Carex alba Scop.

Ostřice bílá (Carex alba Scop.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).

Popis

Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 10-30 cm. Je vytrvalá a řídce trsnatá d plazivými oddenky a výběžky. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je delší než listy, nahoře trochu drsná, tupě trojhranná. Čepele jsou asi 0,5-1,5 mm široké, trochu žlábkovité a později štětinovitě svinuté, stálezelené. Pochvy dolních listů jsou žlutohnědé až světle hnědé, nerozpadavé. Ostřice bílá patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčí klásek bývá pouze jeden, samičí jsou většinou 1-3, dolní je na cca 1-3 cm dlouhé stopce. Samičí klásky obsahují jen 3-7 květů a za zralosti přesahují samčí klas. Listeny jsou bezčepelné, redukované pouze na pochvy. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Čnělky jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je asi 3,5-4 mm dlouhá, nezralá je zelená, za zralosti tmavě hnědá až černohnědá, matná, s vyniklými žilkami, zobánek je krátký, šikmo uťatý. Každá mošnička je podepřená plevou, která je bělomázdřitá, jen střední žebro je zelené. V ČR kvete nejčastěji v březnu až v květnu. Počet chromozómů: 2n=54.

Rozšíření

Ostřice bílá roste hlavně ve střední a jižní Evropě, na východ její výskyt zasahuje až na Sibiř.

Rozšíření v ČR

V ČR je to velmi vzácný a kriticky ohrožený druh flóry ČR, kategorie C1. Jeho vzácnost je však způsobena hlavně výskytem na okraji areálu, hojnější je ve slovenských Karpatech a v nižších polohách severních vápencových Alp. V ČR je nejvíce lokalit je v Bílých Karpatech (např. PP Kalábová), v Čechách roste jen u Sušice. Najdeme ji ve světlých lesích a na křovinatých stráních, většinou na bazických podkladech.

Literatura

• Grulich V. et Řepka V (2002): Carex L. In: Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
• Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ostřice bílá ve Wikimedia Commons
• [1] - Flora Europaea
• Carex interactive identification key^{[nedostupný zdroj]}

Die Weiße Segge (Carex alba) ist eine in Mitteleuropa heimische Seggenart (Carex). Sie ist eine verschiedenährige Segge und gehört zur Familie der Sauergrasgewächse (Cyperaceae).

Beschreibung

Die Weiße Segge ist eine ausdauernde Pflanze mit längeren Ausläufern, an den Knoten stehen Büschel von Stängeln und sterilen Trieben. Sie wird 10 bis 40 cm hoch. Die Stängel sind aufrecht, dünn, stumpfkantig und rau. Die Blätter sind wintergrün, 1 bis 2 mm breit, borstig gefaltet und grün. Sie sind kahl, schlaff und an den Rändern scharf und rau. Sie sind kürzer als der Stängel. Die grundständigen Scheiden sind gelblich-braun und zerfallen lappig.

Es gibt ein endständiges männliches Ährchen und ein bis drei weibliche Ährchen. Letztere haben drei bis sechs locker stehende Blüten, sind bis 10 mm lang, gestielt und auch zur Fruchtreife aufrecht. Das oberste weibliche übergipfelt am Ende das männliche. Die Hüllblätter haben keine Blattspreite, nur eine 1 cm lange und weißhäutige Blattscheide. Die Tragblätter sind weiß glänzend und haben einen grünen Mittelstreifen. Sie sind viel kürzer als die Frucht. Der Griffel trägt drei Narben.

Die Frucht ist 3 bis 4 mm lang, kugel- bis eiförmig und kahl. Sie ist glänzend dunkelbraun, geadert und abrupt kurz häutig geschnäbelt.

Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 54.^[1]

Allgemeine Verbreitung

Weiße Segge (Carex alba), blühend

Weiße Segge (Carex alba), fruchtend

Die Weiße Segge ist ein praealpid-nordisch-kontinentales Florenelement. Sie kommt von den östlichen Pyrenäen über Südost-Frankreich bis ins südliche Mitteleuropa mit den Alpen vor; nach Süden erstreckt sich ihr Areal nur bis Norditalien, nach Südosten bis Rumänien, durch Osteuropa bis ins nördliche Russland, das Uralgebirge und bis ins fernöstliche asiatische Russland.^[2]

Standorte und Verbreitung in Mitteleuropa

Die Weiße Segge braucht lockeren, basen- und vor allem kalkreichen Boden. Sie erträgt eher zeitweise Trockenheit als Nässe; sie bevorzugt Halbschatten. Sie wächst in wärmeliebenden Wäldern und ist kalkhold. In den Alpen und im Vorland ist sie verbreitet, ansonsten eher selten.

Sie besiedelt lichte Laubwälder, Nadelwälder und alpine Zwergstrauchgebüsche, sofern diese im Bereich der Waldstufe liegen. Sie gehört zu den häufigen Arten im Karbonat-Tannen-Buchenwald mit Weissegge.^[3]

Sie kommt vereinzelt am Edersee vor; selten findet man sie im Frankenjura, am Oberrhein, beidseits der oberen Donau, im Schweizer Jura und im Mittelland; im Alpenvorland und in den Kalkalpen tritt sie zerstreut auf. An ihren Standorten bildet sie meist kleinere Bestände. Sie bleibt meist unter 1500 m Meereshöhe. In den Allgäuer Alpen steigt sie aber im Tiroler Teil am Hahlekopf bei Reutte bis zu 1700 m Meereshöhe auf.^[4]

Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2+w (frisch aber mäßig wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 3 (montan), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).^[5]

Literatur

• Rudolf Schubert, Klaus Werner, Hermann Meusel (Hrsg.): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. Begründet von Werner Rothmaler. 13. Auflage. Band 2: Gefäßpflanzen. Volk und Wissen, Berlin 1987, ISBN 3-06-012539-2 (Areal).
• Siegmund Seybold (Hrsg.): Schmeil-Fitschen interaktiv. CD-ROM, Version 1.1. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2002, ISBN 3-494-01327-6.
• Dietmar Aichele, Heinz-Werner Schwegler: Die Blütenpflanzen Mitteleuropas. Franckh-Kosmos-Verlag, 2. überarbeitete Auflage 1994, 2000, Band 5, ISBN 3- 440-08048-X
• Oskar Sebald, Siegmund Seybold, Georg Philippi, Arno Wörz (Hrsg.): Die Farn- und Blütenpflanzen Baden-Württembergs. Band 8: Spezieller Teil (Spermatophyta, Unterklassen Commelinidae Teil 2, Arecidae, Liliidae Teil 2): Juncaceae bis Orchidaceae. Eugen Ulmer, Stuttgart 1998, ISBN 3-8001-3359-8.

Einzelnachweise

1. ↑ Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer, 2001. ISBN 3-8001-3131-5. Seite 187.
2. ↑ Rafaël Govaerts (Hrsg.): Carex alba. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 16. Oktober 2016.
3. ↑ Fachstelle für Gebirgswaldpflege (CH): Standortstypen der Tannen-Buchenwälder der obermontanen Stufe. Abgerufen am 30. März 2015.
4. ↑ Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 1, IHW, Eching 2001, ISBN 3-930167-50-6.
5. ↑ Carex alba Scop. In: Info Flora, dem nationalen Daten- und Informationszentrum der Schweizer Flora. Abgerufen am 14. März 2021.

Carex alba, called the small white sedge, white-flowered sedge or just white sedge (a name it shares with other members of its genus), is a species of sedge in the family Cyperaceae.^[2] It is typically found in temperate forests of Eurasia, from the Pyrenees to the Russian Far East.^[1] It is the main host plant for the woodland brown, Lopinga achine.^[3]

References

Carex alba es una especie de planta herbácea de la familia Cyperaceae.

Ilustración izquierda

En su hábitat

Descripción

Es una planta laxamente cespitosa, con rizomas de entrenudos largos y muy delgados. Tallos de 15-30 cm, obtusamente trígonos, lisos. Hojas (0,2)0,5-1(1,8) mm de anchura, de mayor longitud que los tallos, un poco ásperas en los bordes, de enrolladas a planas, ± blandas; lígula menor de 1 mm, de ápice redondeado; sin antelígula; vainas basales con limbo desarrollado, las más inferiores escuamiformes, ± enteras, brillantes, pardas o pajizas. Bráctea inferior glumácea, de menor longitud que la inflorescencia, con una larga vaina hialina. Espiga masculina solitaria, de 8-15(20) mm, linear; espigas femeninas (1)2-3, de 6-8 mm, erectas, ovoides, laxifloras, separadas, pedunculadas, a veces largamente con lo que pueden superar a la masculina. Glumas masculinas obovadas, de ápice redondeado, irregularmente roto, blancohialinas; glumas femeninas anchamente ovales, de ápice redondeado, blanco-hialinas, menores o algo mayores que los utrículos. Utrículos 3-3,5 × 1,2-1,8 mm, suberectos o erecto-patentes, de contorno oval o elíptico, trígonos, con los nervios prominentes, glabros, verdosos o parduscos, no o muy cortamente estipitados, bruscamente estrechados o rara vez gradualmente atenuados en un pico de 0,5-0,8 mm, recto, de ápice truncado y escarioso, liso. Aquenios 1,8-2,1 × 1,1-1,3 mm, de contorno ± elíptico, trígonos con las caras planas, de color pardo.^[1]​

Distribución y hábitat

Se encuentra en los prados y bosques secos; a una altitud de 500-1500 metrosen la Región Eurosiberiana. Puntos aislados del Pirineo oriental.

Taxonomía

Carex alba fue descrita por Giovanni Antonio Scopoli y publicado en Flora Carniolica, Editio Secunda 2: 216. 1772.^[2]​

Citología

Número de cromosomas de Carex alba (Fam. Cyperaceae) y táxones infraespecíficos: 2n = 54

Etimología

Ver: Carex

alba; epíteto latino que significa "blanca".^[3]​

Sinonimia

• Carex ajanensis Vorosch.
• Carex alba f. aprica Kük.
• Carex argentea J.F.Gmel.
• Carex argentea Vill.
• Carex inclusa Turcz. ex Boott
• Carex nemorosa Schrank^[4]​^[5]​

Referencias

Carex alba, la Laîche blanche, est une espèce de plantes herbacées du genre Carex et de la famille des Cyperaceae.

Description

Sa tige grêle et presque lisse est haute de 15 à 40 cm. Ses feuilles très étroites sont presque aussi hautes que la tige.

L'épi mâle est solitaire, souvent dépassé par l'épi femelle.

Habitat

Carex alba est présent dans les bois et les pâturages calcaires.

Il pousse en Amérique boréale et en Europe centrale. En France, on le trouve dans 26 départements de l'est de l'Alsace au Var^[1].

Flore par Jacob Sturm. Carex alba est représenté sur la partie gauche de la planche.

Notes et références

Voir aussi

Article connexe

• Liste des espèces du genre Carex

Běła rězna (Carex alba) je rostlina z podroda wšelakokłóskatych rěznow ze swójby cachorowowych rostlinow (Cyperaceae).

Wopis

Běła rězna docpěwa wysokosć wot 10 hač do 30 cm. Rostlina wutwori trawniki a ma podzemske wotnožki.

Stołpik je tupy a třihranity.

Łopjena

Proste, nahe łopjena docpěwaja šěrokosć wot 1 hač do 1,5 mm.

Kćenja

Kćěje wot meje hač do junija. Muske kłosy su nakónčne, mjeztym zo žónske kłosy su čumpatopłodowe a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 10 mm a steja na 0,5-3 cm dołhich, zrunanych stołpikach. Hornja žónska kłosa často muske kłosy přesahuje. Pluwizny su běłokožowe.

Płody

Płodowe hadźicy su kulowate a žołtojte.

Stejnišćo

Rosće w ćopłotu lubowacych lisćowych lěsach a chójnowych lěsach.

Rozšěrjenje

Rostlina je w južnej Němskej, w Alpach, w Pyrenejach, w Karpatach a horinach sewjerneje Balkanoweje połkupy.

Wužiwanje

Nóžki

1. ↑ Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 421.
2. ↑ W internetowym słowniku: Segge

Žórła

• Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 420 (němsce)
• Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
• Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
• Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
• Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Carex alba adalah spesies tumbuhan seperti rumput yang tergolong ke dalam famili Cyperaceae. Spesies ini juga merupakan bagian dari ordo Poales. Spesies Carex alba sendiri merupakan bagian dari genus Carex.^[1] Nama ilmiah dari spesies ini pertama kali diterbitkan oleh Scop..

Referensi

Turzyca biała (Carex alba Scop.) – gatunek byliny z rodziny ciborowatych. Obszar występowania obejmuje środkową i wschodnią Europę oraz Azję. W Polsce występuje wyłącznie na wapiennych obszarach Tatr i w Pieninach.

Pokrój

Morfologia

Pokrój

Roślina trwała, wysokości 10-30 (40) cm, rozłogowa.

Łodyga

Sztywno wzniesiona, tępo trójkanciasta.

Liście

Najniższe pochwy liściowe żółtobrązowe. Blaszki liściowe miękkie, na brzegach szorstkie, płaskie lub szczecinowato zwinięte, 1-1,5 mm szerokości. Podsadki bez blaszek, białoskórzaste podobnie jak plewy, z zielonym wystającym grzbietem. Przysadki kwiatowe są niemal białe.

Kwiaty

Kwiatostan składający się z 2-4 nieco od siebie odsuniętych, wzniesionych kłosów na szypułkach. Najwyższy kłos z kwiatami męskimi, pozostałe z 3-6 kwiatami żeńskimi. Pęcherzyki dłuższe od plew, wydęte, ciemnobrązowe, błyszczące, nagie, z dzióbkiem. Słupek o 3 znamionach.

Owoce

Luźno rozmieszczone. Orzeszek trójkanciasty.

Biologia i ekologia

Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od maja do czerwca. Roślina wapieniolubna, występuje w świetlistych lasach i zaroślach oraz na trawiastych zboczach. Gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Erico-Pinetea, Ass. Carici albae-Fagetum i gatunek wyróżniający dla zbiorowiska Pinus sylvestris-Carex alba^[2].

Zobacz też: Rośliny tatrzańskie.

Przypisy

Bibliografia

1. Grau, Kremer, Möseler, Rambold, Triebel: Graser. Mosaik Verlag GmbH, Monachium 1984
2. Władysław Szafer, Stanisław Kulczyński: Rośliny polskie. Warszawa: PWN, 1953.

Strutstarr (Carex alba) är en flerårig gräslik växtart inom släktet starrar och familjen halvgräs.

Arten växer inte naturligt i Sverige.

• Wikimedia Commons har media som rör Strutstarr.
  Bilder & media

Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

• 1 Чисельність та структура популяцій
• 2 Причини зникнення
• 3 Заходи з охорони білої осоки
• 4 Примітки

1. ↑ http://www.nature.kr.ua/index.php?option=com_jumi&fileid=80

Carex alba là một loài thực vật có hoa trong họ Cói. Loài này được Scop. mô tả khoa học đầu tiên năm 1772.^[1]

Hình ảnh

Chú thích

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Carex alba tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Carex alba tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Carex alba”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 11 tháng 6 năm 2013.

Bài viết liên quan đến phân họ cói Cyperoideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.

• x
• t
• s

• 1 Ботаническое описание
• 2 Распространение
• 3 Примечания
• 4 Литература
• 5 Ссылки

白鳞薹草（学名：Carex alba）为莎草科薹草属下的一个种。分布于俄罗斯、欧洲中部和西部以及中国大陆的新疆等地，生长于海拔1,600米至2,500米的地区，多生长在山坡石灰岩上、沙地或沼泽地。

参考文献

扩展阅读