Qatıqotu, dilqanadan, ətgətirən (lat. Galium)[1] - boyaqotukimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Qatıqotu, dilqanadan, ətgətirən (lat. Galium) - boyaqotukimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Galium és un gènere d'unes 400 espècies de plantes fanerògames anuals de la família de les Rubiaceae. El nom "espunyidella" (Principat) "espunyidera" (País Valencià, Terres de l'Ebre i Matarranya) o "espinadella" (Illes Balears) prové d'espunyir o esprémer amb els punys les plantetes, després de remullar-les un temps, per a extreure'n el líquid.[1]
Les espunyidelles es troben a les zones de clima temperat de l'Hemisferi nord i de l'Hemisferi sud.
Les fulles de moltes plantes del gènere Galium constitueixen l'àpat de les erugues de molts lepidópters, de les famílies Geometridae, Sphingidae i Noctuidae, com el bufaforats.
L'espunyidella groga Galium verum fou utilitzada antigament per a quallar la llet i també per a tenyir roba de vermell.
Moltes es coneixen amb el nom genèric d'"espunyidella" o d'"espunyidera".
Galium és un gènere d'unes 400 espècies de plantes fanerògames anuals de la família de les Rubiaceae. El nom "espunyidella" (Principat) "espunyidera" (País Valencià, Terres de l'Ebre i Matarranya) o "espinadella" (Illes Balears) prové d'espunyir o esprémer amb els punys les plantetes, després de remullar-les un temps, per a extreure'n el líquid.
Svízel (Galium) je široký rod bylin z čeledi mořenovitých ve které je řazen do podčeledě Rubioideae. Rostliny tohoto rodu, tvořeného asi 400 druhy, se vyskytují ve všech světadílech. Přizpůsobily se různým prostředím a rostou v chladných horských i arktických oblastech, ve vyšších nadmořských výškách tropů a nejvíce druhů se vyskytuje v mírném a subtropickém pásmu.
Jsou to rostliny jednoleté nebo vytrvalé s oddenky, tenkými větvenými kořeny a lodyhami vzpřímenými, vystoupavými nebo poléhavými. Lodyhy bývají většinou větvené, někdy mají zpětné háčky pomoci níž se podpírají o sousední rostliny a často rostou současně s neplodnými prýty. Listy jsou jen lodyžní, nejčastěji přisedlé, úzce podlouhlé nebo kopinaté, mírně kožovité a s jednou žilkou. Listy mají palisty které bývají od listů nerozeznatelné a přesleny, které spolu zdánlivě vytvářejí, jsou vlastně dva vstřícné vyrůstající listy s palisty jež srostly nebo se naopak rozdělily na více části.
Květy ve vrcholících se skládají do úžlabního nebo vrcholového vidlanu či laty které bývají bohatě rozvětvené. Květy se stopkami bez listenců jsou nejčastěji oboupohlavné, jen někdy jsou postranní květy vrcholíků samčí. Kalich obvykle chybí nebo je silně redukován, kolovitá nebo nálevkovitá koruna se čtyřmi plochými nebo miskovitými plátky má krátkou trubku. Barvu mívá bílou, žlutou, nazelenalou, růžovou nebo fialovou. Semeníky tvořené dvěma plodolisty mají dvě čnělky s kulovitou bliznou. Květy jsou opylovány entomogamně, u některých druhů dochází k autogamii. Plodem je dvounažka rozpadající se na dva merikarpy s hladkým či drsným povrchem nebo s háčky, šíří se většinou pomoci zoochorie.
Některé druhy svízele mají léčivé účinky, působí diureticky, odstraňují křeče hladkého svalstva a čistí krev i pokožku. V moderním lékařství však tyto rostliny už zcela ztratily na významu, stejně jako při barvení látek. Také vlastnost některých druhů zaplevelovat pole je silně potlačena.
V České republice se vyskytuje těchto 26 druhů svízele a jeden kříženec:
Obrázky, zvuky či videa k tématu svízel ve Wikimedia Commons
Svízel (Galium) je široký rod bylin z čeledi mořenovitých ve které je řazen do podčeledě Rubioideae. Rostliny tohoto rodu, tvořeného asi 400 druhy, se vyskytují ve všech světadílech. Přizpůsobily se různým prostředím a rostou v chladných horských i arktických oblastech, ve vyšších nadmořských výškách tropů a nejvíce druhů se vyskytuje v mírném a subtropickém pásmu.
Snerre (Galium) er en stor slægt med flere end 250 arter, som er udbredt i de tempererede egne på både den nordlige og den sydlige halvkugle. Fælles for dem alle er det lille bæger og den hvide eller gule, hjulformede krone. Her beskrives kun dem, der er vildtvoksende eller dyrkede i Danmark.
Nogle af arterne i slægten snerre. De første 11 arter er vildtvoksende i Danmark. Skovsnerre fandtes tidligere i Danmark:
Snerre (Galium) er en stor slægt med flere end 250 arter, som er udbredt i de tempererede egne på både den nordlige og den sydlige halvkugle. Fælles for dem alle er det lille bæger og den hvide eller gule, hjulformede krone. Her beskrives kun dem, der er vildtvoksende eller dyrkede i Danmark.
Die Labkräuter (Galium) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Die meisten der über 600 Arten gedeihen im gemäßigten Klima der Nord- und Südhalbkugel.
Die Galium-Arten sind einjährige bis ausdauernde krautige Pflanzen, selten Halbsträucher. Die aufrechten oder kletternden Stängel sind, mindestens so lang sie jung sind, vierkantig und oft deutlich stachelig oder klettenartig. Es sind Raphiden[1] vorhanden.[2]
Bei vielen Arten sieht es so aus, als sei ein vielblättriger (vier bis zwölf) Blattquirl vorhanden. Es handelt sich um gegenständige Laubblätter und ihre gleichgeformten, laubblattähnlichen Nebenblätter. Diese Blätter sind meist sitzend, nur selten gestielt. Blätter und Nebenblätter können miteinander verwachsen sein. Die interpetiolaren Nebenblätter sind bei manchen Arten reduziert. Die Blattränder sind glatt oder gesägt. Auf der Blattunterseite können Drüsen vorhanden sein. Auf den Blattflächen ist meist ein Hauptnerv vorhanden, aber es können manchmal auch drei oder mehr sein.[2]
Die Blüten stehen einzeln oder zu vielen in einem einfachen oder verzweigten, zymösen Blütenstand zusammen. Der Blütenstiel verlängert sich manchmal bis zur Fruchtreife, aber meist ist er relativ kurz bis fehlend.[2]
Die Blüten sind meist zwittrig, manchmal sind sie eingeschlechtig und dann sind die Arten andromonözisch, seltner polygamo-diözisch oder diözisch.[2] Die relativ kleinen Blüten sind radiärsymmetrisch und meist vierzählig, seltener drei- oder fünfzählig. Der Blütenbecher (Hypanthium) ist mit den Fruchtknoten verwachsen.[2] Es sind meist vier, manchmal drei oder fünf Kelchblätter vorhanden, oft aber ist der Kelch nur rudimentär ausgebildet oder fehlt. Die meist vier, selten drei oder fünf Kronblätter sind mehr oder weniger breit trichterförmig bis selten glockenförmig verwachsen; manchmal ist die Kronröhre so kurz, dass es wirkt als seinen die Kronblätter frei. Die Farbe der innen kahlen Kronblätter ist weiß bis gelb, gelblich-grün bis grün, seltener rosafarben über rot bis purpurfarben.[2] Es ist nur ein Kreis aus meist vier, selten drei oder fünf fertilen Staubblättern vorhanden. Die gut entwickelten bis mehr oder weniger reduzierten Staubfäden sind in der Nähe der Basis der Kronröhre inseriert. Die Staubbeutel sind dorsifix.[2] Zwei Fruchtblätter sind zu einem unterständigen, zweikammerigen, eiförmigen, ellipsoiden oder kugeligen Fruchtknoten verwachsen, dessen Oberfläche je nach Art glatt, papillös, warzig, mit hackenförmigen oder selten geraden Trichomen bedeckt ist. Es ist nur eine aufrechte Samenanlage je Fruchtknotenkammer vorhanden. Die ursprünglich zwei Griffel sind bis oben hin frei oder verwachsen, dann aber mit zwei deutlichen Narbenästen, die die Blütenkrone überragen.[2] Es ist ein Diskus vorhanden. Die Bestäubung erfolgt meist durch Insekten (Entomophilie).
Die Früchte sind bei Reife grün, grau, selten weiß, rot, orangefarben oder schwarz. Die ellipsoid bis fast kugeligen Spaltfrüchte zerfallen in zwei einsamige Teilfrüchte. Die Spaltfrüchte sind meist trocken bis ledrig, seltener schwammig, selten mehr oder weniger fleischig sowie beerenartig. Die fast kugeligen, ellipsoid-länglichen oder nierenförmigen Teilfrüchte sind glatt sowie kahl bis warzig und/oder mit Trichomen, die oft hakenförmig sind, bedeckt.[2] Die relativ kleinen Samen sind auf der Bauchseite gerillt. Die Samenschale (Testa) ist häutig. Der gekrümmte Embryo besitzt zwei laubblattähnliche Keimblätter (Kotyledone).[2]
Der Name Labkraut geht auf seine Verwendung als Gerinnungsmittel bei der Käseherstellung zurück. Auch der wissenschaftliche Name Galium (v. griech.: Gala = Milch) leitet sich davon her.
Die Gattung Galium wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, Seite 105. aufgestellt. Synonyme für Galium L. sind: Aparinanthus Fourr., Aparine Guett., Aparinella Fourr., Bataprine Nieuwl., Chlorostemma Fourr., Eyselia Neck., Galion St.-Lag., Gallion Pohl, Gallium Mill., Relbunium (Endl.) Hook. f., Trichogalium Fourr., Aspera Moench.[3]
Die Gattung Galium gehört zur Subtribus Rubiinae der Tribus Rubieae[4] in der Unterfamilie Rubioideae Verdc. innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae).
Die Gattung Galium ist fast weltweit verbreitet. Die Arten gedeihen hauptsächlich in meridionalen bis gemäßigten Zonen, aber auch in alpinen sowie arktischen Gebieten oder in subtropischen bis tropischen Zonen in größeren Höhenlagen. In China gibt es etwa 63 Arten, 23 davon nur dort.[2] Beispielsweise Galium saxatile, Galium schultesii, Galium verum gelten in einigen Gebieten, beispielsweise Kalifornien, als invasive Pflanzen.[5]
Die Gattung Galium wird in Sektionen gegliedert (Auswahl):
Die Gattung Galium enthält über 600 Arten:[3]
Die Galium-Arten enthalten das Labferment. Aus den Wurzeln wurde früher ähnlich wie beim verwandten Färberkrapp rote Farbe für Textilien gewonnen.
Die Labkräuter (Galium) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Rötegewächse (Rubiaceae). Die meisten der über 600 Arten gedeihen im gemäßigten Klima der Nord- und Südhalbkugel.
Galium is a lairge genus o annual an perennial yerbaceous plants in the faimily Rubiaceae, occurrin in the temperate zones o baith the Northren an Soothren Hemispheres. Some species are informally kent as Bedstraw.[1]
Thare are ower 600 species of Galium,[2] wi estimates o 629[3] tae 650[4] as o 2013. The field madder, Sherardia arvensis, is a close relative an mey be ramfeeselt wi a tiny bedstraw. Asperula is a closely relatit genus an aw; some species o Galium (such as woodruff, G. odoratum) are occasionally placit tharein.
Galium is a lairge genus o annual an perennial yerbaceous plants in the faimily Rubiaceae, occurrin in the temperate zones o baith the Northren an Soothren Hemispheres. Some species are informally kent as Bedstraw.
Thare are ower 600 species of Galium, wi estimates o 629 tae 650 as o 2013. The field madder, Sherardia arvensis, is a close relative an mey be ramfeeselt wi a tiny bedstraw. Asperula is a closely relatit genus an aw; some species o Galium (such as woodruff, G. odoratum) are occasionally placit tharein.
Marzónka (Galium L.) - to je szlach roscënów z rodzëznë prząszczkòwatëch (Rubiaceae). M. jin. na Kaszëbach òne roscą.
Zimanxûnk anku rûnas riwekeka çolê ye. Pelç û teleyên ev riwekê bi striyên biçûk hatîye girtî ye. Wê lomê ku meriv rûya çermê xwe dixe wek mîna ku tiştek merivan pironcek bike. Zarokan berê bi rûye zimanî xwe dixistin û zimanên xwe xûn dikirin ji bo navê xwe ziman xûnk e.
Zimanxûnk riwekeka çolê ye. Pelç û teleyên ev riwekê bi strîyên biçûk hatîye girtî ye. Wê lomê ku meriv rûya çermê xwe dixe wek mîna ku tiştek merivan pironcek bike. Zarokan berê bi rûye zimanî xwe dixistin û zimanên xwe xûn dikirin ji bo navê xwe ziman xûnk e.
Zimanxûnk anku rûnas riwekeka çolê ye. Pelç û teleyên ev riwekê bi striyên biçûk hatîye girtî ye. Wê lomê ku meriv rûya çermê xwe dixe wek mîna ku tiştek merivan pironcek bike. Zarokan berê bi rûye zimanî xwe dixistin û zimanên xwe xûn dikirin ji bo navê xwe ziman xûnk e.
Zimanxûnk riwekeka çolê ye. Pelç û teleyên ev riwekê bi strîyên biçûk hatîye girtî ye. Wê lomê ku meriv rûya çermê xwe dixe wek mîna ku tiştek merivan pironcek bike. Zarokan berê bi rûye zimanî xwe dixistin û zimanên xwe xûn dikirin ji bo navê xwe ziman xûnk e.
Śerlica[1][2] (Galium) jo rod ze swójźby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). W srjejźnej Europje mjaz drugim žołta śerlica (Galium verum) a lěpjaca śerlica (Galium aparine) wustupujotej. Teke wónjata śerlica (Galium odoratum) jo tu znaty.
Rod wopśimjejo něźi 300 družynow, z kótarychž w srjejźnej Europje 25 družynow wustupujo.
Rod Galium L. stoj w subtribusu Rubiinae tribusa Rubieae[3] pódswójźby Rubioideae Verdc. ze swójźby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Wón bu do sekcijow rozrědujo (wuběrk):
W Europje su slědujuce družyny w roźe śerlicow (Galium):[4]
Galium-družyny z drugich źělow swěta:
Śerlica (Galium) jo rod ze swójźby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). W srjejźnej Europje mjaz drugim žołta śerlica (Galium verum) a lěpjaca śerlica (Galium aparine) wustupujotej. Teke wónjata śerlica (Galium odoratum) jo tu znaty.
Кальметикше[1] (лат. Gálium, руз. Подмаре́нник) — вейке-, кавто- ламоиень тикшень касовксонь (седе чуросто пельскуракшонь) буе Мареновоенсетнень[1] (Rubiaceae).
Весемикс видтнеде — 400[2]—650 [3]. Кой-конат — ормадо лезэвть. Ламотьне — пакся тикшеть.
Ботаникань артовкс О. В. Томе книгастонзо: «Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz», 1885
Кальметикше (лат. Gálium, руз. Подмаре́нник) — вейке-, кавто- ламоиень тикшень касовксонь (седе чуросто пельскуракшонь) буе Мареновоенсетнень (Rubiaceae).
Весемикс видтнеде — 400—650 . Кой-конат — ормадо лезэвть. Ламотьне — пакся тикшеть.
Galium is a large genus of annual and perennial herbaceous plants in the family Rubiaceae, occurring in the temperate zones of both the Northern and Southern Hemispheres. Some species are informally known as bedstraw.[1]
There are over 600 species of Galium,[2] with estimates of 629[3] to 650[4] as of 2013. The field madder, Sherardia arvensis, is a close relative and may be confused with a tiny bedstraw. Asperula is also a closely related genus; some species of Galium (such as woodruff, G. odoratum) are occasionally placed therein.
Galium is a large genus of annual and perennial herbaceous plants in the family Rubiaceae, occurring in the temperate zones of both the Northern and Southern Hemispheres. Some species are informally known as bedstraw.
There are over 600 species of Galium, with estimates of 629 to 650 as of 2013. The field madder, Sherardia arvensis, is a close relative and may be confused with a tiny bedstraw. Asperula is also a closely related genus; some species of Galium (such as woodruff, G. odoratum) are occasionally placed therein.
Galio (Galium) estas granda genro de unujaraj kaj staŭdaj herbaj plantoj de la familio Rubiacoj, kiu ekzistas en moderklimataj zonoj kaj de Norda kaj de Suda Hemisferoj. Estas ĉirkaŭ 600 specioj de Galioj,[1] kaj oni ĉirkaŭkalkulas el 629[2] al 650[3] en 2013.
Asperula estas tre rilata genro; kelkaj specioj de Galio (kiel ekzemple la asperulo, G. odoratum) foje estis metita tien.
Tiuj specioj estas staŭdoj, kelkaj kun vertikalaj rizomoj, ordinare kun mallarĝaj duope kontraŭsidantaj folioj kaj folisimilaj stipuloj, tiel ke ili kune aspektas kvazaŭ ronde aranĝitaj folioj kaj kun malgrandaj blankaj aŭ flavaj malofte ruĝaj floroj en densaj infloreskoj.
Galio (Galium) estas granda genro de unujaraj kaj staŭdaj herbaj plantoj de la familio Rubiacoj, kiu ekzistas en moderklimataj zonoj kaj de Norda kaj de Suda Hemisferoj. Estas ĉirkaŭ 600 specioj de Galioj, kaj oni ĉirkaŭkalkulas el 629 al 650 en 2013.
Asperula estas tre rilata genro; kelkaj specioj de Galio (kiel ekzemple la asperulo, G. odoratum) foje estis metita tien.
Galium es un género de plantas herbáceas anuales y perennes de la familia Rubiaceae con cerca de 400 especies, naturales de las zonas templadas del globo.[2]
Son hierbas perennes o rara vez anuales, terrestres, inermes, tallos cuadrangulares, las flores bisexuales y/o unisexuales, polígamas o dioicas. Hojas en verticilos de (3)4-8(-10), sésiles a subsésiles, isofilas, enteras o rara vez ásperas hasta denticuladas en los márgenes, sin domacios, 1-3-nervias, frecuentemente con grupos de células glandulares sobre todo hacia el ápice en el envés; estípulas aparentemente ausentes (frecuentemente consideradas alargadas, foliáceas y verticiladas con las hojas). Inflorescencias terminales o axilares, paniculadas a cimosas y bracteadas o las flores solitarias. Flores pediceladas o sésiles e involucradas, homostilas; limbo calicino diminuto o ausente, sin calicofilos; corola rotácea a campanulada o urceolada, blanca, amarillenta, verdosa, rosada a roja, glabra en el interior, glabra a puberulenta en el exterior, a veces con grupos de células glandulares hacia el ápice, los lobos (3)4(5), valvares, sin apéndices; estambres (3)4(5), exertos, las anteras dorsifijas; estigmas 2 en los extremos de 2 ramitas del estilo, capitados, cortamente exertos; ovario 2-locular, los óvulos 1 por lóculo, basales. Frutos en esquizocarpos, dídimos o subglobosos, secos o carnosos, los mericarpos 2 o frecuentemente con 1 de estos abortivo, suborbiculares, lisos y glabros, tuberculados o densamente pelosos con tricomas rectos o uncinados; semillas elipsoidales, pegadas a la pared del fruto.[3]
Género cosmopolita, bien representado en las zonas templadas de Eurasia, Norteamérica y México, también en zonas templadas y frías de elevaciones altas en regiones tropicales.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 105. 1753.[3] La especie tipo es: Galium verum L.
Galium: nombre genérico que deriva de la palabra griega gala que significa "leche", en alusión al hecho de que algunas especies fueron utilizados para cuajar la leche.[4]
Galium es un género de plantas herbáceas anuales y perennes de la familia Rubiaceae con cerca de 400 especies, naturales de las zonas templadas del globo.
Madar (Galium L.) on madaraliste sugukonda kuuluv üheaastaste ja mitmeaastaste rohttaimede perekond.
Praegu loetakse madara perekonda kuuluvaks üle 630 liigi[1]. Enamik liike kasvab põhja- ja lõunapoolkera parasvöötmes. Madara perekond oli 2018. aastal Läti aasta taim.
Madar (Galium L.) on madaraliste sugukonda kuuluv üheaastaste ja mitmeaastaste rohttaimede perekond.
Praegu loetakse madara perekonda kuuluvaks üle 630 liigi. Enamik liike kasvab põhja- ja lõunapoolkera parasvöötmes. Madara perekond oli 2018. aastal Läti aasta taim.
Ziabelar, legar-belar edo latz-belar (Galium) errubiazeoen familiako belar landareen generoa da. Generoak egun 600 espezie baino gehiago ditu.[1].
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Ziabelar, legar-belar edo latz-belar (Galium) errubiazeoen familiako belar landareen generoa da. Generoak egun 600 espezie baino gehiago ditu..
Matarat (Galium) ovat matarakasvien heimoon kuuluvia ruohoja. Sukuun kuuluu yli 400 lajia, joista pääosa esiintyy pohjoisella pallonpuoliskolla.[1] Näistä Suomessa tavataan tai on tavattu 18 lajia,[2] joista alkuperäisiä lajeja on yhdeksän.[3]
Matarat ovat enimmäkseen monivuotisia mutta myös yksivuotisia, rento- tai pystyvartisia. Mataroilla varsi on usein nelisärmäinen. Lehtien lavat ovat ehytlaitaisia, otakärkisiä tai tylppiä ja tavallisesti yksisuonisia. Kukinto on tiheä tai harsu viuhko. Useimmilla lajeilla on pienet valkoiset kukat, joiden verhiö on hyvin pieni tai puuttuu. Teriö on tavallisesti ratasmainen. Hedelmä muodostuu kahdesta vierekkäisestä hedelmyksestä. Joillain lajeilla hedelmissä on koukkukarvoja, jotka edistävät leviämistä.[4] Muun muassa peltomatara ja kierumatara ovat tehokkaasti leviäviä, yksivuotisia rikkakasveja.
Mataroiden kanssa läheisiä sukuja ovat maratit (Asperula), ristimatarat (Cruciata), krapit eli värimatarat (Rubia) ja sinimatarat (Sherardia).[5]
Pohjoismaissa on tavattu seuraavia mataralajeja:[6][2]
Matarat (Galium) ovat matarakasvien heimoon kuuluvia ruohoja. Sukuun kuuluu yli 400 lajia, joista pääosa esiintyy pohjoisella pallonpuoliskolla. Näistä Suomessa tavataan tai on tavattu 18 lajia, joista alkuperäisiä lajeja on yhdeksän.
Galium
Les gaillets sont des plantes de la famille des Rubiacées appartenant au genre Galium, dont quelques-unes sont également appelées « caille-lait ».
Certaines espèces sont considérées comme « mauvaise herbe » car volontiers envahissantes, notamment dans les milieux eutrophes ou dystrophes, dont elles sont un des indicateurs possibles.
Les feuilles et tiges de certaines espèces sont couvertes de minuscules crochets qui leur permettent de s'accrocher à la peau et aux tissus à la manière du Velcro.
Toutes sont comestibles, mais certaines sont désagréables crues (à cause de leurs poils drus) et/ou un goût qui peut être amer.
Une croyance populaire répandue, mais invalidée par de nombreux auteurs[1],[2], allègue la présence d'une enzyme permettant de faire cailler le lait alors que cette plante n'était utilisée qu'additionnée à une présure souvent d'origine animale, probablement pour aromatiser le fromage. Cette propriété serait à l'origine de l'étymologie populaire « caille-lait », issue du nom de genre Galium (du grec gala, galaktos signifiant « lait »)[3].
Les feuilles des Gaillets sont en apparence verticillées par suite de la transformation des stipules en feuilles ordinaires (pseudo-verticille résultant de la multiplication des stipules)[4]. Leurs tiges ont souvent une section carrée.
Les papillons de nuit (hétérocères) suivants (classés par famille) se nourrissent de gaillet :
Les jeunes pousses tendres et les feuilles des gaillets sont comestibles, crues en salade[5].
Les genres Asperula et Galium ont à l'origine été distingués sur la base de la morphologie de la corolle. Mais même après plusieurs tentatives de redéfinition de ces deux genres sur d'autres bases, morphologiques (notamment la présence ou non de bractéoles) ou génétiques (analyses d’ADN), leur taxonomie n'était toujours pas résolue en 2010[6].
Flore européenne :
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (11 mars 2012)[7] :
Dans le calendrier républicain français, le 24e jour du mois de Prairial, est officiellement dénommé jour du Caille-lait[8]
Galium
Les gaillets sont des plantes de la famille des Rubiacées appartenant au genre Galium, dont quelques-unes sont également appelées « caille-lait ».
Certaines espèces sont considérées comme « mauvaise herbe » car volontiers envahissantes, notamment dans les milieux eutrophes ou dystrophes, dont elles sont un des indicateurs possibles.
Les feuilles et tiges de certaines espèces sont couvertes de minuscules crochets qui leur permettent de s'accrocher à la peau et aux tissus à la manière du Velcro.
Toutes sont comestibles, mais certaines sont désagréables crues (à cause de leurs poils drus) et/ou un goût qui peut être amer.
Broćika (bročika, lat. Galium), veliki biljni rod iz porodice broćevki (Rubiaceae]) kojemu pripada preko 600 vrsta[1] jednogodišnjeg raslinja i trajnica. Latinsko ime roda dolazi od grčke riječi gala (=mlijeko), jer ima svojstvo grušanja kazeina u mlijeku, pa se koristi i kućnoj proizvodnji sira.[2]
U Hrvatskoj raste više vrsta broćeva, među kojima prava broćika (Galium verum), uspravna broćika (Galium album), čekinjasta broćika (Galium aparine), raznolisna broćika (Galium anisophyllon), sjajna broćika (Galium lucidum) i druge.[3]
Ne smije se brkati sa rodom broć (Rubia).
Broćika (bročika, lat. Galium), veliki biljni rod iz porodice broćevki (Rubiaceae]) kojemu pripada preko 600 vrsta jednogodišnjeg raslinja i trajnica. Latinsko ime roda dolazi od grčke riječi gala (=mlijeko), jer ima svojstvo grušanja kazeina u mlijeku, pa se koristi i kućnoj proizvodnji sira.
U Hrvatskoj raste više vrsta broćeva, među kojima prava broćika (Galium verum), uspravna broćika (Galium album), čekinjasta broćika (Galium aparine), raznolisna broćika (Galium anisophyllon), sjajna broćika (Galium lucidum) i druge.
Sydrik[1][2] (Galium) je ród ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). W srjedźnej Europje mjez druhim žołty sydrik (Galium verum) a lěpjacy sydrik (Galium aparine) wustupujetej. Tež wonjaty sydrik (Galium odoratum) je tu znaty.
Ród wobsahuje něhdźe 300 družinow, z kotrychž w srjedźnej Europje 25 družinow wustupuje.
Ród Galium L. steji w subtribusu Rubiinae tribusa Rubieae[3] podswójby Rubioideae Verdc. ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). Wón bu do sekcijow rozrjaduje (wuběrk):
W Europje su sćěhowace družiny w rodźe sydrikow (Galium):[4]
Galium-družiny z druhich dźělow swěta:
Sydrik (Galium) je ród ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae). W srjedźnej Europje mjez druhim žołty sydrik (Galium verum) a lěpjacy sydrik (Galium aparine) wustupujetej. Tež wonjaty sydrik (Galium odoratum) je tu znaty.
Galium eða möðrur er stór ættkvísl einærra og fjölærra jurtkenndra plantna í Rubiaceae, sem koma fyrir í tempruðum svæðum norður og suðurhvels.[1]
Það eru yfir 600 tegundir af Galium,[2] með áætlaðan fjölda frá 629[3] til 650[4] as of 2013. Sherardia arvensis, er náskyld möðrum og auðveldlega ruglað saman við þær. Asperula er einnig náskyld ættkvísl; sumar tegundir Galium (eins og anganmaðra, G. odoratum) eru öðru hvoru taldar til þeirra.
Fimm tegundir eru taldar íslenskar; Krossmaðra (G. boreale), Laugamaðra (G. uliginosum), Gulmaðra (G. verum), Hvítmaðra (G. normanii) og Þrenningarmaðra (Galium trifidum). Einnig finnast Krókamaðra (G. aparine), Flækjumaðra (G. album) og Mýramaðra (G. palustre).
Galium eða möðrur er stór ættkvísl einærra og fjölærra jurtkenndra plantna í Rubiaceae, sem koma fyrir í tempruðum svæðum norður og suðurhvels.
Það eru yfir 600 tegundir af Galium, með áætlaðan fjölda frá 629 til 650 as of 2013. Sherardia arvensis, er náskyld möðrum og auðveldlega ruglað saman við þær. Asperula er einnig náskyld ættkvísl; sumar tegundir Galium (eins og anganmaðra, G. odoratum) eru öðru hvoru taldar til þeirra.
Fimm tegundir eru taldar íslenskar; Krossmaðra (G. boreale), Laugamaðra (G. uliginosum), Gulmaðra (G. verum), Hvítmaðra (G. normanii) og Þrenningarmaðra (Galium trifidum). Einnig finnast Krókamaðra (G. aparine), Flækjumaðra (G. album) og Mýramaðra (G. palustre).
Il genere Galium L., 1753 comprende erbe annuali e perenni diffuse nei climi temperati di ambedue gli emisferi, Italia compresa.
Il genere, attribuito quasi unanimemente alla famiglia delle Rubiacee, è molto ricco di specie, da 250 a 400 a seconda degli autori.
Il nome Galium deriva dal greco gala, che significa latte. Infatti diverse specie possiedono un enzima in grado di cagliare il latte.
Esistono alcune specie di farfalle i cui bruchi si nutrono esclusivamente di piante del genere Galium, in particolare i Geometridi Eulithis pyraliata e Epirrhoe alternata e la Macroglossum stellatarum della famiglia Sphingidae, nota come Farfalla Colibrì.
Il portamento è erbaceo.
Le foglie sono a margine intero e sono tipicamente riunite a vertici.
I fiori sono piccoli, regolari, di solito bianchi o gialli (secondo le specie), riuniti in infiorescenze. La corolla ha comunemente quattro petali, in qualche caso cinque.
I frutti possiedono due semi ciascuno.
Il genere Galium è stato considerato da quasi tutti gli studiosi nella famiglia delle Rubiacee.
Tra le centinaia di specie attribuite a questo genere, elenchiamo qui sotto quelle presenti in Europa secondo Flora Europaea[1] (esclusi gli ibridi anche naturali):
Il genere Galium L., 1753 comprende erbe annuali e perenni diffuse nei climi temperati di ambedue gli emisferi, Italia compresa.
Il genere, attribuito quasi unanimemente alla famiglia delle Rubiacee, è molto ricco di specie, da 250 a 400 a seconda degli autori.
Il nome Galium deriva dal greco gala, che significa latte. Infatti diverse specie possiedono un enzima in grado di cagliare il latte.
Esistono alcune specie di farfalle i cui bruchi si nutrono esclusivamente di piante del genere Galium, in particolare i Geometridi Eulithis pyraliata e Epirrhoe alternata e la Macroglossum stellatarum della famiglia Sphingidae, nota come Farfalla Colibrì.
Lipikas (lot. Galium, angl. bedstraw, cleavers, vok. Labkräuter) – raudinių (Rubiaceae) šeimos augalų gentis. Paplitę vidutinių platumų klimato zonoje, tiek šiaurės, tiek pietų pusrutulyje.
Lipikas (lot. Galium, angl. bedstraw, cleavers, vok. Labkräuter) – raudinių (Rubiaceae) šeimos augalų gentis. Paplitę vidutinių platumų klimato zonoje, tiek šiaurės, tiek pietų pusrutulyje.
Madaras (Galium) ir viengadīgu, divgadīgu un daudzgadīgu lakstaugu (retāk puskrūmāju) ģints, kas pieder rubiju dzimtai un ir izplatīta visā pasaulē, pamatā Eirāzijas un Ziemeļamerikas mērenā un aukstā klimata reģionos, dažas sugas arī Ziemeļāfrikā. Raksturīga skaraina ziedkopa no divdzimumu kārtnajiem ziediem. Kopējais sugu skaits — ap 400. Dažām sugām ir ārstniecisks pielietojums, bet daudzas ir nezāles.
Latvijā bieži sastopama ir baltā madara (Galium album), kurai ir piramidāla un blīva ziedkopa no baltiem ziediem ar īsiem ziedkātiem; lapas (lineāri iegarenas) ir sakārtotas pa 8 mieturī uz stāva vai pacila stublāja, kas mēdz sasniegt 1 m garumā. Baltā madara zied no jūnija līdz oktobrim.
Bieži sastopama arī ziemeļu madara (Galium boreale) – aug ceļmalās, krūmājos, sausās atmatās. Baltie ziedi ir sakārtoti skarveidīgās ziedkopas, lapas ir pa četrām mieturī uz stāva vai pacila stublāja, kas parasti nepārsniedz garumā 60 cm.
Īstajai madarai (Galium verum) patīk atmatas, kāpas, sausas pļavas. Stāvs vai pacils, 25 līdz 60 cm augsts stāvs vai pacils stublājs ar mieturos pa 8—12 sakārtotām šauri lineārām lapām vainagojas ar blīvu skarveidīgu ziedkopu no spilgti dzelteniem ziediem ar medus smaržu (zied no jūnija līdz septembrim).
Vēl sastopamas:
Baltā madara (Galium album)
Īstā madara (Galium verum)
Ķeraiņu madara (Galium aparine)
Madaras (Galium) ir viengadīgu, divgadīgu un daudzgadīgu lakstaugu (retāk puskrūmāju) ģints, kas pieder rubiju dzimtai un ir izplatīta visā pasaulē, pamatā Eirāzijas un Ziemeļamerikas mērenā un aukstā klimata reģionos, dažas sugas arī Ziemeļāfrikā. Raksturīga skaraina ziedkopa no divdzimumu kārtnajiem ziediem. Kopējais sugu skaits — ap 400. Dažām sugām ir ārstniecisks pielietojums, bet daudzas ir nezāles.
Walstro (Galium) is een geslacht uit de sterbladigenfamilie (Rubiaceae) met eenjarige of overblijvende kruidachtige planten. Het geslacht komt met 400 soorten voor in de gematigde zones van beide halfronden.
De soorten in dit geslacht hebben enkelvoudige, kruiswijze bladen en trechtervormige bloemen met minstens vier punten. De stervormige rangschikking van de bladeren, als spaken rond een wiel, bestaat uit twee blaadjes, de overige zijn steunblaadjes die echter een soortgelijke vorm en functie hebben. De vrucht is een tweedelige splitvrucht.
De Nederlandse naam betekent vermoedelijk wiegstro (van Middelduits wal - wieg). De planten uit dit geslacht werden vroeger vaak gebruikt als wiegbedekking. De wetenschappelijke naam is afgeleid van het Oudgriekse γάλα, gala, dat melk betekent. Dit zou kunnen duiden op het gebruik van deze planten voor het stremmen van melk bij de kaasbereiding.
In Nederland komen of kwamen de volgende soorten voor:
In Europa komt verder nog voor:
Bronnen, noten en/of referenties
... · Afrocanthium · Asperula (Bedstro) · Atractocarpus · Belonophora · Bouvardia · Breonadia · Callipeltis · Cephalanthus (Kogelbloem) · Chassalia · Cinchona · Coffea (Koffieplant) · Coprosma · Cruciata · Galium (Walstro) · Gardenia · Genipa · Morinda · Nertera · Pentas · Plocama · Portlandia · Rubia · Sherardia · Vangueria · Wendlandia · ...
Maurer (latin: Galium) er flerårige planter med kransstilte blad og små, hvite eller gule firetallsblomster i en riktblomstret topp. Av norske arter kan nevnes myrmaure, sumpmaure, hvitmaure og gulmaure.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Maurer (latin: Galium) er flerårige planter med kransstilte blad og små, hvite eller gule firetallsblomster i en riktblomstret topp. Av norske arter kan nevnes myrmaure, sumpmaure, hvitmaure og gulmaure.
Hasło w Wikisłowniku Przytulia (Galium L.) – rodzaj roślin z rodziny marzanowatych. Należy do niego ponad 600 gatunków[4][5]. Rośliny szeroko rozprzestrzenione na świecie, zwłaszcza w strefie zwrotnikowej i umiarkowanej, ale też arktycznej, w tropikach występują głównie na obszarach górskich[5]. 145 gatunków występuje w Europie, 100 w Turcji[6]. W Polsce 21 gatunków z tego rodzaju występuje jako taksony rodzime, trzy dalsze są zadomowionymi antropofitami, kilka przejściowo dziczeje[7].
Rodzaj z rodziny marzanowatych Rubiaceae, w obrębie której reprezentuje podrodzinę Rubioideae i plemię Rubieae[5][3]. Rodzaj problematyczny, ponieważ wyróżniony został w stosunku do innych z plemienia na podstawie cech morfologicznych, podczas gdy filogeneza całej grupy dzieli ją na linie rozwojowe, w których cechy uznawane dotąd za diagnostyczne nie odzwierciedlają wspólnego pochodzenia. Karol Linneusz wyróżnił rodzaj Galium od przedstawicieli rodzaju marzanka Asperula na podstawie jednej cechy morfologicznej – istnienia rurki w kwiecie lejkowatym lub dzwonkowatym u Asperula i niemal płaskiej korony u Galium. Ponieważ cecha ta nie odpowiada relacjom filogenetycznym, część gatunków została przeniesiona między tymi rodzajami (np. dawna marzanka wonna (Asperula odorata L.) to obecnie przytulia wonna (Galium odoratum (L.) Scop.)). Z kolei rodzaj przytulinka (Cruciata) wyodrębniony został na podstawie takich cech jak wytwarzanie kwiatostanów tylko w kątach liści w węzłach środkowych i dolnych pędu (wierzchołek pędu jest wegetatywny – u przytulii kwiatostany rozwijają się na szczycie pędu i w kątach górnych liści), poza tym u roślin tych kwiatostan nie jest dłuższy od międzywęźla i liści, co występuje u przedstawicieli rodzaju Galium. Niezależnie od braku odzwierciedlenia relacji filogenetycznych przez podział na rodzaje w obrębie plemienia – utrzymywana jest w jego obrębie tradycyjna klasyfikacja[5].
Przytulia (Galium L.) – rodzaj roślin z rodziny marzanowatych. Należy do niego ponad 600 gatunków. Rośliny szeroko rozprzestrzenione na świecie, zwłaszcza w strefie zwrotnikowej i umiarkowanej, ale też arktycznej, w tropikach występują głównie na obszarach górskich. 145 gatunków występuje w Europie, 100 w Turcji. W Polsce 21 gatunków z tego rodzaju występuje jako taksony rodzime, trzy dalsze są zadomowionymi antropofitami, kilka przejściowo dziczeje.
Galium L. é um género de plantas herbáceas perenes, raramente anuais, da família das Rubiaceae que agrupa cerca de 400 espécies, na sua grande maioria com distribuição natural nas regiões de clima temperado de todos os continentes.[2]
As espécies do género Galium são ervas perenes ou raramente anuais, terrestres, inermes, com caules quadrangulares, as flores bisexuais, menos vezes unisexuais, polígamas ou dioicas.
Folhas em verticilos de (3)4-8(-10), sésseis a subsésseis, isófilas, inteiras ou raras vez ásperas até denticuladas nas margens, sem domácios, 1-3-nervuras, frequentemente com grupos de células glandulares, especialmente no dorso da folha próximo do ápice; estípulas aparentemente ausentes (frequentemente consideradas alongadas, foliáceas e verticiladas com as folhas).
Inflorescências terminais ou axilares, paniculadas a cimosas e bracteadas, por vezes com as flores solitárias. Flores pediceladas ou sésseis e involucradas, homostilas; limbo calicino diminuto ou ausente, sem calicofilos; corola rotácea a campanulada ou urceolada, branca, amarelada, verdosa, rosada a vermelha, glabra no interior, glabra a puberulenta no exterior, por vezes com grupos de células glandulares próximo do ápice, os lobos (3)4(5), valvares, sem apêndices; estames (3)4(5), exertos, as anteras dorsifixas; estigmas 2 nos extremos de 2 ramificações do estilo, capitados, curtamente exertos; ovário bilocular, os óvulos 1 por lóculo, basais.
Frutos em esquizocarpos, dídimos ou subglobosos, secos ou carnudos, os mericarpos 2 ou frequentemente com 1 deles abortivo, suborbiculares, lisos e glabros, tuberculados ou densamente pilosos com tricomas rectos ou uncinados; sementes elipsoidais, pegadas à parede do fruto.[3]
É um género cosmopolita, bem representado nas zonas temperadas da Eurásia, América do Norte e México, mas também presente em zonas temperadas e frias das altas montanhas das regiões tropicais.
O género foi descrito por Carolus Linnaeus e publicado em Species Plantarum 1: 105. 1753.[3] A espécie tipo é Galium verum L.
A etimologia do nome genérico Galium deriva da palavra grega gala, que significa "leite", uma alusão ao uso de algumas espécies como fonte de coalho para leite.[4]
O género Galium apresenta sinonímia taxonómica diversificada:[5]
Entre outras, o género Galium inclui as seguintes espécies:
Galium L. é um género de plantas herbáceas perenes, raramente anuais, da família das Rubiaceae que agrupa cerca de 400 espécies, na sua grande maioria com distribuição natural nas regiões de clima temperado de todos os continentes.
Måresläktet (Galium)[1][2] är ett släkte i familjen måreväxter[1] som omfattar cirka 400 arter. Arterna är örtartade och både ettåriga och fleråriga arter finns. Mårorna känns igen på att deras blad vanligen bildar en krans runt stjälken. Blommorna är oftast vita eller gula och sitter i klasar på stjälkens topp.
Arterna i släktet lever i tempererat klimat huvudsakligen på norra halvklotet, men även på södra halvklotet.
I Sverige förekommer 16 arter:
Wikimedia Commons har media som rör Måresläktet.
Wikispecies har information om Måresläktet.
Måresläktet (Galium) är ett släkte i familjen måreväxter som omfattar cirka 400 arter. Arterna är örtartade och både ettåriga och fleråriga arter finns. Mårorna känns igen på att deras blad vanligen bildar en krans runt stjälken. Blommorna är oftast vita eller gula och sitter i klasar på stjälkens topp.
Підмаренник (лат. Galium) — рід трав'янистих рослин родини Маренові (Rubiaceae).
Назва рослини походить від грецького слова «Gala» — «молоко». Рослина так названа через її здатність звертати молоко. лат. Succi Galii veri — сік Галії справжньої. лат. Herba Galii veri — трава Галії справжньої.
Існує близько 400 видів підмаренника. Зокрема:
Підмаренник (лат. Galium) — рід трав'янистих рослин родини Маренові (Rubiaceae).
Назва рослини походить від грецького слова «Gala» — «молоко». Рослина так названа через її здатність звертати молоко. лат. Succi Galii veri — сік Галії справжньої. лат. Herba Galii veri — трава Галії справжньої.
Chi Sữa đông hay chi Doong (danh pháp khoa học: Galium, từ tiếng Hy Lạp "gala" nghĩa là sữa) là một chi lớn chứa khoảng 400 loài cây thân thảo sống một năm hay lâu năm trong họ Thiến thảo (Rubiaceae), chủ yếu trong khu vực ôn đới của cả Bắc lẫn Nam bán cầu. Tại Việt Nam có thể có một vài loài của chi này, nhưng ngay trong cả Cây cỏ Việt Nam năm 1999 của Phạm Hoàng Hộ thì người ta vẫn chưa có định danh chính xác. Tên gọi sữa đông là do trong một số loài có enzym làm đông sữa.
Một vài loài trong chi Galium đã từng được sử dụng làm thuốc nhuộm màu đỏ trong thời kỳ Anglo-Saxon tại Anh.
.JPG)
Chi Sữa đông hay chi Doong (danh pháp khoa học: Galium, từ tiếng Hy Lạp "gala" nghĩa là sữa) là một chi lớn chứa khoảng 400 loài cây thân thảo sống một năm hay lâu năm trong họ Thiến thảo (Rubiaceae), chủ yếu trong khu vực ôn đới của cả Bắc lẫn Nam bán cầu. Tại Việt Nam có thể có một vài loài của chi này, nhưng ngay trong cả Cây cỏ Việt Nam năm 1999 của Phạm Hoàng Hộ thì người ta vẫn chưa có định danh chính xác. Tên gọi sữa đông là do trong một số loài có enzym làm đông sữa.
Представители рода — однолетние, двулетние и многолетние травянистые растения[2].
Корневища обычно тонкие, сильно ветвящиеся. С их помощью многие виды активно размножаются[2].
Стебли обычно слабые, в большей или меньшей степени стелющиеся[2], но у некоторых видов крепкие, прямостоячие — например, у подмаренника северного (Galium boreale)[7].
Листья более или менее узкие, зелёные, нередко с зазубренными краями; расположены в мутовках по 4—10. Длина листьев в зависимости от вида — от 1 до 3 см, ширина — от 1 мм до 1 см[2][7].
Цветки мелкие, звёздчатые, обоеполые[7]. Венчик четырёхлопастный (изредка — трёхлопастный). Окраска лепестков — белая, жёлтая или розовая. Цветки некоторых видов — например, подмаренника душистого, — обладают очень приятным запахом[2]. Частные соцветия — полузонтики, они могут располагаться в пазухах стеблевых листьев или быть собранными в крупные многоцветковые слабо облиственные соцветия на концах стеблей[7].
Некоторые виды подмаренника — лекарственные растения.
В Европе листья подмаренника душистого (Galium odoratum) традиционно добавляли в белое вино при приготовлении так называемого майского вина[2].
Подмаренник добавляли к закваске для получения душистого сыра. Цветки подмаренника содержат особые вещества, сходные с ферментом Реннином, вырабатываемым в желудках телят, и используются для створаживания молока при производстве сыра.
В Глостершире подмаренник настоящий используют для придания цвета глостерширскому сыру. Используется сок свежего растения[8]:172.
Подмаренник также иногда выращивают как декоративное садовое растение — обычно в качестве фона к растениям с более яркими и крупными цветками; в первую очередь это относится к подмареннику душистому[2].
Агротехника[2]
Растения любят полутень, предпочитают влажную дренированную почву. Все виды подмаренника — морозостойкие растения.
Размножение — делением (как весной, так и осенью), а также семенами.
Число видов разными авторами оценивается по-разному: 400[2], 650[3]. Многие виды натурализовались за пределами своих естественных зон обитания и стали сорняками[2].
Ниже приведены некоторые виды подмаренника, встречающиеся в Европе, с указанием ареала:
Представители рода — однолетние, двулетние и многолетние травянистые растения.
Корневища обычно тонкие, сильно ветвящиеся. С их помощью многие виды активно размножаются.
Стебли обычно слабые, в большей или меньшей степени стелющиеся, но у некоторых видов крепкие, прямостоячие — например, у (Galium boreale).
Листья более или менее узкие, зелёные, нередко с зазубренными краями; расположены в мутовках по 4—10. Длина листьев в зависимости от вида — от 1 до 3 см, ширина — от 1 мм до 1 см.
Цветки мелкие, звёздчатые, обоеполые. Венчик четырёхлопастный (изредка — трёхлопастный). Окраска лепестков — белая, жёлтая или розовая. Цветки некоторых видов — например, , — обладают очень приятным запахом. Частные соцветия — полузонтики, они могут располагаться в пазухах стеблевых листьев или быть собранными в крупные многоцветковые слабо облиственные соцветия на концах стеблей.
拉拉藤属（学名：Galium），又名豬殃殃屬，是茜草科下的一个属，为一年生、纤弱草本或根茎多年生植物。该属共有约400种，遍布全球。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
.JPG)
.jpg)
_(6009702828).jpg)
_IMG_3333.JPG)
