الأسماء في صفحات التنقل
Užovka levhartí (Elaphe situla nebo Zamenis situla) je pestře zbarvený had z čeledi užovkovitých. Žije ve Středomoří a pobřeží Černého moře a často je označována za nejkrásnějšího evropského hada.
Teraristé obdivují její nádherné barevné vzory, nicméně jelikož jde o velmi náročný druh, je její chov doporučován jen zkušeným chovatelům.
Žije na Balkáně, v jižní Itálii, na Maltě, býv. Jugoslávii, na Rhodu a Krétě, v Turecku, na Krymu a na Ukrajině. Obývá kamenité louky s křovinatým porostem ve výšce 800–1400 m n. m. (výjimečně do výšky 1600 m n. m.) Populace jsou rozšířeny ostrůvkovitě, o počtech těchto hadů v přírodě není mnoho informací, spíše se zdá, že její stavy klesají.
Dorůstá do délky kolem 1 metru, jen výjimečně o málo více. Protažená hlava je výrazně odlišena od štíhlého těla, zbarveného žlutozeleně, nebo šedožlutě. Na hřbetě jsou červené skvrny, které někdy (např. u exemplářů z Kréty) splývají do pásů. Na bocích se nacházejí šedočerné skvrny.
V přírodě upadá do zimního spánku v polovině až koncem října a probouzí se v dubnu. Páří se několik hodin v květnu až červnu. V červenci až srpnu klade do puklin v zemi 3–5 vajec. Při teplotě 24–28° C se za 50–73 dnů líhnou 30–35 cm dlouhá mláďata, která pohlavně dospívají ve dvou až třech letech.
Na Balkáně ji i příbuznou užovku pardálí (Elaphe quatuorlineata) lidé často ubíjejí kvůli pověře, že tito hadi vysávají na pastvě kravám a kozám mléko. To je však naprostý nesmysl, hadi se mlékem neživí ani ho nemohou sát, protože k tomu nemají uzpůsobený ústní otvor.
Užovka levhartí není běžným chovancem v teráriích, neboť se jedná o dost choulostivý druh, který vyžaduje zimování a nižší noční teploty. Terárium musí být středně velké, doplněné úkryty a větvemi na šplhání. Miska s čistou vodou je samozřejmostí. Žije poměrně skrytě. Je aktivní hlavně brzy ráno, nebo před západem slunce. Ačkoliv obývá poměrně teplé oblasti, příliš vysoká teplota jí nevyhovuje – dává přednost denní teplotě jen kolem 20 °C, max. do 24 °C.
Vzhledem k tomu, že je užovka levhartí poměrně náročným chovancem, a protože její stavy v přírodě mají (díky ubíjení a mizení přirozeného biotopu) klesající tendenci, nelze její chov v žádném případě doporučit začátečníkům.
Pro dosažení rozmnožení je nezbytné přezimování. To by mělo trvat minimálně 3 měsíce, při teplotě 5–7 °C. Mladé E. situla přijímají po prvním svlékání malá myšata.
V zajetí krmíme hlodavci přiměřené velikosti, v přírodě tito hadi loví příležitostně i ještěrky.
Obrázky, zvuky či videa k tématu užovka levhartí ve Wikimedia Commons
Užovka levhartí (Elaphe situla nebo Zamenis situla) je pestře zbarvený had z čeledi užovkovitých. Žije ve Středomoří a pobřeží Černého moře a často je označována za nejkrásnějšího evropského hada.
Teraristé obdivují její nádherné barevné vzory, nicméně jelikož jde o velmi náročný druh, je její chov doporučován jen zkušeným chovatelům.
Die Leopardnatter (Zamenis situla, Syn.: Elaphe situla) ist eine Schlange aus der Familie der Nattern (Colubridae).
Leopardnattern haben einen schlanken Körper. Wie bei den meisten Schlangen ist ein Sexualdimorphismus bezüglich der Länge zu erkennen, so werden die Männchen zwischen 70 und 100 cm, die Weibchen jedoch bis zu maximal 120 cm lang.[1] Durch ihre markante Zeichnung und Färbung gilt sie als eine der schönsten Schlangen Europas und es gibt in ihrem Verbreitungsgebiet keine Verwechslungsgefahren. Die Färbung der Oberseite reicht von gelblich über bräunlich bis hin zu hellgrau und blaugrau, die der Unterseite ist am vorderen Körperabschnitt meist gelblich und wird zum Körperende hin immer dunkler. Die leopardenartige Zeichnung besteht aus großen, rotbraunen, schwarz umrandeten Flecken an der Rückenmitte, seitlich kleinen schwarzen Flecken und zwei schwarzen, nach hinten offenen Querbände am Kopf, der nur leicht vom Körper abgesetzt ist. Allen Leopardnattern gemein ist das Schwarze Band, genannt Brille, welches die beiden Augen verbindet. Zusätzlich zur eben beschriebenen gefleckten Form existiert noch eine gestreifte Form. Diese Form zeichnet sich dadurch aus, dass sie einen gelblichen bis grauen Streifen am Rücken haben. Dieser helle Streifen wird von zwei schmalen braunen Streifen flankiert. Die beiden Körperseiten sind streifenlos und besitzen kleine dunkle Flecken. Generell ist es so, dass juvenile Tiere eine gelbliche Hintergrundfarbe besitzen. Mit zunehmendem Alter ändert sich das Gelb zunehmend in einen grauen Farbton.
Die Schuppen sind glatt, ungekielt und meist in 27, seltener in 25, Reihen, bezogen auf die Körpermitte, angelegt. Die Augen sind rötlich, die Pupillen sind wie bei allen europäischen Nattern, mit Ausnahme der Europäischen Katzennatter, rund.
Das Verbreitungsgebiet der Leopardnatter erstreckt sich von Süditalien, der westlichen und südöstlichen Balkanhalbinsel bis in die nordwestliche Türkei und den Kaukasus. Auch auf vielen Mittelmeerinseln wie Sizilien, Malta sowie den Ägaisinseln ist sie beheimatet. Das bevorzugte Habitat liegt in einer Höhe bis 600 Metern, selten bis 1000 Metern, ist besonnt, vegetations- und deckungsreich, steinig, sowie trocken warm bis mäßig feucht. Häufig sind sie auch in der Nähe von Gewässern wie Bächen zu finden.
Die tag- und dämmerungsaktive Zamenis situla ist vor allem bodenlebend, jedoch können sie auch sehr gut klettern. Sie ist weder giftig noch aggressiv und zudem sehr scheu. Werden sie in die Enge getrieben, vibrieren sie als Drohgebärde mit ihrem Schwanz und können kräftig zubeißen.
Die Paarungszeit liegt im April und Mai, wobei das Weibchen nach der Paarung meist 3 bis 5 Eier legt, aus denen Ende August die bereits 20 cm langen juvenilen Nattern schlüpfen, welche sich von Eidechsen und Insekten ernähren. Die Adulten erbeuten zusätzlich kleine Vögel und Säuger, wie zum Beispiel Mäuse.
Bereits im September beginnt für die ersten Tiere die Winterstarre, welche bis in den März andauert.
Die Lebenserwartung liegt in Gefangenschaft bei über 20 Jahren. Die Tiere eignen sich sehr gut für die Haltung in Terrarien und stellen keine besonderen Ansprüche an ihre Umgebung. Empfehlenswert sind bei diesen Tieren jedoch schon gewisse Erfahrungen mit anderen Schlangen. Auch kommt es bei diesen Tieren häufiger zu längeren Fresspausen. Diese Fresspausen müssen aber nicht zwingend mit schlechten Umgebungsbedingungen zu tun haben. Die Beschaffung dieser Tiere ist aktuell etwas aufwändig, da sie unter Artenschutz stehen. Auch aus diesem Grund empfiehlt sich eine Erfahrung, da ansonsten eventuell eine Anschaffung durch die Behörden verweigert werden kann.[2]
Die Leopardnatter wird von der Europäischen Union in den Anhängen II und IV der FFH-Richtlinie geführt und gilt damit als streng zu schützende Art von gemeinschaftlichem Interesse, für deren Erhaltung von den Mitgliedsstaaten besondere Schutzgebiete ausgewiesen werden müssen.
Die Leopardnatter (Zamenis situla, Syn.: Elaphe situla) ist eine Schlange aus der Familie der Nattern (Colubridae).
Το σπιτόφιδο (zamenis situla) είναι μη δηλητηριώδες φίδι της οικογένειας των Καινοφιίδων (colubridae). Είναι ενδημικό της Ευρώπης, της Μικράς Ασίας και της Κριμαίας.
Το σπιτόφιδο βρίσκεται στις ακόλουθες χώρες: Αλβανία, Βοσνία Ερζεγοβίνη, Βουλγαρία, Κροατία, Ελλάδα, Ιταλία, Βόρεια Μακεδονία, Μάλτα, Σερβία, Μαυροβούνιο, Τουρκία, Ουκρανία (Κριμαία), Τουρκία και πιθανώς στην Κύπρο.[3]
Το σπιτόφιδο (zamenis situla) είναι μη δηλητηριώδες φίδι της οικογένειας των Καινοφιίδων (colubridae). Είναι ενδημικό της Ευρώπης, της Μικράς Ασίας και της Κριμαίας.
Леопардов смок (науч. Zamenis situla или Elaphe situla) — вид неотровна змија од фамилијата на смоковите (Colubridae) ендемска во Европа (вклучувајќи ја Македонија[3]), Мала Азија и на Кавказ.
Покрај Македонија, леопардовиот смок се среќава во Албанија, Босна и Херцеговина, Бугарија, Грција, Италија, Малта, Србија, Турција, Украина, Хрватска, Црна Гора и можеби на Кипар.[4]
По боја, леопардовиот смок е сив или драп со низа црвеникави или кафеави напречни дамки на грбот, кои се обрабени со црно. Од секоја страни има низа мали црни точки, наизменични со грбните дамки. На задниот дел од главата и тилот стои белег во облик на буквата Y, а од едното до другото око преку предмеѓуочните лушпи има црн срповиден белег и црн појас од задочните лушпи косо до аголот на устата. Стомакот е бел, со црнa шаховница, или речиси сосема црн. Грбните лушпи се мазни и распоредени во 25 или 27 реда. ВОзрасните единки достигнуваат до 90 см во должина, од кои 16 см отпаѓаат на опашката.[1]
Природно живее во честак, на пасишта, во насади и селски бавчи.[4]
Леопардов смок (науч. Zamenis situla или Elaphe situla) — вид неотровна змија од фамилијата на смоковите (Colubridae) ендемска во Европа (вклучувајќи ја Македонија), Мала Азија и на Кавказ.
The European ratsnake or leopard snake (Zamenis situla), is a species of nonvenomous colubrid snake endemic to Europe, Asia Minor, and the Caucasus.
Z. situla is found in Albania, Bosnia and Herzegovina, Bulgaria, Croatia, Greece, Italy, North Macedonia, Malta, Montenegro, Turkey, Ukraine, and possibly Cyprus.[1]
The leopard snake is gray or tan with a dorsal series of reddish or brown transverse blotches, which have black borders. On each side is a series of smaller black spots, alternating with the dorsal blotches. There is a Y-shaped dark marking on the occiput and nape, a crescent-shaped black band from eye to eye across the prefrontals, and a black band from the postoculars diagonally to the corner of the mouth. The belly is white, checkered with black, or almost entirely back. The dorsal scales are in 25 or 27 rows, and are smooth. Adults may attain 90 cm (35+1⁄2 in) in total length, with a tail of 16 cm (6+1⁄4 in).[2]
Natural habitats of the European ratsnake are Mediterranean-type shrubby vegetation, pastureland, plantations, and rural gardens.[1]
{{cite journal}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) The European ratsnake or leopard snake (Zamenis situla), is a species of nonvenomous colubrid snake endemic to Europe, Asia Minor, and the Caucasus.
Elaphe situla Elaphe generoko animalia da. Narrastien barruko Colubridae familian sailkatuta dago.
Elaphe situla Elaphe generoko animalia da. Narrastien barruko Colubridae familian sailkatuta dago.
Zamenis situla
La Couleuvre léopard, Zamenis situla, est une espèce de serpent de la famille des Colubridae[1].
Cette espèce se rencontre dans le Centre et l'Est de l'Europe, à Malte[2], ainsi qu'en Turquie[1].
Elle mesure de 70 à 100 cm. Elle est non-venimeuse mais peut mordre.
Cette espèce est protégée par la convention de Berne.
On la retrouve parfois en terrariophilie mais elle est réputée pour sa maintenance difficile[3].
Le nom de cette espèce, situla, vient du grec σιτος, « le blé », en référence à son habitat[4].
Zamenis situla
La Couleuvre léopard, Zamenis situla, est une espèce de serpent de la famille des Colubridae.
Il colubro leopardino (Zamenis situla (Linnaeus, 1758)) è un serpente non velenoso facente parte della famiglia dei Colubridae.
I maschi possono essere lunghi fino a circa 100 cm, ma raramente superano gli 80. Le femmine raggiungono lunghezze maggiori (fino a 120 cm:). È un serpente dalla corporatura slanciata e dal disegno difficilmente confondibile con altre specie europee.
Il capo è stretto e slanciato, l'occhio è di medie dimensioni, con pupilla rotonda e iride arancio. Il disegno caratteristico della specie consiste in una fila di macchie da marrone a rosso bordate di nero sul dorso e una (o, più raramente, due) fila di macchie scure sui fianchi.
In Italia è presente in Puglia centromeridionale a sud dell'Ofanto, marginalmente in Basilicata orientale, Calabria e Sicilia sud-orientale. Inoltre può essere rinvenuto in Grecia comprese le isole, in Turchia, Bulgaria, Macedonia del Nord, Albania, Montenegro, Bosnia ed Erzegovina, Croazia e Malta.[2].
È una specie poco aggressiva non morde mai o raramente, la sua difesa è la fuga, se messo alle strette raramente reagisce. Questo serpente a causa dei suoi sgargianti colori viene confuso con la vipera (che in realtà, presenta una livrea completamente diversa).
Gli adulti si nutrono di piccoli topi di campagna o arvicole campestri, più raramente lucertole. Gli esemplari più giovani propendono per queste ultime.
L'accoppiamento avviene in maggio-giugno, la gestazione dura circa due mesi e la nascita dei piccoli avviene in agosto-settembre. Depone dalle 2 alle 5 uova.
La IUCN Red List considera Z. situla come specie a basso rischio.[1]
È specie protetta dalla Convenzione di Berna (Appendice II) e da varie leggi regionali.
Il colubro leopardino (Zamenis situla (Linnaeus, 1758)) è un serpente non velenoso facente parte della famiglia dei Colubridae.
Multimedia w Wikimedia Commons Połoz lamparci (połoz leopardowy) (Zamenis situla) – gatunek węża z rodziny połozowatych.
Długość – 1 m. Charakterystyczne cętkowane ubarwienie, któremu wąż zawdzięcza swą nazwę.
Południowo-zachodnia Europa, Bliski Wschód. Gatunek rzadki.
Połoz lamparci (połoz leopardowy) (Zamenis situla) – gatunek węża z rodziny połozowatych.
Elaphe situla[8] este o specie de șerpi din genul Elaphe, familia Colubridae, descrisă de Linnaeus 1758.[9][10] A fost clasificată de IUCN ca specie cu risc scăzut.[1] Conform Catalogue of Life specia Elaphe situla nu are subspecii cunoscute.[9]
|access-date= (ajutor)Mentenanță CS1: Nume multiple: lista autorilor (link) .png){kind=small}
Acest articol referitor la o reptilă este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa. Elaphe situla este o specie de șerpi din genul Elaphe, familia Colubridae, descrisă de Linnaeus 1758. A fost clasificată de IUCN ca specie cu risc scăzut. Conform Catalogue of Life specia Elaphe situla nu are subspecii cunoscute.
Užovka leopardovitá alebo štíhlovka leopardovitá (lat. Zamenis situla) je pestro sfarbený had z čeľade užovkovitých. Žije v Stredomorí a na pobreží Čierneho mora, často je označovaný za najkrajšieho európskeho hada.[3] Teraristi obdivujú jej nádherné farebné vzory, ale pretože ide o veľmi náročný druh, je jej chov odporúčaný len skúseným chovateľom.
Žije na Balkáne, v južnom Taliansku, na Malte, v býv. Juhoslávii, na Rodose, na Kréte, v Turecku, na Kryme a na Ukrajine. Obýva kamenisté lúky s krovinatým porastom vo výške 800 – 1 400 m n. m. (výnimočne do výšky 1 600 m n. m.). Populácie majú roztrúsené rozšírenie, jej stav je stabilný (na Balkáne bežný druh).
Dorastá do dĺžky okolo 1 metra, len výnimočne o málo viac. Pretiahnutá hlava je výrazne odlíšená od štíhleho tela, sfarbeného na žltozeleno alebo sivožlto. Na chrbte sú červené škvrny, ktoré niekedy (napr. u exemplárov z Kréty) splývajú do pásov. Na bokoch sa nachádzajú sivočierne škvrny.
V prírode upadá do zimného spánku v polovici až koncom októbra a prebúdza sa v apríli. Pária sa niekoľko hodín v máji až júni. V júli až auguste kladie do puklín v zemi 3 – 5 vajec. Pri teplote 24 – 28 °C sa za 50 až 73 dní liahnu 30 – 35 cm dlhé mláďatá, ktoré pohlavne dospievajú v dvoch až troch rokoch.
Užovka leopardovitá nie je bežným chovancom v teráriách, pretože ide o dosť chúlostivý druh, ktorý vyžaduje zimovanie a nižšie nočné teploty. Terárium musí byť stredne veľké, doplnené o úkryty a vetvy na šplhanie. Žije pomerne skryto. Je aktívna hlavne skoro ráno alebo pred západom slnka. Hoci obýva celkom teplé oblasti, príliš vysoká teplota jej nevyhovuje – dáva prednosť dennej teplote okolo 20 °C, max. do 24 °C.
Jej stavy v prírode majú, vďaka vybíjaniu a miznutiu prirodzeného biotopu, klesajúcu tendenciu.
Pre dosiahnutie rozmnoženia je nevyhnutné prezimovanie. To by malo trvať minimálne 3 mesiace, pri teplote 5 – 7 °C.
V zajatí sú kŕmené hlodavcami primeranej veľkosti, v prírode loví malé cicavce, vtáky a jašterice.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Užovka leopardovitá
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Užovka leopardovitá
Užovka leopardovitá alebo štíhlovka leopardovitá (lat. Zamenis situla) je pestro sfarbený had z čeľade užovkovitých. Žije v Stredomorí a na pobreží Čierneho mora, často je označovaný za najkrajšieho európskeho hada. Teraristi obdivujú jej nádherné farebné vzory, ale pretože ide o veľmi náročný druh, je jej chov odporúčaný len skúseným chovateľom.
Leopardovka (znanstveno ime Zamenis situla) je vrsta nestrupenih kač iz družine gožev, ki je endemična v delih Evrope, Male Azije in Kavkaza.
Leopardovka je pogosta v Albaniji, Bosni in Hercegovini, Bolgariji, Hrvaški, Grčiji, Italiji, Makedoniji, Malti, Srbiji, Črni gori, Turčiji, Ukrajini ter najverjetneje na Cipru.[3] V Sloveniji je uvrščena na Seznam zavarovanih živalskih vrst; na Slovenskem sicer njeno pojavljanje še ni bilo zanesljivo potrjeno, živi pa v bližini meje, tako da so najdbe v prihodnosti verjetne.[4]
Osnovna barva leopardovke je siva ali peščeno rjava. Po hrbtu ima ta kača po celi dolžini razporejene črno obrobljene rjave pege, ki spominjajo na vzorec leoparda, po čemer je dobila tudi ime, po bokih pa ima črne pike. Trebuh je bel s črnim karirastim vzorcem. Odrasli primerki dosežejo dolžino do 90 cm. Rep je dolg približno 16 cm.[1]
Leopardovka (znanstveno ime Zamenis situla) je vrsta nestrupenih kač iz družine gožev, ki je endemična v delih Evrope, Male Azije in Kavkaza.
Zamenis situla là một loài rắn trong họ Rắn nước. Loài này được Linnaeus mô tả khoa học đầu tiên năm 1758.[4]
Bài viết liên quan phân họ rắn Colubrinae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Zamenis situla là một loài rắn trong họ Rắn nước. Loài này được Linnaeus mô tả khoa học đầu tiên năm 1758.
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 爬虫綱 Reptilia 目 : 有鱗目 Squamata 亜目 : ヘビ亜目 Serpentes 科 : ナミヘビ科 Colubridae 属 : ナメラ属 Elaphe 種 : ヒョウモンナメラ E. situla 学名 Elaphe situlaヒョウモンナメラ（学名：Elaphe situla）は、ナミヘビ科ナメラ属（Zamenis属に分類する説もあり）に分類されるヘビ。
アルバニア、イタリア南部、ウクライナ、ギリシャ、クロアチア、セルビア、トルコ、ブルガリア、ボスニア・ヘルツェゴビナ、マケドニア共和国、モンテネグロ、ロシア（コーカサス地方）
最大全長170cm。体色は灰色や淡黄色で、黒く縁取られた赤や赤褐色の斑紋が入る。斑紋が縦縞になる個体もいる。幼体も同じような色彩をしている。
虹彩はオレンジで、瞳孔は丸い。眼の間には黒い筋模様が入り、眼上部から口角にかけても黒い筋模様が入る。
森林、草原、岩場、農耕地、民家近く等に生息する。夜行性。地表性だが、樹上に登ることもある。
食性は動物食で、鳥類、小型哺乳類等を食べる。
繁殖形態は卵生で、1回に最大6個の卵を産む。
開発による生息地の破壊や、毒蛇と間違われ駆除される等の理由で生息数は減少している。
ペットとして飼育されることもあり、日本にも輸入されている。生息地で保護されているため流通量は少なく、欧米からの飼育下繁殖個体が流通する。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 