Planhigyn blodeuol bychan yw Sgorpionllys gwrychog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lappula squarrosa a'r enw Saesneg yw Bur forget-me-not.[1]
Planhigyn blodeuol bychan yw Sgorpionllys gwrychog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Boraginaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lappula squarrosa a'r enw Saesneg yw Bur forget-me-not.
Strošek pomněnkový (Lappula squarrosa) je nevysoká, nenápadná bylina teplých a sušších míst. Je sice v české přírodě původní druh, ale pro změny v obhospodařování krajiny se vyskytuje jen řídce a byl v "Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky" zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][2][3]
Přirozený areál má rozsáhlý, v Evropě se vyskytuje od Španělska v pásu mezi Středozemním mořem a 60° severní zeměpisné šířky východním směrem do Asie. Dále pokračuje přes Turecko a Kavkaz na Sibiř, do Střední Asie, Mongolska, Číny, na Dálný východ i Korejský poloostrov. Druhotně byl rozšířen do severněji položených oblastí Evropy a mnoha částí Ameriky a Austrálie.
V České republice se vyskytuje hlavně na střední Moravě v okolí Brna a západní Moravě v podhůří Českomoravské vrchoviny. Dále bývá v menších počtech vídán na jihu a západě Čech, ojediněle pak na severu Moravy a ve Slezsku.[1][2][4][5]
Je rostlinou teplých míst, roste hlavně v termofytiku, méně často v přilehajícím mezofytiku, většinou na neutrálních až mírně zásaditých, vysýchavých půdách s dostatkem humusu, na podloží z čediče nebo vápence. Nejvýše položené místo v Česku kde roste je na Milešovce (820 m n. m.). Vyhovují mu osluněné stráně, kamenité pastviny, louky, pole i úhory, písčiny, nezřídka i zbytky neudržovaných zdí a další lidmi narušovaná stanoviště. Kvete od června do srpna. Rostlina v čerstvém stavu zapáchá a není zvířaty spásána.[1][2][4]
Jednoletá nebo dvouletá ozimá, drsně chlupatá bylina, jejíž přímé, tuhé, v horní části větvené lodyhy dosahují do výšky 20 až 50 cm. Jednoletá rostlina mívá lodyhu jednu, ozimá několik. Listy v přízemní růžici jsou krátce řapíkaté, podlouhlé, delší než lodyžní a záhy zasychají. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, úzce kopinaté, tuhé, na okraji podvinuté a někdy až 5 cm dlouhé, směrem vzhůru se zmenšují.
Drobné, světle modré, asi 3 mm široké, pětičetné květy podobné pomněnkovým vyrůstají na krátkých stopkách v rozkladitých, řídkých vijanech s listeny podobnými listům lodyhy. Kališní lístky jsou čárkovité a pouhých 2 mm dlouhé. Korunní lístky jsou stejné a jen o málo delší než kališní, mají světle modrou barvu a v ústí nálevkovité trubky světle žluté šupinky pakorunky. Pět tyčinek přiléhající ke korunním lístkům je kratších než korunní trubka, stejně jako tenká blizna, semeník je čtyřdílný. Na bázi gynecea je prstenec vylučující nektar.
Plod je poltivý, asi 5 mm velký, na krátké stopce. Obsahuje čtyři vejčité, 3 mm dlouhé, trojboce smáčknuté tvrdky obalené v prodlouženém vytrvalém kalichu. Tvrdky mají na hranách řady ostének s háčky, kterými se přichycují za srst zvířat.[1][2][4][6]
V Evropě je strošek pomněnkový bez ekonomického významu. V Americe i Austrálii je však problematickou rostlinou. Často se vyskytuje v porostech obilovin, kde jeho tvrdky kontaminují sklizené obilí. Také hojně roste v oblastech chovu ovcí, které ho pro jeho zápach nespásají a tvrdky znehodnocují jejích vlnu tím, že se ostnatými háčky do ní zamotávají.[7]
Květenství
Nezralé plody
Zralé plody
Tvrdky s háčky
Obrázky, zvuky či videa k tématu strošek pomněnkový ve Wikimedia Commons
Strošek pomněnkový (Lappula squarrosa) je nevysoká, nenápadná bylina teplých a sušších míst. Je sice v české přírodě původní druh, ale pro změny v obhospodařování krajiny se vyskytuje jen řídce a byl v "Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky" zařazen mezi ohrožené druhy (C3).
Der Gewöhnlich-Igelsame[1] (Lappula squarrosa), meist Kletten-Igelsame[2][3][4][5] oder auch Gewöhnlicher Igelsame genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Igelsamen (Lappula) innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae).
Der Gewöhnlich-Igelsame ist eine einjährige bis möglicherweise längerlebige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von meist 10 bis 40, selten bis zu 50 Zentimetern erreicht. Der mehr oder weniger aufrechte Stängel sowie die wechselständig angeordneten, ungeteilten Laubblätter sind angedrückt behaart.[1]
Die Blütezeit des Gewöhnlichen Igelsamens reicht in Mitteleuropa meist von Juni bis Juli und manchmal bis Oktober. Der Blütenstand ist eine Thyrse. Die Blütenstiele bleiben nach der Blütezeit aufrecht und sind viel kürzer als der Kelch.[1]
Die zwittrige Blüte besitzt eine doppelte Blütenhülle. Der Kelch ist schalenförmig bis zylindrisch. Die trichterförmige, radiärsymmetrische, verwachsenblättrige Krone ist von blauer bis weißlicher Farbe und 3 bis 4 Millimeter lang. Die Kronröhre ist gerade und die Kronzipfel stehen mehr oder weniger ab. Es sind fünf Staubblätter vorhanden. Der oberständiger Fruchtknoten ist vierteilig. Der Griffel entspringt an der Basis des Fruchtknotens.[1]
Die Klausenfrucht zerfällt in vier einsamige Teilfrüchte (Klausen). Die Teilfrüchte weisen an den Kanten je zwei bis drei Reihen 1 bis 1,5 Millimeter langer Stacheln mit einem ankerförmigen Widerhaken am oberen Ende auf. Alle Stacheln sind ungefähr gleich lang.[1]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48.[6]
Beim Gewöhnlichen Igelsamen handelt es sich um einen Therophyten bis möglicherweise Hemikryptophyten.[1] Der Gewöhnlich-Igelsame wurzelt bis zu 80 Zentimeter tief. Beim Gewöhnlichen Igelsamen kommt Bestäubung durch Insekten und Selbstbestäubung vor.[6]
Der Gewöhnlich-Igelsame hat sein natürliches Verbreitungsgebiet in Mittel-, Ost-, Südost-, Südwest- und Nordeuropa sowie in Westasien, im Kaukasusraum, in Sibirien, Mittelasien, der Mongolei und in der Volksrepublik China. Im deutschsprachigen Raum ist der Gewöhnlich-Igelsame nur in Österreich und der Schweiz indigen. In Deutschland kommt er als Archäophyt nur im Mitteldeutschen Trockengebiet zerstreut vor, in den anderen Wärme- und Trockengebieten nur selten und teilweise unbeständig.[3][4]
In Österreich tritt der Gewöhnlich-Igelsame in allen Bundesländern außer in Oberösterreich und Vorarlberg, wo diese Art ausgestorben ist, selten auf mehr oder weniger trockenen Ruderalfluren und Brachen in der collinen bis montanen Höhenstufe auf. Der Gewöhnlich-Igelsame gilt in Österreich als gefährdet.[1]
Der Gewöhnliche Igelsame wächst meist auf mäßig trockenen, nährstoffreichen, neutral bis mäßig sauren, humosen, meist reinen Sand- oder Kiesböden in Wärme- und Trockengebieten vor. Der Gewöhnlich-Igelsame ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbands des Sisymbrion, besonders gern zusammen mit der Gewöhnlichen Hundszunge (Cynoglossum officinale) und im Sisymbrio-Asperuginetum, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften des Onopordion-Verbands vor.[6]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2 (mäßig trocken), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3+ (unter-montan und ober-kollin), Nährstoffzahl N = 4 (nährstoffreich), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[7]
Gewöhnlicher Igelsame
Der Stängel und die Laubblätter sind angedrückt behaart.
Der Teilblütenstand ist ein Monochasium mit oft deutlich eingerolltem Wickel.
Die trichterförmigen Kronen sind von blauer bis weißlicher Farbe.
Die Teilfrüchte weisen an deren Kanten Stacheln mit ankerförmigen Widerhaken auf.
Der Gewöhnlich-Igelsame (Lappula squarrosa), meist Kletten-Igelsame oder auch Gewöhnlicher Igelsame genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Igelsamen (Lappula) innerhalb der Familie der Raublattgewächse (Boraginaceae).
БанэкӀэпхъ (лат-бз. Lappula squarrosa) — зы гъэкӀэ е гъитӀкӀэ къэкӀ удз лъахъшэщ.
Ипкъ зыбжанэу зызыгуэшыр см 20-30-кӀэ докӀей. Гъэгъа къащхъуэ цӀыкӀухэр гъатхэм къыпедзэ. И тхьэмпэхэр бгъузэ-кӀыхьщ, ипкъхэм цы щабэ тетщ, и жылэ хъурей цӀыкӀухэм банэ тетхэм мэлхэм я цыр яуцӀэпӀ.
КъэкӀыгъуэм ущыхуозэ дыгъапӀэ джабэхэм, хъупӀэхэм, мэкъупӀэхэм.
Хьэкъун Б. Адыгэ къэкӀыгъэцӀэхэр. ТхылътедзапӀэ «Элбрус». Налшыч 1992 гъ.
Lappula squarrosa is a species of flowering plant in the borage family known by several common names, including European stickseed,[1] bur forget-me-not,[2] bluebur, and bristly sheepbur. It is native to Europe and Asia, where it is common, and it is an introduced species in much of North America and Africa.[3] It is well known as a noxious weed where it is naturalized and also in many parts of its native range. This is an annual herb producing an erect stem often with sprays of many long, bending branches, its form varying in different regions and climates. The plant may approach a meter in height. The stems are lined with linear to oval leaves up to 5 centimeters long and coated in whitish hairs, and the herbage emits a scent generally considered unpleasant.[4] The inflorescence is a long, leafy raceme of tiny flowers near the ends of the branches. Each flower is 2 to 4 millimeters wide with five light blue corolla lobes. White-flowered plants are occasionally seen. The fruit is a cluster of four nutlets which are coated in hooked prickles. The seeds are dispersed when the prickles get caught on animal coats and human clothing, and when they are moved by wind.[4]
This plant grows easily in a wide range of habitat types, including agricultural fields, roadsides, gravel beds, and rocky waste places. It thrives in overgrazed pastures.[3][4]
Lappula squarrosa is a species of flowering plant in the borage family known by several common names, including European stickseed, bur forget-me-not, bluebur, and bristly sheepbur. It is native to Europe and Asia, where it is common, and it is an introduced species in much of North America and Africa. It is well known as a noxious weed where it is naturalized and also in many parts of its native range. This is an annual herb producing an erect stem often with sprays of many long, bending branches, its form varying in different regions and climates. The plant may approach a meter in height. The stems are lined with linear to oval leaves up to 5 centimeters long and coated in whitish hairs, and the herbage emits a scent generally considered unpleasant. The inflorescence is a long, leafy raceme of tiny flowers near the ends of the branches. Each flower is 2 to 4 millimeters wide with five light blue corolla lobes. White-flowered plants are occasionally seen. The fruit is a cluster of four nutlets which are coated in hooked prickles. The seeds are dispersed when the prickles get caught on animal coats and human clothing, and when they are moved by wind.
This plant grows easily in a wide range of habitat types, including agricultural fields, roadsides, gravel beds, and rocky waste places. It thrives in overgrazed pastures.
Kyläsirkunjyvä (Lappula squarrosa) on lemmikkikasvien (Boraginaceae) heimoon, sirkunjyvien (Lappula) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on joko yksi- tai kaksivuotinen ja muistuttaa paljolti lemmikkejä (Myosotis). Lemmikeistä kyläsirkunjyvän voi erottaa muun muassa kukinnon tukilehtien sekä hedelmien ulkonäön perusteella. Lemmikkien ohella kyläsirkunjyvä muistuttaa paljolti kalliosirkunjyvää (Lappula deflexa), mutta sillä on yleensä pidemmät, noin 10 mm pitkät, sekä nuokkuvat hedelmäperät ja hieman erilainen varsi.[1]
Kyläsirkunjyvä voi kasvaa 40 cm korkeaksi, ja sen varsi on pysty sekä karkeakarvainen. Lehdet ovat suikeita ja niiden suonitus ei näy kunnolla. Kyläsirkunjyvän kukat ovat pienet, noin 3 mm leveät sekä vaaleansiniset ja niissä on omannäköisensä tukilehdet. Kyläsirkunjyvä kukkii kesäkuusta elokuulle ja sen hedelmät muodostuvat noin 5 mm pitkien sekä pystyjen hedelmäperien päihin. Hedelmät ovat pieniä lohkohedelmiä.[1]
Kyläsirkunjyvä kasvaa soraisilla paikoilla, kuten raunioilla, ratapenkereillä sekä joutomailla[1]. Kyläsirkunjyvä on harvinainen ja Suomesta katsottuna eteläinen laji[1]. Suomessa kyläsirkunjyvästä on monia vanhoja havaintoja aina napapiirin korkeudelle asti, mutta tällä vuosituhannella lajia on havaittu vain noin kymmeneltä alueelta[2].
Kyläsirkunjyvä (Lappula squarrosa) on lemmikkikasvien (Boraginaceae) heimoon, sirkunjyvien (Lappula) sukuun kuuluva kasvilaji. Se on joko yksi- tai kaksivuotinen ja muistuttaa paljolti lemmikkejä (Myosotis). Lemmikeistä kyläsirkunjyvän voi erottaa muun muassa kukinnon tukilehtien sekä hedelmien ulkonäön perusteella. Lemmikkien ohella kyläsirkunjyvä muistuttaa paljolti kalliosirkunjyvää (Lappula deflexa), mutta sillä on yleensä pidemmät, noin 10 mm pitkät, sekä nuokkuvat hedelmäperät ja hieman erilainen varsi.
Kyläsirkunjyvä voi kasvaa 40 cm korkeaksi, ja sen varsi on pysty sekä karkeakarvainen. Lehdet ovat suikeita ja niiden suonitus ei näy kunnolla. Kyläsirkunjyvän kukat ovat pienet, noin 3 mm leveät sekä vaaleansiniset ja niissä on omannäköisensä tukilehdet. Kyläsirkunjyvä kukkii kesäkuusta elokuulle ja sen hedelmät muodostuvat noin 5 mm pitkien sekä pystyjen hedelmäperien päihin. Hedelmät ovat pieniä lohkohedelmiä.
Kyläsirkunjyvä kasvaa soraisilla paikoilla, kuten raunioilla, ratapenkereillä sekä joutomailla. Kyläsirkunjyvä on harvinainen ja Suomesta katsottuna eteläinen laji. Suomessa kyläsirkunjyvästä on monia vanhoja havaintoja aina napapiirin korkeudelle asti, mutta tällä vuosituhannella lajia on havaittu vain noin kymmeneltä alueelta.
La bardanette, bardanette épineuse[1], bardanette hérissée[1] ou encore le faux-myosotis (European stickseed, bluebur ou bristly sheepbur, pour les anglophones, Stekelzaad pour les Néerlandais), est une plante rudérale et messicole de la famille des Boraginaceae.
La forme et la taille de la plante varient beaucoup selon les régions et des climats. Habituellement haute de 10 à 50 cm, certaines touffes peuvent approcher un mètre de hauteur dans de bonnes conditions.
La plante a une odeur généralement considérée comme forte et désagréable[3],[4],[5].
En Europe, Chater, en 1912 en reconnaissait 2 sous-espèces de L. squarrosa ;
Ces deux sous-espèces peuvent être distinguées par leurs glochides différemment positionnés[2].
Elles semblent présentes dans les herbiers nord américains récents, mais leurs répartition n'a pas fait l'objet d'étude[2].
Nombre de chromosomes : 2n = 48[19],[2].
Dans certaines régions du monde (ex : Turquie), il est très difficile de distinguer certaines espèces de Lappula les unes des autres notamment parce qu'elles peuvent s'hybrider[20]. L'analyse des phénols produits par les plantes est parfois l'un des moyens possible de les distinguer[21],[22]. En Turquie où sept espèces de Lappula coexistent, une étude de Chimiotaxonomie a montré que la signature chimique phénolique des fruits pouvait être utile pour différentier Lappula squarrosa (Retz.) Dumort, L. barbata (Bieb.) Gurké et L. microcarpa (Ledeb.) Gurké[20] (la taille du pollen, par exemple plus gros (P = 12- 15 pm) que celui de L. barbata (P = 10 à 11 pm). peut être dans certains cas un indice supplémentaire[23]). On ne signale pas d'hybrides en Amérique du Nord.
Cette espèce fait partie de 45 taxons (36 espèces, 20 genres) de la famille des Boraginaceae qui ont été dans les années 1990, en Allemagne, évaluées pour leur teneur en huile essentielle, leur composition en acides gras, teneur et composition en tocophérol[24].
Le faux-myosotis n'est pas protégé en France[25], pas plus qu'en Belgique.
Cette espèce semble pourtant éteinte dans une partie croissante de son aire naturelle, où elle est mal connue et très menacée.
Elle semble notamment avoir disparu de la région Nord-Pas-de-Calais.
En Amérique du Nord où l'espèce a été introduite, les tiges et feuilles sont très semblables à celles de 3 autres espèces
Toutes se distinguent cependant par leurs fructifications.
Quand la plante est jeune, des confusions sont également possibles avec d'autres Boraginaceae
La bardanette, bardanette épineuse, bardanette hérissée ou encore le faux-myosotis (European stickseed, bluebur ou bristly sheepbur, pour les anglophones, Stekelzaad pour les Néerlandais), est une plante rudérale et messicole de la famille des Boraginaceae.
Étymologie Bardanette : petite bardane.Ćěłcojte jěžiki je rostlina ze swójby wódrakowych rostlinow (łaćonsce: Lappula squarrosa, Boraginaceae).
Ćěłcojte jěžiki je rostlina ze swójby wódrakowych rostlinow (łaćonsce: Lappula squarrosa, Boraginaceae).
Het Stekelzaad (Lappula squarrosa) is een kleine een- tot tweejarige kruidachtige plant in de ruwbladigenfamilie (Boraginaceae). In de Benelux komt de plant voornamelijk in de duinen voor, hierbuiten is ze zeldzaam geworden. De plant is een adventief uit Zuid-Europa en Noord- en Zuid-Azië.
De plant wordt 10-50 cm hoog. De bladeren zijn zittend aan de stengels bevestigd en grijsachtig behaard.
De kleine blauwe bloemen hebben geelachtige keelschubben en een doorsnee van 2-4 mm. De normale bloeitijd valt in juni en juli, maar zij kan doorbloeien tot september.
De nootjes zijn stekelig behaard. De botanische naam Lappula is een verkleinwoord van Latijn lappa : klit, de vruchtjes klitten.
De plant is voedselplant voor de bladmineerders Chromatomyia horticola en Agromyza abiens.
Het Stekelzaad (Lappula squarrosa) is een kleine een- tot tweejarige kruidachtige plant in de ruwbladigenfamilie (Boraginaceae). In de Benelux komt de plant voornamelijk in de duinen voor, hierbuiten is ze zeldzaam geworden. De plant is een adventief uit Zuid-Europa en Noord- en Zuid-Azië.
De plant wordt 10-50 cm hoog. De bladeren zijn zittend aan de stengels bevestigd en grijsachtig behaard.
De kleine blauwe bloemen hebben geelachtige keelschubben en een doorsnee van 2-4 mm. De normale bloeitijd valt in juni en juli, maar zij kan doorbloeien tot september.
De nootjes zijn stekelig behaard. De botanische naam Lappula is een verkleinwoord van Latijn lappa : klit, de vruchtjes klitten.
De plant is voedselplant voor de bladmineerders Chromatomyia horticola en Agromyza abiens.
Multimedia w Wikimedia Commons Lepnik zwyczajny (Lappula squarrosa (Retz.) Dumort.) – gatunek rośliny z rodziny ogórecznikowatych.
Główny obszar jego występowania to Prowincja Pontyjska[2]. Rozprzestrzenił się jednak i obecnie występuje także w niemal całej Europie (brak go na wyspach brytyjskich), Ameryce Północnej (USA i Kanada), niektórych regionach Ameryki Środkowej, Azji, Afryki i Australii[3].W Polsce jest gatunkiem nieczęstym; rośnie w rozproszeniu na terenie całego kraju[4], głównie na niżu i w niższych położeniach górskich. Status gatunku we florze Polski jest niejasny, według niektórych źródeł jest gatunkiem rodzimym[2], według innych archeofitem lub kenofitem[5].
Roślina umieszczona na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[7].
Lepnik zwyczajny (Lappula squarrosa (Retz.) Dumort.) – gatunek rośliny z rodziny ogórecznikowatych.
Piggfrö (Lappula squarrosa) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Piggfrö kan bli upp till 40 cm hög och kan ses i hela Sverige. Dock är den sällsynt och är lättast att se i södra Sverige där den helst växer på grusig mark, till exempel på banvallar. Första dokumenterade fyndet gjordes på 1600-talet.
Wikimedia Commons har media som rör Piggfrö.
Piggfrö (Lappula squarrosa) är en växtart i familjen strävbladiga växter.
Piggfrö kan bli upp till 40 cm hög och kan ses i hela Sverige. Dock är den sällsynt och är lättast att se i södra Sverige där den helst växer på grusig mark, till exempel på banvallar. Första dokumenterade fyndet gjordes på 1600-talet.
Однорічна або дворічна рослина 15–45 см заввишки. 2-й бічний ряд шипиків, майже рівних по довжині шипиків головного ряду, доходить до верхівки горішків; горішки трикутно-яйцевидні, дрібно горбкуваті, 1.7–3 мм довжиною, стовпчик мало підноситься над горішками. Між горішками в їхній верхній половині немає глибокої еліптичної або овальної ями[2].
Поширений у Європі й помірній Азії; натуралізований в Канаді, США, деяких країнах Європи[3][4][5].
В Україні вид зростає у засмічених і кам'янистих місцях, біля доріг — на всій території звичайний[2].
рослина
квіти
плоди
ілюстрація
Lappula squarrosa là loài thực vật có hoa trong họ Mồ hôi. Loài này được (Retz.) Dumort. mô tả khoa học đầu tiên năm 1827.[1]
Lappula squarrosa là loài thực vật có hoa trong họ Mồ hôi. Loài này được (Retz.) Dumort. mô tả khoa học đầu tiên năm 1827.
Lappula squarrosa (Retz.) Dumort., 1827
Липу́чка оттопы́ренная (лат. Láppula squarrósa), ранее — липучка ежеви́дная, — травянистое растение, вид рода Липучка (Lappula) семейства Бурачниковые (Boraginaceae).
Двулетнее, реже однолетнее растение с прямостоячими, длинноразветвлёнными в верхней части стеблями 5—80 см высотой, несколько сероватое от опушения. Листья очерёдно расположенные по стеблю, цельные, продолговато-ланцетные, с отстоящим или почти прилегающим опушением, нижние — клиновидно суженные в нечётко выраженный черешок.
Цветки в длинных завитках, собранных в свою очередь в кистевидное или щитковидное общее соцветие. Чашечка почи до основания разделённая на 5 линейных долей, к плодоношению отгибающихся книзу. Венчик пятилопастный, голубой, до 4 мм в диаметре, с короткой трубкой и воронковидно-колокольчатым отгибом.
Эремы бугорчатые, с плоскими, отогнутыми или торчащими шипами, 1—1,5 мм длиной.
Широко распространённое в Евразии растение. Натурализовалось в Северной Америке и Южной Африке. Рудерал, встречающийся по нарушенным местам и пустырям, по обочинам дорог, на полях и в садах.
Lappula squarrosa (Retz.) Dumort., Fl. Belg. 40 (1827). — Myosotis squarrosa Retz., Observ. Bot. 2: 9 (1781).
Липу́чка оттопы́ренная (лат. Láppula squarrósa), ранее — липучка ежеви́дная, — травянистое растение, вид рода Липучка (Lappula) семейства Бурачниковые (Boraginaceae).
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_sl32.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
