Pinus pinceana (lat. Pinus pinceana) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Pinus pinceana (lat. Pinus pinceana) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Pinus pinceana či pinus latisquama je malá mexická tříjehličná borovice, velmi odolná vůči suchu.
Stálezelený a jehličnatý strom, dorůstající do výšky 10 m. Kmen je krátký, někdy nerovný nebo rozvětvený a dosahuje průměru 0,25 m. Větve jsou nepravidelné. Koruna je oblá, hustá a později nepravidelná. Borka je u mladých stromů hladká a bledě šedá, u starších tenká, šupinovitá a šedohnědá. Letorosty jsou hladké, šedé a visící. Jehlice jsou klesající, světle zelené, lesklé; jehlice se vyskytují ve svazečcích (Fasciculus) po 3 (vzácně též po 4); jehlice jsou 6-12 cm dlouhé a 0,8 mm široké; jehlice jsou celokrajné, s ostrou špičkou; s nepatrnými řadami průduchů (Stomata) na všech třech površích; svazečkové pochvy z většiny opadávající, pouze nejmenší základnové šupiny pochev často vytrvávají.
Samičí (semenné) šištice – šišky (Megastrobilus) jsou visící, na tenkých, 1-3 cm dlouhých a 3 mm tlustých stopkách; nezralé šišky jsou zelené, zralé jsou světle oranžové; šišky jsou válcovité, 6-11 cm dlouhé, uzavřené 4-5 cm široké a rozevřené 5-7 cm široké; vyskytují se po jedné nebo v přeslenech po 2 . Šupiny šišek jsou velké, hladké, mnohoúhelníkové a 20-25 mm široké. Výrůstky (Apophysis) jsou ploché až mírně vyvýšené, s příčným kýlem, nepravidelně kosočtverečné a 25 mm široké. Přírůstek prvního roku (Umbo) je horní, plochý až snížený, 7 mm široký, a s malým, zpětně zahnutým, trnem. Semena jsou obvejčitá, oranžová, 11-13 mm dlouhá; s 1 mm tlustým osemením. Křídla semen jsou nevyvinutá, 1-2 mm dlouhá a po vypadnutí semen obvykle zůstávají přichycena k šupině. Semena nevypadávají ze šišek samovolně, ale jsou roznášena ptáky; po odebrání semen ptáky šiška opadává se stopkou nebo beze stopky. Semenáče mají nedospělé, stříbrnomodrošedozelené, jednotlivé a 3 cm dlouhé jehlice po dobu několika let a bílé, dolů zahnuté, letorosty. Šišky dozrávají v listopadu, 18-19 měsíců po opylení.
Borovice Pinus pinceana je nejblíže příbuzná borovici Pinus maximartinezii a méně blízce příbuzná borovici Pinus rzedowskii.
Domovinou borovice Pinus pinceana je Mexiko (státy Coahuila, Durango, Hidalgo, Nuevo León, Querétaro, San Luis Potosí a Zacatecas).
Strom, rostoucí v nadmořských výškách 1100-2600 m v suchých oblastech, roční srážkové úhrny se pohybují v rozmezí 350-600 mm. Borovice Pinus pinceana se obvykle vyskytuje roztroušeně mezi borovicí Pinus cembroides a jalovcem Juniperus flaccida; z dalších rostlin zde rostou například agáve Agave garciae-mendozae, dále se zde objevují kaktusy z rodů Cylindropuntia a Ferocactus, trávovník Dasylirion glaucophyllum a mnoho dalších rostlin. Strom je mrazuvzdorný do –6,6 °C.
Strom není pro svůj malý vzrůst příliš využíván pro řezivo. Semena borovice Pinus pinceana jsou jedlá[2], ale strom plodí vzácně. Pěstována je velmi málo.
Strom není organizací IUCN považován za ohrožený a stav jeho populace je stabilní. Populace stromu je značně roztříštěna, obzvláště v jižní části areálu výskytu stromu. Severní část populace stromu je výrazně geneticky odlišná od zbytku populace. Regenerace populace borovice Pinus pinceana byla v roce 1991 v důsledku nadměrného spásání v některých oblastech shledána špatnou, další výzkum z roku 2011 odhalil, že je regenerace populace stromu v celé oblasti výskytu již dostačující.[3] Potenciální ohrožení představuje sběr velkých větví stromu pro palivové dříví. Borovice Pinus pinceana je uvedena v Mexickém Národním Červeném Seznamu a v Červeném Seznamu státu Nuevo León jako druh vyžadující zvláštní ochranu. Borovice Pinus pinceana se málokdy vyskytuje v mexických chráněných oblastech, pouze méně než 8% celkové populace stromu je chráněno in situ v chráněných oblastech.
Pinus pinceana či pinus latisquama je malá mexická tříjehličná borovice, velmi odolná vůči suchu.
Pinus pinceana ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt im nordöstlichen Mexiko.
Pinus pinceana wächst als immergrüner Strauch oder kleiner Baum, der Wuchshöhen von 6 bis 10 oder selten bis zu 12 Metern erreicht. Der Stamm erreicht einen Brusthöhendurchmesser von 20 bis 30 Zentimetern. Er ist kurz, häufig schon knapp über dem Boden verzweigt, verdreht und gegabelt. Die Stammborke ist braungrau und blättert im unteren Bereich und an den niedrigsten Ästen in unregelmäßigen Platten ab. Die Äste sind aufsteigend oder ausgebreitet, Äste höherer Ordnung sind lang, dünn und biegsam, die Zweige hängend und bilden eine breite, unregelmäßige, offene Krone. Junge Triebe sind braungrau bis grau, dünn, biegsam, glatt und unbehaart.[1]
Die Schuppenblätter sind 3 bis 4 Millimeter lang und hellbraun. Die vegetativen Knospen sind eiförmig-rundlich bis eiförmig-konisch, etwa 4 Millimeter lang und nicht harzig.
Die Nadeln wachsen meist zu dritt, selten zu viert in einer etwa 10 Millimeter langen Nadelscheide, die sich bald öffnet oder zusammenrollt und abfällt. Die Nadeln sind graugrün, gerade, steif, 5 bis 12 manchmal bis 14 Zentimeter lang und 0,8 bis 1,2 Millimeter breit, ganzrandig und spitz. Die adaxialen Seiten zeigen zwei bis vier selten fünf Spaltöffnungslinien. Es werden zwei große Harzkanäle gebildet[2]. Die Nadeln bleiben zwei bis drei Jahre am Baum.[3]
Die Pollenzapfen sind rötlich bis gelblich und bei einer Länge von 8 bis 10 Millimetern sowie bei Durchmessern von 4 bis 5 Millimetern eiförmig-länglich.[4]
Die Samenzapfen wachsen seitenständig, nicht an den äußersten Zweigen, einzeln oder selten in Paaren auf einem 1 bis 2 Zentimeter langen, dünnen, gebogenen und leicht brechenden Stiel. Die Samenzapfen sind bei einer Länge von 5 bis 10 Zentimetern eiförmig-länglich bis kurz zylindrisch, häufig unregelmäßig geformt und haben geöffnet Durchmesser von 3,5 bis 6, selten bis zu 7 Zentimetern. Die 30 bis 60 Samenschuppen öffnen sich meist nur wenig. Sie sind leicht beweglich, dick holzig und haben einen oder meist zwei becherförmige Einbuchtungen, welche die Samen enthalten. Die Apophyse ist glänzend rotbraun und zeigt manchmal konzentrische farbige Ringe oder radiale Streifen. Sie ist im Umriss rhombisch bis fünfeckig, deutlich erhöht, quer gekielt und hat einen winkeligen oder gewellten oberen Rand. Der Umbo liegt dorsal, ist etwa 5 Millimeter hoch, an der Spitze abgeflacht und mit einem kleinen Stachel bewehrt.[4][2]
Die Samen sind bei einer Länge von 11 bis 14 Millimetern sowie bei Durchmessern von 7 bis 8 Millimetern eiförmig. Samenflügel fehlen, sobald sich die Samen von den Samenschuppen gelöst haben.[4]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Pinus pinceana liegt in den nordöstlichen mexikanischen Bundesstaaten Coahuila, Hidalgo, Querétaro, San Luis Potosí, Nuevo León und Zacatecas. Es gibt drei Hauptareale, eines im Norden in Coahuila, Zacatecas sowie Nuevo León, eines im Süden in Hidalgo sowie Querétaro und eines dazwischen in San Luis Potosí. Die Populationen im nördlichen Teil unterscheiden sich genetisch von den Populationen in den anderen Teilen. Pinus pinceana wächst oft auf kalkhaltigen Hängen in Schluchten (Barrancas) in Höhenlagen von 1400 bis 2300 Metern in Gebirgen mit trockenem Klima. In Nuevo León gibt es auch Bestände in Höhen von 1100 bis 1700 Metern. Die jährliche Niederschlagsmenge beträgt 300 bis 600 Millimeter, wobei im südlichen Teil des Verbreitungsgebiets die höheren Werte zu finden sind. Der Niederschläge fallen zum größten Teil im Sommer.[4][5] Das Verbreitungsgebiet kann wahrscheinlich der Winterhärtezone 8 zugerechnet werden mit mittleren jährlichen Minimaltemperaturen von −12,2 bis −6,7 °Celsius (10 bis 20 °Fahrenheit).[6]
Pinus pinceana wächst meist weit verstreut. Man findet sie manchmal zusammen mit Pinus cembroides, häufiger mit Juniperus flaccida, meist jedoch mit Hartlaubvegetation und laubabwerfenden Sträuchern wie beispielsweise Arten der Gattung Prosopis, der Mimosen (Mimosa), Karwinskia, Leucaena, der Schnurbäume (Sophora), der Eichen (Quercus), Cercocarpus, Gochnatia und Fouquieria und mit Arten der sukkulenten Gattungen der Palmlilien (Yucca), der Agaven (Agave) und der Opuntien (Opuntia).[4]
In der Roten Liste der IUCN wird Pinus pinceana als „nicht gefährdet“ (= „Least Concern“) eingestuft. Das Verbreitungsgebiet erstreckt sich über eine Länge von mehr als 750 Kilometern von Nord nach Süd und einem Gebiet (extent of occurence) von 20.000 Quadratkilometern. Aufgrund des unzusammenhängenden Verbreitungsgebiets und des verstreuten Auftretens findet man Bestände jedoch nur auf etwa 2000 Quadratkilometern (area of occupancy). Trotz einer möglichen Bedrohung durch die Verwendung des Holzes als Feuerholz gibt es kein klares Anzeichen eines Rückgangs der Bestände. Nur 8 % der Bestände liegen in geschützten Gebieten; die Bestände in Nuevo León liegen im Parque Nacional Cumbres de Monterrey.[5]
Die Erstbeschreibung von Pinus pinceana erfolgte 1858 durch George Gordon und Robert Glendinning in The Pinetum: being a synopsis of all the coniferous plants at present known... London., Seite 204.[7][8] Das Artepitheton pinceana ehrt Robert T. Pince (etwa 1804–1871), einen Gärtner aus Devon, der sich auf Fuchsien (Fuchsia) spezialisiert hat. Außer durch den Namen gibt es keine Verbindung zur Art.[6] Ein Synonym für Pinus pinceana Gordon & Glend. ist Pinus latisquama Engelm.[9]
Die Art Pinus pinceana gehört zur Untersektion Cembroides aus der Sektion Parrya in der Untergattung Strobus innerhalb der Gattung der Pinus.[10]
Pinus pinceana wird nicht wirtschaftlich genutzt. Die Samen sind essbar, jedoch sind die Baumexemplare selten, schwer zugänglich und bilden weniger Zapfen als beispielsweise Pinus cembroides. Außerhalb botanischer Gärten wird sie nicht kultiviert.[4]
Pinus pinceana ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt im nordöstlichen Mexiko.
Pinus pinceana (лат. Pinus pinceana) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Ducampopinus субувтырын) торья вид. Пожумыс быдмӧ 10 метра вылына да овлӧ 25 см кыза диаметрын. Пожум пантасьӧ Мексикаын.
Pinus pinceana, with the common names weeping pinyon and Pince's pinyon pine, is a species of conifer in the family Pinaceae.
This pine species is endemic to Mexico, in the states of: Durango; northern Coahuila, Nuevo León, and Zacatecas; central San Luis Potosí; and southern Querétaro and Hidalgo.
Its distribution extends over a distance of more than 750 kilometres (470 mi) from north to south.
The majority of its range it is found at altitudes between 1,100–2,600 metres (3,600–8,500 ft) in elevation, within arid areas.
Pinus pinceana forms a small tree or large shrub. Seeds are edible but produced infrequently.
It is an IUCN Red List Near threatened species, endangered by habitat loss.
Pinus pinceana, with the common names weeping pinyon and Pince's pinyon pine, is a species of conifer in the family Pinaceae.
El piñón, pino piñonero-llorón, o pince piñón[3] (Pinus pinceana) es una especie de pino de la familia Pinaceae. Es endémico del centro y norte de México donde crece en las montañas semiáridas a una altitud entre 1100 y 2600 msnm.[1] Puede alcanzar una altura de 10 m, pero generalmente no supera los 5-6 m. [3] Se utiliza como madera y leña. Se considera en peligro de extinción por la Norma Oficial Mexicana 059. [4]
El piñón, pino piñonero-llorón, o pince piñón (Pinus pinceana) es una especie de pino de la familia Pinaceae. Es endémico del centro y norte de México donde crece en las montañas semiáridas a una altitud entre 1100 y 2600 msnm. Puede alcanzar una altura de 10 m, pero generalmente no supera los 5-6 m. Se utiliza como madera y leña. Se considera en peligro de extinción por la Norma Oficial Mexicana 059.
Pinus pinceana est une espèce de conifère de la famille des Pinaceae. Elle est endémique du Mexique. Elle est menacée par la destruction de son habitat [réf. souhaitée].
Pinus pinceana[2] er smávaxin fura, einlend í Mexíkó, í ríkjunum: Durango; norður Coahuila, Nuevo León, og Zacatecas; mið San Luis Potosí; og suður Querétaro og Hidalgo.
Á meginhluta útbreiðslusvæðinu vex hún á milli 1100 - 2600 m yfir sjávarmáli, í giljum á svæðum með lítilli úrkomu.
Pinus pinceana er yfirleitt lítið tré eða runni, 6 til 10 m há (einstaka sinnum 12 m). Barrnálarnar eru 3 saman í knippi, 5 til 12 sm langar.[3] 11 til 14 mm löng fræin eru æt en myndast sjaldan.[4]
Pinus pinceana er smávaxin fura, einlend í Mexíkó, í ríkjunum: Durango; norður Coahuila, Nuevo León, og Zacatecas; mið San Luis Potosí; og suður Querétaro og Hidalgo.
Á meginhluta útbreiðslusvæðinu vex hún á milli 1100 - 2600 m yfir sjávarmáli, í giljum á svæðum með lítilli úrkomu.
Pinus pinceana Gord. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje w Meksyku (Coahuila, Hidalgo, Querétaro, San Luis Potosí, Zacatecas).
Drzewo wiatropylne. Jedna wiązka przewodząca w liściu.
Występuje na wysokości 1500–2300 m n.p.m., na suchych stanowiskach. Zazwyczaj towarzyszy jej Pinus cembroides i zarośla kserofitów, w tym kaktusy i agawy.
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[3]:
Pinus pinceana jest najbliżej spokrewniona z Pinus maximartinezii i Pinus rzedowskii[4].
Międzynarodowa organizacja IUCN przyznała temu gatunkowi kategorię zagrożenia NT (near threatened), uznając go za bliski zagrożeniu[2].
Pinus pinceana Gord. – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje w Meksyku (Coahuila, Hidalgo, Querétaro, San Luis Potosí, Zacatecas).
Pinus pinceana é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Pinus pinceana é uma espécie de pinheiro originária do Novo Mundo. Faz parte do grupo de espécies de pinheiros com área de distribuição na América Central, Caraíbas, México, sul do Arizona e Novo México.
Росте в кількох північних і східних штатах Мексики. Цей вид зустрічається в посушливих районах на висоті від 1100 м над рівнем моря (Нуево-Леон) до 2300 метрів над рівнем моря. Дощі між 350 і 600 мм на рік з більшою кількістю опадів у південній частині ареалу.
Це вічнозелене, 6-10, рідко до 12 метрів у висоту дерево або чагарник. Стовбур досягає діаметра на висоті грудей 20-30 сантиметрів. Він короткий, часто розгалужений вже над самою землею, покручений. Кора коричнево-сіра. Хвоя сіро-зелена, пряма, жорстка, в пучках по три, від 5 до 12, іноді 14 сантиметрів у довжину. Пилкові шишки від червонуватого до жовтуватого кольору, довгасто-яйцеподібні і від 8 до 10 мм у довжину з діаметром 4-5 мм. Насіннєві шишки яскраво-оранжеві, довжиною від 5 до 10 сантиметрів і діаметр відкритих шишок від 3,5 до 6, рідко 7 сантиметрів. Насіння помаранчеве, яйцеподібне, довжиною 11-14 мм і 7-8 мм завширшки. Насіннєві крила рудиментарні.
Вид не використовується в комерційних цілях. Насіння їстівні, але дерева рідкісні й у важкодоступних місцях.
Серйозних загроз нема. За оцінками, менше 8% від загальної чисельності населення зустрічається в охоронних територіях.
Pinus pinceana là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Gordon miêu tả khoa học đầu tiên năm 1858.[1]
Pinus pinceana là một loài thực vật hạt trần trong họ Thông. Loài này được Gordon miêu tả khoa học đầu tiên năm 1858.