Chytridiomycety (Chytridiomycota) je oddělení primitivních hub, zpravidla označované za nejprimitivnější houby vůbec. Jedná se pravděpodobně o přirozenou, monofyletickou skupinu, pokud se z chytridiomycet vyloučí taxony (oddělení) Neocallimastigomycota a Blastocladiomycota.
Chytridiomycety mohou mít několik typů stélek, ty nejprimitivnější jsou jen váčkovitá sporangia bez přídatných orgánů, u jiných skupin se však přidávají různě složité rhizoidy. Nejsložitějším typem jsou druhy s tzv. cenocytickým myceliem, které připomíná podhoubí hub. Buňky jsou obvykle mnohojaderné. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1,3-glukan a beta-1,6-glukan; celulóza údajně u jednoho zástupce.[1]
Množí se nepohlavně produkcí spor v rozmanitých sporangiích, ale bylo u nich nalezeno i mnoho druhů pohlavního rozmnožování. Zoospory se totiž mohou za určitých podmínek chovat jako gamety a fúzovat spolu za vzniku nového jedince. Jindy jsou však gamety již plně odlišené na základě velikosti či barvy; nejvyšším stupněm vývoje je zřejmě oogamie, kdy samičí gameta (oosféra) zůstává na svém místě v gametangiu a je oplodněna pohyblivými samčími gametami.[1]
Tato skupina je zřejmě primárně vodní, ale vyskytuje se ve velkém měřítku i v půdě. Samostatnou kapitolou jsou Neocallimastigomycota, dnes svébytné oddělení, které žijí v bachoru mnohých býložravých kopytníků.
Nachází se mezi nimi řada parazitických a saprofytických druhů. Parazitovat mohou na jiných chytridiomycetách, cévnatých rostlinách nebo i na hmyzu.[1] Ke známým parazitickým chytridiomycetám patří mimo jiné rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) parazitující na bramborách, lahvičkovka (Olpidium), případně Batrachochytrium dendrobatidis napadající žáby.
Chytridiomycety (Chytridiomycota) je oddělení primitivních hub, zpravidla označované za nejprimitivnější houby vůbec. Jedná se pravděpodobně o přirozenou, monofyletickou skupinu, pokud se z chytridiomycet vyloučí taxony (oddělení) Neocallimastigomycota a Blastocladiomycota.
