الأسماء في صفحات التنقل
There are no known negative effects for humans caused by Madagascar day geckos.
Negative Impacts: injures humans (bites or stings)
While no studies examining specific predators have been performed, P. madagascariensis is probably preyed upon by a variety of predators, including various birds, mammals, and other reptiles. This species, like many other species of lizards, is capable of dropping the last portion of the tail to distract a predator that is pursuing them, thus allowing an easier escape. Madagascar day geckos rely heavily on camouflage to avoid predators; their green coloration and habit of clinging to surfaces allows them to blend in seamlessly with their tropical, arboreal environment.
Anti-predator Adaptations: cryptic
Madagascar day geckos are the largest species of gecko. Adults can reach up to 25 cm in lengt. Their tails are usually just as long as their bodies or longer. They have broad, flattened toe pads with adhesive lamellae (thin flat scales). These toe pads give them the ability to cling to smooth surfaces. Their eyes are very large with a circle of bright blue around them. They do not any have eye lids.
Madagascar day geckos are usually bright green but the color can vary from light green to a bluish green between their scales. They have a stripe that runs from the nostril to an area just behind the ear that is usually a rust or red color. Madagascar day geckos have brown dots that connect to form a line along their mid-backs. Females have smaller heads than males and their color is less vibrant, so it is easy to tell the sexes apart. Young Madagascar day geckos resemble their parents except that they have proportionately larger heads and the underside of their tail is orange.
Range length: 10 to 25 cm.
Other Physical Features: heterothermic
Sexual Dimorphism: male larger; sexes colored or patterned differently; male more colorful
While the lifespan of P. madagascariensis in the wild is unknown, it is estimated to be less than 6 years. The average lifespan in captivity is around 15 years.
Average lifespan
Status: captivity: 15 years.
Madagascar day geckos are arboreal. They inhabit trees in tropical rainforests, as well as trees in grassland and agricultural areas.
Range elevation: 40 to 320 m.
Habitat Regions: tropical ; terrestrial
Terrestrial Biomes: savanna or grassland ; forest ; rainforest ; scrub forest
Other Habitat Features: agricultural
Madagascar day geckos are native to the eastern coast of Madagascar. They have been introduced to southern Florida, in the United States.
Biogeographic Regions: nearctic (Introduced ); ethiopian (Native )
Other Geographic Terms: island endemic
Madagascar day geckos eat a wide variety of arthropods. They also occasionally eat sweet fruits or nectar. Their main source of water is from the condensation found on leaves.
Madagascar day geckos in captivity are usually fed about twice a week. They have been observed taking great care in deciding what food they will ingest. They will often discard some pieces of food before finally deciding what they will eat.
Animal Foods: insects; terrestrial non-insect arthropods; aquatic crustaceans
Plant Foods: fruit; nectar
Primary Diet: carnivore (Insectivore , Eats non-insect arthropods)
Madagascar day geckos eat smaller animals, such as insects. They are preyed upon by larger animals such as birds. However, there is little information on the actual role of the geckos in the ecosystem.
Madagascar day geckos help control populations of insects that they preys on and may play a role in pollinating some plant species through feeding on nectar. Madagascar day geckos are popular animals within the pet trade. However, most are now captive bred. This species is frequently displayed in zoos for educational and display purposes, and could be used by researchers to further understand and study the mechanisms that enable geckos to cling to smooth surfaces, such as glass.
Positive Impacts: pet trade ; research and education; controls pest population
Eggs of P. madagascariensis hatch after an incubation period of 47 to 82 days. The temperature at which the eggs are incubated determines the sex of the offspring. Eggs incubated at 81 to 85 degrees (F) will yield males, while eggs incubated from 77 to 81 degrees (F) will yield females. Upon hatching, the young are morphologically identical to the adult form, but differ slightly in their coloration. The diet of young Madagascar day geckos mainly consists of small insects. The offspring usually reach a sexually mature adult size in one to two years.
Development - Life Cycle: temperature sex determination
Madagascar day gecko populations are not considered threatened currently. They seem to be adaptable to human disturbance.
US Federal List: no special status
CITES: appendix ii
State of Michigan List: no special status
IUCN Red List of Threatened Species: no special status
As a diurnal species, P. madagascariensis relies heavily on sight to gather information about its environment. Slight changes in the intensity of the skin's coloration are used to convey information during breeding and courtship, as well as to indicate high levels of stress or illness. Auditory signals are emitted during breeding and courtship, as well as when the animal is heavily stressed. Tactile communication is used during reproduction, when males restrain females via biting her on the neck. The secretions from the male's leg pores may be a form of chemical communication, as the secretion is also accompanied by female tongue flicking. Madagascar day geckos have a distinct call that resembles the sound of a frog. It is made by using their very large tongues to produce a clicking sound of the roofs of their mouths.
Communication Channels: visual ; tactile ; acoustic ; chemical
Perception Channels: visual ; tactile ; acoustic ; chemical
The name "gecko" probably originated from the calls of these lizards. Geckos are the only type of lizards known to be able to make more than a simple hiss. Their vocalizations can range from squeaks and clicks to barks and croaks.
Madagascar day geckos engage in a courtship phase during mating. Sexually mature males have pores on the backs of their legs that become enlarged. They start to produce a waxy substance that looks like small droplets. Sexually mature females can have calcium deposits located on both sides of the neck. Males approach females with a jerky head swaying motion. This male behavior is usually in unison with rapid tongue flicking in the female. This seems to be some type of mating ritual, but the details of what is being assessed are unknown.
Males grab females between the head and neck with their teeth. As soon as this happens, the male's colors darken. Females usually emit a distress call when they are grasped. Males then rest their throats on the female's head and make a soft noise. This noise only lasts as long as the courtship. Males and females both lick their vents after they are out of the courtship embrace. It is unknown whether males or females seek additional matings.
Madagascar day geckos reproduce sexually, with females laying eggs several times per year. A clutch usually consists of 2 eggs and clutches are laid from January to July, with February to March being peak months. A female may produce multiple clutches in a single breeding season. After an incubation period of 47 to 82 days, the young hatch and are immediately self sufficient and independent. The young feed primarily on small insects and become sexually mature within one to two years.
Breeding interval: Madagascar day geckos breed approximately every 2 to 3 months.
Breeding season: Breeding occurs from January to July, peaking from February to April.
Range number of offspring: 1 to 2.
Average number of offspring: 2.
Range gestation period: 47 to 82 days.
Range age at sexual or reproductive maturity (female): 1 to 2 years.
Range age at sexual or reproductive maturity (male): 1 to 2 years.
Key Reproductive Features: iteroparous ; seasonal breeding ; sexual ; oviparous
Madagascar day geckos are independent upon hatching.
Parental Investment: no parental involvement; pre-fertilization (Provisioning, Protecting: Female); pre-hatching/birth (Provisioning: Female, Protecting: Female)
Felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) je největším zástupcem rodu felsuma, který zahrnuje přibližně 50 druhů stromových gekonů. Felsuma madagaskarská žije v pralesích Madagaskaru, odkud pravděpodobně pochází celý rod. Stejně jako ostatní gekoni, se i felsuma madagaskarská živí hmyzem a ostatními bezobratlými. Nepohrdne ale ani přezrálým ovocem a nektarem z květů. Je velice oblíbená mezi chovateli, protože se snadno množí a není náročná na chov. Dělí se na čtyři poddruhy.
Felsuma madagaskarská se dělí na tři poddruhy:
Phelsuma grandis, dříve považovaná za poddruh felsumy madagaskarské (jako Phelsuma madagascariensis grandis), byla na základě genetických studií z let 2007 a 2010 překlasifikována na samostatný druh.[2]
Samec dorůstá délky olkolo třiceti centimetrů, samička je o něco menší (25 cm). Kůže felsumy je světle zelená s červenými puntíky. Barva břicha je bíložlutá. Jejich intenzita záleží na jedinci a hlavně na poddruhu. Felsuma madagaskarská patří stejně jako ostatní felsumy mezi šplhavé gekony, tudíž má na spodní straně prstů příchytné lamely, pomocí nichž se dokáže přichytit i na kluzkých površích, například na skle. Zornička je kulatá, protože jsou felsumy na rozdíl od ostatních gekonů aktivní převážně ve dne. Jako většina gekonů nemají také víčka, takže si oko čistí tak, že si ho jazykem olíznou. Samice mívají po stranách hlavy vaky, ve kterých mají uložené zásoby vápníku pro tvorbu vejcí.
Samec je obecně větší a pestřeji zbarvený než samice. Hlavní rozdíl, podle kterého poznáte samce, jsou pohlavní orgány hemipenisy, umístěné v páru pod kloakou (společné ústí trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy). Dalším znakem je rozšířený kořen ocasu a preanální póry (vyústění kožních žláz v okolí kloaky). Samice jsou menší než samci a jsou více nenápadné. Samičí pohlavní ústrojí obsahuje vejcovod, kde jsou uložena vajíčka a vejcovod, který vede spermie k vajíčkům nebo naopak vajíčka ven. Vejcovod ústí do kloaky. Tyto rozdíly se poznají většinou až v jedno roce, kdy felsumy dospívají.
Felsumy madagaskarské se vyskytují, jak název napovídá, na ostrově Madagaskar v Indickém oceánu. Jelikož je Madagaskar na rovníku, panuje zde tropické klima. Felsumy madagaskarské patří mezi nejrozšířenější a na prostředí nejnenáročnější zástupce rodu. Obývají pralesy, ale zasahují i do zahrad a domů. Jsou přizpůsobené k životu na stromech.
Felsuma madagaskarská se živí hmyzem a jinými bezobratlými. Výjimečně loví také malé hlodavce. Felsuma loví tak, že čeká před kořistí a pomalu se přibližuje. Z dostatečné vzdálenosti skočí po kořisti a chňapne. Kromě živé potravy felsuma líže nektar z květů a přezrálého ovoce.
Felsuma madagaskarská je stejně jako ostatní felsumy silně teritoriální, proto se samci nesnesou společně na jednom místě. Většinou žijí felsumy v párech, které spolu vydrží po celý život. Jejich teritorium je celý strom. Někdy toto pravidlo neplatí, zvlášť u velkých stromů, že na něm žije více páru pohromadě a vzájemně se mezi sebou páří. Samec samici může pokousat, udržuje si tak její poslušnost. Zranění ale nebývají nijak nebezpečná, kůže felsum se rychle hojí. Felsumy také mění tmavost kůže podle nálady. Ve stresu felsumě ztmavne kůže. To se ale stává i před jejím svlékáním.
Období rozmnožování trvá od listopadu do května. Samec nejprve dělá na samičku dojem a když svolí, proběhne páření. Po páření zůstává samička nějakou dobu gravidní, až vajíčka naklade. Mají většinou podobu dvojvajíčka, tj. jsou to 2 spojená vajíčka k sobě. Taková dvojvajíčka může za rok naklást až 6 x. Vajíčka ale samice naklade i tehdy, když není oplodněná. Klade je ale méně často a nepravidelně. Vajíčka samice většinou lepí na kůru stromů, v zajetí na sklo. V tom případě se nesmí od povrchu odtrhnout, aby se nezničila. Také ale vajíčka naklade mezi listy nebo ve skulinách větví. Samička má většinou místo, kam klade opakovaně. Mláďata se z vajíček líhnou podle teploty. Při teplotě 28 °C se líhnou za 60 - 65 dní a dospívají v jednom roce.
Obrázky, zvuky či videa k tématu felsuma madagaskarská ve Wikimedia Commons
Felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) je největším zástupcem rodu felsuma, který zahrnuje přibližně 50 druhů stromových gekonů. Felsuma madagaskarská žije v pralesích Madagaskaru, odkud pravděpodobně pochází celý rod. Stejně jako ostatní gekoni, se i felsuma madagaskarská živí hmyzem a ostatními bezobratlými. Nepohrdne ale ani přezrálým ovocem a nektarem z květů. Je velice oblíbená mezi chovateli, protože se snadno množí a není náročná na chov. Dělí se na čtyři poddruhy.
Der Madagaskar-Taggecko (Phelsuma madagascariensis) gehört innerhalb der Gattung der Taggeckos (Phelsuma) zu den großen Arten.
Mit einer Gesamtlänge bis zu 24 cm und einer Kopf-Rumpf-Länge bis zu 12 cm ist die Unterart Phelsuma madagascariensis madagascariensis die größere der beiden Unterarten; P. m. boehmei erreicht eine Gesamtlänge bis zu 23 cm sowie eine Kopf-Rumpf-Länge bis zu 11 cm.
Bis 2007 zählten P. m. grandis (Großer Madagaskar-Taggecko) und P. m. kochi als Unterarten, erhielten dann Artstatus.
Die Grundfarbe dieses farbenfrohen Haftzehers (sie können mit ihren Füßen auf glattem Untergrund wie Glasscheiben laufen) ist Grün, Kopf- und Schwanzoberseite können dunkelgrün sein, mitunter auch in Richtung Türkis-Bläulich gehen. Rotbraune Flecken (meistens aber rötlich-orange) unterschiedlicher Intensität und Anordnung können auf seiner Oberseite vorkommen. Immer endet sie an seiner Schwanzwurzel. Oft ist in der vorderen Hälfte der Rückseite mittig ein – häufig unterbrochener – rotbrauner Streifen. Ein markanter rotbrauner Strich zieht sich vom Nasenloch durch die Augenregion bis oberhalb der Ohröffnung. Mit Ausnahme dieses Nasofrenalstreifens kann die rotbraune Zeichnung auch fehlen. Der Madagaskar-Taggecko kann sich bei Unbehagen rasch abdunkeln, was die Bestimmung erschwert: Man glaubt dann mitunter, Tiere einer anderen Art vor sich zu haben. Diese Art ist der schnellste Farbwechsler in der Madagascariensis-Gruppe. Ständig dunkle Färbung ist jedoch ein Symptom für Dauerstress, Unterdrückung durch andere Tiere oder Krankheit.
Die Unterseite ist hellcreme bis hellgrün, die Kehle mitunter gestreift, die Kloakenregion (Präanoemoralporen) beim Männchen gelb. Die Schwanzunterseite der Männchen kann hellblau sein.
Die Zwischenschuppenhaut ist hell-gelb-orange, was für die Abgrenzung zu Phelsuma madagascariensis subsp. boehmei eine große Rolle spielt (Ausnahme: die Madagaskar-Taggeckos der Unterart madagascariensis auf der Insel Nosy Boraha, die ebenfalls dunkle Zwischenschuppenhaut aufweisen). Im Gegensatz zu Phelsuma madagascariensis subsp. kochi sind die Beinoberseiten bei der Unterart madagascarienses nicht gesprenkelt.
Die Jungtiere haben eine ganz andere Färbung und Musterung. Auf gelb- bis olivgrüner Grundfarbe sind rotbraune Striche und Flecken sowie weiße und dunkelbraune Punkte unregelmäßig verteilt, die Flanken können rotbraun-orange sein, die Unterseite ist gelb, die Schwanzunterseite orange, mitunter auch mittelblau. Nach Ablauf eines Jahres wandelt sich die Jugendfärbung in die der adulten Tiere.
Diese Geckos können, wie alle anderen auch, bei Gefahr ihren Schwanz abwerfen, dieser zittert noch, so dass der Angreifer verwirrt ist, und der Gecko weglaufen kann.
Phelsuma madagascariensis madagascariensis ist die Nominatform der früher aus vier Unterarten bestehenden Spezies. Die Unterarten P. m. grandis (Großer Madagaskar-Taggecko) und P. m. kochi erhielten 2007 Artstatus, sodass P. madagascariensis madagascariensis und P. madagascariensis boehmei derzeit die beiden Unterarten der Art darstellen.
Der Name Madagaskar-Taggecko ist von seinem Vorkommen auf Madagaskar abgeleitet. Die Terra typica designata (MERTENS 1970) ist Tamatave/Toamasina in Ost-Madagaskar. An der Ostküste Madagaskars – auf dem Satellitenbild bezeichnenderweise grün – lebt er als Kulturbegleiter. Er ist in Primär- und Sekundärwäldern anzutreffen, aber mehr noch an Hüttenwänden, auf Dächern, in Bananenplantagen. Die mittlere Jahrestemperatur liegt dort bei 27,5 °C, der tiefste Temperaturwert liegt bei 11 °C, der höchste bei 36 °C. Der Jahresniederschlag dort beläuft sich auf 3530 mm, die Luftfeuchte liegt im Mittel bei 82,5 %.
Wie alle Taggeckos und andere Tiere und Pflanzen Madagaskars ist der Madagaskar-Taggecko durch die Vernichtung des Lebensraumes (Primärwälder, Sekundärwälder, Bau gewaltiger Hotelanlagen), durch damit verbundenen Insektizideinsatz und durch Fang und Export bedroht. Bei der IUCN ist er allerdings noch nicht als gefährdet eingestuft worden.
Für die Terrarienhaltung sind Nachzuchttiere vorzuziehen. Die leichte Züchtbarkeit macht Importe überflüssig. In Deutschland wird die Art so erfolgreich nachgezüchtet, dass sie 2005 gemäß zu Abs. 2 Bundesartenschutzverordnung von der Meldepflicht ausgenommen wurde; weiterhin ist der rechtmäßige Erwerb und die Herkunft nachweispflichtig.[1]
Eine mehr oder weniger dichte Bepflanzung mit großblättrigen Gewächsen (Bogenhanf), viel Klettermöglichkeiten (Bambus, Yucca, hohes Terrarium), viel Licht, Luft und Raum, hohe Luftfeuchtigkeit ohne Stickigkeit sind bei dieser Art, die sich leicht halten und züchten lässt und sehr zutraulich werden kann, angesagt. Auf Dauer ist wegen der innerartlichen und außerartlichen Aggressivität nur eine paarweise Haltung möglich. Bei zu viel Bananenbrei und sonstigen gehaltvoll zuckerhaltigen Lebensmitteln neigen die Tiere zu schneller Verfettung, was vermieden werden sollte. Bei optimaler Haltung können die Tiere in Gefangenschaft bis zu 20 Jahre alt werden.
Der Madagaskar-Taggecko (Phelsuma madagascariensis) gehört innerhalb der Gattung der Taggeckos (Phelsuma) zu den großen Arten.
Mit einer Gesamtlänge bis zu 24 cm und einer Kopf-Rumpf-Länge bis zu 12 cm ist die Unterart Phelsuma madagascariensis madagascariensis die größere der beiden Unterarten; P. m. boehmei erreicht eine Gesamtlänge bis zu 23 cm sowie eine Kopf-Rumpf-Länge bis zu 11 cm.
Bis 2007 zählten P. m. grandis (Großer Madagaskar-Taggecko) und P. m. kochi als Unterarten, erhielten dann Artstatus.
Phelsuma madagascariensis is a species of day gecko that lives in Madagascar. It is among the most widespread day geckos and is found in a wide range of habitats.[2] With a length of up to 30.5 centimetres (12.0 in), it is also the largest day gecko in Madagascar.[2] (The highly restricted Round Island day gecko is the only other extant species with a similar maximum length; the extinct Rodrigues giant day gecko was even larger.)
There are several subspecies:
Phelsuma grandis, the Madagascar giant day gecko, was previously considered a subspecies of Phelsuma madagascariensis but has now been elevated to a full species.[3]
Phelsuma madagascariensis is a species of day gecko that lives in Madagascar. It is among the most widespread day geckos and is found in a wide range of habitats. With a length of up to 30.5 centimetres (12.0 in), it is also the largest day gecko in Madagascar. (The highly restricted Round Island day gecko is the only other extant species with a similar maximum length; the extinct Rodrigues giant day gecko was even larger.)
El gecko diurno de Madagascar (Phelsuma madagascariensis) es una especie de saurópsido escamado de la familia Gekkonidae.[2] Es una especie endémica de Madagascar, que vive en lugares con una temperatura de entre 28°C y 31°C. Fue descrita por primera vez en 1831 por el británico John Edward Gray.
Se reconocen actualmente tres subespecies:[2]
Phelsuma grandis, el gecko diurno gigante de Madagascar, anteriormente se consideraba una subespecie de Phelsuma madagascariensis, pero ahora se ha elevado a una especie completa.[3]
P. m. magascariensis se encuentra a menudo en árboles a lo largo de los bordes de los bosques. También habitan chozas locales y plataneras en la costa este de Madagascar porque tiene un clima húmedo y cálido.
Estos geckos diurnos se alimentan de muchos artrópodos (insectos y arácnidos), así como de algunos frutos (machacados). También les gusta lamer frutas duras y agrias, polen y néctar.
Como la mayoría de las especies de Phelsuma, los machos pueden ser bastante pendencieros y no aceptan a otros machos en su territorio. En cautiverio, donde las hembras no pueden escapar, los machos a veces también pueden herir gravemente a una hembra. En este caso, el macho y la hembra deben estar separados.
La época de apareamiento es entre noviembre y las primeras semanas de abril. Durante este período, las hembras ponen hasta 6 pares de huevos. A una temperatura de 28°C, las crías eclosionan después de aproximadamente 55 días. Los juveniles miden 55-60 mm.
Estos animales deben alojarse solos, porque son muy territoriales. Las parejas de machos y hembras pueden llevarse bien, pero es común que los machos acosen demasiado a las hembras. Necesitan un terrario grande y bien plantado. La temperatura debe estar entre 25 y 28°C. En un lugar cálido, la temperatura debe ser de 35-40°C. La humedad nocturna debe mantenerse entre 75 y 90%, durante el día entre 60 y 80%. En cautiverio, estos animales pueden ser alimentados con grillos, larvas de polilla de la cera, moscas de la fruta, gusanos de la harina y moscas domésticas. Las frutas tropicales frescas, la miel y los alimentos para bebés con sabor a fruta son buenos para mantener su humedad interior.
.jpg)
El gecko diurno de Madagascar (Phelsuma madagascariensis) es una especie de saurópsido escamado de la familia Gekkonidae. Es una especie endémica de Madagascar, que vive en lugares con una temperatura de entre 28°C y 31°C. Fue descrita por primera vez en 1831 por el británico John Edward Gray.
Se reconocen actualmente tres subespecies:
Phelsuma madagascariensis madagascariensis (Gecko diurno de Madagascar) Phelsuma madagascariensis kochi (Gecko diurno de Koch) Phelsuma madagascariensis boehmei (Gecko diurno de Boehme)Phelsuma grandis, el gecko diurno gigante de Madagascar, anteriormente se consideraba una subespecie de Phelsuma madagascariensis, pero ahora se ha elevado a una especie completa.
Phelsuma madagascariensis Phelsuma generoko animalia da. Narrastien barruko Gekkonidae familian sailkatuta dago.
Phelsuma madagascariensis Phelsuma generoko animalia da. Narrastien barruko Gekkonidae familian sailkatuta dago.
Madagaskarinpäivägekko (Phelsuma madagascariensis) on Madagaskarilla ja sen lähisaarilla esiintyvä päivägekkolaji. Se on myös suosittu terraarioeläin. Nämä gekot ovat herkkiä, varomattomasti käsiteltäessä sen nahka voi revetä tai häntä tippua. Se voi elää jopa 20-vuotiaaksi[2].
Madagaskarinpäivägekko voi kasvaa 25 cm:n pituiseksi. Kaikki päivägekot ovat enimmäkseen kirkkaan vihreitä. Tällä lajilla on myös punaisia ja oransseja viiruja selässä.
Madagaskarinpäivägekko (Phelsuma madagascariensis) on Madagaskarilla ja sen lähisaarilla esiintyvä päivägekkolaji. Se on myös suosittu terraarioeläin. Nämä gekot ovat herkkiä, varomattomasti käsiteltäessä sen nahka voi revetä tai häntä tippua. Se voi elää jopa 20-vuotiaaksi.
Le Gecko Géant de Madagascar, Phelsuma madagascariensis, est une espèce de geckos de la famille des Gekkonidae[1].
Cette espèce est endémique de l'Est de Madagascar[1].
Ce gecko vit dans les arbres de la forêt primaire et les plantations voire les habitations. Ils vivent dans un milieu où le degré d'humidité est très élevé (au moins 80 %). Les températures diurnes vont de 25 à 30 °C durant la journée, et chutent aux alentours de 20 °C la nuit. L'hiver la température chute vers 25 °C le jour et 15 °C la nuit, durant environ deux mois.
C'est un gecko arboricole, de coloration principalement vert vif, avec des taches rouges et bleues au milieu du dos, et également un trait entre le museau et l'œil rougeâtre. Il est diurne, et présente donc une pupille ronde et noire. La sous-espèce madagascariensis atteint 240 mm et la sous-espèce boehmei atteint 220 mm.
Selon Reptarium Reptile Database (1 novembre 2012)[2] :
Les sous-espèces Phelsuma madagascariensis grandis et Phelsuma madagascariensis kochi ont été élevées au rang d'espèce.
Ces geckos sont insectivores qui consomment également des fruits, en léchant les nectars et pollens
Les mâles ont des pores fémoraux (apparaissant sous la forme de petites excroissances marron pâle) très développés sur la face interne des cuisses, et sont en général un peu plus massifs que les femelles. La reproduction débute après la période de repos de l'hiver. Les femelles pondent jusqu'à six fois par an, les œufs incubant environ cinquante jours (la durée pouvant varier selon les conditions climatiques). Les petits font près de 6 cm à la naissance. Leurs couleurs sont très différentes de celles des adultes. Ils sont verts, tigrés de noir et porteurs d'une ligne rouge du museau à l'oreille. Ces jeunes ne mangent pas pendant les deux jours qui suivent leur naissance. La maturité sexuelle apparaît à l'issue de leur première année.
Son nom d'espèce, composé de madagascar(i) et du suffixe latin -ensis, « qui vit dans, qui habite », lui a été donné en référence au lieu de sa découverte.
L'espèce est représentée sur un timbre de Madagascar de 1993 de 1 000 francs malgaches.
Il y fait l'objet d'un trafic illégal d'animaux pour l'exportation vers d'autres pays, via la Belgique notamment, en dépit des efforts du Réseau Trafic, du Secrétariat de la CITES et du soutien du Fonds de Partenariat pour les Écosystèmes Critiques (Critical Ecosystem Partnership Fund) [3]. Les études faites dans le cadre du projet de la convention de Washington « Étude du commerce important » ont montré, au vu du niveau des exportations de certaines espèces malgaches, que « trop souvent les exportations ont été autorisées sans connaissance des impacts éventuels sur la conservation »[3].
Ces geckos se rencontrent en terrariophilie. Ce sont des animaux appréciés pour leurs couleurs vives et leur activité diurne. Ce gecko peut vivre plus de dix ans en captivité.
Repas de criquet au Parc Zoologique de Paris
Phelsuma madagascariensis
jeune-adulte
Le Gecko Géant de Madagascar, Phelsuma madagascariensis, est une espèce de geckos de la famille des Gekkonidae.
Il geco diurno del Madagascar (Phelsuma madagascariensis (Gray, 1831)) è un piccolo sauro della famiglia Gekkonidae, endemico del Madagascar orientale.[2]
Questo sauro dal corpo tarchiato, lungo 22–23 cm[2], è uno dei più grandi gechi verdi diurni. I maschi hanno un rigonfiamento alla base della coda e le femmine sessualmente mature dei depositi di calcio visibili attraverso la pelle della gola.
Abita i tronchi degli alberi e i muri e di frequente sosta su pareti verticali (spesso a testa in giù) afferrandosi con i cuscinetti digitali. Se riesce a sfuggire agli uccelli, può vivere anche più di 10 anni. I gechi diurni del Madagascar vivono in gruppi, ciascuno su un unico albero dove le femmine spesso depongono le uova in un sito comune.
La specie è abbastanza comune in tutto il Madagascar orientale, dal livello del mare sino a 1.000 m di altitudine.[1]
Il suo habitat tipico è la foresta pluviale ma si adatta a vivere anche in contesti antropizzati (centri urbani, piantagioni).
Sono note due sottospecie:[2]
Le sottospecie P. madagascariensis kochi e P. madagascariensis grandis sono state elevate al rango di specie a sé stanti (rispettivamente P. kochi e P. grandis).[3][4]
La IUCN Red List classifica P. madagascariensis come specie a basso rischio (Least Concern).[1]
La specie è inserita nell'Appendice II della Convention on International Trade of Endangered Species (CITES).[5]
Il geco diurno del Madagascar (Phelsuma madagascariensis (Gray, 1831)) è un piccolo sauro della famiglia Gekkonidae, endemico del Madagascar orientale.
Multimedia w Wikimedia Commons Dniówka madagaskarska[3][4], felsuma madagaskarska (Phelsuma madagascariensis) - gatunek jaszczurki rodziny gekonowatych (Gekkonidae), jeden z największych gekonów. Zamieszkuje Madagaskar oraz pobliskie wyspy. Jest aktywna za dnia. Wyróżniono 4 podgatunki:
Odpowiednie wymiary terrarium dla pary to 40x40x60 cm (długość x szerokość x wysokość) lub większe. Najważniejszym wymiarem, który nie powinien być zbyt mały, jest wysokość, gdyż jest to jaszczurka nadrzewna. Temperatura od 25-30 °C w dzień, w nocy spadek o 3-4 °C. Wilgotność ok. 70%. Felsumy zjadają świerszcze, karaczany, plankton łąkowy, muchy, larwy moli woskowych. Należy wzbogacać pokarm dodatkami mineralno-witaminowymi oraz kawałkami owoców (banany, kiwi), dżemami i powidłami (bez konserwantów), przecierami dla dzieci oraz wapniem. Felsuma madagaskarska umieszczana jest w załączniku II Konwencji Waszyngtońskiej (CITES) i podlega rejestracji 14 dni od zakupu. Do jej posiadania potrzebne są dokumenty o legalności odłowu albo urodzeniu w niewoli, otrzymywane od poprzedniego właściciela.
Dniówka madagaskarska, felsuma madagaskarska (Phelsuma madagascariensis) - gatunek jaszczurki rodziny gekonowatych (Gekkonidae), jeden z największych gekonów. Zamieszkuje Madagaskar oraz pobliskie wyspy. Jest aktywna za dnia. Wyróżniono 4 podgatunki:
Phelsuma madagascariensis madagascariensis - dorasta do 24 cm długości ciała, zamieszkuje na obrzeżach lasów tropikalnych Phelsuma madagascariensis boehmei - dorasta do 22 cm długości ciała, zamieszkuje górne partie gęstych lasów tropikalnych Phelsuma madagascariensis grandis - dorasta nawet do 30 cm długości ciała, zamieszkuje drzewa w lasach tropikalnych Phelsuma madagascariensis kochi - dorasta do 22 cm długości ciała, zamieszkuje zazwyczaj plantacje bananowców.Phelsuma madagascariensis là một loài thằn lằn trong họ Gekkonidae. Loài này được Gray mô tả khoa học đầu tiên năm 1831.[1]
Phelsuma madagascariensis là một loài thằn lằn trong họ Gekkonidae. Loài này được Gray mô tả khoa học đầu tiên năm 1831.
马达加斯加残趾虎（学名：Phelsuma madagascariensis）是日行守宫属的一种壁虎。分布在马达加斯加塞舌尔群岛。
.jpg){kind=small}
这是一篇蜥蜴小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
ワシントン条約附属書II 分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 爬虫綱 Reptilia 目 : 有鱗目 Squamata 科 : ヤモリ科 Gekkonidae 属 : ヒルヤモリ属 Phelsuma 種 : オオヒルヤモリGekko madagascariensis Gray 1831
Phelsuma madagascariensis martensi
Mertens, 1962
オオヒルヤモリ（Phelsuma madagascariensis）は、有鱗目ヤモリ科ヒルヤモリ属に分類されるトカゲ。
種小名madagascariensisは「マダガスカル産の」の意だが、本種のみにかかわらずヒルヤモリ属の構成種は多くがマダガスカルに分布する。
最大全長24センチメートル[4]。体側面の顆粒状の鱗が背面の顆粒状の鱗と比較して大型で、直径1ミリメートルに達することが多い[7]。
吻端から眼を通り、頸部にかけて筋模様が入る[7]。
P. madagascariensis
P. abbotti
P. kochi
P. grandis
P. perkeri
亜種ベーメオオヒルヤモリP. m. boehmeiをシノニムとする説もある[7]。
2007年に吻端から眼にかけての筋模様や体側面の顆粒状の鱗といった形態、ミトコンドリアDNAのシトクロムb・12S rRNAの分子系統解析で基亜種ではなくP. abbottiにP. perkeriとより近縁（P. abbottiやP. perkeriを含まない本種は偽系統群と推定された）という解析結果が得られたことから、亜種キタオオヒルヤモリP. m. grandisと亜種ミドリオオヒルヤモリP. m. kochiを独立種とする説が提唱された[7]。
低地から標高1,000メートル付近にかけての森林に生息する[3]。樹上棲。昼行性。
食性は雑食で、昆虫、節足動物、小型爬虫類、果実、花の蜜などを食べる。
繁殖様式は卵生。
分布域が広いことから絶滅の危険性は低いと考えられている[3]。一方で森林伐採による生息地の破壊、ペット用の採集により生息数は減少している[3]。1977年にヒルヤモリ属単位でワシントン条約附属書IIに掲載されている[2]。
ペットとして飼育されることもあり、日本にも輸入されている。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 
_1.jpg)
.png){kind=small}
