الأسماء في صفحات التنقل
Isthmic Desert, Mountainous Southern Sinai.
Annual.
The early appearance and extremely brief life cycle of Holosteum umbellatum probably contribute to its being overlooked. It should be expected elsewhere in our range.
La estrellada, o (Holosteum umbellatum) ye una yerba de la familia de les cariofilacees.
Planta casi erecta, de 3-20 cm, azulada, con tarmos ramificaos embaxo, daqué pelosu-pegañosos; fueyes inferiores arrexuntaes,llanceolaes, atenuaes, (que la so llámina enanchar progresivamente a partir del tarmu), d'unos 10-20 mm, les cimeres, 2-3 pareyes,ensin rabillu y toes elles ensin dientes y agudes. Les flores, en primavera y branu, arrexuntar, hasta 8-10, al estremu de los tarmos, sobre rabillos bien llargos, pegañosos. Tienen 5 pétalos blancos, llanceolaos, mientres poco tiempu visibles, pos llueu se cierra'l mota, compuestu d'otros 5 sépalos verdosos y grasudos de paecencia tamaña que los pétalos.[1]
En gran parte d'Europa, sacante Irlanda, Islandia, Noruega, Finlandia y Albania. Crez , frecuente, en terrenes daqué nitrificaos por persones o animales, camperes aclaradaos y cantos de caminos.[2])[3]
Na Península Ibérica en Castiella y Lleón.
Holosteum umbellatum foi descritu por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 88. 1753.[4]
Númberos cromosomáticos de Holosteum umbellatum (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecificos: Holosteum umbellatum subsp. umbellatum L.. 2n=20.[5]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La estrellada, o (Holosteum umbellatum) ye una yerba de la familia de les cariofilacees.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Gwlyddyn-y-dom wmbelog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Holosteum umbellatum a'r enw Saesneg yw Jagged chickweed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlydd Llydanfrig.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Gwlyddyn-y-dom wmbelog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Holosteum umbellatum a'r enw Saesneg yw Jagged chickweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Gwlydd Llydanfrig.
Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.
Plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum) je jarní efemérní bylina která bývá zařazována (jak napovídá rodové jméno) mezi polní plevele. Je to jediný druh rodu plevel.[1][2]
Roste v mírném až teplém podnebí od západní Evropy až po Střední Asii a vyskytuje se také v severozápadní Africe; zavlečen byl do Severní i Jižní Ameriky. V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplých oblastech od nížin po střední pahorkatiny, hlavně na sušších a dobře osluněných místech. Osídluje výslunné stráně, pole, úhory, vinice, okraje cest, rumiště i náspy, upřednostňuje hlinito-písčité půdy.[3][4][5]
Krátkověká, efemérní, lysá rostlina sivozeleně zbarvená s lodyhami vysokými 5 až 30 cm. Na podzim nebo časně z jara rostou z niťovitého kořene ve zdánlivé růžici obkopinaté přízemní listy s řapíky a z nich vyrůstá tenká, jednoduchá nebo již od báze rozvětvená, vystoupavá až přímá lodyha. Má dvě až tři internodia a je porostlá dvěma až třemi páry vstřícných, přisedlých, 1 až 3 cm dlouhých listů s mírně masitými, vejčitými až kopinatými čepelemi které jsou po obvodě celistvé a vrchol mohou mít špičatý či tupý. Rostlina je zbarvena žlutozeleně, modrozeleně nebo má fialový nádech, v době zrání plodů je nahnědlá.
Květenství tvořeno pěti až třinácti oboupohlavnými květy je okolíkovitě stažený vrcholík. Nestejně dlouhé květní stopky, 0,5 až 1,5 cm, jsou zpočátku vzpřímené, po opylení vodorovně odstávají nebo se dokonce sklápějí, při dozrávání plodů se jednou tolik prodlužují a opět vztyčují. Z listenů asi 2 mm dlouhých a bíle lemovaných vyrůstají pětičetné květy. Vytrvalé, zelené kališní plátky jsou vejčité až kopinaté, po obvodě blanité a celistvé, na koncích zašpičatělé. Úzké, obvejčité korunní plátky jsou dlouhé 2,5 až 5 mm (dvojnásobně delší než kališní), bíle až narůžověle zbarvené a na koncích mívají tři nestejné zuby. V květu bývá tři až pět tyčinek a jednodílný svrchní semeník se třemi čnělkami. Květy vykvétají od počátku března do počátku května. Obvykle jsou opylovány hmyzem, za nepříznivého počasí se vůbec neotvírají a opylují se kleistogamicky.
Plod je 5 až 6 mm dlouhla, vejčitá tobolka otvírající se za slunného počasí šesti zuby. Do půli je obalena trvalým kalichem a obsahuje 35 až 60 zploštělých bradavčitých semen dlouhých 0,8 mm a širokých 0,5 mm. Čočkovitá semena jsou oranžová až hnědá, ve středu prohloubené strany mají podélný výrůstek a na vypouklé straně podélnou rýhu. Počet chromozomů x = 10, mimo diploidních rostlin 2n = 20 rostoucích ve Střední Evropě se ve Středomoří vyskytují i tetraploidní 2n = 40.[3][4][5][6][7]
Plevel okoličnatý se rozmnožuje pouze pohlavně semeny která po opylení rychle uzrávají. Silná rostlina vyprodukuje až několik stovek semen která brzy po vysemenění (koncem května a počátkem června) ještě neklíčí. Teprve až na podzim, po delším pobytu v půdě, počínají jednotlivě vyrůstat nové rostlinky. Časně z jara po přezimování již semena klíčí hromadně. Počet rostlin na stanovišti se může rok od roku měnit v závislosti od zimního počasí a od klíčivosti semen.[4][5][6]
Někdy zapleveluje porosty ozimých obilovin a jetelovin, využívá své schopnosti růst v časném a chladném jarním období. Jedná se však o málo významný plevel s nízkou schopností konkurence a krátkou dobou výskytu, brzy je kulturními plodinami přerůstán a potlačován. Navíc je silně krátkověký, v červnu již po něm není na polích ani stopa.[4][6]
V minulosti se rozlišovaly dva poddruhy plevele okoličnatého, v současnosti se druh v rámci středoevropské části areálu dělí do dvou variet které se mnohdy se vyskytují na společných stanovištích. Prvou je na této stránce popisovaný plevel okoličnatý pravý (Holosteum umbellatum L. var. umbelatum). Druhou varietou je plevel okoličnatý žláznatý (Holosteum umbellatum L. var. parceglandulosum) Schur, který je oproti prvé hustě žláznatě chlupatý a má vždy bílé květy.[5][8]
Před květem
Květenství
Semena
Obrázky, zvuky či videa k tématu plevel okoličnatý ve Wikimedia Commons
Plevel okoličnatý (Holosteum umbellatum) je jarní efemérní bylina která bývá zařazována (jak napovídá rodové jméno) mezi polní plevele. Je to jediný druh rodu plevel.
Die Dolden-Spurre (Holosteum umbellatum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Die einjährige krautige Pflanze erreicht eine Wuchshöhe von etwa 3 bis 25 cm. Die Blätter sind bläulich-grün. Im oberen Teil des Stängels, manchmal auch insgesamt ist sie mehr oder weniger dicht mit Drüsenhaaren besetzt. Die oberen Blätter sind sitzend, eiförmig mit stumpflicher Spitze und etwa 1 bis 1,5 cm lang, die unteren sind mehr oder weniger länglich.
Die Blüten sind doldenartig angeordnet, ihre Stiele nach dem Verblühen zurückgeschlagen. Zuletzt richten sie sich jedoch wieder auf. Die Krone ist weiß und oft rötlich überhaucht. Die Kronblätter sind etwas länger als der Kelch und fein gezähnt. Die Pflanze blüht früh im März und April.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 20.[1]
Der wissenschaftliche Name Holosteum umbellatum wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum erstveröffentlicht.[2]
Holosteum umbellatum kommt von Süd-Skandinavien bis ins Mittelmeergebiet und Nordafrika vor. Ferner dringt sie von Vorderasien bis Ostindien und Sibirien vor. Sie ist ein submediterranes Florenelement. Sie wurde auch in andere Erdteile verschleppt und kommt eingebürgert in Nordamerika, Argentinien und Südafrika vor.[3]
Die Dolden-Spurre ist im mittleren und südlichen Teil Deutschlands ziemlich verbreitet. Im Nordwesten und Nordosten ist sie selten oder fehlt. Sie fehlt unter anderem auch in den Alpen. In Österreich kommt die Dolden-Spurre im pannonischen Gebiet häufig, sonst zerstreut bis selten vor.[4] Sie ist dort in einigen Gebieten auch gefährdet. In der Schweiz ist sie in den wärmeren Landesteilen zerstreut aufzufinden.
Die Dolden-Spurre wächst auf Äckern und Dünen, in lückigen Sandrasen, auf Kiesdächern und an Dämmen. Sie bevorzugt sommertrockene, mehr oder weniger nährstoffreiche, meist kalkarme, neutral-mäßig sauere, humose oder lockere, lehmige oder reine Kies- und Sand- aber auch Steinböden. Sie ist ein etwas wärmeliebender Sandzeiger. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Klasse Sedo-Scleranthetea, kommt aber auch in lückigen Gesellschaften der Klasse Festuco-Brometea oder im Papaveretum argemones vor.[1]
Man kann folgende Unterarten unterscheiden:[5]
Außerdem kann noch eine besondere Varietät unterschieden werden:
Dolden-Spurre (Holosteum umbellatum)
Kahle Stängelblätter von Holosteum umbellatum var. umbellatum
Blütenstand mit kahlen Blütenstielen und Kelchblättern von Holosteum umbellatum var. umbellatum
Behaarte Stängelblätter von Holosteum umbellatum var. parceglandulosum
Blütenstand mit drüsenhaarigen Blütenstielen und Kelchblättern von Holosteum umbellatum var. parceglandulosum
Drüsenhaare am Stängel
Die Dolden-Spurre (Holosteum umbellatum) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).
Holosteum umbellatum, the jagged chickweed,[1][2] is a species of flowering plant in the family Caryophyllaceae. It is native to Europe but has also been introduced to North America.
Holosteum umbellatum, the jagged chickweed, is a species of flowering plant in the family Caryophyllaceae. It is native to Europe but has also been introduced to North America.
La estrellada, o (Holosteum umbellatum) es una hierba de la familia de las cariofiláceas.
Planta casi erecta, de 3-20 cm, azulada, con tallos ramificados abajo, algo peloso-pegajosos; hojas inferiores agrupadas,lanceoladas, atenuadas, (cuya lámina se ensancha progresivamente a partir del tallo), de unos 10-20 mm, las superiores, 2-3 parejas,sin rabillo y todas ellas sin dientes y agudas. Las flores, en primavera y verano, se agrupan, hasta 8-10, al extremo de los tallos, sobre rabillos muy largos, pegajosos. Tienen 5 pétalos blancos, lanceolados, durante poco tiempo visibles, pues pronto se cierra el cáliz, compuesto de otros 5 sépalos verdosos y pringosos de parecido tamaño que los pétalos.[1]
En gran parte de Europa, excepto Irlanda, Islandia, Noruega, Finlandia y Albania. Crece , frecuente, en terrenos algo nitrificados por personas o animales, pastos aclaradaos y bordes de caminos.[2])[3]
En la península ibérica en Castilla y León.
Holosteum umbellatum fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 88. 1753.[4]
Números cromosomáticos de Holosteum umbellatum (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecificos: Holosteum umbellatum subsp. umbellatum L.. 2n=20.[5]
La estrellada, o (Holosteum umbellatum) es una hierba de la familia de las cariofiláceas.
Holósteum umbellátum on nelgilaadsete seltsi nelgiliste sugukonda perekonda Holosteum kuuluv liik. See on perekonna Holosteum tuntuim esindaja. Holósteum umbellátum on tuntud oma raviomaduste pärast.
Holósteum umbellátum on üheaastane talvetaim, tal on lühike elutsükkel. Tavaliselt lõpetab ta oma elutsükli juba kevadel. See annab võimaluse vältida konkurentsi suviste taimedega.[1]
Perekonna teaduslik nimetus tuleneb vanakreeka sõnadest ὅλος ("holos") – "terve" ja ὀστέον ("osteon") – "luu". Nimetusest võiks järeldada, et tegemist on väga tugeva taimega, aga nimetus on antud vastandsõna printsiibi järgi. Liiginimetus "umbellatum" pärineb sõnast "umbella" – vihmavari, antud selle liigi õisiku vormi tõttu, mis meenutab vihmavarju.
Üldine levila: Euroopa, Vahemere piirkond, Väike-Aasia, Kaukaasia, Iraan, Kesk-Aasia. Samuti on leitav Venemaa lõunaosas.
Üheaastane talvetaim peene juurega, heleroheline või hallikassinine.[2] Ülemises osas on taim suuremal või väiksemal määral kaetud trihhoomidega (epidermi rakud, mis näevad välja nagu karvakesed). Õitsemisperiood sõltub kasvupiirkonnast.
Vars on püstine, 5–20 cm kõrgune, võib olla harunemata või hargnenud allosas, samuti võib esineda lehekodarik.
Lehed on 1–4 cm pikad, 0,2–0,6 cm laiad, lansetjad, piklikud, tipust võivad olla tuhmad või teravad.
Õisik kuulub ebasarikate hulka ja on sümpodiaalne lihtõisik, mille kõik raod lõpevad õiega. Külgharud võivad seejuures olla suhteliselt pikad, ka peaharust pikemad. Õisiku ehitustüüp on dihaasium, millel on järgmine ehitus: pearaag lõpeb õiega, millest allpool paikneb kaks külgharu, mis kumbki lõpeb õiega; nende õite raagudel on samuti kaks külgharu, mis lõpevad õiega, kummastki külgharust võib omakorda lähtuda kaks külgharu, millest kumbki lõpeb õiega. Vahel võib pearao tipmine õis ka mitte välja areneda. Õied on hermafrodiitsed ehk kahesugulised, kuni 10–12 tükki, raagude peal. Kandelehed 0,8–1 mm pikad, kolmnurksed, tuhmid, rohutaolised, paljad, kitsa läbipaistva palistusega. Raod on ebaühtlased, 5–30 mm pikad, aluses paksenenud, paljad, pealmisel pinnal kaetud trihhoomidega. Tupplehti 5 tükki, 3–5 mm pikad, lansetjad, piklikud, tipus võivad olla tuhmid või teravad, seljapoolel rohutaolised, üks või rohkem roodu, mis ei ulatu tippuni, paljad või kaetud trihhoomidega. Kroonlehti 5 tükki, valged või heleroosad, piklikud, tipus kaks–kolm piid. Kroonlehed ja tupplehed on võrdse suurusega.
Tolmukaid harilikult 2–3 tükki. Esineb kolmeosaline emakakael[3]. Vili – kupar rao peal, piklik, poolteist korda suurem kui õiekate, mis avaneb ettepoole. Seemned on 0,9–1 mm pikad, külgedelt kokkusurutud, pruunid.
Maapealses osas on leitavad saponiinid ja flavonoiidid. Lehtedes on aineid, mis aitavad haavale panduna kaasa vere hüübimisele. Taimeekstrakti kasutatakse kõhulahtisuse ja angiini korral. Tükeldatud lehti kasutatakse põletuste, furunkulite ja kriimustuste ravimisel.
Carl von Linné kirjeldas Holosteum umbellatum´it oma teoses "Species plantarumis", mis ilmus 1753. aastal.
On teada 4 alamliiki:
Holósteum umbellátum on nelgilaadsete seltsi nelgiliste sugukonda perekonda Holosteum kuuluv liik. See on perekonna Holosteum tuntuim esindaja. Holósteum umbellátum on tuntud oma raviomaduste pärast.
Holósteum umbellátum on üheaastane talvetaim, tal on lühike elutsükkel. Tavaliselt lõpetab ta oma elutsükli juba kevadel. See annab võimaluse vältida konkurentsi suviste taimedega.
Sarjahärkki (Holosteum umbellatum) on yksivuotinen pieni kohokkikasvilaji. Laji on Holosteum-suvun ainoa.[1]
Sarjahärkki kasvaa 5–30 senttimetriä korkeaksi. Varsi on pysty tai koheneva ja tyveltä haarova. Lehdet ovat soikeita tai puikeita ja sinivihreitä. Kukintona on kolmesta kymmeneen pitkäperäistä kukkaa sisältävä sarjamainen kimppu. Pienet terälehdet ovat valkoiset tai vaaleanpunaiset. Kotahedelmä on munamainen.[2]
Sarjahärkkiä esiintyy Keski- ja Etelä-Euroopasta Länsi- ja Keski-Aasiaan ulottuvalla alueella. Pohjoiseen sitä kasvaa Etelä-Ruotsissa asti.[3][2]
Sarjahärkki (Holosteum umbellatum) on yksivuotinen pieni kohokkikasvilaji. Laji on Holosteum-suvun ainoa.
Wokołkowy plěwjel (Holosteum umbellatum) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Wokołkowy plěwjel je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 5 hač 25 cm.
Stołpik njese jenož dwaj hač štyri łopjenowe pory.
Spódnja rozeta wobsteji z dołho-jejkojtych, wótrych łopjenow. Łopjena na stołpiku su přećiwostejne a sedźace.
Kćěje wot měrca hač meje. Wokołki wobsteja z tři hač dwanaće za sobu rozkćěwacych kćenjow z dołhimi stołpikami. Kćenja docpěja wulkosć wot něhdźe 1 cm a maja prědku zubate, běłe, 4-6 mm dołhe krónowe łopješka. Překćěte kćenja su dozady wotwisowane.
Rosće na winicach, winicowych murjach, rolach, nawěwach, pěskowych trawnikach, šćerkowych třěchach a nasypach. Ma radšo zwjetša małowapnate, šćerkowe, pěskowe a kamjentne pódy.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
Wokołkowy plěwjel (Holosteum umbellatum) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).
Heelbeen (Holosteum umbellatum) is een eenjarige plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant komt voor op droge, voedselarme, lemige of stenige zandgrond op begraafplaatsen, zandduintjes, bouwland en langs spoorwegen. Heelbeen komt van nature voor in Eurazië. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en zeer sterk afgenomen.
De blauwgroene plant wordt 2-25 cm hoog. De kale of klierachtig gewimperde bladeren zijn langwerpig. De bovenste, eironde, 1-1,5 cm lange bladeren zijn zittend en hebben een stompe top. De onderste bladeren zijn min of meer langwerpig.
Heelbeen bloeit in maart en april met witte, naar de top toe vaak roze bloemen. De bloeistengel is onder de schermvormige bloeiwijze meestal klierachtig behaard. Het scherm bestaat uit vijf tot tien bloemen. De bloem bestaat uit vijf kroonbladen. De rand van het kroonblad is getand. De kroonbladen zijn iets langer dan de kelk. De kelkbladen zijn niet vergroeid en hebben een lichte rand. De bloemstelen zijn als de bloemen zijn uitgebloeid teruggeslagen, maar richten zich later weer op.
De tot 5 mm lange vrucht is een met zes kleppen, openspringende (dehiscente) doosvrucht. De zaden zijn 1 mm groot.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Holosteum umbellatum op Wikimedia Commons. Heelbeen (Holosteum umbellatum) is een eenjarige plant die behoort tot de anjerfamilie (Caryophyllaceae). De plant komt voor op droge, voedselarme, lemige of stenige zandgrond op begraafplaatsen, zandduintjes, bouwland en langs spoorwegen. Heelbeen komt van nature voor in Eurazië. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als zeldzaam en zeer sterk afgenomen.
De blauwgroene plant wordt 2-25 cm hoog. De kale of klierachtig gewimperde bladeren zijn langwerpig. De bovenste, eironde, 1-1,5 cm lange bladeren zijn zittend en hebben een stompe top. De onderste bladeren zijn min of meer langwerpig.
Heelbeen bloeit in maart en april met witte, naar de top toe vaak roze bloemen. De bloeistengel is onder de schermvormige bloeiwijze meestal klierachtig behaard. Het scherm bestaat uit vijf tot tien bloemen. De bloem bestaat uit vijf kroonbladen. De rand van het kroonblad is getand. De kroonbladen zijn iets langer dan de kelk. De kelkbladen zijn niet vergroeid en hebben een lichte rand. De bloemstelen zijn als de bloemen zijn uitgebloeid teruggeslagen, maar richten zich later weer op.
De tot 5 mm lange vrucht is een met zes kleppen, openspringende (dehiscente) doosvrucht. De zaden zijn 1 mm groot.
Mokrzycznik baldaszkowy (Holosteum umbellatum L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny goździkowatych. Zasięg naturalny obejmuje Azję środkową i południowo-zachodnią (od Pakistanu, Iranu, Kazachstanu, Uzbekistanu) po niemal całą Europę z wyjątkiem części północnej[2]. W Polsce gatunek rozpowszechniony.
Roślina jednoroczna. Rośnie na suchej glebie piaszczystej lub kamienistej, na przydrożach, na skrajach pól, na suchych murawach. Uważany za chwast[3]. Kwitnie od marca do maja.
Wyróżnia się trzy podgatunki[4]:
Mokrzycznik baldaszkowy (Holosteum umbellatum L.) – gatunek rośliny należącej do rodziny goździkowatych. Zasięg naturalny obejmuje Azję środkową i południowo-zachodnią (od Pakistanu, Iranu, Kazachstanu, Uzbekistanu) po niemal całą Europę z wyjątkiem części północnej. W Polsce gatunek rozpowszechniony.
Holosteum umbellatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 88. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Holosteum umbellatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Caryophyllaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 88. 1753.
Fågelarv (Holosteum umbellatum) är en växtart i familjen nejlikväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Fågelarv.
Fågelarv (Holosteum umbellatum) är en växtart i familjen nejlikväxter.
Holosteum umbellatum là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Holosteum umbellatum là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Holosteum umbellatum L. (1753)
Синонимы
Костене́ц зо́нтичный (лат. Holósteum umbellátum ) — вид растений рода Костенец (Holosteum) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
Происхождение родового названия см. в статье о роде Костенец. Видовое название лат. umbellátum — «зонтичный», от umbélla — «зонтик», дано растению по форме соцветия, внешне напоминающему зонтик[2].
Однолетник с тонким корнем, светло-зелёный или сизоватый, в верхней части более или менее опушённый железистыми волосками.
Стебли 5—20 см высотой, прямостоячие, простые или от основания ветвящиеся с розеткой прикорневых листьев.
Листья 1—4 см длиной, 0,2—0,6 см шириной, ланцетные, широколанцетные или продолговатые, на верхушке острые или туповатые; нижние отянуты в короткий черешок, верхние сидячие.
Соцветие зонтиковидное. Цветки обоеполые, до 10—12 шт., на цветоножках. Прицветники 0,8—1 мм длиной, треугольно-яйцевидные, тупые, травянистые, с белоплёнчатой каймой, голые. Цветоножки неравные, 5—30 мм длиной, в основании слегка утолщённые, голые, выше железисто опушённые. Чашелистики в числе 5, 3—5 мм длиной, ланцетные, на верхушке острые или туповатые, по спинке травянистые с одной более или менее сильно выделяющейся жилкой, не доходящей до верхушки, с белоплёнчатой каймой, голые или в основании железисто опушённые. Лепестки в числе 5, розоватые или белые, продолговатые или обратноланцетные, на верхушке двух- трёхзубчатые, равны чашелистикам или слегка их превышают. Тычинок (1)2—3(5), столбиков — 3.
Плод — коробочка, вверх торчащая на цветоножке, продолговатая, в полтора раза превышающая чашечку, раскрывающаяся шестью наружу заворачивающимися зубцами. Семена 0,9—1 мм в диаметре, сжатые с боков, снизу килеватые, по спинке бороздчатые, мелко-тупобугорчатые, коричневые.
В средней полосе России цветёт и плодоносит в мае — августе[3].
Общее распространение: Европа, Средиземноморье, Балкано-Малоазийский район, Кавказ, Иран, Индо-Гималайский район, Средняя Азия, Джунгария-Кашгар[4].
В средней полосе Европейской части России встречается по песчаным местам, на мелкозёме, каменистых участках в южных областях: Белгородской, Воронежской, Саратовской; заносное в Московской области[5][6].
Засоряет иногда посевы, но не имеет значения злостного сорняка[7]. Содержит тритерпеновые сапонины и флавоноиды[8]. Листья обладают ранозаживляющими свойствами[9]
Костенец зонтичный (Holosteum umbellatum) описан К. Линнеем в 1753 году в Species Plantarum[10] из Европы (Германия и Франция) («Habitat in Germaniae, Galliae arvis») (1753, Sp.Pl. :88; id. 1754. Gen. Pl., 5 : 39).
Лектотип (Jonsell Jarvis. 1993): «Herb. Linn., sheet „4 umbellatum“ in Herb. Bergius. lower specimen» (SBT).
Во Флоре Восточной Европы приведено четыре подвида костенца зонтичного[11]:
Костене́ц зо́нтичный (лат. Holósteum umbellátum ) — вид растений рода Костенец (Holosteum) семейства Гвоздичные (Caryophyllaceae).
硬骨草（学名：Holosteum umbellatum）为石竹科硬骨草属的植物。分布在俄罗斯、欧洲、印度、伊朗、哈萨克斯坦以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔1,500米至2,500米的地区，常生于灰钙土上，目前尚未由人工引种栽培。
硬骨草是一种一年生草本植物。它可以达到3至25厘米的高度。它的叶子是蓝绿色的，上面有密集的腺毛。在有些植物上只在茎的上部有毛，在有些植物上到处都有毛。上部的叶是椭圆形的，尖端钝，约1至1.5厘米长。下面的叶子则多少有点长。
花序为扇形，花谢后花柄依然留下。花白色，往往泛红。花瓣长形，比花萼稍长，有细小的齿。开花时间为三月和四月。
硬骨草生长在田野、沙丘、沙质的草地的空间、石头屋顶和大坝上。它喜欢阳光充沛和干燥的地方，喜欢比较有营养、碱性低、中性至微酸性的地方，此外它喜欢比较松软或者完全是石头或者沙子的地面。它比较喜欢热。
硬骨草生长在斯堪的纳维亚南部到地中海沿岸和非洲北部，此外它蔓延到印度东部和西伯利亚。
伞花硬骨草（拉汉种子植物名称）
_IMG_33967.JPG)
_IMG_36728.JPG)
_IMG_36728.JPG)
