الأسماء في صفحات التنقل
Schinus és un genère d'arbres de la família de les Anacardiaceae i que comprèn pebrers. Els més importants són Schinus molle, el pebrer peruvià i Schinus terebinthifolius, el pebrer brasiler o baia de Nadal. Aquesta darrera espècie és considerada una espècie invasora almenys a Florida i Hawaii i la primera, al sud de Califòrnia i a parts del Mediterrani.
Altres espècies són Schinus latifolius i Schinus montanus que creixen a Xile i l'Argentina.
Les espècies de Schinus són usades com a aliment per larves d'algunes espècies de lepidòpters com el petit paó de nit (Pavonia pavonia) i espècies de Phasmatodea com el Peruphasma schultei.
Schinus és un genère d'arbres de la família de les Anacardiaceae i que comprèn pebrers. Els més importants són Schinus molle, el pebrer peruvià i Schinus terebinthifolius, el pebrer brasiler o baia de Nadal. Aquesta darrera espècie és considerada una espècie invasora almenys a Florida i Hawaii i la primera, al sud de Califòrnia i a parts del Mediterrani.
Altres espècies són Schinus latifolius i Schinus montanus que creixen a Xile i l'Argentina.
Algunes espècies Schinus angustifolius Schinus antiarthriticus Schinus areira Schinus bituminosis Schinus brasiliensis Schinus huigan Schinus occidentalis Schinus latifolius Schinus mellisii Schinus molle Schinus montanus Schinus terebinthifoliusLes espècies de Schinus són usades com a aliment per larves d'algunes espècies de lepidòpters com el petit paó de nit (Pavonia pavonia) i espècies de Phasmatodea com el Peruphasma schultei.
Pepřovec (Schinus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to keře a stromy se střídavými jednoduchými nebo zpeřenými listy a drobnými, většinou pětičetnými květy v bohatých latovitých květenstvích. Plodem je drobná peckovice. Rod zahrnuje asi 30 druhů a pochází výhradně z Jižní Ameriky. Některé druhy zdomácněly ve Střední a Severní Americe i na jiných kontinentech. Nejznámějším druhem je pepřovec peruánský, poskytující koření růžový pepř a pěstovaný v teplejších oblastech světa včetně Středomoří jako okrasná dřevina. Podobné využití má i pepřovec brazilský. Pepřovce jsou jedovaté a při požití mohou způsobit u citlivých jedinců podráždění trávicího traktu.
Pepřovce jsou dvoudomé nebo polygamní, stálezelené nebo opadavé keře a stromy. Listy jsou střídavé, jednoduché nebo lichozpeřené, složené z typicky téměř nebo zcela přisedlých lístků. Lístky jsou nezřídka zejména při vrcholu jemně zoubkaté. Hlavní vřeteno složeného listu je často křídlaté podobně jako např. u rodu Weinmannia nebo u některých řečíků. Listy při rozemnutí ostře voní. Některé druhy mají na větvích kolcové trny. Květy jsou drobné, většinou funkčně jednopohlavné, uspořádané v bohatých úžlabních nebo vrcholových latách nebo klasovitých pseudohroznech. Výjimečně jsou květenství redukovaná na několik svazečků. Stopky květů jsou článkované. Kalich a koruna jsou většinou pětičetné, řidčeji čtyřčetné. V samčích květech je 10 (8) tyčinek, dosahujících téměř délky korunních lístků. Samičí květy obsahují redukované tyčinky a semeník obsahující jednu komůrku s jediným vajíčkem. Čnělky jsou zpravidla 3, řidčeji jen jedna. Plodem je drobná, kulovitá, většinou červená nebo fialová až téměř černá peckovice s kožovitou nebo tvrdou peckou a zploštělým semenem.[1][2]
Listy pepřovce brazilského
S. johnstonii s jednoduchými listy a kolcovými trny
Květenství S. polygamus
Květy pepřovce Schinus longifolius
Plody S. polygamus
Plody pepřovce brazilského
Rod pepřovec zahrnuje asi 30 druhů. Je rozšířen v Jižní Americe od Ekvádoru po Patagonii. Většina druhů roste v jižní polovině kontinentu. V Amazonii se nevyskytují.[3][1] Pepřovec peruánský pochází z východních svahů jihoamerických And v oblasti Peru, Bolívie a Argentiny. Pepřovec brazilský je domácí v sušších oblastech Brazílie, Argentiny a Paraguay, kde roste zejména na narušených místech. Oba druhy zdomácněly i na jiných kontinentech.[4][5] Druh Schinus microphylla tvoří součást polylepisového lesa ve vysokých polohách bolivijských And.[6]
Pepřovec peruánský je národním stromem Peru.[7]
Květy pepřovců jsou opylovány rozličným hmyzem. Květy pepřovce brazilského navštěvují zejména různé vosy.[8] Semena jsou rozšiřována ptáky a různými zvířaty.[9]
Pepřovec peruánský i pepřovec brazilský jsou v některých částech světa (např. v Kalifornii nebo v Jižní Africe) hodnoceny jako invazní druhy.[10][11] K jejich biologické kontrole jsou využívány některé druhy drobných můr, jejichž housenky spásají listy (zejména Crasimorpha infuscata a Episimus unguiculus), případně zrnokazovití brouci vyžírající semena (Lithraeus atronotatus).[12] V Kalifornii je pepřovec peruánský velmi nevítaný, neboť je hostitelem závažného škůdce citrusů, puklice Saissetia oleae.[13] Na Floridě náleží pepřovec brazilský mezi nejhorší invazní rostliny a jeho pěstování je zakázáno.[14]
Pepřovce obsahují zejména monoterpeny, triterpeny a deriváty fenolu a katecholu. Mají podobný charakter jako látky obsažené v jedovatci (Toxicodendron). Plody pepřovce peruánského i pepřovce brazilského jsou pro člověka jedovaté a vyznačují se dráždivým účinkem na trávicí systém. U citlivých osob nebo ve větším množství mohou způsobit nevolnost, zvracení nebo průjem. Rovněž kontakt s rostlinou může způsobit dermatitidu. Pyl a prach vznikající při zpracování dřeva pepřovce může způsobit alergickou reakci, dýchací potíže nebo i poškození kůže. Jsou známy případy těžké koliky u koní a úmrtí ptáků po požití pepřovce brazilského.[15][16][14] Případy podráždění trávicího traktu byly při běžném kulinářském použití plodů zaznamenány zřídka.[17]
Pepřovec peruánský je pěstován v tropech, subtropech a teplých oblastech mírného pásu (Středomoří, Střední Amerika, Mexiko, jižní oblasti USA aj.) jako okrasný, stínící a pouliční strom s velkou estetickou hodnotou. Vysazuje se také do větrolamů a k zabránění erozi. Řidčeji se pěstují i jiné druhy, zejména pepřovec brazilský, S. polygamus a S. areira. Sušené plody pepřovce peruánského a v menší míře i pepřovce brazilského se používají jako koření a jsou prodávány pod názvem růžový pepř. Jejich aroma připomíná vůni černého pepře a fenyklu, je však poměrně slabé a koření se přidává spíše z estetických důvodů. Obyvatelé And připravují z plodů slabý alkoholický nápoj, chicha de molle. V Mexiku se plody přidávají do opojných nápojů známých jako pulque. Z kmene pepřovce peruánského se získává vonná pryskyřice, známá jako americký mastix. Používá se jako součást některých laků a má silné projímavé účinky.[20][14][7][9]
Dřevo pepřovce peruánského svými vlastnostmi připomíná dřevo jilmu. Je načervenalé, středně tvrdé a středně těžké, snadno opracovatelné a odolné vůči termitům. Vzhledem k trvanlivosti se používá mj. na kůly ohrad.[4]
Esenciální olej z plodů pepřovce peruánského má antibakteriální působení mj. vůči Alcaligenes faecalis, Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa. Rovněž působí proti některým patogenním houbám. Listy odpuzují hmyz.[4] Šťáva z listů se používá při revmatismu a očních zánětech, extrakt z kůry při průjmech. Pryskyřice hořkokyselé chuti se někdy používá jako drastické projímadlo. Význam v lidovém lékařství má zejména v Mexiku.[4][13] Rovněž druh S. patagonica je na jihu Jižní Ameriky používán při léčení revma.[21] Pryskyřice druhu S. polygamus je v Jižní Americe používána proti muším larvám napadajícím obratlovce (myiáze).[7]
Růžový pepř na trhu ve Francii
Plody pepřovce brazilského
Obrázky, zvuky či videa k tématu pepřovec ve Wikimedia Commons
Pepřovec (Schinus) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jsou to keře a stromy se střídavými jednoduchými nebo zpeřenými listy a drobnými, většinou pětičetnými květy v bohatých latovitých květenstvích. Plodem je drobná peckovice. Rod zahrnuje asi 30 druhů a pochází výhradně z Jižní Ameriky. Některé druhy zdomácněly ve Střední a Severní Americe i na jiných kontinentech. Nejznámějším druhem je pepřovec peruánský, poskytující koření růžový pepř a pěstovaný v teplejších oblastech světa včetně Středomoří jako okrasná dřevina. Podobné využití má i pepřovec brazilský. Pepřovce jsou jedovaté a při požití mohou způsobit u citlivých jedinců podráždění trávicího traktu.
Navnet Pebertræ bruges også for planten Peberbusk (Daphne mezereum) Pebertræ (Schinus) er en slægt med under 10 arter, som er udbredt i Mellem- og Sydamerika. Det er små træer eller buske med spredt stillede, uligefinnede blade. Blomsterne er samlet i løse, endestillede toppe. De enkelte blomster er 5-tallige og regelmæssige, men små. Kronbladene er hvide. Frugterne er stenfrugter.
Beskrevne arter
Die Pflanzengattung der Pfefferbäume (Schinus, griechisch σχῖνοϛ (schinos) = Mastixbaum) gehört zur Familie der Sumachgewächse (Anacardiaceae). Sie vertragen Trockenheit sehr gut und werden häufig auch wegen ihrer eleganten Wuchsform kultiviert. Alle Schinus-Arten sind frostempfindlich und benötigen eine Mindesttemperatur von 5 °C. Die attraktiven Steinfrüchte werden bei einigen Arten auch als Gewürz verwendet, das Rosa Pfeffer genannt wird. Mit dem Pfefferstrauch, der schwarzen, weißen, grünen oder roten Pfeffer liefert, sind die Pfefferbäume nicht verwandt.
Schinus-Arten wachsen als Bäume oder Sträucher. Die wechselständigen Laubblätter sind gefiedert. Nebenblätter fehlen.
Es werden endständige, rispige Blütenstände mit Hochblättern gebildet. Die kleinen Blüten sind weißlich und fünfzählig mit doppelten Perianth. Der ringförmige Diskus ist breit. Es sind zwei Kreise mit je fünf Staubblättern vorhanden. Es werden kugelige Steinfrüchte gebildet.
Die Heimat liegt in Mittel- und Südamerika von Mexiko bis Argentinien.
Der Gattungsname Schinus wurde 1753 von Carl von Linné in Species Plantarum, 1, S. 388–389 erstveröffentlicht. Typusart ist Schinus molle L. Ein Synonym für Schinus L. ist Duvaua Kunth. Sie werden in die Unterfamilie der Anacardioideae eingeordnet.[1]
Es gibt etwa 30 Schinus-Arten (Auswahl)[1]:
Die Pflanzengattung der Pfefferbäume (Schinus, griechisch σχῖνοϛ (schinos) = Mastixbaum) gehört zur Familie der Sumachgewächse (Anacardiaceae). Sie vertragen Trockenheit sehr gut und werden häufig auch wegen ihrer eleganten Wuchsform kultiviert. Alle Schinus-Arten sind frostempfindlich und benötigen eine Mindesttemperatur von 5 °C. Die attraktiven Steinfrüchte werden bei einigen Arten auch als Gewürz verwendet, das Rosa Pfeffer genannt wird. Mit dem Pfefferstrauch, der schwarzen, weißen, grünen oder roten Pfeffer liefert, sind die Pfefferbäume nicht verwandt.
Wiña sach'a, Wiña chaylla icha Wiñan[1] nisqakunaqa (genus Schinopsis) mulli yura rikch'aq aylluman kapuq yurakunam, sach'akunam, Awya Yalapi wiñaq.
Kaymi huk wiña sach'a rikch'aqkuna:
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Wiña sach'a.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Wiña sach'a
Wiña sach'a, Wiña chaylla icha Wiñan nisqakunaqa (genus Schinopsis) mulli yura rikch'aq aylluman kapuq yurakunam, sach'akunam, Awya Yalapi wiñaq.
Ο αμερικάνικος σχίνος (επιστ. Σχίνος, Schinus) είναι γένος αγγειόσπερμων, δικότυλων φυτών που ανήκει στην τάξη των Σαπινδωδών, στην οικογένεια των Ανακαρδιοειδών με 25 περίπου είδη μικρών δέντρων ή θάμνων.
Είναι ιθαγενές της Νοτίου Αμερικής με καταγωγή από το Περού και καλλιεργείται σε πολλές περιοχές της γης ως καλλωπιστικό φυτό σε πάρκα, κήπους και δρόμους για την πλούσια σκιά του. Είναι γνωστό και με την ονομασία σχινόδεντρο. Τα κλαδιά του κρέμονται, τα άνθη του είναι μικρά, λευκά και σχηματίζουν ταξιανθίες και οι καρποί του είναι κόκκινου χρώματος. Στο Περού από τους καρπούς παρασκευάζεται παραδοσιακό οινοπνευματώδες ποτό. Οι καρποί του σχίνου έχουν δυνατό άρωμα και πιπεράτη γεύση και σε πολλές περιοχές στη νότια Αμερική χρησιμοποιούνται τριμμένοι ως υποκατάστατο του πιπεριού. Γι αυτό μία άλλη ονομασία του φυτού είναι πιπερόδεντρο.
Τα πιο γνωστά είδη είναι :
Schinus is a genus of flowering trees and tall shrubs in the sumac family, Anacardiaceae. Members of the genus are commonly known as pepper trees. The Peruvian pepper tree (Schinus molle)[5] is the source of the spice known as pink peppercorn.[6]
The species of Schinus are native to South America, ranging from Peru and northeastern Brazil to southern South America.[4] Some species (e.g. Schinus terebinthifolia) have become an invasive species outside their natural habitats. Schinus polygama, although less well known, is also potentially weedy in mesic areas.
The generic name is derived from the Greek word for Pistacia lentiscus, Σχίνος (schinos), which it resembles.[7] Considerable historic confusion has existed as to the correct gender of the genus name; as of 2015, this has been resolved with the determination that the correct gender of Schinus is feminine (rather than masculine), and adjectival names within the genus must be spelled accordingly.[8]
34 species are currently accepted:[4]
Schinus molle Schinus is a genus of flowering trees and tall shrubs in the sumac family, Anacardiaceae. Members of the genus are commonly known as pepper trees. The Peruvian pepper tree (Schinus molle) is the source of the spice known as pink peppercorn.
The species of Schinus are native to South America, ranging from Peru and northeastern Brazil to southern South America. Some species (e.g. Schinus terebinthifolia) have become an invasive species outside their natural habitats. Schinus polygama, although less well known, is also potentially weedy in mesic areas.
Schinus es un género de árboles de la familia de las Anacardiaceae, con los pimenteros, el molle Schinus molle, y Schinus terebinthifolius, el pimentero brasileño (o Christmas berry). Este último es una seria maleza (planta invasora) en al menos Florida y Hawái, sur de California y partes de la región del Mediterráneo. Otras especies son Schinus latifolius y Schinus montanus en Chile y Argentina.[1]
Son árboles de tamaño pequeño a mediano, que alcanzan un tamaño de hasta 15 m de alto y 30 cm de diámetro, ramas colgantes, corteza exterior café o gris, muy áspera, exfoliante en placas largas, tricomas erectos o curvados, hasta 0.1 mm de largo, blanquecinos; plantas dioicas. Hojas alternas, siempre verdes o deciduas, imparipinnadas o paripinnadas, 9–28 cm de largo, 11–39-folioladas; folíolos opuestos a alternos, estrechamente lanceolados, 1.3–5.1 cm de largo y 0.2–0.5 cm de ancho, ápice agudo, obtuso o redondeado, acumen mucronado a uncinado, base redondeada, obtusa o cuneada, oblicua, márgenes enteros a serrados, especialmente hacia el ápice, generalmente glabros, cartáceos. Inflorescencia terminal y axilar, pleiotirsos o fascículos, brácteas frondosas, de 10–25 cm de largo, glabra a escasamente pubescente, pedúnculo 0–3 cm de largo, pedicelos 1.3–2 mm de largo, articulados. Fruto globoso, de 5–7 mm de diámetro, exocarpo delgado, deciduo, rosado a rojo-rosado cuando maduro, glabro, mesocarpo carnoso y resinoso, endocarpo óseo; semillas comprimidas, cotiledones planos.[2]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 388–389. 1753.[2] La especie tipo es: Schinus molle
Las especies de Schinus son alimento de las larvas de algunos Lepidoptera como Peruphasma schultei.
Schinus es un género de árboles de la familia de las Anacardiaceae, con los pimenteros, el molle Schinus molle, y Schinus terebinthifolius, el pimentero brasileño (o Christmas berry). Este último es una seria maleza (planta invasora) en al menos Florida y Hawái, sur de California y partes de la región del Mediterráneo. Otras especies son Schinus latifolius y Schinus montanus en Chile y Argentina.
Roseepippurit (Schinus) on sumakkikasveihin kuuluva suku. Siinä on 31 lajia. Niihin sisältyy muutama maustekasvi, esimerkiksi perunroseepippuri.
Roseepippurit (Schinus) on sumakkikasveihin kuuluva suku. Siinä on 31 lajia. Niihin sisältyy muutama maustekasvi, esimerkiksi perunroseepippuri.
Schinus est un genre de la famille des Anacardiaceae qui comprend environ 25 espèces originaires d'Amérique centrale et du Sud.
Schinus est un genre de la famille des Anacardiaceae qui comprend environ 25 espèces originaires d'Amérique centrale et du Sud.
Schinus L., 1753 è un genere di piante appartenente alla famiglia Anacardiaceae, originario delle regioni calde dell'America centromeridionale e della California che comprende circa 30 specie di alberi o arbusti alti fino a 12 m.
Il nome del genere deriva dal greco schinos (= lentisco).
Il genere comprende le seguenti specie:[1]
Le specie più conosciute sono:
Prestare attenzione al contatto con le foglie, in quanto possono causare dermatiti, mentre i frutti sono leggermente tossici e non vanno assunti in grandi quantità
Molto coltivato nelle zone più calde dell'Italia, dove a volte si trova rinselvatichito, non sopporta temperature inferiori ai -7 °C, vuole esposizione in pieno sole, posizione riparata dai venti freddi, terreno permeabile e profondo, anche se si adatta a qualunque tipo di terreno purché ben drenato e concimato, frequenti concimazioni e irrigazioni estive nei primi anni dall'impianto, la potatura si rende necessaria per ottenere una forma compatta della chioma, e per eliminare i rami secchi e danneggiati.
Si moltiplica con la semina autunnale in terrine e trapianto nella primavera successiva, o più raramente per talea
Schinus L., 1753 è un genere di piante appartenente alla famiglia Anacardiaceae, originario delle regioni calde dell'America centromeridionale e della California che comprende circa 30 specie di alberi o arbusti alti fino a 12 m.
Schinus est genus florentium arborum fruticumque altorum familiae Anacardiacearum. Species Schinus molle[3] et S. terebinthifolius fontes sunt condimenti grani piperis rosei (pink peppercorn),[4] sed gravis species invasiva extra suas habitationes naturales fieri potest. Schinus polygamus, quamquam minus notus, etiam in nonnullis regionibus aliquando inutilis videtur.
Nomen genericum ex verbo Graeco σχίνος (pro Pistacia lentisco) deducitur, cuius similis est.[5] Nomen obsoletum Schinus areira late iam notum est, praecipue in Australia (ut "arbor granorum piperis," peppercorn tree), sed haec planta nunc subspecies Schini molle (var. areira) ab eruditis habetur.
Haec stipula ad biologiam spectat. Amplifica, si potes! Schinus est genus florentium arborum fruticumque altorum familiae Anacardiacearum. Species Schinus molle et S. terebinthifolius fontes sunt condimenti grani piperis rosei (pink peppercorn), sed gravis species invasiva extra suas habitationes naturales fieri potest. Schinus polygamus, quamquam minus notus, etiam in nonnullis regionibus aliquando inutilis videtur.
Pirulis (lot. Schinus, angl. Pepper trees, vok. Pfefferbäume) – anakardinių (Anacardiaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso medžiai.
Auga Peru, Brazilijoje, Čilėje, Argentinoje, Havajuose, taip pat Floridoje, Kalifornijoje, Viduržemio jūros regione.
Para outros significados de aroeira, veja aroeira (desambiguação)
O gênero Schinus L., que abrange 25 espécies das Américas Central e do Sul, pertence à família Anacardiaceae.
A espécie descrita por Lineu, Schinus molle hoje figura no gênero Lithrea.
CEP (2001). Catálogo da Coleção Botânica do CEP. São Paulo: editora HMP
Para outros significados de aroeira, veja aroeira (desambiguação)
O gênero Schinus L., que abrange 25 espécies das Américas Central e do Sul, pertence à família Anacardiaceae.
A espécie descrita por Lineu, Schinus molle hoje figura no gênero Lithrea.
肖乳香属（学名：Schinus）是漆树科下的一个属，为灌木至小乔木植物。该属共有约30种，分布于南美。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
페퍼나무속(pepper--屬, 학명: Schinus 스키누스[*])은 옻나무과의 속이다.
.jpg)
.jpg)
