الأسماء في صفحات التنقل
Hydrocotyle vulgaris ye una planta de la familia de les Araliaceae.
Rastrera perenne, con tarmos delgaos qu'enraigonen nos nuedos; fueyes erectas, de llargu peciolu, llámines arrondaes con dientes arredondiaes, d'hasta 4 cm de diámetru. Flores ablancazaes, d'aprosimao 1 cm de diámetru, en verticiloss n'inflorescencies nun tarmu la metá de llargu qu'el peciolu de debaxo. Frutu arrondáu, engurriáu. Floria dende finales de primavera hasta principios de la seronda.[1]
Llugares húmedos, turberes, agües pocu fondes.
Gran parte d'Europa, sacante Finlandia, Turquía, Bulgaria y Rumanía.
Hydrocotyle vulgaris foi descritu por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 234. 1753.[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Hydrocotyle vulgaris ye una planta de la familia de les Araliaceae.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd o faint llwyn bychan ydy Dail-ceiniog y gors sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Planhigyn blodeuol. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hydrocotyle vulgaris a'r enw Saesneg yw Marsh pennywort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ceiniog y Gors, Amrain, Arfeniaint, Bwrdd Ellyllon, Cron y Gweunydd, Cron y Waun, Dail y Clwy, Dail y Geiniog, Dail y Gron Lleiaf, Llys y Geiniog, Llysiau'r Geiniog, Toddaid Wen a Thoddedig Wen.
Gwlyptir yw ei gynefin ac mae'n 'cropian' yn isel. Mae'n perthyn o bell i'r un urdd a'r foronen, y seleri, y persli a'r eiddew.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd o faint llwyn bychan ydy Dail-ceiniog y gors sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Planhigyn blodeuol. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hydrocotyle vulgaris a'r enw Saesneg yw Marsh pennywort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ceiniog y Gors, Amrain, Arfeniaint, Bwrdd Ellyllon, Cron y Gweunydd, Cron y Waun, Dail y Clwy, Dail y Geiniog, Dail y Gron Lleiaf, Llys y Geiniog, Llysiau'r Geiniog, Toddaid Wen a Thoddedig Wen.
Gwlyptir yw ei gynefin ac mae'n 'cropian' yn isel. Mae'n perthyn o bell i'r un urdd a'r foronen, y seleri, y persli a'r eiddew.
Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) je vlhkomilná, vytrvalá, hemikryptofytická rostlina. Tento původní druh české flory je jediným druhem rodu pupečník který v České republice roste.
Je rozšířen převážně v západní Evropě s výraznou atlantskou až subatlantskou tendencí, která okrajově zasahuje do Evropy střední. Jeho východní hranice prochází Estonském, Polskem a Slovenskem, izolované nálezy jsou hlášeny z oblasti Kavkazu, Íránu a severní Afriky.
V Čechách se tento druh nejčastěji objevuje na Českolipsku, ve východním Polabí a na Třeboňsku, ve všech lokalitách je vzácný. Na Moravě je jeho výskyt pravděpodobně již historií.
Roste na zaplavovaných územích, na vlhkých až bažinatých stanovištích. Bývají to hlavně mokřady, rákosiny, rašelinné louky, příkopy se stojatou vodou i břehy rybníků a jezer. Požaduje vysokou hladinu spodní vody, neškodí mu občasné zaplavení vodou. Vyskytuje se od nížin až do podhůří na kyselých půdách s malým obsahem živin, preferuje stanoviště s minimální konkurenci okolních rostlin.
Z asi 1 mm silného, rozvětveného oddenku vyrůstají plazivé, niťovité lodyhy až 60 cm dlouhé, které v uzlinách koření. Lodyhy jsou porostlé listy na vztyčených řapících až 15 cm dlouhých. Listy jsou štítovité, řapíky přirůstají ke středu spodní strany čepelí které jsou téměř okrouhlé a hrubě vroubkované. Čepele jsou uprostřed konkávní, mají šest až deset žil a mívají v průměru 2 až 4 cm (1,1 × širší než delší).
Z úžlabí listů (z lodyžních uzlin) vyrůstají směrem vzhůru asi 8 cm dlouhá květenství (kratší než řapíky), obvykle jsou skrytá pod listy. Na vřetenu květenství je v jednom až třech přeslenech po několika oboupohlavných, krátce stopkatých aktinomorfních květech, velkých asi 2 mm v průměru. Mají nezřetelný kalich, pět korunních, bílých nebo světle růžových lístků a pět drobných tyčinek nesoucích prašníky, ty se nacházejí v blízkosti blizen. Ploidie druhu 2n = 96.
Bylina kvetou od června do srpna, květy se opylují pravděpodobně autogamně. Plody vyrůstají na krátkých stopkách, jsou to silně zploštělé dvounažky elipsovitého tvaru (širší než delší), asi 2 mm velké a hrubě bradavčité. Semena (nažky) jsou schopná vyklíčit i za více než pět let.
Rostliny mají malý ekonomický význam, někdy se vysazují jako ozdobné vodní rostliny v okrasných jezírkách nebo akváriích. Obsahují obdobně jako ostatní druhy pupečníku látku vellarin, která v malém množství působí jako stimulans a ve větším způsobuje bolesti hlavy, závratě, otupělost a vnitřní krvácení.
Pupečník obecný vyrůstá na stále menších počtech stanovišť. Na podporu jeho záchrany je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR“ i ve „Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb.“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3), (§3).[2][3][4][5][6][7][8]
Listy
Květ
Květenství
Obrázky, zvuky či videa k tématu pupečník obecný ve Wikimedia Commons
Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) je vlhkomilná, vytrvalá, hemikryptofytická rostlina. Tento původní druh české flory je jediným druhem rodu pupečník který v České republice roste.
Vandnavle (Hydrocotyle vulgaris), også kaldt Almindelig Vandnavle, er en flerårig plante i skærmplante-familien. Fra den nedliggende, rodslående stængel udgår oprette bladstilke med skjoldformede blade samt korte blomsterskafter med 2-5- blomstrede hoveder. Blomsterne er hvidlige eller rødlige. Vandnavle er udbredt i Europa (især Vesteuropa), Lilleasien og Nordafrika.
I Danmark er Vandnavle temmelig almindelig på fugtig bund i moser, kær og ved søbredder. Den blomstrer i juli til september.[1]
Vandnavle (Hydrocotyle vulgaris), også kaldt Almindelig Vandnavle, er en flerårig plante i skærmplante-familien. Fra den nedliggende, rodslående stængel udgår oprette bladstilke med skjoldformede blade samt korte blomsterskafter med 2-5- blomstrede hoveder. Blomsterne er hvidlige eller rødlige. Vandnavle er udbredt i Europa (især Vesteuropa), Lilleasien og Nordafrika.
I Danmark er Vandnavle temmelig almindelig på fugtig bund i moser, kær og ved søbredder. Den blomstrer i juli til september.
Der Gewöhnliche Wassernabel (Hydrocotyle vulgaris) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wassernabel (Hydrocotyle) innerhalb der Familie der Araliengewächse (Araliaceae). Früher wurde diese Gattung zur Familie der Doldenblütler (Apiaceae) gestellt.[1]
Der Gewöhnliche Wassernabel wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht nur Wuchshöhen von 5 bis 20 Zentimeter. Diese Sumpfpflanze bildet zahlreiche, bis zu 1 Meter lange, kriechende Ausläufer. Die am Rand gekerbten, rundlichen, schildförmigen Laubblätter können einen Durchmesser von bis zu 4 Zentimetern haben, sind aber oft kleiner. Der Ansatz der langen, behaarten Blattstiele befindet sich in der Mitte der Blattunterseite. Die Blattoberseite ist frischgrün, glänzt wächsern und zeigt eine deutliche, radiär verlaufende Nervatur.
Die winzigen, unscheinbaren, zwittrigen Blüten stehen in wenigblütigen doldigen Blütenständen oder Wirteln, wobei die Stiele des Blütenstands etwa halb so lang sind wie die der Blätter. Die Kronblätter sind grünlich, weiß oder rötlich. Die Blütezeit reicht von Juli bis August. Die Nussfrüchte sind flach, warzig und geflügelt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 96.[1]
Der Gewöhnliche Wassernabel ist ein Hemikryptophyt bzw. eine Sumpfpflanze. Die Blüten blühen selten auf; meist erfolgt Selbstbestäubung. Hydrocotyle vulgaris ist ein Lichtkeimer. Vegetative Vermehrung erfolgt durch Ausläufer.[2]
Das Verbreitungsgebiet des Gewöhnlichen Wassernabels umfasst die Länder Marokko, Algerien, die Azoren, Portugal, Spanien, Frankreich, Großbritannien, Irland, Island, die Niederlande, Belgien, Luxemburg. Deutschland, die Schweiz, Italien, Sizilien, Sardinien und Korsika, Österreich, Ungarn, die Balkanhalbinsel, Kroatien, Weißrussland, Polen, Tschechien, die Slowakei, Litauen, Lettland, Estland, Dänemark, Norwegen, Schweden, die Ukraine, Georgien, Aserbaidschan, Israel und Jordanien.[3] Der Gewöhnliche Wassernabel ist in Europa subatlantisch (bis submediterran) verbreitet; er kommt vor allem in tieferen Lagen vor. Dementsprechend ist er in Deutschland im Norden häufiger; im Süden dagegen relativ selten. Bevorzugte Biotope sind Niedermoore, Sumpf- und Moorwiesen, Graben-, Schlenken- und Moortümpelränder, wo Standorte mit wechselnassen bis nassen, mäßig sauren bis neutralen, kalkarmen, aber etwas basenreicheren, offenen Torf-, Humus- und Anmoorböden besiedelt werden. Er gedeiht in Mitteleuropa in Gesellschaften der Klasse Scheuchzerio-Caricetea, der Ordnung Molinietalia und der Verbände Magnocaricion, Juncion squarrosi oder Hydrocotylo-Baldellion.[1] In Österreich kommt die Art nur im Waldviertel und im Bodensee-Gebiet vor und gilt als vom Aussterben bedroht.
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 4+w+ (nass aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 2 (subozeanisch), Salztoleranz = 1 (tolerant).[4]
Hydrocotyle vulgaris wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[5] Ein Synonym für Hydrocotyle vulgaris ist Hydrocotyle peltata Salisb.[6]
In Wildpflanzengärten findet der Gewöhnliche Wassernabel für die Bepflanzung von Gartenteichen Verwendung. Auch als Aquarienpflanze[7] wird die Art verwendet.
Der Gewöhnliche Wassernabel (Hydrocotyle vulgaris) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Wassernabel (Hydrocotyle) innerhalb der Familie der Araliengewächse (Araliaceae). Früher wurde diese Gattung zur Familie der Doldenblütler (Apiaceae) gestellt.
Hydrocotyle vulgaris, the marsh pennywort, common pennywort, water naval, money plant, lucky plant or copper coin,[2] is a small creeping aquatic perennial plant native to North Africa, Europe, the Caucasus and parts of the Levant.
The plant has an umbrella-like leaf and lives commonly in wet places such as wetlands, marshes and swamps, sometimes even in deeper water. It grows as a perennial herbaceous plant and only reaches stature heights of 5 to 20 centimeters. With a slight smell of carrot, it is edible.
This marsh plant forms numerous, up to 1 meter long, creeping offshoots. The serrated, rounded, shield-shaped leaves can have a diameter of up to 4 centimeters, but are often smaller. The approach of the long, hairy petioles is located in the middle of the leaf underside. The leaves are fresh green, shiny waxy and shows a clear, radially extending vein.
The tiny, inconspicuous, hermaphrodite flowers are in low-flowered doldigen? inflorescences or whorls, with the stems of the inflorescence about half as long as those of the leaves. The petals are greenish, white or reddish. The flowering period is from July to August. The fruits are flat, warty and winged.[3]
A low maintenance plant, it prefers to grow in reliably moist humus under a full sun or in part shade, indoors or outdoors, though it can tolerate full shade as well. It may also be grown as an aquatic plant in mud at the side of a pond or water garden in up to 2 inches of stagnant water. Despite its habitat in water, over-watering may still cause root rot.[4]
The plant is distributed and plentiful throughout much of its range in Europe, North Africa and Western Asia. Nonetheless, it is classed as critically endangered in Croatia, vulnerable in Switzerland and near threatened in Norway. Furthermore, the plant is protected under regional legislation in France.[1]
In Britain it is the only native Hydrocotyle, growing in wet places such as fens, swamps, bogs and marshes. For example, it is a component of purple moor grass and rush pastures – a type of Biodiversity Action Plan habitat. The flowers rarely bloom; mostly self-pollination takes place. Vegetative propagation occurs through foothills. In wild plant gardens, the marsh pennywort is used for the planting of garden ponds, and also as aquarium plant.[5]
UFO-shaped leaf
Flower
Inflorescence
Botanical illustration by German botanist Otto Wilhelm Thomé
Hydrocotyle vulgaris, the marsh pennywort, common pennywort, water naval, money plant, lucky plant or copper coin, is a small creeping aquatic perennial plant native to North Africa, Europe, the Caucasus and parts of the Levant.
Hydrocotyle vulgaris es una planta de la familia Araliaceae.
Rastrera perenne, con tallos delgados que arraigan en los nudos; hojas erectas, de largo pecíolo, láminas redondeadas con dientes redondeadas, de hasta 4 cm de diámetro. Flores blanquecinas, de aproximadamente 1 cm de diámetro, en verticilos en inflorescencias en un tallo la mitad de largo que el pecíolo de debajo. Fruto redondeado, arrugado. Florece desde finales de primavera hasta principios del otoño.[1]
Lugares húmedos, turberas, aguas poco profundas.
Gran parte de Europa (excepto Finlandia), en Turquía, Bulgaria y Rumanía.
Hydrocotyle vulgaris fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 234. 1753.[2]
Hydrocotyle vulgaris es una planta de la familia Araliaceae.
Loim-vesipaunikas (Hydrocotyle vulgaris) on sarikaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Loim-vesipaunikas andmebaasis eElurikkus 
Loim-vesipaunikas (Hydrocotyle vulgaris) on sarikaliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Ta on Eestis arvatud II kaitsekategooriasse (seisuga 2012).
Viitasammakonputki (Hydrocotyle vulgaris) on matala, suikertavavartinen ruohokasvi araliakasvien heimossa. Aiemmin se on sijoitettu sarjakukkaiskasveihin (Apiaceae).
Viitasammakonputki on monivuotinen ja kasvaa 5–20 senttimetriä korkeaksi. Sen 10–50 cm pitkä varsi on suikertava ja sen nivelkohdista kasvaa juuria. Kilpimäiset lehdet ovat 1,5–4 cm leveät. Kukinto on lehtihangasta kasvavassa vanassa. Kukat ovat pienet, sijoittuvat kiehkoroihin ja väriltään ne ovat valkoisen punertavat. Jokaisella kukalla on oma tukilehti. Hedelmä on 2 millimetriä leveä, litteä, nystyinen, herttatyvinen sekä matala- ja ohutharjainen.[2]
Viitasammakonputkea tavataan Euroopassa yleisesti Pyreneiden niemimaalta Britteinsaarille, Puolaan, Unkariin ja Pohjois-Italiaan. Pohjoisimmillaan kasvi esiintyy Etelä-Ruotsissa ja -Norjassa, Virossa ja Islannissa. Satunnaisesti lajia tavataan Pohjois-Afrikan rannikkolla ja Kaukasuksella. Uudessa-Seelannissa se on tulokas.[3]
Viitasammakonputken kasvapaikkoja ovat erilaiset märät paikat kuten järven- ja joenrannat, ojat, purot, lätäköt, märät nummet ja dyynikosteikot.[2]
Viitasammakonputki (Hydrocotyle vulgaris) on matala, suikertavavartinen ruohokasvi araliakasvien heimossa. Aiemmin se on sijoitettu sarjakukkaiskasveihin (Apiaceae).
L'Hydrocotyle vulgaire (Hydrocotyle vulgaris), appelée aussi Écuelle d'eau ou herbe aux patagons, est une plante rampante de milieux humides de la famille des Araliacées.
Herbe vivace grêle et rampante, cette plante semi-aquatique vit dans les prairies humides, les tourbières. Basse (5 à 20 cm), elle est difficile à repérer dans la végétation dense. Les feuilles orbiculaires (d'où le nom d'herbe aux patagons) et peltées[1], à nervation palmée et à longs pétioles glabres à la base mais recouverts de fines soies dans leur partie haute, sont flottantes en période de hautes eaux. Avec une légère odeur de carotte, elles sont comestibles. Les fleurs blanchâtres, verdâtres ou roses sont très discrètes au sein de leur inflorescence (ombelle, verticille)[2].
Ses feuilles ressemblent un peu au nombril de Vénus mais ces dernières ont un limbe à bord non crénelé et vivent sur les rochers.
L'Hydrocotyle vulgaire (Hydrocotyle vulgaris), appelée aussi Écuelle d'eau ou herbe aux patagons, est une plante rampante de milieux humides de la famille des Araliacées.
Obični ljepušak (lat. Hydrocotyle vulgaris), biljna vrsta vodenih trajnica iz porodice brestanjevki raširena je po Europi. Jedina je vrsta ljepuška koji raste u Hrvatskoj, gdje se vodi kao ugrožena.
U Hrvatskoj je pronađena u novije vrijeme nakon dugog niza godina na delti rijeke Neretve.[1]
H. vulgaris
H. vulgaris
H. vulgaris
H. vulgaris
Obični ljepušak (lat. Hydrocotyle vulgaris), biljna vrsta vodenih trajnica iz porodice brestanjevki raširena je po Europi. Jedina je vrsta ljepuška koji raste u Hrvatskoj, gdje se vodi kao ugrožena.
U Hrvatskoj je pronađena u novije vrijeme nakon dugog niza godina na delti rijeke Neretve.
Wšědny pupnik (Hydrocotyle vulgaris) je rostlina z podswójby pupnikowych rostlinow (Hydrocotyloideae) znutřka swójby (Araliaceae) .
Wšědny pupnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 100 cm.
Stołpiki su lězuce a korjenjace na sukach.
Łopjena su tarčojte. Jich łopjency su kulojte a na kromje karbowane a docpěwaja wulkosć wot 2 hač do 4 cm.
Kćěje wot julija hač do awgusta. Kćenja su běłe abo čerwjenojte a docpěwaja wulkosć wot wjace hač 2 mm. Wone steja po třoch hač po pjećoch w hłowojtych wokołkach.
Rosće w płonych tymjenjach, na bahnowych łukach a na hrjebjowych kromach. Preferuje mokre, nachwilnje powodźene, małowapnite pódy.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.
Wšědny pupnik (Hydrocotyle vulgaris) je rostlina z podswójby pupnikowych rostlinow (Hydrocotyloideae) znutřka swójby (Araliaceae) .
Pelkinė raistenė (Hydrocotyle vulgaris) – aralijinių (Araliaceae) šeimos daugiametis augalas. Lietuvoje apie 1950 m. augo Kelmės r., Tytuvėnų apyl., kur nyko eksploatuojant durpyną[1].
Paplitusi Kaukaze ir visoje Europoje, išskyrus Britų salas[2]. Lenkijoje daugiausia auga vakarinėje šalies dalyje. Lietuvoje nuo tarpukario laikų yra žinomos tik dvi jos augimo vietos: Kelmės rajonas ir Tytuvėnų apylinkė. Viena iš tų vietų yra privačioje žemėje[3].
Pelkinė raistenė auga pelkėse, šlapiose pievose, ant kranto šalia vandens, pelkėtose vietose ir durpynuose bei vandenyje.
Žydi nuo liepos iki rugpjūčio mėnesio.
Labai plonas, turintis 15-40 cm ilgio, kartais net iki 60 cm.
Apvalūs, žiedyno pažiedės apačioje.
Raudonai baltos spalvos, mažomis grupėmis paslėptos po lapais.
Pelkinė raistenė (Hydrocotyle vulgaris) – aralijinių (Araliaceae) šeimos daugiametis augalas. Lietuvoje apie 1950 m. augo Kelmės r., Tytuvėnų apyl., kur nyko eksploatuojant durpyną.
De gewone waternavel (Hydrocotyle vulgaris) is een moerasplant die behoort tot de klimopfamilie (Araliaceae). De plant komt van nature voor in Europa en Noord-Afrika.
De plant wordt 5-25 cm hoog. De tot 1 m lange en ongeveer 1 mm dikke, kruipende stengel vormt op de knopen tot 3 cm lange wortels. De tot 4 cm grote schildvormige bladeren zijn gekarteld tot ondiep veellobbig. De bladsteel is behaard.
De gewone waternavel bloeit van juli tot de herfst met kleine, witte of roodachtige bloemen. De bloeiwijze is een trosvormige, hoofdjesachtige scherm.
De zijdelings afgeplatte vrucht is een tweedelige splitvrucht, die iets breder dan lang is. Het zaad kiemt alleen als het aan licht wordt blootgesteld.
De plant komt voor op natte, zwak zure, matig voedselrijke grond in veenmoerassen, hooilanden, duinvalleien en langs vennen en rivieroevers.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Hydrocotyle vulgaris op Wikimedia Commons. De gewone waternavel (Hydrocotyle vulgaris) is een moerasplant die behoort tot de klimopfamilie (Araliaceae). De plant komt van nature voor in Europa en Noord-Afrika.
De plant wordt 5-25 cm hoog. De tot 1 m lange en ongeveer 1 mm dikke, kruipende stengel vormt op de knopen tot 3 cm lange wortels. De tot 4 cm grote schildvormige bladeren zijn gekarteld tot ondiep veellobbig. De bladsteel is behaard.
De gewone waternavel bloeit van juli tot de herfst met kleine, witte of roodachtige bloemen. De bloeiwijze is een trosvormige, hoofdjesachtige scherm.
De zijdelings afgeplatte vrucht is een tweedelige splitvrucht, die iets breder dan lang is. Het zaad kiemt alleen als het aan licht wordt blootgesteld.
De plant komt voor op natte, zwak zure, matig voedselrijke grond in veenmoerassen, hooilanden, duinvalleien en langs vennen en rivieroevers.
Skjoldblad (Hydrocotyle vulgaris) er ein sumpplante i bergflettefamilien, som blir 5 til 20 cm høg med lange luftstenglar. Han veks i grasmark, hei, myr og vasskantar, hovudsakleg i Vest-Europa, heilt vest til Island og Asorane. I Noreg finst han i kyststrøk frå Østfold til Sogn og Fjordane.[1]
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Skjoldblad Skjoldblad (Hydrocotyle vulgaris) er ein sumpplante i bergflettefamilien, som blir 5 til 20 cm høg med lange luftstenglar. Han veks i grasmark, hei, myr og vasskantar, hovudsakleg i Vest-Europa, heilt vest til Island og Asorane. I Noreg finst han i kyststrøk frå Østfold til Sogn og Fjordane.
Skjoldblad (vitenskapelig navn Hydrocotyle vulgaris) er en krypende stengel med voksaktige blader som kryper langs bekkesig og fuktige enger der det er Oseanisk klima. I Norge i hovedsak langs kysten av Sørvestlandet. Skjoldblad er valgt som Kommuneblomst for Utsira kommune [1]
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Skjoldblad (vitenskapelig navn Hydrocotyle vulgaris) er en krypende stengel med voksaktige blader som kryper langs bekkesig og fuktige enger der det er Oseanisk klima. I Norge i hovedsak langs kysten av Sørvestlandet. Skjoldblad er valgt som Kommuneblomst for Utsira kommune
Hasło w Wikisłowniku Wąkrota zwyczajna (Hydrocotyle vulgaris L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny araliowatych (Araliaceae) (w systemach XX-wiecznych zwykle w selerowatych Apiaceae).
Występuje w całej Europie Zachodniej z nielicznymi stanowiskami na Islandii i Azorach. Rośnie w południowej Skandynawii, krajach nadbałtyckich, w Polsce głównie w zachodniej części kraju, nielicznie na wschodzie, z pojedynczymi stanowiskami na Białorusi i Ukrainie. Zwarty zasięg kończy się na Alpach. Dalej na południe i wschód gatunek bardzo rozproszony – spotykany jest na Półwyspie Apenińskim i wyspach Morza Śródziemnego, lokalnie w Afryce północnej, w rejonie Kaukazu, w Iranie na południe od Morza Kaspijskiego oraz w Izraelu[3].
Rośnie na torfowiskach niskich, wilgotnych łąkach, nad brzegami wód, na glebach bagnistych i torfowych, także w wodzie. Kwitnie od lipca do sierpnia. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla O. Caricetalia nigrae[4].
Wąkrota zwyczajna (Hydrocotyle vulgaris L.) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny araliowatych (Araliaceae) (w systemach XX-wiecznych zwykle w selerowatych Apiaceae).
Hydrocotyle vulgaris, comummente conhecida como trevão[1], é uma planta perene do tipo fisionómico dos helófitos, pertencente à família Apiaceae.[2]
É uma planta glabra, salvo no pecíolo das folhas e, por vezes, nas inflorescências. Conta com caules prostrados e largam raízes a partir dos nós inferiores.[3]
Relativamente às folhas, estas são peltadas, assumindo formatos que podem ir de orbiculares a suborbiculares, com pequenos recortes marginais e arredondados[4]. A a base tem um formato sensivelmente redondo, ostentando 7 a 9 nervuras principais e contando ainda com pecíolos hirsutos na parte superior.[3]
Dispõe, ainda, de duas estípulas membranáceas, que caducam por ora da na época de floração, que ocorre de Maio a Novembro[4].
Por seu turno, as inflorescências são axilares, apresentando dimensões mais reduzidas ou sensivelmente semelhantes às das folhas contíguas.[3] Estas inflorescências não costumam ramificar, sendo raros os casos em que há mais do que uma umbela a despontar dum único eixo de crescimento.[3]
Quanto às umbelas, costumam ter duas a seis (e em raras ocasiões oito) flores sésseis ou subsésseis, as quais são hermafroditas, dotadas de uma bractéola lanceolada e aguda, cálice sem dentes e pétalas de coloração que alterna entre o alvadio a amarelo[1], amiúde sarapintadas com pintas castanho-avermelhadas.[3]
Dispõe de um disco epigínico nectarífero, resultante de um espessamento da base dos estiletes, chamado estilopódio. Durante a frutificação, altura em que gera frutos amarelos com pintas castanho-avermelhadas, o estilete mantém-se.[3]
Encontra-se em grande parte da Europa continental, no Norte, no Centro e nalgumas regiões circunspectas da orla mediterrânea.[5]
Trata-se de uma espécie autóctone de Portugal Continental e do arquipélago dos Açores.[6]
Mais concretamente, quanto a Portugal continental, medra nas zonas do Noroeste Ocidental, na Terra Quente transmontana, em todas as zonas do Centro-Oeste, no Centro-Sul Miocénico e Plistocénico e nas zonas do Sudoeste Setentrional e Meridional. [4]
Mais concretamente, quanto aos Açores, aparece na ilha de São Miguel, na ilha Terceira, na ilha de São Jorge, na ilha do Pico, na ilha do Faial e na ilha das Flores, não surgindo nas restantes ilhas do arquipélago.
Medra em campinas e várzeas húmidas, é ainda uma espécie ripícola[4], que se dá na orla de cursos de água, em tremedais, terrenos turfosos, brejos e noutros sítios mádidos nas cercanias da orla costeira.[2]
Na tradição folclórica portuguesa, o trevão chegou a ser usado na confecção de mezinhas, como purgante e diurético.[3][1]
Hydrocotyle vulgaris, comummente conhecida como trevão, é uma planta perene do tipo fisionómico dos helófitos, pertencente à família Apiaceae.
Spikblad (Hydrocotyle vulgaris) är en växtart i familjen flockblommiga växter. Den växer på våt gräsmark och blommar på sommarens senare del.
Bladet är sköldlikt, vilket har givit arten dess namn. Sköldlik innebär att bladskivan är nästan cirkelrund och att skaftet är fäst i centrum av undersidan.
Skaftet är trådlikt och lyfter bladet ungefär 4 decimeter högt.
Växten är på EU:s svarta lista och ska därmed utrotas i EU.
Wikimedia Commons har media som rör Spikblad.
Spikblad (Hydrocotyle vulgaris) är en växtart i familjen flockblommiga växter. Den växer på våt gräsmark och blommar på sommarens senare del.
Bladet är sköldlikt, vilket har givit arten dess namn. Sköldlik innebär att bladskivan är nästan cirkelrund och att skaftet är fäst i centrum av undersidan.
Skaftet är trådlikt och lyfter bladet ungefär 4 decimeter högt.
Växten är på EU:s svarta lista och ska därmed utrotas i EU.
Вікісховище: Hydrocotyle vulgaris 
Віківиди: Hydrocotyle vulgaris 
EOL: 596968 IPNI: 843768-1 
ITIS: 182170 
NCBI: 82091 The Plant List: kew-2856402 Щитоли́сник звича́йний (лат. Hydrocotyle vulgari) — багаторічна рослина з родини аралієвих (Araliaceae).
Щитолисник звичайний поширений в Західній Європі, а також в Ісландії та на Азорських островах. Зустрічається на півдні Скандинавії, країнах Балтії, на заході та подекуди на сході Польщі та в Білорусі. Компактними місцями поширення трапляється в Альпах, Північно-Східна Африці, на Кавказі, Апеннінському півострові, островах Середземного моря, в Ірані на південь від Каспійського моря, Новій Гвінеї і в Ізраїлі.[2][3]
В Україні щитолисник звичайний занесений до Червоної книги України як рідкісний. Він зустрічається в басейні Західного Бугу, а саме у Кам'янсько-Бузькому і Сокальському районах Львівської області і на Західному Поліссі, зокрема, у Волинській області. Охороняється в національному природному парку «Прип'ять-Стохід», гідрологічному заказнику «Озеро Оріхове».[3]
Стебло дуже тонке, завдовжки 10 — 40 см, іноді до 60 см.
Листки довгочерешкові, щиткоподібні, діаметр листкової пластинки 2–4 см, край городчастий, прилистки біля основи.
Китиця мало-, одноквіткова на тонкому стеблі, вдвічі коротшому за черешок відповідного листка. Квітки з п'ятьма білими пелюстками з червонуватим відтінком, 0,50–0,75 мм в діаметрі.
Плід щитолисника звичайного — це вислоплідник, мерикарпії (напівплодики) стиснуті з боків, вкриті червонуватими бородавочками, досягає 1,5 мм завдовжки та 2 мм завширшки.
Росте на болотах, торф'яниках, вологих луках, на берегах водойм, у місцях, які час від часу підтоплює а також у воді. Цвіте у червні–серпні. Плодоносить у липні–вересні. Розмножується вегетативно та насінням, яке переноситься водою чи тваринами.[3]
Щитоли́сник звича́йний (лат. Hydrocotyle vulgari) — багаторічна рослина з родини аралієвих (Araliaceae).
Hydrocotyle vulgaris là một loài thực vật có hoa trong Họ Cuồng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Hydrocotyle vulgaris là một loài thực vật có hoa trong Họ Cuồng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
野天胡荽（学名：Hydrocotyle vulgaris）为伞形科天胡荽属下的一个种。也可稱為銅錢草、金錢草、錢幣草、圓幣草、少脈香菇草、香菇錢，外觀與南美天胡荽（学名：Hydrocotyle verticillata）非常相近。
由於野天胡荽葉子長相硬幣，因此在一些例如新加坡的國家也名為銅錢草、少脈香菇草或圓幣草。
由於野天胡荽屬於草類，在熱帶環境可以繁殖相當快。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 野天胡荽（学名：Hydrocotyle vulgaris）为伞形科天胡荽属下的一个种。也可稱為銅錢草、金錢草、錢幣草、圓幣草、少脈香菇草、香菇錢，外觀與南美天胡荽（学名：Hydrocotyle verticillata）非常相近。
Hydrocotyle vulgaris
和名 ウチワゼニクサウチワゼニクサ（団扇銭草 Hydrocotyle verticillata var. triradiata）は、ウコギ科チドメグサ属に分類される植物。湿地や河川などに生育し、アクアリウムなどで栽培されることもある。和名はウチワゼニグサともされる。タテバチドメグサという和名もあるが、これは日本でタテバチドメグサ (H. vulgaris) と記録された個体[4]が、のちにウチワゼニクサであったことが判明したためであり、その後タテバチドメグサという名称は、ウチワゼニクサの異名として扱われている[5]。
また、アクアリウムで用いられる際には、葉の形状からウォーターマッシュルームやウォーターコインなどの名で呼ばれることもある。
北米原産であるが、観賞用として各国に輸入され、日本や南アメリカ、アフリカ、オーストラリアなどで逸出し、野生化している[6]。
日本において外来生物法における特定外来生物と記載されている例もあるが、指定されているのは別種のブラジルチドメグサである。チドメグサ属全種に輸入の際、種類名証明書の添付が必要となっているための誤解だと思われる[7]。
地下茎を伸長し、そこから葉柄を伸ばして団扇のような円形の葉を展開する。地下茎は盛んに分枝して旺盛に繁殖し、群落を拡大する[6]。
花期は6-10月、地下茎から伸ばした花茎に白い花を輪生する。
ブラジルチドメグサなど他のチドメグサ属植物に形態が類似する。ウチワゼニクサはブラジルチドメグサに比べて小型であり、浮葉を形成することもブラジルチドメグサに比べて少ない[8]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
ウチワゼニクサ（団扇銭草 Hydrocotyle verticillata var. triradiata）は、ウコギ科チドメグサ属に分類される植物。湿地や河川などに生育し、アクアリウムなどで栽培されることもある。和名はウチワゼニグサともされる。タテバチドメグサという和名もあるが、これは日本でタテバチドメグサ (H. vulgaris) と記録された個体が、のちにウチワゼニクサであったことが判明したためであり、その後タテバチドメグサという名称は、ウチワゼニクサの異名として扱われている。
また、アクアリウムで用いられる際には、葉の形状からウォーターマッシュルームやウォーターコインなどの名で呼ばれることもある。
