nomes no trilho de navegação
Nile region, oases, Mediterranean region, eastern desert, Res Sea coastal strip and Sinai.
Brackish water, canals, lakes, pools and ditches.
Perennial.
El llapó de mar (Ruppia maritima) és una espècie de planta aquàtica. Malgrat el seu epítet específic,maritima, no viu al mar sinó que és una planta d'aigua dolça tolerant a la sal.[1] El nom del gènere, Ruppia, va ser dedicat per Linnaeus al botànic alemany Heinrich Bernhard Ruppius (1689-1719).
Té una distribució cosmopolita en zones litorals i aiguamolls on de vegades és la vegetació dominant.[2]
Ruppia maritima té les fulles primes com la de les granínies [1] creix a partir d'un rizoma, el seu pol·len sura en l'aigua.[3]
Els seus fruits són petites drupes que es dispersen per l'aigua i dins els peixos i els ocells que se les mengen.[3] També té reproducció vegetativa i forma colònies.[3]
El llapó de mar (Ruppia maritima) és una espècie de planta aquàtica. Malgrat el seu epítet específic,maritima, no viu al mar sinó que és una planta d'aigua dolça tolerant a la sal. El nom del gènere, Ruppia, va ser dedicat per Linnaeus al botànic alemany Heinrich Bernhard Ruppius (1689-1719).
Planhigyn blodeuol dyfrol bychan yw Tusw arfor sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Ruppiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Ruppia maritima a'r enw Saesneg yw Beaked tasselweed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tusw Dyfrllys, Rwpia'r Môr, Rwppia Morawl, Tusw-dyfr-llys.
Mae'n tyfu mewn dŵr croyw - mewn llynnoedd neu byllau a rhostiroedd ger yr arfordir, ac mae i'w gael ledled y byd. Mae'n edrych fel llafn glaswelltyn neu edafedd tennau.
Planhigyn blodeuol dyfrol bychan yw Tusw arfor sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Ruppiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Ruppia maritima a'r enw Saesneg yw Beaked tasselweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Tusw Dyfrllys, Rwpia'r Môr, Rwppia Morawl, Tusw-dyfr-llys.
Mae'n tyfu mewn dŵr croyw - mewn llynnoedd neu byllau a rhostiroedd ger yr arfordir, ac mae i'w gael ledled y byd. Mae'n edrych fel llafn glaswelltyn neu edafedd tennau.
Táhlice přímořská (Ruppia maritima) je druh rostlin z rodu táhlice; jsou to rostliny submerzní, tj. rostoucí ponořené ve vodě.
Rostlina vyrůstá ve všech světadílech, od tropického po subantarktické podnebné pásmo. Její výskyt je zhruba limitován 70° severní zeměpisné šířky (přibližně úroveň měst Tromsø v severním Norsku a Murmansk na poloostrově Kola v Rusku) a 55° jižní zeměpisné šířky (zhruba mys Horn v chilské části souostroví Ohňová země). Místy je rozšířena hojně, jinde neroste vůbec, např. v Česku.
Tato sladkovodní rostlina má velkou toleranci k salinitě vody, byla zjištěna v prostředí špičkově obsahující až 390 g/l, tj. 390 ‰ (slanost mořské vody je v průměru 36 ‰). V našem případě však byla salinita z převážné části způsobena síranem hořečnatým (MgSO4), který má osmotický účinek jen poloviční oproti chloridu sodnému (NaCl).
Roste v rozličných vodních prostředích, např. ve vyložených slaniscích kde dochází k periodickému poklesu vody (až k vysychání a tím i zvyšování slanosti), v místech se stabilní výškou hladiny i slanosti (jezerech, lagunách), v ústí řek do moře kde vlivem přílivu dochází k pravidelné změně výšky hladiny i koncentrace mořské vody (např. v mangrovech) nebo v zátokách na mořském pobřeží, v místech blízko rovníku i v chladných subantarktických vodách, s průměrnou výškou hladiny od 0,4 do 4,5 m (omezení vzdálenosti výskytu od pobřeží).
Všem těmto podmínkách se dokáže táhlice přímořská přizpůsobit, ale tyto rozdíly mají podstatný vliv na variabilní vzhled, na velikost a rychlost přírůstků, množství vyzrálých semen na jednoletost nebo dlouhověkost rostliny. Dospělé rostliny tolerují mnohem tvrdší podmínky, všechny však požadují hodně slunečního světla a proto špatně rostou v zakalené vodě. Všeobecně nesnáší prudké vlnobití a silné vodní proudy které ji vytrhávají ze stanovišť. Semena, schopná přežít i zamrznutí vody až na dno, klíčí asi od +15 °C výše, rostliny přirůstají od +12 °C a kvetou od +20 °C.[2][3]
Je to rostlina jednoletá nebo víceletá, která má své kořeny i listy skryté pod vodní hladinou. Lze zobecnit, že v místech s vysychající vodou nebo tam kde se v průběhu roku příliš zvedá slanost vyvíjí se rostlina velice rychle a po vytvoření semen s nástupem kritického období usychá. Naopak z rostlin žijících ve stabilnějším, příliš neproměnlivém prostředí po vytvoření semen zahynou jen některé ramety (klony) a ostatní přežívají dále a za příznivých tepelných a světelných podmínek vytvářejí semena celoročně.
Rostlina je lehce upevněna ve dnu tenkým, stále přirůstajícím rozvětveným oddenkem ležícím jen do 1 cm hluboko ve dnu, z něho vyrůstá velký počet jemných kořínků zajišťující ukotvení v podkladu, nepronikají však hluboko. Na 1 m čtverečním může v počátku vegetace růst až 100 tenkých, vzpřímených a dále horizontálně větvených lodyh, které leží jen několik málo centimetrů pod hladinou. V období kvetení (asi o 8 až 20 týdnů později) vyroste na 1 m čtverečním dalších asi 200 reprodukčních lodyh. Lodyhy jsou většinou jen o něco málo tlustší než 1 mm a mohou být dlouhé až 3 m, jejich odbočné větve mají v průměru délku asi 50 cm; v nižších uzlinách vypouštějí vláskovité kořínky. Jsou zaznamenány případy, že u víceletých rostlin vyrostlo na čtverečním metru i 30 000 lodyh. Střídavě vyrůstající listy jsou 6 až 10 cm dlouhé, nitkovité, jednožilné s tupými špičkami a zubatými okraji. Mají pochvy a kratičké palisty.
Klasovité květenství je tvořeno dvěma hydrogamními, bezobalnými (achlamydními), oboupohlavnými, přisedlými květy. Každý květ má dvě tyčinky (bez nitek) s prašníky se široce rozloženými prašnými váčky. Většinou až ze šesti plodolistů je složeno gyneceum, z kterého vyrůstá stejný počet pestíků, ty jsou nejprve přisedlé a později až 2 cm dlouhé; nemají čnělku, jen mírně deštníkovitě rozšířenou bliznu. Po otevření prašníků se pylová zrna ledvinovitého tvaru spojují do řetízků a stoupají (s pomoci plynových bublin nashromážděných v prašnících) vzhůru, tam se zachycují na blizně; většinou dochází k samoopylení květů. U některých rostlin, převážně jednoletých, jsou květy opyleny pod hladinou. U většiny vytrvalých jsou při opylení květy na hladině a následně se stopky s opylenými květy stáhnou pod hladinu. Chromozómové číslo: 2n = 20, 40.[2][4][5][6]
Plody vždy dozrávají ve vodě, jsou to krátce stopkaté černé peckovice vyrůstající v oplodí. Jedna bývá asi 3 mm dlouhá a 1,5 mm široká, hruškovitého tvaru se zobáčkem. Semena jsou zralá asi za 14 dnů po opylení. Na krátké vzdálenosti jsou roznášena plovoucí vegetaci hnanou větrem a ve střevech některých ryb, na dlouhé v zažívacím traktu vodního ptactva. Semena zapadlá v sedimentu si podržují klíčivost tři roky; nevyklíčí, pokud jsou hlouběji než 10 cm nebo jsou-li jen na vlhké půdě a ne ve vodě.
Táhlice přímořská se rozmnožuje také vegetativně, oddělené části lodyh s vyrostlými kořínky v uzlinách klesají ke dnu kde zakořeňují a vytvářejí nové oddenky. U některých rostlin byly také zjištěny také turiony veliké 2,5 mm vznikající na oddencích.[2]
Taxonomie celého rodu táhlice není jasná a táhlice přímořská je pravděpodobně zastřešující název pro více druhů. Podle různorodých podmínek prostředí ve kterém vyrůstá je to druh velice variabilní a je pravděpodobné, že po podrobnějších morfologických a genetických výzkumech dojde k jeho rozdělení.[2][3]
Rostliny a plody jsou důležitou potravou pro vodní ptactvo (hlavně kachny, husy a labutě) i ryby, ve výživné táhlici přímořské mají bohatou zásobárnou. Rostliny slouží také jako výborný úkryt pro hnízda a výchovu mláďat. Odumřelá biomasa, přinášená na břehy vodou hnanou větrem, zvyšuje úživnost tamní půdy.
Přílišná hustota vzrostlých rostlin, které vytvářejí hrubé vrstvy lodyh (rohože), je na druhé straně nepříjemným prvkem ve vodních kanálech s malým spádem. Táhlice přímořská je ptactvem zanášena i do rýžovišť, kde je nevítaným plevelem.[2]
Galerie táhlice přímořská ve Wikimedia CommonsTáhlice přímořská (Ruppia maritima) je druh rostlin z rodu táhlice; jsou to rostliny submerzní, tj. rostoucí ponořené ve vodě.
Ko e limuvai ko e fuʻu ʻakau siʻi ia. ʻOku tatau ʻene ʻasi mo e ngaahi mohuku, ka tupu ʻi he vai, vai melie pe tahi. ʻOku kehe ʻaupito mei he limutahi, ʻoku tupu ʻi he tahi pe ia foki, ʻi he maka fefeka. Kā ko e limuvai, ʻoku ʻi ai hono aka, ʻoku tupu pē ʻi he ʻoneʻone molu, ofi ke he fukahi tahi, ʻi he maama ʻo e laʻā. He onoʻaho naʻa ne fakafaʻahingaʻi ʻi he kāinga ʻo e Potamogetonaceae.
Ko e limuvai ko e fuʻu ʻakau siʻi ia. ʻOku tatau ʻene ʻasi mo e ngaahi mohuku, ka tupu ʻi he vai, vai melie pe tahi. ʻOku kehe ʻaupito mei he limutahi, ʻoku tupu ʻi he tahi pe ia foki, ʻi he maka fefeka. Kā ko e limuvai, ʻoku ʻi ai hono aka, ʻoku tupu pē ʻi he ʻoneʻone molu, ofi ke he fukahi tahi, ʻi he maama ʻo e laʻā. He onoʻaho naʻa ne fakafaʻahingaʻi ʻi he kāinga ʻo e Potamogetonaceae.
Ruppia maritima is an aquatic plant species commonly known as beaked tasselweed, beaked ditchgrass, ditch grass, tassel pondweed and widgeon grass.[2] Despite its scientific name, it is not a marine plant; is perhaps best described as a salt-tolerant freshwater species.[3] The generic name Ruppia was dedicated by Linnaeus to the German botanist Heinrich Bernhard Ruppius (1689–1719) and the specific name (maritima) translates to "of the sea".
It can be found throughout the world, most often in coastal areas, where it grows in brackish water bodies, such as marshes. It is a dominant plant in a great many shoreline regions. It does not grow well in turbid water or low-oxygen substrates.[4]
Ruppia maritima is a thread-thin, grasslike annual or perennial[3] herb which grows from a rhizome anchored shallowly in the wet substrate. It produces a long, narrow, straight or loosely coiled inflorescence tipped with two tiny flowers. The plant often self-pollinates, but the flowers also release pollen that reaches other plants as it floats away on bubbles.[5]
The fruits are drupelets. They are dispersed in the water and inside the digestive system of fish and waterbirds that eat them.[5] The plant also reproduces vegetatively by sprouting from its rhizome to form colonies.[5]
On the basis of molecular phylogenetic analyses, a species complex, named R. maritima complex, had been discerned,[6] which was then extended to include eight lineages,[7] or nine lineages.[8]
A lectotype for R. cirrhosa is designated and the name is shown to be a homotypic synonym of R. maritima.[9]
This plant and the epiphytic algae attached to the floating leaves can be an important part of the diet for selected herbivorous waterfowl species, but not important for predatory waterfowl that eat fish or invertebrate animals. In many areas, wetlands restoration begins with the recovery and protection of this plant.[10]
Ruppia maritima is an aquatic plant species commonly known as beaked tasselweed, beaked ditchgrass, ditch grass, tassel pondweed and widgeon grass. Despite its scientific name, it is not a marine plant; is perhaps best described as a salt-tolerant freshwater species. The generic name Ruppia was dedicated by Linnaeus to the German botanist Heinrich Bernhard Ruppius (1689–1719) and the specific name (maritima) translates to "of the sea".
Ruppia maritima es una especie de planta acuática perteneciente a la familia Ruppiaceae. A pesar de su nombre en latín, no es una planta marina; está quizás mejor descrita como de agua dulce tolerante a la sal.[1]
Se puede encontrar en todo el mundo, con más frecuencia en las zonas costeras, donde crece en el agua salobre, tales como pantanos. Es una planta dominante en las costas de muchas regiones. No crece bien en el agua turbia o sustratos con bajo oxígeno.[2]
Ruppia maritima es un hilo delgado, en forma de pasto anual o perenne[1] de hierba que crece de un rizoma superficialmente anclado en el sustrato húmedo. Produce una larga y estrecha inflorescencia, recta o ligeramente con la punta enrollada con dos flores diminutas. La planta a menudo se auto-poliniza, pero también liberan el polen que llega a otras plantas, ya que se aleja flotando en las burbujas.[3] Los frutos son drupas . Son dispersos por el agua y por los peces y las aves acuáticas que se las comen.[3] Asimismo, la planta se reproduce vegetativamente por brotes de su rizoma para formar colonias.[3]
Esta planta es una parte importante de la dieta de muchas especies de aves acuáticas . En muchas áreas, la restauración de los humedales se inicia con la recuperación y protección de esta planta.[4]
Ruppia maritima fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 127–128, en el año 1753.[5]
Ruppia maritima es una especie de planta acuática perteneciente a la familia Ruppiaceae. A pesar de su nombre en latín, no es una planta marina; está quizás mejor descrita como de agua dulce tolerante a la sal.
Harilik heinmuda (Ruppia maritima) on üheiduleheline konnarohulaadsete seltsi ja heinmudaliste sugukonda kuuluv taim.
Ta on riimveele iseloomulik taim. Ta kasvab liivasel ja mudasel merepõhjal, enamasti lainetuse eest kaitstud kohtades. Teda võib leida jõgede lehtersuudmetes (estuaarides), rannikulõugastes (laguunides) ning laiades madalates abajates ja lahtedes.
Heinmuda õitseb juulis.
Harilik heinmuda (Ruppia maritima) on üheiduleheline konnarohulaadsete seltsi ja heinmudaliste sugukonda kuuluv taim.
Ta on riimveele iseloomulik taim. Ta kasvab liivasel ja mudasel merepõhjal, enamasti lainetuse eest kaitstud kohtades. Teda võib leida jõgede lehtersuudmetes (estuaarides), rannikulõugastes (laguunides) ning laiades madalates abajates ja lahtedes.
Heinmuda õitseb juulis.
Merihapsikka (Ruppia maritima) on hapsikkakasvien (Ruppiaceae) heimoon, hapsikoiden (Ruppia) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on monivuotinen vesikasvi, joka kasvaa kokonaan vedenpinnan alapuolella. Merihapsikka muistuttaa paljolti kiertohapsikkaa (Ruppia cirrhosa) sekä jonkin verran myös joitakin vitalajeja, kuten hapsivitaa (Potamogeton pectinatus) ja merivitaa (Potamogeton filiformis). Merihapsikasta voidaan erottaa erilaisia muunnoksia.[1]
Merihapsikka on ruohovartinen vesikasvilaji, jonka varret ovat juurtuneet veden pohjaan. Varret ovat kasvutavaltaan muuten pohjanmyötäisiä, mutta kärjistään kohenevia. Varret ovat hyvin ohuita. Lehdet ovat hyvin kapeita, yläosistaan hienosti sahalaitaisia ja teräväkärkisiä. Lehtien tyvillä on pitkät lehtitupet, mutta niissä ei ole kielekettä. Merihapsikan kukat sijaitsevat pareittain ylempien lehtien lehtitupissa.[1]
Suomessa merihapsikkaa tavataan rannikkoseuduilla Virolahdelta Vaasan tienoille asti. Yleisimmillään se on Porin ja Vaasan seudun rannikoilla sekä Turun ja Ahvenanmaan saaristojen eteläosissa.[2]
Merihapsikka on Suomessa silmälläpidettävä (NT) kasvilaji.
Merihapsikka (Ruppia maritima) on hapsikkakasvien (Ruppiaceae) heimoon, hapsikoiden (Ruppia) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on monivuotinen vesikasvi, joka kasvaa kokonaan vedenpinnan alapuolella. Merihapsikka muistuttaa paljolti kiertohapsikkaa (Ruppia cirrhosa) sekä jonkin verran myös joitakin vitalajeja, kuten hapsivitaa (Potamogeton pectinatus) ja merivitaa (Potamogeton filiformis). Merihapsikasta voidaan erottaa erilaisia muunnoksia.
Merihapsikka on ruohovartinen vesikasvilaji, jonka varret ovat juurtuneet veden pohjaan. Varret ovat kasvutavaltaan muuten pohjanmyötäisiä, mutta kärjistään kohenevia. Varret ovat hyvin ohuita. Lehdet ovat hyvin kapeita, yläosistaan hienosti sahalaitaisia ja teräväkärkisiä. Lehtien tyvillä on pitkät lehtitupet, mutta niissä ei ole kielekettä. Merihapsikan kukat sijaitsevat pareittain ylempien lehtien lehtitupissa.
Suomessa merihapsikkaa tavataan rannikkoseuduilla Virolahdelta Vaasan tienoille asti. Yleisimmillään se on Porin ja Vaasan seudun rannikoilla sekä Turun ja Ahvenanmaan saaristojen eteläosissa.
Merihapsikka on Suomessa silmälläpidettävä (NT) kasvilaji.
Rupelle maritime, Ruppie maritime
La Rupelle maritime ou Ruppie maritime, Ruppia maritima est une plante aquatique de la famille des Ruppiaceae.
Selon Tropicos (5 juin 2014)[2] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Rupelle maritime, Ruppie maritime
La Rupelle maritime ou Ruppie maritime, Ruppia maritima est une plante aquatique de la famille des Ruppiaceae.
Mórska słonjel (Ruppia maritima) je rostlina ze swójby słonjelowych rostlinow (Ruppiaceae).
Mórska słonjel je so podnurjace rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 15 hač 40 cm.
Stołpiki su nitkojte a na kolenkach korjenja.
Łopjena su dwurynčkowe, 1 mm šěroke.
Kćěje wot junija hač oktobra. Kćenja su njenapadne, nimaja kćenjowu wobalku a steja w dwukćenjowej kłosy.
Rosće w pobrjóžnych wodźiznach w słabje słonej wodźe a w słonych nutřkownych wodźiznach.
Rostlina je w Europje rozšěrjena.
Mórska słonjel (Ruppia maritima) je rostlina ze swójby słonjelowych rostlinow (Ruppiaceae).
Lónajurt (fræðiheiti Ruppia maritima) er vatnaplanta af hnotsörvaætt. Hún vex einkum í ísöltu vatni í sjávarlónum.[1][2]
Lónajurt (fræðiheiti Ruppia maritima) er vatnaplanta af hnotsörvaætt. Hún vex einkum í ísöltu vatni í sjávarlónum.
De snavelruppia (Ruppia maritima ) is een ondergedoken, vaste waterplant, die behoort tot de ruppiafamilie (Ruppiaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en matig in aantal afgenomen. De plant komt van nature over de hele wereld voor.
De plant wordt 15-45 cm hoog, heeft een draadvormige stengel en vormt bovengrondse uitlopers, die op de knopen wortelen. De draadvormige bladeren zijn 4-11 cm lang en 0,5 mm breed met aan de voet een bladschede.
De snavelruppia bloeit van mei tot de herfst met ondergedoken, 3-5 mm grote bloemen, die met zijn tweeën op een aar zitten. De aarsteel is korter dan 5 cm en heeft na de bloei geen of slechts één winding. Dit in tegenstelling tot de spiraalruppia (Ruppia cirrhosa). De bloemen hebben geen bloemdek. De bloemen worden bestoven door in het water drijvende stuifmeel. De helmhokjes zijn min of meer rond.
De scheef-eivormige, 0,5-4 mm grote vrucht heeft een zijdelings zittende snavel.
De plant komt voor in brak tot zilt, stilstaand water.
De snavelruppia (Ruppia maritima ) is een ondergedoken, vaste waterplant, die behoort tot de ruppiafamilie (Ruppiaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en matig in aantal afgenomen. De plant komt van nature over de hele wereld voor.
De plant wordt 15-45 cm hoog, heeft een draadvormige stengel en vormt bovengrondse uitlopers, die op de knopen wortelen. De draadvormige bladeren zijn 4-11 cm lang en 0,5 mm breed met aan de voet een bladschede.
De snavelruppia bloeit van mei tot de herfst met ondergedoken, 3-5 mm grote bloemen, die met zijn tweeën op een aar zitten. De aarsteel is korter dan 5 cm en heeft na de bloei geen of slechts één winding. Dit in tegenstelling tot de spiraalruppia (Ruppia cirrhosa). De bloemen hebben geen bloemdek. De bloemen worden bestoven door in het water drijvende stuifmeel. De helmhokjes zijn min of meer rond.
De scheef-eivormige, 0,5-4 mm grote vrucht heeft een zijdelings zittende snavel.
Småhavgras (Ruppia maritima) er en flerårig vannplante.
Den er en spinkel plante som lever helt neddykket i vann. Bladene er linjeformede og mindre enn én mm brede. Den vokser i salt- og brakkvann på steder der det ikke er for mye strøm eller bølger.
Utbredelsen omfatter havstrender over hele verden. Arten finnes også i innsjøer langt inne på kontinentene, for eksempel i Issyk-Kul og Titicacasjøen. Fugler er viktige for frøspredning. I Norge finnes småhavgras langs kysten til Troms.
Småhavgras (Ruppia maritima) er en flerårig vannplante.
Den er en spinkel plante som lever helt neddykket i vann. Bladene er linjeformede og mindre enn én mm brede. Den vokser i salt- og brakkvann på steder der det ikke er for mye strøm eller bølger.
Utbredelsen omfatter havstrender over hele verden. Arten finnes også i innsjøer langt inne på kontinentene, for eksempel i Issyk-Kul og Titicacasjøen. Fugler er viktige for frøspredning. I Norge finnes småhavgras langs kysten til Troms.
Multimedia w Wikimedia Commons Rupia morska (Ruppia maritima L.) – gatunek roślin z rodziny rupiowatych (Ruppiaceae Horan. ex Hutch.).
Gatunek kosmopolityczny[2]. W Polsce największe skupienie stanowisk znajduje się w Zatoce Puckiej[3].
Bylina, hydrofit. Rośnie w słonych wodach w przybrzeżnych partiach mórz. Kwitnie od czerwca do września. Liczba chromosomów 2n=20. Gatunek charakterystyczny klasy Ruppietea maritimae[4].
Kategorie zagrożenia gatunku:
Rupia morska (Ruppia maritima L.) – gatunek roślin z rodziny rupiowatych (Ruppiaceae Horan. ex Hutch.).
Ruppia maritima é uma espécie de planta com flor pertencente à família Ruppiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 127–128. 1753.[1][2][3]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa das três regiões atrás indicadas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Ruppia maritima é uma espécie de planta com flor pertencente à família Ruppiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 127–128. 1753.
Hårnating (Ruppia maritima) är en växtart i familjen natingväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Hårnating.
Hårnating (Ruppia maritima) är en växtart i familjen natingväxter.
Це однорічна або багаторічна трава. Стебла до 50 см × 0.1–0.7 мм. Листя 0.35–0.9 мм завширшки. Квітконоси до 2,6 см. Кістянки 2–2,8 мм, в тому числі дзьоб 0.4–0.65 мм, на черешках 0.3–3.5 см, асиметрично грушоподібні. Плоди поширюються у воді й усередині нутрощів риби і водоплавних птахів, які їдять їх. Також розмножуватися вегетативно, кореневищем.
Майже космополіт, зростає у солонуватих і прісних водно-болотних угіддях (з солоністю в діапазоні від 0 до 70‰) у помірних і тропічних регіонах Америки (у т.ч. Вест-Індії), Євразії; Африки; Австралії, Філіппін. Не добре росте в каламутній воді або в субстратах з низьким вмістом кисню.
Знаходиться під загрозою в місцевому масштабі через втрати місця існування від індустріалізації й сільського господарства. Прибережна меліорація — також загроза, оскільки цей вид росте в перехідних умовах між сушею і морем.
Використовується як добриво. На рослині пасуться гуси, качки та лебеді.
Це незавершена стаття про Водні рослини.Ruppia maritima là một loài thực vật có hoa trong họ Ruppiaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Ruppia maritima là một loài thực vật có hoa trong họ Ruppiaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Ruppia maritima L. (1753)
Охранный статусРу́ппия морска́я (лат. Ruppia maritima) — вид водных травянистых растений рода Руппия (Ruppia) монотипного семейства Руппиевые (Ruppiaceae). Несмотря на название, этот вид не является морским растением; его можно охарактеризовать как солеустойчивое пресноводное растение[2].
Однолетнее или многолетнее травянистое растение с тонкими стеблями, с корневищем, неглубоко закреплённом во влажном субстрате. Образует длинные, узкие, прямые или слегка изогнутые соцветия с двумя мелкими цветками наверху. Растения часто самоопыляемые, однако образуемая ими пыльца также может достигать других растений, уплывая на пузырьках воздуха (гидрофилия)[3]. Плоды — маленькие костянки (костяночки). Распространяются по воде или поедающими их рыбами и водными птицами[3]. Имеет место и вегетативное размножение — в некоторых местах корневища пускают корешки и формируют новое растение[3].
Встречаются по всему миру, наиболее часто в прибрежной зоне, где растут в жёской (солоноватой) воде, к примеру, в маршах. Является доминирующим растением в громадном множестве прибрежных регионов. Плохо растёт в мутных водах и в бедных кислородом субстратах[4].
Руппия морская является важной составляющей рациона питания многих водоплавающих птиц. Во многих районах экологическая реставрация водно-болотных угодий начинается с восстановления и защиты этого растения[5].
Ру́ппия морска́я (лат. Ruppia maritima) — вид водных травянистых растений рода Руппия (Ruppia) монотипного семейства Руппиевые (Ruppiaceae). Несмотря на название, этот вид не является морским растением; его можно охарактеризовать как солеустойчивое пресноводное растение.
川蔓藻（学名：Ruppia maritima）为眼子菜科川蔓藻属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
