الأسماء في صفحات التنقل
Maklyura (lat. Maclura)[1] - tutkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
Maklyura (lat. Maclura) - tutkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Maklura oranžová (Maclura pomifera) je dvoudomý, opadavý strom pocházející ze středních a jižních oblastí Spojených států amerických. Je to jediný druh monotypického rodu maklura z čeledi morušovníkovitých. Své jméno získal po americkém geologu Wiliamu Maclurovi.
Pro užší specifikaci původu maklury oranžové jsou za její domovinu považovány oblasti okolo řeky Red River ve státech Arkansas, Oklahoma a Texas a dále místa ve státech Missouri a Louisiana. V současnosti je rozšířena na většině teplých území USA.
Ze Severní Ameriky byla tato rostlina nenáročná na kvalitu půdy rozšířena do teplých evropských oblastí. Na území nynější České republiky byla zasazena v zámecké zahradě na Hluboké již roku 1865. Protože je poměrně náročná na teplé prostředí, byla v ČR vysazována hlavně ve výhřevných polohách na jihu Moravy, nejvíce v Lednici, Mlyňanech a Židlochovicích,v ZOO v Praze.
Kromě výše zmiňovaného tepla si rostlina žádá ke zdárnému růstu propustné půdy a klíma se zvýšenou vzdušnou vlhkostí, vyhovující roční úhrn srážek je 600 až 1000 mm. Nejlépe roste na plném slunci, škodí ji zimní teploty pod −20 °C, mladé rostliny bývají mrazem zničeny, starší obvykle i po hlubokém namrznutí dobře obrážejí. Ve své domovině roste i na místech občasně zaplavovaných vodou. Snadno zplaňuje a na prostorách s nedostatkem konkurenčně silných druhů vytváří husté porosty.
Opadavá, dvoudomá dřevina s krátkým kmenem a hustou korunou nebo hustý keř. V domovině dorůstá strom do výše 10 až 20 m, ve středoevropských podmínkách nebývá vyšší než 5 či 8 metrů. Kořenový systém má velmi vyvinutý, hlavní kořen může být dlouhý až 8 m. Kůra kmene dospělého stromu bývá tlustá asi 2,5 cm, má barvu okrově hnědou a je hluboce rýhovaná, poměrně krátké větve jsou pokroucené. Větvičky rostoucí na slunci jsou porostlé trny, v zastíněných částech koruny jsou bez trnů. Trny, dlouhé až 2,5 cm, jsou modifikované větvičky. Mladé, chlupaté letorosty jsou střídavě porostlé hnědými bočními pupeny, na starších větvích jsou krátké brachyblasty. Široce eliptické, srdčité až vejčitě kopinaté listy jsou s řapíky. Čepele listů bývají dlouhé 5 až 15 cm a široké 3 až 8 cm, na koncích jsou dlouze zašpičatělé. Na svrchní straně jsou lesklé, voskovité a na spodní hustě chlupaté. Trojúhelníkovité palisty brzy opadávají.
Na samčích rostlinách vyrůstají z paždí listů na brachyblastech stopkatá latnatá květenství dlouhá asi 3,5 cm. Jejich hustě chlupaté okvětní lístky jsou zelenavé a mají vypouklé prašníky. Na samičích stromech rostou z paždí listů květy sdružené v hustých kulovitých hlávkách o průměru asi 2,5 cm. Tyto květy s výraznou čnělkou mají okvětní lístky dužnaté, stejně jako květní lůžko srostlé s oválným semeníkem s jediným vajíčkem. Květy vyrůstají až po vypučení listů, obvykle v květnu a červnu, přenos pylu je prováděn větrem.
Po opylení květů se na samičích stromech objevují nejedlá kulovitá plodenství, 10 až 15 cm velká a vážící i více než 1 kg. Jsou ve zralosti žlutooranžová a povrch mají silně zbrázděný, jedno obsahuje 200 až 300 světle hnědých semen (jednosemenných nažek), asi 1 cm velkých. Po poranění z plodenství vytéká hořká bílá šťáva, která potřísněné místo zbarví černě a při styku s pokožkou vyvolává u citlivých lidí dermatitidu. Dozrávají v září a říjnu, v chladnějších podmínkách, např. v ČR, neuzrají a zůstávají zelená. V místech, kde nejsou samčí stromy pro opylení, vyrůstají na samičích stromech plodenství neobsahující semena.
Stromy počínají kvést asi od 10. roku věku a dožívají se průměrného stáří pouze 75 let. Spadaná plodenství a jejich semena jsou nouzovou zimní potravou pro ptáky a volně žijící savce, nestrávená semena jsou zvířaty roznášena do okolí.
Semena mají po dozrání jistou dobu dormance, kterou lze zkrátit namáčením v horké vodě nebo stratifikaci v mokrém písku či rašelině. Spolehlivě klíči semena, která strávila zimní období ve venkovním prostředí v plodenství a jsou na jaře vysetá do hloubky 1 cm. Životaschopnost semen uložených v suchu trvá asi tři roky, semenáče rostou velmi rychle.
Rostliny se dají snadno množit odřezky z mladých větviček nebo kmenových výmladků v červnu a ze zdřevnatělých v lednu. Mohou se také v prosinci sázet kořenové řízky.
Mimo okrasné funkce jsou maklury ceněny pro své zlatožluté až tmavohnědé dřevo, které je pevné a hedvábně lesklé, vnější vrstva běle je tlustá nejvýše 2 cm. Dřevo je těžké, dobře odolává vzdušné vlhkosti a je imunní proti termitům a plísním; dodnes se tradičně používá k výrobě luků. Jeho nevýhodou je, že se špatně natírá nebo lepí.
Rostlinám se nejlépe daří na vlhkých půdách, tolerují však i extrémní sucho. Jsou odolné proti městskému znečištění ovzduší i posypové soli, používají se jako pionýrské rostliny při rekultivaci výsypek povrchových dolů i proti erozi půdy. Z rostlin keřovitého vzrůstu jsou vytvářeny těžce prostupné živé ploty. Do veřejně přístupných míst se doporučují vysazovat jen samčí rostliny, protože plodenství na samičích způsobují při opadu značný nepořádek a riziko úrazu.[2][3][4][5][6][7]
Kůra kmene
Větvička s trny
Samičí květenství
Plodenství
Řez plodenstvím
Detail povrchu plodu
Obrázky, zvuky či videa k tématu maklura oranžová ve Wikimedia Commons
Maklura oranžová (Maclura pomifera) je dvoudomý, opadavý strom pocházející ze středních a jižních oblastí Spojených států amerických. Je to jediný druh monotypického rodu maklura z čeledi morušovníkovitých. Své jméno získal po americkém geologu Wiliamu Maclurovi.
Die Pflanzengattung Maclura gehört zur Familie der Maulbeergewächse (Moraceae).[1]
Maclura-Arten sind verholzende Pflanzen, die als immergrüne oder laubabwerfende, kleine bis große Bäume, aufrechte bis kletternde Sträucher oder Lianen wachsen. Sie enthalten Milchsaft.[1] Alle Maclura-Arten besitzen achselständige, kräftige, gerade und gebogene Sprossdornen, wenigstens so lang sie jung sind.
Die wechselständig und spiralig oder zweizeilig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und -spreite gegliedert. Die einfache Blattspreite ist fiedernervig. Der Blattrand ist glatt. Die zwei Nebenblätter sind nicht verwachsen, darin unterscheiden sie sich von vielen anderen Moraceae.[1]
Maclura-Arten sind zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Die seitenständigen Blütenstände sind kopfig, traubig oder ährig. Es befinden sich oft viele Tragblätter an der Basis des Blütenstandes. Die zwei bis vier Deckblätter je Blüte sind mit dem Kelch verwachsen; jedes mit zwei gelben Drüsen.[1]
Bei den männlichen Blüten sind die meist vier (selten drei oder fünf) Kelchblätter frei oder höchstens an ihrer Basis verwachsen und die meist vier (selten drei oder fünf) Staubblätter sind gerade. Die weiblichen Blütenstände sind kugelig. Bei den ungestielten weiblichen Blüten sind die fleischigen Kelchblätter frei oder verwachsen und der kurze Griffel endet in einer oder zwei ungleichen Narben.
Bei dem fleischigen und mehr oder weniger kugeligen Fruchtverband sind die Deckblätter und der Kelch vergrößert. Bei den eiförmigen einzelnen Steinfrüchten sieht die Oberfläche muschelartig aus und sie sind von den fleischigen Kelchen eingehüllt. Die Samen sind dünn und fleischig.[1]
Die breiten Keimblätter (Kotyledonen) sind unterschiedlich verdreht und gleich oder ungleich.[1]
Die Gattung Maclura wurde 1818 Thomas Nuttall in The genera of North American plants, Volume 2, S. 233 aufgestellt. Der Gattungsname Maclura ehrt den amerikanischen Geologen William Maclure (1763–1840).[2] Synonyme für Maclura Nutt. sind: Cardiogyne Bureau, Chlorophora Gaudich., Cudrania Trécul, Fusticus Raf., Ioxylon Raf., ×Macludrania André, Plecospermum Trécul, Vanieria Lour.[3]
Die Gattung Maclura gehört zur Tribus Moreae innerhalb der Familie der Maulbeergewächse (Moraceae).
Maclura-Arten gibt es in der Neotropis, in Afrika, Madagaskar, Asien, Australien, und den Pazifischen Inseln. Fünf Arten kommen in China vor.[1]
Die Gattung Maclura wird in fünf Sektionen gegliedert:
Es gibt etwa zwölf Maclura-Arten:[1][3]
Von einigen Arten werden die Früchte und das Holz genutzt. Wenige Arten werden zum Färben verwendet. (siehe Artartikel Milchorangenbaum, Seidenraupenbaum, Färbermaulbeerbaum)
Milchorangenbaum (Maclura pomifera):
"Frucht" (Fruchtverband) und Laubblätter.
Fruchtverband.
Fruchtverband innen.
Die Pflanzengattung Maclura gehört zur Familie der Maulbeergewächse (Moraceae).
Maklyura (Macluea) — tutdoshlar oilasiga mansub oʻsimliklar turkumi. Bitta turi — mevali M. yoki toʻq sariq M. bor. Ilgari boshqa turkumlarga mansub deb hisoblaigan 12 tur oʻsimlik ham, baʼzan M.ga kiritiladi. Mevali M. — ikki uyli, bargi tukiladigan daraxt. Boʻyi 20 m cha, quyuk. shox-shabbali, novdalari tikanli. Bargi spiralsimon oʻrnashgan, yaxlit, tuxumsimon, lentasimon. Mevasi dumaloq, tilla rangsariq, bujmaygan, apelsinga uxshayli, isteʼmol qilinmaydi. Shim. Amerika, AQSH ning jan.da oʻsadi. Oʻzbekistonda manzarali oʻsimlik sifatida va yashil devor uchun oʻstiriladi. Yogʻochi sariq, pishiq, ogʻir, tokarlikda ishlatiladi; yogʻochi va ildizidan sariq boʻyoq olinadi.[1]
Maklyura (Macluea) — tutdoshlar oilasiga mansub oʻsimliklar turkumi. Bitta turi — mevali M. yoki toʻq sariq M. bor. Ilgari boshqa turkumlarga mansub deb hisoblaigan 12 tur oʻsimlik ham, baʼzan M.ga kiritiladi. Mevali M. — ikki uyli, bargi tukiladigan daraxt. Boʻyi 20 m cha, quyuk. shox-shabbali, novdalari tikanli. Bargi spiralsimon oʻrnashgan, yaxlit, tuxumsimon, lentasimon. Mevasi dumaloq, tilla rangsariq, bujmaygan, apelsinga uxshayli, isteʼmol qilinmaydi. Shim. Amerika, AQSH ning jan.da oʻsadi. Oʻzbekistonda manzarali oʻsimlik sifatida va yashil devor uchun oʻstiriladi. Yogʻochi sariq, pishiq, ogʻir, tokarlikda ishlatiladi; yogʻochi va ildizidan sariq boʻyoq olinadi.
Maclura is a genus of flowering plants in the mulberry family, Moraceae. It includes the inedible Osage orange, which is used as mosquito repellent and grown throughout the United States as a hedging plant.[2] It is dioecious, with male and female flowers borne on separate plants.[3]
Maclura is closely related to the genus Cudrania, and hybrids between the two genera have been produced. Some botanists recognize a more broadly defined Maclura that includes species previously included in Cudrania and other genera of Moraceae. The genus likely originated in South America during the Paleogene.[4]
The genus is named in honor of William Maclure (1763-1840), a Scottish-born American geologist and educational reformer. President of the American Academy of Natural Sciences of Philadelphia for 22 years. Maclure made major contributions to his field, including the first true geological map of any part of North America, and was a strong advocate of universal education, especially for women.
Fossils similar to Maclura have been reported from the Middle Eocene of England.[5]
_bark_detail.jpg)
_fruit,_monkey_brains_2012-12-18-17.15.04_ZS_PMax.jpg)
{{cite web}}: Missing or empty |title= (help) Maclura is a genus of flowering plants in the mulberry family, Moraceae. It includes the inedible Osage orange, which is used as mosquito repellent and grown throughout the United States as a hedging plant. It is dioecious, with male and female flowers borne on separate plants.
Maclura is closely related to the genus Cudrania, and hybrids between the two genera have been produced. Some botanists recognize a more broadly defined Maclura that includes species previously included in Cudrania and other genera of Moraceae. The genus likely originated in South America during the Paleogene.
Maclura es un género con 40 especies de plantas de flores pertenecientes a la familia Moraceae, difundidos desde el este de Asia, hasta África en el Oeste y Sudamérica en el Sureste.
Maclura es un género con 40 especies de plantas de flores pertenecientes a la familia Moraceae, difundidos desde el este de Asia, hasta África en el Oeste y Sudamérica en el Sureste.
Mulperiot (Maclura) on mulperikasveihin kuuluva kasvisuku. Siinä on 12 lajia. Värimulperiota ja keltamulperiota käytetään värikasvina.
Mulperiot (Maclura) on mulperikasveihin kuuluva kasvisuku. Siinä on 12 lajia. Värimulperiota ja keltamulperiota käytetään värikasvina.
Maclura est un genre botanique de la famille des Moraceae. C'est le genre de l'Oranger des Osages.
Selon BioLib (10 septembre 2020)[2] et The Plant List (10 septembre 2020)[3] :
Selon Tropicos (10 septembre 2020)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Maclura est un genre botanique de la famille des Moraceae. C'est le genre de l'Oranger des Osages.
Maclura Nutt., 1818 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni della famiglia delle Moracee[1].
Il genere è dioico, con fiori maschili e femminili portati su piante diverse.[2]
Il genere, originato in Sud America durante il Paleogene[3], è attualmente diffuso in America, Africa, Asia e Oceania[1].
Il genere comprende le seguenti specie[1]:
Maclura Nutt., 1818 è un genere di piante angiosperme eudicotiledoni della famiglia delle Moracee.
Żółtnica (Maclura Nutt.) – rodzaj roślin obejmujący około 12 gatunków z rodziny morwowatych. Przedstawiciele występują głównie w Azji południowo-wschodniej od Chin i Japonii na południe do Australii, poza tym na wyspach Oceanu Spokojnego, w Ameryce Północnej i Południowej oraz w Afryce. Czasem rodzaj ujmowany jest wąsko i wówczas obejmuje tylko jeden północnoamerykański gatunek – żółtnicę pomarańczową (Maclura pomifera), podczas gdy pozostałe gatunki tworzą rodzaj Cudrania. Takie ujęcie opisywane jest jednak jako mało uzasadnione[3]. Nazwa naukowa rodzaju upamiętnia amerykańskiego geologa Williama Maclure (1763–1840)[4].
Rodzaj należący do rodziny morwowatych (Moraceae Link), która wraz z siostrzanym kladem pokrzywowatymi należy do kladu kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1]. W obrębie rodziny zaliczany jest do monotypowego plemienia Maclureae Clement & Weiblen[1] lub włączany jest do plemienia Moreae[5].
Wykaz gatunków[6]:
Żółtnica (Maclura Nutt.) – rodzaj roślin obejmujący około 12 gatunków z rodziny morwowatych. Przedstawiciele występują głównie w Azji południowo-wschodniej od Chin i Japonii na południe do Australii, poza tym na wyspach Oceanu Spokojnego, w Ameryce Północnej i Południowej oraz w Afryce. Czasem rodzaj ujmowany jest wąsko i wówczas obejmuje tylko jeden północnoamerykański gatunek – żółtnicę pomarańczową (Maclura pomifera), podczas gdy pozostałe gatunki tworzą rodzaj Cudrania. Takie ujęcie opisywane jest jednak jako mało uzasadnione. Nazwa naukowa rodzaju upamiętnia amerykańskiego geologa Williama Maclure (1763–1840).
Maclura é um género botânico pertencente à família Moraceae[1].
Maklura (znanstveno ime Maclura pomifera) je listnato drevo Severne Amerike, ki je svoje znanstveno ime dobila po ameriškem geologu Williamu Macluru.
Maklura je listopadno drevo, ki doseže višino do 10 metrov in ima značilno kroglasto krošnjo, ki jo sestavljajo veje z močnimi trni. Listi drevesa so podolgovati, gladki in imajo valovit rob, na veje pa so nameščeni premenjalno. Les drevesa je trd, lubje pa je rumenkasto. Iz lesa pridobivajo barvilo morin. Na ranjenih mestih se iz lesa izceja gost mleček.
Cvetovi drevesa so enospolni; moški so pecljati in združeni v grozdastem visečem socvetju, ženski pa so zbrani v okroglem socvetju na kratkem peclju. Oplojena socvetja razvijejo soplodja, sestavljena iz številnih drobnih koščičastih sadežev, ki so zbrani v okrogel plod, prekrit z bradavičasto skorjo, ki je sprva zelene barve, nato pa postane rumena in na koncu oranžna ter je na pogled podobna pomaranči. Sadež ni užiten.
Domovina drevesa je Severna Amerika (predvsem države Arkansas, Teksas in Oklahoma)[1], kjer je razširjeno kot okrasno drevo, pogosto pa ga zaradi nezahtevnosti sadijo v žive meje. Kljub dokaj čvrstemu lesu drevo nima gospodarske vrednosti, razmnožuje pa se s semeni ali s potaknjenci.
Maklura (znanstveno ime Maclura pomifera) je listnato drevo Severne Amerike, ki je svoje znanstveno ime dobila po ameriškem geologu Williamu Macluru.
Maclura Nutt., 1818, nom. cons.
Типовой вид Виды
Маклюра[2] (лат. Maclura) — небольшой род растений семейства Тутовые (Moraceae).
Род состоит из 11 видов[3]
桑橙属（学名：Maclura）是桑科下的一个属，为有刺乔木植物。该属共有12种，分布于热带美洲、非洲和亚洲。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
꾸지뽕나무속(-----屬, 학명: Maclura 마클루라[*])은 뽕나무과의 단형 족인 꾸지뽕나무족(-----族, 학명: Maclureae 마클루레아이[*])에 속하는 유일한 속이다.[1][2] 아시아와 아프리카 및 남·북 아메리카에 분포한다.
