki ima enak pravni položaj kot hrana.[1]

Kamilica je pogosto uporabljana zdravilna rastlina v pripravkih za pomiritev prebavil ter za lajšanje nespečnosti. Prav tako blaži zaprtje. Pripravlja se kot zeliščni čaj, in sicer v količini dveh čajnih žličk posušenih cvetov za skodelico čaja. Uporablja se tudi za grgranje pri vnetju ustne sluznice.

Najpomembnejša učinkovina v eteričnem olju kamilice je bisabolol.[2] Vsebuje tudi kamazulen, flavonoide in kumarin.

Študije in vitro in na živalih kažejo na številne koristne učinke, vendar so za potrditev delovanja tudi pri ljudeh potrebne nadaljnje študije[3]:

Uporablja se tudi v kozmetiki, zlasti v šamponih za svetle lase.

Agrikultura

V agrikulturi se kamilica uporablja kot rastlina, ki blagodejno vpliva na rast drugih posajenih rastlin, zlasti tistih z eteričnimi olji (npr. bazilika, meta).

Možni neželeni učinki

Kamilica lahko povzroča preobčutljivostne reakcije (alergije). Ker vsebuje tudi kumarin, je potrebna previdnost pri jemanju zdravil za redčenje krvi.

Redko lahko večje količine kamilice povzročijo slabost in bruhanje, še redkeje pa pride do pojava izpuščajev.[10]

Kamilice v kozmetiki

Kot olje za kopel ali telo blaži srbenje zaradi kožnih izpuščajev; kot krema in obrazna voda pomirja razdraženo, pordelo in občutljivo kožo; v ustni vodi pomirja razdraženo sluznico in dlesni. V zdravilni prsti z eteričnim oljem mirte jo uporabljamo kot obrazno masko za občutljivo, vendar nečisto kožo.[11]

Reference

  1. http://www.pomurske-lekarne.si/si/index.cfm?id=1514
  2. The People's Pharmacy Guide to Home and Herbal Remedies
  3. Mckay, Diane L.; Blumberg JB. (julij 2006). "A review of the bioactivity and potential health benefits of chamomile tea (Matricaria recutita L.)". Phytother Res. 20 (7): 519–30. PMID 16628544. doi:10.1002/ptr.1900.
  4. Jarrahi, Morteza (20. 3. 2008). "An experimental study of the effects of Matricaria chamomilla extract on cutaneous burn wound healing in albino rats". Nat Prod Res. 22 (5): 423–8. PMID 18404562. doi:10.1080/14786410701591713.
  5. Nayak BS, Raju SS, Rao AV. (julij 2007). "Wound healing activity of Matricaria recutita L. extract". J Wound Care. 16 (7): 298–302. PMID 17708380.
  6. Cemek M s sod. (13.2.2008). "Antihyperglycemic and antioxidative potential of Matricaria chamomilla L. in streptozotocin-induced diabetic rats". Nat Med (Tokyo). PMID 18404309.
  7. http://www.zeliscasalvia.si/blog/prava-kamilica.html
  8. Segal R; Pilote L. (25.4.2006). "Warfarin interaction with Matricaria chamomilla". Cmaj.;(): 174 (9): 1281–2. PMID 16636327.
  9. Bianco MI, Lúquez C, de Jong LI, Fernández RA. (10. 2. 2008). "Presence of Clostridium botulinum spores in Matricaria chamomilla (chamomile) and its relationship with infant botulism". Int J Food Microbiol. 121 (3): 357–60. PMID 18068252. doi:10.1016/j.ijfoodmicro.2007.11.008.
  10. Readers' Digest Association
  11. "Zelišča Salvia".
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Avtorji in uredniki Wikipedije
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SL

Prava kamilica: Brief Summary ( 西班牙、卡斯蒂利亞西班牙語 )

由wikipedia SL提供

Prava kamilica (Matricaria recutita ali Matricaria chamomilla) je rastlina iz družine nebinovk, ki raste po vsej Evropi in zmernih območjih Azije, prenesli pa so jo tudi v zmerne predele Severne Amerike in Avstralije.

Prava kamilica zraste 15–60 cm visoko.

Uporabni del prave kamilice je njen cvet.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Avtorji in uredniki Wikipedije
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SL

Kamomill ( 瑞典語 )

由wikipedia SV提供

Kamomill, Matricaria recutita (synonym Matricaria chamomilla) finns både vild och odlad.

Beskrivning

 src=
Illustration i Köhler’s Medizinal-Pflanzen in naturgetreuen Abbildungen mit kurz erläuterndem Texte (1897).

Kamomill är ettårig, blir cirka tjugo centimeter hög och blommar juni—september.

Alla arterna i släktet Matricaria har blomkorgar som mycket liknar dem i släktet Chrysanthemum. Men arter i släktet Matricaria känns lätt igen på de findelade bladen med nästan trådsmala flikar. Blomfästet är hos Matricaria mera upphöjt, kägelformigt, och dessutom hos M. recutita ihåligt.

Kamomill innehåller i ännu högre grad än de flesta av sina släktingar en eterisk (flyktig) olja, framför allt i blomkorgarna. Oljan ger växten en sötaktig kryddlukt.

Förväxlingsart är baldersbrå, Tripleurospermum perforatum.

Habitat

Kamomill finns över hela Europa och i västra Asien. I Sverige finns den i stora delar av Götaland och Svealand.

Biotop

Kamomill är vanlig på åkrar, trädor, i sand- och grusmarker, vid vägkanter och gator. Den har spritts med vägbyggen och odling upp till nordligaste Skandinavien.

Kamomill odlas även på stora fält i Tyskland, Nederländerna, Ungern, Frankrike och Italien.

Medicinsk användning

Kamomillte anses traditionellt kunna användas mot förkylnings- och omsättningsbesvär, och som inslag i magsaft- och galldrivande teer. Förr användes det även mot feber.

Kamomillte hjälper till med matsmältningen, gärna tillsammans med honung och mjölk. Vitaminer och mineraler i mjölken och honungen förstärker verkan av de antioxidanter som finns i kamomillteet. [källa behövs]

En kompress med de kokta, heta blommorna påstås traditionellt läka tandvärk i inflammerade tandrötter. Det kan även användas som gurgelmedel, omslag och i bad.

Kamomill användes tidigare som en medicinalväxt. Blomkorgarna samlades in vid torrt och soligt väder, och torkades till ett upplivande, desinficerande, inflammationshämmande, kramplösande, svettdrivande och värkstillande läkemedel. Denna medicin intogs mest i infusionsform.

Traditionella namn

Namn Trakt Kommentar
Gålkummin Södermanland [1] Gårdskummin Kamillblomster Komelia Komill Kumminblomster Lukttuppor Matram Moderört Munkskallar Sötblomster Sötkulla Söttuppor Söturt Tyskentopp Vita kryddor Vita pigor Vitkullor Vitkulla har i Medelpad betytt Prästkrage [2]

Se även

Källor

  1. ^ Johan Ernst Rietz: Svenskt dialektlexikon, sida 186, Gleerups, Lund 1862…1867, faksimilutgåva Malmö 1962 [1]
  2. ^ Johan Ernst Rietz: Svenskt dialektlexikon, sida 272, Gleerups, Lund 1862…1867, faksimilutgåva Malmö 1962 [2]

Externa länkar

Rödklöver.png Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia författare och redaktörer
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SV

Kamomill: Brief Summary ( 瑞典語 )

由wikipedia SV提供

Kamomill, Matricaria recutita (synonym Matricaria chamomilla) finns både vild och odlad.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia författare och redaktörer
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia SV

Papatya ( 土耳其語 )

由wikipedia TR提供
Başlığın diğer anlamları için Papatya (anlam ayrımı) sayfasına bakınız.
 src=
Bir papatya (Anthemis? ya da Matricaria?)

Papatya, papatyagiller (Asteraceae) familyasında sınıflandırılan Anthemis, Matricaria, Bellis, Leucanthemum ve Tripleurospermum gibi farklı cinslerden bitki türlerine verilen ortak ad.

Çeşitleri

Tıbbi kullanımı

Papatyanın spazm çözülmesinde, gaz ve âdet sancılarının giderilmesinde faydalı olduğu ifade edilmektedir.

Zehirlenme; Ege Üniversitesi Eczacılık Fakültesi Farmakognozi Anabilim Dalı Başkanı Prof. Dr. Bijen Kıvçak'ın ifadelerine göre papatya çayının ilaçlarla etkileşimi bulunmakta ve papatyaların bazı türleri ciddi zehirlenmelere yol açabilmektedir. Ayrıca Papatya Türkiye’de zehir danışma merkezlerine gelen vakaların başında gelir ve bazı türleri böcek ilacı yapımında kullanılmaktadır.

Kullanıldığı yerler

Çiçek durumu başları, çiçek açmadan önce toplanarak gölgede kurutulur. Bileşiminde uçucu yağlar, rezin, acı maddeler ve fenolik bileşikler bulunur. % 1'lik çay halinde sabahları aç karnına bir bardak içilebilir. İdrar çoğaltıcı, iştah açıcı, yatıştırıcı ve gaz söktürücü etkilere sahiptir. Basur memelerinde ağrı kesici, tedavi edici etkiye sahiptir. Boyar madde olarak da kullanılır.

Alman papatyası (Anthemis nabilis) Orta Avrupa'da yetişir ve kültürü de yapılır. Dişli çiçekleri beyazımsı renklidir. Türkiye'de 50 kadar Anthemis türü bulunmakta bunlar İzmir papatyası, yabani papatya, beyaz papatya gibi isimlerle bilinmektedir.

 src=
Papatyalar (Bellis?)

Kaynakça

Stub icon Çiçek ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia yazarları ve editörleri
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia TR

Papatya: Brief Summary ( 土耳其語 )

由wikipedia TR提供
Başlığın diğer anlamları için Papatya (anlam ayrımı) sayfasına bakınız.  src= Bir papatya (Anthemis? ya da Matricaria?)

Papatya, papatyagiller (Asteraceae) familyasında sınıflandırılan Anthemis, Matricaria, Bellis, Leucanthemum ve Tripleurospermum gibi farklı cinslerden bitki türlerine verilen ortak ad.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia yazarları ve editörleri
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia TR

Ромашка лікарська ( 烏克蘭語 )

由wikipedia UK提供

Інші назви

Камілка, калямаш комілка, комілотея, роман дробний, роман-зілля, романець, романичка, романиця, романок, ромашка аптечна, ромнянок, руменка, румено, рум'яник, рум'янка, рум'янок.

Загальна характеристика

Стебло пряме, циліндричне, голе, розгалужене, до 50 см заввишки. Листки чергові, голі, сидячі, перисторозсічені.

Квітки язичкові, маточкові, білі, серединні — двостатеві, трубчасті, жовті, п'ятилопатеві зверху. Квітки ромашки лікарської зранку займають майже вертикальне положення щодо трубчастих у кошику, до 16-ї години вони переходять у горизонтальне положення, а потім починають опускатися донизу і на 19-у годину притискуються до квітконоса. Цвіте у травні-серпні. Плід — сім'янка.

Росте як бур'ян на полях і городах, в садах, на пустирях, забур'янених місцях, уздовж доріг, на супіщаних і піщаних ґрунтах по всій Україні, але переважно на півдні.

Культивується на плантаціях лікарських рослин.

Хімічний склад

Суцвіття ромашки аптечної містять 0,2-0,8 % ефірної олії (основними діючими речовинами якої є сесквітерпенові лактони — хамазулін і його попередник рохамазулін); сесквітерпенові вуглеводи (фармазен і кадинін); сесквітерпенові спирти (бізаболол, бізабололоксид, кетоспирт); каприлову кислоту. Крім цього, в суцвіттях наявні сесквітерпенові лектони матрицин і матрикарин, флавоноїди, кумарини, ситостерин, холін, гіркі речовини, полісахариди, каротин, аскорбінова кислота, ізовалер'янова і інші органічні кислоти.

Практичне використання

Ромашка лікарська — лікарська рослина, відома з глибокої давнини. Для виготовлення лікарських форм використовують висушені квіткові кошики, які збирають на початку цвітіння. Своєрідний аромат і лікувальні властивості рослини зумовлюються наявністю в ній ефірної олії (хамазулен), органічних кислот, кумаринів, мінеральних солей, глікозидів, вітамінів.

Chamomile@original size.jpg

Ромашка лікарська жовчогінна, збуджує апетит, знімає спазми мускулатури шлунково-кишкового тракту, проявляє болетамувальні, заспокійливі властивості.

Застосовують ромашки при гастритах, гепатитах, холециститах, колітах, циститах, підвищеній кислотності шлункового соку, виразковій хворобі шлунка і дванадцятипалої кишки, злоякісних пухлинах, зобі, для обробки гнійних ран і виразок, примочок при кон'юнктивітах, дерматиті, опіках (для запобігання утворення пухирців), для спринцювань при кольпіті. Настій суцвіть ромашки на олії використовують для натирання при ревматизмі та подагрі.

Внутрішньо — настій суцвіть (2 ст ложки суцвіть на 200 мл окропу) приймати по 2 ст ложки тричі на день до їжі.

Зовнішньо — компреси, примочки, обмивання, полоскання (настій суцвіть, 1:10). Ромашкова олія: (4 ст ложки суцвіть ромашки та 100 мл оливкової очищеної олії нагрівають до кипіння і настоюють 10 днів, опісля проціджують. Застосовують при опіках, дерматитах. Ромашкову мазь (дрібно помелене суцвіття розтирають з білим вазеліном або внутрішнім свинячим жиром (1:5) використовують для попередження утворення пухирців при опіках.

Крім медицини, використовується у парфюмерному, порцеляновому виробництвах тощо. На пасовищах поїдається тваринами, але надає молоку неприємного запаху.

У посівах — надокучливий бур'ян. Уведено в культуру.

Див. також

Література

Примітки

  1. Лікарські рослини: енциклопедичний довідник / Відповідальний редактор А. М. Гродзінський. — К.: Видавництво «Українська енциклопедія» імені М. П. Бажана, Український виробничо-комерційний центр «Олімп», 1992. — 544 с. ISBN 5-88500-055-7

Джерела

  • Морозюк С. С., Протопопова В. В. Альбом з ботаніки. — К.: Радянська школа, 1979 (IV кв.)

Посилання

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Автори та редактори Вікіпедії
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia UK

Ромашка лікарська: Brief Summary ( 烏克蘭語 )

由wikipedia UK提供
У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Ромашка.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Автори та редактори Вікіпедії
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia UK

Cúc La Mã ( 越南語 )

由wikipedia VI提供

Cúc La Mã, tên khoa học Matricaria chamomilla, là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Carolus Linnaeus miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[3]

Phân bố

M. chamomilla có thể được tìm thấy ở các vùng đông dân cư khắp châu Âu và vùng ôn đới của châu Á, và nó đã được du nhập rộng rãi vào các vùng ôn đới của Bắc MỹÚc. Chúng thường mọc ven đường, quanh các bãi thải, và mọc trong những cánh đồng ở dạng cỏ dại, do hạt của chúng cần những vùng đất trống, thoáng để phát triển.

Sử dụng

Thảo dược

 src=
Matricariae flos: hoa M. chamomilla khô thường được dùng làm trà bông cúc
 src=
Tinh dầu Matricaria recutita

Cúc La Mã là một loại thảo dược dùng để trị các chứng đau bụng, thuốc nhuận tràng nhẹ, chống viêm[4] và diệt khuẩn.[5] Nó có thể được dùng làm trà bông cúc, chỉ cần 2 muỗng trà hoa cúc khô có thể pha thành một tách trà, hoa được ngâm trong nước nóng từ 10 đến 15 phút và có nắp đậy để tránh tinh dầu bay đi. Đối với chứng đau bụng, một số lời khuyên nên uống một tách trà vào mỗi sáng mà không cần ăn sáng trong vòng 2 đến 3 tháng.[6]

Một trong những thành phần hoạt động của tinh dầu hoa cúc là chất terpene bisabolol.[7] Các chất hoạt động khác gồm farnesene, chamazulene, các flavonoid (bao gồm apigenin, quercetin, patuletinluteolin) và coumarin.[7]

Tác dụng phụ có thể

Cúc La Mã là nguồn cung cấp chamomile, họ hàng của Cỏ phấn hương, có thể gây ra các triệu chứng dị ứng và có thể phản ứng chéo với phấn hoa Cỏ phấn hương ở những người bị dị ứng với Cỏ phấn hương. Nó cũng chứa coumarin, vì vậy cần thận trọng để tránh khả năng tương tác thuốc, ví dụ như với chất chống đông máu.

Dù rất hiếm gặp, nhưng khi sử dụng một liều lớn chamomile có thể gây buồn nôn và ói mửa. Thậm chí hiếm gặp hơn nữa là phát ban.[8] Thực tế đã ghi nhận một người đàn ông 38 tuổi từng bị dị ứng và sốc phản vệ sau khi uống trà cúc chamomile.[9]

Trồng trọt

Loại đất: Cúc La Mã sống trên nhiều loại đất, đặc biệt chúng thích hợp với loại đất cát, thoát nước tốt với độ pH trong khoảng 7,0-7,5 và chịu nắng.

Trồng trọt: Trong các khu vườn, cây trồng cách nhau 15–30 cm. Loài cúc này không cần một lượng phân lớn, nhưng cần phải kiểm tra chất đất và cần bón một ít phân NPK vào đất trước khi trồng.[10]

Hàm lượng dinh dưỡng chính cần cho sự phát triển của cúc La Mã gồm:

Chú thích

  1. ^ Matricaria chamomilla. CSDL PLANTS của Cục Bảo tồn Tài nguyên Tự nhiên Hoa Kỳ, USDA. Truy cập ngày 15 tháng 6 năm 2008.
  2. ^ Matricaria recutita (TSN 38079) tại Hệ thống Thông tin Phân loại Tích hợp (ITIS).
  3. ^ The Plant List (2010). Matricaria chamomilla. Truy cập ngày 4 tháng 6 năm 2013.
  4. ^ Bhaskaran N, Shukla S, Srivastava JK, Gupta S.,"Chamomile: an anti-inflammatory agent inhibits inducible nitric oxide synthase expression by blocking RelA/p65 activity". Int J Mol Med. 2010 Dec;26(6):935-40
  5. ^ Tayel AA, El-Tras WF.,"Possibility of fighting food borne bacteria by egyptian folk medicinal herbs and spices extracts". J Egypt Public Health Assoc. 2009;84(1-2):21-32
  6. ^ “Chamomile”. Planet Botanic. Truy cập ngày 12 tháng 2 năm 2009.
  7. ^ a ă McKay DL, Blumberg JB (2006). “A review of the bioactivity and potential health benefits of chamomile tea (Matricaria recutita L”. Phytother Res 20 (7): 519–530. PMID 16628544. doi:10.1002/ptr.1900.
  8. ^ Readers' Digest Association
  9. ^ Andres C, Chen WC, Ollert M et al. (2009). "Anaphylactic reaction to camomile tea." Allergol Int. 58:135-136.
  10. ^ http://www.omafra.gov.on.ca/english/crops/hort/herbs/chamom.htm

Tham khảo

  • Graedon, Joe; Theresa Graedon (2001). The People's Pharmacy Guide to Home and Herbal Remedies. St. Martin's Griffin. tr. 283. ISBN 978-0-312-26764-3. Chú thích sử dụng tham số |coauthors= bị phản đối (trợ giúp)
  • Reader's Digest Association (1999). The Healing Power of Vitamins, Minerals, and Herbs. Reader's Digest. tr. 259. ISBN 978-0-7621-0132-0.
  • Guide des plantes sauvages comestibles et toxiques, de François Couplan et Eva Styner. Les guides du naturaliste, éd. Delachaux & Niestlé ISBN 2-603-00952-4
  • La Santé à la pharmacie du bon Dieu, de Maria Treben. Ed. Wilhelm Ennsthaler en Autriche (http://www.ennsthaler.at/), ISBN 978-3-85068-123-0
  • Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv (CD-ROM), Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2001/2002, ISBN 3-494-01327-6 (Merkmale)
  • Max Wichtl (Hrsg.): Teedrogen und Phytopharmaka. 4. Auflage, Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft, Stuttgart, 2002, S. 369–373. ISBN 3-8047-1854-X (Inhaltsstoffe)
  • Klaus-Ulrich Heyland, Herbert Hanus, Ernst Robert Keller: Ölfrüchte, Faserpflanzen, Arzneipflanzen und Sonderkulturen. Handbuch des Pflanzenbaus Band 4, Eugen Ulmer, Stuttgart 2006, S. 383–390. ISBN 978-3-8001-3203-4 (Krankheiten und Schädlinge, Anbau)
  • Wendy L. Applequist: A reassessment of the nomenclature of Matricaria L. and Tripleurospermum Sch. Bip. (Asteraceae). Taxon, Band 51, 2002, S. 757–761. (Nomenklatur)

Liên kết ngoài

 src= Wikimedia Commons có thư viện hình ảnh và phương tiện truyền tải về Cúc La Mã  src= Wikispecies có thông tin sinh học về Cúc La Mã
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia tác giả và biên tập viên
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia VI

Cúc La Mã: Brief Summary ( 越南語 )

由wikipedia VI提供

Cúc La Mã, tên khoa học Matricaria chamomilla, là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được Carolus Linnaeus miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia tác giả và biên tập viên
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia VI

Ромашка аптечная ( 俄語 )

由wikipedia русскую Википедию提供
 src=
Ромашка аптечная, цветущее растение

Последующие листья по строению приближаются к листьям взрослого растения. Ювенильные растения развиваются медленно — лишь через 20—40 дней после появления всходов формируется розетка из 6—10 листьев и начинает вытягиваться стебель. Генеративный период протекает довольно быстро. Цветение начинается через 30—50 дней после появления всходов. Первыми распускаются цветки корзинки, расположенной на главной оси, затем корзинки боковых побегов. Каждая корзинка цветёт в течение 8—10 дней (по другим сведениям, около трёх недель[16]). Во время цветения продолжается рост главной оси, и особенно интенсивно удлиняются оси второго порядка. К концу цветения их длина, как правило, превышает длину главной оси. В свою очередь, боковые ветви дают пазушные побеги, и к концу вегетации ветвление может достигать третьего и четвёртого порядков. Оси всех порядков заканчиваются соцветиями, число их на одном растении составляет несколько десятков, а у отдельных мощно развитых экземпляров — даже более сотни. Вследствие разновременного развития боковых побегов и соцветий на них общее цветение растения растягивается на 1—2 месяца, из-за этого аналогичным образом растянуты периоды плодоношения и обсеменения[26].

Общая продолжительность жизни ромашки аптечной — от трёх до четырёх месяцев.

Сезонное развитие

В природных условиях ромашка аптечная развивается как озимое и яровое растение. По всей вероятности, значительная часть особей развивается по озимому типу. Всходы появляются во второй половине лета и осенью. До зимы формируется розетка зелёных листьев, и в таком состоянии растение зимует. Весной, после установления тёплой погоды, начинается быстрый рост главного, а затем и боковых побегов. В июне в условиях Подмосковья начинается цветение ромашки, а в начале июля созревают первые плоды. В годы с тёплой ранней весной развитие ускоряется почти на месяц, и в конце июля — в августе растения полностью отмирают. Наоборот, в холодные дождливые годы цветение начинается позже обычного времени, зато продолжается до самых морозов[28].

Другая часть растений развивается по яровому типу. Их семена прорастают весной, и до осени растение успевает обсемениться, то есть весь жизненный цикл проходит без перерыва в течение одного вегетационного периода. Замечено, что в годы с сухим жарким летом и такой же осенью число растений, развивающихся по озимому типу, резко сокращается. В таких случаях значительно возрастает численность весенних всходов[29]. Из-за разновременного появления всходов сроки фенофаз дикорастущих растений сильно варьируют.

При подзимнем посеве в условиях Московской области всходы появляются 15—20 апреля, и цветение, соответственно, начинается на месяц раньше, чем при весеннем севе[30].

Способы размножения и распространения

Ромашка аптечная размножается исключительно семенами. Она обладает высокой семенной продуктивностью — в среднем одна особь продуцирует 5000 семян[18]. С 1 га культурной плантации собирают около 100 кг семян ромашки[22].

Семена разносятся ветром, дождевыми и талыми водами. Разнос семян на значительное расстояние возможен благодаря их малым размерам и весу. Расселению в большой мере способствует человек.

Для прорастания семян и появления всходов необходимо сочетание благоприятных температурного, водного и светового факторов, поэтому далеко не все семена прорастают. Ромашка медленно развивается на этапах всходов и ювенильных растений, не выдерживает конкуренции с более быстро развивающимися видами, и массово гибнет от затенения, и в итоге выпадает из травостоя[30]; может появляться на короткое время в разных районах[31].

Географическое распространение и среда обитания

Ромашка аптечная имеет голарктический тип ареала, распространилась как заносное растение почти во всех внетропических регионах обоих полушарий и во многих из них натурализовалась. Она встречается почти по всей Европе (от Скандинавии, где доходит до 63°45′ с. ш.[32], до Средиземного моря), во многих районах Азии и Северной Америки[15].

Культивируется во многих странах в качестве лекарственного растения. Выведены селекционные сорта ромашки аптечной с большим содержанием азулена в эфирном масле и высокой продуктивностью[33].

В России растёт во всех районах европейской части (кроме Крайнего Севера и Нижнего Поволжья[34]), в Предкавказье, Дагестане, южных областях Западной (на Алтае редко[34]) и Восточной Сибири, очень редко на Дальнем Востоке[15]. И. Ф. Шмальгаузен в конце XIX века указывал, что ромашка аптечная доходит до Охотского моря[35].

Согласно «Атласу ареалов и ресурсов лекарственных растений СССР», северная граница сплошного ареала ромашки аптечной проходит между Ладожским и Онежским озёрами к городам Вологде и Кирову, а затем идёт на восток к устью Тобола. По сведениям А. Ф. Гаммерман, ромашка аптечная не достигает 60-й параллели, а если и встречается севернее, то развивается плохо, образуя карликовые экземпляры[16]. Южная граница проходит от устья Тобола на юго-запад по Тоболу, захватывает верховье Урала и, огибая Прикаспийскую низменность и низовье Волги, опускается на Северный Кавказ. На Кавказе южная граница ареала проходит по Главному Кавказскому хребту. Распространена в Крыму. Западная граница ареала уходит за пределы России[36]. Растёт в большом количестве на юге Украины (Херсонская область), в Донецкой области, изредка встречается в Приазовье[37].

Оторванные фрагменты ареала встречаются в Западной Сибири — в бассейне Оби и Енисея, а также в Восточной Сибири — в верховьях рек Лены и Ангары — и в Забайкалье — в верховье Шилки. Известны единичные местонахождения в Карелии, Коми (между Сыктывкаром и Воркутой), в среднем течении Оби, в ряде мест российского Дальнего Востока[38].

Ромашка аптечная, как и многие сорные однолетники, иногда встречается за пределами своего сплошного ареала. Очень часто бывает, что через 1—2 года после заноса на новые территории она из них постепенно исчезает, в других же случаях — успешно закрепляется в новых местах и становится полноправным членом местной флоры. Таким образом, ареал этого растения в России непрерывно увеличивается как за счёт расширения границ сплошного распространения, так и за счёт появления новых изолированных фрагментов ареала, возникающих в результате его заноса[14]. При этом существенная роль в этом процессе принадлежит человеку, что подтверждается интенсивным расселением ромашки в XIX—XX веках, когда её стали культивировать с лекарственными целями сначала в крестьянских усадьбах, а позже и на совхозных полях. Так, в частности, в Подмосковье ромашку начали выращивать ещё в 1870-х годах[39]. В связи с активной распашкой целинных земель многие естественные заросли ромашки аптечной были уничтожены. Однако, учитывая значительную потребность в лекарственном сырье, её начали культивировать во многих местах — в Сибири, лесостепях Восточного Забайкалья, за пределами России — на Украине, в Белоруссии, реже в Средней Азии, в предгорьях Джунгарского Алатау, Тянь-Шаня и на Памиро-Алае.

Ромашка аптечная растёт по лугам и степям с разреженным травостоем, молодым залежам, как сорное в садах, на пустырях, межах, в населённых пунктах, по обочинам дорог[33], посевах зерновых и пропашных культур[18].

Экология

Ромашка аптечная — типичный мезофит, однако на самых ранних этапах онтогенеза для получения всходов и их развития требуются условия повышенной влажности, особенно в первые 5—7 дней после посева. В сухой почве и на её поверхности семена не прорастают совсем. Генеративные растения выдерживают кратковременную засуху, сокращая при этом период цветения и общую продолжительность жизни. Повышенная влажность почв и воздуха способствует разрастанию вегетативных частей и растягивает период цветения. Не переносит застоя воды, предпочитает дренированные плодородные суглинистые почвы[40].

Ромашка светолюбива в течение всей жизни. При слабом затенении происходит увеличение массы ростовых органов и резко снижается масса плодущих органов за счёт уменьшения числа корзинок и их размеров. Светолюбие ромашки приводит к выпадению этого растения из травостоя, образованного быстрорастущими и высокими видами.

Ромашка — растение длинного дня. При искусственном укорачивании продолжительности освещения до 10 часов в сутки уменьшается число соцветий на одном растении. При выращивании растений на «коротком дне» в течение 50 суток соцветия не образовывались совсем, но вырастали густооблиственные стебли. При продолжении опыта до 60 суток растения развивали только розеточные листья[41].

Оптимальной температурой вегетационного периода для ромашки считается 19—21 °C. При повышении температуры воздуха до 28—31 °C уменьшаются число соцветий и их величина[25].

Ромашка аптечная весьма отзывчива на удобрение. В фазе розетки положительное влияние оказывают фосфорные удобрения; в период интенсивного роста стеблей увеличивается потребность в азоте и калии. Избыток солей фосфора ускоряет цветение и укорачивает продолжительность жизни растений. Усиленное азотное питание вызывает удлинение периода вегетации, усиливает образование соцветий в более поздний период. Интенсивное калийное питание благоприятно для роста вегетативных органов, но не оказывает существенного влияния на урожай соцветий[42]. Среди азотных удобрений аммиачные соли способствуют лучшему перенесению растениями неблагоприятных внешних условий[43]. Отмечено положительное влияние ряда микроэлементов (марганца, кобальта, меди, бора) на развитие ромашки и урожай её соцветий[44]. Известкование кислых почв ведёт к усиленному росту листьев и уменьшению доли стеблей и соцветий в общей надземной массе. При этом уменьшается потребление растениями питательных веществ, что приводит к снижению урожая корзинок[45].

Фитоценология

Из-за ярко выраженного светолюбия ромашка аптечная не выдерживает конкуренции с быстрорастущими травами, поэтому растёт только в несформированных фитоценозах: на залежах, пустырях, по обочинам железных и шоссейных дорог, в населённых пунктах, садах, виноградниках, посевах зерновых и пропашных культур и так далее.

Поскольку такие местообитания находятся под постоянным контролем и воздействием человека, заросли ромашки от года к году резко меняют свои площади, вплоть до полного исчезновения этого растения в каких-то местах. Помимо хозяйственной деятельности человека, в исчезновении и столь же неожиданном появлении ромашки важным фактором является погода в период формирования плодов и в период прорастания семян. В наиболее плотных зарослях численность ромашки достигает 750 особей на 1 м²[29].

Биологическая продуктивность

У ромашки аптечной используют в хозяйстве соцветия. На плантации получают от 4—5 до 10—12 ц/га сухих соцветий, на опытных делянках — до 20 ц/га. В дикорастущих зарослях в условиях южной Украины урожаи соцветий на лучших массивах достигают от 2—5 до 10 ц/га[29]. Разработаны способы получения высоких урожаев соцветий агротехническими и агрохимическими методами. Выведены сорта, в том числе методами полиплоидии[25]. Интерес с точки зрения наибольшего количества эфирных масел представляют тетраплоидные формы ромашки, которые получают искусственно, используя различные физические и химические мутагенные факторы[46]. В результате колхицинирования и отбора был получен тетраплоидный сорт ромашки аптечной — 'Подмосковная' (2n=4x=36)[47].

Агротехника

Ромашка аптечная культивируется в России в средней полосе европейской части и в Западной Сибири, а также в Болгарии, Польше, Румынии и многих других странах[48]. Наиболее высокие урожаи можно получить при выращивании растения на чистых от сорняков плодородных почвах среднего механического состава (оптимальная реакция почвенной среды pH 7,3—8,1[49])[48]. Лучшие предшественники — озимые по чистому пару, а также хорошо удобренные пропашные. Ромашку можно размещать и вне севооборота. Допустимы три срока посева: озимый (в июле — августе), подзимний и ранневесенний[48]. Основная обработка почвы проводится так же, как и под другие пропашные культуры. Вспашку пара или зяби производят на глубину до 25 см, а на почвах с меньшим пахотным горизонтом — на всю его глубину. Для озимого и подзимнего посевов основную вспашку заканчивают за 25—30 дней до посева, чтобы к моменту посева почва осела. Предпосевную подготовку почвы проводят с таким расчётом, чтобы семена легли на уплотнённую землю. Для этого непосредственно перед посевом проводят дополнительные боронование и прикатывание. Семена при прорастании требуют много влаги (450—470 % воды по отношению к их массе[49]) и не выносят заделки, в связи с этим боронование проводят в возможно ранние сроки. Ромашка аптечная отзывчива на внесение удобрений. Под основную вспашку вносят перепревший навоз или навоз в сочетании с минеральными удобрениями[21]. Из азотных удобрений для ромашки аптечной лучше всего походят сульфат аммония или мочевина[48].

Подзимний посев проводят за несколько дней до наступления устойчивых заморозков. При озимом посеве растения уходят в зиму в фазе розетки. Розетка при благоприятных условиях хорошо зимует, а весной перезимовавшие растения зацветают на 15—20 дней раньше, чем при подзимнем посеве, и на 20—30 дней раньше, чем при весеннем посеве. Норма высева семян 2—2,5 кг/га[23].

Всходы при весеннем и озимом посевах появляются через 10—20 дней. При подзимнем посеве всходы появляются ранней весной. Уход за посевами состоит в прополке сорняков и рыхлении междурядий. Полный цикл развития ромашка лекарственная проходит в течение 3—4 месяцев. От появления всходов до начала цветения проходит около двух месяцев; период цветения и созревания длится 1—2 месяца. Урожай цветочных корзинок собирают в начале цветения, пока их цветоложе не приобрело конической формы и язычковые цветки расположены горизонтально. Запоздание с уборкой приводит к потере урожая и снижению качества сырья. За вегетационный период проводят 4—5 сборов. Собранное сырьё не следует держать в корзинах или кучах более двух — трёх часов, так как оно легко согревается, чернеет и теряет свои качества[23]. Сушку сырья производят под навесами либо на огневых сушилках при температуре не выше +45 °C[48].

Консортивные связи

Ромашка — насекомоопыляемое растение. Из вредителей на плантациях отмечены проволочники (личинки жуков-щелкунов), питающиеся корнями, и личинки звездокрылой мушки (Tripanaea stellata), поселяющиеся в цветоложах корзинок[25]. Иногда на цветоносах поселяется свекловичная тля[50].

Хозяйственное значение

Лекарственное сырьё

 src=
Flores Chamomillae — сушёные соцветия ромашки аптечной

Ромашка — одно из самых употребляемых растений в медицине, в 1986 году она была официнальным сырьём в 26 странах мира[51]. В качестве лекарственного сырья используют соцветия ромашки (аптечное название — Flores Chamomillae (лат.)). Корзинки собирают в начале цветения, в стадии горизонтального расположения язычковых цветков. При более позднем сборе образовавшиеся в нижних рядах трубчатых цветков плодики при сушке легко осыпаются, и в сырье бывает слишком много мелких частиц. Собирают вручную, коротко ощипывая цветоножки, или же пользуются специальными гребнями для очесывания корзинок (теми же, что для сбора ягод черники)[16].

Сушат в воздушных сушилках при температуре не выше 40 °C, в тени под навесами или на чердаках с хорошей вентиляцией, осторожно перемешивая, чтобы не допустить осыпания цветков[33]. Цветочные корзинки расстилают на стеллажах или рамах из расчёта 1 кг на 1 м² площади. При воздушной сушке полное высушивание корзинок происходит за 5—6 дней. В огневых сушилках корзинки можно сушить при температуре 40—50 °C. Сушку заканчивают, когда цветоложе, отделённое от цветков, при растирании между пальцами становится кожисто-сухим[21]. Срок хранения сырья — 1 год[33]. Из 1 кг сырых корзинок получается чуть более 200 г сырья[52].

Государственная фармакопея СССР (11-е издание, 1989) допускает в сырье до 3 % примесей[53][К 2].

Промышленные плантации ромашки аптечной имеются во многих странах мира; наиболее крупными мировыми производителями ромашки аптечной являются Аргентина, Бразилия, Венгрия и Египет[54]. Другие значительные поставщики сырья ромашки аптечной на мировой рынок — Болгария, Германия, Словакия и Чехия[55]. Общий мировой объём производства сухих соцветий ромашки аптечной составлял по состоянию на 2007 год 6500 тонн[54].

Химический состав лекарственного сырья

Сухие цветочные корзинки содержат от 0,1 до 0,8 %[56][К 3] (некоторые селекционные сорта — до 1 %[33]) эфирного масла — так называемого ромашкового масла, имеющего синий цвет. Кроме того, в сухих корзинках содержатся производные апигенина, лютеолина и кверцетина, кумарины (герниарин и умбеллиферон), полииновые соединения, свободные органические кислоты (каприловая, антемисовая, изовалериановая, салициловая), полисахариды[33], фитостерины, дубильные и слизистые вещества, горечи, витамины (никотиновая и аскорбиновая кислоты), камедь, каротин, белковые вещества, а также гликозиды апигенин и герниарин[56]. Флавоноидов цветки ромашки аптечной содержат в два раза больше, чем цветки и трава таких известных лекарственных растений, как ноготки лекарственные (Calendula officinalis) или тысячелистник обыкновенный (Achillea millefolium)[57].

Апигенин найден в белых язычковых цветках, а гликозиды кверцетина — в жёлтых трубчатых[58][56].

Соцветия содержат незначительное количество алкалоидов (в листьях и стеблях не обнаружены)[59].

Самая ценная составная часть эфирного масла — ромашковый азулен хамазулен (его содержание в масле колеблется от 1,64 до 8,99 %, в среднем 4,6 %[58]). Селекционные сорта содержат хамазулена в масле более 10 %. Хамазулен образуется при перегонке сырья с водяным паром из содержащихся в корзинках лактонов матрицина[16] и матрикарина[60]. Кроме хамазулена, в масле обнаружены и другие сесквитерпеноиды (до 50 %) — фарнезен, бисаболол, бисабололоксиды А и В, монотерпен мирцен и другие[33][56]. Хамазулен переходит в водный настой цветков[58], но при кипячении частично разлагается[61].

А. А. Гроссгейм указывал на ромашку аптечную как на растение, содержащее небольшое количество витаминов A и C[62]. По другим данным, в растениях, собранных в середине июля, содержание витамина C составляло 223 (в листьях) и 135 (в стеблях) мг%[63].

В золе содержатся (в процентах): калий — 37,35; кальций — 16,33; хлор — 10,8; фосфор — 3,34; сера — 2,4; магний — 3,6; диоксид кремния — 2,0[64].

Биологическая активность лекарственного сырья

В ходе экспериментальных исследований была выявлена различная биологическая активность ромашки аптечной, в том числе были доказаны её антидепрессантные и анксиолитические свойства, была доказана целесообразность использования экстрактов и отдельных компонентов растения при лечении стоматитов, флебитов и вагинитов[5].

Эфирное масло ромашки («ромашковое масло») обладает дезинфицирующим и потогонным действием, уменьшает образование газов, снимает боли, ослабляет воспалительные процессы, нормализует нарушенную функцию желудочно-кишечного тракта, возбуждающе действует на центральную нервную систему: усиливает и учащает дыхание, увеличивает число сердечных сокращений, расширяет сосуды головного мозга[60]. В больших дозах эфирное масло ромашки вызывает головную боль и общую слабость[51]. Эфирное масло ромашки в экспериментах на животных усиливает рефлекторную деятельность, возбуждает продолговатый мозг, усиливает и учащает дыхание, учащает ритм сердца, расширяет сосуды мозга; при больших дозах могут наступить угнетение центральной нервной системы и понижение мышечного тонуса[65].

Хамазулен и матрицин обладают противовоспалительным, седативным и местноанестезирующим свойствами, остальные фракции масла не активны[58]. Хамазулен обладает противоаллергическим свойством[66], активизирует функцию иммунной системы[67]. Апигенин, апиин и герниарин обладают умеренной спазмолитической активностью[60]: расслабляют гладкую мускулатуру и обезболивают при кишечных спазмах[58]. Герниарин обладает потогонными свойствами[56].

Лекарственное применение

 src=
Ромашка аптечная в «Саду Здравия» — книге, ставшей одним из первых печатных травников в истории (издание 1487 года, Аугсбург). Гравюра на дереве, гравёр Эрхард Ройвих[de]

Целебные свойства ромашки аптечной известны давно. Древнегреческие врачи Гиппократ (V—IV века до н. э.) и Диоскорид (I век) рекомендовали её для успокоения болей и судорог[68]. В I столетии Плиний Старший, отмечая, что ромашку высоко ценил сам бог врачевания Асклепий, писал, что все части растения можно использовать как противоядие при укусах змей, отвар — как мочегонное, при болезнях печени, чрезмерном выделении жёлчи, заболеваниях глаз, а разжёванным растением можно лечить язвы[7]. Известны слова античного медика Галена (II—III века), что «ромашка по нежности действия недалека от розы». Авиценна (X—XI века) утверждал, что ромашка — «полезнейшее средство от изнурения, ибо теплота её походит на теплоту животного»[68]. В дидактической поэме «О свойствах трав» (лат. De viribus herbarum) Одо из Мёна (XI век) указывал, что ромашка

…мочу, если выпить с вином, вызывает, камни крушит в пузыре, очищает и регулы тоже… Колики так унимают и вздутие гонят желудка этим питьём… Тем, кто страдает желтухой, отвар помогает ромашки выпитый, и превосходно он печени лечит страданья; вместе с вином, сообщают, он плод недоношенный гонит. …ромашку зелёную мочат в уксусе; голову вымой — не сыщешь целебнее мази…[69]

Однако в XVIII—XIX веках ромашка постепенно была оттеснена и в начале XX столетия применялась в основном в народной медицине, где продолжала занимать прочные позиции[70].

В современной научной медицине используют настои и отвары цветочных корзинок ромашки и её эфирное масло. Цветки ромашки применяют в составе желудочных, потогонных и мягчительных сборов внутрь и наружно[33][58].

Настой цветочных корзинок ромашки оказывает противовоспалительное, кровоостанавливающее, антисептическое, слабое вяжущее, болеутоляющее, седативное, противосудорожное, потогонное, желчегонное действие.

Надземная часть в составе сложного сбора в эксперименте проявляет радиозащитные свойства: при облучении способствует активной компенсации на ранних сроках развития лучевой болезни, одновременно оказывает гастропротективное действие[71]; проявляет цитостатические свойства в культуре лимфобластоидных клеток человека (лимфома Беркитта)[72].

Сумма фенольных соединений, обнаруженных в ромашке, при экспериментальном отёке лёгких оказывает защитное действие на клеточные сосудистые мембраны[73].

Препараты ромашки аптечной внутрь назначают как потогонное, ветрогонное, спазмолитическое средство при расстройствах менструаций[60], спазмах кишечника, метеоризме, поносах, гастритах, колитах; наружно — для полоскания рта, зева и горла, для клизм и ванн, как мягчительное и противовоспалительное средство в виде припарок из распаренных цветков ромашки и бузины чёрной. Отвар ромашки используют также для промывания гноящихся ран и как примочку для глаз. Хамазулен и его синтетические аналоги используют для лечения бронхиальной астмы, ревматизма, аллергических гастритов и колитов, экземы, ожогов рентгеновскими лучами[74][58]. Хамазулен усиливает регенеративные процессы и ослабляет аллергические реакции, обладает анестезирующими свойствами[60]. А. Я. Губергриц и Н. И. Соломченко указывали (1966), что в клинике Донецкого мединститута широко применяли настой ромашки для промывания кишечника (так называемые сифонные клизмы) при лечении хронических (язвенных) колитов, часто не поддававшихся другим видам лечения[37].

В сборах с другими растениями ромашку используют также при аденоме простаты, хроническом гломерулонефрите, хроническом простатите и шеечном цистите[75].

Соцветия в фитобальнеологии используют при лечении постдизентерийного колита[76], дисбактериоза, хронических гастритов[77]; в эндокринологии — для нормализации функций эндокринных желёз и обменных процессов; в акушерстве и гинекологии — при дисменорее, альгодисменорее, вульвите, эндоцервиците, вагините, трещинах сосков у кормящих матерей; в стоматологии — при пародонтозе, гингивите, периодентите, стоматите; в дерматологии — как депигментирующее, антимикотическое, при себорее, гиперкератозе волосистой части головы[78].

В гомеопатии эссенцию ромашки аптечной применяют при диспепсии у детей, экссудативном диатезе, спазмах желудка, метеоризме[78].

Ромашковое масло применяют в ароматерапии при бессоннице[67], мигрени, воспалении кожных покровов, а также при ожогах и экземах[79], рекомендуется при астме, бронхитах, кашле, гриппе, циститах, раздражительности, полезно для детей и людей преклонного возраста. Масло применяется наружно вместе с растительным маслом, внутрь с мёдом, а также в виде ингаляций, ванн, аппликаций и компрессов. Запах ромашкового масла характеризуется как глубокий, слегка горьковатый, тёплый, тяжеловесный. Он относится к седативным ароматам[80]. Запах ромашки снимает головную боль, чувство тяжести в затылке, мышцах, улучшает деятельность головного мозга при умственном утомлении, снимает раздражение и успокаивает вспышки ярости[81]. Ароматерапевты рекомендуют принимать ромашковое масло, разведённое в воде, при болях в кишечнике; разведённое в чае из ромашки — при нервном тике; разведённое в воде с мёдом — при раздражительности[82]. При депрессии профессиональный ароматерапевт Джоан Редфорд рекомендует применять ромашковое масло в горелке или в ванне[83]. Сушёная ромашка, входя в состав ароматических травяных подушек, способствуют расслаблению мышц[84]. Аппликации с ромашковым маслом помогают предотвратить аллергические реакции после укуса насекомых, рекомендуются при ушибах. Примочки с ромашковым маслом применяют при тепловом ударе и растяжении связок, растирания — при солнечном ожоге, бессоннице. На раны накладывают повязки с ромашковым маслом, а при зубной боли накладывают на больной зуб ватный шарик с маслом[85]. При раздражении кожи у новорождённых применяют массаж, ванны, аромалампу с ромашковым маслом[86].

В русской народной медицине отвар и настой соцветий применяют при малярии, золотухе, бессоннице[87], респираторных инфекциях, женских болезнях, послеродовых метроррагиях, желудочных коликах, заболеваниях органов желудочно-кишечного тракта, неврозах; наружно (промывания) — при болезнях глаз; в Сибири в сборе (ванны, примочки) — при остеомиелите; в Средней Азии — при атонии желудка, головокружениях, головной и зубной боли[88], а корни — как желчегонное, отхаркивающее, при метеоризме[78]; в Болгарии (отвар соцветий в виде ингаляций) — при гриппе[88], а ванны — при потливости ног[61]; во Франции настой — при переутомлении, физической перегрузке, пересыщении кофе и табаком, при простуде[61]; в Польше — как средство, повышающее аппетит, а наружно — при ожогах, обморожениях, ранах и от выпадения волос[87]. В США готовят чай из ромашки с сахаром и сливками; считают, что, выпитый на ночь, он вызывает покойный сон[87].

В тибетской медицине отвар используют при респираторных инфекциях, острой и хронической ангине, ларингите, трахеите[89], а в корейской медицине — при бронхиальной астме, ревматизме, гастритах, экземах, лучевых поражениях, проктите, ларингите, стоматите[88].

Препараты ромашки лекарственной противопоказаны при беременности и склонности к поносам[90].

Готовые лекарственные формы

 src=
Ротокан

Применение в косметике

 src=
Косметические средства с ромашкой

Известна фотозащитная эффективность экстрактов ромашки. В косметике применяется в товарах для детей (мыло, кремы, лосьоны), зубных пастах, кремах для лица и рук, губных помадах, средствах для загара, маслах для ухода за кожей тела, шампунях и ополаскивателях[95][96].

В экстракте ромашки содержатся флавоноиды в сочетании с витамином C, что обеспечивает антиоксидантный комплекс, защищающий кожу от неблагоприятного воздействия окружающей среды. Поэтому его вводят в состав декоративной косметики нового поколения (с биологически активными добавками)[97].

В быту отваром ромашки моют лицо, полагая, что кожа при этом приобретает бархатистость и мягкость[58]. Экстракт ромашки обладает свойством абсорбировать токсины и продукты клеточного метаболизма. Косметологи рекомендуют им умываться вместо мыла[98]. Экстракт ромашки входит в состав очищающих косметических средств, тоников, средств по уходу за губами[99]. Косметические маски, в состав которых входит ромашковое масло, рекомендуются для сухой кожи и способствуют её очищению и регенерации, улучшению структуры[100]. Настойка ромашки входит в состав питательных кремов, которые нормализуют обменные процессы в коже, тонизируют и питают её[101].

Экстракт ромашки оказывает на кожу противовоспалительное, противоаллергическое, смягчающее, обезболивающее, увлажняющее, регенерирующее, успокаивающее и ранозаживляющее действие. Ромашка входит в состав косметических средств по уходу за чувствительной и проблемной кожей лица[99]. Отваром ромашки умываются при стойкой красноте лица и розовых угрях[102]. Экстракт ромашки входит в состав средств для и после бритья, дезинфицируя и смягчая кожу[101][99].

Ромашка аптечная, наряду с алоэ настоящим, стала обязательным компонентом увлажняющей губной помады и другой декоративной косметики. Содержащиеся в ней полисахариды и муконополисахариды обладают способностью образовывать в воде полимерную сетку, а на коже стремятся образовать плёнку, которая удерживает влагу. Влажность у поверхности кожи создаёт условия для действия флавоноидов — водорастворимых антиоксидантов. Полисахариды и флавоноиды обладают также ранозаживляющим свойством и при появлении мелких ранок не дают им проникнуть внутрь[103]. Экстракт ромашки входит в состав увлажняющих кремов для любого типа кожи лица[101]. Из отвара или настоя ромашки делают примочки на глаза для предотвращения их усталости, воспаления и покраснения[104]. При сухой коже рук, появлении трещин ванночки из отвара ромашки оказывают смягчающее действие[105]. Эфирное масло ромашки входит в состав антицеллюлитных кремов[106].

Отваром ромашки рекомендуется споласкивать жирные волосы после их мытья или очищать их смесью крепкого настоя ромашки и спирта. Для сухих волос можно в домашних условиях приготовить крем из настоя ромашки и ланолина. Настой из смеси стеблей или корней ревеня, цветков ромашки и чая окрашивает волосы в цвет червонного золота. Существуют различные рецепты осветления волос с помощью ромашки[107]. Настой ромашки оказывает лёгкое окрашивающее действие на светлые волосы, придавая им золотистый оттенок[58]. Для укрепления светлых волос рекомендуется их смазывать настойкой смеси ромашки и розмарина[107].

Смесь из ромашки, чистотела, череды и других растений в украинском Полесье использовали для приготовления душистых ванн и купелей для грудных детей[108].

Другое применение

В пищевой промышленности эфирное масло ромашки применяется для ароматизации ликёров, вин (например, хереса) и горьких настоек[109], в качестве пряности используются листья ромашки[110][111]. Надземную часть используют как замену чая[78].

Трава ромашки аптечной из-за резкого запаха, обусловленного присутствием в ней эфирного масла, на пастбище скотом почти не поедается, хотя из сена животными она не выбрасывается. В сушёном виде ромашка не портит вкуса молока, но, съеденная в свежем виде, придаёт молоку неприятный привкус. Корм для лошадей[88].

Цветками можно окрашивать шерсть в жёлтый цвет[112], а натуральный шёлк — в светло-жёлтый[113]. В Польше отваром цветков ромашки окрашивают «крашенки»[114].

В ветеринарии настой применяют так же, как и в практической медицине, и, кроме того, при интоксикациях, гельминтозах, анурии, судорогах у лошадей, чуме у собак, параличе у овец, желтухе у рогатого скота[115], порошок — против эктопаразитов птиц[88]. В составе препарата хамазол соцветия предложены для лечения и профилактики мастита у коров[116].

Из остатков сырья (шрота) можно получать токоферол[117].

Эфирный экстракт ингибирует вирус табачной мозаики[88]. Садоводы-любители применяют ромашку против тлей, клещей, мелких гусениц[52]. Семена ромашки аптечной, погружённые в воду, выделяют клейкую слизь, в которой склеиваются и погибают личинки комаров[118].

Ромашковое масло употребляется как растворитель при окрашивании фарфоровых изделий[119].

Ботаническая классификация

 src=
Описание Matricaria chamomilla в работе Карла Линнея Species plantarum (1753, том 2, страница 891). Видовой эпитет «chamomilla» вынесен на поля страницы справа от текста

Карл Линней отнёс этот вид к роду Matricaria L. (1753), однако позже ботаники нередко выделяли этот вид вместе с некоторыми другими в род Chamomilla S.F.Gray (Ромашник, или Лекарственная ромашка, или Хамомилла). В части русскоязычной литературы такой взгляд на таксономическое положение этого вида распространён до настоящего времени[120].

Другие современные русскоязычные источники, а также современные англоязычные источники подтверждают таксономическое положение этого вида, предложенное Линнеем[2].

Вид описан из Западной Европы (лат. Habitat in Europæ agris, cultis), тип хранится в гербарии Карла Линнея в Лондоне[121].

Таксономическое положение

Ромашка аптечная вместе ещё примерно с 20 видами образует род Ромашка (Matricaria) в составе подтрибы Ромашковые (Matricariinae) трибы Антемидеевые (Anthemideae) подсемейства Астровые (Asteroideae) семейства Астровые, или Сложноцветные (Asteraceae)[122].

ещё 11 подсемейств, в том числе Barnadesioideae, Cichorioideae (Цикориевые), Mutisioideae, Stifftioideae, Wunderlichioideae[123] ещё 13 подтриб[124] ещё около 20 видов, включая ромашку пахучую семейство Астровые, или Сложноцветные триба Пупавковые, или Антемидеевые род Ромашка порядок Астроцветные подсемейство Астровые подтриба Ромашковые
Ромашка аптечная
ещё 12 семейств (согласно Системе классификации APG III), в том числе Колокольчиковые, Стилидиевые ещё около двадцати триб, в том числе Астровые и Крестовниковые ещё четыре рода, в том числе Тысячелистник

Синонимы

По информации базы данных The Plant List (2010), в синонимику вида входят следующие названия[125]:

  • Camomilla deflexa Gilib., nom. inval.
  • Chamaemelum suaveolens E.H.L.Krause
  • Chamaemelum vulgare Bubani
  • Chamomilla chamomilla (L.) Rydb., nom. illeg.
  • Chamomilla courrantiana DC.
  • Chamomilla officinalis K.Koch
  • Chamomilla patens Gilib.
  • Chamomilla recutita (L.) Rauschert — Ромашник обыкновенный, или Лекарственная ромашка обыкновенная, или Хамомилла ободранная, или Хамомилла обыкновенная
  • Chamomilla recutita subsp. bayeri
  • Chamomilla vulgaris Gray
  • Chrysanthemum chamomilla (L.) Bernh.
  • Chrysanthemum suaveolens (L.) Cav.
  • Courrantia chamomilloides Sch.Bip.
  • Matricaria bayeri Kanitz
  • Matricaria capitellata Batt. et Pit.
  • Matricaria chamomilla f. kochiana (Sch.Bip.) Fiori et Paol.
  • Matricaria chamomilla subsp. pusilla (Willd.) Holmboe
  • Matricaria chamomilla var. recutita (L.) Grierson
  • Matricaria chamomilla var. recutita (L.) Fiori
  • Matricaria chamomilla f. suaveolens Fiori et Paol.
  • Matricaria courrantiana DC.
  • Matricaria exigua Tuntas
  • Matricaria kochiana Sch.Bip.
  • Matricaria pusilla Willd.
  • Matricaria recutita L.
  • Matricaria recutita var. coronata (Boiss.) Halácsy
  • Matricaria recutita var. kochiana (Sch.Bip.) Greuter
  • Matricaria recutita var. recutita L.
  • Matricaria salina (Schur) Schur
  • Matricaria suaveolens L.
Ботанические иллюстрации разных лет Matricaria recutita Sturm13045.jpg Matricaria chamomilla — Flora Batava — Volume v4.jpg Illustration Matricaria chamomilla0.jpg 165px 182 Matricaria chamomilla L.jpg 12 Matricaria chamomilla.jpg Якоб Штурм,
Deutschlands Flora in Abbildungen,
1796 Ян Копс,
Flora Batava,
1822 О. В. Томе,
Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz,
1885
Köhler's Medizinal-Pflanzen,
1887 А. Маскле,
Atlas des plantes de France,
1891 К. А. М. Линдман,
Bilder ur Nordens Flora,
1917—1926
 src=
Ромашка аптечная на почтовой марке Германской Демократической Республики 1978 года выпуска

Комментарии

  1. …chamaemelon, quoniam odorem mali habeat… (лат.)
  2. «Атлас лекарственных растений СССР» (1962) утверждал, что недопустимыми примесями к сырью считаются как растения других видов рода Ромашка (отличаются неполым ложем корзинки), так и растения со схожими соцветиями, относящиеся к другим родам астровых — пупавке (Anthemis) (в отличие от ромашки аптечной ложе корзинки усажено плёнчатыми прицветниками), пиретруму (Pyrethrum), нивянику (Leucanthemum)[21].
  3. По Гаммерман и Грому — от 0,12 до 0,5 %[16], по XI Государственной фармакопее — не менее 0,3 %.

Примечания

  1. Об условности указания класса двудольных в качестве вышестоящего таксона для описываемой в данной статье группы растений см. раздел «Системы APG» статьи «Двудольные».
  2. 1 2 Иллюстрированный определитель растений Ленинградской области / Под ред. А. Л. Буданцева и Г. П. Яковлева. — М.: Т-во науч. изданий КМК, 2006. — С. 559. — ISBN 5-87317-260-9.УДК 373 372.8 378 58.
  3. Флора европейской части СССР, 1994, с. 129.
  4. Губанов и др., 2004, с. 459.
  5. 1 2 Предисловие // Растительные ресурсы России: Дикорастущие цветковые растения, их компонентный состав и биологическая активность / Отв. ред. А. Л. Буданцев. — СПб.М. : Товарищество научных изданий КМК, 2013. — Т. 5. Семейство Asteraceae (Compositae), кн. 2. Роды Echinops — Youngia. — С. 3—5. — 312 с. — 700 экз.ISBN 978-5-87317-939-8.
  6. Чухно (ред.), 2007, Ромашка непахучая, с. 1087—1088.
  7. 1 2 Gaius Plinius Secundis. Naturalis Historiae / Karl Friedrich Theodor Mayhoff ed. — Lipsiae: Teubner, 1906. — Vol. 22.
  8. 1 2 Черных П. Я. Историко-этимологический словарь современного русского языка. — М.: Русский язык, 1993. — Т. 2. — С. 122.
  9. 1 2 3 4 Меркулова, 1967.
  10. Фасмер М. Этимологический словарь русского языка. — Прогресс. — М., 1964—1973. — Т. 3. — С. 499—500.
  11. Светличная Е. И., Толок И. А. Этимологический словарь латинских ботанических названий лекарственных растений : Учеб. пос. для студ. вузов / Мин-во охраны здоровья Украины; Нац. фарм. ун-т. — Харьков: Изд-во НФаУ: Золотые страницы, 2003. — С. 62. — ISBN 966-615-203-7.
  12. Анненков, 1878, с. 209.
  13. 1 2 3 4 5 Победимова, 1961, с. 149.
  14. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 Губанов, Фоменко, 1978, с. 199—200.
  15. 1 2 3 Победимова, 1961, с. 148.
  16. 1 2 3 4 5 6 Гаммерман, Гром, 1976, с. 255.
  17. Победимова, 1961, с. 147.
  18. 1 2 3 4 5 Доброхотов В. Н. Семена сорных растений. — М.: Изд-во сельскохоз. лит-ры, журналов и плакатов, 1961. — С. 374.
  19. Числа хромосом цветковых растений флоры СССР: Семейства Aceraceae — Menyanthaceae / Под ред. акад. А. Л. Тахтаджяна. — Л.: Наука, 1990. — С. 178.
  20. 1 2 Мальцева М. В. Особенности прорастания семян лекарственных культур // Изучение и использование лекарственных растительных ресурсов СССР. — Л.: Медицина, 1964.
  21. 1 2 3 4 Атлас лекарственных растений СССР, 1962, с. 490.
  22. 1 2 Кросмо Э. Сорные растения современного земледелия. — М.—Л.: Сельхозгиз, 1933.
  23. 1 2 3 4 Атлас лекарственных растений СССР, 1962, с. 491.
  24. 1 2 Губанов, Фоменко, 1978, с. 200.
  25. 1 2 3 4 Лекарственные растения СССР (культивируемые и дикорастущие) / Под. ред. А. А. Хотина и И. А. Губанова. — М.: Колос, 1967.
  26. 1 2 Губанов, Фоменко, 1978, с. 201.
  27. Васильченко И. Т. Определитель всходов сорных растений. — М.—Л.: Сельхозгиз, 1937.
  28. Губанов, Фоменко, 1978, с. 201—202.
  29. 1 2 3 Ивашин, 1959.
  30. 1 2 Губанов, Фоменко, 1978, с. 202.
  31. Серёгин А. П. Флора Владимирской области : Конспект и атлас / При участии Е. А. Боровичёва, К. П. Глазуновой, Ю. С. Кокошниковой, А. Н. Сенникова. — Тула: Гриф и К, 2012. — С. 432.
  32. Полуденный и др., 1979, с. 165.
  33. 1 2 3 4 5 6 7 8 Блинова и др., 1990, с. 232.
  34. 1 2 Сандина и др., 1993, с. 146.
  35. Шмальгаузен И. Флора средней и южной России, Крыма и Северного Кавказа. Руководство для определения семенных и высших споровых растений. — Киев: Тип. т-ва И. Н. Кушнерев и К., 1897. — Т. второй. Двудольные, сростнолепестные и безлепестные, однодольные, голосеменные и высшие споровые. — С. 67.
  36. Атлас ареалов и ресурсов лекарственных растений СССР / Ред. П. С. Чиков. — М.: ГУГК, 1983. — С. 292.
  37. 1 2 Губергриц А. Я., Соломченко Н. И. Лекарственные растения Донбасса. — 2-е изд., перераб. и доп. — Донецк: Донбасс, 1966. — С. 178.
  38. Гаммерман А. Ф., Шасс Ю. Ю. Схематические карты распространения важнейших лекарственных растений СССР. — М.—Л.: Изд-во АН СССР, 1954.
  39. Романовский О. Возделывание лекарственной ромашки у подмосковных крестьян // Вестн. сел. хоз-ва. — 1916. — № 20.
  40. Губанов, Фоменко, 1978, с. 203.
  41. Закордонець А. І. Вплив довжини дня і температури на тривалість вегетаційного періоду і врожайність суцвіть ромашки аптечної // Укр. бот. журн. — 1958. — № 4. (укр.)
  42. Гиндич Н. Н., Шеберстов В. В. Некоторые особенности минерального питания ромашки аптечной // Сб. науч. работ ВНИИ лекарств. раст. — 1971. — Вып. 3.
  43. Полуденный Л. В. Влияние удобрений и сроков посева на урожай ромашки аптечной // Тр. ВНИИ лекарств. раст. — 1968. — Т. 13.
  44. Пескова Р. Е. Влияние микроудобрений на урожай, качество цветков аптечной ромашки и листьев перечной мяты // Изв. АН ЛатвССР. — 1968. — № 7.
  45. Гиндич Н. Н. Отзывчивость ромашки аптечной и валерианы лекарственной на известкование // Тр. ВНИИ лекарств. раст. — 1968. — Т. 13.
  46. Саматадзе Т. Е. и др. Сравнительное изучение геномов двух тетраплоидных видов Matricaria L. с использованием С/DAPI-дифференциального окрашивания и флуоресцентной гибридизации in situ (FISH) // Новые и нетрадиционные растения и перспективы их использования : Мат-лы IX межд. симпозиума. — М.: Изд-во РУДН, 2011. — Т. III. — С. 81.
  47. Глазова М. В. Подмосковная — тетраплоидный сорт ромашки аптечной // Лекарственное растениеводство : Научно-тех. реф. сб. — М.: Мин-во мед. пром-сти, 1977. — Вып. 11. — С. 5.
  48. 1 2 3 4 5 Ромашка // Большая советская энциклопедия, 1969—1978.
  49. 1 2 Полуденный и др., 1979, с. 166.
  50. Носырев В. И., Островский Н. И. Тли — вредители лекарственных растений // Тр. ВНИИ лекарств. раст. — 1968. — Т. 13.
  51. 1 2 Максютина Н. П. и др. Растительные лекарственные средства / Под ред. Н. П. Максютиной. — Киев: Здоров'я, 1986. — С. 217.
  52. 1 2 Куприянов, 2003.
  53. Flores Chamomillae // Государственная фармакопея СССР. — 11-е изд., доп. — М.: Медицина, 1989. — Т. 2. Общие методы анализа. Лекарственное растительное сырьё. — С. 239—241. — 400 с. — ISBN 5-225-00382-6.
  54. 1 2 Strese, 2008.
  55. Муравьёва Д. А., Самылина И. А., Яковлев Г. П. Цветки ромашки — Flores Chamomillae // Фармакогнозия : Учебн. / Учеб. лит.; для студ. фарм. вузов. — 4-е изд., перераб. и доп. — М.: Медицина, 2002. — С. 259. — ISBN 5-225-04714-9.
  56. 1 2 3 4 5 Сандина и др., 1993, с. 146—147.
  57. Тихонов Б. Б. и др. Комплексная экстракция гликанов и флавоноидов из растительного сырья // Вестник ТвГТУ. — 2011. — Т. 128, вып. 19. — С. 57—63.
  58. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Гаммерман, Гром, 1976, с. 257.
  59. Баньковский А. П., Зарубина М. П., Сергеева Л. И. Исследование растений, применяемых в народной медицине, на содержание алкалоидов // Тр. Всес. н.-и. ин-та лекарств. растений. — 1947. — Вып. IX.
  60. 1 2 3 4 5 Атлас лекарственных растений СССР, 1962, с. 492.
  61. 1 2 3 Ковалёва, 1972, с. 212.
  62. Гроссгейм А. А. Растительные богатства Кавказа. — 2-е изд. — М.: МОИП, 1952. — С. 222, 253.
  63. Вахрушева В. А. Аскорбиновая кислота в дикорастущих растениях // Тр. Ижевск. гос. мед. ин-та. — 1951. — Т. 13.
  64. Ларин И. В. и др. Кормовые растения сенокосов и пастбищ СССР / Под ред. И. В. Ларина; Всес. н.-и. ин-т кормов им. В. Р. Вильямса. — М.—Л.: Госсельхозиздат, 1956. — Т. III. Двудольные (Гераниевые — Сложноцветные). Общие выводы и заключения. — С. 464.
  65. Турова А. Д., Сапожникова Э. Н. Лекарственные растения СССР и их применение. — 4-е изд., стереотип. — М.: Медицина, 1984. — С. 161—162.
  66. Путырский, Прохоров, 2000, с. 31.
  67. 1 2 Лавренова, 2005, с. 47.
  68. 1 2 Котенко К. От любовного напитка к современному препарату // Природная медицина/Medical Nature : журнал. — 2010. — Вып. 2. — С. 54.
  69. Цит. по: Куприянов А. Н. Путешествие ромашки // Биология : журнал. — 2003. — Вып. 24.
  70. Крылов Г. В. Травы жизни и их искатели. — Изд. 2-е, доп. — Новосибирск: Зап.-Сиб. книж. изд-во, 1972. — С. 285.
  71. Нуриева Л. П., Бикуридзе А. Д., Перинова Л. A. Разработка и изучение радиозащитных препаратов // Мат-лы 1-го межд. науч. конгр.: Традиционная медицина и питание. Теоретические и практические аспекты. — М., 1994. — С. 143.
  72. Спиридонов Н. А., Архипов В. В. Цитостатическое действие лекарственных растений на лимфобластоидные клетки в культуре // Хим.-фармац. журн. — 1994. — Т. 28, № 9. — С. 49—51.
  73. Ларьяновская Ю. Б. Влияние фенольного комплекса ромашки аптечной на экссудативные проявления в аэрогематическом барьере и тканях лёгких крыс при экспериментальном отёке лёгких // Структурно-функциональные единицы и их компоненты в органах висцеральных систем в норме и патологии. — Харьков, 1991. — С. 142.
  74. Блинова и др., 1990, с. 233.
  75. Ефремов А. П., Шрётер А. И. Травник для мужчин. — М.: Асадаль, 1996. — С. 222. — ISBN 5-89309-001-2.
  76. Яковлев А. И., Горин А. Г. Полисахаридный состав пектинового комплекса из соцветий ромашки лекарственной // Мат-лы 3-го Всерос. съезда фармацевтов. — Свердловск, 1975. — С. 314—316.
  77. Григорян Э. Г., Сохикян И. Г. Использование лекарственных растений с бальнеофизиофакторами в лечении органов пищеварения // Актуальные вопросы курортной фитотерапии. — Пятигорск, 1985. — С. 38—39.
  78. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Сандина и др., 1993, с. 147.
  79. Войткевич С. А. Эфирные масла для парфюмерии и ароматерапии. — 1999. — С. 116. — ISBN 5-89703-008-1.
  80. Лавренова, 2005, с. 20—26.
  81. Лавренова, 2005, с. 6.
  82. Лавренова, 2005, с. 33.
  83. Лавренова, 2005, с. 55.
  84. Лавренова, 2005, с. 48.
  85. Лавренова, 2005, с. 60—63.
  86. Лавренова, 2005, с. 76.
  87. 1 2 3 Ковалёва, 1972, с. 214.
  88. 1 2 3 4 5 6 Сандина и др., 1993, с. 148.
  89. Гусева А. П. Применение важнейших растений тибетской медицины по рецептам врача П. А. Бадмаева // Элеутерококк и другие адаптогены из дальневосточных растений. — Владивосток, 1966. — Вып. 7. — С. 309—323.
  90. Фитотерапия с основами клинической фармакологии : Справочник / Под ред. В. Г. Кукеса. — М.: Медицина, 1999. — С. 64. — ISBN 5-225-04426-3.
  91. Ромазулан (недоступная ссылка с 14-06-2016 [976 дней]): Регистр лекарственных средств России, 2012. (Проверено 29 ноября 2012)
  92. Алором (недоступная ссылка с 14-06-2016 [976 дней]): Регистр лекарственных средств России, 2012. (Проверено 17 декабря 2012)
  93. Арфазетин (недоступная ссылка с 14-06-2016 [976 дней]): Регистр лекарственных средств России, 2012. (Проверено 17 декабря 2012)
  94. Ротокан (недоступная ссылка с 14-06-2016 [976 дней]): Регистр лекарственных средств России, 2012. (Проверено 17 декабря 2012)
  95. Ромашка лекарственная — рецепты народной медицины.
  96. Косметология: препараты, процедуры, пластические операции : Практ. энцикл. — М.: СИА Интернешнл ЛТД; ТФ Мир; Эксмо, 2005. — 640 с.
  97. Марголина и др., 2001, с. 119—122.
  98. Марголина и др., 2001, с. 141.
  99. 1 2 3 Бардина, 2001, с. 80—81.
  100. Лавренова, 2005, с. 63—64.
  101. 1 2 3 Путырский, Прохоров, 2000, с. 543.
  102. Путырский, Прохоров, 2000, с. 538.
  103. Марголина и др., 2001, с. 118—119.
  104. Путырский, Прохоров, 2000, с. 561.
  105. Путырский, Прохоров, 2000, с. 566—567.
  106. Марголина и др., 2001, с. 204.
  107. 1 2 Путырский, Прохоров, 2000, с. 572—581.
  108. Игнатенко (Колодюк) И. В. Лекарственные растения в народной медицине украинцев Полесья (по полевым этнографическим материалам) // Этноботаника: растения в языке и культуре / Отв. ред. В. Б. Колосова, А. Б. Ипполитова; Acta Linguistica Petropolitana; Тр. Ин-та лингв. иссл. РАН. — СПб.: Наука, 2010. — Т. VI. Ч. 1. — С. 209.
  109. Фёдоров Ал. А., Артюшенко З. Т. Атлас по описательной морфологии высших растений. Соцветие / АН СССР; Бот. ин-т им. В. Л. Комарова. — Л.: Наука, Лен. отд, 1979. — С. 20.
  110. Алтымышев А. Лекарственные богатства Киргизии (природного происхождения). — Фрунзе: Кыргызстан, 1976. — С. 168—169.
  111. Кох З. Пряности и ароматические травы / Пер. с нем. В. Чесмарёва. — М.: Кристина и К°, 1998. — С. 20. — 192 с. — ISBN 5-87889-155-7.
  112. Дудченко Л. Г. и др. Пряно-ароматические и пряно-вкусовые растения : Справ. — Киев: Наукова думка, 1989. — С. 203.
  113. Путырский, Прохоров, 2000, с. 631.
  114. Пасхальные «писанки» и «крашенки» в Польше (неопр.). Про жизнь, работу и отдых в Польше. Проверено 29 декабря 2012. Архивировано 5 января 2013 года.
  115. Гринцевич О. М. Лекарственные растения Западной области // Мат-лы к изучению естеств. производит. сил зап. областей. — Смоленск, 1933. — Вып. 3. — С. 19—127.
  116. Крузе И. Э. и др. Создание ветеринарных профилактических средств для борьбы с маститами // Фармация. — Рига, 1989. — С. 118—121.
  117. Тимофеев В. В. Биологически активные вещества в отработанном растительном сырье от производства фитохимических препаратов // Тез. докл. 4-го съезда фармацевтов УССР. — Запорожье, 1984. — С. 182.
  118. Оганесян В. С. Методы сокращения численности комаров в природе // Биол. журн. Армении. — 2012. — № 3. — С. 114.
  119. Губанов И. А., Крылова И. Л., Тихонова В. Л. Дикорастущие полезные растения СССР / Отв. ред. Т. А. Работнов. — М.: Мысль, 1976. — С. 325. — (Справочники-определители географа и путешественника).
  120. Маевский П. Ф. Флора средней полосы европейской части России. — 10-е, испр. и доп. изд. — М.: Т-во науч. изданий КМК, 2006. — С. 505. — ISBN 5-87317-321-5.
  121. Губанов, Фоменко, 1978, с. 198.
  122. Полный список родов подтрибы Matricariinae // Germplasm Resources Information Network (GRIN) — 10 апреля 2011. (англ.) (Проверено 27 ноября 2012)
  123. Subfamilies and tribes for Asteraceae // Germplasm Resources Information Network (GRIN). (англ.) (Проверено 15 января 2013)
  124. Подсемейство Asteroideae // Germplasm Resources Information Network (GRIN) — 6 января 2011. (англ.) (Проверено 27 ноября 2012)
  125. Matricaria chamomilla L. is an accepted name (англ.). The Plant List (2010). Version 1. Published on the Internet; http://www.theplantlist.org/. Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden (2010). Проверено 12 декабря 2012. Архивировано 17 декабря 2012 года.
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Авторы и редакторы Википедии

Ромашка аптечная: Brief Summary ( 俄語 )

由wikipedia русскую Википедию提供
 src= Ромашка аптечная, цветущее растение

Последующие листья по строению приближаются к листьям взрослого растения. Ювенильные растения развиваются медленно — лишь через 20—40 дней после появления всходов формируется розетка из 6—10 листьев и начинает вытягиваться стебель. Генеративный период протекает довольно быстро. Цветение начинается через 30—50 дней после появления всходов. Первыми распускаются цветки корзинки, расположенной на главной оси, затем корзинки боковых побегов. Каждая корзинка цветёт в течение 8—10 дней (по другим сведениям, около трёх недель). Во время цветения продолжается рост главной оси, и особенно интенсивно удлиняются оси второго порядка. К концу цветения их длина, как правило, превышает длину главной оси. В свою очередь, боковые ветви дают пазушные побеги, и к концу вегетации ветвление может достигать третьего и четвёртого порядков. Оси всех порядков заканчиваются соцветиями, число их на одном растении составляет несколько десятков, а у отдельных мощно развитых экземпляров — даже более сотни. Вследствие разновременного развития боковых побегов и соцветий на них общее цветение растения растягивается на 1—2 месяца, из-за этого аналогичным образом растянуты периоды плодоношения и обсеменения.

Общая продолжительность жизни ромашки аптечной — от трёх до четырёх месяцев.

Сезонное развитие

В природных условиях ромашка аптечная развивается как озимое и яровое растение. По всей вероятности, значительная часть особей развивается по озимому типу. Всходы появляются во второй половине лета и осенью. До зимы формируется розетка зелёных листьев, и в таком состоянии растение зимует. Весной, после установления тёплой погоды, начинается быстрый рост главного, а затем и боковых побегов. В июне в условиях Подмосковья начинается цветение ромашки, а в начале июля созревают первые плоды. В годы с тёплой ранней весной развитие ускоряется почти на месяц, и в конце июля — в августе растения полностью отмирают. Наоборот, в холодные дождливые годы цветение начинается позже обычного времени, зато продолжается до самых морозов.

Другая часть растений развивается по яровому типу. Их семена прорастают весной, и до осени растение успевает обсемениться, то есть весь жизненный цикл проходит без перерыва в течение одного вегетационного периода. Замечено, что в годы с сухим жарким летом и такой же осенью число растений, развивающихся по озимому типу, резко сокращается. В таких случаях значительно возрастает численность весенних всходов. Из-за разновременного появления всходов сроки фенофаз дикорастущих растений сильно варьируют.

При подзимнем посеве в условиях Московской области всходы появляются 15—20 апреля, и цветение, соответственно, начинается на месяц раньше, чем при весеннем севе.

Способы размножения и распространения

Ромашка аптечная размножается исключительно семенами. Она обладает высокой семенной продуктивностью — в среднем одна особь продуцирует 5000 семян. С 1 га культурной плантации собирают около 100 кг семян ромашки.

Семена разносятся ветром, дождевыми и талыми водами. Разнос семян на значительное расстояние возможен благодаря их малым размерам и весу. Расселению в большой мере способствует человек.

Для прорастания семян и появления всходов необходимо сочетание благоприятных температурного, водного и светового факторов, поэтому далеко не все семена прорастают. Ромашка медленно развивается на этапах всходов и ювенильных растений, не выдерживает конкуренции с более быстро развивающимися видами, и массово гибнет от затенения, и в итоге выпадает из травостоя; может появляться на короткое время в разных районах.

許可
cc-by-sa-3.0
版權
Авторы и редакторы Википедии

德國洋甘菊 ( 漢語 )

由wikipedia 中文维基百科提供
二名法 Matricaria chamomilla
L.

德國洋甘菊又名母菊(學名:Matricaria chamomilla or Matricaria recutita),其氣味帶著微甜的香辛料味,比羅馬洋甘菊的氣味柔和。可製作香料和精油。分布于亚洲欧洲以及中国大陆新疆等地,目前產地為埃及法國德國摩洛哥。精油以水蒸氣蒸餾法製取,外觀呈深藍色,具有濃厚香甜味,揮發度中等,中強度。[1]

說明

Star of life caution.svg 维基百科中的醫療相关内容仅供参考,詳見醫學聲明。如需专业意见请咨询专业人士。
 src=

西洋甘菊因能夠治癒附近草木的疾病,自古被尊稱為「植物的醫生」。「Chamomile」的名稱,具有希臘語「地上蘋果」的意思。

古代,西洋甘菊以治療疾病的作用被廣泛利用。同時,因具有美化、光澤頭髮的效用。長年被當作製作洗髮精的成分。

此外,對肌膚粗糙,更年期障礙、生理痛等女性困擾也有幫助。精油的顏色是難得一見的深藍色。是因西洋甘菊有稱為母菊奧的芳香成分所致。西洋甘菊也具有卓越的殺菌、抗炎症、抗病毒、抗過敏作用。

身體

緩和關節的疼通。改善更年期障礙的症狀。促進治癒割傷有效預防虫咬。抗炎症、抗病毒、止痛、鎮靜、促進消化、去除瘀血、去除鬱滯、降低血壓、強身、類似女性賀爾蒙

心靈

讓心情平靜,誘引進入舒適的睡眠。

肌膚

具有抗炎症作用,改善肌膚粗糙。

注意事項

  • 懷孕初期避免使用。
  • 德國洋甘菊過敏反應(舌頭增厚,喉嚨緊繃,嘴唇,喉嚨和眼睛腫脹,身體發癢),但很少發生。對「豚草屬」植物有嚴重過敏反應的患者可能對洋甘菊和菊科/菊科植物其他植物(如紫錐花,小白菊,奶薊)有敏感性。有些人可能引起發炎,故要進行肌膚接觸測驗,注意使用量。[2]

逸事

捷克斯洛伐克动画片《鼹鼠的故事》中《鼹鼠与药》一集,小鼹鼠踏遍全球最终在家门口找到的药便是德国洋甘菊。

参考文献

  • 昆明植物研究所. 母菊. 《中国高等植物数据库全库》. 中国科学院微生物研究所. [2009-02-24]. (原始内容存档于2016年3月5日).

外部連結

  • 莽草酸 Shikimic acid 中草藥化學圖像數據庫 (香港浸會大學中醫藥學院) (中文)(英文)

註釋

  1. ^ 9789577767479
  2. ^ Matricaria recutita. Plants for a future.


规范控制
 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
维基百科作者和编辑
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia 中文维基百科

德國洋甘菊: Brief Summary ( 漢語 )

由wikipedia 中文维基百科提供

德國洋甘菊又名母菊(學名:Matricaria chamomilla or Matricaria recutita),其氣味帶著微甜的香辛料味,比羅馬洋甘菊的氣味柔和。可製作香料和精油。分布于亚洲欧洲以及中国大陆新疆等地,目前產地為埃及法國德國摩洛哥。精油以水蒸氣蒸餾法製取,外觀呈深藍色,具有濃厚香甜味,揮發度中等,中強度。

許可
cc-by-sa-3.0
版權
维基百科作者和编辑
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia 中文维基百科

カモミール ( 日語 )

由wikipedia 日本語提供
Nuvola apps important orange.svg

この記事には複数の問題があります改善ノートページでの議論にご協力ください。

カモマイル Chamomile@original size.jpg
カモミールの花
分類 : 植物界 Plantae : 被子植物門 Magnoliophyta : 双子葉植物綱 Magnoliopsida : キク目 Asterales : キク科 Asteraceae : シカギク属 Matricaria : カモミール M. recutita 学名 Matricaria recutita L. シノニム

Matricaria chamomile

和名 カミツレ 英名 German chamomile

カモミールカモマイル: chamomile、あるいはカモミーユ: camomille)、学名Matricaria recutita)は、キク科の1種の耐寒性一年草。和名はカミツレである。後述するように、カモミールとも呼ばれる植物が他にあるため、本記事のMatricaria recutita を特にジャーマン・カモミール(German chamomile)という。ヨーロッパではハーブとして、どちらも同じように使われてきた。 ロシアでは、国花として用いられる。

語源[編集]

カモミールの語源は「大地の(χαμαίリンゴμήλον)」という意味のギリシア語名のカマイメーロン(χαμαίμηλον (chamaímēlon))で、これは花にリンゴの果実に似た香りがあるためである。

スペイン語名のマンサニージャ(manzanilla)は「リンゴ(manzana)のような(香りがある)もの」という意味。属名のマトリカリアは「子宮」を意味し、婦人病の薬として用いられていたことに由来する。「マザーズハーブ(母の薬草)」とも呼ばれる[1]

和名はカミツレ(加密列)で、これはオランダ語名カーミレ(kamille [kaˑˈmɪlə])の綴り字転写カミッレが語源。旧仮名遣いでは促音の「っ」を大きな「つ」で書いていたためにこのように訛ったものと思われる。また、カミルレとも。

花言葉[編集]

花言葉は主に「逆境に耐える力」「逆境で生まれる力」「苦難の中の力」などがある。カモミールが地面をはうように生え、踏まれれば踏まれるほど丈夫に育つことに由来する[要出典][2][信頼性要検証]

誕生花は2月14日3月14日11月3日

性状[編集]

ヨーロッパから西アジアにかけて分布し、草丈60cmくらいになる。葉は羽状複葉で、春先に、中心の管状花が黄色で、舌状花が白い直径3cmくらいの頭花を多数咲かせる。花にリンゴに似た特有の強い香りがある。

近縁種[編集]

カモミールが名前に入っている近縁種がいくつかある。

  • ローマンカモミール (Roman chamomile) (Anthemis nobilis)。
    • キク科カマエメルム属の多年草。ジャーマンカモミールと同様に、花を染色、ハーブとして入浴剤に用いる。全草に香りがあり、花から淹れたハーブティーには苦みがある点がジャーマンカモミールとの大きな違いである。
  • イヌカミツレ (scentless chamomile) (Matricaria inodora syn. Matricaria perforata)。
    • 「香りがない」という意味の種名のとおりほとんど香りがなく、ハーブとしての価値はないが、園芸種は白花の八重咲きで花が美しいため、観賞用に栽培される。
  • カミツレモドキ (Dog-fennel or Stinking Chamomile) (Anthemis cotula)

歴史[編集]

今から4千年以上前のバビロニアで既に薬草として用いられていたと言われ、ヨーロッパで最も歴史のある民間薬とされている。日本には19世紀の初めにオランダから渡来し、その後、鳥取県や岡山県などで栽培が始められた。現在は広く普及していて庭に植えられることも多く、飛んだ種からそのまま野生化することもある。

利用[編集]

 src=
カモミールの精油

安全で効果的なハーブとして、古くからヨーロッパ、アラビアで利用された。中世までは特にフランスなどで[3]薬草として用いられ、健胃・発汗・消炎作用があるとして、婦人病などに用いられていた。ハーブ処方の古典『バンクスの本草書』には、肝臓の痛み、頭痛偏頭痛などに効能があり、ワインと共に飲むと良いと書かれている[3]。なお、カモミールに含まれるルテオリン及び赤ワインに含まれるプロシアニジンには、どちらもエンドセリンの阻害作用が存在する[4][5]

欧州では伝統生薬製剤の欧州指令に従い医薬品ともなっている。

現在は主に安眠・リラックス作用を目当てに、乾燥花にお湯を注ぎハーブティーとして飲む。複数の似た薬効のハーブをブレンドして飲むこともあり、近年は自家製オリジナルブレンド品を販売する専門店も増えてきており、紅茶葉などとブレンドしたハーブティーも市販されている。こうした飲み方は基本的には漢方薬の煎じたものと同一であり、東西を分けて同じ時代に発展してきたものでもある。

服用・飲用以外に、風呂に入れる入浴剤石鹸などのスキンケア製品に使われる例もある[6]

カモミールはキク科であるため、キク科アレルギーを持つ人には用いない。カモミールティーでアナフィラキシー反応を起こし、死亡した例がある[7]

花から水蒸気蒸留法で精油を抽出したものは、抽出が間もないうちは濃紺色をしている。この精油は、濃縮された形のままでは不快な匂いがするが、希釈するとフルーティーで甘いハーブ調の香りがする[8]。精油は食品や香水に香料として使われている。アロマテラピーにも用いられるが、学術的研究はほとんどなく、ローマンカモミール油と混同されていたり、使われたカモミールの品種を特定できない研究もある[8]。抗炎症作用を持つと考えられるが、喧伝される精油の薬効の多くは、ハーブとしてのカモミールに伝統的に言われるものである[8]。黄色味が強くなった精油を青くするため、偽和が行われることがある[8]。キク科アレルギーの人は、カモミール油の使用は避けるべきである。

園芸療法で扱われるハーブとしては代表的。カモミールは同じキク科の除虫菊などと同じく近くに生えている植物を健康にする働きがあるといわれ、コンパニオンプランツとして利用される。たとえばキャベツタマネギのそばに植えておくと害虫予防になり、浸出液苗木に噴霧すると立ち枯れ病を防げる。ハーブティーや入浴剤として使用した後の花を土に埋め込めば、カモミールの効果がある土になる。

参考画像[編集]

  •  src=

    Matricaria chamomilla L.:Atlas des plantes de France. PARIS 1891

  • Matricaria recutita 001 cropped.jpg

出典[編集]

  1. ^ [1]
  2. ^ [2]
  3. ^ a b 『西洋中世ハーブ事典』104ページ
  4. ^ LOX-1ブロッカーの開発|血管生理学部|組織・各部の紹介 国立循環器病研究センター研究所
  5. ^ 平成18年度年報 264/1066 産総研
  6. ^ お風呂 華密恋の湯カミツレの宿 八寿恵荘(2018年2月25日閲覧)
  7. ^ デイビット・ウインストン, スティーブン・メイム 著 『アダプトゲン―ストレス「適応力」を高めるハーブと生薬』 熊谷千津, 法眼信子 訳、フレグランスジャーナル社 、2011年
  8. ^ a b c d マリア・リス・バルチン 著 『アロマセラピーサイエンス』 田邉和子 松村康生 監訳、フレグランスジャーナル社、2011年

参考文献[編集]

  • 西洋中世ハーブ事典(八坂書房)

関連項目[編集]

 src= ウィキメディア・コモンズには、カモミールに関連するメディアがあります。


外部リンク[編集]

執筆の途中です この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めていますプロジェクト:植物Portal:植物)。
 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
ウィキペディアの著者と編集者
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia 日本語

カモミール: Brief Summary ( 日語 )

由wikipedia 日本語提供

カモミール、カモマイル(: chamomile、あるいはカモミーユ(: camomille)、学名:Matricaria recutita)は、キク科の1種の耐寒性一年草。和名はカミツレである。後述するように、カモミールとも呼ばれる植物が他にあるため、本記事のMatricaria recutita を特にジャーマン・カモミール(German chamomile)という。ヨーロッパではハーブとして、どちらも同じように使われてきた。 ロシアでは、国花として用いられる。

許可
cc-by-sa-3.0
版權
ウィキペディアの著者と編集者
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia 日本語

저먼캐모마일 ( 韓語 )

由wikipedia 한국어 위키백과提供

저먼캐모마일(영어: German chamomile, 학명: Matricaria chamomilla 마트리카리아 카모밀라[*])은 국화과한해살이풀이다.

분포

아시아, 유럽, 아프리카, 아메리카, 오세아니아에 분포한다.[2] 동아시아(중국), 중앙아시아(몽골, 우즈베키스탄, 카자흐스탄, 키르기스스탄), 남아시아(인도), 서남아시아(레바논, 시리아, 아프가니스탄, 이라크, 이란, 이스라엘, 터키), 캅카스(아제르바이잔, 조지아), 동남유럽(그리스, 루마니아, 몬테네그로, 보스니아 헤르체고비나, 불가리아, 세르비아, 슬로베니아, 알바니아, 크로아티아, 키프로스), 동유럽(러시아, 벨라루스, 우크라이나), 북유럽(노르웨이, 덴마크, 스웨덴, 핀란드), 서유럽(네덜란드, 벨기에, 영국), 중앙유럽(독일, 스위스, 슬로바키아, 오스트리아, 체코, 폴란드, 헝가리), 남유럽(스페인, 이탈리아, 포르투갈, 프랑스), 북아프리카(알제리, 모로코)가 원산지이다.[2]

특징

저먼캐모마일은 15~60 센티미터 (6~24인치)의 높이로 자라난다. 길고 좁은 은 이회 우상, 삼회 우상으로 되어 있다.

높이는 50cm~1m 정도이며, 곧추선 줄기에 곁가지가 많은 것이 특징이다. 꽃은 5~9월에 피며, 사과향이 난다.

쓰임새

쓴 맛이 캐모마일(Chamaemelum nobile)에 비해 적어서 식용으로 많이 쓰인다.

허브캐모마일로는 저먼캐모마일이 가장 흔히 쓰이지만, 그 외에도 여러 다른 식물이 "캐모마일"로 불리며 사용된다.[3]

같이 보기

각주

  1. Matricaria chamomilla L.”. 《플랜트 리스트》 (영어). 큐 왕립식물원. 2012년 2월 11일. 2018년 12월 13일에 확인함.
  2. Matricaria chamomilla L.”. 《GRIN-Global Web v 1.10.3.6》 (영어). 미국 농무부. 2012년 3월 16일. 2018년 12월 13일에 확인함.
  3. “German Chamomile”. University of Maryland Medical Center. 2011. 2012년 12월 14일에 확인함.
 title=
許可
cc-by-sa-3.0
版權
Wikipedia 작가 및 편집자
原始內容
參訪來源
合作夥伴網站
wikipedia 한국어 위키백과