Rajkovití (Paradisaeidae) je čeleď pěvců z Nové Guiney, která zahrnuje celkem 43 druhů. Jednotný popis čeledi není možný, jelikož sem patří mnoho druhů rajek, které se od sebe často velmi liší, jak tvarem a velikostí těla, zbarvením, délkou peří samců a samic, způsobem hnízdění nebo potravními návyky. Dle příbuznosti druhů jsou rajkám nejblíže lemčíci, přičemž nejpravděpodobnějšími předky těchto dvou čeledí jsou krkavcovití. Poměrně nedávný vznik čeledi rajkovitých naznačuje i v přírodě relativně častý výskyt mezidruhových kříženců. Většina druhů není ohrožená.
Rajky pocházejí z Nové Guiney, kterou většina stále obývá. Obývají tropické deštné pralesy, horské lesy a některé žijí na savanách nebo v mangrových džunglích na pobřeží. Některé druhy se vyskytují na poloostrově Cape York, na Aruských ostrovech a na Molukách.[1]
Potravu rajek tvoří plody tropických stromů, pupeny, květy, listy a nektar. Tuto stravu doplňují hmyzem, některé druhy nepohrdnou ani drobnými larvami, plazy a savci. Jiné druhy mají velmi specifické požadavky a jejich potravu tvoří jen několik málo rostlin a plodů.[1]
Také způsob rozmnožování rajek je u různých rodů odlišný. Nejpestřeji zbarvené druhy jsou polygamní. Samec se páří s co nejvíce samicemi, o potomstvo se ale dále nestará. Samice sama staví hnízdo, inkubuje a stará se o mláďata.
Sedm monogamních druhů rajek (obě pohlaví jsou zbarvena nenápadně) staví hnízda a pečuje o mláďata společně.
Hnízda většiny druhů jsou umístěna v korunách stromů, jsou miskovitého tvaru, spletená z větviček. Hnízdo rajky velké je podobné hnízdu havrana. Jsou však i druhy hnízdící v dutinách stromů.
Pohlavní dospělost samic většiny druhů je až ve třech letech, u samců ještě později. Většinou musí pět až sedm let čekat a zdržovat se v okolí tokanišť, než začnou starším, lépe zabarveným samcům konkurovat. Snůška čítá jedno až dvě, vzácně tři vejce. Doba inkubace je 17 až 21 dní a délka odchovu mláďat pak 17 až 30 dnů. U samotářsky žijících rajek se relativně často stává, že samička připravená k hnízdění nenajde včas ve svém okolí samce stejného druhu a spáří se se samcem jiného druhu. Tok samců rajek patří k divům přírody. Samci se shromažďují na tokaništích, kde předvádějí své pěvecké a taneční dovednosti. Některé druhy dokážou vydávat velmi podivné zvuky.[1]
Na přelomu 19. a 20. století byly do Evropy přivezeny tisíce kožek z Nové Guiney. Peří rajek se stalo módním hitem a nezbytným doplňkem dámských klobouků. Drastický pokles zapříčinil roku 1924 vypsání zákazu lovu. Kožky rajek se k nám dostávaly bez nohou, proto si lidé dříve mysleli, že rajky nikdy nohy neměly. Říkávalo a říká se jim dodnes rajky, protože podle vzhledu peří prý pocházely z ráje.
První odchov v zajetí se podařil až v roce 1957. V současné době jsou rajky v zoologických zahradách a ptačích parcích chovány jen výjimečně. Větší kolekce jsou v několika málo zařízeních v Indonésii a Malajsii. Některé druhy se zde daří i odchovávat, nejsnáze asi rajky rodu Paradisea, které se svými potravními návyky a chováním přibližují krkavcovitým. S podobnými výsledky se můžeme setkat i u několika málo chovatelů v USA. V Evropě jsou údajně chovány tři nebo čtyři druhy rajek. Úspěšného odchovu zde však dosud nebylo dosaženo. Kromě několika soukromých chovatelů ve Švýcarsku, Francii a Španělsku. Na našem území v bývalé ČSSR bylo možné spatřit rajku naposledy v sedmdesátých letech minulého století. Jednalo se o samečka rajky malé v pražské Zoo.[1]
Rajkovití (Paradisaeidae) je čeleď pěvců z Nové Guiney, která zahrnuje celkem 43 druhů. Jednotný popis čeledi není možný, jelikož sem patří mnoho druhů rajek, které se od sebe často velmi liší, jak tvarem a velikostí těla, zbarvením, délkou peří samců a samic, způsobem hnízdění nebo potravními návyky. Dle příbuznosti druhů jsou rajkám nejblíže lemčíci, přičemž nejpravděpodobnějšími předky těchto dvou čeledí jsou krkavcovití. Poměrně nedávný vznik čeledi rajkovitých naznačuje i v přírodě relativně častý výskyt mezidruhových kříženců. Většina druhů není ohrožená.
