Phlox L.-cinsin adı yunancadan "alov" kimi tərcümə olunur.Məlum olan 60 növdən gülçülükdə 40 növündən geniş stifadə olunur.Bitkinin bəzi yabanı növlərinin çiçəkləri al-qırmızı rəngdədir.Drummond floksu (Ph.drummondii) hündürlüyü 45 sm-ə çatan,gövdəsi yapışqan budaqlı,lansetvari yarpaqlı,sıx salxımlara yığılmış,müxtəlif rəngli çiçəkləri olan bitkidir.Çiçəklərin formasına və rənginə görə fərqlənən çoxlu miqdarda mədəni forması vardır.Yabanı halda drummond floksu Texasda bitir.Gülçülükdə bitki 1835-ci ildən istifadə olunur.Bitki rütubəti sevmədiyi üçün toxumları torpağa əkərkən ləkləri polietilen pərdə ilə örtmək lazımdır.Bitkilərin daha şaxəli olması üçün böyüyən cücərtilərin başlarını qopardırlar.Floksun uzun müddət çiçəkləməsi üçün solmuş çiçəkləri qırmaq lazımdır.
Phlox L.-cinsin adı yunancadan "alov" kimi tərcümə olunur.Məlum olan 60 növdən gülçülükdə 40 növündən geniş stifadə olunur.Bitkinin bəzi yabanı növlərinin çiçəkləri al-qırmızı rəngdədir.Drummond floksu (Ph.drummondii) hündürlüyü 45 sm-ə çatan,gövdəsi yapışqan budaqlı,lansetvari yarpaqlı,sıx salxımlara yığılmış,müxtəlif rəngli çiçəkləri olan bitkidir.Çiçəklərin formasına və rənginə görə fərqlənən çoxlu miqdarda mədəni forması vardır.Yabanı halda drummond floksu Texasda bitir.Gülçülükdə bitki 1835-ci ildən istifadə olunur.Bitki rütubəti sevmədiyi üçün toxumları torpağa əkərkən ləkləri polietilen pərdə ilə örtmək lazımdır.Bitkilərin daha şaxəli olması üçün böyüyən cücərtilərin başlarını qopardırlar.Floksun uzun müddət çiçəkləməsi üçün solmuş çiçəkləri qırmaq lazımdır.
Flox (Phlox) és un gènere de plantes amb flors El nom del gènere deriva del grec: φλόξ "flama". Conté unes 67 espècies sovint de plantes ornamentals perennes i anuals. La majoria es troben a Nord-amèrica (una a Sibèria) en diversos hàbitats des del prat alpí a arbredes i praderies. Algunes espècies floreixen a l'hivern i d'altres a l'estiu o tardor. Les flors poden ser blau pàl·lid, viola, rosa, vermell brillant o blanc.
Algunes espècies com P. paniculata (Flox de jardí) creixen erectes, altres com P. subulata creixen com una mata curta.
Hi ha 67 espècies, que inclouen:
Flox (Phlox) és un gènere de plantes amb flors El nom del gènere deriva del grec: φλόξ "flama". Conté unes 67 espècies sovint de plantes ornamentals perennes i anuals. La majoria es troben a Nord-amèrica (una a Sibèria) en diversos hàbitats des del prat alpí a arbredes i praderies. Algunes espècies floreixen a l'hivern i d'altres a l'estiu o tardor. Les flors poden ser blau pàl·lid, viola, rosa, vermell brillant o blanc.
Algunes espècies com P. paniculata (Flox de jardí) creixen erectes, altres com P. subulata creixen com una mata curta.
Plamenka (Phlox) je rod rostlin z čeledi jirnicovitých, který je tvořen 70 druhy. Rostliny pocházejí především ze Severní Ameriky a několik druhů je široce rozšířeno, jako okrasné květiny se pěstují téměř po celém světě. V české přírodě trvale žádný druh neroste, jen občas se v ní objevuje druhy uniklé ze zahrad, nechovají se však invazně.[1][2][3]
Jednotlivé druhy pocházejí z rozdílných přírodních podmínek, kterým přizpůsobily svůj růst. Vytrvalé druhy původem ze suchých, kamenitých svahů a pobřežních písčin jsou obvykle nízké, kobercovité a kvetou na jaře a počátkem léta, kdežto jednoletky ze stejných půdních podmínek kvetou od konce jara do podzimu. Druhy z vlhkých míst v okolí řek jsou vyšší a jejich květy vytvářejí velké chocholíky květů, vykvétají v polovině léta a jsou vhodné i k řezu. Lesní druhy mají většinou široký, poléhavý vzrůst a rozkvétají začátkem léta.[4]
Plamenky jsou bylinné až keřovité letničky nebo trvalky, jsou opadavé neb stálezelené. Nejčastěji vyrůstají vzpřímeně a lodyhy mají jednoduché či rozkladitě větvené, někdy vytvářejí trsy a řídce jsou i poléhavé. Listy mají obvykle vstřícné, krátce řapíkaté až přisedlé, vejčité až kopinaté a po obvodě celokrajné.
Oboupohlavné květy příjemně voní a jsou většinou nápadně zbarvené, bývají svítivě červené, růžové, purpurové, modré, krémové či bílé. Mohou vytvářet květenství terminální laty či vrcholíky, někdy však vyrůstají z paždí listů jednotlivě. Jsou pětičetné a jejich vytrvalý kalich je zvonkovitý neb trubkovitý. Řepicovitá až nálevkovitá koruna mívá úzkou trubku náhle rozevřenou do pěti plochých, vejčitých korunních plátků. Z koruny vystupuje pět krátkých tyčinek, ze tří plodolistů sestavený třídílný semeník má tenkou čnělku s tříramennou bliznou. Květy jsou opylovány hmyzem slétajícím se za nektarem.
Plody jsou trojpouzdré, pukavé tobolky podlouhlého až vejčitého tvaru obsahující mírně oválná semena.[2][4][5][6]
Rostliny se mohou rozmnožovat semeny nebo vegetativně. Při množení semeny se u potomků uchovávají znaky nejen rodičů, ale i vzdálených předků, používá se proto pouze u jednoletých druhů.
Vegetativně se mohou množit dělením trsů, řízkováním stonků, kořenovými řízky nebo osovými pupeny s listem. Rozdělování trsů se provádí brzy na jaře, kořenovými řízky se množí na podzim, listovými řízky s očkem se rozmnožují v létě a stonkové řízky se řežou a sází v květnu. Poslední možnosti je množení in vitro, které se provádí jen ve specializovaných provozovnách.[4][6]
Plamenky se pěstují především pro výrazné květy rozličných barev, nenáročnost na péči a odolnost proti živočišných škůdcům a chorobám. Nevyžadují odbornou starostlivost a jsou vhodné téměř do každé okrasné zahrady a mnohde zcela zdomácněly. Vytrvalé druhy opětovně vyrůstají bez zvláštních nároků na půdu, ke zdárnému kvetení jim postačí občasné přihnojení. Doporučuje se asi po pěti létech trsy rozdělit a přesadit do čerstvé zeminy. Existují velká množství variet jednotlivých druhů, některé po odřezání odkvetlých částí vykvetou téhož roku ještě jednou.[2][3][7]
Mezi nejpěstovanější druhy plamenek patří:
Plamenka (Phlox) je rod rostlin z čeledi jirnicovitých, který je tvořen 70 druhy. Rostliny pocházejí především ze Severní Ameriky a několik druhů je široce rozšířeno, jako okrasné květiny se pěstují téměř po celém světě. V české přírodě trvale žádný druh neroste, jen občas se v ní objevuje druhy uniklé ze zahrad, nechovají se však invazně.
Flammenblumen, bekannter unter ihrem botanischen Namen Phlox, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Sperrkrautgewächse (Polemoniaceae).[1] Die 60 bis 70 Arten sind in Nordamerika und Sibirien verbreitet.[1] Sorten einiger Phlox-Arten und -Hybriden werden in gemäßigten Gebieten fast weltweit als Zierpflanzen verwendet.
Die Phlox-Arten sind meist ausdauernde, selten einjährige, krautige Pflanzen oder ± Halbsträucher; die Basis der Sprossachsen kann bei einigen Arten verholzen. Die Stängel sind selbstständig aufrecht, niederliegend bis liegend.[1]
Die meist gegenständigen, seltener wechselständigen Laubblätter sind sitzend. Die einfachen Blattspreiten sind lanzettlich-linealisch bis elliptisch und ganzrandig.[1] Nebenblätter fehlen.[1]
Es werden rispige oder köpfchenförmige Blütenstände gebildet.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind an ihrer Basis verwachsen. Die fünf weißen, blauen, purpurfarbenen oder roten Kronblätter sind stieltellerförmig verwachsen.[1] Die fünf Staubblätter sind mit der Blütenkrone in unterschiedlicher Höhe verwachsen.[1] Drei Fruchtblätter sind zu einem oberständigen Fruchtknoten verwachsen; die Plazentation ist zentralwinkelständig. Der einzelne Griffel endet in drei Narben.[1]
Es werden fachspaltige Kapselfrüchte gebildet.[1]
Etymologie: Phlox bedeutet altgriechisch φλόξ phlóx, deutsch ‚Flamme‘[2] Der Gattungsname Phlox bezieht sich auf die altgriechischen Bezeichnung für Lychnis einer Gattung innerhalb der Familie der Caryophyllaceae.[1]
Die Gattung Phlox kommt hauptsächlich in Nordamerika, aber auch in Nordasien bis ins europäische Russland vor.[3]
In der Gattung Phlox gibt es etwa 70 Arten (Auswahl):
Sorten einiger Phlox-Arten und -Hybriden werden in gemäßigten Gebieten fast weltweit als Zierpflanzen verwendet.
Von den etwa 27 nordamerikanischen Phlox-Arten kamen im 18. Jahrhundert etliche nach Europa, von denen – nach einer regen Züchtungstätigkeit – weit über tausend Sorten, die wegen ihrer schönen, vorherrschend roten, aber auch rosafarbenen oder weißen, orangefarbenen, violetten und blauen Blüten (einige sogar mit kontrastierender Mitte) als Zierpflanzen kultiviert werden. Inzwischen gibt es weit über tausend Sorten.
Phlox wurde zur Staude des Jahres 2006 gekürt.
„Ein Garten ohne Phlox ist nicht nur ein bloßer Irrtum, sondern eine Versündigung gegen den Sommer“ – diese Aussage des Staudenzüchters Karl Foerster, der etliche Sorten herausbrachte, wird oft zitiert, weil man an Phlox das ganze Jahr über Freude haben kann.
Phlox drummondii, der Einjährige Phlox blüht von März bis Mai. Die nächsten Phlox-Arten sind alle ausdauernd und winterhart: Phlox divaricata, der Wald-Phlox, blüht als erster im April, Phlox subulata, der niedrige, immergrüne Polster-Phlox von April bis Mai, anschließend der Wander-Phlox (Phlox stolonifera). Dann folgen der Vorsommer-Phlox (Phlox glaberrima), Phlox maculata, der Wiesen-Phlox und die von Georg Arends um 1910 gezüchteten Arendsii-Hybriden (Frühsommer-Phlox-Sorten). Als letzte Gruppe folgen die duftenden Sommer-Phlox-Sorten oder Garten-Phlox-Sorten (Phlox paniculata), die bis in den Herbst hinein blühen.
Flammenblumen, bekannter unter ihrem botanischen Namen Phlox, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Sperrkrautgewächse (Polemoniaceae). Die 60 bis 70 Arten sind in Nordamerika und Sibirien verbreitet. Sorten einiger Phlox-Arten und -Hybriden werden in gemäßigten Gebieten fast weltweit als Zierpflanzen verwendet.
Floks ( yun. φλόξ "flame"; plural "phlox" or "phloxes", Greek φλόγες phlóges) floksdoshlar oilasiga mansub, koʻp yillik, baʻzan bir yillik oʻtsimom oʻsimlik. Vatani Shimoliy Amerika va Sibir. Uning 70 ga yaqin turlari maʻlum.
Germplasm Resources Information Network (GRIN)[1].
Floks ( yun. φλόξ "flame"; plural "phlox" or "phloxes", Greek φλόγες phlóges) floksdoshlar oilasiga mansub, koʻp yillik, baʻzan bir yillik oʻtsimom oʻsimlik. Vatani Shimoliy Amerika va Sibir. Uning 70 ga yaqin turlari maʻlum.
Floxo esas planto di qua l'infloresenco esas piramidatra.
De hjerstsering of floks (Phlox, Nederlânsk: Vlambloem) is in plantegeslacht mei sa'n santich soarten, dy't ta de hjerstseringefamylje hearre (Polemoniaceae). It Aldgrykske wurd betsjut 'flam', faaks fanwege de flammereade kleur fan de wylde soarte. Floksen wurde in soad as fêste plant yn de siertún set. Der binne lykwols ek ienjierrige soarten. Yn Noard-Amearika komme 27 soarten foar, dêr't in ferskaat fan yn de 18e iuw al nei Europa brocht binne. Ut dy soarten binne op't heden goed tûzen rassen wûn mei faak readige blommen, mar ek rôze, wite, oranje, fiolette en blauwe komme foar.
Phlox drummondii is in ienjierrige plant dy't fan mids maart oant maaie bloeit. Fêste soarten, lykas Phlox divaricata bloeit as earste yn april. Phlox subulata is in lege, soms grienbliuwende soarte, dy't fan april oant mids maaie bloeit. Phlox paniculata, in hege soarte, bloeit oant yn de hjerst en ferklearret de Fryske namme.
De hjerstsering of floks (Phlox, Nederlânsk: Vlambloem) is in plantegeslacht mei sa'n santich soarten, dy't ta de hjerstseringefamylje hearre (Polemoniaceae). It Aldgrykske wurd betsjut 'flam', faaks fanwege de flammereade kleur fan de wylde soarte. Floksen wurde in soad as fêste plant yn de siertún set. Der binne lykwols ek ienjierrige soarten. Yn Noard-Amearika komme 27 soarten foar, dêr't in ferskaat fan yn de 18e iuw al nei Europa brocht binne. Ut dy soarten binne op't heden goed tûzen rassen wûn mei faak readige blommen, mar ek rôze, wite, oranje, fiolette en blauwe komme foar.
Phlox drummondii is in ienjierrige plant dy't fan mids maart oant maaie bloeit. Fêste soarten, lykas Phlox divaricata bloeit as earste yn april. Phlox subulata is in lege, soms grienbliuwende soarte, dy't fan april oant mids maaie bloeit. Phlox paniculata, in hege soarte, bloeit oant yn de hjerst en ferklearret de Fryske namme.
Karklalis aba pliuoksos (luotīnėškā: Phlox) īr palemuonėniu šeimuos kvietka, tonkē augėnama šalėp nomū, žuolėninkūs.
Phlox (grč. φλόξ - floge = plamen; mn. φλόγες phlóges) je rod cvjetnica sa 67 vrsta of trajnica i jednogodišnjih biljaka porodice Polemoniaceae. Nalaze se uglavnom u Sjevernoj Americi (jedna u Sibiru) u raznim staništima, od alpskih tundri do otvorenih šuma i prerija. Neki cvjetaju u proljeće, a drugi u ljeto i jesen. Cvjetovi mogu biti blijedoplavi, ljubičasti, ružičasti, svijetlo crveni ili bijeli. Mnogi su mirisni.
Naziv je izveden od grčke riječi phlox što znači plamen, po intenzivnoj cvjetnoj boji nekih sorti.[1] Oplođeni cvjetovi obično daju relativno veliko sjeme. Plod je uzdužno dehiscentna kapsula sa tri ili više dijelova, koji se ponekad eksplozivno odvajaju.[2] Neke vrste, poput Phlox paniculata (vrtni floks) rastu uspravno, dok su druge, poput Phlox subulata (mahovinasti floks, mahovinasti ružičasti, planinski floks) obično polegnute. Paniculata ili visoki plamenac, autohtona je američka divlja vrsta cvjetnica koja je porijeklom od New Yorka do Iowe, južno do Georgije, Mississippija i Arkansasa. Cvjeta od jula do septembra.
Pužući plamenac brzo se širi i čini sjajan prizemni pokrov[3] Može se zasaditi za oblaganje obala, popunjavanje prostora ispod visokog drveća i prosipanje staza po padinama. Cvjeta na proljeće i stvara duge, raširene stabljike, koje s godinama postaju drvenaste. U uzgoj je uveden krajem 1700-ih..[4] Listovi „Phloxa“ su hrana za larve nekih vrsta Lepidoptera, uključujući pjegavog moljca, Gazoryctra wielgusi, Macroglossum stellatarum i Schinia indiana (koje se hrane isključivo lišćem P. pilosa' '). Phloxove vrste su takođe popularan izvor hrane za svinje, zeca i jelena.
Vrste ovog rod uključuju:[5]
Nekoliko vrsta i kultivara plamenca obično se uzgaja u vrtovima. Većina kultivisanih, s izuzetkom Phlox drummondii, su višegodišnje. Vrste iz alpskih staništa (i kultivari dobijeni iz njih) zahtijevaju puno sunca i dobru drenažu. Oni sa šumskih staništa (poput P. divaricata) traže djelimičnu hladovinu i tlo bogato humusom. One s obalnih staništa (poput P. paniculata) zahtijevaju puno sunca i vlage..[6] Phlox je cijenjen u vrtu zbog svoje sposobnosti privlačenja leptira. Može biti u prometu za razmnožavanje iz reznica stabljike.
Phlox (grč. φλόξ - floge = plamen; mn. φλόγες phlóges) je rod cvjetnica sa 67 vrsta of trajnica i jednogodišnjih biljaka porodice Polemoniaceae. Nalaze se uglavnom u Sjevernoj Americi (jedna u Sibiru) u raznim staništima, od alpskih tundri do otvorenih šuma i prerija. Neki cvjetaju u proljeće, a drugi u ljeto i jesen. Cvjetovi mogu biti blijedoplavi, ljubičasti, ružičasti, svijetlo crveni ili bijeli. Mnogi su mirisni.
Ялкынчәчәк (флокс, грек. φλόξ - ялкын, лат. Phlox L., 1753[1][2]) — фаягөлчәләр гаиләлегеннән үләнчел үсемлек.
Ялкынчәчәк (флокс, грек. φλόξ - ялкын, лат. Phlox L., 1753) — фаягөлчәләр гаиләлегеннән үләнчел үсемлек.
पटुआ या फ्लॉक्स (अंग्रेजी:Phlox) पॉलिमोनियेसी (Polemoniaceae) कुल का एक छोटा सा पौधा है, जिसकी करीब 60 प्रजातियाँ हैं। नीले, गुलाबी, लाल और सफेद रंग के सुंदर फूल के कारण यह वाटिकाओं में लगाया जाता है। फूल दीपिकाकार होते हैं और गुच्छों में निकलते हैं। इसके उगने के लिए अच्छी प्रकार की मिट्टी एवं ठंडे आर्द्र स्थान की आवश्यकता होती है। वाटिकाओं में बहुधा फ्लॉक्स ड्रमांडाइ (phlox drummondii) लगाया जाता है। शैल उद्यान तथा क्यारियों के किनारे छोटी जातिवाले फ्लॉक्स सुबुलेटा (Phlox subulata), जिसे "मॉस पिंक" (Moss pink), अथवा ग्राउंड फ्लॉक्स (Ground phlox) कहते हैं, लगाया जाता है। इस पौधे की अधिकांश जातियाँ एकवर्षी होती हैं, पर फ्लॉक्स पैनीकुलेटा (Phlox paniculata) वर्षानुवर्षी फ्लॉक्स है, जो चार फुट तक ऊँचा होता है। इसमें सफेद अथवा गुलाबी रंग के सुंदर फूल लगते हैं।
पटुआ या फ्लॉक्स (अंग्रेजी:Phlox) पॉलिमोनियेसी (Polemoniaceae) कुल का एक छोटा सा पौधा है, जिसकी करीब 60 प्रजातियाँ हैं। नीले, गुलाबी, लाल और सफेद रंग के सुंदर फूल के कारण यह वाटिकाओं में लगाया जाता है। फूल दीपिकाकार होते हैं और गुच्छों में निकलते हैं। इसके उगने के लिए अच्छी प्रकार की मिट्टी एवं ठंडे आर्द्र स्थान की आवश्यकता होती है। वाटिकाओं में बहुधा फ्लॉक्स ड्रमांडाइ (phlox drummondii) लगाया जाता है। शैल उद्यान तथा क्यारियों के किनारे छोटी जातिवाले फ्लॉक्स सुबुलेटा (Phlox subulata), जिसे "मॉस पिंक" (Moss pink), अथवा ग्राउंड फ्लॉक्स (Ground phlox) कहते हैं, लगाया जाता है। इस पौधे की अधिकांश जातियाँ एकवर्षी होती हैं, पर फ्लॉक्स पैनीकुलेटा (Phlox paniculata) वर्षानुवर्षी फ्लॉक्स है, जो चार फुट तक ऊँचा होता है। इसमें सफेद अथवा गुलाबी रंग के सुंदर फूल लगते हैं।
Phlox (/ˈflɒks/; Greek φλόξ "flame"; plural "phlox" or "phloxes", Greek φλόγες phlóges) is a genus of 68 species of perennial and annual plants in the family Polemoniaceae. They are found mostly in North America (one in Siberia) in diverse habitats from alpine tundra to open woodland and prairie. Some flower in spring, others in summer and fall. Flowers may be pale blue, violet, pink, bright red, or white. Many are fragrant.
The name is derived from the Greek word phlox meaning flame in reference to the intense flower colors of some varieties.[1] Fertilized flowers typically produce one relatively large seed. The fruit is a longitudinally dehiscent capsule with three or more valves that sometimes separate explosively.[2]
Some species such as P. paniculata (garden phlox) grow upright, while others such as P. subulata (moss phlox, moss pink, mountain phlox) grow short and matlike. Paniculata or tall phlox, is a native American wildflower that is native from New York to Iowa south to Georgia, Mississippi and Arkansas. It blooms from July to September.
Creeping phlox spreads rapidly and makes great ground cover.[3] It can be planted to cover banks, fill spaces under tall trees, and spill and trail over slopes. Creeping phlox blooms in spring and produces long, spreading stems, which become woody with age. It was introduced into cultivation by the late 1700s.[4]
The foliage of Phlox is a food for the larvae of some Lepidoptera species including dot moth, Gazoryctra wielgusi, hummingbird hawk-moth and Schinia indiana (which feeds exclusively on P. pilosa). Phlox species are also a popular food source for groundhogs, rabbits and deer.
The species in the genus include:[5]
Several species and cultivars of phlox are commonly grown in gardens. Most cultivated phlox, with the notable exception of Phlox drummondii, are perennial. Species from alpine habitats (and cultivars derived from them) require full sun and good drainage. Those from woodland habitats (such as Phlox divaricata) require partial shade and soil rich in humus. Those from waterside habitats (such as P. paniculata) require full sun and moisture at the roots.[6] Phlox are valued in the garden for their ability to attract butterflies. Phlox can be propagated from stem cuttings.
Phlox (/ˈflɒks/; Greek φλόξ "flame"; plural "phlox" or "phloxes", Greek φλόγες phlóges) is a genus of 68 species of perennial and annual plants in the family Polemoniaceae. They are found mostly in North America (one in Siberia) in diverse habitats from alpine tundra to open woodland and prairie. Some flower in spring, others in summer and fall. Flowers may be pale blue, violet, pink, bright red, or white. Many are fragrant.
Phlox es un género con 120 especies de plantas con flores perteneciente a la familia Polemoniaceae. La mayoría son nativas de las regiones templadas de América del Norte, sin embargo algunas lo son también del noreste de Asia. Se encuentran en diversos hábitats, desde zonas alpinas hasta bosques y praderas.
Plantas anuales o perennes. Algunas de las especies florecen a principios de primavera, mientras que otras lo hacen de verano a otoño.
La gama floral abarca desde el azul pálido al rojo brillante y blanco. Algunas especies, como Phlox glaberrima alcanzan una altura de 1,5 m, mientras que otras, como Phlox stolonifera, forman bajas esteras de sólo unos pocos centímetros de altura.
El follaje de Phlox es alimento habitual para larvas de algunas de las especies de Lepidopteras como, Gazoryctra wielgusi y Schinias indiana (se alimenta exclusivamente de P. pilosa). Algunas especies son también una popular fuente de alimento para marmotas, conejos y ciervos.
Phlox es un género con 120 especies de plantas con flores perteneciente a la familia Polemoniaceae. La mayoría son nativas de las regiones templadas de América del Norte, sin embargo algunas lo son también del noreste de Asia. Se encuentran en diversos hábitats, desde zonas alpinas hasta bosques y praderas.
Leeklill ehk floks (Phlox) on mitmeaastaste taimede perekond siniladvaliste sugukonnast.
Leeklill ehk floks (Phlox) on mitmeaastaste taimede perekond siniladvaliste sugukonnast.
Leimut (Phlox) on suku sinilatvakasvien (Polemoniaceae) heimossa. Sukuun kuuluvat lajit ovat perennoja tai yksivuotisia monimuotoisia ruohovartisia kasveja.[1] Useita sukuun kuuluvia lajeja ja risteymiä viljellään koristekasveina ja niistä on jalostettu runsaasti lajikkeita.[2]
Leimut (Phlox) on suku sinilatvakasvien (Polemoniaceae) heimossa. Sukuun kuuluvat lajit ovat perennoja tai yksivuotisia monimuotoisia ruohovartisia kasveja. Useita sukuun kuuluvia lajeja ja risteymiä viljellään koristekasveina ja niistä on jalostettu runsaasti lajikkeita.
Les Phlox sont des plantes herbacées vivaces ou annuelles de la famille des Polémoniacées appartenant au genre Phlox (du grec "flamme", pour la couleur vive des premières plantes répertoriées dans ce genre).
Les espèces appartenant au genre Phlox sont très nombreuses[1]:
Dans le langage des fleurs, le phlox symbolise la flamme[2].
Les Phlox sont des plantes herbacées vivaces ou annuelles de la famille des Polémoniacées appartenant au genre Phlox (du grec "flamme", pour la couleur vive des premières plantes répertoriées dans ce genre).
Płomjenjowka (Phlox) je ród ze swójby jěrnicowych rostlinow (Polemoniaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
I floghi[1][2] (latino scientifico Phlox) sono un genere delle Polemoniaceae, comprende piante erbacee annuali o perenni, originarie dell'America e dell'Asia.
Hanno generalmente fusti erbacei ramificati, alti da 40 cm a 1,20 m, a portamento eretto o strisciante, che terminano con numerosi corimbi di fiori tubulosi, di 2–3 cm di diametro, variamente colorati e screziati, di grande effetto decorativo.
Le specie più utilizzate come piante ornamentali sono la P. drummondii annuale di bassa statura, dai fiori rosa-porpora; la P. paniculata perenne, con ricche fioriture a pannocchia portanti corolle dai colori brillanti, da cui sono derivate le varietà note in floricoltura come P. decussata e P. pyramidalis; la P. subulata (= P. setacea) a vegetazione persistente, dal portamento prostrato; la P. sibirica originaria della Siberia; la P. divaricata a minor sviluppo; tutte con numerosi ibridi e varietà di varie dimensioni, dai fiori colorati di bianco, rosso, blu, viola, variamente screziati e macchiettati.
Utilizzate come piante ornamentali nei giardini o in vaso sui terrazzi, in base all'altezza e al portamento eretto o strisciante, per bordure, aiuole, giardini rocciosi, ecc.
Facili da coltivare, richiedono esposizione soleggiata o a mezz'ombra, terreno fertile, sciolto e abbastanza fresco[3].
La moltiplicazione avviene per seme, talea erbacea o radicale, con i getti basali e per divisione delle ceppaie.
La semina delle specie annuali, avviene in marzo, nei semenzai trapiantando le piantine a fine aprile inizio maggio, o in pieno campo, con fioritura da giugno in poi.
Per le specie perenni si preferisce utilizzare i getti basali, ottenuti prelevando in primavera, i nuovi germogli tagliati all'inserzione delle ceppaie, mettendoli a radicare in vivaio o nei vasetti, e mettendoli a dimora dopo il radicamento; senza interventi di cimatura ogni stelo produrrà un'unica grande infiorescenza; ricorrendo alla semina solo per ricercare nuove varietà.
Per moltiplicare rapidamente le nuove varietà, si ricorre alle talee di radici, poste verticalmente in un letto di sabbia.
Il genere Phlox comprende le seguenti specie:
I floghi (latino scientifico Phlox) sono un genere delle Polemoniaceae, comprende piante erbacee annuali o perenni, originarie dell'America e dell'Asia.
Hanno generalmente fusti erbacei ramificati, alti da 40 cm a 1,20 m, a portamento eretto o strisciante, che terminano con numerosi corimbi di fiori tubulosi, di 2–3 cm di diametro, variamente colorati e screziati, di grande effetto decorativo.
Le specie più utilizzate come piante ornamentali sono la P. drummondii annuale di bassa statura, dai fiori rosa-porpora; la P. paniculata perenne, con ricche fioriture a pannocchia portanti corolle dai colori brillanti, da cui sono derivate le varietà note in floricoltura come P. decussata e P. pyramidalis; la P. subulata (= P. setacea) a vegetazione persistente, dal portamento prostrato; la P. sibirica originaria della Siberia; la P. divaricata a minor sviluppo; tutte con numerosi ibridi e varietà di varie dimensioni, dai fiori colorati di bianco, rosso, blu, viola, variamente screziati e macchiettati.
Vlambloem of flox (Phlox) is een plantengeslacht met circa zeventig soorten, die behoren tot de vlambloemfamilie (Polemoniaceae). Het Oudgriekse woord phlox betekent vlam. Waarschijnlijk vanwege de vlammendrode kleur van de wilde soort. Vlambloemen worden veel als vaste plant in de siertuin aangeplant. Er zijn echter ook soorten die eenjarig zijn. In Noord-Amerika komen 27 soorten voor, waarvan er verscheidene in de 18e eeuw naar Europa zijn gebracht. Uit deze soorten zijn thans meer dan duizend rassen gewonnen met overwegend rode bloemen, maar ook roze, witte, oranje, violette en blauwe komen voor. De bloemen zitten in een scherm aan de bloemstengel.
Phlox drummondii is een eenjarige plant die van midden maart tot mei bloeit. De vaste soorten, zoals Phlox divaricata bloeit als eerste in april. Phlox subulata is een lage, groenblijvende soort, die bloeit van april tot midden mei. Phlox paniculata bloeit tot in de herfst.
Tot het geslacht Phlox behoren circa 70 soorten, waaronder:
Vlambloem of flox (Phlox) is een plantengeslacht met circa zeventig soorten, die behoren tot de vlambloemfamilie (Polemoniaceae). Het Oudgriekse woord phlox betekent vlam. Waarschijnlijk vanwege de vlammendrode kleur van de wilde soort. Vlambloemen worden veel als vaste plant in de siertuin aangeplant. Er zijn echter ook soorten die eenjarig zijn. In Noord-Amerika komen 27 soorten voor, waarvan er verscheidene in de 18e eeuw naar Europa zijn gebracht. Uit deze soorten zijn thans meer dan duizend rassen gewonnen met overwegend rode bloemen, maar ook roze, witte, oranje, violette en blauwe komen voor. De bloemen zitten in een scherm aan de bloemstengel.
Phlox drummondii is een eenjarige plant die van midden maart tot mei bloeit. De vaste soorten, zoals Phlox divaricata bloeit als eerste in april. Phlox subulata is een lage, groenblijvende soort, die bloeit van april tot midden mei. Phlox paniculata bloeit tot in de herfst.
Floks (Gresk φλόξ "flamme") er ei planteslekt i fjellflokkfamilien (Polemoniaceae) med 67 artar. Artane er eitt- til fleirårige urter. Dei fleste artane finn ein i Nord-Amerika. Fleire artar blir nytta som hageplantar.
Blada er strødde oppover stengelen eller motsette. Dei er enkle, sit på skaft, med former som lansettar eller meir eggrunde. Blomstrane sit i toppstilte knipper og er frå blå til purpurraude eller kvite. Frukta er ein kapsel med tre rom.
Floks (Gresk φλόξ "flamme") er ei planteslekt i fjellflokkfamilien (Polemoniaceae) med 67 artar. Artane er eitt- til fleirårige urter. Dei fleste artane finn ein i Nord-Amerika. Fleire artar blir nytta som hageplantar.
Blada er strødde oppover stengelen eller motsette. Dei er enkle, sit på skaft, med former som lansettar eller meir eggrunde. Blomstrane sit i toppstilte knipper og er frå blå til purpurraude eller kvite. Frukta er ein kapsel med tre rom.
Floks, płomyk (Phlox) – rodzaj roślin należący do rodziny wielosiłowatych (Polemoniaceae). Należy do niego ponad 80 gatunków[3] pochodzących głównie z Ameryki Północnej[4], z obszaru od Meksyku na północ. Jeden gatunek ma zasięg obejmujący Syberię[5]. Rośliny te zasiedlają wilgotne łąki, widne lasy i tereny skaliste w górach[5]. W Polsce przedstawiciele rodzaju nie występują w środowisku naturalnym, kilka gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne, przy czym niektóre sporadycznie dziczeją (efemerofity). Nazwa pochodzi od łacińskiego słowa phlox = płomień i nawiązuje do jaskrawo wybarwionych kwiatów tych roślin.
Rodzaj należy do podrodziny Polemonioideae z rodziny wielosiłowatych Polemoniaceae. W obrębie rodzaju gatunki dzielone są na trzy sekcje: Divaricatae, Phlox i Pulvinatae[7].
Dzięki walorom ozdobnym swoich kwiatów wiele gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne.
Floks, płomyk (Phlox) – rodzaj roślin należący do rodziny wielosiłowatych (Polemoniaceae). Należy do niego ponad 80 gatunków pochodzących głównie z Ameryki Północnej, z obszaru od Meksyku na północ. Jeden gatunek ma zasięg obejmujący Syberię. Rośliny te zasiedlają wilgotne łąki, widne lasy i tereny skaliste w górach. W Polsce przedstawiciele rodzaju nie występują w środowisku naturalnym, kilka gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne, przy czym niektóre sporadycznie dziczeją (efemerofity). Nazwa pochodzi od łacińskiego słowa phlox = płomień i nawiązuje do jaskrawo wybarwionych kwiatów tych roślin.
Phlox L. é um género botânico pertencente à família Polemoniaceae.
Floxsläktet (Phlox) är ett växtsläkte i familjen blågullsväxter med ett 70-tal arter. De flesta finns i Nordamerika, men förekommer även i nordöstra Asien. Flera arter odlas som trädgårdväxter i Sverige.
De är ett- till fleråriga örter. Bladen är strödda till motsatta, enkla, skaftade, lansettlika till äggrunda eller avlånga, spetsiga. Blommorna kommer i toppställda knippen och är blå till röda purpur eller vita. Fodret är smalt, rörlikt till klocklikt. Kronan utbredd med ett smalt kronrör. Ståndarna är vanligen oliklånga och kortare än kronan. Pistillen är smal. Frukten är en trerummig kapsel.
Floxsläktet (Phlox) är ett växtsläkte i familjen blågullsväxter med ett 70-tal arter. De flesta finns i Nordamerika, men förekommer även i nordöstra Asien. Flera arter odlas som trädgårdväxter i Sverige.
De är ett- till fleråriga örter. Bladen är strödda till motsatta, enkla, skaftade, lansettlika till äggrunda eller avlånga, spetsiga. Blommorna kommer i toppställda knippen och är blå till röda purpur eller vita. Fodret är smalt, rörlikt till klocklikt. Kronan utbredd med ett smalt kronrör. Ståndarna är vanligen oliklånga och kortare än kronan. Pistillen är smal. Frukten är en trerummig kapsel.
Флокс (лат. Phlox) — рід красивоквітнучих трав'янистих рослин родини Синюхові (Polemoniaceae). Включає близько 70 видів. У культурі — близько 40 видів; у Європі деякі з них були введені у культуру вже у середині XVIII століття.
У перекладі з грецької φλόξ — «полум'я». Цю назву у 1737 році дав роду Карл Лінней, мабуть, за яскраві червоні квітки деяких диких високорослих флоксів.
Більшість видів — багаторічні та однорічні рослини та напівчагарники, поширені переважно у Північній Америці.
Всі види флокса, крім флокса Друммонда (Phlox drummondi Hook.), — Багаторічні рослини.
Стебла прямостоячі, висхідні або повзучі, від 10-20 см до 120—150 см заввишки.
Листки суцільнокрайні, сидячі, розташовані супротивно, ланцетні, овально-ланцетні, яйцевидно-подовжені.
Квітки трубчасто-лійкоподібної форми, запашні, невеликого розміру (не більше як 3-4 см в діаметрі), але у суцвітті їх може бути до 90 штук. Пелюсток п'ять, вони відігнуті під прямим або майже прямим кутом до трубки, утворюючи плоский віночок різної форми — колесовидний, зірчастий, виямчатий, глибоко розсічений, блюдцеподібний і т. Д. Квітка має одну маточку та п'ять тичинок. Забарвлення віночка дуже різне — від чисто-білого й білого з очками, штрихами, крапками, тінями до малиново-червоно-пурпурового та темно-пурпурно-фіолетового. Квітки зазвичай зібрані у складні суцвіття, що знаходяться на кінцях пагонів, — тирси (тобто головні осі суцвіть наростають моноподіально, а бічні суцвіття, що відходять від головної осі, — симподіально).
Плід — овальна коробочка. В одному грамі насіння міститься від 70 штук у багаторічних видів до 550 штук у однорічних.
Повний список видів (69 вид) та інфравидових таксонів роду Флокс за інформацією сайту Germplasm Resources Information Network (GRIN)[1]:
Флокс (лат. Phlox) — рід красивоквітнучих трав'янистих рослин родини Синюхові (Polemoniaceae). Включає близько 70 видів. У культурі — близько 40 видів; у Європі деякі з них були введені у культуру вже у середині XVIII століття.
У перекладі з грецької φλόξ — «полум'я». Цю назву у 1737 році дав роду Карл Лінней, мабуть, за яскраві червоні квітки деяких диких високорослих флоксів.
Phlox là một chi của khoảng 65-70 loài thực vật có hoa sống một năm hay lâu năm, ra hoa vào đầu mùa xuân. Chúng có nguồn gốc chủ yếu tại khu vực ôn đới thuộc Bắc Mỹ, với chỉ một số ít loài có tại miền đông châu Á. Các từ điển liên quan đến tiếng Việt dịch không thống nhất. Chẳng hạn từ điển Anh-Việt dịch là trúc đào, từ điển Nga-Việt dịch là giáp trúc đào, phơ lốc, từ điển Pháp-Việt dịch là cây hoa lốc. Một số nơi lại gọi là móng rồng [1]. Người Trung Quốc gọi các loài này là phúc lộc khảo (福禄考). Trong khi các cụm từ trúc đào hay giáp trúc đào nói chung được dùng để chỉ loài Nerium oleander nên các tên gọi này rất đáng ngờ. Danh pháp khoa học Phlox do Carolus Linnaeus đặt năm 1737, có nguồn gốc từ tiếng Hy Lạp φλοξ nghĩa là "ngọn lửa" có lẽ là do màu sắc đỏ rực rỡ của hoa của một số loài mọc hoang dại.
Các loài trong chi Phlox có màu từ lam nhạt tới đỏ tươi hay trắng. Một số loài như Phlox glaberrima (Phlox trơn) cao tới 1,5 m, trong khi các loài khác, như Phlox stolonifera (Phlox leo), tạo thành dạng như tấm thảm thấp chỉ cao vài centimet.
Phlox tốt nhất nên trồng trên các vùng đất đầy đủ nước và nhận ánh sáng vừa phải. Lá của các loài Phlox đôi khi bị ấu trùng của một số loài nhậy thuộc bộ Cánh vẩy (Lepidoptera) ăn, chẳng hạn Gazoryctra wielgusi, Macroglossum stellatarum và Schinia indiana. Loài cuối cùng này chủ yếu ăn lá của P. pilosa. Nếu không có nguồn thức ăn nào khác thì thỏ và hươu, nai cũng ăn lá các loài cây này.
Các loài Phlox thường được trồng trong vườn.
Phlox là một chi của khoảng 65-70 loài thực vật có hoa sống một năm hay lâu năm, ra hoa vào đầu mùa xuân. Chúng có nguồn gốc chủ yếu tại khu vực ôn đới thuộc Bắc Mỹ, với chỉ một số ít loài có tại miền đông châu Á. Các từ điển liên quan đến tiếng Việt dịch không thống nhất. Chẳng hạn từ điển Anh-Việt dịch là trúc đào, từ điển Nga-Việt dịch là giáp trúc đào, phơ lốc, từ điển Pháp-Việt dịch là cây hoa lốc. Một số nơi lại gọi là móng rồng [1]. Người Trung Quốc gọi các loài này là phúc lộc khảo (福禄考). Trong khi các cụm từ trúc đào hay giáp trúc đào nói chung được dùng để chỉ loài Nerium oleander nên các tên gọi này rất đáng ngờ. Danh pháp khoa học Phlox do Carolus Linnaeus đặt năm 1737, có nguồn gốc từ tiếng Hy Lạp φλοξ nghĩa là "ngọn lửa" có lẽ là do màu sắc đỏ rực rỡ của hoa của một số loài mọc hoang dại.
Các loài trong chi Phlox có màu từ lam nhạt tới đỏ tươi hay trắng. Một số loài như Phlox glaberrima (Phlox trơn) cao tới 1,5 m, trong khi các loài khác, như Phlox stolonifera (Phlox leo), tạo thành dạng như tấm thảm thấp chỉ cao vài centimet.
Phlox tốt nhất nên trồng trên các vùng đất đầy đủ nước và nhận ánh sáng vừa phải. Lá của các loài Phlox đôi khi bị ấu trùng của một số loài nhậy thuộc bộ Cánh vẩy (Lepidoptera) ăn, chẳng hạn Gazoryctra wielgusi, Macroglossum stellatarum và Schinia indiana. Loài cuối cùng này chủ yếu ăn lá của P. pilosa. Nếu không có nguồn thức ăn nào khác thì thỏ và hươu, nai cũng ăn lá các loài cây này.
Флокс (лат. Phlox) — род красивоцветущих травянистых растений семейства Синюховые (Polemoniaceae). Включает около 85 видов. В культуре — около 40 видов; в Европе некоторые из них были введены в культуре уже в середине XVIII века.
В переводе с греческого φλόξ означает «пламя». Это название было дано этому роду в 1737 году Карлом Линнеем, видимо, за яркие красные цветки некоторых диких высокорослых флоксов.
Большинство видов — многолетние и однолетние растения и полукустарники, распространённые преимущественно в Северной Америке. На территории России произрастает лишь один дикорастущий вид — Флокс сибирский (Phlox sibirica), горное стелющееся растение.
Большинство видов флокса — многолетние растения, некоторые виды — однолетние растения, например, повсеместно культивируемый Флокс Друммонда (Phlox drummondii).
Стебли прямостоячие, восходящие или ползучие, от 10—20 см до 120—150 см высотой.
Листья цельнокрайные, сидячие, расположены супротивно, ланцетные, овально-ланцетные, яйцевидно-удлинённые.
Цветки трубчато-воронкообразной формы, душистые, небольшого размера (не более 3—4 см в диаметре), но в соцветии их может быть до 90 штук. Лепестков пять, они отогнуты под прямым или почти прямым углом к трубке, образуя плоский венчик различной формы — колесовидный, звёздчатый, выямчатый, глубоко рассечённый, блюдцеобразный и т. д. Цветок имеет один пестик и пять тычинок. Окраска венчика очень разная — от чисто-белой и белой с глазками, штрихами, точками, тенями до малиново-красно-пурпурной и тёмно-пурпурно-фиолетовой. Цветки обычно собраны в сложные соцветия, находящиеся на концах побегов, — тирсы[2] (то есть главные оси соцветий нарастают моноподиально, а боковые соцветия, отходящие от главной оси, — симподиально).
Плод — овальная коробочка. В одном грамме семян содержится от 70 штук у многолетних видов и до 550 штук у однолетних.
По информации базы данных The Plant List, род включает 85 видов[3]:
Многолетние флоксы, используемые в декоративном садоводстве, произошли от диких видов и их гибридов. Биологические и ботанические особенности флоксов, а также их внешний вид очень разнообразны и отличаются даже внутри вида.
Существует несколько ботанических систем классификации флоксов, но все они достаточно сложны. Для практического применения в садово-парковом строительстве используют очень простую классификацию многолетних флоксов, предложенную П. Г. Гагановым.
По морфологическим особенностям, то есть особенностям строения, все виды разделены на три группы — кустовые, стелющиеся и рыхлодерновые (промежуточная группа) флоксы. Кустовые флоксы, в свою очередь, делятся на две подгруппы — низкорослые и высокорослые.
Флокс (лат. Phlox) — род красивоцветущих травянистых растений семейства Синюховые (Polemoniaceae). Включает около 85 видов. В культуре — около 40 видов; в Европе некоторые из них были введены в культуре уже в середине XVIII века.
В переводе с греческого φλόξ означает «пламя». Это название было дано этому роду в 1737 году Карлом Линнеем, видимо, за яркие красные цветки некоторых диких высокорослых флоксов.
天蓝绣球属(学名:Phlox)是花荵科下的一个属,为一年生或多年生草本植物。该属共有约50种,分布于北美。[1]
フロックス属(フロックスぞく、学名: Phlox、フロクス属[1])またはクサキョウチクトウ属[2][3]は、ハナシノブ科の属の一つ。現在[いつ?]67種が知られており[要出典]、越冬性一年草のものと多年生植物のものがある。
P. glaberrima のように1.5mの高さに成長するものもあるが、概して草丈の低いものが多く、ツルハナシノブ(英語版)やシバザクラのように数cm程の高さにしかならない種も多い。
葉はチョウやガの幼虫の食料となり、ウサギやシカの主要な餌になることもある[要出典]。
花は5弁で、花色には濃淡の青・藤色・明るい赤・白などがある。早春に開花するものと、夏から秋に開花するものがある。花は肥沃に育てられるほどその種子も大きくなる。
主に北アメリカ原産で、いくつかの種は北東アジアを原産地とする。高山帯から森林や草原地帯まで幅広く生息している。
キキョウナデシコ、クサキョウチクトウ(宿根フロックス)、シバザクラなど、花卉として重要なものがいくつかある。
フロックス属は水はけの良い土壌と半日陰での栽培が最も適している。
フロックス属(フロックスぞく、学名: Phlox、フロクス属)またはクサキョウチクトウ属は、ハナシノブ科の属の一つ。現在[いつ?]67種が知られており[要出典]、越冬性一年草のものと多年生植物のものがある。