الأسماء في صفحات التنقل
Herniyar (lat. Herniaria) — qərənfilçiçəklilər sırasının qərənfilkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Herniyar (lat. Herniaria) — qərənfilçiçəklilər sırasının qərənfilkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Herniaria és un gènere de plantes herbàcies amb flors de la família Caryophyllaceae que creix a terrenys sorrencs d'Europa, Àsia i nord d'Àfrica. Aquest gènere compta amb 115 espècies.[1] Hi ha una creença segons la qual la infusió d'aquestes herbes i subarbustos rastrers cura les hèrnies.
Herniaria és un gènere de plantes herbàcies amb flors de la família Caryophyllaceae que creix a terrenys sorrencs d'Europa, Àsia i nord d'Àfrica. Aquest gènere compta amb 115 espècies. Hi ha una creença segons la qual la infusió d'aquestes herbes i subarbustos rastrers cura les hèrnies.
Průtržník (Herniaria) je rod převážně drobných, sobě dost podobných rostlin, který je tvořen asi 45 druhy[1] a přísluší do čeledě hvozdíkovitých, kde je řazený do podčeledě Paronychieae. Tyto byliny vyrůstají v Evropě, na Kanárských ostrovech, ve Střední a Jihozápadní Asii, Severní Africe i v Andách v Jižní Ameriky.[2]
Drobné, vytrvalé nebo vzácně jednoleté rostliny, které vyrůstají z tenkého, kůlovitého kořene a u spodu výjimečně dřevnatí. Obvykle mají po zemi rozprostřené poléhavé až vystoupavé lodyhy, které se již od báze hustě větví. Jsou porostlé protistojnými nebo střídavými, jednožilnými, téměř přisedlými lístky asi 0,5 cm dlouhými, jejichž čepele jsou úzce elipsovité až obvejčité, na vrcholu zahrocené či okrouhlé a po obvodě celokrajné. Listy mají drobné palisty.
Oboupohlavné, ojediněle jednopohlavné, drobné, čtyř až pětičetné květy na kratičkých stopkách jsou stěsnány do květenství klubíček, která vyrůstající z úžlabí nebo proti listům na kratičkých větvičkách. Volné korunní lístky (bývají považované za zakrslé patyčinky) jsou nitkovité, velmi krátké a zelenkavě zbarvené. Vytrvalé, zelenobílé kališní cípy jsou částečně srostlé. V květu jsou dvě až pět tyčinek s krátkými nitkami, u báze mají nektaria a nesou vejčité prašníky. Svrchní, jednopouzdrý semeník, vytvořený ze dvou neb tří plodolistů, má dvě až tři vespod srostlé krátké čnělky s kulovitými bliznami.
Plody jsou vejčité neb elipsovité, nepukavé, jednosemenné tobolky. Obsahující po jednom vejčitém, slabě zploštělém, tmavě zbarveném semenu s hladkým a lesklým osemením. Základní chromozomové číslo rodu je x = 9.[2][3][4][5]
Některé druhy jsou zařazované k léčivým bylinám, hlavně průtržník lysý a průtržník chlupatý. Jejich kvetoucí lodyhy obsahující četné kumariny (např. herniarín), alkaloidy (např. paronychín), saponiny, flavonoidy i silice a v usušeném stavu se prodávají se pod názvem "Herba herniariae". Výluh z této drogy se používá se jako diuretikum, při zánětech ledvin, močových cest i pro uvolněn hlenu z dýchacích cest. V minulosti rostlina sloužila i k léčbě "průtrže", dnes kýly (latinsky hernia) a odtud pochází i rodové jméno Herniaria.[2][6]
V ČR rostou ve volné přírodě dva původní druhy:
V posledních létech se v české přírodě příležitostně objevují dva zavlečené neofyty:
Rozrůstající se průtržník chlupatý
Listy průtržníku chlupatého
Květenství průtržníku lysého
Semena průtržníku chlupatého
Obrázky, zvuky či videa k tématu průtržník ve Wikimedia Commons
Průtržník (Herniaria) je rod převážně drobných, sobě dost podobných rostlin, který je tvořen asi 45 druhy a přísluší do čeledě hvozdíkovitých, kde je řazený do podčeledě Paronychieae. Tyto byliny vyrůstají v Evropě, na Kanárských ostrovech, ve Střední a Jihozápadní Asii, Severní Africe i v Andách v Jižní Ameriky.
Die Bruchkräuter (Herniaria) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Die 30 bis 45 Arten sind in Europa und vom Mittelmeerraum bis West- und Zentralasien verbreitet.
Der Trivialname Bruchkraut geht aus der früheren Verwendung als Medizin bei Unterleibsbrüchen hervor. Wegen ihrer harntreibenden Wirkung wurden sie auch Harnkräuter genannt.
Bei Bruchkraut-Arten handelt es sich um einjährige bis ausdauernde krautige Pflanzen. Die stark verzweigten Stängel wachsen flach entlang des Bodens. Das Wachstum des Stängels und der Blätter ist bei den meisten Arten recht charakteristisch: Die eigentlich gegenständigen Laubblätter sind so gedreht, dass sie jeweils an den beiden Flanken des Stängels sitzen, so dass eine scheinbar zweizeilige Blattstellung zustande kommt. Von den zwei gegenüberliegenden Blättern ist abwechselnd auf jeder Seite des Stängels je eines stark reduziert. In der Achsel dieses reduzierten Blattes bildet sich ein Seitenspross. Nebenblätter sind vorhanden.
Die ungestielten Blüten sitzen zu mehreren in Knäueln in den Achseln der reduzierten Blätter. Die winzigen, unscheinbaren und grünlichen Blüten sind vier- oder meist fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die meist fünf grünlichen oder weißlichen Kelchblätter sind 0,5 bis 1,5 mm groß. Die meist fünf Kronblätter sind winzig und fehlen oft. Es sind (selten zwei bis) meist vier bis fünf fertile Staubblätter und fünf Staminodien vorhanden. Die zwei fadenförmigen Griffel sind 0,1 bis 0,4 mm lang.[1]
Sie bilden einsamige Nussfrüchte. Die glänzenden, glatten Samen sind dunkelbraun oder schwarz.[1]
Die Gattung Herniaria gehört zur Tribus Paronychieae in der Unterfamilie Paronychioideae innerhalb der Familie Caryophyllaceae und wurde früher in die Familie Illecebraceae eingeordnet.[2]
Die 30 bis 45 Bruchkraut-Arten (Herniaria) sind im Mittelmeerraum und in den gemäßigten Gebieten West- sowie Zentralasiens und Europas bis nach Skandinavien natürlich verbreitet. Einige Arten sind in den gemäßigten Gebieten der Welt Neophyten.
Hier nur die in Europa oder im Mittelmeerraum vorkommenden Arten[3]:
Die Bruchkräuter (Herniaria) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Die 30 bis 45 Arten sind in Europa und vom Mittelmeerraum bis West- und Zentralasien verbreitet.
Gerniariya (Herniaria) —chinniguldoshlar oilasiga mansub bir yillik va koʻp yillik oʻtlar turkumi. Oʻzbekistonda 2 turi bor. Shulardan tuksiz G. (N. glabra)HMHr poyasi ildiz boʻgʻzidan shoxlab, yerga yoyilib oʻsadi. Guli koʻrimsiz, bargi teskari tuxumsimon. Oʻzbekistonning togʻli r-nlarida oʻsadi. Tarkibida flavonoid, kumarin, triterpensapoiin va b. moddalar bor. Tibbiyotda istisqo va buyrak kasalliklarida siydik haydash uchun ishlatiladi.
Gerniariya (Herniaria) —chinniguldoshlar oilasiga mansub bir yillik va koʻp yillik oʻtlar turkumi. Oʻzbekistonda 2 turi bor. Shulardan tuksiz G. (N. glabra)HMHr poyasi ildiz boʻgʻzidan shoxlab, yerga yoyilib oʻsadi. Guli koʻrimsiz, bargi teskari tuxumsimon. Oʻzbekistonning togʻli r-nlarida oʻsadi. Tarkibida flavonoid, kumarin, triterpensapoiin va b. moddalar bor. Tibbiyotda istisqo va buyrak kasalliklarida siydik haydash uchun ishlatiladi.
Бүсер үләне (лат. Herniaria L., 1753[1][2]) — канәферчәләр гаиләлегенә караган үсемлекләр ыруы.
Herniaria is a genus of flowering plants in the family Caryophyllaceae known generally as ruptureworts.[1] They are native to Eurasia and Africa but several species have been widely introduced to other continents. These are flat, mat-forming annual herbs.[2] The genus gets its scientific and common names from the once-held belief that species could be used as an herbal remedy for hernias.[3]
Herniaria is a genus of flowering plants in the family Caryophyllaceae known generally as ruptureworts. They are native to Eurasia and Africa but several species have been widely introduced to other continents. These are flat, mat-forming annual herbs. The genus gets its scientific and common names from the once-held belief that species could be used as an herbal remedy for hernias.
Herniaria es un género de plantas con flores pertenecientes a la familia Caryophyllaceae. Natural de Europa Asia y norte de África donde crece en terrenos arenosos. Comprende 116 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas.[1]
Son plantas herbáceas o subarbustos con tallos rastreros. Las flores son verdes agrupadas en glomérulos.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 218. 1753.[2] La especie tipo es: Herniaria glabra L.
Herniaria: nombre genérico que deriva del latín hernia. Según Cordus, del nombre vulgar entre los franceses (hemiaire) de la quebrantapiedras. Al parecer, recibió este nombre por la supuesta propiedad de curar las hernias.[3]
A continuación se brinda un listado de las especies del género Herniaria aceptadas hasta octubre de 2013, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Herniaria es un género de plantas con flores pertenecientes a la familia Caryophyllaceae. Natural de Europa Asia y norte de África donde crece en terrenos arenosos. Comprende 116 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas.
Söötreiarohi (Herniaria) on taimeperekond reiarohuliste sugukonnas.
Eestis on levinud harilik söötreiarohi.
Tyräruohot (Herniaria) on kasvisuku kohokkikasvien heimossa. Siihen kuuluu 33 lajia.[1] Lajeista Euroopassa tai lähialueilla esiintyvät jokseenkin kaikki, erityisesti Välimeren maissa.[2] Suomessa kasvaa luonnonvaraisena yksi tyräruoho, ketotyräruoho (Herniaria glabra) uustulokkaana. Se on yksi- tai monivuotinen maan pintaa myöden kasvava vihreä ruohokasvi.[3]
Tyräruohot (Herniaria) on kasvisuku kohokkikasvien heimossa. Siihen kuuluu 33 lajia. Lajeista Euroopassa tai lähialueilla esiintyvät jokseenkin kaikki, erityisesti Välimeren maissa. Suomessa kasvaa luonnonvaraisena yksi tyräruoho, ketotyräruoho (Herniaria glabra) uustulokkaana. Se on yksi- tai monivuotinen maan pintaa myöden kasvava vihreä ruohokasvi.
Herniaria est un genre de plantes la famille des Caryophyllaceae.
Herniaria est un genre de plantes la famille des Caryophyllaceae.
Kilavica (lat. Herniaria), Rod puzećeg jednogodišnjeg raslinja do trajnica iz porodice klinčićevki (Caryophyllaceae). Postoji pedesetak vrsta raširenih po Euroaziji, Africi i Južnoj Americi.[1] U Hrvatskoj rastu gola kilavica (H. glabra), čupava kilavica (H. hirsuta) i sivkasta kilavica (H. incana)[2]
Kilavica (lat. Herniaria), Rod puzećeg jednogodišnjeg raslinja do trajnica iz porodice klinčićevki (Caryophyllaceae). Postoji pedesetak vrsta raširenih po Euroaziji, Africi i Južnoj Americi. U Hrvatskoj rastu gola kilavica (H. glabra), čupava kilavica (H. hirsuta) i sivkasta kilavica (H. incana)
Přetoržnička (Herniaria) je ród ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Połonicznik (Herniaria L.) – rodzaj roślin jednorocznych, dwuletnich i rzadziej bylin z rodziny goździkowatych z rodziny (Caryophyllaceae). Należy tu ok. 45 gatunków występujących głównie w obszarze śródziemnomorskim, poza tym w pozostałych częściach Europy, w Azji zachodniej (3 gatunki występują w Chinach), w Afryce[3] oraz w Andach w Ameryce Południowej. Dwa gatunki zostały introdukowane do Ameryki Północnej[4]. W Polsce gatunkiem rodzimym jest tylko połonicznik nagi, zadomowionym przybyszem jest połonicznik kosmaty. Przejściowo dziczeje połonicznik siwy i wonny[5].
Rodzaj jest najbliżej spokrewniony z podgatunkiem Anoplonychia (Fenzl) Chaudhri z rodzaju paronychia Paronychia (48 gatunków występujących w Europie, Azji i Afryce) w związku z czym oczekiwana jest jego rewizja taksonomiczna[7].
Rodzaj należy do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae), rzędu goździkowców (Caryophyllales) w obrębie dwuliściennych właściwych[1]. W obrębie goździkowatych należy do podrodziny Paronychioideae plemienia Paronychieae[8].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa goździkowe (Caryophyllidae Takht.), nadrząd Caryophyllanae Takht., rząd goździkowce (Caryophyllales Perleb), podrząd Caryophyllineae Bessey in C.K. Adams, rodzina goździkowate (Caryophyllaceae Juss.), podrodzina Herniarioideae Kostel., rodzaj połonicznik (Herniaria L.)[9].
Połonicznik (Herniaria L.) – rodzaj roślin jednorocznych, dwuletnich i rzadziej bylin z rodziny goździkowatych z rodziny (Caryophyllaceae). Należy tu ok. 45 gatunków występujących głównie w obszarze śródziemnomorskim, poza tym w pozostałych częściach Europy, w Azji zachodniej (3 gatunki występują w Chinach), w Afryce oraz w Andach w Ameryce Południowej. Dwa gatunki zostały introdukowane do Ameryki Północnej. W Polsce gatunkiem rodzimym jest tylko połonicznik nagi, zadomowionym przybyszem jest połonicznik kosmaty. Przejściowo dziczeje połonicznik siwy i wonny.
Herniaria L. é um género botânico pertencente à família Caryophyllaceae.[1]
Herniaria L. é um género botânico pertencente à família Caryophyllaceae.
Рослини з розпростертими розгалужкними стеблами, дрібними листками та білоплівчастими прилистками. Квітки у щільних клубочках, дрібні, маточково-тичинкові, або окремо маточкові та тичинкові, чашолистків чотири-п'ять, пелюстки нитковидні, тичинок п'ять або чотири, стовпчик коротеньких, іноді нерозвинений, приймочка двороздільна. Плід сухоплівчастий, однонасінний, кулястий; насіння чорне, блискуче.[3]
Це незавершена стаття про Гвоздичні.
Гры́жник (лат. Herniária) — род растений семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Научное латинское название рода происходит от лат. hernia — грыжа. Как и русское название, дано растениям по их медицинскому применению.
Другие названия: собачье мыло, грыжница, полевое мыльце, метла, бахромчатая трава, гладун, остудник, грыжная трава, грим, кильная трава.
В роду насчитывается всего до тридцати[2] видов в Европе, Западной Азии и Африке, чаще в области Средиземного моря. На территории России и сопредельных стран встречаются пять―шесть видов грыжника, в Крыму ― три, на Алтае ― два.
В России часто попадается на паровых полях, на луговых и степных склонах, обочинах дорог, в сорных местах.
Многолетние и однолетние травянистые растения с многочисленными приподнимающимися либо стелющимися по земле сильно ветвящимися стеблями длиной 20―25 см.
Листья мелкие, цельные, супротивные, желтовато-зелёные, снабжены беловато-плёнчатыми реснитчатыми прилистниками.
Корень стержневой, ветвистый, деревянистый.
Цветки обоеполые или однополые, мелкие, зелёные или желтовато-зелёные, собраны по 5―12 в пазухах листьев в головчато-колосовидные соцветия (клубочки). Лепестков пять, нитевидных, малозаметных. Чашелистиков пять, часто неравных. Тычинок две—пять. Столбик один с двумя рыльцами.
Плод шаровидный или слегка продолговатый, сухой, плёнчатый, односемянной, мелкий, нераскрывающийся орешек; заключён в чашечку. Семена линзовидные, тёмно-коричневые, блестящие, гладкие.
Цветёт в мае — августе, плоды созревают в июле — сентябре.
Грыжник гладкий, грыжник многобрачный, грыжник волосистый и грыжник приятный применяются в народной медицине.
Грыжник гладкий используют для мытья шерсти, так как при растирании с водой он образует пену, которая хорошо смывает грязь. Благодаря содержанию сапонинов может быть использован в мыловарении.
Препараты грыжника используются для борьбы с насекомыми, паразитирующими на домашних животных.
Гры́жник (лат. Herniária) — род растений семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Научное латинское название рода происходит от лат. hernia — грыжа. Как и русское название, дано растениям по их медицинскому применению.
Другие названия: собачье мыло, грыжница, полевое мыльце, метла, бахромчатая трава, гладун, остудник, грыжная трава, грим, кильная трава.
治疝草属（学名：Herniaria）是石竹科下的一个属，为草本植物。该属共有35种，分布于非洲南部、地中海区至阿富汗。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
コゴメビユ属(Herniaria)は、ナデシコ科の顕花植物の属である[1]。ユーラシア大陸やアフリカ大陸に自生するが、一部の種は他の大陸にも広く導入されている。平らなマット状に広がる一年草である[2]。かつてヘルニアの治療薬になると信じられていたことから学名が付けられた[3]。
