الأسماء في صفحات التنقل
The sterile overwintering shoots of Stellaria graminea have broader elliptic to elliptic-lanceolate leaf blades measuring 5-15 × 1.5-4 mm. They are broadest near the middle. This state of the plant has been named var. latifolia Petermann. Usually S. graminea has perfect flowers but occasionally plants that are entirely staminate-sterile are encountered. The flowers in these are partially fertile depending on the occurrence of cross- pollination.
La rèvola menuda (nom científic Stellaria graminea) és una planta mitjana de fulles oposades. Produeix flors blanques i els pètals s'obren en estrella just en el punt d'intersecció. És d'inflorescència cimosa bípada. Fa el fruit en càpsula.
La rèvola menuda (nom científic Stellaria graminea) és una planta mitjana de fulles oposades. Produeix flors blanques i els pètals s'obren en estrella just en el punt d'intersecció. És d'inflorescència cimosa bípada. Fa el fruit en càpsula.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Serenllys bach sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Stellaria graminea a'r enw Saesneg yw Lesser stitchwort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Serenllys Gwelltog, Manllys y Neidr, Serenllys y Bryniau, Tafod yr Edn Lleiaf.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Serenllys bach sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Stellaria graminea a'r enw Saesneg yw Lesser stitchwort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Serenllys Gwelltog, Manllys y Neidr, Serenllys y Bryniau, Tafod yr Edn Lleiaf.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Ptačinec trávovitý (Stellaria graminea) je vytrvalá, řídce trsnatá, nevysoká, planě rostoucí rostlina s drobnými, bílými květy. V české přírodě je původní druh, který se vyznačuje širokým ekologickým a biocenologickým rozsahem, je však bez ekonomického významu.[1][2]
Vyskytuje se téměř na celém evropském území a dále východním směrem je přerušovaně rozšířen přes evropské Rusko, Sibiř, Kavkaz, Jihozápadní a Střední Asii až na severozápad Číny i Mongolska a do oblasti ruského Dálného východu. Jeho ostrůvkovitý areál sahá i na sever indického subkontinentu do oblastí pod Himálajem. Druhotně byl zavlečen do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.
V České republice je bylinou hojně rostoucí po celém území bez regionální fytogeografické vazby. Vyskytuje se od teplých planárních oblastí až po chladné alpínské, v Čechách roste i na Sněžce v nadmořské výšce okolo 1500 m. Kvete od května do září.[1][2][3]
Je rostlinou nenáročnou na stanoviště, roste na suchých i vlhkých loukách, pastvinách, kamenitých stráních i mezích okolo polí. Je častá na travnatých okrajích lesů a jejich mýtinách, stejně jako podél silničních a železničních komunikací. Nevadí ji přílišná vlhkost a bývá četná i v mokřinách terénních sníženin nebo v blízkosti občas se rozlévajících vodních toků, hojně se vyskytuje i na místech s rozrušovaným povrchem. Nejčastěji roste na půdách humózních, nevápněných, neutrálních až slabě kyselých, hlinitých až písčitých, spíše vlhkých než suchých.[1][2][4][5]
Ptačinec trávovitý je vytrvalá bylina s tenkým plazivým, široce větveným oddenkem. Lodyhy má dlouhé 10 až 50 cm, tenké, slabé, bývají poléhavé až vystoupavé, jednoduché nebo rozvětvené a jsou čtyřhranné, lysé a někdy z paždí listů vyrůstají svazečky drobných listů nebo krátké bezkvěté větvičky. Listy na lodyze jsou vstřícné, dlouhé 20 až 35 mm a široké 2 až 5 mm, přisedají zúženou bázi, jsou úzce kopinaté až čárkovité, po obvodě celistvé, na vrcholu špičaté a jejich sytě zelené čepele mají uprostřed vystouplou žilku. Listeny jsou bělavé, blanité, 2 až 10 mm dlouhé, na konci zašpičatělé a uprostřed mají nahnědlý nebo nazelenalý proužek.
Pětičetné bílé květy na dlouhých stopkách vytvářejí 15 až 50květý řídký, rozložitý vidlan. Kališní lístky jsou kopinaté, asi 4 mm dlouhé, zřetelně trojžilné a mají bělavý lem sahající do čtvrtiny lístku. Hluboce dělené, bílé korunní lístky bývají o třetinu delší než kališní. V květu je zpravidla deset tyčinek s hnědočervenými prašníky a pestík složený ze tří plodolistů má svrchní semeník a tři čnělky. Vyskytují se i celkově méně vzrůstné rostliny s drobnějšími, jen samčími květy. Květy se otvírají postupně po celé léto, každý má životnost asi tři dny, jsou opylovány drobným hmyzem slétajícím se za nektarem.
Plod je světle hnědá, mnohosemenná, úzce vejčitá, 5 až 7 mm dlouhá tobolka, asi do poloviny obalená trvalým kalichem. Otvírá se šesti chlopněmi a obsahuje četná 1 mm velká, okrouhle ledvinovitá semena hnědé barvy s vrásčitým povrchem.
Rostliny se rozmnožují rozrůstáním oddenků nebo semeny, často vytvářejí nevelké kolonie. Semena i vlastní rostliny slouží za potravu drobným ptákům a hlodavcům.[1][2][4][5][6][7][8]
Kolonie ptačince trávovitého
Běžná velikost
Květenství
Ptačinec trávovitý (Stellaria graminea) je vytrvalá, řídce trsnatá, nevysoká, planě rostoucí rostlina s drobnými, bílými květy. V české přírodě je původní druh, který se vyznačuje širokým ekologickým a biocenologickým rozsahem, je však bez ekonomického významu.
Die Gras-Sternmiere (Stellaria graminea), auch Grasmiere genannt, gehört zu der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Sie ähnelt der Großen Sternmiere, hat allerdings schmalere Blätter und ihre bis fast zum Grund gespaltenen Kronblätter sind kaum länger als die Kelchblätter.[1]
Die mehrjährige krautige Pflanze erreicht eine Wuchshöhe von etwa 10 bis 50, manchmal bis 80 Zentimeter und bildet einen lockeren Rasen. Der viereckige, verzweigte Stängel wirkt ziemlich schlaff. Die schmalen Laubblätter sind lineal-lanzettlich, am Grund etwas gewimpert, aber sonst kahl und von grasgrüner Farbe. Sie sind etwa vier Zentimeter lang und wachsen paarweise gegenständig, aufsitzend, erst aufsteigend aber bald abfallend am Stängel.
Der Blütenstand ist ausgebreitet und gabelästig. Die Äste sind oft knickbogig geformt. Die kleine Blüte hat selten einen Durchmesser von mehr als 12 Millimeter und besitzt drei Griffel. Die fünf dreinervigen Kelchblätter sind gewimpert und etwa 3 bis 5 mm lang. Die weißen Kronblätter sind fast bis zum Grunde zweispaltig und so lang wie oder etwas länger als die Kelchblätter. Blütezeit ist von Mai bis Juli.
Die grüne, längliche Kapselfrucht ist etwas länger als der Kelch. Sie öffnet sich oben fünfzackig und entlässt dort die rötlich braunen gerieften ein bis 1,2 Millimeter großen Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 26, 39 oder 52.[2]
Die Gras-Sternmiere wächst in mageren Bergwiesen und Magerweiden, an Wegen und in Äckern. Auch in nährstoffarmen Feuchtwiesen und Mooren findet man sie. Sie bevorzugt mäßig frischen, mäßig nährstoffreichen, kalkarmen, neutral-mäßig saueren, humosen, vorwiegend sandigen Lehmboden. Sie ist ein Versauerungsanzeiger und eine Pionierpflanze. Sie kommt in Mitteleuropa vor allem in mageren Molinio-Arrhenatheretea-Gesellschaften oder etwas eutrophierten Nardetalia- und in Gebirgsäcker-Unkraut-Gesellschaften vor.[2]
Stellaria graminea kommt in den gemäßigten Breiten Europas und West- und Mittel-Asiens bis in Höhen von etwa 1.200 Meter über NN. vor. In den Allgäuer Alpen steigt sie im Tiroler Teil am Südfuß der Sefenspitze bis zu 1900 m Meereshöhe auf.[3]
Nach Nordamerika wurde sie durch Europäer eingeschleppt. In ganz Deutschland, insbesondere in den kalkarmen Gebieten. kommt sie häufig vor. In Österreich und der Schweiz ist die Art verbreitet und häufig zu finden.
Die Art kommt fast ausschließlich in größeren, aber selten bestandsbildenden, Gruppen vor. Ihre Befruchtung erfolgt durch Selbst- oder Insektenbestäubung, die Samen werden mit Hilfe des Windes weiter verbreitet. Die sommergrüne, mehrjährige Schaftpflanze treibt nach der Winterpause am Wurzelstock neu aus.
Der Stängel ist im Querschnitt vierkantig
Die Laubblätter sind am Grund bewimpert
Blüte
Blüte
Stempel und Staubbeutel
Die Kelchblätter sind am Rand bewimpert
Blütenstand
Illustration von Johann Georg Sturm
Illustration aus Flora des Nordens
Die Gras-Sternmiere (Stellaria graminea), auch Grasmiere genannt, gehört zu der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae). Sie ähnelt der Großen Sternmiere, hat allerdings schmalere Blätter und ihre bis fast zum Grund gespaltenen Kronblätter sind kaum länger als die Kelchblätter.
Stellaria graminea is a species of flowering plant in the family Caryophyllaceae known by the common names common starwort,[1] grass-leaved stitchwort,[1] lesser stitchwort[2] and grass-like starwort.[3]
It is a rhizomatous perennial herb producing branching stems which are prostrate, sprawling, trailing, or erect, and reach up to about 90 centimeters long. The stems are four-angled, weak, and hairless. It is lined with pairs of linear or lance-shaped leaves, each 1–4 centimetres (0.4–1.6 in) long. The leaves are smooth-edged and hairless except for some hairs lining the bases. The inflorescence bears several flowers, each on a short pedicel. The flower has five pointed green sepals each a few millimeters long which are usually lined with hairs. There are five white petals, each so deeply lobed it appears to be two. The seeds are reddish brown in colour and are 1 millimetre (0.04 in) in diameter.[1] It bears 10 stamens.[4]
It is native to Eurasia but it is widespread around other parts of the temperate world as an introduced species and a common weed.[5]
It grows in many types of habitat, including lawns and roadsides.
Stellaria graminea is a species of flowering plant in the family Caryophyllaceae known by the common names common starwort, grass-leaved stitchwort, lesser stitchwort and grass-like starwort.
La estelaria (Stellaria graminea) es una planta herbácea de la familia de las cariofiláceas.
Hierba vivaz a través de rizomas delgados, glabra. Tallos cuadrangulares, tendidos o ascendentes, ramificados de 10-40 (-50) cm de longitud. Hojas sésiles. opuestas, lineares u oblongo-lanceoladas, de (8-) 10-20 (-30) mm de longitud. Flores dispuestas en cimas paucifloras; 5 sépalos ovado-lanceolados, de 6-9 mm de longitud; 5 pétalos blancos, raramente ausentes, iguales o algo más largos que los sépalos, profundamente bipartidos; 10 estambres; 3 estilos. Fruto en cápsula oblonga. Florece en primavera y a lo largo del verano.[1]
Planta frecuente en los manantiales. En brezales y márgenes de bosques[2]
Toda Europa. En España en la Sierra de Gredos en altitudes medias hasta 1900 m. En los manantiales y arroyos de los pisos superiores habita su congénere Stellaria alsinae.
Stellaria graminea fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 422. 1753.[3]
Número de cromosomas de Stellaria graminea (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=26[4]
Stellaria: nombre genérico que deriva del stella para la "estrella", debido a la forma de estrella de las flores o alguna otra característica.[5]
graminea: epíteto latino que significa "como hierba".[6]
La estelaria (Stellaria graminea) es una planta herbácea de la familia de las cariofiláceas.
Oras-tähthein (Stellaria graminea) on taimeliik nelgiliste sugukonnast tähtheina perekonnast.
Kasvab niitudel, põllupeenardel, jäätmaadel. Enne õitsemist on üsna märkamatu. Kroonlehti on viis, kuid on peaaegu südamikuni lõhestunud.
On mitmeaastane ja levib võsundiliste risoomide abil.[1]
Oras-tähthein (Stellaria graminea) on taimeliik nelgiliste sugukonnast tähtheina perekonnast.
Kasvab niitudel, põllupeenardel, jäätmaadel. Enne õitsemist on üsna märkamatu. Kroonlehti on viis, kuid on peaaegu südamikuni lõhestunud.
On mitmeaastane ja levib võsundiliste risoomide abil.
Heinätähtimö (Stellaria graminea) on hento, kohokkikasveihin kuuluva ruohokasvi, jonka tähtimäiset kukat ovat valkeat.
Monivuotinen, koheneva- tai rentokasvuinen heinätähtimö kasvaa 20–70 cm pitkäksi. Vaihtelevasti haarova varsi on sileä tai se on tyvestä korkeista, kartiomaisista nystermistä karhea. Lehdet ovat tasasoukkia tai suikeita, ruodittomia ja väriltään ruohonvihreitä tai heikosti sinivihreitä. Tavallisesti lehdet ovat tyvestä ripsilaitaisia. Kukinto on kaksihaarainen, tavallisesti runsaskukkainen harsu viuhko. Toisinaan kukinto on muuntunut yksikukkaiseksi. Kukinnon tukilehdet ovat kalvomaisia ja tavallisesti ainakin tyvestä karvalaitaisia. Kukan verhiö ja teriö ovat viisilehtisiä. Verholehdet ovat selväsuonisia ja laidoilta karvaisia. Valkoiset, lähes tyveen saakka kaksiliuskaiset terälehdet ovat 3,5–6 mm pitkiä, tavallisesti verhiön pituisia tai sitä pitempiä. Heteiden ponnet ovat 0,5–0,7 mm pitkiä, emiö on kolmilehtinen. Suomessa heinätähtimö kukkii kesä-elokuussa. Hedelmä on kuusiliuskaisesti aukeava kota. Siemenet ovat kooltaan 0,6–1,4 mm.[2]
Heinätähtimö on paljon hennompi kuin yleinen sukulaislajinsa pihatähtimö (S. media) eli vesiheinä, ja sen kukat ovat pienemmät kuin kevättähtimöllä (S. holostea). Eniten Suomessa tavattavissa tähtimölajeista se muistuttaa kuitenkin luhtatähtimöä (S. palustris) ja hyvin harvinaista idäntähtimöä (S. hebecalyx).[2]
Toisinaan heinätähtimö risteytyy suomentähtimön (S. fennica) kanssa.[3]
Heinätähtimöä esiintyy Euroopassa Pohjois-Espanjasta ja Britteinsaarilta läpi mantereen Venäjälle saakka. Myös Islannissa kasvaa paikoin heinätähtimöitä. Laji puuttuu Euroopasta ainoastaan Pyreneiden niemimaan keski- ja eteläosista, Keski- ja Etelä-Italiasta ja Venäjän pohjoisimmista osista. Levinneisyysalue jatkuu Aasian puolella yhtenäisenä Keski-Siperiaan ja Keski-Aasiaan asti. Itä-Siperiassa ja Itä-Aasiassa lajia tavataan satunnaisesti. Pohjois-Amerikkaan, erityisesti mantereen koillis- ja itäosaan, se on levinnyt ihmisen mukana.[4]
Suomessa heinätähtimö on alkuperäislaji, jota tavataan koko maassa. Laji on hyvin yleinen Etelä-Lappia myöten. Pohjoisempaan päin laji harvinaistuu, mutta puuttuu vain korkeimmilta tunturialueilta pohjoisimmasta Lapista.[3][5]
Heinätähtimö kasvaa niityillä, pientareilla, metsänreunoilla, kalliopengermillä, hakamailla, viljelymailla, tienvarsilla ja rannoilla.[3] Toisinaan laji muodostaa laajoja ja tiheitä kasvustoja.[6]
Heinätähtimö (Stellaria graminea) on hento, kohokkikasveihin kuuluva ruohokasvi, jonka tähtimäiset kukat ovat valkeat.
Stellaria graminea
La Stellaire graminée ou Stellaire à feuilles de graminée (Stellaria graminea) est une plante herbacée de la famille des Caryophyllacées.
C'est une plante moyenne à feuilles opposées, effilées. La tige grêle et cylindrique est d'abord étalée (la multiplication végétative se réalisant au niveau des nœuds qui s'enracinent) puis dressée. Si on pince la tige et qu'on tire, on découvre, comme chez la Stellaire intermédiaire, un axe très élastique à l'intérieur.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Stellaria graminea
La Stellaire graminée ou Stellaire à feuilles de graminée (Stellaria graminea) est une plante herbacée de la famille des Caryophyllacées.
Łučny hwězdnik (Stellaria graminea) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Łučny hwězdnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 10 hač do 50 cm. Rostlina je trawuzelena.
Štyrihranite stołpiki su klunkate.
Łopjena su linealne-lancetojte, nahe a docpěwaja dołhosć wot 2 hač do 4 cm. Hornje łopjena njesu kóžku.
Kćěje wot meje hač do julija. Kćenja docpěwaja wulkosć wot 10 hač do 12 mm abo 5 hač do 6 mm. Běłe krónowe łopješka su nimale hač do spódka dwustołpowe a z 3-5 mm něhdźe tak dołhe kaž třinerwne keluškowe łopješka abo tróšku dlěše.
Eksistujetej wulkokćenjowe a małokćenjowe warianće, při čimž wulke kćenja su dwusplažne a małke kćenja su žónske.
Rostlina so wot muchow a brukow wopytuje, ale móže so sam wopróšeć.
Płodowa kapsla njese tři zapadaki.
Rosće na płonych łuhojtych trawnikach, na suchich hórskich trawnikach, na suchich pastwach, na rolach a na pućowych kromach. Preferuje kisałe respektiwnje małowapnite pódy.
Rostlina je w Europje rozšěrjena.
Łučny hwězdnik. W: FloraWeb.de. (němsce)
Łučny hwězdnik (Stellaria graminea) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Grasmuur (Stellaria graminea) is een kruidachtige, vaste plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 10-90 cm hoog en heeft dunne wortelstokken (rizomen). De plant heeft een slappe, opstijgende of liggende, meestal vertakte, vierkantige stengel. De grasgoene stengels en vliezig gerande of de bovenste vliezige schutbladen zijn alleen aan de voet gewimperd. De grasgroene, zittende bladeren zijn lijn- tot lancetvormig.
Grasmuur bloeit van mei tot juli met witte, driestijlige bloemen. De vijf kroonbladen zijn tot aan de voet tweedelig, waardoor het lijkt of er tien kroonbladen zijn. Ze zijn iets korter of iets langer dan de gewimperde, 3-6 mm lange kelkbladen. De takken van de schroefvormige bloeiwijze zijn vaak rond.
De vrucht is een eenhokkige doosvrucht en de roodbruine zaden zijn 1-1,2 mm lang.
De plant komt voor op matig voedselrijke grond in graslanden, vergraste heide en bermen en langs bos- en akkerranden.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Stellaria graminea op Wikimedia Commons. Grasmuur (Stellaria graminea) is een kruidachtige, vaste plant uit de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant komt van nature voor in Eurazië.
De plant wordt 10-90 cm hoog en heeft dunne wortelstokken (rizomen). De plant heeft een slappe, opstijgende of liggende, meestal vertakte, vierkantige stengel. De grasgoene stengels en vliezig gerande of de bovenste vliezige schutbladen zijn alleen aan de voet gewimperd. De grasgroene, zittende bladeren zijn lijn- tot lancetvormig.
Grasmuur bloeit van mei tot juli met witte, driestijlige bloemen. De vijf kroonbladen zijn tot aan de voet tweedelig, waardoor het lijkt of er tien kroonbladen zijn. Ze zijn iets korter of iets langer dan de gewimperde, 3-6 mm lange kelkbladen. De takken van de schroefvormige bloeiwijze zijn vaak rond.
De vrucht is een eenhokkige doosvrucht en de roodbruine zaden zijn 1-1,2 mm lang.
De plant komt voor op matig voedselrijke grond in graslanden, vergraste heide en bermen en langs bos- en akkerranden.
Grasstjerneblom (Stellaria graminea) er ei urt i nellikfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia.
Grasstjerneblom er ei grasgrøn plante som vert 20-30 cm høg, med jamn og slett stengel. Blada er smale, breiast nedanfor midten, ofte med einskilde hår i kanten. Kronblada er sjeldan lengre enn begerblada, men tokjønna blomstrar har lengre kronblad. Frøa er raudbrune og 1 mm lange.
Grasstjerneblom blømer kring juni i grasbakkar, ved gjerder og i skogkantar. Han er vanleg over heile landet opp til skoggrensa. Han kan danne hybridar med to andre stjerneblomartar.
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Grasstjerneblom Grasstjerneblom (Stellaria graminea) er ei urt i nellikfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia.
Grasstjerneblom er ei grasgrøn plante som vert 20-30 cm høg, med jamn og slett stengel. Blada er smale, breiast nedanfor midten, ofte med einskilde hår i kanten. Kronblada er sjeldan lengre enn begerblada, men tokjønna blomstrar har lengre kronblad. Frøa er raudbrune og 1 mm lange.
Grasstjerneblom blømer kring juni i grasbakkar, ved gjerder og i skogkantar. Han er vanleg over heile landet opp til skoggrensa. Han kan danne hybridar med to andre stjerneblomartar.
Gresstjerneblom (Stellaria graminea), er en av 13 arter i stjerneblomslekten (Stellaria), som tilhører nellikfamilien. Den vokser i skog, beitemark og eng eller på næringsfattig grunn opp til 1.050 moh. Den er opprinnelig i Eurasia, og er innført i Nord-Amerika.
Planten har relativt smale lansett- til hjerteformede blader, og tynn stengel. Det er ørsmå, spisse øreblad ved hvert stilkdele, og planten har nesten bare blader på den nedre halvdelen.
Kronbladene og begerbladene er omtrent like lange. Blomstene har fem spaltede, hvite kronblader som kan se ut som ti smale kronblad. Det sitter gjerne flere (2-4) enslige blomster på hver stilk – en blomst på hver forgrening.
Gresstjerneblom vokser på tørr, kalkholdig eller humusrik jord, på enger, langs plener, veikanter, kulturmark, beiter, skogbryn, berg og elvebredder. I Norden finnes den i hele området unntatt sørlige Finnmarksvidda og det indre av Island. Ellers har den nesten total utbredelse i de nordiske landene, opp til høyfjellet ved 1.050 moh.
Flere av artene i stjerneblomslekten, smelleslekten og storarveslekten kan være vanskelige å skille fra hverandre. nedenfor gjengis de viktigste trekk for å gjenkjenne og skille de vanligste artene fra hverandre.
Gresstjerneblom (Stellaria graminea), er en av 13 arter i stjerneblomslekten (Stellaria), som tilhører nellikfamilien. Den vokser i skog, beitemark og eng eller på næringsfattig grunn opp til 1.050 moh. Den er opprinnelig i Eurasia, og er innført i Nord-Amerika.
Planten har relativt smale lansett- til hjerteformede blader, og tynn stengel. Det er ørsmå, spisse øreblad ved hvert stilkdele, og planten har nesten bare blader på den nedre halvdelen.
Kronbladene og begerbladene er omtrent like lange. Blomstene har fem spaltede, hvite kronblader som kan se ut som ti smale kronblad. Det sitter gjerne flere (2-4) enslige blomster på hver stilk – en blomst på hver forgrening.
Gwiazdnica trawiasta (Stellaria graminea L.) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Występuje w Eurazji, zawleczona została do Ameryki Północnej. W Polsce jest rośliną pospolitą na całym niżu i w niższych położeniach górskich. Nazwy ludowe: gwiazdownica, muszec trawiasty.
W naszej florze znane są cztery odmiany[2]:
Tworzy mieszańce z gwiazdnicą błotną (Stellaria x decipens Haussknecht) oraz z gwiazdnicą bagienną (Stellaria x adulterina Focke).
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od maja do sierpnia, rzadziej do września. Występuje na łąkach, przydrożach, miedzach, skrajach pól, brzegach lasów. Szczególnie częsta na średnio żyznych łąkach o różnym stopniu uwilgotnienia i różnych glebach. Pospolita na łąkach śmiałkowych i pastwiskach z mietlicami i bliźniczką.
Gwiazdnica trawiasta (Stellaria graminea L.) – gatunek rośliny należący do rodziny goździkowatych (Caryophyllaceae). Występuje w Eurazji, zawleczona została do Ameryki Północnej. W Polsce jest rośliną pospolitą na całym niżu i w niższych położeniach górskich. Nazwy ludowe: gwiazdownica, muszec trawiasty.
Stellaria graminea é uma planta perene herbácea da família dos cravos. Pertence a um grupo designado popularmente de morugem.
A sua flor tem um diâmetro de 5 a 12 mm. As suas pétalas bifurcam-se ligeiramente a meio do seu comprimento, medindo tanto ou mais que as sépalas (mas não mais que o dobro destas). Tem cinco sépalas. Cada flor tem dez estames, nem sempre totalmente desenvolvidos e três carpelos (por vezes, quatro). As anteras são acastanhadas e ligeiramente elipsoidais. O pedúnculo, também de aspecto frágil, mede entre 0,5 a 2,5 cm ou até 3,8 cm depois de formado o fruto. As folhas são estreitas, lanceoladas/lineares (o que ajuda a distinguí-la das outras espécies similares), opostas e sem pecíolo.
Apresenta vários caules caules erguidos, glabros ou com duas fiadas de pêlos e ligeiramente erectos, quadrangulares. Com aspecto frágil e quebradiços, costumam medir entre 10 a 30 cm de altura.
É frequente em campos com erva rasteira, sem necessidade de muita humidade. Espontânea na Europa e na Ásia.
Stellaria graminea é uma planta perene herbácea da família dos cravos. Pertence a um grupo designado popularmente de morugem.
Rocoțeaua (Stellaria graminea) este o specie de plante din familia Caryophyllaceae, nativă Eurasiei și introdusă în America de Nord.
Grässtjärnblomma (Stellaria graminea) är en ört i släktet stjärnblommor. Den har ett spensligt, grenigt växtsätt och blir 10–50 centimeter hög med små, vita blommor.
Grässtjärnblomma är en mycket allmän ängsmarksväxt i nästan hela Europa. På Island är den dock sällsynt och arten saknas helt på Färöarna. Dess utbredning går i övrigt österut till Kaukasus och Sibirien. Som införd förekommer den i Nordamerika och på Nya Zeeland. I Sverige är den vanlig i bland annat gräsmattor.
Grässtjärnblommans artepitet, graminea, syftar på utseendet på örtens blad, jämför latinets gramen, som har betydelsen gräs. Äldre namn på grässtjärnblomma är bland annat Lilla hvit Stjernegräs (1694) och ängsstjernarf (1905).
Wikimedia Commons har media som rör Grässtjärnblomma.
Grässtjärnblomma (Stellaria graminea) är en ört i släktet stjärnblommor. Den har ett spensligt, grenigt växtsätt och blir 10–50 centimeter hög med små, vita blommor.
Блощишник, вех кінський, пісочник, п'яна трава, п'яне сіно, саморідне зілля .
Кореневищний багаторічник.
Кореневище тонке, зелене. Стебла 15—50 см заввишки, гіллясті, припідняті, 4-гранні, голі. Листя ланцетні або лінійні, вузькі, гострі, до 4 см завдовжки і 4 мм шириною, при основі з віями по краю. Суцвіття розлоге, багатоквіткове, приквітки плівчасті, по краю війчасті. Чашолистки ланцетоподібні, голі, з 3 жилками. Пелюстки рівні чашечці або дещо коротші її, глибоко двороздільні. Коробочка довгаста, довше чашечки. Насіння численні, червонувато-коричневі, округло-ниркоподібні, зморшкуваті. Цвіте з травня по серпень.
Вся Європа, Монголія, Китай, Афганістан, майже весь Сибір за винятком Арктики, Середня Азія, Північний Кавказ, Далекий Схід.
Росте в лісах, особливо розріджених, чагарниках, на лугах, по берегах річок. Віддає перевагу досить зволоженому ґрунту.
Бур'ян. Засмічує в основному зернові культури і багаторічні кормові трави, а також посіви просапних культур.
Зустрічається в городах, уздовж доріг, на парових полях, покладах, по краях полів, біля житла. Захисні заходи: пожнивне лущення, глибока зяблева оранка, культивація, хімічна прополка.
Не вивчений. Рослина отруйна.
У народній медицині настій надземної частини використовували як болезаспокійливе, при фурункулах, як протикашльове. Внутрішнє вживання зірочника злаковидного вимагає великої обережності через його токсичність. При наявності в кормі домішок цієї рослини нерідкі випадки отруєння сільськогосподарських тварин (коней, великої рогатої худоби, свиней). Після висушування отруйність його не зменшується.
Stellaria graminea là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Stellaria graminea là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Stellaria graminea L.
Звездча́тка зла́ковая, или Звездчатка злакови́дная, или пьяная трава (лат. Stellāria gramīnea) — вид растений рода Звездчатка (Stellaria) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Многолетнее травянистое растение.
Стебель четырёхгранный, голый, стелющийся, ветвистый, высотой от 10 до 45 см. Листья линейно-ланцетные или ланцетные, сидячие, по краю реснитчатые, длиной до 4 см, шириной около 4 мм, расположены супротивно. Листья и стебель могут иметь сизый оттенок.
Цветки белые, мелкие, в виде звёздочек, с двураздельными лепестками на длинных цветоножках. Цветёт с мая по сентябрь.
Плод — продолговатая коробочка. Плодоносит с июня по октябрь.
Распространена в Европе, европейской части России, Предкавказье, Сибири. Обычное растение средней полосы России.
Растёт на лугах, пустырях, в разнотравных степях, в светлых лесах, на полянах, опушках, вырубках, по берегам водоёмов, обочинам дорог, окраинам полей, залежам.
Звездчатка травяная, Звездчатка злачная, Конский вех (по аналогии с названием растения Вех ядовитый, известный также как цикута), Мыльная трава, Пьяная трава (собирательное народное название разных растений, содержащих нейротоксины).[2]
Звездча́тка зла́ковая, или Звездчатка злакови́дная, или пьяная трава (лат. Stellāria gramīnea) — вид растений рода Звездчатка (Stellaria) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
禾叶繁缕（学名：Stellaria graminea）是石竹科繁缕属的植物。分布于美洲、喜马拉雅山区诸国、欧洲、阿富汗、印度、俄罗斯以及中国大陆的湖北、山西、云南、西藏、青海、山东、四川、北京、甘肃、新疆、河北、陕西等地，生长于海拔1,400米至4,150米的地区，多生在山坡草地、林下或石隙中，目前尚未由人工引种栽培。
草状繁缕（秦岭植物志）、白花蛇舌草、岩箭頭草、草葉天逢草、草葉天篷草 、阿木海-阿吉干納[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
