الأسماء في صفحات التنقل
Şahtərə (lat. Fumaria)[1] - xaşxaşkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Bu birillik bitki Azərbaycanda çox gеniş yayılmışdır. Əczaçı Yusif İbn İsmayıl Xoyi 1311-ci ildə yazırdı ki, onun yarpaqları başqa hissələrindən daha təsirlidir. Şahtərə ödqovucu xassəsinə malikir, mədəni möhkəmləndirir, sidikqovucudur, qantəmizləyəndir və iştahı açandır. Şahtərə yarpağı həliminin sirkə ilə qarışığı ödqusmağın qarşını alır. Şahtərənin təzə şirəsi tamarind mеyvələri ilə mədəni və bağırsağı təmizləyir. Xaricdən istifadə еtdikdə – dəmrovu aradan qaldırır. Şahtərənin еkstraktını antisеptik vasitə kimi gözə damcılayırlar. Əgər onu iynəyarpaqlı ağacların qətranı ilə qarışdırsaq itdirsəyinin əmələ gəlməsinin qarşısını alar. Şahtərənin həlimi ilə ağızı yaxalamaq dil iltihabında və damaqların möhkəmlənməsi üçün xеyirlidir.
Bolqar alimləri şahtərə cövhərini hazırlamağı məsləhət görürlər: 2-3 çay qaşığı şahtərə otunun cövhərini 1 stəkan suya tökürlər, qarışığı 3-4- saat saxlayırlar ki, cövhər hazır olsun. Süzərək, 1 xörək qaşığı 3-5 dəfə gün ərzində qəbul еtmək lazımdır. Həmçinin, tərkibində şahtərə olan bitki qarışığını da işlədirlər. Şahtərə şirəsini şəkərlə qarışdıraraq (hər ikisi еyni miqdarda götürürlər) və hər gün 2-5 xörək qaşığı qədərində qəbul еtmək məsləhət görülür.
Alimlər müəyyən еtmişlər ki, şahtərə spazmalitik təsirə malikdir və həzmеdici traktın sığallı əzələsini, sidik və öd yollarını tonuslaşdırır. Bundan əlavə o, qan təzyiqini aşağı salır, ürəyə müsbət inotrop və xronotrop təsir göstərir, nəfəsalmanı stimullaşdırır, sığallı əzələnin spazmasının qarşısını alır və sеrotoninin еffеktini zəiflədir. Dərman şahtərəsi və ondan alınan bəzi prеparatları öd kisəsi sancılarında, xolilеtiazda, miqrеndə, xroniki qəbizlik və babasildə tətbiq еdirlər.[3]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Şahtərə (lat. Fumaria) - xaşxaşkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Les fumàries (Fumaria) són un gènere de plantes herbàcies anual de la família de les fumariàcies, de la qual són el gènere tipus, nadiues de les zones temperades d'Europa i Àsia. Se la classifica de vegades al costat de Corydalis, amb la qual està estretament emparentada.
La fumària és una herba anual, glabra, de tall erecte i ben ramificat, que pot arribar a fer de 30 a 60 cm d'alçada. És una dicotiledònia i té l'arrel axonomorfa.
A començaments de primavera, forma inflorescències en branques terminals d'una dotzena de flors zigomorfes, de fins a 9 mm de longitud cada un. Les petites flors s'agrupen en espigues vermelles, roses o blanques i són tubulars. Creixen en branques subsèssils o curtament pedunculades. Tenen el calze format per dos sèpals petits, de color blanc, ovalats i amb el marge dentat. La corol·la està composta per quatre pètals lliures, allargats, entre els quals el superior està perllongat en un esperó ample, en el que es troba el nectari. L'androceu és diadelf, amb 6 estams fusionats en dos grups, que cada un d'ells està dividit en tres antenes. L'antena central té dues teques i les laterals una. El gineceu mostra dos carpels, amb l'ovari súper.
El fruit, que és globular i rugós quan se seca, fructifica en un petit aqueni suborbicular, d'apis truncat o emarginat (quasi més ample que llarg: 2-2,25 x 3 mm). Per tant, les llavors són molt petites.
Època de floració: Al començament de la primavera.
Hàbitat: Voreres de camps i camins.
Usos: Presenta usos medicinals.
Als Països Catalans les següents espècies són autòctones:[1]Fumaria macrosepala, F.bicolor, F.bastadii, F. calcarata, F. capreolata, F. flabellata, F. reuteri, F. agraria, F. gaillardoti, F. parviflora, F. vaillanti, F. densiflora, F. officinalis i F.mirabilis.
Les fumàries (Fumaria) són un gènere de plantes herbàcies anual de la família de les fumariàcies, de la qual són el gènere tipus, nadiues de les zones temperades d'Europa i Àsia. Se la classifica de vegades al costat de Corydalis, amb la qual està estretament emparentada.
Zemědým (Fumaria) je rod bylin rostoucích v Evropě, Eurasii, severní a jižní Africe, v Severní Americe i Austrálii. V minulosti tento rod, tvořený 55 druhy, příslušel do čeledě Fumariaceae, která se s nástupem “Systému APG“ stala součásti čeledě makovitých.[1][2]
Rostliny zemědýmu se vyskytují nejspíše na vlhčích místech a jsou světlomilné, mráz nesnášejí. Rostou podle druhů od nížin až po horské oblasti, na kvalitu půdy nejsou náročné. Jsou schopné vytvořit veliké množství semen, po jejich dozrání a vysemenění rostliny umírají.[2][3]
Jednoleté byliny s lodyhami vyrůstajícími z jednoduchých, málo větvených kořenů. Přímé, vystoupavé či poléhavé lodyhy mají válcovitý průřez a na povrchu jsou hladké nebo slabě rýhované a bývají bohatě sympodiálně větvené. Lodyžní listy jsou střídavé, řapíkaté, bez palistů a mají složené čepele několikráte zpeřené. Jejich lístky s krátkými řapíčky jsou dále zpeřeně dělené, okraje mají celistvé a vrcholy ostré nebo tupé. Čárkovité, vztyčené listeny jsou vytrvalé. Lodyhy, listy i listeny bývají obvykle lysé.
Oboupohlavné květy jsou monosymetrické a rostou z paždí drobných listenů ve stopkatých, hroznovitých květenstvích která mohou být koncová nebo vyrůstají na lodyze protistojně k listům. Kalich tvoří dva drobné, volné, nepravidelně zubaté, brzy opadavé lístky. Korunní trubka je vytvořena čtyřmi lístky rostoucími ve dvou kruzích. Vnitřní lístky jsou stejné, klínovitě podlouhlé a na vrcholu srostlé. Vnější horní lístek je rozšířený do horního pysku a nese krátkou vakovitou ostruhu, spodní lístek bez ostruhy vytváří spodní pysk a je obvykle na konci lžícovitě prohnutý.
Šest tyčinek je nitkami srostlých do dvou sloupečků, střední tyčinky mají prašníky s dvěma pylovými váčky a krajní tyčinky prašníky jen s jedním váčkem. Pestík je složen ze dvou plodolistů, svrchní jednopouzdrý vejčitý semeník obsahuje jedno vajíčko, nitkovitá čnělka nese dvoulaločnou bliznu. Na bázi tyčinek se nacházejí nektaria. Květy jsou nejčastěji opylovány létajícím hmyzem nebo se mohou opylit i vlastním pylem.
Plod je dvouchlopňová, jednosemenná, nepukavá, kulovitá nažka obsahující asi 2 mm velké semeno, to bývá kulovité až ledvinovité a má na vrcholu dvě jamky.[2][3][4]
Rostliny jsou většinou považované za plevel, který se svými dobře klíčícími semeny rychle šíří po okolí. Některé druhy, jako např. zemědým lékařský, zemědým malokvětý a hlavně Fumaria indica jsou v lidovém léčitelství, hlavně v Asii, používány pro své vlastnosti k léčení mnoha neduhů.[2][5]
Rostliny tohoto rodu obsahují kyselinu fumarovou, která se přidává do potravin jako „látka zvýrazňující chuť a vůni“ a jako „regulátor kyselosti“ pod označením E 297.[6]
Rod zemědým je tvořen asi 55 druhy, z toho 4 vyrůstají v české přírodě:
Zřídka byly nalezeny zavlečené další 2 druhy původní ve Středomoří: zemědým malokvětý (Fumaria parviflora) Lam. a zemědým popínavý (Fumaria capreolata) L.[7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu zemědým ve Wikimedia Commons
Zemědým (Fumaria) je rod bylin rostoucích v Evropě, Eurasii, severní a jižní Africe, v Severní Americe i Austrálii. V minulosti tento rod, tvořený 55 druhy, příslušel do čeledě Fumariaceae, která se s nástupem “Systému APG“ stala součásti čeledě makovitých.
Jordrøg (Fumaria) er en slægt, som er udbredt i Europa, Nordafrika og Asien. Den er desuden naturaliseret i Nordamerika. Det er én- eller flerårige, urteagtige planter med spinkle, nedliggende eller opstigende stængler. Hele planten er glat, og de dobbelt fjersnitdelte blade er modsat stillede. Bladenes over- og undersider er ensartet, lyst grågrønne. Blomstringen sker i hele perioden maj-oktober, hvor man finder blomsterne samlet i løse aks fra de øverste bladhjørner. Frøene er nødder. Her omtales kun de arter, som er vildtvoksende eller naturaliserede i Danmark.
Arter
Der Erdrauch (Fumaria), von althochdeutsch ërderouch, „Erdrauch, Taubenkropf, Fumaria officinalis“, Übersetzung von mittellateinisch fumus terrae,[1] und dies Lehnübersetzung von griechisch capnos/kapnós, „Rauch“,[2] so benannt, da es beim Verbrennen des Krautes die Augen reizt oder wegen der wie angeräuchert aussehenden graugrünen Blätter,[3][4][5] ist die namensgebende Pflanzengattung der Unterfamilie der Erdrauchgewächse (Fumarioideae) aus der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae).
Es handelt sich um meist ein-, selten mehrjährige krautige Pflanzen, die aufrecht oder liegend wachsen können, seltener sind sie rankend. Die Fumarioideae weisen keinen Milchsaft auf. Die Pflanzen sind einstängelig oder mehrstängelig. Die Laubblätter sind wechselständig und zweifach bis vierfach fiederschnittig. Sie sind meist gestielt.[6]
Die traubigen Blütenstände sind meist kurz. An den zygomorphen Blüten sind seitlich zwei kleine, bald abfallende ("hinfällige") Kelchblätter vorhanden. Die Krone wird aus vier verschieden gestalteten Kronblättern in zwei Kreisen gebildet. Bei den Fumaria-Arten ist das obere äußere Kronblatt nach hinten sackförmig verlängert, so dass sich ein sackförmiger Sporn bildet. Die Blüten sind meist rötlich bis purpurfarben. Ein gutes Merkmal zur Unterscheidung vom Corydalis ist, dass die Blütenspitze immer etwas dunkler gefärbt ist. Es sind zwei äußere seitliche Staubblätter und zwei innere Staubblätter vorhanden. Die inneren Staubblätter sind halbiert und mit je einer Hälfte dem benachbarten äußeren bis unter die Anthere angewachsen. Am Grunde der oberen Staubblatt-Dreiheit befindet sich ein Nektarium, das in den Kronensporn hineinreicht. Der Fruchtknoten besteht aus zwei Karpellen. Die Narbe ist zwei- oder dreispaltig.[6]
Im Gegensatz zum Corydalis (mit zweifächeriger Schote) sind die Früchte des Erdrauchs einsamige kugelige Nüsse. Wie bei den Arten der verwandten Gattung Corydalis tragen die Samen ein Elaiosom und werden von Ameisen verbreitet.
Die Erstveröffentlichung der Gattung Fumaria erfolgte durch Carl von Linné.
Die Gattung Fumaria ist im Mittelmeerraum, in Mitteleuropa bis hin nach Zentralasien verbreitet. Eine Art ist aus den Gebirgen Ostafrikas bekannt.
Es gibt etwa 50 Fumaria-Arten (Auswahl):[7][8][9][10]
Nicht mehr zur Gattung Fumaria gehören:
Ein Tee aus „Erdrauchkraut“ gilt als pflanzliches Arzneimittel bei Verdauungsbeschwerden, insbesondere bei krampfartigen Beschwerden im Bereich der Gallenblase und der Gallenwege sowie des Magen-Darm-Traktes.
Bereits vor Christi Geburt wurde der „Erdrauch“ von Ärzten als Heilmittel geschätzt.
Der griechische Arzt Pedanios Dioscurides des ersten Christlichen Jahrhunderts schreibt über die Wirkung des Erdrauchs: „Der Saft ist beißend, er schärft das Gesicht und reizt zu Tränen.“ Daraus soll sich der Name Fumus (zu deutsch „Rauch“) und der lateinische Name fumaria ableiten. Eine andere Herleitung des Namens bezieht sich auf die graugrüne rauchähnliche Färbung der Blätter.
Verbreitet durch die Medizinschule von Salerno gelangt der Erdrauch als Heilpflanze in die mittelalterliche Klosterheilkunde. Dort wurde er vor allem gegen Hautkrankheiten eingesetzt, aber auch als Stärkungsmittel und gegen Verstopfung angewendet.
Neben der Verwendung als Heilmittel kommt der „Erdrauch“ bereits bei den Kelten und Germanen als Räuchermittel zum Einsatz, worauf sein lateinischer Name Fumaria (Rauch) und sein deutscher Name hindeuten. Im Mittelalter soll er für exorzistische Riten genutzt worden sein. Man glaubte damals, dass die Pflanze Dämpfen entsprungen sei, die aus der Erde aufsteigen. Auch hieraus soll sich der deutsche Name Erdrauch ableiten. Daneben stand er auch in dem Ruf, von Hexen als Zaubermittel benutzt zu werden, mit dem sie sich unsichtbar machen konnten.
Als Heilmittel geriet der „Erdrauch“ lange Zeit in Vergessenheit, bis er in neuerer Zeit von der Wissenschaft wiederentdeckt wurde. Wie andere Pflanzenarten aus der Familie der Mohngewächse enthält er viele Alkaloide sowie Flavonoide, Fumarsäure und Cholin.
Der Erdrauch (Fumaria), von althochdeutsch ërderouch, „Erdrauch, Taubenkropf, Fumaria officinalis“, Übersetzung von mittellateinisch fumus terrae, und dies Lehnübersetzung von griechisch capnos/kapnós, „Rauch“, so benannt, da es beim Verbrennen des Krautes die Augen reizt oder wegen der wie angeräuchert aussehenden graugrünen Blätter, ist die namensgebende Pflanzengattung der Unterfamilie der Erdrauchgewächse (Fumarioideae) aus der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae).
Shotara — koʻknordoshlarga mansub bir yillik begona oʻt. Poyasi tik oʻsadi, sershox, boʻyi 10—30 sm. Barglari ketmaket joylashgan, ikki marta patsimon ajralgan, uzun bandli. Gullari pushti, uchlari binafsha rangli shingil toʻpgulga yigʻilgan. Mevasi sharsimon bir urugʻli yongʻoqcha. Ildizi — oʻqildiz. Apr.—iyulda gullab uruglaydi. Maysalari kech kuzda, erta bahorda paydo boʻladi. Oʻrta Osiyoda tarqalgan. Begona oʻt sifatida lalmi va sugʻoriladigan don ekinlari orasida, paxta dalalarida oʻsadi. Shuningdek, tashlandiq yerlar, turar joylar, yoʻl, ariq yoqalari, ekinzor chekkalari, xiyobonlar, bogʻ va uzumzorlarda uchraydi.
Kurash choralari: angʻizni yumshatish, yerni chuqur haydash, begona oʻtlarni gullashigacha oʻrish va boshqalar.
Чадливката или димарка[1][2] (науч. Fumaria) е билка од родот кој се состои од 50 вида на едногодишни цветни растенија од Европа, Африка и Азија со најголема разновидност во подрачјето на Средоземјето. Растенијата се воведени и во други континенти: Северна Америка, Јужна Америка и Австралија.[3] Индиската чадливка (Fumaria indica) го содржи алкалоидите фујузифин и алфа-хидрастин.[4][5] Се смета дека ова растение има потенцијал како лек против воспалувања и болки.[6]
Се смета дека чадливката игра важна улога во исхраната на грлицата.
Во Република Македонија, обичната чадливка (Fumaria officinalis) важи за плевел. Плевели: Чадливка (обична росница) - Fumaria officinalis, Запис 113 (македонски)
Родот содржи околиу 50 вида, меѓу кои:
Fumaria muralis
Fumaria muralis
F muralis
Fumaria parviflora
Fumaria vaillantii
Чадливката или димарка (науч. Fumaria) е билка од родот кој се состои од 50 вида на едногодишни цветни растенија од Европа, Африка и Азија со најголема разновидност во подрачјето на Средоземјето. Растенијата се воведени и во други континенти: Северна Америка, Јужна Америка и Австралија. Индиската чадливка (Fumaria indica) го содржи алкалоидите фујузифин и алфа-хидрастин. Се смета дека ова растение има потенцијал како лек против воспалувања и болки.
Fumaria (fumitory or fumewort, from Latin fumus terrae, "smoke of the earth") is a genus of about 60 species[1] of annual flowering plants in the family Papaveraceae. The genus is native to Europe, Africa and Asia, most diverse in the Mediterranean region, and introduced to North, South America and Australia.[2] Fumaria species are sometimes used in herbal medicine. Fumaria indica contains the alkaloids fuyuziphine and alpha-hydrastine.[3][4] Fumaria indica may have anti-inflammatory and analgesic potential.[5]
There are about 50 species:[6]
Fumaria (fumitory or fumewort, from Latin fumus terrae, "smoke of the earth") is a genus of about 60 species of annual flowering plants in the family Papaveraceae. The genus is native to Europe, Africa and Asia, most diverse in the Mediterranean region, and introduced to North, South America and Australia. Fumaria species are sometimes used in herbal medicine. Fumaria indica contains the alkaloids fuyuziphine and alpha-hydrastine. Fumaria indica may have anti-inflammatory and analgesic potential.
Fumario (latine Fumaria) estas genro de plantoj de familio fumariacoj.
Ĉefaj specioj:
Fumaria officinalis estas kuracplanto.
Fumaria es un género de plantas herbáceas de la familia Papaveraceae, subfamilia Fumarioideae, de la cual son el género tipo, pero algunos autores consideran todavía que dicha subfamilia tiene rango taxonómico de familia: Fumariaceae, junto a Corydalis y otros géneros menos corrientes.
Son hierbas de mediano tamaño, alcanzando el metro de altura, aunque por lo general no superan los 50 cm. El tallo es erecto, flexible y glabro; las hojas son compuestas, con folíolos lanceolados de color verde grisáceo. Florecen produciendo inflorescencias en forma de espiga, compuestos por 6 a 20 flores tubulares, bilabiados, espolonados, de color blanco a rosáceo con manchas púrpura en la extremidad de uno o más pétalos. El fruto es una nuez globular indehiscente con una sola semilla.
La planta Fumaria tiene varios beneficios, tanto aplicada de forma interna como externa, que son los siguientes:[1]
Es género nativo de las zonas templadas de Europa y Asia, y se ha extendido mundialmente.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum, vol. 2, p. 699–701, 1753.[2] La especie tipo es: Fumaria officinalis L.
Fumaria: nombre genérico del Latín fumus = "humo", posiblemente por el color o el olor de las raíces frescas.[3]
El "humo" o el origen "fumy" de su nombre proviene del color translúcido de sus flores, dándoles la apariencia de humo o de colgar en el humo, y al color bruma ligeramente gris-azulado de su follaje, también se asemeja al humo proveniente del suelo, sobre todo después de rocío de la mañana.
La planta ya fue llamado fumus terrae (humo de la tierra) a principios del siglo XIII, y hace dos mil años, Dioscórides escribió en De Materia Medica (Περὶ ὕλης ἰατρικῆς) y Plinio el Viejo en Naturalis Historia que frotarse los ojos con la savia o látex de la planta provoca lágrimas, como el humo acre (fumus) hace a los ojos. Su nombre en griego es kapnos (καπνός, por el humo)[4]
.jpg)
|fechaacceso= requiere |url= (ayuda) Fumaria es un género de plantas herbáceas de la familia Papaveraceae, subfamilia Fumarioideae, de la cual son el género tipo, pero algunos autores consideran todavía que dicha subfamilia tiene rango taxonómico de familia: Fumariaceae, junto a Corydalis y otros géneros menos corrientes.
Punand (Fumaria L.) on taimeperekond magunaliste sugukonnas.
Punand (Fumaria L.) on taimeperekond magunaliste sugukonnas.
Emäkit (Fumaria) on unikkokasveihin (Papaveraceae), aiemmin emäkkikasveihin (Fumariaceae) sijoitettu kasvisuku. Siihen kuuluu noin 50 lajia, joista suurin osa kasvaa alkuperäisenä Euroopassa.[1] Emäkit ovat kiurunkannusten (Corydalis) lähisukulaisia.
Pohjoismaissa kasvaa neljä emäkkilajia: isoemäkki, peltoemäkki, pikkuemäkki ja valkoemäkki. Ne ovat yksivuotisia, sinivihreitä ruohokasveja, joilla on pariliuskaiset lehdet. Emäkit ovat usein rikkakasveja esimerkiksi puutarhoissa ja pelloilla.[2] Suomessa peltoemäkki on Pohjois-Pohjanmaan korkeudelle asti yleinen muinaistulokaskasvi.[3]
Emäkit (Fumaria) on unikkokasveihin (Papaveraceae), aiemmin emäkkikasveihin (Fumariaceae) sijoitettu kasvisuku. Siihen kuuluu noin 50 lajia, joista suurin osa kasvaa alkuperäisenä Euroopassa. Emäkit ovat kiurunkannusten (Corydalis) lähisukulaisia.
Fumaria
Les fumeterres (genre Fumaria) sont des plantes dicotylédones de la famille des Fumariacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Papavéracées selon la classification phylogénétique APG IV (2016). Elles fleurissent depuis le mois d'avril jusqu'au milieu de l'été et poussent dans les champs, les terrains vagues, les décombres et sur les bords des chemins. Selon Olivier de Serres, leur nom, qui signifie fumée de terre, serait dû au fait que le jus de la plante fait pleurer les yeux, comme la fumée. On peut aussi penser que leurs feuilles grisâtres donnent l'impression d'une sorte de fumée sortant de terre. Ce nom est attesté au début du XIIIe siècle sous la forme fumus terrae.
Les fumeterres sont des plantes annuelles, à tige molle et glabre. Si certaines espèces (F. capreolata) peuvent atteindre 1 m de haut, la plupart ne dépassent pas 50 cm. Les feuilles sont gris-vert, multipennées, avec des lobes lancéolés. Les fleurs poussent en épis (de 6 à 20 fleurs par épi selon les espèces). D'une taille d'environ 1 cm, parfois moins, elles sont tubulaires, bilabiées et munies d'un éperon. Leur couleur varie du blanc au rose plus ou moins sombre, avec des taches pourpres à leur extrémité. Le fruit est une capsule ne renfermant qu'une graine.
La fumeterre officinale (Fumaria officinalis, L.) aurait de nombreuses vertus selon plusieurs phytothérapeutes. Elle aurait notamment des vertus dépuratives sur les reins, la vésicule biliaire et le foie. La fumeterre serait cholagogue, cholérétique, diurétique, laxative et tonique. La fumeterre est utilisée en association avec d'autres extraits de plantes aux prétendues vertus dépuratives, telles que la grande bardane et la pensée sauvage. Elle est utilisée pour les digestions difficiles, obstructions intestinales, jaunisses, etc. mais aussi, du fait de ses prétendues vertus émollientes, dans de nombreuses pathologies cutanées telles qu'eczéma (syndrome), exanthème et dermatite atopique[1][source insuffisante]. L'indication retenue en Grande-Bretagne pour la fumeterre est l'eczéma chronique[2][source insuffisante]. En bain oculaire, la fumeterre est utilisée pour la conjonctivite[réf. nécessaire].
Il existe une bonne cinquantaine d'espèces différentes :
Fumeterre des murs
Fumeterre officinale
Dans le calendrier républicain français, le 13e jour du mois de ventôse, est officiellement dénommé jour de la fumeterre (généralement les 3 mars grégoriens).
Fumaria
Les fumeterres (genre Fumaria) sont des plantes dicotylédones de la famille des Fumariacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Papavéracées selon la classification phylogénétique APG IV (2016). Elles fleurissent depuis le mois d'avril jusqu'au milieu de l'été et poussent dans les champs, les terrains vagues, les décombres et sur les bords des chemins. Selon Olivier de Serres, leur nom, qui signifie fumée de terre, serait dû au fait que le jus de la plante fait pleurer les yeux, comme la fumée. On peut aussi penser que leurs feuilles grisâtres donnent l'impression d'une sorte de fumée sortant de terre. Ce nom est attesté au début du XIIIe siècle sous la forme fumus terrae.
Kokrik[1][2] (Fumaria) je ród ze makowych rostlinow (Papaveraceae)
Po někotrych žórłach so do swójby kokrikowych rostlinow (Fumariaceae) přirjaduje.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Kokrik (Fumaria) je ród ze makowych rostlinow (Papaveraceae)
Po někotrych žórłach so do swójby kokrikowych rostlinow (Fumariaceae) přirjaduje.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
hustokwětkaty kokrik (Fumaria densiflora) kerčkaty kokrik (Fumaria vaillantii) lěkarski kokrik (Fumaria officinalis) murjacy kokrik (Fumaria muralis) něžny kokrik (Fumaria parviflora) plećawy kokrik (Fumaria capreolata) pyskowy kokrik (Fumaria rostellata) ćěmny kokrik (Fumaria schleicheri)Fumaria (Tourn. ex L., 1753) è un genere di piante erbacee appartenente alla famiglia delle Papaveraceae, diffuso dall'Europa all'Asia centrale ed in Africa[1].
All'interno del genere Fumaria sono incluse 53 specie[1]:
Fumaria (Tourn. ex L., 1753) è un genere di piante erbacee appartenente alla famiglia delle Papaveraceae, diffuso dall'Europa all'Asia centrale ed in Africa.
Žvirbliarūtė (lot. Fumaria, angl. Fumitory, vok. Erdrauch) – žvirbliarūtinių (Fumariaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso vienamečiai žoliniai augalai. Genties pavadinimas iš lotynų k. žodžio fumus – dūmai; augalo sultys, kaip dūmai, ėda akis. Lapai 2-3 kartus plunksniškai suskaldyti į linijiškas skiltis. Žiedai sutelkti kekės pavidalo žiedynuose. Vainikėlis violetiškai rausvas.
Gentyje yra apie 40 rūšių. Lietuvoje auga dvi rūšys:
Duivenkervel (Fumaria) is een geslacht van kruidachtige planten uit de papaverfamilie (Papaveraceae).
Het geslacht is met ongeveer vijftig soorten inheems in de gematigde gebieden van Europa en Azië. Het is nauw verwant aan het geslacht Corydalis, en sommige botanici combineren de twee geslachten in een enkel geslacht.
De planten kunnen kruipende, klimmende of zelfstandig groeiende planten zijn.
Bij de duivenkervel is het buitenste bloemblad aan de achterzijde zakvormig verlengd. Hierdoor heeft de bloem een spoor. De bloemen zijn hierdoor lijn- en niet puntsymmetrisch. De bloem groeien in trossen, ze zijn meest rood- tot paars.
In tegenstelling tot Corydalis zijn de vruchten van de duivenkervel enkelzadige nootjes.
Duivenkervel is een belangrijke voedselplant voor de zomertortel.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Fumaria op Wikimedia Commons. Duivenkervel (Fumaria) is een geslacht van kruidachtige planten uit de papaverfamilie (Papaveraceae).
Het geslacht is met ongeveer vijftig soorten inheems in de gematigde gebieden van Europa en Azië. Het is nauw verwant aan het geslacht Corydalis, en sommige botanici combineren de twee geslachten in een enkel geslacht.
Dymnica (Fumaria L.) – rodzaj roślin jednorocznych z rodziny makowatych (w systemie Reveala). Zaliczana w niektórych innych systematykach do rodziny dymnicowatych. Rodzaj liczy około 50 gatunków, zamieszkujących Europę, rejon śródziemnomorski, góry wschodniej Afryki i środkową Azję. Gatunkiem typowym jest Fumaria officinalis L.[2].
Dymnica jest blisko spokrewniona z kokoryczą. Niektórzy botanicy łączą te dwa rodzaje.
Rodzaj Fumaria należy do podrodziny: Fumarioideae, rodziny makowatych Papaveraceae, do rzędu jaskrowców (Ranunculales) i wraz z nim do okrytonasiennych.
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Ranunculopsida Brongn., podklasa jaskrowe (Ranunculidae Takht. ex Reveal), nadrząd Ranunculanae Takht. ex Reveal, rząd makowce (Papaverales Dumort.), rodzina makowate (Papaveraceae Juss.), podrodzina Fumarioideae Eaton, plemię Fumarieae Dumort., podplemię Fumariinae Endl., rodzaj dymnica (Fumaria L.)[3].
Dymnica (Fumaria L.) – rodzaj roślin jednorocznych z rodziny makowatych (w systemie Reveala). Zaliczana w niektórych innych systematykach do rodziny dymnicowatych. Rodzaj liczy około 50 gatunków, zamieszkujących Europę, rejon śródziemnomorski, góry wschodniej Afryki i środkową Azję. Gatunkiem typowym jest Fumaria officinalis L..
Fumaria é um gênero botânico da família Fumariaceae.
Fumaria muralis
Fumaria muralis
Fumaria muralis
Fumaria parviflora
Fumaria vaillantii
Fumaria é um gênero botânico da família Fumariaceae.
Ру́тка (Fumaria (Tourn.) L.), рід однорічних рослин з родини руткових (Fumariaceae). В Україні — 5 видів, що ростуть на полях, городах, засмічених місцях. Серед них найпоширеніша рутка лікарська (F. officinalis L.), розсіяна в усій Україні, на півдні зрідка. Її вживають для поліпшення апетиту й травлення і також проти скорбуту; свіжий сік рутки використовують як зовн. засіб проти лишаїв і корости.
Ру́тка (Fumaria (Tourn.) L.), рід однорічних рослин з родини руткових (Fumariaceae). В Україні — 5 видів, що ростуть на полях, городах, засмічених місцях. Серед них найпоширеніша рутка лікарська (F. officinalis L.), розсіяна в усій Україні, на півдні зрідка. Її вживають для поліпшення апетиту й травлення і також проти скорбуту; свіжий сік рутки використовують як зовн. засіб проти лишаїв і корости.
Fumaria L., 1753
Типовой вид
Дымя́нка (лат. Fumaria) — род двудольных цветковых растений, включённый в подсемейство Дымянковые (Fumarioideae) семейства Маковые (Papaveraceae).
Научное название рода было впервые употреблено Жозефом Питтоном де Турнефором в 1700 году. В 1753 году Карл Линней перенял это название в Species plantarum. Оно образовано от лат. fumus — «дым», что предположительно относится к запаху корней растений.
Представители рода — однолетние травянистые растения с прямостоячими, приподнимающимися и лазающими угловатыми стеблями.
Листья стеблевые, дважды, трижды или четырежды рассечённые на узкие листочки, голые, сизоватые.
Цветки в конечных простых кистях, зигоморфные (двусторонне-симметричные). Прицветники плёнчатые, узкие. Чашелистики в количестве 2, яйцевидные, быстро опадающие. Венчик белого, розового или сиреневого цвета, состоит из двух внешних лепестков (одного верхнего, широкого, со шпорцем, и одного нижнего, более узкого) и двух внутренних, одинаковых. Тычинки в количестве 2, приросшие к основанию лепестков. Завязь яйцевидная.
Плод — почти шаровидный орешек.
Число хромосом — 2n = 16, 32, 48, 64, 72, 80, 112.
Наибольшее разнообразие видов наблюдается в Средиземноморье и Северной Африке. Один вид распространён в Гималаях, один — в Восточной Африке. Три вида натурализовались в Северной Америке.
По информации базы данных The Plant List, род включает 57 видов[2]:
Дымя́нка (лат. Fumaria) — род двудольных цветковых растений, включённый в подсемейство Дымянковые (Fumarioideae) семейства Маковые (Papaveraceae).
球果紫堇属（学名：Fumaria）是荷包牡丹科下的一个属，为一年生、少数多年生草本植物。该属共有55种，分布于欧洲南部至亚洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
