Apocynaceae

Apocynaceae is die oleander-familie wat hoort tot die orde Gentianales. Hierdie familie sluit mooi plante en struike in, byvoorbeeld die Frangipani, Oleander, Hoya en Impalalelie. Al die plante van die familie bevat 'n waterige of wit melksap wat normaalweg giftig is. Sommige van die sappe kan ook medisinaal gebruik word. Die blare is enkelvoudig en teenoorstaande. Die meeste spesies dra tweelingvrugte maar sommige plante dra ook enkelvrugte. Daar behoort 1500 spesies tot die familie waarvan 40 plaaslik voorkom en 25 daarvan bome is.

Boom spesies

Van die Suid-Afrikaanse spesies is:

• Boesmansgif (Acokanthera oppositifolia)
• Bospaddaboom (Tabernaemontana ventricosa)
• Bottelboom (Pachypodium lealii)
• Duinegifboom (Acokanthera oblongifolia)
• Grootnoemnoem (Carissa macrocarpa)
• Halfmens (Pachypodium namaquanum)
• Madagaskarpalm (Pachypodium lamerei)
• Horingpeultjieboom (Diplorhynchus condylocarpon)
• Impalalelie (Adenium multiflorum)
• Kamassie (Gonioma kamassi)
• Kinaboom (Rauvolfia caffra)
• Paddaboom (Tabernaemontana elegans)
• Saalpeultjieboom (Wrightia natalensis)
• Wildefrangipani (Voacanga thouarsii)

Struik spesies

• Selonsroos (Nerium oleander)

Plant spesies

• Ghaap (Hoodia gordonii)
• Pylgif (Adenium boehmianum)
• Wasblom (Hoya sp.)

• Boesmansgif

• Halfmens

• Kinaboom

Sien ook

• Alfabetiese lys van Suid-Afrikaanse bome

Bronne

• Algemene gids tot BOME. Keith, Paul & Meg Coates Palgrave. 2000. ISBN 1-86872-527-8
• Watter Boom is dit? Eugene Moll 2013 ISBN 978 1 77007 832 1

Les Apocynaceae son una familia de les dicotiledónees qu'inclúi árboles, parrotales, yerbes, o lianes. Munches especies son grandes árboles que s'atopen na selva tropical, y la mayoría son de procedencia de los trópicos y los subtrópicos. Dalgunes son yerbes perennes de la zona templada. Estes plantes tienen cazumbre llechienta y munches especies son venenoses si inxérense.

Taxonomía

Reconócense 5031 especies dientro d'esta familia, estremaes en 402 xéneros.^[1] La familia Asclepiadaceae esta agora incluyida na de Apocynaceae (Endress & Bruyn, 2000)

Hai cinco subfamilies:

• Rauvolfioideae, 980 especies en 42 xéneros.
• Apocynoideae, 860 especies en 77 xéneros.
• Periplocoideae, 180 especies en 31 xéneros.
• Secamonoideae, 170 especies en 9 xéneros.
• Asclepiadoideae, 2365 especies en 214 xéneros.

Les últimes trés subfamilies integraben l'antigua familia de les Asclepiadaceae.

Distribución

Les especies d'esta familia distribúyense primordialmente nes rexones tropicales:

• Nes selves y zones pantanoses d'India y Malasia: Árboles de porte pequeñu a bien grande de fueyes perennes, frecuentemente con raigaños de contrafuerte, tales como Alstonia y Dyera.
• Nel Norte d'Australia: Árboles de porte pequeñu de fueya perenne como Cerbera y Ochrosia.
• Nes selves de fueya caduca d'África ya India: Árboles de porte pequeñu tales como Carissa, Wrightia y Holarrhena.
• Na América tropical, India, Myanmar y Malasia: Árboles de fueya perenne y parrotales, tales como Rauwolfia, Tabernaemontana y Acokanthera.
• N'América Central: Plumeria, o frangipani, colos sos céreas flores de color blancu o arrosáu y duces arumes.
• N'América del Sur, África y Madagascar: Munches lianas tales como Landolphia.
• Na rexón Mediterránea: Nerium, cola bien conocida adelfa, el parrotal ( Nerium oleander). Tamién les vincas (Vinca major y Vinca minor).
• N'América del Norte: Apocynum, tamién llamáu "Cáñamu indiu", inclúi Apocynum cannabinum, una fonte tradicional de fibra.

Carauterístiques

Les fueyes son simples, de normal decusada, o verticiladas; escareciendo d'estípules. Les Flores son de normal espectaculares, simétricamente radiales (actinomorfica), axuntaes n'inflorescencies cimosas o racemoses ( raramente fasciculada o solitaria ). Son completos (bisexual), con un sinsepalos, mota de 5 lóbulos. Les inflorescencies son terminales o axiales. Los estames tán insertos nel interior del tubu de la coróla. L'ovariu de normal asitiáu na parte cimera.

La fruta ye una drupa, o baga, una cápsula o un folículo.

Fitoquímica

Les apocinacees tienen les siguientes carauterístiques fitoquímicas: Presenten na mayoría de les vegaes alcaloides carbolínicos y otros alcaloides indólicos. Detectáronse iridoides en dellos xéneros (Plumeria, Rauwolfia y Allamanda) Tamién presenten proantocianidinas, cianidina y delfinidina. Pueden presentar kaempferol y/o quercetina. Atopóse acedu ursólico. Los azucres son tresportaos como sacarosa o como oligosacáridos. La fisioloxía C₃ reportóse en Apocynum, Nerium, Pachypodium, Plumeria y Rhazya. El metabolismu CAM foi reportáu direutamente en Carissa (non-ensundiosa) y Pachypodium.^[2]

Usos

Delles plantes d'esta familia tuvieron una importancia económica nel pasáu.

Los xénerus Carpodinus, Landolphia, Hancornia, Funtumia y Mascarenhasia fueron una fonte secundaria de cauchu.

El zusmiu llechiento de la Namibia Pachypodium foi usáu como venenu pa trescalar les puntes de les fleches polos Bosquimanos.

Los xéneros siguientes son plantes ornamentales: Amsonia ( estrella azul ), Nerium ( adelfa ), Vinca ( pervinca ), Carissa ( ciruela de Natal, una fruta comestible), Allamanda ( trompeta dorada ), Plumeria (frangipani), Thevetia ( nuez afortunada ), Mandevilla ( flor de la sabana ).

Rauvolfia cafra ye'l "árbol de la Quinina", de Sudáfrica. Rauvolfia serpentina o "raigañu de culiebra" de la India suministra los alcaloides reserpina y rescinamina.

Dalgunos son fontes de drogues, tales como glycosida, rellacionáu col funcionamientu del corazón: Acokanthera, Apocynum, Cerbera, Nerium, Thevetia y Strophanthus.

El xéneru Apocynum usóse como fonte de fibres polos Nativos americanos.

Xéneros

• Vease: Xéneros de Apocinaceae

Sinonimia

• Periplocaceae[1]
• Asclepiadaceae, Carissaceae, Cerberaceae, Cryptostegiaceae, Cynanchaceae, Ophioxylaceae, Pacouriaceae, Periplocaceae, Plumeriaceae, Stapeliaceae, Vincaceae, Willughbieaceae

[2]

Referencies

• Endress and Bruyn. 2000. A revised classification of the Apocynaceae. The Botanical Review, 66: 1-56
• L. Watson y M. J. Dallwitz, The families of flowering plants - Apocynaceae (n'inglés)

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Apocynaceae.

Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies.

Kəndirkimilər (lat. Apocynaceae) — ikiləpəlilərin acıçiçəkkimilər dəstəsinə aid bitki fəsiləsi.

Yarımfəsilələri

• Apocynoideae
• Asclepiadoideae
• Periplocoideae
• Rauvolfioideae
• Secamonoideae

İstinadlar

Apocinàcia (Apocynaceae) és una família de plantes amb flors de l'ordre de les gencianals.

Característiques

Inclou arbres, arbusts, herbes, o lianes. Moltes espècies són grans arbres que es troben a la selva tropical, i la majoria són de procedència tropical o subtropical, per bé que algunes són herbes perennes de zones temperades. Aquestes plantes sovint tenen làtex i moltes espècies són molt verinoses si s'ingereixen.

Taxonomia

Es reconeixen unes 1500 espècies dins d'aquesta família, dividides en 424 gèneres. La família Asclepiadaceae és ara inclosa en la de les apocinàcies.^[1]

Hi ha cinc subfamílies:

• Rauvolfioideae, amb 980 espècies en 42 gèneres.
• Apocynoideae, amb 860 espècies en 77 gèneres.
• Periplocoideae, amb 180 espècies en 31 gèneres.
• Secamonoideae, amb 170 espècies en 9 gèneres.
• Asclepiadoideae, amb 2365 espècies en 214 gèneres.

Les últimes tres subfamílies integraven l'antiga família de les Asclepiadaceae.

Distribució

Les espècies d'aquesta família es distribueixen primordialment a les regions tropicals:

• A les selves i zones pantanoses de l'Índia i Malàisia: Arbres de port petit a molt gran de fulles perennes, freqüentment amb arrels de contrafort, tals com Alstonia i Dyera.
• Al Nord d'Austràlia: Arbres de port petit i de fulla perenne com Cerbera i Ochrosia.
• A les selves de fulla caduca de l'Àfrica i l'Índia: Arbres de port petit tals com Carissa, Wrightia i Holarrhena.
• A l'Amèrica tropical, l'Índia, Myanmar i Malàisia: Arbres de fulla perenne i arbusts, tals com Rauwolfia, Tabernaemontana i Acokanthera.
• A Amèrica Central: Plumeria, amb les seves cèries flors de color blanc o rosaci i dolces fragàncies.
• A Amèrica del Sud, l'Àfrica i Madagascar: Moltes lianes tals com Landolphia.
• A la regió Mediterrània: Nerium, amb el ben conegut baladre, l'arbust (Nerium oleander). També les vinques (Vinca major i Vinca minor).
• A Amèrica del Nord: Apocynum, també anomenat "cànem indi", inclou Apocynum cannabinum, una font tradicional de Fibra vegetal.

Morfologia

Arbres, arbust o herbes de fulles simples, normalment decussades, o verticil·lades i mancades d'estípules. Les flors són normalment vistoses, de simetria radial (actinomorfes), reunides en inflorescències cimoses o racemoses (rarament fasciculada o solitàries). Les inflorescències són terminals o axials. Són flors hermafrodites amb un calze de 5 lòbuls. Els estams estan inserits en l'interior del tub de la corol·la amb un gineceu súper. El fruit és una drupa, una baia, una càpsula o un fol·licle.

Usos

Algunes plantes d'aquesta família van tenir una importància econòmica destacable en el passat que s'ha anat perdent. Els gèneres Carpodinus, Landolphia, Hancornia, Funtumia i Mascarenhasia van ser una font secundària de cautxú. El gènere Apocynum es va usar com a font de fibres pels nadius americans.

Medicinals

Rauvolfia cafra és l'arbre de la quinina. Rauvolfia serpentina o "arrel de serp o rauvòlfia" de l'Índia subministra els alcaloides reserpina i rescinamina.

Alguns són fonts de drogues, del tipus d'heteròsids cardiotònics, relacionat amb el funcionament del cor: Acokanthera, Apocynum, Cerbera, Nerium, Thevetia i Strophantus.

El suc lletós de la Namibia pachypodium ha estat usat com a verí per emmetzinar les puntes de les fletxes pels boiximans.

Ornamentals

Els gèneres següents són plantes ornamentals: Amsonia (estrella blava), Nerium (baladre), Vinca (pervinca), Carissa (pruna de Natal, una fruita comestible), Allamanda (trompeta daurada), Plumeria, Thevetia (nou afortunada), Mandevilla (flor de la sabana), entre moltes altres.

Gèneres

Acokanthera Adenium Aganonerion Aganosma Alafia Allamanda Allomarkgrafia Allowoodsonia Alstonia Alyxia Amocalyx Ambelania Amsonia Ancylobotrys Anechites Angadenia Anodendron Apocynum Arduina Artia Asketanthera Aspidosperma Baissea Beaumontia Bousigonia Cabucala Callichilia Calocrater Cameraria Carissa Carpodinus Carruthersia Carvalhoa Catharanthus Cerbera Cerberiopsis Chamaeclitandra Chilocarpus Chonemorpha Cleghornia Clitandra Condylocarpon Couma Craspidospermum Crioceras Cycladenia Cyclocotyla Cylindropsis Delphyodon Dewevrella Dictyophleba Dipladenia Diplorhynchus Dyera Ecdysanthera Echites Elytropus Epigynium Eucorymbia Farquharia Fernaldia Forsteronia Funtumia Galactophora Geissospermum Gonioma Grisseea Gymnema Hancornia Haplophyton Himatanthus Holarrhena Hunteria Hymenolophus Ichnocarpus Isonema Ixodonerium Kamettia Kibatalia Kopsia Lacmellea Landolphia Laubertia Laxoplumeria Lepinia Lepiniopsis Leuconotis Lochnera Lyonsia Macoubea Macropharynx Macrosiphonia Malouetia Mandevilla Mascarenhasia Melodinus Mesechites Micrechtites Microplumeria Molongum Mortoniella Motandra Mucoa Neobracea Neocouma Nerium Nouettea Ochrosia Odontadenia Oncinotis Orthopichonia Pachypodium Pachouria Papuechites Parahancornia Parameria Parepigynum Parsonsia Peltastes Pentalinon Petchia Picralima Plectaneia Pleiocarpa Pleioceras Plumeria Pottsia Prestonia Pycnobotrya Quiotania Rauwolfia Rhabdadenia Rhazya Rhigospira Rhodocalyx Rhyncodia Saba Schizozygia Secondatia Sindechites Skytanthus Spirolobium Spongiosperma Stemmadenia Stephanostegia Stephanostema Stipecoma Strempeliopsis Strophanthus Tabernaemontana Tabernanthe Temnadenia Thenardia Thevetia Tintinnabularia Trachelospermum Urceola Urnularia Vahadenia Vallariopsis Vallaris Vallesia Vinca Voacanga Willughbeia Woytkowskia Wrightia Xylinabaria Xylinabariopsis

Els següents gèneres provenen de la família Asclepiadaceae:

• Araujia
• Asclepias
• Caralluma
• Ceropegia
• Cionura
• Cynanchum
• Periploca
• Vincetoxicum

Enllaços externs

A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Apocinàcies

• Apocynaceae in L. Watson and M.J. Dallwitz (1992 onwards).
• The Genera of Asclepiadoideae, Secamonoideae and Periplocoideae (Apocynaceae)

Referències

Toješťovité (Apocynaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hořcotvaré (Gentianales). Náleží sem sukulenty, byliny, stromy i liány. Je rozšířena po celém světě, ve vlhkých tropech převažují stromy a liány, v sušších oblastech, zvláště v Africe a na Madagaskaru, sukulenty. V české květeně čeleď zastupují dva druhy: barvínek menší a tolita lékařská.

Popis

Čeleď toješťovitých je vzhledově velmi různorodá. Nalezneme zde sukulenty se zdužnatělými stonky a redukovanými listy, byliny, keře, epifyty, mohutné stromy i dřevité a bylinné liány.

Listy a stonky

Většina dřevnatých druhů je stálezelená. Listy jsou nejčastěji vstřícné, řidčeji přeslenité (Rauvolfia, Hemipogon) nebo střídavé (Aspidosperma, Vallesia), jednoduché, celokrajné, většinou bez palistů. U mnohých sukulentních rodů jsou listy redukované nebo zcela chybějí a asimilační funkci přebírají stonky. Při poranění rostliny velmi často roní nápadný mléčně bílý latex.

Květy a plody

Květenství jsou úžlabní i vrcholová, různých typů, řidčeji jsou květy jednotlivé. Květy jsou téměř nebo zcela pravidelné, oboupohlavné, pětičetné, u některých zvláště sukulentních zástupců až bizarního vzhledu. Kališní lístky jsou částečně nebo zcela srostlé. Koruna tvoří krátkou až dlouhou korunní trubku. Tyčinek je 5, jsou přirostlé ke korunní trubce a těsně přidružené k semeníku, volné nebo srostlé v trubičku okolo semeníku. U podčeledí Asclepiadoideae a Secamonoideae srůstají zbytnělé konektivy tyčinek se zvětšenou bliznovou hlavou a tvoří strukturu zvanou gynostegium. V květech jsou přítomna nektária, volná nebo srostlá v disk, obklopující bázi semeníku. U zástupců s gynostegiem se nektar tvoří z výrůstků tyčinek. Semeník je svrchní, výjimečně polospodní, ze 2 nebo až 8 volných nebo částečně či zcela srostlých plodolistů. Vajíček je většinou velký počet. Plody jsou různorodé, často dvojice volných nebo srostlých měchýřků různého tvaru, tobolky, bobule, peckovice. U některých zástupců jsou semena křídlatá nebo s míškem. Semena obsahují olejnatý endosperm.^[1][2]

• Květ Orbea variegata

• Květ Cynanchum marnieranum

• Květenství klejichy Asclepias curassavica

• Semeno klejichy

• Detail květu barvínku většího (Vinca major)

• Detail květů hoji (Hoya sp.)

• Detail gynostegia Orbea variegata

Rozšíření

Toješťovité náleží mezi 10 největších čeledí kvetoucích rostlin. Čeleď zahrnuje přes 4500 druhů v přibližně 415 rodech. Rozšíření je celosvětové, chybí pouze v chladných oblastech severní polokoule. Největší diverzity dosahují v tropech. Největší rody jsou Cynanchum (asi 200 druhů), Matalea (180), svícník (Ceropegia, 160), Alyxia, Parsonsia a Taberaemontana (po 120), Mandevilla (115) a Rauvolfia (110).^[2]

V České květeně je čeleď zastoupena 2 druhy: barvínek menší (Vinca minor) a tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). V Evropské flóře je původních celkem 23 druhů. V jižní Evropě roste oleandr obecný (Nerium oleander), Trachomitum venetum, Caralluma europaea, Caralluma munbyana, Cionura erecta, Cynanchum acutum, Periploca graeca, Periploca laevigata, několik druhů tolity (Vincetoxicum fuscatum, V. canescens, V. huteri, V. nigrum, V. pannonicum, V. speciosum) a několik druhů barvínků (Vinca balcanica, V. difformis, V. herbacea, V. major). Na Krymu jsou endemické druhy Trachomitum tauricum, Vincetoxicum schmalhausenii a Vincetoxicum juzepczukii, další dva druhy tolity (Vincetoxicum rossicum a V. scandens) rostou v jiných oblastech Ruska. Některé druhy, jako Asclepias curassavica nebo Gomphocarpus fruticosus jsou ve Středomoří zplanělé.^[3]

Ekologické interakce

Toješťovité jsou opylovány většinou hmyzem přilákaným nektarem, pouze některé druhy jsou opylovány ptáky. Semena jsou šířena nejčastěji větrem, případně zvířaty.^[1] Specializovaná struktura květů u zástupců podčeledí Asclepiadoideae a Secamonoideae je vykládána jako adaptace opylování hmyzem a je svojí pokročilostí srovnatelná pouze s květy orchidejí.^[4]

Toješťovité jsou klasickou živnou rostlinou housenek babočkovitých motýlů podčeledi Danainae. Pyrrolizidinové alkaloidy a kardenolidy ze skupiny steroidních glykosidů obsažené v rostlinách se hromadí v tělech housenek a činí je stejně jako dospělé motýly nepoživatelnými pro ptáky. Obdobný proces probíhá i u býložravých tesaříkovitých brouků rodu Tetraopes.^[2]

• Monarch Danaus plexippus

• Housenka monarcha Danaus plexippus

• Tesařík Tetraopes tetrophthalmus

Sukulentní zástupci

U bylinných a částečně i dřevnatých zástupců čeledi lze nalézt nejrůznější typy sukulence. Vyskytují se téměř výhradně ve Starém světě. Z celkového počtu 415 rodů toješťovitých je asi 65 rodů výlučně sukulentních, mnohé sukulenty však lze nalézt i v dalších rodech. Celkový počet sukulentních druhů této čeledi dosahuje 800. Nejběžnějším typem je stonková sukulence, ^[5]

Stonkové sukulenty

Stonková sukulence je v této čeledi nejběžnějším typem. Jednu skupinu tvoří tzv. stapélie z tribu Ceropegieae podčeledi Asclepiadoideae. Jsou to sukulentní byliny charakteristické hranatými stonky s velmi redukovanými listy a čirou šťávou. Centrum jejich rozšíření je v Africe. Podobným typem je i většina svícníků (Ceropegia), rostoucích především v Africe a Arábii. Dalším typem jsou rostliny s listy a válcovitými tenkými sukulentními stonky, zastoupené především rody Cynanchum a Sarcostemma z tribu Asclepiadeae. Při poranění roní mléčnou nebo žlutavou šťávu. Centrum jejich rozšíření je na Madagaskaru. Poslední skupinu tvoří dřevnatějící a často robustní zástupci, jako jsou rody Pachypodium a Adenium.^[5]

Skupina stapélií zahrnuje celkem 326 druhů, z toho je 167 druhů endemity jižní Afriky. Dále se stapélie vyskytují v téměř celé Africe mimo centrální části Sahary a rovníkové západní Afriky, v Arábii, na jižním Madagaskaru (6 druhů rodu Stapelianthus), v Asii (rody Caralluma a Frerea) a Evropě. V Asii je několik samostatných areálů rozšíření: ve větší části Indie a na Sri Lance, v Pákistánu a přilehlých oblastech Íránu a sz. Indie, v Barmě, drobná arela je i v Nepálu. V Evropě se vyskytují 2 druhy rodu Caralluma v jižním Španělsku. Tyto rostliny mají jen výjimečně listy nebo trny. Jejich dužnaté a mnohdy červeně či hnědě zbarvené a páchnoucí květy jsou specializovány na opylování mouchami.^[5]

Hlíznaté a kořenové sukulenty

Zástupci rodu Fockea a některé svícníky mají spodní podzemní část stonku přeměněnou v hlízu, která může u některých zástupců nabýt velikosti až 1 metr.^[5] Kořenové sukulentní hlízy je možno nalézt u různých rodů podčeledi Periplocoideae, jako jsou rody Ischnolepis, Stomatostemma, Raphionacme a Schlechterella.^[6]

Listové sukulenty

Sukulentní listy mají zástupci rodů hoja (Hoya), Dischidia a několika příbuzných drobných rodů. Jsou to převážně liány, epifyty a litofyty a vyskytují se od Indie po jihovýchodní Asii a Austrálii. Velký počet druhů roste v deštných lesích Malajsie, Indonésie a Papuy-Nové Guiney. Mezi listové sukulenty náleží i několik druhů afrických svícníků (Ceropegia).^[5]

• Stonková sukulence: Adenium obessum

• Stonková sukulence: Huernia sp.

• Stonková sukulence: Sarcostemma viminale

• Listová sukulence: Dischidia nummularia

• Hlízová sukulence: Fockea edulis

Stromy

Zvláště v tropických pralesích náleží k toješťovitým i mohutné stromy. V tropické Americe rostou běžně např. zástupci rodů Aspidosperma, Couma, Ambelania, Lacmellea, Macoubea a mnohé jiné. Většina druhů mimo rodu Aspidosperma má řídký mléčný latex a vstřícné, případně přeslenité listy.^[7] V tropických pralesích východní Austrálie roste zejména Alstonia scholaris.^[8]

Taxonomie

Ve většině tradičních taxonomických systémů (Cronquist, Dahlgren) byly rozlišovány 2 čeledi: toješťovité (Apocynaceae, 164 rodů) a klejichovité (Asclepiadaceae, 250 rodů). Molekulárními metodami však bylo zjištěno, že čeleď toješťovité je v tomto pojetí parafyletická a obě čeledi byly v systému APG sloučeny do jedné.

V dnešní taxonomii se tato čeleď dělí na 5 podčeledí:

• Rauvolfioideae - asi 980 druhů v 84 rodech, pantropické s přesahy do mírného pásu
• Apocynoideae - asi 860 druhů v 87 rodech, pantropické s přesahy do mírného pásu
• Periplocoideae - asi 180 druhů ve 31 rodech, tropy Starého světa s přesahy do suchých oblastí mírného pásu
• Secamonoideae - asi 170 druhů v 9 rodech, tropy Starého světa, zvl. Madagaskar, s přesahy do mírného pásu
• Asclepiadoideae - přes 2300 druhů v asi 214 rodech, tropy až mírný pás, nejvíce v Africe.^[2][5]

Podčeledi Rauvolfioideae a Apocynoideae byly shledány parafyletickými.^[2]

Obsahové látky

Toješťovité obsahují celou paletu účinných látek, charakteristické jsou zvláště indolové alkaloidy, dále pyridinové, pyrrolizidinové a steroidní alkaloidy, iridoidy, kardioaktivní glykosidy.^[1]

Zástupci

Význam

Toješťovité jsou významné díky účinným obsahovým látkám především pro medicínu, mnohé druhy také poskytují textilní a jiná vlákna a kaučuk. Je mezi nimi relativně málo potravin. Některé druhy slouží jako okrasné rostliny.

Lékařství a léčitelství

Některé druhy jsou zdrojem účinných látek využívaných v medicíně, např. při chemoterapii (Catharanthus roseus), při léčbě potíží s prokrvováním mozku (Vinca minor) nebo při léčení vysokého krevního tlaku (Rauvolfia serpentina).^[1] Sušená kůra Alstonia scholaris je v Indické medicíně využívána pod názvem 'chatim' při léčbě úplavice a horečky a kdysi se dovážela i do Evropy. Místně se v Asii i tropické Africe používají různé druhy Holarrhena jako prostředek proti parazitům, při léčbě úplavice, cholery, bronchitidy, hemoroidů a jiných chorob. Dnes již jen velmi málo jsou používána velmi účinná kardiotonika z různých druhů rodu krutikvět (Strophanthus). Afričtí šamani využívají kořeny Tabernanthe iboga a semena Voacanga africana při rituálních obřadech.^[10]

Lidová medicína využívá toješťovité vzhledem k jejich jedovatosti omezeně. Nať barvínku menšího (Vinca minor) je používána na snížení krevního tlaku a regeneraci krve, při úplavici, krvácení z nosu a vykašlávání krve a zevně pak na rány a ústní infekce. Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) je dns využívána již jen zevně, při léčení vyrážek a některých typů ekzémů.^[11] V tradiční čínské medicíně jsou v omezeném rozsahu využívány druhy Cynanchum atratum a Trachelospermum jasminoides.^[12]

• Catharanthus roseus

• Kvetoucí krutikvět Strophanthus speciosus

• Alstonia scholaris

• Barvínek menší (Vinca minor)

• Iboga (Tabernanthe iboga)

Technické plodiny

Mnohé druhy toješťovitých poskytují vlákna většinou místního významu, získávaná buď z lýka nebo z chmýru semen. Lýko některých druhů toještě (Apocynum) je zdrojem měkkých ale pevných vláken. V Severní Americe se takto využívá druh Apocynum cannabinum, jehož vlákna využívali indiáni k výrobě tkanin, provazů a rybářských sítí odolných proti rozkladu. V Indii se pro vlákna místně pěstuje Baumontia grandiflora, Marsdenia tenacissima, Calotropis gigantea a C. procera. Z dalších jsou to různé druhy klejichy, např. Asclepias incarnata a A. curassavica, .^[10]

Kaučuk se v Africe těžil z různých druhů rodu Landolphia a také z druhu Funtumia elastica. Jihoamerický strom Couma macrocarpa a některé příbuzné druhy poskytují chutný latex, používaný jako mléko do kávy a po povaření dávající žvýkací gumu.^[10] Jedlé jsou i plody.^[7]

Dřevo jihoamerických stromů rodu Aspidosperma je velmi pevné a je běžně využíváno na stavbu mostů, lešení, výrobu pádel a podobně.^[13]

Potraviny

Plody Ambelania acida se jedí v Amazonii, nejprve se ale musí zakvasit, jinak působí projímavě. V Africe i Asii slouží jako místní ovoce bobule různých druhů Carissa, podobně v tropické Americe Lacmellea.^[10]

Okrasné rostliny

Mnohé druhy slouží zvláště v tropech jako okrasné rostliny. Často mají velké a nápadné květy. Ve Středomoří je běžně pěstován v různých barevných variantách oleandr obecný (Nerium oleander). Dalším oblíbeným druhem je bělokvětá bujně rostoucí liána Trachelospermum jasminoides, používaná ve Středomoří k ozelenění stěn a pergol. Dále se v tropech a subtropech pěstují okrasné druhy Adenium obesum, Allamanda cathartica, Plumeria alba a Plumeria rubra, Thevetia peruviana a mnohé jiné.^[10]

Jako pokojové rostliny se pěstují především hoji (Hoya), svícník Ceropegia woodii a věncovec květnatý (Stephanotis floribunda). Mnohé rody a druhy především afrických stapélií jsou pěstovány ve sbírkách sukulentů.

• Kvetoucí Thevetia peruviana 'Aurantiaca'

• Detail květů hoji Hoya pubicalyx

• Adenium multiflorum jako pouliční zeleň

• Bělokvětá varieta Plumeria rubra

Přehled rodů

Absolmsia, Acokanthera, Adelostemma, Adenium, Aganonerion, Aganosma, Aidomene, Alafia, Allamanda, Allomarkgrafia, Allowoodsonia, Alstonia, Alyxia, Amalocalyx, Ambelania, Amblystigma, Ampelamus, Amphidetes, Amsonia, Anatropanthus, Ancylobothrys, Anechites, Angadenia, Anisopus, Anisotoma, Anodendron, Anomotassa, Apocynum, Araujia, Artia, Asclepias, Asketanthera, Aspidoglossum, Aspidosperma, Astephanus, Asterostemma, Atherandra, Atherolepis, Atherostemon, Baeolepis, Baissea, Barjonia, Baroniella, Baseonema, Basistelma, Batesanthus, Beaumontia, Blepharodon, Blyttia, Bousigonia, Brachystelma, Cabucala, Calathostelma, Callichilia, Calocrater, Calostigma, Calotropis, Cameraria, Campestigma, Camptocarpus, Caralluma, Carissa, Carruthersia, Carvalhoa, Catharanthus, Cerbera, Cerberiopsis, Ceropegia, Chamaeclitandra, Chilocarpus, Chlorocyathus, Chonemorpha, Chunechites, Cibirhiza, Cionura, Cleghornia, Clemensiella, Clitandra, Condylocarpon, Conomitra, Cordylogyne, Corollonema, Cosmostigma, Costantina, Couma, Craspidospermum, Crioceras, Cryptolepis, Cryptostegia, Curinila, Curroria, Cyathostelma, Cycladenia, Cyclocotyla, Cylindropsis, Cynanchum, Cyprinia, Dalzielia, Decabelone, Decalepis, Decanema, Decastelma, Delphyodon, Dewevrella, Dicarpophora, Dictyanthus, Dictyophleba, Diplolepis, Diplorhynchus, Diplostigma, Dischidanthus, Dischidia, Dischidiopsis, Ditassa, Dittoceras, Dolichostegia, Dorystephania, Dregea, Drepanostemma, Duvalia, Duvaliandra, Dyera, Ecdysanthera, Echidnopsis, Echites, Ecliptostelma, Ectadiopsis, Ectadium, Edithcolea, Elytropus, Emicocarpus, Emplectanthus, Epigynum, Epistemma, Eucorymbia, Eustegia, Exolobus, Fanninia, Farquharia, Fernaldia, Fimbristemma, Finlaysonia, Fischeria, Fockea, Folotsia, Forsteronia, Frerea, Funastrum, Funtumia, Galactophora, Geissospermum, Genianthus, Glossonema, Glossostelma, Gomphocarpus, Gongronema, Gongylosperma, Gonioanthela, Gonioma, Goniostemma, Gonocrypta, Gonolobus, Graphistemma, Grisebachiella, Grisseea, Gunnessia, Gymnanthera, Gymnema, Gymnemopsis, Hancornia, Hanghomia, Haplophyton, Harmandiella, Harpanema, Heliostemma, Hemidesmus, Hemipogon, Heterostemma, Heynella, Himantostemma, Himatanthus, Holarrhena, Holostemma, Hoodia, Hoya, Hoyella, Huernia, Huerniopsis, Hunteria, Hypolobus, Ibatia, Ichnocarpus, Ischnolepis, Ischnostemma, Isonema, Ixodonerium, Jacaima, Janakia, Jobinia, Kamettia, Kanahia, Karimbolea, Kibatalia, Kinepetalum, Kopsia, Labidostelma, Lachnostoma, Lacmellea, Lagoa, Landolphia, Laubertia, Lavrania, Laxoplumeria, Leichardtia, Lepinia, Lepiniopsis, Leptadenia, Leuconotis, Lhotzkyella, Loniceroides, Lorostelma, Lugonia, Lygisma, Macoubea, Macropetalum, Macropharynx, Macroscepis, Macrosiphonia, Madarosperma, Mahafalia, Malinvaudia, Malouetia, Mandevilla, Mangenotia, Margaretta, Marsdenia, Mascarenhasia, Matelea, Meladerma, Melinia, Mellichampia, Melodinus, Menabea, Meresaldia, Merrillanthus, Mesechites, Metalepis, Metaplexis, Metastelma, Micholitzia, Micrechites, Microdactylon, Microloma, Microplumeria, Microstelma, Miraglossum, Mitolepis, Molongum, Mitostigma, Mondia, Morrenia, Mortoniella, Motandra, Mucoa, Myriopteron, Nautonia, Neisosperma, Neobracea, Neocouma, Neoschumannia, Nephradenia, Nerium, Notechidnopsis, Nouettea, Ochrosia, Odontadenia, Odontanthera, Odontostelma, Oistonema, Oncinema, Oncinotis, Oncostemma, Ophionella, Orbea, Orbeanthus, Orbeopsis, Oreosparte, Orthanthera, Orthopichonia, Orthosia, Oxypetalum, Oxystelma, Pachycarpus, Pachycymbium, Pachypodium, Pacouria, Papuastelma, Papuechites, Parahancornia, Parameria, Parapodium, Parquetina, Parsonsia, Pattalias, Peckoltia, Pectinaria, Peltastes, Pentabothra, Pentacyphus, Pentagonanthus, Pentalinon, Pentanura, Pentarrhinum, Pentasacme, Pentastelma, Pentatropis, Pentopetia, Pentopetiopsis, Peplonia, Pergularia, Periglossum, Periploca, Petchia, Petopentia, Pezisicarpus, Phaeostemma, Pherotrichis, Philibertia, Phyllanthera, Physostelma, Piaranthus, Picralima, Platykeleba, Plectaneia, Pleiocarpa, Pleioceras, Pleurostelma, Plumeria, Podandra, Podostelma, Poicillopsis, Polystemma, Pottsia, Prestonia, Prosopostelma, Prosthecidiscus, Pseudibatia, Pseudolithos, Pseudomarsdenia, Pseudopectinaria, Pteralyxia, Ptycanthera, Pycnobotrya, Pycnobregma, Pycnoneurum, Pycnorhachis, Pycnostelma, Quaqua, Quiotania, Quisumbingia, Raphionacme, Raphistemma, Rauvolfia, Rhabdadenia, Rhazya, Rhigospira, Rhodocalyx, Rhyncharrhena, Rhynchodia, Rhyssolobium, Rhyssostelma, Rhytidocaulon, Riocreuxia, Rojasia, Rothrockia, Saba, Sacleuxia, Salpinctes, Sarcolobus, Sarcorrhiza, Sarcostemma, Sattadia, Schistogyne, Schistonema, Schizoglossum, Schizozygia, Schlechterella, Schubertia, Scyphostelma, Secamone, Secamonopsis, Secondatia, Seshagiria, Sindechites, Siphonostelma, Sisyranthus, Skytanthus, Socotranthus, Solenostemma, Spathidolepis, Sphaerocodon, Spirella, Spirolobium, Spongiosperma, Stapelia, Stapelianthus, Stapeliopsis, Stathmostelma, Steleostemma, Stelmatocodon, Stemmadenia, Stenomeria, Stenostelma, Stephanostegia, Stephanostema, Stephanotis, Stigmatorhynchus, Stipecoma, Stomatostemma, Strempeliopsis, Streptocaulon, Streptomanes, Strobopetalum, Strophanthus, Stuckertia, Swynnertonia, Tabernaemontana, Tabernanthe, Tacazzea, Tainionema, Tanulepis, Tassadia, Telectadium, Telesilla, Telminostelma, Telosma, Temnadenia, Tenaris, Tetraphysa, Thenardia, Thevetia, Thozetia, Thyrsanthella, Tintinnabularia, Tonduzia, Toxocarpus, Trachelospermum, Trachycalymma, Treutlera, Trichocaulon, Trichosacme, Trichosandra, Tridentea, Triodoglossum, Tromotriche, Tweedia, Tylodontia, Tylophora, Tylophoropsis, Urceola, Urnularia, Urostephanus, Utleria, Vahadenia, Vailia, Vallariopsis, Vallaris, Vallesia, Vinca, Vincetoxicopsis, Vincetoxicum, Voacanga, Vohemaria, White-Sloanea, Widgrenia, Willughbeia, Woodia, Woytkowskia, Wrightia, Xylinabaria, Xysmalobium, Zacateza, Zygostelma^[2]

Reference

1. ↑ ^{a b c d} SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
2. ↑ ^{a b c d e f} STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
3. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
4. ↑ SAFWAT, Faud M. The floral morphology of Secamone and the evolution of the pollinating aparatus in Asclepiadaceae. Annals of Missouri Botanical Garden. 1962, čís. 49.
5. ↑ ^{a b c d e f} BRUYNS, Peter V. Stapeliads of Southern Africa and Madagascar. Cape Town: [s.n.], 2005. ISBN 1-919766-37-5.
6. ↑ MEVE, Ulrich; LIEDE, Sigrid. Annals of Botany 93: Generic Delimitations in Tuberous Periplocoideae (Apocynaceae) from Africa and Madagascar. [s.l.]: [s.n.], 2004.
7. ↑ ^{a b} GENTRY, A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
8. ↑ BOLAND, Douglas J. et al. Forest Trees of Australia. [s.l.]: Csiro Publishing, 2006. ISBN 0-643-06969-0.
9. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
10. ↑ ^{a b c d e} VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
11. ↑ JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-365-0.
12. ↑ VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.
13. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. II). Missouri: Timber Press, 1995. ISBN 0-88192-326-5.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu toješťovité ve Wikimedia Commons
• Taxon Apocynaceae ve Wikidruzích

Singrøn-familien (Apocynaceae) er en stor familie, som er udbredt i alle verdensdele. Her nævnes kun de slægter, der er repræsenteret ved arter, som er vildtvoksende eller dyrket i Danmark.

Slægter

• Allamanda (Allamanda)
• Bægerranke (Mandevilla)
• Frangipani (Plumeria)
• Madagaskarsøjle-slægten (Pachypodium)
• Nerie-slægten (Nerium)
• Silkeplante (Asclepias)
• Singrøn (Vinca)
• Svalerod (Vincetoxicum)
• Træranke (Periploca)
• Voksblomst (Hoya)

Familien hed tidligere Asclepiadaceae.

Eksterne henvisninger

Wikimedia Commons har medier relateret til:

• Benny's webside om sukkulenterne i Apocynaceae (Singrøn-familien)

Die Hundsgiftgewächse (Apocynaceae) sind eine Pflanzenfamilie, die zur Ordnung der Enzianartigen (Gentianales) gehört.

Beschreibung

Da der neue Umfang der Familie durch molekularbiologische Ergebnisse erforderlich wurde, gibt es nicht viele gemeinsame morphologische Merkmale, die für alle Unterfamilien gelten.

In die Familie gehören einige Bäume (Tabernaemontana, Dyera), Sträucher und krautige Pflanzen, vor allem aber Lianen und Sukkulenten. Viele Arten enthalten einen (meistens klaren) Milchsaft. Die Mehrzahl der Arten ist immergrün.

Die meist gegenständigen Laubblätter sind in der Regel ungeteilt und ganzrandig. An den Blättern oder Blüten sind oft mehrzellige Drüsen (Colleter) vorhanden. Nebenblätter sind klein oder fehlen.

Die Blüten sind meist vier- oder fünfzählig. Die meist zwei oberständigen Fruchtblätter sind nur selten zu einem Fruchtknoten verwachsen. Einige Arten besitzen einen hoch spezialisierten Bestäubungsmechanismus. Der Griffel bildet manchmal eine „Clavuncula“ aus.

Es werden Balgfrüchte, aber auch Beeren, Kapsel- und Steinfrüchte gebildet. Die Samen besitzen manchmal auch einen Haarbüschel (Coma).

Systematik und Verbreitung

Die Erstveröffentlichung dieser Familie erfolgte 1789 unter dem Namen „Apocineae“ durch Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, S. 143–144. Typusgattung ist Apocynum L.^[1] Synonyme für Apocynaceae Juss. sind Asclepiadaceae Borkh., Carissaceae Bertolini, Cerberaceae Martynov, Ophioxylaceae Perleb., Pacouriaceae Martynov, Periplocaceae Schltr., Plumeriaceae Horan., Stapeliaceae Horan., Vincaceae Vest, Willughbeiaceae J.Agardh.^[2]

Das Verbreitungsgebiet der Familie Apocynaceae umfasst die gemäßigten, die subtropischen und tropischen Gebiete fast weltweit. Dort findet man auch die größte Artenvielfalt. In Europa sind nur wenige Gattungen und Arten heimisch, in Mitteleuropa nur zwei Arten von Immergrün (Vinca) und die Schwalbenwurz (Vincetoxicum hirundinaria).

Die Familie Hundsgiftgewächse (Apocynaceae) wird in fünf Unterfamilien mit etwa 380 Gattungen gegliedert:^[3]

• Unterfamilie Apocynoideae Burnett

Siehe Hauptartikel: Apocynoideae mit Beschreibung, Systematik und Gattungen.

• Unterfamilie Asclepiadoideae R.Br. ex Burnett

Siehe Hauptartikel: Asclepiadoideae (Seidenpflanzengewächse) mit Beschreibung, Systematik und Gattungen.

• Unterfamilie Rauvolfioideae Kostel.

Siehe Hauptartikel: Rauvolfioideae mit Beschreibung, Systematik und Gattungen.

• Unterfamilie Periplocoideae R.Br. ex Endl.: Sie enthält etwa 33 Gattungen:^[2]
  • Atherandra Decne.: Die nur zwei Arten sind in Südostasien und im westlichen Malesien verbreitet.^[4]
  • Baroniella Costantin & Gallaud: Die etwa acht Arten kommen nur in Madagaskar vor.^[4]
  • Baseonema Schltr. & Rendle: Sie enthält nur eine Art:
    • Baseonema gregorii Schltr. & Rendle: Sie gedeiht in Savannen im tropischen Ostafrika.^[4]
  • Batesanthus N.E.Br.: Die nur zwei Arten gedeihen in feuchten Wäldern in Zentral- sowie Westafrika.
  • Buckollia Venter & R.L.Verh.: Die nur zwei Arten gedeihen in semiariden Gebieten in Höhenlagen von 1400 bis 1800 Meter in Äthiopien, Kenia, Somalia sowie Uganda.^[5]
  • Camptocarpus Decne.: Die etwa neun Arten kommen nur auf Madagaskar und Mauritius vor.^[4]
  • Chlorocyathus Oliv. (Syn.: Kappia Venter) Die nur zwei Arten gedeihen in Wäldern in Simbabwe sowie Südafrika.^[5]
  • Cryptolepis R.Br.: Die etwa 15 Arten sind in den Tropen der Alten Welt verbreitet.^[4]
  • Cryptostegia R.Br.: Die nur zwei Arten kommen nur in Madagaskar vor.^[4]
  • Decalepis Wight & Arn.: Die etwa fünf Arten kommen in Indien vor.^[5]
  • Ectadium E.Mey.: Die nur drei Arten kommen nur in Namibia vor.^[5]
  • Epistemma D.V.Field & J.B.Hall: Die nur drei Arten gedeihen als Epiphyten in Tiefland-Wäldern in Gabun, Ghana und der Elfenbeinküste.^[5]
  • Finlaysonia Wall. (Syn.: Gurua Buch.- Ham. ex Wight nom. illeg., Atherolepis Hook. f., Gongylosperma King & Gamble, Hanghomia Gagnep. & Thérint, Meladerma Kerr, Stelmacrypton Baill.): Die etwa sieben Arten sind von den Molukken, Indien und China über Südostasien und den Philippinen bis Neuguinea sowie Australien verbreitet.^[5]
  • Gymnanthera R.Br.: Die etwa drei Arten sind in Indonesien, auf den Philippinen, in Papua-Neuguinea und Australien verbreitet.^[5]
  • Hemidesmus R.Br.: Sie enthält nur eine Art:
    • Hemidesmus indicus (L.) R.Br. ex Schult.: Sie gedeiht im Tiefland in Indien sowie Malaysia.^[5]
  • Ischnolepis Jum. & H.Perrier: Sie enthält nur eine Art:
    • Ischnolepis graminifolia (Costantin & Gallaud) Klack.: Sie kommt nur in Madagaskar vor.^[5]
  • Maclaudia Venter & R.L.Verh.: Sie enthält nur eine Art:
    • Maclaudia felixii Venter & R.L.Verh.: Sie gedeiht in Trockenwäldern in einer Höhenlage von etwa 1000 Meter nur in Guinea.^[5]
  • Mondia Skeels: Die nur zwei Arten sind im tropischen Afrika verbreitet.^[5]
  • Myriopteron Griff. (Syn.: Jenkinsia) Wall. ex Voigt: Sie enthält nur eine Art:
    • Myriopteron extensum (Wight & Arn.) K.Schum. (Syn.: Myriopteron paniculatum) Griff.: Sie gedeiht im Dickicht und offenen Wäldern in Höhenlagen von 600 bis 1600 Meter in Indien, Myanmar, Thailand, Vietnam, China sowie Indonesien.^[5]
  • Omphalogonus Baill.: Die nur zwei Arten sind in Benin, Burkina Faso, in der Zentralafrikanischen Republik, in der Elfenbeinküste, in Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Kenia, Nigeria, Senegal, Sudan, Tansania sowie Togo verbreitet.^[5]
  • Pentopetia Decne. (Syn.: Acustelma Baill., Gonocrypta Baill., Kompitsia Costantin & Gallaud, Pentopetiopsis Costantin & Gallaud): Die etwa 23 Arten sind in Madagaskar, auf den Komoren, Seychellen und auf Aldabra verbreitet.^[5]
  • Baumschlingen (Periploca L., Syn.: Campelepis Falc., Cyprinia Browicz, Socotora Balf. f.): Die etwa 13 Arten sind in Eurasien, Afrika, auf der Arabischen Halbinsel und auf den Kanarischen Inseln verbreitet.^[5]
  • Petopentia Bullock: Sie enthält nur eine Art:
    • Petopentia natalensis (Schltr.) Bullock: Sie kommt nur in den südafrikanischen Provinzen Ostkap sowie KwaZulu-Natal vor.
  • Phyllanthera Blume (Syn.: Pentanura Blume, Streptomanes K.Schum. ex Schltr.): Die etwa sechs Arten sind in Malaysia, Java, Sumatra, Australien sowie Neuguinea verbreitet.^[5]
  • Raphionacme Harv. (Syn.: Apoxyanthera Hochst., Chlorocyathus Oliv., Mafekingia Baill., Pentagonanthus Bullock, Zaczatea Baill., Zucchellia Decne.): Die etwa 30 Arten gedeihen in ariden bis semiariden Gebieten in Afrika.^[5]
  • Sacleuxia Baill. (Syn.: Gymnolaema Benth. non Decne., Macropelma K.Schum.): Die nur drei Arten kommen in Kenia sowie Tansania vor.^[5]
  • Sarcorrhiza Bullock: Sie enthält nur eine Art:
    • Sarcorhiza epiphytica Bullock: Die kommt im Kongo sowie in Tansania vor.^[5]
  • Schlechterella K.Schum. (Syn.: Pleurostelma Schltr. non Baill., Triodoglossum Bullock): Die nur zwei Arten sind in Äthiopien, Kenia, Mosambik, Somalia sowie Tansania verbreitet.^[5]
  • Stomatostemma N.E.Br.: Die nur zwei Arten gedeihen im trockenen Waldland in Mosambik, Sambia, Simbabwe, Botswana, Eswatini sowie Südafrika.^[5]
  • Streptocaulon Wight & Arn. (Syn.: Triplolepis Turcz.): Die etwa fünf Arten sind in Indien, Myanmar, China, Singapur, Indonesien und den Philippinen verbreitet.^[5]
  • Tacazzea Decne. (Syn.: Aechmolepis Decne., Leptopaetia Harv., Zacateza Bullock): Die etwa fünf Arten sind in Afrika weitverbreitet.^[5]
  • Telectadium Baill.: Die nur drei Arten gedeihen im Tieflandwald in Laos sowie Vietnam.^[5]
  • Zygostelma Benth.: Sie enthält nur eine Art:
    • Zygostelma benthamii Baill.: Sie kommt in Kambodscha, Laos sowie Thailand vor.^[5]

• Unterfamilie Secamonoideae Endl.: Sie enthält etwa acht Gattungen und fast alle Arten sind in der Paläotropis verbreitet. Das Zentrum der Artenvielfalt ist Madagaskar. Es sind hauptsächlich Lianen, seltener Sträucher:^[6][5][7]
  • Tribus Secamoneae G.Don.:
    • Calyptranthera Klack.: Die etwa elf Arten kommen in Madagaskar sowie auf den Maskarenen vor.^[8]
    • Genianthus Hook. f.: Die etwa 17 Arten sind von China bis ins tropische Asien verbreitet.^[8]
    • Goniostemma Wight: Von den nur zwei Arten kommt die eine in China und die andere im indischen Subkontinent vor.^[8]
    • Pervillaea Decne. (Syn.: Menabea Baill.): Die etwa fünf Arten kommen in Madagaskar und Mauritius vor.^[8]
    • Secamone R.Br. (Inklusive Rhynchostigma Benth.): Die 90 bis 133 Arten sind von den Tropen der Alten Welt bis zu den Inseln im südwestlichen Pazifik verbreitet.^[8]
    • Secamonopsis Jum.: Die nur zwei Arten kommen in Madagaskar vor.^[8]
    • Toxocarpus Wight & Arn.: Die etwa 33 Arten sind im tropischen und subtropischen Asien verbreitet.^[8]
    • Trichosandra Decne.. Mit nur einer Art:
      • Trichosandra borbonica Decne.: Sie kommt auf Réunion vor.^[8]

Quellen

• Die Familie der Apocynaceae bei der APWebsite. (Abschnitte Beschreibung und Systematik)
• Sigrid Liede-Schumann & Ulrich Meve: The Genera of Asclepiadoideae, Secamonoideae and Periplocoideae (Apocynaceae), 2006. (Abschnitt Systematik)
• Apocynaceae in der Flora Malesiana.

Einzelnachweise

1. ↑ Apocynum bei Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis.
2. ↑ ^{a b} Apocynaceae im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland.
3. ↑ Mary E. Endress, Sigrid Liede-Schumann, Ulrich Meve: Advances in Apocynaceae: The enlightenment, an Introduction. In: Annals of the Missouri Botanical Garden. Band 94, Nummer 2, 2007, S. 259–267 doi:10.3417/0026-6493(2007)94[259:AIATEA]2.0.CO;2.
4. ↑ ^{a b c d e f} David John Mabberley: Mabberley’s Plant-Book. A portable dictionary of plants, their classification and uses. 3. Auflage. Cambridge University Press, 2008, ISBN 978-0-521-82071-4 (eingeschränkte Vorschau in der Google-Buchsuche).
5. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z} Sigrid Liede-Schumann & Ulrich Meve: The Genera of Asclepiadoideae, Secamonoideae and Periplocoideae (Apocynaceae), 2006.
6. ↑ R. Lahaye, L. Civeyrel, T. Speck, N. P. Rowe: Evolution of shrub-like growth forms in the lianoid subfamily Secamonoideae (Apocynaceae s.l.) of Madagascar: phylogeny, biomechanics, and development. In: American Journal of Botany. 92, 2005, S. 1381, doi:10.3732/ajb.92.8.1381.
7. ↑ Renaud Lahaye, Jens Klackenberg, Mari Källersjö, Elise Van Campo & Laure Civeyrel: Phylogenetic relationships between derived Apocynaceae s.l. and within Secamonoideae based on chloroplast sequences, In: Annals of the Missouri Botanical Garden, Volume 94, 2007, S. 376–391. doi:10.3417/0026-6493(2007)94[376:PRBDAS]2.0.CO;2
8. ↑ ^{a b c d e f g h} Rafaël Govaerts (Hrsg.): Apocynaceae - World Checklist of Selected Plant Families des Royal Botanic Gardens, Kew. Zuletzt eingesehen am 19. November 2018.

Literatur

• The Renaissance of the Apocynaceae s.l.: Recent Advances in Systematics, Phylogeny, and Evolution. In: Annals of the Missouri Botanical Garden. Band 88, Nummer 4, 2001, JSTOR i366713.
• Mary E. Endress, Siegried Liede-Schumann, Ulrich Meve: An updated classification for Apocynaceae. In: Phytotaxa. Band 159, Nummer 3, 2014, S. 175–194 (doi:10.11646/phytotaxa.159.3.2).
• Mary E. Endress, P. V. Bruyns: A revised classification of the Apocynaceae s. l. In: Botanical Review. Band 66, Nummer 1, 2000, S. 1–56, JSTOR 4354361.
• Ulrich Meve, Siegried Liede-Schumann: The manifold evolution of succulence in Apocynaceae. In: Schumannia. Band 6, 2010, S. 183–206.
• Bingtao Li, Antony J. M. Leeuwenberg & David J. Middleton: Apocynaceae, S. 143 – textgleich online wie gedrucktes Werk, In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven (Hrsg.): Flora of China. Volume 16: Gentianaceae through Boraginaceae, Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis 1995, ISBN 0-915279-33-9 (Abschnitt Beschreibung).

Weblinks

• Die Familien der Apocynaceae, Asclepiadaceae und Periplocaceae bei DELTA von L. Watson & M. J. Dallwitz. (Abschnitt Beschreibung)
• Apocynaceae in der Western Australian Flora. (Abschnitt Beschreibung)

Allqumiyu yura rikch'aq ayllu (familia Apocynaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi.

Rikch'aqkuna

Kaymi huk allqumiyu hina yurakuna:

• anquchi (Vallesia glabra)
• chikta (Bonafousia sananho = Tabernaemontana sananho)
• uchpawasa sananku (ushpawasha sanango), duchu sananku (Rauwolfia hirsuta; Rauwolfia tetraphylla; Rauwolfia duchu etc.)
• sukuba (Himatanthus sucuuba)
• uchu chikta (Tabernaemontana amygdalifolia)
• uchu sananku (Bonafousia undulata = Tabernaemontana undulata; Bonafousia sananho = Tabernaemontana sananho; Tabernaemontana sp.)
• yasipi (Himatanthus sucuuba)
• yuraq q'acha-q'acha, yuraq paaq (Aspidosperma quebracho-blanco)

Hawa t'inkikuna

• Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Allqumiyu yura rikch'aq ayllu.

• Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Allqumiyu yura rikch'aq ayllu

Apocynaceae is a faimily o flouerin plants that includes trees, shrubs, yerbs, stem succulents, an vines, commonly cried the dogbane faimily,^[1] efter the American plant kent as dogbane, Apocynum cannabinum.^[2]

References

Ang Apocynaceae ay isang pamilya ng namumulaklak na mga halaman na kinabibilangan ng mga puno, shrubs, herbs, stem succulents, at vines, karaniwang kilala bilang dogbane, (Griyego para sa "malayo mula sa aso" dahil ang ilang mga taxa ay ginagamit bilang lason ng aso). Ang mga miyembro ng pamilya ay katutubong sa tropiko o subtropika ng Europa, Asyano, Aprika, Australya, at Amerikano, na may ilang mapagpigil na mga miyembro.

Ang lathalaing ito ay isang usbong. Makatutulong ka sa Wikipedia sa nito.

*

Le Apocynaceae (Juss., 1789) i è 'na famìa botànica che töl dét àlber, boscài, piànte erbùze e lianùze. La magiurànsa dele piànte de chèsta famìa i è uriginàrie de la fàsa tropicàla e subtropicàla e divèrse spéci i è piànte de grànde dimensiù che crès endèle forèste tropicài. Se tróa pò a 'na quach spéce perèni 'ndi pòscc temperàcc. Chèste piànte le g'ha 'na lìnfa latiginùza che de spès l'è vilinùza se se la mànda zó.

De chèsta famìa farès part de piö de 5000 spéci, dividìde 'n 402 zèner^[1]. La famìa de le Asclepiadaceae, che 'na ólta l'ìa cunsideràda 'ndependenta, adès la fà part de le Apocynaceae.

L'è dividìda en sich sotafamìe:

• Rauvolfioideae, 980 spéci en 42 zèner.
• Apocynoideae, 860 spéci en 77 zèner.
• Periplocoideae, 180 spéci en 31 zèner.
• Secamonoideae, 170 spéci en 9 zèner.
• Asclepiadoideae, 2365 spéci en 214 zèner.

Le ölteme trè sotafamìe le fàa part de le Asclepiadaceae.

'Ntra le spéci piö cunusìde in Lumbardia gh'è:

1. 'l oleàndro e 'l gelsumì fals, dò spéci mia del pòst, ma che i è cultiàde tat e 'ndepertöt,
2. la Vinca major pò a chèsta öna piànta mia lumbàrda che la crès depersòcönt in di parch, in di giardì, in di pracc e 'n banda a i séze,
3. la pervìnca che l'è 'n boscài bas che la crès in di bósch.

Riferimèncc

1. ↑ Apocynaceae en The Plant List, febrér 2013

Apocynaceae je porodica zimzeleni (naherice), u redu Gentianales.^[1]. Postoji preko 7.200 vrsta u 543 roda^[2]

U Bosni i Hercegovini i okolnim balkanskim državama Predstavnici predstavljeni su su rodovi oleandar sa vrstom Nerium oleanderi Vinca sa vrstama Vinca herbacea, Vinca major i Vinca minor.

Rodovi i broj podvrsta

Također pogledajte

• Cvjetnica

Reference

Apocynaceae iku suku anggota tetuwuhan ngembang. Miturut Sistem klasifikasi APG II suku iki kalebu sajeroning bangsa Gentianales.

Famîleya kinfan, famîleya axûya segan, famîleya kûçikkujan (Apocynaceae) famîleyeke riwekan e, di koma kulîlktehlan (Gentianales) de cih digire. Li ser riwekên kulîlkdar tê hejmartin.

Hin cinsên vê malbatê dar, hin devî, hin jî giha ne. Hin endamên komê li cihên avhewaya wê tropîkal, nîvtropîkal e, cihwarbûyî ne. Pirraniya riwekên vê malbatê avzê didin der. Gelekên wê jî axûdar in, bijehr in. 5 binekom, 380-424 cins (celeb), dora 1500 jî endamên, ango cureyên vê famîleyê hene.

Sîstematîka famîleyê

Cara pêşîn sala 1789'ê ev famîle ji aliyê Antoine Laurent de Jussieu ve bi navê „Apocineae“ hatiye ravekirin û navandin.

• Binekom Apocynoideae Burnett

→ Şax: Apocynoideae

• Binekom Asclepiadoideae R.Br. ex Burnett

→ Şax: Ebreşûmiyan (Asclepiadoideae)

• Binekom Rauvolfioideae Kostel.

→ Şax: Rauvolfioideae

• Binekom Periplocoideae R.Br. ex Endl.: Bi 33 cinsan:
  • Atherandra Decne.
  • Baroniella Costantin & Gallaud
  • Baseonema Schltr. & Rendle
  • Batesanthus N.E.Br.
  • Buckollia Venter & R.L.Verh.
  • Camptocarpus Decne.
  • Cryptolepis R.Br.
  • Cryptostegia R.Br.
  • Decalepis Wight & Arn.
  • Ectadium E.Mey.
  • Epistemma D.V.Field & J.B.Hall
  • Finlaysonia Wall.
  • Gymnanthera R.Br.
  • Hemidesmus R.Br.
  • Ischnolepis Jum. & H.Perrier
  • Kappia Venter
  • Maclaudia Venter & R.L.Verh.
  • Mondia Skeels
  • Myriopteron Griff.
  • Omphalogonus Baill.
  • Pentopetia Decne.
  • Periploca L.
  • Petopentia Bullock
  • Phyllanthera Blume
  • Raphionacme Harv.
  • Sacleuxia Baill.
  • Sarcorrhiza Bullock
  • Schlechterella K.Schum.
  • Stomatostemma N.E.Br.
  • Streptocaulon Wight & Arn.
  • Tacazzea Decne.
  • Telectadium Baill.
  • Zygostelma Benth.

• Binekom Secamonoideae Endl.: Bi 8 cinsan.
  • Tribus Secamoneae G.Don.
    • Calyptranthera Klack.: Bi qasî 10 celeban li Madagaskarê.
    • Genianthus Hook. f.: Bi qasî 16 celeban li Asyayê.
    • Goniostemma Wight: Du celeb li Çîn û Hindistanê.
    • Pervillaea Decne. (Syn.: Menabea Baill.): Die etwa vier Arten kommen in Madagaskar vor.
    • Secamone R.Br.: Herwiha Rhynchostigma Benth. dora 90-100 celeb, li gelek deverên erdê.
    • Secamonopsis Jum.: Tenê 2 celeb, ji Madagaskarê.
    • Toxocarpus Wight & Arn.: Bi qasî 50 celeb li Asyayê.
    • Trichosandra Decne.: Ji Madagaskarê belav bûye.

Kendirdoshlar (Аросупасеае) — koʻp yillik oʻsimliklar oilasi. Daraxt, buta, liana va oʻtlardan iborat. Bargi oddiy, cheti tekis. Guli toʻgʻri, ikki jinsli, changchisi 5 ta, urugʻchisi 2 mevabargli, 2 uyali. Mevasi koʻsakcha, danakcha, rezavor-meva va b. Aksari turlarining poʻstloqlarida uzun, mayin, pishiq lub tolalari, baʼzan kauchukli boʻgʻimsiz sut naychalari bor. K.ning 150 turkumi, 1100 dan ortiq turi bor. Asosan, tropik va subtropiklarda, 9 turkumi moʻʼtadil iqlimli joylarda tarqalgan. Oʻzbekistonda boʻrigul va kendir turkumlari uchraydi. ^[1]

Manbalar

Кутра котыр (латин Apocynaceae) — Gentianales чукӧрса корья пу быдмӧг котыр. Кутраяс 5 субкотыр, 424 увтыр да 1500 сикас.

Субкотыръяс

• Rauvolfioideae
• Apocynoideae
• Periplocoideae
• Secamonoideae
• Asclepiadoideae

Увтыръяс

• Acokanthera
• Adenium
• Aganonerion
• Aganosma
• AlafiaШаблон:Dn
• Allamanda
• Allomarkgrafia
• Allowoodsonia
• Alstonia
• Alyxia
• Amalocalyx
• Ambelania
• Amsonia
• Ancylobotrys
• Anechites
• Angadenia
• Anodendron
• Apocynum
• Arduina
• ArtiaШаблон:Dn
• Asketanthera
• Aspidosperma
• Baissea
• Beaumontia
• Bousigonia
• Cabucala
• Callichilia
• Calocrater
• Cameraria
• Carissa
• Carpodinus
• Carruthersia
• Carvalhoa
• Catharanthus
• Cerbera
• Cerberiopsis
• Chamaeclitandra
• Chilocarpus
• Chonemorpha
• Cleghornia
• Clitandra
• Condylocarpon
• Couma
• Craspidospermum
• Crioceras
• Cycladenia
• Cyclocotyla
• Cylindropsis
• Delphyodon
• Dewevrella
• Dictyophleba
• Dipladenia
• Diplorhynchus
• Dyera
• Ecdysanthera
• Echites
• Elytropus
• Epigynium
• Eucorymbia
• Farquharia
• Fernaldia
• Forsteronia
• Funtumia
• Galactophora
• Geissospermum
• Gonioma
• Grisseea
• Gymnema
• Hancornia
• Haplophyton
• Himatanthus
• Holarrhena
• Hoya
• Hunteria
• Hymenolophus
• Ichnocarpus
• Isonema
• Ixodonerium
• Kamettia
• Kibatalia
• Kopsia
• Lacmellea
• Landolphia
• Laubertia
• Laxoplumeria

• Lepinia
• Lepiniopsis
• Leuconotis
• Lochnera
• Lyonsia
• Macoubea
• Macropharynx
• Macrosiphonia
• Malouetia
• Mandevilla
• Mascarenhasia
• Melodinus
• Mesechites
• Micrechtites
• Microplumeria
• Molongum
• Mortoniella
• Motandra
• Mucoa
• Neobracea
• Neocouma
• Nerium
• Nouettea
• Ochrosia
• Odontadenia
• Oncinotis
• Orthopichonia
• Pachypodium
• Pachouria
• Papuechites
• Parahancornia
• Parameria
• Parepigynum
• Parsonsia
• Peltastes
• Pentalinon
• Petchia
• Picralima
• Plectaneia
• Pleiocarpa
• Pleioceras
• Plumeria
• Pottsia
• Prestonia
• Pycnobotrya
• Quiotania
• Rauwolfia
• Rhabdadenia
• Rhazya
• Rhigospira
• Rhodocalyx
• Rhyncodia
• Saba
• Schizozygia
• Secondatia
• Sindechites
• Skytanthus
• Spirolobium
• Spongiosperma
• Stemmadenia
• Stephanostegia
• Stephanostema
• Stipecoma
• Strempeliopsis
• Strophanthus
• Tabernaemontana
• Tabernanthe
• Temnadenia
• Thenardia
• Thevetia
• Tintinnabularia
• Trachelospermum
• Urceola
• Urnularia
• Vahadenia
• Vallariopsis
• Vallaris
• Vallesia
• Vinca
• Voacanga
• Willughbeia
• Woytkowskia
• Wrightia
• Xylinabaria
• Xylinabariopsis

Кутра котыр (лат. Apocynaceae) — Gentianales чукöрись корья быдмас котыр. Кутраэз 5 субкотыр, 424 увтыр да 1500 вид.

Субкотыррез

• Rauvolfioideae
• Apocynoideae
• Periplocoideae
• Secamonoideae
• Asclepiadoideae

Увтыррез

• Acokanthera
• Adenium
• Aganonerion
• Aganosma
• AlafiaШаблон:Dn
• Allamanda
• Allomarkgrafia
• Allowoodsonia
• Alstonia
• Alyxia
• Amalocalyx
• Ambelania
• Amsonia
• Ancylobotrys
• Anechites
• Angadenia
• Anodendron
• Apocynum
• Arduina
• ArtiaШаблон:Dn
• Asketanthera
• Aspidosperma
• Baissea
• Beaumontia
• Bousigonia
• Cabucala
• Callichilia
• Calocrater
• Cameraria
• Carissa
• Carpodinus
• Carruthersia
• Carvalhoa
• Catharanthus
• Cerbera
• Cerberiopsis
• Chamaeclitandra
• Chilocarpus
• Chonemorpha
• Cleghornia
• Clitandra
• Condylocarpon
• Couma
• Craspidospermum
• Crioceras
• Cycladenia
• Cyclocotyla
• Cylindropsis
• Delphyodon
• Dewevrella
• Dictyophleba
• Dipladenia
• Diplorhynchus
• Dyera
• Ecdysanthera
• Echites
• Elytropus
• Epigynium
• Eucorymbia
• Farquharia
• Fernaldia
• Forsteronia
• Funtumia
• Galactophora
• Geissospermum
• Gonioma
• Grisseea
• Gymnema
• Hancornia
• Haplophyton
• Himatanthus
• Holarrhena
• Hoya
• Hunteria
• Hymenolophus
• Ichnocarpus
• Isonema
• Ixodonerium
• Kamettia
• Kibatalia
• Kopsia
• Lacmellea
• Landolphia
• Laubertia
• Laxoplumeria

• Lepinia
• Lepiniopsis
• Leuconotis
• Lochnera
• Lyonsia
• Macoubea
• Macropharynx
• Macrosiphonia
• Malouetia
• Mandevilla
• Mascarenhasia
• Melodinus
• Mesechites
• Micrechtites
• Microplumeria
• Molongum
• Mortoniella
• Motandra
• Mucoa
• Neobracea
• Neocouma
• Nerium
• Nouettea
• Ochrosia
• Odontadenia
• Oncinotis
• Orthopichonia
• Pachypodium
• Pachouria
• Papuechites
• Parahancornia
• Parameria
• Parepigynum
• Parsonsia
• Peltastes
• Pentalinon
• Petchia
• Picralima
• Plectaneia
• Pleiocarpa
• Pleioceras
• Plumeria
• Pottsia
• Prestonia
• Pycnobotrya
• Quiotania
• Rauwolfia
• Rhabdadenia
• Rhazya
• Rhigospira
• Rhodocalyx
• Rhyncodia
• Saba
• Schizozygia
• Secondatia
• Sindechites
• Skytanthus
• Spirolobium
• Spongiosperma
• Stemmadenia
• Stephanostegia
• Stephanostema
• Stipecoma
• Strempeliopsis
• Strophanthus
• Tabernaemontana
• Tabernanthe
• Temnadenia
• Thenardia
• Thevetia
• Tintinnabularia
• Trachelospermum
• Urceola
• Urnularia
• Vahadenia
• Vallariopsis
• Vallaris
• Vallesia
• Vinca
• Voacanga
• Willughbeia
• Woytkowskia
• Wrightia
• Xylinabaria
• Xylinabariopsis

Кутровыя (Apocynaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае каля 366 родаў і 5100 відаў^[1].

Апісаньне

Дрэвы, хмызьнякі, ліяны, рэдка паўхмызьнякі або травы. Лісьце простае, супратыўнае, рэдка чарговае. Пялёсткаў і чашалісьцікаў 5 або 4. Плод — ягада, касьцянка, каробачка, лісьцянка^[2].

Арэал

Распаўсюджаныя ў першую чаргу ў тропіках і субтропіках, слаба прадстаўленыя ва ўмераных рэгіёнах^[2].

Крыніцы