الأسماء في صفحات التنقل
Echinopsis chamaecereus je jihoamerický drobný plazivý cereus tvořící trsy. Je známější pod starším názvem Chamaecereus silvestrii. Patří mezi nekaktusáři často pěstované kaktusy.
Druh původně patřil do velkorodu Cereus. Při velké revizi kaktusů v roce 1922 Britton & Rose pro něj ustanovili monotypický rod Chamaecereus. V současnosti je řazen do velkorodu Echinopsis. Protože zde již jeden druh se jménem silvestrii existoval, bylo použito nové druhové jméno chamaecereus. V zahraničí je znám též pod názvem Peanut Cactus, burákový kaktus.
Naleziště se nachází v horských oblastech Severní Argentiny, v provinciích Salta a Tucuman. Nově jsou hlášeny nálezy z přilehlých oblastí Bolívie. Zde roste v kamenitém, křovinami mírně krytém terénu až do výšek 4000 m n. m. Podnebí je tropické, kontinentální, vysokohorské. V létě je zde intenzivní ozáření, denní teploty nepřesahují 30 °C, noční klesají k bodu mrazu. I bohaté srážky po kamenitém terénu rychle odtekou. V zimě je zde zcela sucho, s teplotami hluboko pod bod mrazu. Rostliny v přírodě nejsou vzhledem tak jednotné, jako u nás dlouhým vegetativním množením vypěstované linie. V oblasti se vyskytují další vysokohorské kaktusy jako Rebutia, Lobivia, Echinopsis, Oreocereus, Trichocereus.
Chamaecerus tvoří přízemní trsy podlouhlých, mírně konických článků. Pokožka je světle zelená až bronzově zbarvená na plném slunci. Jednotlivé články jsou až 10 cm dlouhé, při průměru do 1,5 cm. Nesou 6 až 9 plochých žeber rozdělených do hrbolků. Plstnaté areoly nesou 10 až 15 kratičkých, přiléhavých, světlých, jemných trnů a někdy jeden silnější, odstávající, centrální. Poupata se objevují na svrchní části poléhavého stonku. Nesou šupiny a zpočátku jsou zahalena hustou vlnou. Květy jsou až 4 cm velké, trychtýřovité, šarlatově červené. Nitky jsou načervenalé, prašníky žluté, blizna víceklanná, žlutavá. Kořeny jsou jemné, svazčité.
Echinopsis chamaecereus byl často hybridizován s dalšími druhy lobivií a echinopsisů. Získané hybridy mohou mít shodný, drobný stonek s původním chamaecerusem, ale mnohdy se vyznačují mohutnějším stonkem, často se vzpřímeným, s věncem odnoží při bázi. Květy mají rozličné barvy od světle žluté až po fialovou. Takové rostliny s poupaty jsou poměrně často nabízeny v květinářstvích v supermarketech. Bývají označovány i názvem Chamaelobivia. Mnohdy se nabízí též bezchlorofylová, světle žlutá až oranžovožlutá forma. Je vždy roubovaná na zelenou podnož, obvykle trojboký Hylocereus, která poskytuje roubu, který nemůže asimilovat, výživu. Tyto bezchlorofylové formy jsou jen krátkověké.
Vytváření nových hybridů se věnoval také A. V Frič. Ke křížení používal i severoamerické echinocereusy. Při opylování kříženců navíc používal ozařování UV lampou, nebo radiem. Své hybridy nazýval Pragochamaecerus a Pragolobivia. Některé výpěstky byly chimérami, vytvářely dva rozličné typy květů po obou rodičích. Kříženci s Echinopsis grandiflorus (Helianthocereus) byly nazvány A. V. Fričem jako Chamaecereus grandiflorus.
Echinopsis chamaecereus je kaktus mimořádně odolný k pěstitelským chybám a snadno se množící odnožemi. Díky tomu se stal široce pěstovaným. Přes léto je vhodné umístění ve volné kultuře, na balkoně, v zahradě. Místo má být na slunci pro dobré kvetení. Zálivka má být bohatší (v rámci kaktusů) a doporučuje se přihnojování, zejména fosforem. Přezimování zcela suché, rostliny se mohou i hodně svraštit. Zavadlé rostliny jsou mrazuvzdorné, ale vhodnější je přezimovat při 5 až 10 °C. Chladné a suché přezimování je podmínkou pro bohatou násadou květů. Jako kaktus s jemnou pokožkou je často napadán sviluškami. Množí se snadno odnožemi, které mají být aspoň 1,5 cm velké.
Kresba z roku 1912.
Klidové stádium, mírně zavadlé stonky.
Růstové stadium s poupaty.
Fáze kvetení.
Detail stonku.
Bezchlorofylová žlutá forma na podnoži.
Žlutokvětý kultivar.
Crkal K.: Lovec kaktusů, Academia, Praha, 1983
Obrázky, zvuky či videa k tématu Echinopsis chamaecereus ve Wikimedia Commons
Echinopsis chamaecereus je jihoamerický drobný plazivý cereus tvořící trsy. Je známější pod starším názvem Chamaecereus silvestrii. Patří mezi nekaktusáři často pěstované kaktusy.
Chamaecereus silvestrii ist eine Kakteenart aus der Gattung Chamaecereus. Im Englischen wird sie wegen ihrer zahlreichen kleinen Seitensprosse als „Peanut Cactus“ bezeichnet. Die Deutsche Kakteen-Gesellschaft sowie die Gesellschaft Österreichischer Kakteenfreunde und die Schweizerische Kakteen-Gesellschaft wählten Echinopsis chamaecereus zum „Kaktus des Jahres 2018“.[1]
Chamaecereus silvestrii bildet durch zahlreiche Seitensprosse dichte Rasen von niederliegenden, fingerförmigen Trieben von hellgrüner Farbe, welche auf acht bis zehn Rippen zahlreiche Areolen mit 10 bis 15 weißen Dornen von 1 bis 1,5 mm Länge tragen. Bei starker Sonneneinstrahlung können sich die Triebe violett färben.
Die zwittrigen, trichterförmigen Blüten sind radiärsymmetrisch und haben einen Durchmesser von etwa vier Zentimetern. Die lebhaft zinnoberrot gefärbten Blütenhüllblätter sind zahlreich vorhanden. In jeder Blüte gibt es einen gelblichen Griffel und auch zahlreiche Staubblätter. Die Blüten erscheinen in Kultur zwischen Mai und Juli seitlich an den Trieben. Es entwickeln sich trübrote, 7 mm lange Früchte, die kleine, schwarze Samen enthalten.
Als Zierpflanze hat die gelbe Mutante Echinopsis chamaecereus f. lutea eine größere Bedeutung als die Wildart. Sie wird oft als "Bananenkaktus" verkauft. Ihr fehlt das zur Photosynthese notwendige grüne Chlorophyll, weshalb sie auf einen anderen Kaktus gepfropft werden muss, um überleben zu können. Die Pfropfunterlage übernimmt mit ihrer Photosynthese und ihren Wurzeln die Ernährung des Pfröpflings. Im Handel sind meist Propfungen mit einer Hylocereus-Art als Unterlage erhältlich.
Sie kommt in den Anden Nordwest-Argentiniens in der Provinz Tucumán vor. Diese Art ist auch unter den Synonymen Chamaecereus silvestrii und Lobivia silvestrii bekannt.
Diese Art wurde 1905 von Carlos Luis Spegazzini in Cactacearum Platensium Tentamen. zu Ehren von Philippo Silvestri (1873–1949) als Cereus silvestrii beschrieben.[2] 1922 ordneten Nathaniel Lord Britton und Joseph Nelson Rose sie im dritten Band ihres Werkes The Cactaceae der neuen monotypischen Gattung Chamaecereus als Chamaecereus silvestrii zu. Die Gattung Chamaecereus wurde von Gordon Douglas Rowley in die Gattung Lobivia eingegliedert, welche dann wiederum in der Gattung Echinopsis aufging. Da die Art Echinopsis silvestrii bereits existierte, wählten Heimo Friedrich und Wolfgang Glätzle den Namen Echinopsis chamaecereus.[3]
In der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN wird die Art als „Data Deficient (DD)“, d. h. mit keinen ausreichenden Daten geführt.[4]
Chamaecereus silvestrii ist eine Kakteenart aus der Gattung Chamaecereus. Im Englischen wird sie wegen ihrer zahlreichen kleinen Seitensprosse als „Peanut Cactus“ bezeichnet. Die Deutsche Kakteen-Gesellschaft sowie die Gesellschaft Österreichischer Kakteenfreunde und die Schweizerische Kakteen-Gesellschaft wählten Echinopsis chamaecereus zum „Kaktus des Jahres 2018“.
Echinopsis chamaecereus is a species of cactus from Argentina. Synonyms include Chamaecereus silvestrii and Lobivia silvestrii.[1] It has been called the "peanut cactus",[2] This plant should not be confused with Echinopsis silvestrii, another species with a very different appearance.
E. chamaecereus has long stems about 1 cm (0.4 in) across. Orange flowers up to 4 cm (1.6 in) wide appear in late spring. In cultivation, E. chamaecereus is hardy to temperatures as low as −7 °C (19 °F) if kept dry.[2]
E. chamaecereus was first collected and described in 1896 as Cereus silvestrii by Italian-Argentinian botanist Carlo Luigi Spegazzini in the mountains between the provinces of Tucuman and Salta, Argentina.[3] However, subsequent expeditions to the area failed to find the species Spegazzini had collected and it is unknown whether the species has gone extinct since the initial collection.[4]
This plant is a recipient of the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[5]
Talcott Greenhouse
Flowers
Echinopsis chamaecereus is a species of cactus from Argentina. Synonyms include Chamaecereus silvestrii and Lobivia silvestrii. It has been called the "peanut cactus", This plant should not be confused with Echinopsis silvestrii, another species with a very different appearance.
E. chamaecereus has long stems about 1 cm (0.4 in) across. Orange flowers up to 4 cm (1.6 in) wide appear in late spring. In cultivation, E. chamaecereus is hardy to temperatures as low as −7 °C (19 °F) if kept dry.
E. chamaecereus was first collected and described in 1896 as Cereus silvestrii by Italian-Argentinian botanist Carlo Luigi Spegazzini in the mountains between the provinces of Tucuman and Salta, Argentina. However, subsequent expeditions to the area failed to find the species Spegazzini had collected and it is unknown whether the species has gone extinct since the initial collection.
This plant is a recipient of the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.
Talcott Greenhouse
Flowers
Echinopsis chamaecereus es una especie de plantas en la familia Cactaceae. Es endémica de Tucumán en Argentina. Es una especie común que se ha extendido por todo el mundo.
Echinopsis chamaecereus forma numerosos brotes laterales de tallos en forma de dedos de color verde claro, con de ocho a diez costillas y areolas que tienen con 10 a 15 espinas blancas de 1 a 1,5 mm de longitud y que con la luz solar, se pueden colorear a morado. Las flores son hermafroditas, en forma de embudo con simetría radial y tienen un diámetro de aproximadamente cuatro centímetros. Las brácteas son numerosas con vivos colores bermellón. Las flores aparecen desde mayo hasta julio en un lado de los brotes. La fruta es de color rojo, de 7 mm de largo, conteniendo pequeñas y negras semillas.
Echinopsis chamaecereus fue descrita por H.Friedrich & Glaetzle y publicado en Bradleya; Yearbook of the British Cactus and Succulent Society 1: 96. 1983.[1]
Ver: Echinopsis
chamaecereus epíteto compuesto que significa "cereus del suelo".[2]
Echinopsis chamaecereus es una especie de plantas en la familia Cactaceae. Es endémica de Tucumán en Argentina. Es una especie común que se ha extendido por todo el mundo.
Echinopsis chamaecereus est une espèce du genre Echinopsis de la famille des Cactaceae. Elle est originaire d'Argentine occidentale, districts d'altitude de Tucuman et Salta [1].
Du grec chamai (=couché) et du latin Cereus (=cierge) en raison de son port couché.
Il présente des tiges de section circulaire d'1 cm de diamètre environ, de longueur variable, de l'ordre de 8 cm mais pouvant aller jusqu'à 15 cm. Elles sont couvertes d'épines de couleur claire, fines, souples, très courtes et semi-rigides.
Les fleurs sont rouge vif, rose ou orange de 4 cm de diamètre environ apparaissant au printemps [1].
Il existe des variétés albinos qui doivent être greffées.
Dans la nature, il forme de grands groupes, car les tiges se cassent facilement et s'enracinent [1].
La culture est facile avec les soins appliqués aux cactus en général : une terre bien drainée, du soleil, peu d'eau et pas du tout en hiver. Elle peut supporter une température de −7 °C si elle est totalement au sec.
Les tiges se détachent facilement ce qui facilite la multiplication des sujets mais rend les rempotages délicats.
En serre, il peut être attaqué par des araignées rouges.
Il est hybridé avec Lobivia famatimensis pour donner des sujets avec des fleurs plus grandes et des tiges moins cassantes [1].
Cette espèce relevait autrefois d'un genre différent (Chamaecereus) sous l'appellation Chamecereus sylvestrii. Elle a été rattachée au genre Echinopsis déjà très encombré. Cette dénomination est encore très utilisée (ne serait-ce que sur Commons).
Echinopsis chamaecereus est une espèce du genre Echinopsis de la famille des Cactaceae. Elle est originaire d'Argentine occidentale, districts d'altitude de Tucuman et Salta .
Chamaecereus silvestrii (Speg.) Britton & Rose è una pianta appartenente alla famiglia delle Cactaceae, diffusa in Sud America.[1]
È una cactacea bassa e cespitosa, che forma cespuglietti compatti con fusti di lunghezza variabile. Il colore della pianta è variabile a seconda dell'esposizione al sole. La colorazione normale è verde pallido, se è esposta al sole diventa color giallo/rosso. I tubercoli sono poco pronunciati e i rami presentano spine molto piccole variabili dalle dodici alle quindici. Le costolature invece variano dalle sette alle dieci per ramo. I fiori sono di colore rosso/arancio, ad imbuto e nascono alla sommità dell'areola.[2]
La specie è originaria del Tucumán[1], Argentina, delle zone montuose che precedono le Ande.
È una specie di facile coltivazione, in quanto non richiede particolari cure. È necessario, come per tutte le succulente, garantirgli un terreno aerato e poroso. Il terreno deve essere inoltre povero di sostanza organica e ricco invece di materiale inerte e minerale.
Per quanto riguarda le annaffiature, queste devono avvenire ogni 15 giorni circa in piena estate e durante la primavera; mentre in inverno, durante il periodo freddo necessario al riposo, la pianta non deve essere per nulla annaffiata. Sopporta comunque bene i lunghi periodi di siccità.
L'esposizione al sole deve avvenire gradualmente per non scottare le piante. Deve essere un'esposizione al sole pieno o leggermente in ombra; l'importante è assicurargli una buona luminosità, necessaria al periodo di fioritura che va dai primi di maggio alla fine di luglio.
Le concimazioni devono essere sporadiche e basate su un concime povero di azoto e ricco di potassio e fosforo. È molto sensibile all'attacco di cocciniglia cotonosa delle radici e di cocciniglia a scudetto.
Chamaecereus silvestrii (Speg.) Britton & Rose è una pianta appartenente alla famiglia delle Cactaceae, diffusa in Sud America.
Krypkaktus (Echinopsis chamaecereus) är en mångformig art av i familjen kaktusväxter från norra Argentina. Arten odlas som krukväxt i Sverige.
Krypkaktus (Echinopsis chamaecereus) är en mångformig art av i familjen kaktusväxter från norra Argentina. Arten odlas som krukväxt i Sverige.
Echinopsis chamaecereus là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được H.Friedrich & Glaetzle mô tả khoa học đầu tiên năm 1983.[2]
Echinopsis chamaecereus là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được H.Friedrich & Glaetzle mô tả khoa học đầu tiên năm 1983.
