Salvia verticillata L.

Salvia verticillata ye una planta yerbácea perteneciente a la familia de les lamiacees.

Ilustración

Detalle de la flor

Descripción

Ye una yerba qu'algama un tamañu de 30-80 cm, perenne. Tarmos erectos o ascendentes, simples o ramificaos, con pelos tectores de 0,2-1,5 mm y glándules esferoidales sésiles. Fueyes simples, les inferiores xeneralmente estremaes, con 1-2 folíolos na base, con pelos tectores de 0,2-1(1,5) mm y glándules esferoidales sésiles, con llimbu de 5,2-9 × 4-7,6 cm, anchamente ováu o ováu-cordiforme, irregularmente crenado-dentáu, obtusu o subagudo, con fexe verde y viesu verde más pálidu, cordáu o arrondáu na base; pecíolu0,5-6 cm, xeneralmente más curtiu que'l llimbu; fueyes cimeres progresivamente menores. Inflorescencia de 15-26 cm, simple o ramificada, con verticilastros de (8)20-30 flores. Bráctees 5-10 × 2-7 mm, ovaes, verdes o tiñíes de color púrpura violeta, con pelos tectores de 0,3-1,3 mm y glándules esferoidales sésiles, caedizas. Flores con pedicelos de 2-10 mm, non estruyíos, ± deflexos. Mota 5-7 mm, bilabiáu, tubular o tubular-campanuláu, verde o tiñíu de color púrpura violeta, con pelos glandulíferos de 0,1- 1,5 mm y glándules esferoidales sésiles; llabiu cimeru ± planu o cóncavu y bisulcáu na fructificación, tridentáu, con dientes triangulares de c. 1 mm, subiguales o col central daqué más corto que los llaterales; llabiu inferior bidentáu, con dientes de 2-3 mm, triangulares, non espinescentes. Corola 8-15 mm, color azul violeta; tubu de 5-8,5 mm, ± rectu, con un aniellu de pelos nel so interior; llabiu cimeru ± rectu, non estruyíu lateralmente. Estambres con conectivu más llargu que'l filamentu, non articuláu col filamentu, cola caña cimera más llarga que la inferior; teca inferior estéril. Núcules 1,5-2,3 × 1,2-1,7 mm, subglobosas o obovoides, color castañu o castañal clara. Tien un númberu de cromosomes de 2n = 16*.^[1]

Distribución y hábitat

Atopar n'en yerbazales subnitrófilos y ribazos; a una altitú de 120-1480 metros nel C y Y d'Europa y W d'Asia; naturalizada nel W d'Europa y en Norteamérica. N y NE d'España.

Taxonomía

Salvia verticillata describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 26. 1753.^[2]

Etimoloxía

Salvia: nome llatín de la "salvia", que procede del llatín salvus, que significa "salú" o salveo, que significa a "curar", aludiendo a les virtúes melecinales de les plantes d'esti xéneru.

verticillata: epítetu llatín que significa "verticiladas".^[3]

Sinonimia

• Covola verticillata (L.) Medik.
• Hemisphace verticillata (L.) Opiz
• Horminum verticillatum (L.) Mill.
• Sphacopsis verticillata (L.) Briq. ^[4][5]

subsp. amasiaca (Freyn & Bornm.) Bornm.

• Salvia amasiaca Freyn & Bornm.
• Salvia paalii Pénzes

subsp. verticillata

• Salvia lampsanifolia Vahl ex Steud.
• Salvia mollis Donn
• Salvia peloponnesiaca Boiss. & Heldr.
• Salvia regeliana Trautv.
• Salvia uberrima Rech.f.
• Salvia verticillata f. natronata Simonk.

Ver tamién

• Terminoloxía descriptiva de les plantes
• Cronoloxía de la botánica
• Hestoria de la Botánica
• Carauterístiques de les lamiacees

Referencies

Bibliografía

1. Fernald, M. 1950. Manual (ed. 8) i–lxiv, 1–1632. American Book Co., New York.
2. Gleason, H. A. 1968. The Sympetalous Dicotyledoneae. vol. 3. 596 pp. In H. A. Gleason Ill. Fl. N. O.S. (ed. 3). New York Botanical Garden, New York.
3. Gleason, H. A. & A. J. Cronquist. 1991. Man. Vasc. Pl. N.Y. O.S. (ed. 2) i–910. New York Botanical Garden, Bronx.
4. Scoggan, H. J. 1979. Dicotyledoneae (Loasaceae to Compositae). Part 4. 1117–1711 pp. In Fl. Canada. National Museums of Canada, Ottawa.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Salvia verticillata .

Salvia verticillata (lat. Salvia verticillata) - dalamazkimilər fəsiləsinin adaçayı cinsinə aid bitki növü.

İstinadlar

Planhigyn blodeuol dyfrol yw Clari troellennog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Salvia verticillata a'r enw Saesneg yw Whorled clary.^[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Troellennog, Blodrwyog, Dail Saeds, Gwerdonell.

Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Clari troellennog

Větve s květenstvími

Lichopřeslen s květy

Zobrazení rostliny

Šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) je vytrvalá, přibližně půl metru vysoká bylina kvetoucí v létě mnoha fialovými květy rozmístěnými v přeslenech na vrcholu lodyhy. Je jednou z více než deseti druhů šalvějí vyskytujících se v české přírodě. Lze ji nejčastěji spatřit na slunných místech s vysýchavou půdou. Je sice vydávána za původní druh, ale její původnost v české krajině je nejistá, pravděpodobně se jedná o dávno zdomácnělý archeofyt.^[1][2]

Rozšíření

Bylina je původním druhem, vyjma severských států, v celé Evropě, na severním Kavkaze a v jihozápadní Asii. V Evropě se ostrůvkovitě vyskytuje od Francie na západě až po Ural v evropském Rusku na východě, na severu je výskyt ohraničen Německem a na jihu Apeninským a Balkánským poloostrovem; druhotně se dostala na Britské ostrovy a do Pobaltí. V Asii se vyskytuje v Turecku, Íránu, Iráku, Kazachstánu a na Kavkaze. Byla zavlečena do Severní Ameriky na severovýchod Spojených států a také na Nový Zéland.

V České republice se nejčastěji vyskytuje v severovýchodních Čechách a na Moravě, relativně vzácná je Čechách západních a jižních. Hojnější je v termofytiku; v mezofytiku se objevuje roztroušeně jen v teplejších oblastech republiky. Na Moravě se vyskytuje častěji i ve vyšších a chladnějších místech. Její výskyt na nejvýše položeném stanovišti je evidován v nadmořské výšce okolo 800 m v Černé v Pošumaví v okrese Český Krumlov.^[3][2][4]

Ekologie

Běžně vyrůstá v polostepních, osluněných, teplomilných trávnících a na stanovištích ovlivněných lidskou činností, podél silničních komunikací a železničních tratí, v opuštěných lomech, na rumištích i neobdělávaných polích. Upřednostňuje živinami bohaté, hluboké, vysýchavé, spíše těžké a zásadité půdy. Občas se stává nechtěným objektem cizopasné zárazy bílé. Je hemikryptofyt rozkvétající na českém území od června do počátku srpna. Ploidie druhu je 2n = 16 nebo 32.^[1][2][5]

Popis

Vytrvalá rostlina s jednoduchou, nebo již od báze či až v horní části rozvětvenou tuhou lodyhou, vysokou 30 až 90 cm, která je obdobně jako celá rostlina hustě měkce chlupatá. Vyrůstá z tlustého rozvětveného kořene s někdy větvenou kořenovou hlavou. Lodyha, jenž roste z listové růžice za květu již suché, je porostlá čtyřmi až pěti páry křižmostojných, jednoduchých listů trojúhelníkovitě vejčitého tvaru. Čepel listů je na bázi srdčitá až střelovitá, po okraji nepravidelně zubatá, u řapíku má jeden až dva páry oddálených segmentů (ouška), bývá dlouhá 6 až 9 cm, široká 5 až 7 cm a má zpeřenou žilnatinu. U spodních listů je řapík dlouhý až 10 cm, směrem vzhůru se zmenšuje a horní listy jsou téměř přisedlé. Palisty nejsou vyvinuté. Druh je variabilní ve velikosti a tvaru listů, jejich segmentů a i množství chlupů.

Nad listy, z vrcholu lodyhy nebo jejích větví, vyrůstá v bohatých lichopřeslenech 20 až 30 květů vytvářející terminální lichoklas. Květy, vměstnané v paždích nepatrných, nazpět ohnutých listenů, jsou souměrně pětičetné, mají krátké stopky a po odkvětu se sklápějí dolů. Dvoupyský kalich je zelený až fialový, asi 6 mm dlouhý, horní pysk se dělí do tří cípů a spodní do dvou. Koruna je také dvoupyská, růžová až fialová, asi 12 mm dlouhá, horní pysk je rovný a spodní dvoulaločný, korunní trubka je přímá a dvakrát delší než kalich. V koruně jsou v předu dvě delší, plodné tyčinky a vzadu dvě zakrnělé patyčinky. Fertilní tyčinky ční z koruny společně s dvouramennou bliznou na nitkovité čnělce sehnuté na dolní pysk. Pod svrchním semeníkem srostlým ze dvou plodolistů ústí žlázy produkující nektar.

Protandrické květy (pyl uzrává dřív než vajíčka) jsou opylovány blanokřídlým hmyzem. Po opylení se z nich vyvinou hnědé vejčité tvrdky, velké 1,5 až 2 mm, dělící se na čtyři hladké kulovité plůdky.^[1][2][5][6]

Význam

Šalvěj přeslenitá je nektarodárnou rostlinou, její nektar má velký obsah cukrů. Včely její květy rády navštěvují a získaný med je bílý, hustý, jemně voní a jen pomalu krystalizuje. Někdy bývá zaměňována s jinými léčivými druhy šalvěje.^[2]

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c} SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Salvia verticillata, s. 706-707.
2. ↑ ^{a b c d e} MÖLLEROVÁ, Jana. BOTANY.cz: Šalvěj přeslenitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 21.11.2007 [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. (česky)
3. ↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Salvia verticillata, s. 706-707.
4. ↑ KAPLAN, Zdeněk; KOUTECKÝ, Petr; DANIHELKA, Jiří et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2018 [cit. 17.12.2018]. Roč. 90, s. 235-346. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
5. ↑ ^{a b} HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Šalvěj přeslenitá [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 01.05.2011 [cit. 2018-12-17]. Dostupné online. (česky)
6. ↑ BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Šalvia praslenatá [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2018-12-17]. S. 406. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu šalvěj přeslenitá ve Wikimedia Commons
• Taxon Salvia verticillata ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření salvie přeslenité v ČR

Der Quirlblütige Salbei (Salvia verticillata) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Salbei (Salvia) innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Sie stammt ursprünglich vom Mittelmeergebiet und ist in weiten Gebieten Europas ein eingebürgerter Neophyt^[1].

Beschreibung

Illustration aus Flora Batava, Volume 19, 1893.

Ausschnitt eines Blütenstandes mit übereinanderstehenden Scheinquirlen und den gestielten, zygomorphen Blüten mit Kelch und Krone, die vom Griffel, der in zwei Narbenästen endet, überragt wird.

Vegetative Merkmale

Der Quirlblütige Salbei wächst als sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 30 bis 60, selten bis 80 Zentimeter. Er bildet ein dünnes Rhizom. Die Pflanze ist fast geruchlos. Der kräftige, vierkantige Stängel ist meist von Grund an verzweigt, dicht abstehend borstig behaart, trüb-grün und drüsenlos.^[1]

Von den gegenständig am Stängel angeordneten Laubblättern sind die unteren gestielt und die anderen sitzend. Die 2 bis 8 cm langen Blattstiel besitzen zwei Öhrchen. Die unteren Laubblätter sind manchmal gefiedert können grün überwintern und vertrocknen bis zur Blütezeit.^[1] Bei den oberen Laubblättern sind die Blattspreiten einfach, breit-lanzettlich bis ei- oder spießförmig, netznervig, aber wenig runzelig,^[1] am Grunde meist herzförmig, unregelmäßig gezähnt und beiderseits zerstreut behaart.

Quirlblütiger Salbei (Salvia verticillata)

Generative Merkmale

Je 16 bis 24 Blüten stehen in vier bis zehn locker übereinander angeordneten Scheinquirlen. Die zwittrigen Blüten sind bei einer Länge von 1 bis 1,5 cm zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die lebhaft violette, selten weiße Blütenkrone ist 1 bis 1,5 Zentimeter lang. Ihre Oberlippe ist verschmälert und fast gerade.^[1]

Die Chromosomengrundzahl beträgt n = 8 (nach Tischler 1950).^[1]

Ökologie

Der Quirlblütige Salbei ist ein Hemikryptophyt. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.

Vorkommen

Der Quirlblütige Salbei ist eine ursprünglich ostmediterran verbreitete Art. In Europa kommt er west- und nordwärts und mittlerweile bis Frankreich, England und Skandinavien vor; dort ist er fast überall als eingebürgerter Neophyt. In Westasien kommt er bis zum Iran vor.^[2]

Der Quirlblütige Salbei braucht trockenen, kalkhaltigen, locker-sandigen Lehmböden. Er besiedelt Halbtrockenrasen, Dämme und Böschungen. Im Tiefland ist er selten und fehlt gebietsweise; in den Mittelgebirgen und Alpen mit kalkhaltigem Gestein und im Alpenvorland tritt er zerstreut auf. Er steigt vereinzelt bis in Höhenlagen von etwa 1700 Meter. In den Allgäuer Alpen steigt er im Tiroler Teil am Südhang des Heubergs bei Häselgehr bis zu 1600 m Meereshöhe auf.^[3] Er kommt in Mitteleuropa besonders in Gesellschaften der Ordnung Onopordetalia vor, aber auch in denen des Mesobromion-Verbands oder in wärmeliebenden Arrhenathereten. In Osteuropa ist er ein Charakterart des Verbands Cirsio-Brachypodion.^[4]

Systematik

Man kann folgende Unterarten unterscheiden^[2]:

• Salvia verticillata subsp. amasiaca (Freyn & Bornm.) Bornm.: Sie kommt von der Türkei bis zum nordwestlichen Iran vor.^[2]
• Salvia verticillata subsp. verticillata: Das Verbreitungsgebiet reicht von Mitteleuropa bis zum Iran.^[2]

Die Sorte 'Purple Rain'

Quellen

• Henning Haeupler, Thomas Muer: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Herausgegeben vom Bundesamt für Naturschutz (= Die Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Band 2). 2. korrigierte und erweiterte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2007, ISBN 978-3-8001-4990-2.
• Oskar Sebald, Siegmund Seybold, Georg Philippi, Arno Wörz (Hrsg.): Die Farn- und Blütenpflanzen Baden-Württembergs. Band 5: Spezieller Teil (Spermatophyta, Unterklasse Asteridae): Buddlejaceae bis Caprifoliaceae. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1996, ISBN 3-8001-3342-3.
• Dietmar Aichele, Heinz-Werner Schwegler: Die Blütenpflanzen Mitteleuropas. 2. Auflage. Band 4: Nachtschattengewächse bis Korbblütengewächse. Franckh-Kosmos, Stuttgart 2000, ISBN 3-440-08048-X.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b c d e f} Quirlblütiger Salbei. FloraWeb.de
2. ↑ ^{a b c d} Rafaël Govaerts (Hrsg.): Salvia verticillata. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 22. Februar 2016.
3. ↑ Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 2, IHW, Eching 2004, ISBN 3-930167-61-1, S. 419.
4. ↑ Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. Unter Mitarbeit von Angelika Schwabe und Theo Müller. 8., stark überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2001, ISBN 3-8001-3131-5, S. 810.

Weblinks

– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien

• Quirlblütiger Salbei. FloraWeb.de
• Quirlblütiger Salbei. In: BiolFlor, der Datenbank biologisch-ökologischer Merkmale der Flora von Deutschland.
• Salvia verticillata L. In: Info Flora, dem nationalen Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora. Abgerufen am 22. Februar 2016.
• Die Verbreitung auf der Nordhalbkugel
• Thomas Meyer: Salbei Datenblatt mit Bestimmungsschlüssel und Fotos bei Flora-de: Flora von Deutschland (alter Name der Webseite: Blumen in Schwaben)
• Bilder von Salvia verticillata

Salvia verticillata, the lilac sage^[1] or whorled clary, is a herbaceous perennial native to a wide area ranging from central Europe to western Asia, and naturalized in northern Europe and North America. It was first described by Carl Linnaeus in 1753.^[2]

Salvia verticillata has a leafy base of mid-green leaves covered with hairs, putting up leaf-covered stems that carry 3 feet (0.91 m) inflorescences. The tiny lavender flowers grow tightly packed in whorls, with tiny lime-green and purple calyces. The specific epithet verticillata refers to the whorls that grow in verticils. A cultivar introduced in the 1990s, 'Purple Rain', is much more showy and long-blooming, growing about 2 feet (0.61 m) tall.^[2]

References

Salvia verticillata es una planta herbácea perteneciente a la familia de las lamiáceas.

Ilustración

Detalle de la flor

Descripción

Es una hierba que alcanza un tamaño de 30-80 cm, perenne. Tallos erectos o ascendentes, simples o ramificados, con pelos tectores de 0,2-1,5 mm y glándulas esferoidales sésiles. Hojas simples, las inferiores generalmente divididas, con 1-2 folíolos en la base, con pelos tectores de 0,2-1(1,5) mm y glándulas esferoidales sésiles, con limbo de 5,2-9 × 4-7,6 cm, anchamente ovado u ovado-cordiforme, irregularmente crenado-dentado, obtuso o subagudo, con haz verde y envés verde más pálido, cordado o redondeado en la base; pecíolo 0,5-6 cm, generalmente más corto que el limbo; hojas superiores progresivamente menores. Inflorescencia de 15-26 cm, simple o ramificada, con verticilastros de (8)20-30 flores. Brácteas 5-10 × 2-7 mm, ovadas, verdes o teñidas de color púrpura violeta, con pelos tectores de 0,3-1,3 mm y glándulas esferoidales sésiles, caedizas. Flores con pedicelos de 2-10 mm, no comprimidos, ± deflexos. Cáliz 5-7 mm, bilabiado, tubular o tubular-campanulado, verde o teñido de color púrpura violeta, con pelos glandulíferos de 0,1- 1,5 mm y glándulas esferoidales sésiles; labio superior ± plano o cóncavo y bisulcado en la fructificación, tridentado, con dientes triangulares de c. 1 mm, subiguales o con el central algo más corto que los laterales; labio inferior bidentado, con dientes de 2-3 mm, triangulares, no espinescentes. Corola 8-15 mm, color azul violeta; tubo de 5-8,5 mm, ± recto, con un anillo de pelos en su interior; labio superior ± recto, no comprimido lateralmente. Estambres con conectivo más largo que el filamento, no articulado con el filamento, con la rama superior más larga que la inferior; teca inferior estéril. Núculas 1,5-2,3 × 1,2-1,7 mm, subglobosas u obovoides, color castaño o castaño claro. Tiene un número de cromosomas de 2n = 16*.^[1]​

Distribución y hábitat

Se encuentra en herbazales subnitrófilos y ribazos; a una altitud de 120-1480 metros en el C y E de Europa y W de Asia; naturalizada en el W de Europa y en Norteamérica. N y NE de España.

Taxonomía

Salvia verticillata fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 26. 1753.^[2]​

Etimología

Ver: Salvia

verticillata: epíteto latino que significa "verticiladas".^[3]​

Sinonimia

• Covola verticillata (L.) Medik.
• Hemisphace verticillata (L.) Opiz
• Horminum verticillatum (L.) Mill.
• Sphacopsis verticillata (L.) Briq.^[4]​^[5]​

subsp. amasiaca (Freyn & Bornm.) Bornm.

• Salvia amasiaca Freyn & Bornm.
• Salvia paalii Pénzes

subsp. verticillata

• Salvia lampsanifolia Vahl ex Steud.
• Salvia mollis Donn
• Salvia peloponnesiaca Boiss. & Heldr.
• Salvia regeliana Trautv.
• Salvia uberrima Rech.f.
• Salvia verticillata f. natronata Simonk.

Referencias

Salvia verticillata, la Sauge verticillée, est une espèce de plantes herbacées vivaces de la famille des Lamiacées.

Liste des sous-espèces et formes

Selon Tropicos (27 mars 2015)^[2] (attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :

• sous-espèce Salvia verticillata subsp. amasiaca (Freyn & Bornm.) Bornm., Bull. Herb. Boissier, sér. 2 (1908)
• sous-espèce Salvia verticillata subsp. verticillata
• forme Salvia verticillata fo. natronata Simonk.

Notes et références

Pršljenasta kadulja (Pršljenasta žalfija, lat. Salvia verticillata) biljka je iz porodice Lamiaceae. Naraste do 80 cm visine. Cijela je biljka prekrivena dlačicama. Listovi su jednostavni, srcoliki pri osnovi, jajasti, dugi do 12 cm, nepravilno nazubljeni, zaobljenog vrha. Donji listovi su na peteljkama, gornji su sjedeći i sve manji. Cvate od lipnja do rujna. Cvjetovi su svijetloljubičaste, vrlo rijetko bijele boje, postavljeni u pršljenovima od 20 - 40 cvjetova. Raste na suhim, sunčanim i toplim livadama, napuštenim zemljištima, kraj puteva, od nizinskih područja do planinskog pojasa. Postoje i odlike koje se uzgajaju kao ukrasne biljke. Medonosna je biljka, a cvjetovi i listovi mogu se koristiti kao začin.^[1]

Na Kavkazu se jede kao začin za masno meso, u Zapadnoj Europi i Središnjoj Aziji se suho lišće koristi za aromatiziranje piva te kao začin za sir, juhe, meso, perad, hladne mesne salate.

U Rusiji se koristi i kao ljekovita biljka (za stomatitis, bronhitis, faringitis, ateroskelrozu).^[2]Nadalje izgleda da bi je se moglo koristiti i za liječenje dijabetesa.^[3]

Dodatna literatura

• Clebsch, Betsy; Barner, Carol D. (2003). The New Book of Salvias. Timber Press. ISBN 978-0-88192-560-9.

Izvori

Molimo pročitajte kojih se temeljnih pravila kod branja i pripravljanja manje poznatih biljaka treba pridržavati i upozorenje o korištenju Wikipedije na vlastitu odgovornost.
Ne berite i ne konzumirajte samoniklo bilje bez savjeta stručnjaka i ne provodite liječenje bez konzultiranja liječnika!

Mutličkata želbija (Salvia verticillata) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae).

Wopis

Mutličkata želbija je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač 60 cm. Rostlina je kosmata.

Stołpiki su zrunane a zwjetša rozhałuzowane.

Łopjena

Łopjena su šěroko-wutrobojtez dwěmaj kónčkomaj hač třiróžkate, na křiž přećiwostejne a tróšku zmoršćene. Wone docpěwaja dołhosć wot 4 hač 12 cm a šěrokosć wot 3 hač 10 cm. Delnje łopjena su za čas kćěwa zwjetša zahinjene.

Kćenja

Kćěje wot junija hač septembra. Wioletne kćenja docpěwaja dołhosć wot 10 hač 15 mm a steja po wosmjoch hač po štyriadwacećoch čumpaće jedyn nad druhim we wjacorych mutličkach. Hornja hubka je nimale runa a prědku łžičkojta. Króna docpěwa dołhosć wot 10 hač 15 mm. Kosmaty keluch je wusko-zwónčkojty a docpěwa dołhosć wot 4 hač 7 mm. Próškowe łopješka su njepohibliwe.

Stejnišćo

Rosće na ćopłych połsuchich łukach, pućach, nasypach a skłoninach.

Rozšěrjenje

Pochadźa z wuchodneho dźěla regiona Srjedźneho morja.

Wužiwanje

Nóžki

1. ↑ Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 672.
2. ↑ W internetowym słowniku: Salbei

Žórła

• Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 314 (němsce)
• Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 242 (němsce)
• Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
• Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
• Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
• Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Salvia verticillata adalah spesies tumbuhan yang tergolong ke dalam famili Lamiaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Lamiales. Spesies Salvia verticillata sendiri merupakan bagian dari genus Salvia.^[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh L..

Referensi

La salvia spuria (nome scientifico Salvia verticillata L., 1753) è una piccola pianta perenne erbacea aromatica dai delicati fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.^[1]

Etimologia

Il nome generico (Salvia) deriva dal latino "salvus" ( = salvare, sicuro, bene, sano) un nome antico per questo gruppo di piante dalle presunte proprietà medicinali.^[2][3][4] L'epiteto specifico (verticillata) indica una infiorescenza disposta a verticilli sovrapposti.^[5][6]

Il nome scientifico della specie è stato definito da Linneo (1707 – 1778), conosciuto anche come Carl von Linné, biologo e scrittore svedese considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 1: 26. 1753"^[7] del 1753.^[8]

Descrizione

Il portamento

Le foglie

Infiorescenza

I fiori

L'altezza di queste piante varia da 3 a 8 dm. La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap), ossia in generale sono piante erbacee, a ciclo biologico perenne, con gemme svernanti al livello del suolo e protette dalla lettiera o dalla neve e sono dotate di un asse fiorale eretto e spesso privo di foglie.^{[4][9][10][11][12][13]}

Radici

Le radici sono secondarie da rizoma.

Fusto

• Fusto ipogeo: la parte sotterranea del fusto consiste in un rizoma scuro a portamento orizzontale.
• Fusto epigeo: la parte aerea del fusto è eretta e semplice o con rami brevi più o meno eretti. I fusti sono a sezione quadrangolare (a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici).

Foglie

Le foglie si dividono in "inferiori" e "superiori". Le foglie inferiori sono picciolate con apice ingrossato e due foglioline (segmenti) lanceolati, mentre la lamina è cuoriforme con margini grossolanamente dentati. Le foglie superiori sono più piccole e sono subsessili. Lunghezza del picciolo delle foglie inferiori: 2 – 5 cm. Dimensione dei due segmenti lanceolati: larghezza 4 – 8 mm; lunghezza 10 – 17 mm. Dimensione della lamina cuoriforme: larghezza 5 – 8 cm; lunghezza 8 – 12 cm.

Infiorescenza

Le infiorescenze sono dei spicastri cilindrici terminali o ascellari e sono formate da verticillastri sovrapposti e distanziati di 15 - 30 fiori peduncolati e più o meno nutanti. Dimensione del peduncolo: 3 – 5 mm.

Fiore

I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). Lunghezza dei fiori: 8 – 15 mm.

• Formula fiorale. Per la famiglia di queste piante viene indicata la seguente formula fiorale:

X, K (5), [C (2+3), A 2+2] G (2), supero, 4 nucule^[11]

• Calice: il calice è un tubo ispido (gamosepalo - i sepali sono 5 e sono concresciuti) e zigomorfo (le fauci terminano in modo bilabiato con dei denti spinulosi: tre nella parte superiore e due in quella inferiore). Il calice è percorso da alcune nervature longitudinali. Lunghezza del calice: 4 – 5 mm.
• Corolla: la corolla è un tubo terminante in modo bilabiato (corolla gamopetala formata da 5 petali con struttura 2/3 e zigomorfa). Il labbro superiore è simile ad un cappuccio allungato e ricurvo (è convesso verso l'alto e ristretto verso alla base); il labbro inferiore è formato da tre lobi (quello centrale è più grande di tutti ed è concavo). La gola interna è provvista di una anello di peli per evitare l'intrusione di insetti troppo piccoli e non graditi.^[4] Il colore è violaceo-bluastro. Lunghezza della corolla: 8 – 11 mm.
• Androceo: gli stami sono ridotti a due (il paio posteriore è vestigiale o assente), tutti fertili e con filamenti paralleli (non convergenti); sono inoltre inclusi (al massimo sporgono le antere) e sono avvicinati alla parte superiore della corolla. Il tessuto connettivo tra le teche in queste specie è molto sviluppato e le antere sono del tipo a bilanciere con un meccanismo adatto all'impollinazione incrociata ("meccanismo a leva"^[14]). I granuli pollinici sono del tipo tricolpato o esacolpato.
• Gineceo: l'ovario è supero (o semi-infero) formato da due carpelli saldati (ovario bicarpellare) ed è 4-loculare per la presenza di falsi setti divisori all'interno dei due carpelli. La placentazione è assile. Gli ovuli sono 4 (uno per ogni presunto loculo), hanno un tegumento e sono tenuinucellati (con la nocella, stadio primordiale dell'ovulo, ridotta a poche cellule).^[15]. Lo stilo inserito alla base dell'ovario (stilo ginobasico) è del tipo filiforme e più lungo degli stami (in genere sporge dalla corolla). Lo stigma è bifido. Il nettario è un disco (a 4 lobi) alla base e intorno all'ovario più sviluppato anteriormente e ricco di nettare.
• Fioritura: da giugno a settembre.

Frutti

Il frutto è un tetrachenio (composto da quattro nucule). La forma è più o meno ovoidale (o più o meno trigona). I semi, di colore marrone scuro, sono sprovvisti di endosperma e sono piccolissimi (in un grammo ne stanno oltre 200).^[4]

Riproduzione

• Impollinazione: l'impollinazione avviene tramite insetti tipo ditteri e imenotteri, raramente lepidotteri (impollinazione entomogama) oppure uccelli.^[16]
• Riproduzione: la fecondazione avviene fondamentalmente tramite l'impollinazione dei fiori (vedi sopra).
• Dispersione: i semi cadendo a terra (dopo essere stati trasportati per alcuni metri dal vento – disseminazione anemocora) sono successivamente dispersi soprattutto da insetti tipo formiche (disseminazione mirmecoria).

Distribuzione e habitat

Distribuzione della pianta
(Distribuzione regionale^[17] – Distribuzione alpina^[18])

• Geoelemento: il tipo corologico (area di origine) è Orofita Sud Europeo - Caucasico o anche Mediterraneo.
• Distribuzione: in Italia è una specie rara e si trova nel Settentrione. Nelle Alpi italiane è presente in quasi tutte le regioni. Fuori dall'Italia, sempre nelle Alpi, questa specie si trova in Francia, Svizzera, Austria e Slovenia. Sugli altri rilievi europei collegati alle Alpi si trova nella Foresta Nera, Vosgi, Massiccio del Giura, Massiccio Centrale, Pirenei, Monti Balcani e Carpazi.^[18]
• Habitat: l'habitat tipico sono i ruderi e le zone incolte; ma anche le praterie, i prati e i pascoli aridi dal piano collinare al piano montano. Il substrato preferito è calcareo con pH basico, alti valori nutrizionali del terreno che deve essere secco.^[18]
• Distribuzione altitudinale: sui rilievi queste piante si possono trovare fino a 1800 m s.l.m.; frequentano quindi i seguenti piani vegetazionali: collinare e montano e in parte quello subalpino (oltre a quello planiziale – a livello del mare).

Fitosociologia

Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:^[18]

• Formazione: delle comunità perenni nitrofile

• Classe: Artemisietea vulgaris

• Ordine: Onopordetalia acanthii

Tassonomia

La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie^[11], ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. La famiglia è suddivisa in 7 sottofamiglie: il genere Salvia è descritto nella tribù Mentheae (sottotribù Salviinae) appartenente alla sottofamiglia Nepetoideae.^[9][19] Nelle classificazioni più vecchie la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.

Il numero cromosomico di S. verticillata è: 2n = 16.^[20]

Filogenesi

Meccanismo a leva

Il genere Salvia è molto grande e comprende oltre 1000 specie distribuite in cinque centri di diversità tra l'America, l'Africa e l'Eurasia. Secondo gli ultimi studi filogenetici sulle regioni nucleari e cloroplastiche del DNA il genere Salvia non è monofiletico ed è suddiviso in 3 grandi cladi.^[14] La specie S. verticillata si trova nel sottoclade "A" del primo clade. Questo sottoclade è caratterizzato dall'aborto della teca posteriore ma non della relativa fusione del connettivo. Si crea così comunque il "meccanismo a leva" tipico della Salvia dove l'impollinatore è costretto ad attivare la leva per accedere al nettare facilitando in questo modo il trasferimento del polline sulla parte superiore del'insetto (o uccello) pronubo.^[21]

Sottospecie

Per questa specie sono riconosciute come valide due seguenti sottospecie:^[1]

• subsp. verticillata: è la stirpe principale in Italia; si trova anche nel resto dell'Europa (zone nordiche escluse) compresa la Transcaucasia e l'Anatolia.^[22]
• subsp. amasiaca (Freyn & Bornm.) Bornm., 1908 (basionimo Salvia amasiaca Freyn & Bornm.): si trova nella Transcaucasia e nella Anatolia.^[23]

Sinonimi

Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:^[1]

Altre notizie

La salvia verticillata in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:

• (DE) Quirl-Salbei
• (FR) Sauge verticillée
• (EN) Whorled Clary

Note

Bibliografia

Kranssalie (Salvia verticillata) is een overblijvende plant, die behoort tot de lipbloemenfamilie (Lamiaceae). De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeer zeldzaam en stabiel of toegenomen. De plant komt van nature voor in Europa, de Kaukasus, Noord-Iran en Irak. De cultivars Salvia verticillata 'Purple Rain', Salvia verticillata 'Alba' en Salvia verticillata 'Amasiaca' worden in siertuinen gebruikt.

De plant wordt 30-60 cm hoog en heeft gekarteld-gezaagde, driehoekige tot eironde bladeren met twee oortjes aan de lange steel. De bloemstengel heeft geen wortelrozet.

Kranssalie bloeit van juni tot september met diep lila of licht paarsblauwe bloemen. De bloemen zitten met vijftien tot dertig stuks in schijnkransen, die kleine, behaarde schutbladen hebben.

De vrucht is een vierdelige splitvrucht.

De plant komt voor in kalkgraslanden en kalkrijke duingraslanden.

Namen in andere talen

• Duits: Quirliger Salbei
• Engels: Whorled Clary Sage, Lilac Sage
• Frans: Sauge verticillée

Externe link

• Kranssalie (Salvia verticillata) op SoortenBank.nl (gebaseerd op de Heukels²³, dit is de laatste uitgave)

Pęd kwiatowy

Szałwia okręgowa (Salvia verticillata L.) – gatunek rośliny wieloletniej należący do rodziny jasnotowatych. Występuje w środkowej i południowej Europie oraz w zachodniej Azji i na Kaukazie^[2]. Dość pospolity na terenie Polski, w północnej części przeważnie jako gatunek zawleczony (kenofit, efemerofit)^[3].

Morfologia

Łodyga

Wzniesiona, prosta, o wysokości 30-60 cm (wraz z kwiatostanem). Jest odstająco owłosiona, górą zwykle rozgałęzia się.

Liście

Ulistnienie nakrzyżległe. Liście trójkątnie sercowate, o blaszce brzegiem nierówno karbowano-ząbkowanej. Dolne mają długie ogonki, górne są niemal siedzące. Są krótko owłosione.

Kwiaty

Wyrastają w okółkach po 15-30. Dzwonkowatojajowaty kielich jest dwuwargowy, dwubocznie symetryczny. Korona wyraźnie dwuwargowa, jasnoniebieskofioletowa, z pierścieniem włosków wewnątrz. Jej górna warga o przewężonej nasadzie jest ruchomo połączona z wargą dolną. W środku korony jeden słupek z szyjką osadzoną w nasadzie zalążni i 2 jednopylnikowe pręciki, przy czym jeden z nich jest krótszy i przekształcony w rozszerzony trzonek.

Owoc

Jajowata rozłupka o długości 1-9 mm.

Biologia i ekologia

Bylina, hemikryptofit. Roślina miododajna, owadopylna, wytwarzająca dużo nektaru. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Występuje na suchych zboczach, przydrożach, nasypach kolejowych, w zaroślach, czasami jako chwast w uprawach rolnych. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla O. Festucetalia valesiacae i wyróżniający dla zespołu roślinności Salvio-verticillatae-Artemisietum^[4].

Przypisy

Bibliografia

1. Jakub Mowszowicz: Flora jesienna. Przewodnik do oznaczania dziko rosnących jesiennych pospolitych roślin zielnych. Warszawa: WSiP, 1986. ISBN 83-02-00607-6.

Kranssalvia (Salvia verticillata) är en art i familjen kransblommiga växter.

Externa länkar

• Den virtuella floran
• Wikimedia Commons har media som rör Kranssalvia.
  Bilder & media

Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

• 1 Народні назви
• 2 Морфологія
• 3 Екологія
• 4 Поширення
• 5 Хімічний склад
• 6 Використання
• 7 Див. також
• 8 Література
• 9 Посилання
• 10 Примітки

1. ↑ Алексєєнко Ф. М.; Бабич І. А.; Дмитренко Л. І.; Мегедь О. Г.; Нестероводський В. А.; Савченко Я. М. (1966). У Кузьміна М. Ф.; Радько М. К. Виробнича енциклопедія бджільництва (українською). Київ «Урожай». с. 477.
2. ↑ М. Л. Рева, Н. Н. Рева Дикі їстівні рослини України / Київ, Наукова думка, 1976 — 168 с. — С.152

Salvia verticillata là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.^[1]

Hình ảnh

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Salvia verticillata tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Salvia verticillata tại Wikispecies

Bài viết về tông hoa môi Mentheae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.

• x
• t
• s

• 1 Распространение и экология
• 2 Ботаническое описание
• 3 Значение и применение
• 4 Классификация
  • 4.1 Таксономия
• 5 Примечания
• 6 Литература
• 7 Ссылки