الأسماء في صفحات التنقل
Rhamnaceae is die Blinkblaar-familie wat hoort tot die orde Rosales. Hierdie familie het 900 spesies wêreldwyd waarvan 170 spesies in Suider-Afrika voorkom en 10 bome is. Die bome in die familie is nie maklik herkenbaar nie alhoewel die genera maklik van mekaar onderskei kan word.
Die blare is enkelvoudig, dikwels glansend aan die bokant, afwisselend of halfteenoorstaande. Die vorm van die are op die blare is 'n fyn, reëlmatig netwerk of retikulum van vierkantjies of reghoekies.
Die volgende spesies kom in Suid-Afrika voor:
Rhamnaceae is die Blinkblaar-familie wat hoort tot die orde Rosales. Hierdie familie het 900 spesies wêreldwyd waarvan 170 spesies in Suider-Afrika voorkom en 10 bome is. Die bome in die familie is nie maklik herkenbaar nie alhoewel die genera maklik van mekaar onderskei kan word.
Les ramnacees (Rhamnaceae) son una familia de plantes dicotiledónees perteneciente al orde de les rosales.
Trátase d'árboles o parrotales, dacuando trepadores con escayos, y matos. Fueyes simples con frecuencia alternes, dacuando opuestes, con estípules caduques o tresformaes n'escayos; flores inconspicuas, hermafrodites o unisexuales (plantes dioicas o poliginas), pentámeras o tetrámeres, diclamideas o monoclamideas, d'ovariu súperu o ínfero, con un óvulu por lóculo. Inflorescencies en recímanos o glomérulos. Frutos xeneralmente en drupa o secos. Unes 6.000 especies cosmopolites la mayoría de países templaos y templaos, dalgunos con aplicaciones melecinales.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Les ramnacees (Rhamnaceae) son una familia de plantes dicotiledónees perteneciente al orde de les rosales.
Murdarçakimilər (lat. Rhamnaceae) — murdarçaçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.[1]
Murdarçakimilər (lat. Rhamnaceae) — murdarçaçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Les ramnàcies (Rhamnaceae) són una família de plantes amb flor.
És una família de distribució cosmopolita però més abundant en regions tropicals i subtropicals.
La família consta de 50 a 55 gèneres i d'unes 900 espècies.
Acostumen a adoptar la forma de petits arbres, arbusts i lianes. Les fulles són simples i sovint espinoses. Les flors tenen simetria radial i el fruit en forma de baia, drupa o núcula.
Les ramnàcies (Rhamnaceae) són una família de plantes amb flor.
És una família de distribució cosmopolita però més abundant en regions tropicals i subtropicals.
La família consta de 50 a 55 gèneres i d'unes 900 espècies.
Acostumen a adoptar la forma de petits arbres, arbusts i lianes. Les fulles són simples i sovint espinoses. Les flors tenen simetria radial i el fruit en forma de baia, drupa o núcula.
Řešetlákovité (Rhamnaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Jsou to převážně dřeviny se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy. Květy jsou nenápadné, čtyř nebo pětičetné, se žlaznatým diskem. Čeleď je celosvětově rozšířena, nejvíce druhů je v tropickém pásu. V ČR se vyskytují 2 druhy - krušina olšová a řešetlák počistivý. Někteří zástupci řešetlákovitých poskytují ovoce, dřevo, léčiva nebo barviva, jiné jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.
Řešetlákovité jsou opadavé nebo stálezelené stromy, keře, liány s úponkami, vzácně i byliny (rod Crumenaria). Ve stoncích jsou často slizové buňky (idioblasty), v kůře někdy i slizové kanálky. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo vstřícné, s 3 až 5 žilkami nebo se zpeřenou žilnatinou. Čepel je celokrajná nebo zubatá. Rod kolécie (Colletia) má listy redukované a asimilační funkci přebírají zelené zploštělé stonky, nazývané kladódia. Palisty jsou drobné, opadavé nebo vytrvalé, u některých zástupců přeměněné v trny. Květy jsou drobné, jednopohlavné nebo oboupohlavné, čtyř nebo častěji pětičetné, nejčastěji v úžlabních vrcholících nebo svazečcích, méně často hroznech. Kalich i koruna jsou ze 4 až 5 lístků. Tyčinek je 4 nebo 5 a jsou přirostlé ke korunním lístkům. Podobné květy jako řešetlákovité mají i zástupci čeledi jesencovité (Celastraceae), u nich jsou naopak tyčinky umístěné naproti kališním lístkům. V květech je přítomen často nápadný intrastaminální žlaznatý terč. Semeník je svrchní až spodní, srostlý ze 2 až 4 plodolistů nebo vzácně tvořený jediným plodolistem. V každém plodolistu je 1 (nebo 2) vajíčko. Plodem je pukavá nebo nepukavá tobolka nebo peckovice s 1 až 4 semeny, případně poltivý plod (schizokarp).[1][2][3]
Kolécie křížatá (Colletia paradoxa)
Fylika Phylica pubescens
Čeleď řešetlákovité zahrnuje asi 925 druhů v 52 rodech. Největší rody jsou fylika (Phylica, asi 150 druhů), cicimek (Ziziphus, asi 100 druhů), řešetlák (Rhamnus, 125 druhů) a latnatec (Ceanothus, 55 druhů). Zástupci čeledi se vyskytují po celém světě od tropů po mírný pás.[4]
Největší počet druhů a rodů řešetlákovitých roste v tropech. Vyskytují se zejména na vápencových podložích.[5]
Spíše nenápadné květy řešetlákovitých jsou navštěvovány mouchami, včelami, vosami a brouky. Mohou být cizosprašné i samosprašné. Semena druhů s dužnatými plody (řešetlák, okoralka, Reynosia, Krugiodendron) jsou obvykle šířena ptáky nebo savci. U druhů s pukavými plody (latnatec, Colubrina) jsou semena vystřelována do okolí. Tropický rod Gouania má okřídlené plody, které jsou rozšiřovány větrem.[5] Některé druhy rodu Discaria mají plovoucí plody, šířené prostřednictvím vodních toků.[2]
Typickým metabolitem řešetlákovitých jsou anthranoidy (glykosidy derivátů anthrachinonu) s projímavým účinkem. Krušina olšová (Frangula alnus) obsahuje anthranoid glukofrangulin, řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) kaskarosidy.[6]
Mnohé druhy řešetlákovitých obsahují také alkaloidy, triterpenoidní aj. saponiny, kyselinu chelidonovou a látky blízké chininu.[2] [3] Z kůry a listů cicimku čínského (Ziziphus jujuba) bylo izolováno množství alkaloidů různých typů, saponiny, triterpeny, flavonoidy aj.[6]
Listy cicimku čínského (Ziziphus jujuba) obsahují triterpenoidní glykosid ziziphin, paralyzující vnímání sladké chuti. [7]
V dřívějších systémech byly řešetlákovité nejčastěji řazeny do samostatného řádu řešetlákotvaré (Rhamnales). Cronquist řadil do tohoto řádu i čeledi révovité (Vitaceae) a Leeaceae (dnes součást Vitaceae). Podle kladogramů APG jsou sesterskými větvemi čeledi hlošinovité (Elaeagnaceae) a Dirachmaceae.
Rod krušina (Frangula) je v některých systémech vřazován do rodu řešetlák (Rhamnus), ve středoevropské taxonomii je chápán jako samostatný.
V evropské květeně je čeleď zastoupena 4 rody: krušina (Frangula, 2 druhy), řešetlák (Rhamnus, 14 druhů), trnovec (Paliurus, 2 druhy) a druhem cicimek dvojtrnný (Ziziphus lotus).[8]
V květeně ČR jsou zastoupeny 2 druhy: krušina olšová (Frangula alnus, syn. Rhamnus frangula) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica).[3] Na jihozápadním Slovensku (Děvínská Kobyla) roste na jediné lokalitě druh řešetlák skalní (Rhamnus saxatilis), druh běžnější např. v Rakousku a Maďarsku.[9]
Krušina olšová (Frangula alnus)
Řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica)
Plody trnovce Kristova
Cicimek dvojtrnný (Ziziphus lotus)
Cicimek datlový (Ziziphus jujuba), pocházející z Číny, je odedávna pěstován jako ovocná dřevina. Mnohé další druhy rodu cicimek poskytují ovoce místního významu, např. indický cicimek mauricijský (Z. mauritiana) a Ziziphus nummularia, cicimek dvojtrnný (Ziziphus lotus) ze Středomoří, jihoamerické druhy Z. mistol, Z. angolito a Z. joazeiro.[10] Z druhu Ziziphus mistol je v Andách připravován alkoholický nápoj.[2] Zdužnatělé stopky jinak nejedlých bobulí hovénie sladké (Hovenia dulcis) pocházející z Indie a Číny jsou chutí podobné hruškám a jsou využívány jako ovoce.[10]
Dřevo rodů Alphitonia, Colubrina, Hovenia a Ziziphus je používáno na konstrukce, nábytek, v řezbářství, soustružnictví a na výrobu hudebních nástrojů.[1] Na Jamaice je těženo dřevo cicimku Ziziphus chloroxylon, v Karibiku dřevo Colubrina arborescens.[2] Dřevo cicimku datlového (Ziziphus jujuba) je v Číně ceněným materiálem na truhlářskou výrobu.[1]
Kůra, semena a listy některých druhů, především řešetláku počistivého (Rhamnus cathartica) a krušiny olšové (Frangula alnus) jsou využívány jako projímadla.[1] Čerstvá krušina však způsobuje dávení. V medicíně se používá i severoamerický řešetlák Purshův.[11] Rozdrcené plody a semena cicimku datlového (Ziziphus jujuba) jsou v Číně používány v tradičním lékařství při únavě a nespavosti, hypertenzi, fyzickém vyčerpání, nervových poruchách a podvýživě.[7] Extrakt z kůry Trevoa trinervia je v Chile používán na popáleniny. Kůra liány Gouania domingensis je v Karibiku používána jako stimulant.[2] Alkoholový výtažek ze dřeva kolécie Colletia spinosa je v Brazílii používán k léčení malárie.[10]
Různé druhy řešetláku (Rhamnus) poskytují barviva: zelené a modré je získáváno z plodů, žluté z kůry.[2]
Některé druhy bohaté na saponiny jsou používány obdobně jako mýdlo, v Jižní Americe např. kořeny kolécie Colletia spinosissima. Stonky Gouania lupuloides při žvýkání pění a jsou používány jako ústní voda.[2]
Některé druhy řešetlákovitých jsou používány jako okrasné dřeviny. Mimo domácí krušiny olšové (Frangula alnus) je v ČR vzácně pěstována i severoamerická krušina Purshova (Frangula purshiana) a jihoevropská krušina skalní (Frangula rupestris). V botanických zahradách je občas pěstována hovénie sladká (Hovenia dulcis). Z keřovitých řešetláků je pěstován domácí řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), některé další evropské druhy (řešetlák alpský - R. alpina, řešetlák balkánský - R. fallax, řešetlák skalní - R. saxatilis) a asijský řešetlák kavkazský (R. imeretina). Jako skalnička je občas pěstován poléhavý řešetlák nízký (Rhamnus pumila). Vzácně jsou pěstovány keře rodu okoralka (Berchemia), pocházející z Asie nebo ze Severní Ameriky a kvetoucí latami drobných bělavých kvítků.[12]
Různé druhy jihoamerických kolécií (Colletia) jsou pro svůj zvláštní vzhled občas pěstovány ve sklenících jako botanická zajímavost.
Cicimek Ziziphus mauritiana
Hovénie sladká (Hovenia dulcis)
Krušina olšová (Frangula alnus)
Latnatec Ceanothus thyrsiflorus
Adolphia, Alphitonia, Alvimiantha, Ampelozizyphus, Araracuara, Atadinus, Auerodendron, Bathiorhamnus, Berchemia, Berchemiella, Blackallia, Ceanothus, Chacaya, Colletia, Colubrina, Condalia, Crumenaria, Cryptandra, Dallachya, Discaria, Doerpfeldia, Emmenosperma, Endotropis, Frangula, Gouania, Granitites, Helinus, Hovenia, Johnstonalia, Karwinskia, Kentrothamnus, Krugiodendron, Lasiodiscus, Maesopsis, Nesiota, Noltea, Paliurus, Papistylus, Phylica, Polianthion, Pomaderris, Pseudoziziphus, Reissekia, Retanilla, Reynosia, Rhamnella, Rhamnidium, Rhamnus, Sageretia, Sarcomphalus, Schistocarpaea, Scutia, Serichonus, Siegfriedia, Smythea, Spyridium, Stenanthemum, Trevoa, Trichocephalus, Trymalium, Ventilago, Ziziphus[13]
Obrázky, zvuky či videa k tématu řešetlákovité ve Wikimedia Commons
Řešetlákovité (Rhamnaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales). Jsou to převážně dřeviny se střídavými nebo vstřícnými jednoduchými listy. Květy jsou nenápadné, čtyř nebo pětičetné, se žlaznatým diskem. Čeleď je celosvětově rozšířena, nejvíce druhů je v tropickém pásu. V ČR se vyskytují 2 druhy - krušina olšová a řešetlák počistivý. Někteří zástupci řešetlákovitých poskytují ovoce, dřevo, léčiva nebo barviva, jiné jsou pěstovány jako okrasné dřeviny.
Korsved-familien (Rhamnaceae) rummer ca. 50 slægter og 900 arter, der er udbredt over det meste af Jorden. Det er træer, buske eller lianer. Arterne kan kendes på deres takkede, stilkede blade, som ofte har kraftige, paralllelle sidenerver. Frugterne kan være tørre (kapsler) eller saftige (bær). Her omtales kun de slægter, der omfatter arter, som kan have interesse i Danmark.
Beskrevne slægter
Die Kreuzdorngewächse (Rhamnaceae) bilden eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Rosenartigen (Rosales). Die etwa 52 Gattungen mit etwa 925 bis 1000 Arten sind weltweit besonders in den Subtropen bis Tropen verbreitet.
Es sind meist immergrüne oder laubabwerfende, verholzende Pflanzen: selbständig aufrechte Sträucher oder Bäume, aber auch einige Lianen; selten sind es ausdauernde krautige Pflanzen (Crumenaria). Sie besitzen oft Dornen.[1][2] Die Wurzeln bilden manchmal eine Symbiose mit den stickstofffixierenden Frankia.
Die meist wechselständig und spiralig oder seltener gegenständig, an den Sprossachsen verteilt oder an Kurztrieben zusammenstehend, angeordneten Laubblätter besitzen meist Blattstiele. Die einfachen Blattspreiten sind ganzrandig oder gezähnt.[3] Die Stomata sind meist anomocytisch oder seltener paracytisch. Die Blätter können zu Dornen umgewandelt sein (beispielsweise Paliurus spina-christi und Colletia paradoxa). Wenn Nebenblätter vorhanden sind, können sie wohl ausgebildet, zu Schuppen reduziert oder zu Dornen umgewandelt sein.[1][2]
Die Blüten können einzeln bis zu mehreren in den Blattachseln oder in unterschiedlich aufgebauten Blütenständen stehen.[2]
Die radiärsymmetrischen Blüten sind meist recht klein und sind meist fünfzählig, selten vierzählig; sie können zwittrig oder selten eingeschlechtig sein. Der Blütenbecher (Hypanthium) steht unter dem Fruchtknoten, umgibt ihn oder ist teilweise mit ihm verwachsen. Die fünf (selten vier), meist genagelten Kelchblätter sind (manchmal röhrig) verwachsen. Die fünf (selten vier) Kronblätter sind frei und können weiß, gelblich, grünlich, rosa oder blau sein. Es ist nur ein Kreis mit gleich vielen fertilen Staubblättern wie Kronblätter vorhanden; die Staubblätter stehen gegenüber den Kronblättern, also fehlt der äußere Staubblattkreis. Die Staubfäden sind dünn. Die Pollenkörner besitzen meist drei Aperturen und sind meist colporat. Sehr typisch für die Familie ist der nektarbildende, dünne bis fleischige, glatte oder gelappte Diskus, der sich zwischen Stempel und Staubblättern befindet; er kann aber auch fehlen. Meist zwei bis drei (selten fünf) Fruchtblätter zu einem ober- bis unterständigen, selten ein-, meist zwei- bis vierkammerigen Fruchtknoten verwachsen. Je Fruchtknotenkammer sind meist eine, selten zwei anatrope Samenanlagen vorhanden. Der Griffel endet in einer einfachen Narbe oder hat gleich vielen Narben wie Fruchtblätter.[1][2] Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (Entomophilie).
Es werden Kapselfrüchte, Beeren, Steinfrüchte, geflügelte Nussfrüchte oder Spaltfrüchte, die in trockene Teilfrüchte zerfallen, gebildet. Die Samenverbreitung erfolgt je nach Art durch den Wind (dann sind die Samen geflügelt), durch Säugetiere oder Vögel. Der gut ausgebildete Embryo ist gerade.[1]
An Flavonoiden sind Kaempferol und Quercetin vorhanden.[1]
Die Familie Rhamnaceae wurde 1789 unter dem Namen „Rhamni“ durch Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, S. 376–377 aufgestellt. Synonyme für Rhamnaceae Juss. sind Frangulaceae DC., Phylicaceae J.Agardh, Ziziphaceae Adans. ex Post & Kuntze[4] und Cryptandraceae Barkley.
Die Kreuzdorngewächse sind weltweit verbreitet und finden sich in einer Vielfalt von Habitaten. Verbreitungsschwerpunkt sind jedoch tropische und subtropische Regionen, hauptsächlich Wälder.[5]
Die Familie Rhamnaceae enthält 925 bis 1000 Arten in 52 Gattungen, die in elf Tribus gestellt werden, sieben Gattungen gelten als incertae sedis, ihre genaue systematische Position in der Familie ist unklar. Einige Gattungen gelten als revisionsbedürftig, ebenso die Tribus Pomaderreae. Die nächsten Verwandten der Familie Rhamnaceae sind Barbeya oleoides (= Barbeyaceae) und die Dirachma (= Dirachmaceae).[5]
Die elf Tribus mit ihren Gattungen sind:[4][2][5]
Aus der Oberkreide existiert ein Blattabdruck, seine Zuschreibung zu den Kreuzdorngewächsen jedoch ist nicht ganz eindeutig, ebenfalls als Kreuzdorngewächs beschrieben wurde eine Blüte aus der mittleren Kreide (Nebraska).[5] Gesicherte Fossilnachweise jedoch finden sich erst im Tertiär, Blätter im Eozän (Berhamniphyllum) und die frühesten Pollen aus dem Oligozän.[9]
Einige Arten wie Kreuzdorn und Faulbaum werden zur Gewinnung von Medikamenten verwendet. Abführmittel (cascara sagrada) gewinnt man aus Rinde, Blätter und Früchten von besonders Rhamnus cathartica, Rhamnus frangula, Rhamnus purshiana und Ceanothus reclinatus. Ziziphus-Arten wie Indische Jujube (Ziziphus mauritiana) und Chinesische Jujube (Ziziphus jujuba) werden aufgrund ihrer essbaren Früchten angebaut. Von Hovenia dulcis werden die Blütenstandsschäfte gegessen.
Die getrockneten Beeren von Kreuzdorn-Arten wurden unter der Bezeichnung Schüttgelb zum Färben und als Farblack verwendet. Das Holz von Alphitonia-, Colubrina-, Hovenia- und Ziziphus-Arten wird vielseitig genutzt.
Einige Hovenia-, Paliurus-, and Rhamnus-Arten werden als Zierpflanzen verwendet.
Die Kreuzdorngewächse (Rhamnaceae) bilden eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Rosenartigen (Rosales). Die etwa 52 Gattungen mit etwa 925 bis 1000 Arten sind weltweit besonders in den Subtropen bis Tropen verbreitet.
Chilonjiydadoshlar (Rhumnaseaye) — chilonjiydanamolar (Rhumnales) qabilasiga mansub oila. 60 turkumga oid 900 ga yaqin turi bor. Ch. yer yuzida juda keng tarqalgan. Oʻrta Osiyoda tabiiy holda 5 turkumga mansub 8 turi, Oʻzbekistonda esa 3 turkumga kiradigan 6 turi oʻsadi. Hayotiy shakliga koʻra, buta va past boʻyli daraxtlardan iborat. Barglari butun, yon bargchali, gullari toʻgʻri, oq yoki och yashil. Bir yoki ikki jinsli. Kosachasi 4—5 boʻlakli. Gultojibarglari 4—5 ta, changchilari 4—5 ta, ustunchasi 1 ta, tugunchasi ustki, mevasi danakcha. Ch.ning chilonjiyda turkumi mevasining shifobaxshligi bilan juda qadrli. Xalq tabobatida qonni suyultirishda va qon bosimini tushirishda foydalaniladi.
Rhamnaceae is a lairge faimily o flouerin plants, maistly trees, shrubs, an some vines, commonly cawed the buckthorn faimily.[3]
Le Rhamnaceae, i è 'na famìa botànica de l'ùrden de le Rosales. Se tràta de àlber o arbùsti, àle ólte rampicànte per mès dei spì.
Le fòie i è sèmpe, de spès altèrne, de rar opòste, condèle stìpole càduche (che cröda) o trasfurmàde 'n spì; i fiùr i è inconspìcui (mìa tat apariscèncc), ermafrudìcc o unisesuài (piànte diòiche o polìgine), pentàmere o tetràmere, diclamidàde o monoclamidàde, co l'ovàre súpero o ínfero, condèn óvulo per ògna lóculo. Enfiurescènse en gratèle o glomèruli. I fröcc de sòlit i è dèle drùpe carnùze o nus.
La famìa l'è furmàde de presapóc 6.000 spéci cosmopolìte, le piö tàte dei paés calcc e temperàcc.
Rhamnaceae iku sawijining suku anggota tetuwuhan ngembang. Miturut Sistem klasifikasi APG II suku iki dilebokaké jroning bangsa Rosales, klad euRosidae I.
Le Rhamnaceae, i è 'na famìa botànica de l'ùrden de le Rosales. Se tràta de àlber o arbùsti, àle ólte rampicànte per mès dei spì.
Le fòie i è sèmpe, de spès altèrne, de rar opòste, condèle stìpole càduche (che cröda) o trasfurmàde 'n spì; i fiùr i è inconspìcui (mìa tat apariscèncc), ermafrudìcc o unisesuài (piànte diòiche o polìgine), pentàmere o tetràmere, diclamidàde o monoclamidàde, co l'ovàre súpero o ínfero, condèn óvulo per ògna lóculo. Enfiurescènse en gratèle o glomèruli. I fröcc de sòlit i è dèle drùpe carnùze o nus.
La famìa l'è furmàde de presapóc 6.000 spéci cosmopolìte, le piö tàte dei paés calcc e temperàcc.
Rhamnaceae is a lairge faimily o flouerin plants, maistly trees, shrubs, an some vines, commonly cawed the buckthorn faimily.
Ruq'i yura rikch'aq ayllu (familia Rhamnaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi, Tiksimuyuntinpi 6000-chá rikch'aqniyuq.
Kaymi huk ruq'i hina yurakuna:
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Ruq'i yura rikch'aq ayllu.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Ruq'i yura rikch'aq ayllu
Ruq'i yura rikch'aq ayllu (familia Rhamnaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi, Tiksimuyuntinpi 6000-chá rikch'aqniyuq.
Эт муйылы һымаҡтар (лат. Rhamnáceae) — ике өлөшлөләр клаcындағы үҫемлектәр ғаиләһе. Был ғаилә 50—55 ырыу һәм 870—900 төрҙө берләштерә.
Исемлек Кбю королбь ботаник баҡсаһымәғлүмәте нигеҙендә төҙөлдө Vascular Plant Families and Genera[1] , 1992.
Эт муйылы һымаҡтар (лат. Rhamnáceae) — ике өлөшлөләр клаcындағы үҫемлектәр ғаиләһе. Был ғаилә 50—55 ырыу һәм 870—900 төрҙө берләштерә.
రామ్నేసి (లాటిన్ Rhamnaceae) పుష్పించే మొక్కలలో ఒక కుటుంబం.
The Rhamnaceae are a large family of flowering plants, mostly trees, shrubs, and some vines, commonly called the buckthorn family.[2] Rhamnaceae is included in the order Rosales.[3]
The family contains about 55 genera and 950 species.[4] The Rhamnaceae have a worldwide distribution, but are more common in the subtropical and tropical regions. The earliest fossil evidence of Rhamnaceae is from the Late Cretaceous. Fossil flowers have been collected from the Upper Cretaceous of Mexico and the Paleocene of Argentina.[5]
Leaves of family Rhamnaceae members are simple, i.e., the leaf blades are not divided into smaller leaflets.[2] Leaves can be either alternate or opposite. Stipules are present. These leaves are modified into spines in many genera, in some (e.g. Paliurus spina-christi and Colletia cruciata) spectacularly so. Colletia stands out by having two axillary buds instead of one, one developing into a thorn, the other one into a shoot.
_IMG_7432.JPG)
The flowers are radially symmetrical. There are 5 (sometimes 4) separate sepals and 5 (sometimes 4 or none) separate petals. The petals may be white, yellowish, greenish, pink or blue, and are small and inconspicuous in most genera, though in some (e.g. Ceanothus) the dense clusters of flowers are conspicuous. The 5 or 4 stamens are opposite the petals.[2] The ovary is mostly superior, with 2 or 3 ovules (or one by abortion).
The fruits are mostly berries, fleshy drupes, or nuts. Some are adapted to wind carriage, but most are dispersed by mammals and birds. Chinese jujube is the fruit of the jujube tree (Ziziphus zizyphus) and is a major fruit in China.
The American genus Ceanothus, which has several showy ornamental species, has nitrogen-fixing root nodules.[6]
Economic uses of the Rhamnaceae are chiefly as ornamental plants and as the source of many brilliant green and yellow dyes. The wood of Rhamnus was also the most favoured species to make charcoal for use in gunpowder before the development of modern propellants.
.jpg)
Alphitonia ponderosa
Ceanothus
Ceanothus papillosus var. roweanus at the Regional Parks Botanic Garden, Berkeley, California
Modern molecular phylogenetics recommend the following clade-based classification of Rhamnaceae:[10]
Rhamnaceae Ampeloziziphoids Rhamnoids Ziziphoids Phyliceae Colletieae PomaderreaeThe Rhamnaceae are a large family of flowering plants, mostly trees, shrubs, and some vines, commonly called the buckthorn family. Rhamnaceae is included in the order Rosales.
The family contains about 55 genera and 950 species. The Rhamnaceae have a worldwide distribution, but are more common in the subtropical and tropical regions. The earliest fossil evidence of Rhamnaceae is from the Late Cretaceous. Fossil flowers have been collected from the Upper Cretaceous of Mexico and the Paleocene of Argentina.
Leaves of family Rhamnaceae members are simple, i.e., the leaf blades are not divided into smaller leaflets. Leaves can be either alternate or opposite. Stipules are present. These leaves are modified into spines in many genera, in some (e.g. Paliurus spina-christi and Colletia cruciata) spectacularly so. Colletia stands out by having two axillary buds instead of one, one developing into a thorn, the other one into a shoot.
Flowers of Ceanothus cuneatus Bisexual flower of Helinus, with five sepals and petals, and a yellow, annular nectary disk. The small, clawed petals embrace the stamens. Flowers of Ziziphus mucronata Flowers of Rhamnus saxatilis The flowers are radially symmetrical. There are 5 (sometimes 4) separate sepals and 5 (sometimes 4 or none) separate petals. The petals may be white, yellowish, greenish, pink or blue, and are small and inconspicuous in most genera, though in some (e.g. Ceanothus) the dense clusters of flowers are conspicuous. The 5 or 4 stamens are opposite the petals. The ovary is mostly superior, with 2 or 3 ovules (or one by abortion).
The fruits are mostly berries, fleshy drupes, or nuts. Some are adapted to wind carriage, but most are dispersed by mammals and birds. Chinese jujube is the fruit of the jujube tree (Ziziphus zizyphus) and is a major fruit in China.
The American genus Ceanothus, which has several showy ornamental species, has nitrogen-fixing root nodules.
Economic uses of the Rhamnaceae are chiefly as ornamental plants and as the source of many brilliant green and yellow dyes. The wood of Rhamnus was also the most favoured species to make charcoal for use in gunpowder before the development of modern propellants.
Alphitonia ponderosa
Ceanothus
Ceanothus papillosus var. roweanus at the Regional Parks Botanic Garden, Berkeley, California
La ramnacoj (Rhamnaceae el rozaloj) estas familio kun 900 specioj de 58 genroj. Ili disvastiĝis surmonde, ŝatas la tropikojn. Ili estas arboj aŭ arbedoj (krom Crumenaria). La ŝosoj ofte modifiĝis al dorno (kristodorno).
La ramnacoj (Rhamnaceae el rozaloj) estas familio kun 900 specioj de 58 genroj. Ili disvastiĝis surmonde, ŝatas la tropikojn. Ili estas arboj aŭ arbedoj (krom Crumenaria). La ŝosoj ofte modifiĝis al dorno (kristodorno).
Las ramnáceas (Rhamnaceae) son una familia de plantas dicotiledóneas perteneciente al orden de las rosales.
Se trata de árboles o arbustos, a veces trepadores con espinas, y matas. Hojas simples con frecuencia alternas, a veces opuestas, con estípulas caducas o transformadas en espinas; flores inconspicuas, hermafroditas o unisexuales (plantas dioicas o poliginas), pentámeras o tetrámeras, diclamideas o monoclamideas, de ovario súpero o ínfero, con un óvulo por lóculo. Inflorescencias en racimos o glomérulos. Frutos generalmente en drupa o secos. Unas 6000 especies cosmopolitas la mayoría de países cálidos y templados, algunos con aplicaciones medicinales.
Las ramnáceas (Rhamnaceae) son una familia de plantas dicotiledóneas perteneciente al orden de las rosales.
Türnpuulised (Rhamnaceae) on sugukond soontaimi kaheiduleheliste klassist.
Türnpuulised (Rhamnaceae) on sugukond soontaimi kaheiduleheliste klassist.
Erramnazeoak (Rhamnaceae) Rosales ordenaren landare loredunen familia da. Karraskilaren familia honek 870-900 espezie ditu, 50-60 generotan banaturik.
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Erramnazeoak (Rhamnaceae) Rosales ordenaren landare loredunen familia da. Karraskilaren familia honek 870-900 espezie ditu, 50-60 generotan banaturik.
Paatsamakasvit (Rhamnaceae) on kasvien heimo. Siihen kuuluu 870–900 lajia, jotka jaetaan 50–55 sukuun. Useimmat ovat pensaita, pieniä puita ja joitakin melko jäykkävartisia köynnöksiä.[1]
Vanhimmat paatsamakasveihin sijoitetut fossiilit tunnetaan liitukauden Cenomanium-vaiheen ajalta 94 miljoonaa vuotta sitten.[2]
Paatsamakasvien lehdet ovat yksinkertaisia, suora- tai sahalaitaisia. Kukat ovat pieniä ja sijaitsevat lehtihangoissa.[3]
Paatsamakasveja on kaikkialla maapallolla, mutta eniten subtrooppisilla ja trooppisilla alueilla. Suomessa kasvavat lajit ovat korpipaatsama ja orapaatsama.
Paatsamakasvit (Rhamnaceae) on kasvien heimo. Siihen kuuluu 870–900 lajia, jotka jaetaan 50–55 sukuun. Useimmat ovat pensaita, pieniä puita ja joitakin melko jäykkävartisia köynnöksiä.
Vanhimmat paatsamakasveihin sijoitetut fossiilit tunnetaan liitukauden Cenomanium-vaiheen ajalta 94 miljoonaa vuotta sitten.
Paatsamakasvien lehdet ovat yksinkertaisia, suora- tai sahalaitaisia. Kukat ovat pieniä ja sijaitsevat lehtihangoissa.
Paatsamakasveja on kaikkialla maapallolla, mutta eniten subtrooppisilla ja trooppisilla alueilla. Suomessa kasvavat lajit ovat korpipaatsama ja orapaatsama.
La famille des Rhamnaceae (Rhamnacées) regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend près de 50 genres répartis en 900 espèces.
Ce sont des arbres, des arbustes, des lianes ou des plantes herbacées, souvent avec la fonction chlorophyllienne transférée aux tiges, certains adaptés aux zones arides, parfois épineux, des régions tempérées à tropicales. C'est une famille largement répandue.
Les rhamnacées sont présentes dans le monde entier, mais plus particulièrement dans les régions tropicales et subtropicales. Les plus anciens fossiles de rhamnacée datent de l'Éocène.
En France c'est la famille du nerprun purgatif (Rhamnus catharticus) et de la bourdaine (Frangula alnus ou Rhamnus frangula).
Le jujubier Ziziphus jujuba donne des fruits comestibles les jujubes ou dattes de Chine. Il est cultivé dans les régions tempérées chaudes.
Le nom vient du genre type Rhamnos qui vient de ραμνος / ramnos, nom grec d'un arbuste à épines comme le nerprun épineux.
Selon Angiosperm Phylogeny Website (31 mai 2010)[1] :
Selon DELTA Angio (31 mai 2010)[3] :
La famille des Rhamnaceae (Rhamnacées) regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend près de 50 genres répartis en 900 espèces.
Ce sont des arbres, des arbustes, des lianes ou des plantes herbacées, souvent avec la fonction chlorophyllienne transférée aux tiges, certains adaptés aux zones arides, parfois épineux, des régions tempérées à tropicales. C'est une famille largement répandue.
Les rhamnacées sont présentes dans le monde entier, mais plus particulièrement dans les régions tropicales et subtropicales. Les plus anciens fossiles de rhamnacée datent de l'Éocène.
En France c'est la famille du nerprun purgatif (Rhamnus catharticus) et de la bourdaine (Frangula alnus ou Rhamnus frangula).
Le jujubier Ziziphus jujuba donne des fruits comestibles les jujubes ou dattes de Chine. Il est cultivé dans les régions tempérées chaudes.
Pasjakovke (Krkavine; Rhamnaceae), biljna porodica u redu ružolike kojoj pripada između 53 i 62 roda sa vrsta između 830–tak[1] pa do preko 1.100.[2] U Hrvatskoj su prisutna četiri roda, 1)Rhamnus (krkavina, pasdrijen, pasjakovina); 2) drača ili Paliurus; 3) krkavinka, krušina ili Frangula; i 4) žižula (čičimak) ili Ziziphus.[3]
Pasjakovine su grmlje i drveće koja rastu u toplim krajevima i prisutne su na svim kontinentima, pa ih na arktičkim područjima Azije i Sjeverne Amerike nema.[4]. Uz već spomenute porodici od poznatijih rodova pripadaju i bombon drvo ili japanski mahagonij, filica ili ‘kapska mirta’, sagerecija, čičimak, kolecija (Colletia) i berhemija.
Pasjakovke (Krkavine; Rhamnaceae), biljna porodica u redu ružolike kojoj pripada između 53 i 62 roda sa vrsta između 830–tak pa do preko 1.100. U Hrvatskoj su prisutna četiri roda, 1)Rhamnus (krkavina, pasdrijen, pasjakovina); 2) drača ili Paliurus; 3) krkavinka, krušina ili Frangula; i 4) žižula (čičimak) ili Ziziphus.
Pasjakovine su grmlje i drveće koja rastu u toplim krajevima i prisutne su na svim kontinentima, pa ih na arktičkim područjima Azije i Sjeverne Amerike nema.. Uz već spomenute porodici od poznatijih rodova pripadaju i bombon drvo ili japanski mahagonij, filica ili ‘kapska mirta’, sagerecija, čičimak, kolecija (Colletia) i berhemija.
Hokowcowe rostliny (Rhamnaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Hokowcowe rostliny wobsahuje něhdźe 925 družinow w 52 rodach, kotrež do 11 tribusow rozrjaduja, sydom rodow płaći jako incertae sedis, ich dokładna systematiska pozicija w swójbje je njejasna. Někotre rody płaća jako rewi dujomne, runje tak tribus Pomaderreae. Najbliše přiwuzne swójby su Barbeya oleoides (= Barbeyaceae) a Dirachma (= Dirachmaceae).[1]
Někotři awtorojo definuja tež sćěhowacy ród jako samostatny, kotryž tu je dźěl roda hokowcow (Rhamnus):
Hokowcowe rostliny (Rhamnaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Rhamnaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Rosales, klad euRosidae I.
Rhamnaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Rosales, klad euRosidae I.
Rhamnaceae Juss. è una vasta famiglia di piante floreali, principalmente alberi, cespugli e alcune viti.
La famiglia include 50-60 genere e un numero di specie variabile a seconda delle fonti (il numero di specie è riportato da fonti diverse pari a circa 500[3], 640[4], 900[5], oltre 900[6]). Le Rhamnaceae sono presenti in tutto il mondo, ma sono più comuni nelle aree subtropicali e tropicali. La prima evidenza fossile delle Rhamnaceae proviene dall'Eocene.
Le foglie semplici possono essere alternate e a spirale o opposte. Le stipole sono presenti. In molti generi, queste foglie sono modificate in spine, in certi casi (ad esempio Paliurus spina-christi e Colletia cruciata) in maniera spettacolare. Colletia possiede, inoltre, la peculiarità di avere due gemme ascellari invece di una sola: una si sviluppa in una spina, l'altra in un germoglio.
I fiori sono radialmente simmetrici. Ci sono 5 (talvolta 4) sepali separati e 5 (talvolta 4 o nessuno) petali separati. I petali possono essere bianchi, giallognoli, verdognoli, rosa o blu e, nella maggior parte dei generi, sono piccoli e non appariscenti, sebbene in alcuni generi (ad esempio Ceanothus) il denso grappolo di fiori è appariscente. I 5 o 4 stami sono isomeri con i petali (cioè uno stame è opposto ad un petalo). L'ovario è superiore, con 2 o 3 ovuli (o solo uno per aborto).
I frutti sono principalmente bacche, drupe carnose o noci. Alcuni sono adatti ad essere trasportati dal vento, ma la maggior parte sono dispersi da mammiferi e uccelli.
In Italia è noto lo Ziziphus jujuba (giuggiolo), i cui frutti sono apprezzati freschi ed anche per la conservazione sotto spirito ed è un frutto importante in Cina.
Il genere americano Ceanothus, che comprende parecchie specie ornamentali molto vistose, possiede noduli radicali azotofissatori.
Gli utilizzi economici delle Rhamnaceae sono principalmente come piante ornamentali e come fonte di molti coloranti verdi e gialli brillanti. Il legno di Rhamnus (frangola) era quello preferito per la produzione del carbone utilizzato nella preparazione della polvere da sparo, prima che fossero sviluppati i moderni propellenti.
Rhamnaceae Juss. è una vasta famiglia di piante floreali, principalmente alberi, cespugli e alcune viti.
La famiglia include 50-60 genere e un numero di specie variabile a seconda delle fonti (il numero di specie è riportato da fonti diverse pari a circa 500, 640, 900, oltre 900). Le Rhamnaceae sono presenti in tutto il mondo, ma sono più comuni nelle aree subtropicali e tropicali. La prima evidenza fossile delle Rhamnaceae proviene dall'Eocene.
Rhamnaceae sunt familia plantarum florentium ordinis Rosalium, cui circa 870-900 species pertinent.
Situs scientifici: Tropicos • Tela Botanica • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • WoRMS: Marine Species • Fossilworks • Flora of China • Flora of North America 
Vide "Rhamnaceas" apud Vicispecies. Rhamnaceae sunt familia plantarum florentium ordinis Rosalium, cui circa 870-900 species pertinent.
Šunobeliniai, arba šaltekšniniai (lot. Rhamnaceae, angl. Buckthorn, vok. Kreuzdorngewächse) – magnolijūnų (Magnoliophyta) šeima, kuriai priklauso dažnai spygliuoti nedideli medžiai. Lapai ištisiniai, jų pažastyse yra smulkūs žalsvi žiedai. Žiedai sukrauti raceminiuose arba ciminiuose žiedynuose. Vaisius – kaulavaisis, uoga arba sausasis.
Šeimoje 50 genčių ir apie 900 rūšių, paplitusių visame pasaulyje, daugiausia tropinėje ir subtropinėje zonose.
Lietuvoje auga šių genčių augalai:
Kai kurios kitos gentys:
Šunobeliniai, arba šaltekšniniai (lot. Rhamnaceae, angl. Buckthorn, vok. Kreuzdorngewächse) – magnolijūnų (Magnoliophyta) šeima, kuriai priklauso dažnai spygliuoti nedideli medžiai. Lapai ištisiniai, jų pažastyse yra smulkūs žalsvi žiedai. Žiedai sukrauti raceminiuose arba ciminiuose žiedynuose. Vaisius – kaulavaisis, uoga arba sausasis.
De wegedoornfamilie (Rhamnaceae) is een familie van tweezaadlobbige planten. De familie komt wereldwijd voor, speciaal in de tropen en warmere gematigde gebieden.
Bij een aantal soorten zijn de bladeren omgevormd tot stekels. De bloemen zijn vaak klein en onopvallend.
Sommige soorten leveren medicamenten, zoals wegedoorn (Rhamnus cathartica) en sporkehout (Rhamnus frangula) met laxerende werking. Het hout van het geslacht vuilboom (Rhamnus) was favoriet in de productie van houtskool voor buskruit. Een aantal soorten levert groene en gele kleurstoffen. De Chinese jujube (Zyzyphus jujuba) is een geliefde vrucht in China. De Indiase jujube (Zyzyphus mauritiana) is een geliefde vrucht in India. Nesiota elliptica is een soort die endemisch was op Sint-Helena en is in 2003 uitgestorven.
In Nederland komt alleen het geslacht vuilboom voor. Wereldwijd telt de familie meer dan 900 soorten in ruim 50 geslachten, waarvan de voornaamste zijn:
In het Cronquist-systeem (1981) werd de wegedoornfamilie ondergebracht in de orde Rhamnales, maar in het APG II-systeem is de familie geplaatst in de Rosales.
De wegedoornfamilie (Rhamnaceae) is een familie van tweezaadlobbige planten. De familie komt wereldwijd voor, speciaal in de tropen en warmere gematigde gebieden.
Bij een aantal soorten zijn de bladeren omgevormd tot stekels. De bloemen zijn vaak klein en onopvallend.
Sommige soorten leveren medicamenten, zoals wegedoorn (Rhamnus cathartica) en sporkehout (Rhamnus frangula) met laxerende werking. Het hout van het geslacht vuilboom (Rhamnus) was favoriet in de productie van houtskool voor buskruit. Een aantal soorten levert groene en gele kleurstoffen. De Chinese jujube (Zyzyphus jujuba) is een geliefde vrucht in China. De Indiase jujube (Zyzyphus mauritiana) is een geliefde vrucht in India. Nesiota elliptica is een soort die endemisch was op Sint-Helena en is in 2003 uitgestorven.
In Nederland komt alleen het geslacht vuilboom voor. Wereldwijd telt de familie meer dan 900 soorten in ruim 50 geslachten, waarvan de voornaamste zijn:
Ceanothus Gouania Phylica Rhamnus ZiziphusIn het Cronquist-systeem (1981) werd de wegedoornfamilie ondergebracht in de orde Rhamnales, maar in het APG II-systeem is de familie geplaatst in de Rosales.
Trollheggfamilien (Rhamnaceae) er en plantefamilie i ordenen Rosales.
De er fortrinnsvis busker eller lave trær, men familien omfatter også urter og noen middels høye trær. Ved basis av bladstilken sitter to små akselblad som ofte er omdannet til torner. Mange har tilpasninger til å vokse på tørre steder. Kanskje en tredjedel av artene sprer frøene ved hjelp av maur. Fem av slektene har arter som fikserer nitrogen direkte fra jorda ved hjelp av rotknoller.
Familien omfatter ca. 925 arter fordelt på 52 planteslekter. Den er utbredt over hele verden unntatt de kaldeste og tørreste områdene. I Norge vokser artene trollhegg og geitved.
Det er ikke uvanlig å mene at trollheggslekten (Frangula) og geitvedslekten (Rhamnus) er én og samme slekt – Rhamnus. I norsk botanikk har det likevel vært vanlig å opprettholde dem som to separate slekter. Hovedforskjellen er at trollheggslektens arter har fem kronblad, mens geitvedslektens arter har fire kronblad.
Trollheggfamilien (Rhamnaceae) er en plantefamilie i ordenen Rosales.
De er fortrinnsvis busker eller lave trær, men familien omfatter også urter og noen middels høye trær. Ved basis av bladstilken sitter to små akselblad som ofte er omdannet til torner. Mange har tilpasninger til å vokse på tørre steder. Kanskje en tredjedel av artene sprer frøene ved hjelp av maur. Fem av slektene har arter som fikserer nitrogen direkte fra jorda ved hjelp av rotknoller.
Familien omfatter ca. 925 arter fordelt på 52 planteslekter. Den er utbredt over hele verden unntatt de kaldeste og tørreste områdene. I Norge vokser artene trollhegg og geitved.
Szakłakowate (Rhamnaceae L.) – rodzina roślin należąca do rzędu szakłakowców. Rosną głównie w klimacie zwrotnikowym i międzyzwrotnikowym, nieliczne tylko gatunki w klimacie umiarkowanym. We florze Polski występują dwa rodzaje tej rodziny – kruszyna (Frangula) i szakłak (Rhamnus).
różowate Rosaceae
szakłakowate Rhamnaceae
oliwnikowate Elaeagnaceae
wiązowate Ulmaceae
konopiowate Cannabaceae
morwowate Moraceae
pokrzywowate Urticaceae
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Rhamnanae Takht. ex Reveal, rząd szakłakowce (Rhamnales Dumort.), rodzina szakłakowate (Rhamnaceae Juss.)[2].
Szakłakowate (Rhamnaceae L.) – rodzina roślin należąca do rzędu szakłakowców. Rosną głównie w klimacie zwrotnikowym i międzyzwrotnikowym, nieliczne tylko gatunki w klimacie umiarkowanym. We florze Polski występują dwa rodzaje tej rodziny – kruszyna (Frangula) i szakłak (Rhamnus).
Rhamnaceae é uma família de plantas com flor da ordem Rosales,[2] que agrupa cerca 55 géneros e de 950 a 1000 espécies de árvores, arbustos e lianas. As ramnáceas têm distribuição cosmopolita, mas são mais comuns nas regiões tropicais e subtropicais. A primeira ocorrência de uma espécie atribuída a esta família surge no registo fóssil do Eocénico.[3]
A família contém cerca de 55 géneros e mais de 950 espécies.[4] As Rhamnaceae apresentam uma distribuição natural do tipo cosmopolita, mas são mais comuns nas regiões subtropicais e tropicais. A mais antiga evidência fóssil de Rhamnaceae é do Cretáceo Superior. Flores fósseis foram identificadas em depósitos datados no Cretáceo Superior do México e no Paleoceno da Argentina.[5]
Os membros da família Rhamnaceae são geralmente plantas plantas lenhosas, geralmente perenifólias mas por vezes decíduas, com hábito maioritariamente de arbustos erectos, mas com algumas espécies que são lianas, nalguns casos pequenas árvores (mesofanerófitos). A excepção é o género Crumenaria que inclui plantas herbáceas perenes. A maioria das espécies apresenta espinhos.[6][7]
As folhas dos membros da família Rhamnaceae são geralmente pecioladas e simples, ou seja, as lâminas foliares não são divididas em folíolos menores.[2] Quando os folíolos estiverem presentes, podem ser bem desenvolvidos ou reduzidos a escamas ou convertidos em espinhos.[6][7] A filotaxia das folhas é em geral alternada e em espiral, raramente oposta, com as folhas distribuídas ao longo dos ramos ou agrupadas em densos brotos curtos. As estípulas estão quase sempre presentes, mas caducas ou transformadas em espinhos. As folhas apresentam limbo com margem lisa ou serrilhada,[8] mas em muitos géneros as folhas são modificadas em espinhos (por exemplo, de forma espectacular em Paliurus spina-christi e Colletia cruciata). O género Colletia destaca-se por formar dois gomos axilares em vez de um, transformando-se um num espinho e outro num rebento. Os estômatos são geralmente anomocíticos ou mais raramente paracíticos.
As flores inconspícuas apresentam simetria radial, geralmente hermafroditas, raramente unissexuadas (neste caso, em espécies dióicas), com 5 (às vezes 4) sépalas (pentâmeras ou tetrâmeras) separadas (cálice dialissépalo), mas por fezes fundidas e tubulares (cálice gamossépalo). A corola é constituída por 5 (às vezes 4 ou nenhuma) pétalas separadas (corola dialipétala). As pétalas podem ser brancas, amareladas, esverdeadas, cor-de-rosa ou azuis, mas são pequenas e discretas na maioria dos géneros, embora em alguns (por exemplo, Ceanothus) os densos grupos de flores sejam conspícuos. Há apenas um verticilo com um número de estames férteis (5, raramente 4) que é igual ao número de pétalas. Os estames são opostos às pétalas, de modo que o verticilo exterior de estames está sempre ausente.[2] Os estames são finos. Os grãos de pólen apresentam geralmente três aberturas e são colpados. O hipanto fica sob o ovário, envolvendo-o ou ficando parcialmente com ele fundido O ovário é geralmente súpero, com 2-3 (5) carpelos, contendo cada um 2 ou 3 óvulos anátropos por lóculo (ou apenas 1 por aborto dos restantes). Muito típico desta família é a presença de um disco nectário fino a carnudo, liso ou lobado, situado entre o pistilo e os estames, embora possa estar ausente em algumas espécies. O estilete termina num estigma simples ou tem tantos estigmas quanto os carpelos.[6][7] A polinização é em geral feita por insectos (entomofilia).
As flores podem ocorrer individualmente, com apenas uma ou várias em cada axila foliar, ou agrupadas em inflorescências em rácimos ou glomérulos de diferentes tipos.[7]
Os frutos são na maior parte bagas, cápsulas, drupas ou nozes, frequentemente em frutos compostos secos. Alguns frutos são adaptados para transporte pelo vento (anemofilia), mas a maioria é dispersa por mamíferos e pássaros (zoocoria). O embrião é recto e bem desenvolvido.[6]
As plantas desta família são ricas em flavonoides, especialmente kaempferol e quercetina.[6]
O género americano Ceanothus, que inclui várias espécies vistosas usadas como planta ornamental, forma nódulos radiculares capazes de albergar nas raízes bactérias diazotróficas capazes de em simbiose com bactérias do género Frankia fazer a fixação de azoto molecular.[9]
Conhece-se uma impressão de folha datada do Cretáceo Superior cuja atribuição a Rhamnaceae contudo não é completamente inequívoca. Também é atribuída à família uma flor fossilizada descrita a partir de depósitos do Cretáceo Médio do Nebraska.[10]
No entanto, provas fósseis confirmadas apenas são conhecidas em folhas do Eoceno (Paleógeno), atribuídas ao género Berhamniphyllum. O pólen fóssil mais antigo que se conhece está datado do Oligoceno.[11]
Os usos económicos das Rhamnaceae são principalmente como plantas ornamentais e como fonte de corantes verdes e amarelos brilhantes. A madeira de Rhamnus era a espécie mais favorecida para produzir carvão vegetal para produção de pólvoras antes do desenvolvimento dos modernos propelentes.
O jujuba chinês é o fruto das árvore da espécie Ziziphus zizyphus, sendo uma fruta importante na China. O jujuba-indiano (Ziziphus mauritiana) é também cultivado pelos seus frutos comestíveis. Os caules da inflorescência de Hovenia dulcis (caju-do-japão) são consumidos como fruto seco.
Algumas espécies do género Rhamnus, especialmente Rhamnus frangula, são usadas como planta medicinal na confecção de preparados comercializados pelos ervanários. O laxante comercializado sob o nome de cascara sagrada é obtido a partir da casca, folhas e frutos de Rhamnus cathartica, Rhamnus frangula, Rhamnus purshiana e Ceanothus reclinatus.
As bagas imaturas secas de diversas espécies de Rhamnus foram utilizadas para tingimento de tecidos e como corante para tintas, produzindo uma coloração amarela. A madeira de várias espécies dos géneros Alphitonia, Colubrina, Hovenia e Ziziphus é frequentemente usada em marcenaria.
Algumas espécies dos géneros Hovenia, Paliurus e Rhamnus são utilizadas como plantas ornamentais.
A família Rhamnaceae foi proposta em 1789, sob o nome de Rhamni, por Antoine Laurent de Jussieu na sua obra Genera Plantarum, pp. 376–377. São sinónimos taxonómicos para Rhamnaceae Juss.: Frangulaceae DC., Phylicaceae J.Agardh, Ziziphaceae Adans. ex Post & Kuntze[12] e Cryptandraceae Barkley.
As Rhamnaceae apresentam distribuição natural pelos principais biomas terrestres de todo o mund, ocorrendo numa grande variedade de habitats. No entanto, são mais frequentes nas regiões tropicais e subtropicais, principalmente em florestas.[10]
A família Rhamnaceae contém 925 a 1000 espécies distribuídas por 52 a 55 géneros repartidos por 11 tribos. Pelo menos 7 géneros são considerados como em incertae sedis, estando a sua exacta posição sistemática na família por esclarecer. Alguns géneros, bem como a tribo Pomaderreae, são considerados como em necessidade de revisão. Os parentes fiologeneticamente mais próximos da família Rhamnaceae são Barbeya oleoides (= Barbeyaceae) e o género Dirachma (= Dirachmaceae).[10] As 11 tribos, com o seus géneros, são:[12][7][10]
Em consequência dos resultados obtidos nesses estudos, a ordem Rosales está dividida em três clados, aos quais não foi atribuído nível taxonómico. No agrupamento, o clado basal consiste da família Rosaceae, com outro clado agrupando 4 famílias, incluindo Rhamnaceae, e o terceiro clado agrupando as 4 famílias que antes eram consideradas parte da ordem Urticales.[16] Essa configuração corresponde à seguinte árvore filogenética assente na análise cladística de sequências de DNA, na qual é patente a posição das Rhamnaceae:[17]
RosalesCom recurso às técnicas da filogenética molecular foi proposta a seguinte classificação cladística das Rhamnaceae:[18]
Na sua presente circunscrição taxonómica a família inclui as seguintes tribos e géneros:[19]
Com floração branca.
Ceanothus papillosus var. 'roweanus' no Regional Parks Botanic Garden, Berkeley, Califórnia.
Rhamnaceae é uma família de plantas com flor da ordem Rosales, que agrupa cerca 55 géneros e de 950 a 1000 espécies de árvores, arbustos e lianas. As ramnáceas têm distribuição cosmopolita, mas são mais comuns nas regiões tropicais e subtropicais. A primeira ocorrência de uma espécie atribuída a esta família surge no registo fóssil do Eocénico.
Ramnaceele (Rhamnaceae) sunt o familie de plante superioare angiosperme dicotiledonate din ordinul Rosales, care cuprinde 53 de genuri cu cca 875 de specii de plante lemnoase, arbuști sau arbori, adesea spinoși, răspândite în toate regiunile globului. Frunzele sunt căzătoare sau persistente, simple, întregi, alterne sau opuse, cu stipele mici, caduce sau transformate în spini. Flori de obicei mici, hermafrodite actinomorfe, solitare sau în inflorescențe cimoase, axilare, fasciculate, mai rar racemiforme. Receptacul axului floral în formă de cupă sau pahar. Caliciul dialisepal, cu 4-5 sepale valvate. Corola dialipetală, cu 4-5 petale mici, adesea concave sau glugate. Androceul, cu 4-5 stamine așezate în fața petalelor. Gineceul, cu 2-5 (de regulă 3) carpele, unite, cu ovar inferior, liber sau concrescut cu receptaculul, 2-4 (5)-locular, în fiecare lojă se află un ovul bazal, ascendent și apotrop, stilul este simplu sau divizat. Fructul este o capsulă pluriloculară sau drupă cu mai mulți sâmburi. Organele vegetative conțin glicozide (emodină), mucilagii și saponine. Fructele unor specii (Ziziphus jujuba, Ziziphus lotus) sunt comestibile. Mai multe specii de Rhamnus, datorită principiilor purgativi, conținuți în fructe (emodină, frangulozidă) și scoarță, prezintă un interes medical deosebit. Coloranții extrași din scoarță unor specii sunt folosiți în vopsitorii. Flora României conține 5 specii ce aparțin la 4 genuri.
Flora României conține 5 specii ce aparțin la 3-4 genuri: Paliurus; Ziziphus; Rhamnus; Frangula (care este inclusă de unii autori în Rhamnus):[1][2][3][4]
Ramnaceele (Rhamnaceae) sunt o familie de plante superioare angiosperme dicotiledonate din ordinul Rosales, care cuprinde 53 de genuri cu cca 875 de specii de plante lemnoase, arbuști sau arbori, adesea spinoși, răspândite în toate regiunile globului. Frunzele sunt căzătoare sau persistente, simple, întregi, alterne sau opuse, cu stipele mici, caduce sau transformate în spini. Flori de obicei mici, hermafrodite actinomorfe, solitare sau în inflorescențe cimoase, axilare, fasciculate, mai rar racemiforme. Receptacul axului floral în formă de cupă sau pahar. Caliciul dialisepal, cu 4-5 sepale valvate. Corola dialipetală, cu 4-5 petale mici, adesea concave sau glugate. Androceul, cu 4-5 stamine așezate în fața petalelor. Gineceul, cu 2-5 (de regulă 3) carpele, unite, cu ovar inferior, liber sau concrescut cu receptaculul, 2-4 (5)-locular, în fiecare lojă se află un ovul bazal, ascendent și apotrop, stilul este simplu sau divizat. Fructul este o capsulă pluriloculară sau drupă cu mai mulți sâmburi. Organele vegetative conțin glicozide (emodină), mucilagii și saponine. Fructele unor specii (Ziziphus jujuba, Ziziphus lotus) sunt comestibile. Mai multe specii de Rhamnus, datorită principiilor purgativi, conținuți în fructe (emodină, frangulozidă) și scoarță, prezintă un interes medical deosebit. Coloranții extrași din scoarță unor specii sunt folosiți în vopsitorii. Flora României conține 5 specii ce aparțin la 4 genuri.
Brakvedsväxter (Rhamnaceae) är en växtfamilj som består av 52 släkten och cirka 925 arter. Familjen finns representerad i hela världen.
Lövfällande till städsegröna buskar eller små träd, mer sällan lianer eller örter. Grenarna är strödda eller nästan motsatta, grenspetsen avslutas ibland med en torn. Bladen är strödda eller nästan motsatta, enkla, hela eller sågtandade; stiplerna är små. Blommorna är små, en- eller tvåkönade, de sitter i knippen i bladvecken. Fodret är sambladigt, klocklikt, 4-5-taligt, flikarna är större än kronbladen. Kronbladen är små, 4-5, de saknas ibland. Ståndarna är 4-5, pistillen är ensam med ett odelat eller fyrflikigt märke. Fruktämnet är översittande till undersittande. Frukten är en kapsel eller stenfrukt med 2-3.
Wikimedia Commons har media som rör Brakvedsväxter.
Brakvedsväxter (Rhamnaceae) är en växtfamilj som består av 52 släkten och cirka 925 arter. Familjen finns representerad i hela världen.
Lövfällande till städsegröna buskar eller små träd, mer sällan lianer eller örter. Grenarna är strödda eller nästan motsatta, grenspetsen avslutas ibland med en torn. Bladen är strödda eller nästan motsatta, enkla, hela eller sågtandade; stiplerna är små. Blommorna är små, en- eller tvåkönade, de sitter i knippen i bladvecken. Fodret är sambladigt, klocklikt, 4-5-taligt, flikarna är större än kronbladen. Kronbladen är små, 4-5, de saknas ibland. Ståndarna är 4-5, pistillen är ensam med ett odelat eller fyrflikigt märke. Fruktämnet är översittande till undersittande. Frukten är en kapsel eller stenfrukt med 2-3.
Cehrigiller (Rhamnaceae), tropik ve subtropik kökenli, dikenli ağaç ve ağaçcıkları kapsayan bir familya.
Wikimedia Commons'ta Cehrigiller ile ilgili çoklu ortam belgeleri bulunur. 
Wikispecies'te Cehrigiller ile ilgili detaylı taksonomi bilgileri bulunur. Cehrigiller (Rhamnaceae), tropik ve subtropik kökenli, dikenli ağaç ve ağaçcıkları kapsayan bir familya.
Дерева, чагарники, кущі або ліани, колючі або беззбройні. Прості листки часто чергуються, іноді супротивні, з прилистками або листям, що перетворені на шипи; квіти непримітні (але в Ceanothus щільні кластери квітів помітні), двостатеві або одностатеві, одиночні або в суцвіттях. Суцвіття знаходяться в кластерах або клубочках. Чашолистки (4) 5. Пелюстки (4) 5 або 0; 5 або 4 тичинки. Пелюстки можуть бути білими, жовтуватими, зеленуватими, рожевими або синіми. Плоди ягоди, капсули або кістянки. Деякі пристосовані до перенесення вітром, але більшість — ссавцями і птахами.
Є близько 6000 космополітичних видів, найбільш у теплих і помірних країнах, деякі з лікарськими властивостями.
Китайське дерево Унабі[4] (Ziziphus zizyphus) є одним з основних фруктів у Китаї. Американський рід Ceanothus, який має кілька ефектних декоративних видів, має азотофіксуючі бульбочки. Економічне використання Rhamnaceae є, головним чином, як декоративних рослин і як джерело багатьох блискучих зелених і жовтих фарб. Деревина роду Жостір (Rhamnus) сприятлива для виробництва деревного вугілля і для використання в порохоподібному вигляді для виробництва сучасних паливних матеріалів.
Họ Táo (danh pháp khoa học: Rhamnaceae) là một họ lớn trong thực vật có hoa, chủ yếu là cây gỗ, cây bụi và một số dây leo.
Họ này chứa khoảng 50-60 chi và khoảng 870-950 loài (APG II công nhận 52 chi với 925 loài[1]). Họ Rhamnaceae phân bố rộng khắp thế giới, nhưng là phổ biến hơn trong khu vực cận nhiệt đới và nhiệt đới. Chứng cứ hóa thạch của họ Rhamnaceae có từ tầng Cenomanum (Hậu Phấn trắng)[1].
Các lá đơn mọc so le hay thành vòng hoặc mọc đối. Có các lá kèm. Các lá kèm này bị biến đổi thành gai ở nhiều chi, tại một số loài (như Paliurus spina-christi và Colletia cruciata) chúng trông rất đẹp mắt. Colletia có 2 chồi nách lá thay vì 1, trong đó một sẽ phát triển thành gai còn một thành cành non.
Hoa thuộc dạng đối xứng xuyên tâm. Các hoa có 5 (đôi khi 4) lá đài tách biệt và 5 (đôi khi 4 hay không có) cánh hoa riêng biệt. Cánh hoa có thể có các màu như trắng, hơi vàng, hơi lục, hồng hay lam, nói chung nhỏ và khó thấy ở phần lớn các chi, mặc dù ở một số (như Ceanothus) các cụm hoa dày dặc là dễ thấy. 5 hay 4 nhị hoa là đẳng số với cánh hoa (nghĩa là mỗi nhị đối diện với một cánh hoa). Bầu nhụy thượng, với 2 hoặc 3 noãn (hoặc không do lép).
Quả chủ yếu là quả mọng, quả hạch có cùi thịt hay quả kiên. Một số thích nghi với việc vận chuyển nhờ gió, nhưng phần lớn được phát tán nhờ chim và thú. Quả táo tàu là quả của cây táo tàu (Ziziphus zizyphus) và nó là một loại cây ăn quả chính tại Trung Quốc.
Chi Ceanothus tại Bắc Mỹ chứa một vài loài cây cảnh sặc sỡ, có các đốt rễ có khả năng cố định đạm.
Sử dụng kinh tế của họ Rhamnaceae chủ yếu là làm cây cảnh cũng như là nguồn của nhiều loại thuốc nhuộm lục hay vàng tươi. Gỗ của các loài chi Rhamnus cũng là loại gỗ được ưa thích để làm than củi trong chế tạo thuốc súng trước khi có sự phát triển của các vật liệu nổ hiện đại.
Đối với các định nghĩa khác, xem Táo. Họ Táo (danh pháp khoa học: Rhamnaceae) là một họ lớn trong thực vật có hoa, chủ yếu là cây gỗ, cây bụi và một số dây leo.
Họ này chứa khoảng 50-60 chi và khoảng 870-950 loài (APG II công nhận 52 chi với 925 loài). Họ Rhamnaceae phân bố rộng khắp thế giới, nhưng là phổ biến hơn trong khu vực cận nhiệt đới và nhiệt đới. Chứng cứ hóa thạch của họ Rhamnaceae có từ tầng Cenomanum (Hậu Phấn trắng).
Các lá đơn mọc so le hay thành vòng hoặc mọc đối. Có các lá kèm. Các lá kèm này bị biến đổi thành gai ở nhiều chi, tại một số loài (như Paliurus spina-christi và Colletia cruciata) chúng trông rất đẹp mắt. Colletia có 2 chồi nách lá thay vì 1, trong đó một sẽ phát triển thành gai còn một thành cành non.
Hoa thuộc dạng đối xứng xuyên tâm. Các hoa có 5 (đôi khi 4) lá đài tách biệt và 5 (đôi khi 4 hay không có) cánh hoa riêng biệt. Cánh hoa có thể có các màu như trắng, hơi vàng, hơi lục, hồng hay lam, nói chung nhỏ và khó thấy ở phần lớn các chi, mặc dù ở một số (như Ceanothus) các cụm hoa dày dặc là dễ thấy. 5 hay 4 nhị hoa là đẳng số với cánh hoa (nghĩa là mỗi nhị đối diện với một cánh hoa). Bầu nhụy thượng, với 2 hoặc 3 noãn (hoặc không do lép).
Quả chủ yếu là quả mọng, quả hạch có cùi thịt hay quả kiên. Một số thích nghi với việc vận chuyển nhờ gió, nhưng phần lớn được phát tán nhờ chim và thú. Quả táo tàu là quả của cây táo tàu (Ziziphus zizyphus) và nó là một loại cây ăn quả chính tại Trung Quốc.
Chi Ceanothus tại Bắc Mỹ chứa một vài loài cây cảnh sặc sỡ, có các đốt rễ có khả năng cố định đạm.
Sử dụng kinh tế của họ Rhamnaceae chủ yếu là làm cây cảnh cũng như là nguồn của nhiều loại thuốc nhuộm lục hay vàng tươi. Gỗ của các loài chi Rhamnus cũng là loại gỗ được ưa thích để làm than củi trong chế tạo thuốc súng trước khi có sự phát triển của các vật liệu nổ hiện đại.
Rhamnaceae Juss., 1789
Роды
Круши́новые, или жо́стеровые (лат. Rhamnáceae) — семейство двудольных растений порядка Розоцветные.
В семейство входят 50—55 родов и 870—900 видов, произрастающих в жарких, умеренных и холодных странах. Наиболее интересные представители семейства: Крушина (Rhamnus), Унаби (Ziziphus jujuba), Держи-дерево (Paliurus spina-christi).
Кустарники или небольшие деревья.
Листья цельные.
Цветки двуполые, реже однополые, мелкие, зеленоватые, 4—5-членные как в чашечке, так в венчике и андроцее.
Плод разнообразный, но по большей части не раскрывающийся: в виде костянки, в виде крылатки и пр.
Список основан на базе данных Vascular Plant Families and Genera[2] Королевских ботанических садов Кью, 1992
Круши́новые, или жо́стеровые (лат. Rhamnáceae) — семейство двудольных растений порядка Розоцветные.
В семейство входят 50—55 родов и 870—900 видов, произрастающих в жарких, умеренных и холодных странах. Наиболее интересные представители семейства: Крушина (Rhamnus), Унаби (Ziziphus jujuba), Держи-дерево (Paliurus spina-christi).
鼠李科（学名：Rhamnaceae）是一个大科，有58属大约900种，中国有14属，大约130种。本科植物大部分为乔木，也有灌木和藤本植物，偶有草本。
分布在全世界温带和热带地区，在热带和亚热带地区分布最多，最早的鼠李科植物化石见于始新世。
本科植物一般都有刺，单叶，叶脉显著，常互生；花小，雄蕊4-5枚和花瓣对生；有些种类如滨枣 （Paliurus spina-christi）和十字木（ Colletia cruciata）的叶子会演化成刺，尤其是十字木会同时腋生两个芽，一个演化成刺，另一个生成芽叶。
本科植物的果实为肉质核果或蒴果，枣(Ziziphus jujuba)在中国是一种主要的干果或水果。美洲茶是一种观赏花卉并具有固氮根瘤。鼠李的木材用于烧炭，冻绿（Rhamnus utilis）的果实和叶可以提取绿色染料。
鼠李科（学名：Rhamnaceae）是一个大科，有58属大约900种，中国有14属，大约130种。本科植物大部分为乔木，也有灌木和藤本植物，偶有草本。
分布在全世界温带和热带地区，在热带和亚热带地区分布最多，最早的鼠李科植物化石见于始新世。
本科植物一般都有刺，单叶，叶脉显著，常互生；花小，雄蕊4-5枚和花瓣对生；有些种类如滨枣 （Paliurus spina-christi）和十字木（ Colletia cruciata）的叶子会演化成刺，尤其是十字木会同时腋生两个芽，一个演化成刺，另一个生成芽叶。
本科植物的果实为肉质核果或蒴果，枣(Ziziphus jujuba)在中国是一种主要的干果或水果。美洲茶是一种观赏花卉并具有固氮根瘤。鼠李的木材用于烧炭，冻绿（Rhamnus utilis）的果实和叶可以提取绿色染料。
Frangulaceae DC.
Phylicaceae J.Agardh
Ziziphaceae Adans. ex Post & Kuntze[1]
クロウメモドキ科（Rhamnaceae）はバラ目に属する双子葉植物の科の一つ。木本で、つる性のものも多い。約50属、870-900種を含み、よく知られるものではナツメがある。世界的に分布するが特に熱帯・亜熱帯に多い。
葉は単葉で托葉があり、托葉や枝に由来するとげをもつ属が多い。花は放射相称で、がく、花弁および雄蕊は5個（一部は4個）ある。花弁は緑色、黄色、白色などで小さく目立たないものが多いが、Ceanothus 属（セアノサス、アメリカ原産でカリフォルニアライラックとも呼ばれる）などは淡紅色や青色の花が密集して総状花序をなし、観賞用に栽培される。子房上位（一部下位）で胚珠は2-3個。果実は核果が多いが、翼状の堅果で風で飛ぶもの（ハマナツメ属など）もある。果実の核などの化石が始新世から多く見つかっている。
経済的に重要なものとしては果物・生薬として栽培されるナツメがある。そのほかケンポナシ（果柄が太くなる）やクマヤナギ（果実）なども食用にできるが栽培はほとんどされない。
セアノサス属は根粒にフランキア属の放線菌が共生して窒素固定を行う。
次のような系統樹が得られている[4]。
クロウメモドキ科 rhamnoidsVentilagineae
Maesopsideae
クロウメモドキ連
Bathiorhamneae
Ampelozizypheae
Doerpfeldieae
Gouanieae
ハマナツメ連
Colletieae
Phyliceae
Pomaderreae
クロウメモドキ科（Rhamnaceae）はバラ目に属する双子葉植物の科の一つ。木本で、つる性のものも多い。約50属、870-900種を含み、よく知られるものではナツメがある。世界的に分布するが特に熱帯・亜熱帯に多い。
葉は単葉で托葉があり、托葉や枝に由来するとげをもつ属が多い。花は放射相称で、がく、花弁および雄蕊は5個（一部は4個）ある。花弁は緑色、黄色、白色などで小さく目立たないものが多いが、Ceanothus 属（セアノサス、アメリカ原産でカリフォルニアライラックとも呼ばれる）などは淡紅色や青色の花が密集して総状花序をなし、観賞用に栽培される。子房上位（一部下位）で胚珠は2-3個。果実は核果が多いが、翼状の堅果で風で飛ぶもの（ハマナツメ属など）もある。果実の核などの化石が始新世から多く見つかっている。
経済的に重要なものとしては果物・生薬として栽培されるナツメがある。そのほかケンポナシ（果柄が太くなる）やクマヤナギ（果実）なども食用にできるが栽培はほとんどされない。
セアノサス属は根粒にフランキア属の放線菌が共生して窒素固定を行う。
갈매나무과(----科, 학명: Rhamnaceae 람나케아이[*])는 장미목의 과이다.[1]
세계에 널리 분포하며, 50-60 속에 870-900 종 가량이 알려져 있는데, 한국에는 먹넌출·묏대추나무·대추나무·갈매나무 등의 7속 14종이 분포하고 있다.
대부분 가시를 가지고 있으며, 종에 따라서는 덩굴손이나 갈고리 모양의 가시가 있어 다른 식물을 감는 것도 있다. 잎은 보통 어긋나지만 종에 따라서는 마주나는 것도 있으며, 모양은 단순하고 겹잎이나 갈라진 잎은 없다. 꽃은 작아서 눈에 잘 띄지 않는데, 원추꽃차례 또는 취산꽃차례를 이루면서 달린다. 각각의 꽃은 4-5개의 꽃받침조각과 꽃잎, 수술을 가지고 있으며, 씨방은 상위인 것과 하위인 것이 있다. 열매는 대부분 핵과가 되지만, 종에 따라서는 시과나 삭과가 되는 것도 있다.
다음은 장미목의 계통 분류이다.[13]
장미목 쐐기풀계 장미군갈매나무과(----科, 학명: Rhamnaceae 람나케아이[*])는 장미목의 과이다.
세계에 널리 분포하며, 50-60 속에 870-900 종 가량이 알려져 있는데, 한국에는 먹넌출·묏대추나무·대추나무·갈매나무 등의 7속 14종이 분포하고 있다.
대부분 가시를 가지고 있으며, 종에 따라서는 덩굴손이나 갈고리 모양의 가시가 있어 다른 식물을 감는 것도 있다. 잎은 보통 어긋나지만 종에 따라서는 마주나는 것도 있으며, 모양은 단순하고 겹잎이나 갈라진 잎은 없다. 꽃은 작아서 눈에 잘 띄지 않는데, 원추꽃차례 또는 취산꽃차례를 이루면서 달린다. 각각의 꽃은 4-5개의 꽃받침조각과 꽃잎, 수술을 가지고 있으며, 씨방은 상위인 것과 하위인 것이 있다. 열매는 대부분 핵과가 되지만, 종에 따라서는 시과나 삭과가 되는 것도 있다.
.jpg)
_IMG_7432.JPG)
.jpg)
.jpg)
_IMG_7432.JPG)
