الأسماء في صفحات التنقل
Phloeomys és un gènere de rosegadors de la subfamília dels murins, format per només dues espècies.[1]
Són espècies endèmiques de Filipines, on habiten l'illa de Luzon i les illes més petites de la costa. El seu hàbitat és el bosc, on es troben tant a prop del mar com a les muntanyes.[2]
Es tracta d'espècies de rosegador de mida gran, que tenen una longitud conjunta del cap i del cos que varia entre 28 i 48 centímetres, amb una cua que fa entre 20 i 35 centímetres de llargada. El seu pes oscil·la entre 1,5 i 2 quilograms.[3]
El seu pelatge és estampat, amb una part superior de color negre o marró i, de vegades estampada, i una part inferior blanquinosa. De vegades, els flancs també són blanquinosos, i fins i tot el cap pot ser parcialment més clar. La cua és peluda i de color negre. Les orelles són petites i rodones i el musell és curt.[4] Les potes posteriors engrandides amb els dits i les urpes llargues són una adaptació a un estil de vida arbori. A diferència de la majoria de murins, les femelles d'aquest gènere només tenen un parell de pits.[5][6]
L'espècie P. pallidus és lleugerament més clara i té una capa més suau que P. cumingi, encara que no està clar si aquesta és en realitat una espècie separada o només una variant local o de temporada.[7]
Són animals nocturns que durant el dia dormen en troncs d'arbres buits o en nius que han pres a d'altres animals. Són bons escaladors i generalment romanen als arbres.[4][8] Segons els informes, viuen en parelles o en petits grups familiars. La dieta en estat salvatge és poc coneguda, probablement basada en material vegetal. Els animals en captivitat també han consumit insectes i altres animals, encara que no se sap fins a quin punt formen part de la seva dieta en estat salvatge.[5]
El gènere va ser descrit el 1839 per George Robert Waterhouse.[4] Originalment va ser inclòs per Alston a la subfamília Phloeomyinae junt amb el gènere Nesokia (en realitat, un parent filogenètic proper a Bandicota i Rattus) a causa dels seus patrons oculars laminars similars.[9] Fou considerat membre d'aquesta subfamília per Tate (1936) i Simpson (1945), juntament amb Chiropodomys, Coryphomys, Crateromys, Lenomys, Mallomys i Pogonomys.[10][11] Posteriorment, Ellerman va demostrar que, excepte amb Crateromys, cap dada era compatible amb aquesta assignació.[12] Posteriors anàlisis filogenètiques de seqüències mitocondrials completes de citocrom b de 13 dels 16 gèneres de murins filipins endèmics van unir a Phloeomys, Crateromys i Batomys en un clade separat d'altres gèneres endèmics vells.[13]
Actualment forma part de la Divisió Phloeomys de la tribu dels fleominis.[1]
Espècies d'aquest gènere són animals relativament adaptables i sovint es troben a prop d'habitatges humans. En conseqüència, són caçats a moltes regions a causa de la seva carn i són susceptibles de patir en certa mesura la destrucció del seu hàbitat. La IUCN cataloga P. cumingi com a vulnerable i P. pallidus com en risc mínim.[14][15]
Phloeomys és un gènere de rosegadors de la subfamília dels murins, format per només dues espècies.
Velemyš[1] rodu Phloeomys (dříve česky označované jako krysy) jsou největší hlodavci z čeledi myšovití (Muridae). Jsou to noční živočichové živící se rostlinnou potravou. Žijí v Asii na Filipínách ve větvích tropických deštných lesů. Vyskytují se zde ve dvou podobných, ale barevně zcela odlišných druzích.
Velemyši rodu Phloeomys se vyskytují pouze na ostrově Luzon na Filipínách a na některých menších přilehlých ostrovech. Žijí v lesních oblastech od hladiny moře po vysoké hory.[2]
Tento rod velemyší vytváří dva druhy:[3]
Zařazování těchto druhů a jejich celková taxonomie nebyla dříve jednotná. Schauenberg (1978) považoval jedince velemyši obláčkové jen za sezónně zbarvené jedince velemyši největší a rod Phloeomys řadil do samostatné čeledi Phloeomyidae.[2] Taylor (1934) zase podle jediného exempláře ustavil nový rod Phloeomys elegans.
Novější taxonomie (Musser a Carleton 1993, Heaney 1992) to však neuznává.[2] Považuje rod Phloeomys jen jako součást množiny rodů vyvíjejících se delší dobu na Filipínách (spolu s rody Apomys, Archboldomys, Batomys, Carpomys, Celaenomys, Crateromys, Crunomys, Chrotomys a Rhynchomys). Jedinec popsaný jako Phloeomys elegans, pocházející z neznámé lokality, je považován jen za varietu jednoho z výše popsaných rodů.[2]
Tyto velemyši jsou největšími zástupci podčeledi pravých myší (Murinae). Jejich hlava a tělo měří 280–485 mm, ocas 200–350 mm.[2] Váží 1,5–2 kg.
Srst je spíše hrubší, polovzpřímená, tvořená směsí většího množství kratších a menšího množství delších chlupů.[2] Oba druhy jsou rozdílně zbarveny. Obecně je horní část těla zbarvena hnědočerně se špinavě žlutým nebo červeným nádechem. Spodní část sestává z jednotlivých dlouhých chlupů s hnědou základnou a bílými konci, podsada je jednotná hnědavá. Velemyš obláčková má delší a hustší srst v porovnání s krysou největší. Krátké uši mají oba druhy černé, líce šedé a ocas hnědočerný.
Tyto velemyši mají velké zadní nohy s většími drápy, které jim pomáhají v životu ve větvích. Samice mají 4 mléčné žlázy.
Velemyši rodu Phloeomys žijí skrytě ve větvích tropických deštných lesů, kde se pohybují pomalu, ale jistě. Nory si staví buď v podzemí, nebo v dutinách stromů. Jsou to noční živočichové. Není známo, čím přesně se živí v přírodě, ale v zajetí konzumují různou rostlinnou potravu, často ovoce.
Podle neúplných pozorování mohou být samice březí prakticky po celý rok, od ledna do května však méně často.[2] Obvykle rodí jen jedno mládě. To nosí pod tělem na hrudi. V zajetí se dožívají až 13 let.
Oba druhy jsou domorodci loveny pro maso.[2]
Podle výzkumů IUCN nejsou populace velemyši obláčkové zásadně ohroženy.[4] Naproti tomu velemyš největší je ohrožena především lovem v souvislosti s úbytkem přirozeného životního prostředí a je proto zařazena mezi zranitelné druhy.[5]
Chov těchto druhů v zoo je poměrně vzácnou záležitostí. Po roce 2010 se však podařilo v Evropě vybudovat relativně stabilní základnu záložní populace, a to zejména díky českým zoo. Evropskou plemennou knihu pro oba druhy (velemyš největší i velemyš obláčkovou) vede Zoo Praha. Ta je zároveň vedle plzeňské a ostravské zoo jedinou v Evropě, kde je chována velemyš největší a zároveň kde jsou chovány oba dva druhy.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu velemyš ve Wikimedia Commons
Velemyš rodu Phloeomys (dříve česky označované jako krysy) jsou největší hlodavci z čeledi myšovití (Muridae). Jsou to noční živočichové živící se rostlinnou potravou. Žijí v Asii na Filipínách ve větvích tropických deštných lesů. Vyskytují se zde ve dvou podobných, ale barevně zcela odlišných druzích.
Die Riesenborkenratten (Phloeomys) sind eine Nagetiergattung aus der Familie der Langschwanzmäuse (Muridae). Sie leben auf den Philippinen und sind die größten lebenden Vertreter dieser Familie. Es werden zwei Arten unterschieden, die Südliche (Phloeomys cumingi) und die Nördliche Luzon-Riesenborkenratte (Phloeomys pallidus).
Riesenborkenratten erreichen eine Kopfrumpflänge von 28 bis 48 Zentimeter, wozu noch ein 20 bis 35 Zentimeter langer Schwanz kommt. Das Gewicht beträgt rund 1,5 bis 2 Kilogramm. Das Fell ist lang und gemustert. Die Oberseite ist schwarz oder braun gefärbt und manchmal gelblich oder rötlich gesprenkelt. Die Unterseite und manchmal die Flanken sind weißlich-grau; auch der Kopf kann teilweise heller gefärbt sein. Der Schwanz ist durchgehend schwarz behaart, aber nicht buschig. Die Ohren sind klein und rund und die Schnauze stumpf. Die vergrößerten Pfoten mit den langen Zehen und Krallen stellen eine Anpassung an eine baumbewohnende Lebensweise dar. Die Art P. pallidus ist etwas heller gefärbt und hat ein weicheres Fell als P. cumingi; es ist aber unklar, ob es sich dabei tatsächlich um eine eigene Art oder nur um eine lokale oder saisonale Variante handelt.
Riesenborkenratten sind auf den Philippinen endemisch, sie bewohnen die Insel Luzon und kleinere vorgelagerte Inseln. Ihr Lebensraum sind Wälder, wobei sie sowohl in Meeresnähe als auch im Bergland vorkommen.
Riesenborkenratten sind nachtaktiv. Tagsüber schlafen sie in hohlen Baumstämmen oder in Bauen, die sie von anderen Tieren übernommen haben. In der Nacht begeben sie sich auf Nahrungssuche; sie sind geschickte Kletterer und halten sich dabei meist auf den Bäumen auf. Berichten zufolge leben sie in Paaren oder in kleinen Familiengruppen.
Über die Ernährung in freier Natur ist wenig bekannt, sie dürften dort vor allem Pflanzenmaterial zu sich nehmen. Tiere in Gefangenschaft haben daneben auch Insekten und andere Tiere verzehrt, inwieweit sie diese Nahrung auch in freier Wildbahn fressen, ist nicht bekannt.
Auch über die Fortpflanzung ist wenig bekannt. Weibchen haben im Gegensatz zu den meisten anderen Langschwanzmäusen nur ein Paar Zitzen. Dementsprechend überwiegen Einlingsgeburten, vermutlich fallen die meisten Geburten in das Ende der Regenzeit, etwa Dezember.
Riesenborkenratten sind verhältnismäßig anpassungsfähige Tiere, die oft in der Nähe menschlicher Behausungen zu finden sind. Sie werden in vielen Regionen wegen ihres Fleisches gejagt und dürften in einem gewissen Ausmaß auch an der Zerstörung ihres Lebensraumes leiden. Die IUCN listet P. cumingi als gefährdet (vulnerable) und P. pallidus als nicht bedroht.
Die Riesenborkenratten bilden laut Wilson & Reeder (2005) zusammen mit drei anderen philippinischen Mäusegattungen – Philippinen-Haarschwanzratten (Batomys), Luzon-Baumratten (Carpomys) und Borkenkletterern (Crateromys) eine eigene Gattungsgruppe („Phloeomys-Division“) innerhalb der Altweltmäuse (Murinae). Diese Gruppe bildet die Schwestergruppe aller übrigen Altweltmäuse und stellt möglicherweise das Relikt einer einst weiter verbreiteten Nagetiergruppe dar.
Genetische Untersuchungen von Lecompte et al. (2008) haben diese Position bestätigt. Damit ist die früher vertretene These eines Taxons „Borkenratten“, das daneben beispielsweise noch die Kleezahn-Riesenratten (Lenomys), die Greifschwanzratten (Pogonomys), die Riesenbaumratten (Mallomys) oder die Pinselschwanz-Baummäuse (Chiropodomys) umfasste, endgültig obsolet geworden.
Die Riesenborkenratten (Phloeomys) sind eine Nagetiergattung aus der Familie der Langschwanzmäuse (Muridae). Sie leben auf den Philippinen und sind die größten lebenden Vertreter dieser Familie. Es werden zwei Arten unterschieden, die Südliche (Phloeomys cumingi) und die Nördliche Luzon-Riesenborkenratte (Phloeomys pallidus).
Phloeomys, the slender-tailed cloud rats, is a genus of large rodents in the family Muridae. Both species in this genus are endemic to the island of Luzon in the Philippines. Although their tail is covered by hairs, it is considerably less dense and shorter than in the rarer bushy-tailed cloud rats (genus Crateromys) that also inhabit the Philippines.[2]
Phloeomys contains two species,[1] but the taxonomic limits between them are not fully resolved.[3]
Phloeomys, the slender-tailed cloud rats, is a genus of large rodents in the family Muridae. Both species in this genus are endemic to the island of Luzon in the Philippines. Although their tail is covered by hairs, it is considerably less dense and shorter than in the rarer bushy-tailed cloud rats (genus Crateromys) that also inhabit the Philippines.
Phloeomys es un género de roedores perteneciente a la familia Muridae. Son endémicos de Filipinas.
Se reconocen las siguientes:
Phloeomys Muridae animalia familiako generoa da[1], karraskarien barruan sailkatua.
Phloeomys Muridae animalia familiako generoa da, karraskarien barruan sailkatua.
Phloeomys est un genre de rongeurs de la sous-famille des Murinés et que l'on rencontre uniquement sur l'île de Luçon, aux Philippines. Ils font partie des animaux désignés plus globalement sous le nom de rats des nuages.
Ce genre comprend les espèces suivantes :
Phloeomys est un genre de rongeurs de la sous-famille des Murinés et que l'on rencontre uniquement sur l'île de Luçon, aux Philippines. Ils font partie des animaux désignés plus globalement sous le nom de rats des nuages.
Phloeomys (Waterhouse, 1839) è un genere di Roditori della famiglia dei Muridi.
Al genere Phloeomys appartengono roditori di grandi dimensioni, con lunghezza della testa e del corpo tra 280 e 485 mm, la lunghezza della coda tra 200 e 350 mm e un peso fino a 2,6 kg.[1]. Phloeomys pallidus è il più grosso Muride vivente.
Il cranio presenta un rostro corto ed ampio, le creste sopra-orbitali e post-orbitali ben sviluppate e le bolle timpaniche notevolmente ridotte. Il palato è largo e presenta due fori relativamente corti. I molari presentano le cuspidi modificate in lamine trasversali.
Sono caratterizzati dalla seguente formula dentaria:
3 0 0 1 1 0 0 3 3 0 0 1 1 0 0 3 Totale: 16 1.Incisivi; 2.Canini; 3.Premolari; 4.Molari;La pelliccia è folta e soffice, più ruvida in Phloeomys cumingi. Gli occhi e le orecchie sono relativamente piccoli. I piedi sono corti e larghi, adattati alla vita arboricola. Il terzo dito delle zampe anteriori è uguale al quarto e leggermente più lungo del secondo e del quinto, il quinto dito del piede è lungo quanto i tre centrali. L'alluce è allungato e tutte le dita sono munite di artigli robusti. La coda è più corta della testa e del corpo ed è uniformemente ricoperta di lunghi peli rigidi. Le femmine hanno un paio di mammelle pettorali ed un paio inguinali.
Sono roditori arboricoli diffusi nelle Filippine.
Il genere comprende 2 specie.[2]
Phloeomys (Waterhouse, 1839) è un genere di Roditori della famiglia dei Muridi.
Phloeomys is een geslacht van knaagdieren dat voorkomt op Luzon en omliggende eilanden in de noordelijke Filipijnen. Het geslacht is waarschijnlijk verwant aan de groep van Batomys, Carpomys en Crateromys, hoewel het geslacht eerder in een aparte familie of onderfamilie (Phloeomyidae of Phloeomyinae) is geplaatst.
Het zijn zeer grote dieren, waarschijnlijk de grootste levende Muizen en ratten van de Oude Wereld (Murinae). Ze zijn sterk aan het leven in bomen aangepast. Vrouwtjes hebben slechts twee mammae. Hoewel het geslacht door een groot aantal unieke kenmerken van de andere Murinae te onderscheiden is, delen de beide soorten ook een aantal kenmerken met de Crateromys-groep.
De twee soorten zijn:
Phloeomys is een geslacht van knaagdieren dat voorkomt op Luzon en omliggende eilanden in de noordelijke Filipijnen. Het geslacht is waarschijnlijk verwant aan de groep van Batomys, Carpomys en Crateromys, hoewel het geslacht eerder in een aparte familie of onderfamilie (Phloeomyidae of Phloeomyinae) is geplaatst.
Het zijn zeer grote dieren, waarschijnlijk de grootste levende Muizen en ratten van de Oude Wereld (Murinae). Ze zijn sterk aan het leven in bomen aangepast. Vrouwtjes hebben slechts twee mammae. Hoewel het geslacht door een groot aantal unieke kenmerken van de andere Murinae te onderscheiden is, delen de beide soorten ook een aantal kenmerken met de Crateromys-groep.
De twee soorten zijn:
Nevelrat (Phloeomys pallidus) Bonte reuzenschorsrat (Phloeomys cumingi)
Multimedia w Wikimedia Commons Sierściogon[3] (Phloeomys) – rodzaj ssaka z podrodziny myszy (Murinae) w rodzinie myszowatych (Muridae).
Rodzaj obejmuje gatunki występujące endemicznie na Filipinach[4][3].
Phloeomys: gr. φλοιος phloios – kora drzewa, od φλεω phleō – obfitować; μυς mus, μυός muos – mysz[5].
Do rodzaju należą następujące gatunki[3][4]:
Sierściogon (Phloeomys) – rodzaj ssaka z podrodziny myszy (Murinae) w rodzinie myszowatych (Muridae).
Phloeomys é um género de roedor da família Muridae.
Barkråttor (Phloeomys) är ett släkte i underfamiljen möss. Det finns två arter, Phloeomys cumingi och molnråtta (P. pallidus), som lever på Filippinerna. Barkråttor är de största medlemmarna i familjen råttdjur.
Arterna når en kroppslängd (huvud och bål) mellan 28 och 48 centimeter och därtill kommer en 20 till 35 centimeter lång svans. Vikten ligger mellan 1,5 och 2 kilogram. Den långa pälsen är på ovansidan svart eller brun med några hår i gult eller rött. Undersidan och ibland även sidorna är vitaktig till grå. Svansen, som inte är yvig, bär svarta eller mörkbruna hår. Barkråttor har en kort nos och små runda öron. Med sina långa tår och klor är de bra anpassade till livet i träd.[1]
Dessa gnagare är endemiska på Filippinerna. De förekommer på ön Luzon och på några mindre öar i närheten. Habitatet utgörs av skogar som kan ligga både vid havet och i bergstrakter.[1]
Barkråttor är aktiva på natten. På dagen vilar de i trädens håligheter eller i bon som lämnats av andra djur.[1] Dessa djur har bra förmåga att klättra och vistas sällan på marken. Enligt olika berättelser lever de i mindre grupper.[2]
Det är inte mycket känt om arternas föda i naturen men det antas att de huvudsakligen äter vegetabiliska ämnen.[1] Individer i fångenskap tog även emot insekter och andra mindre djur.[2]
Fortplantningssättet är nästan outrett. I motsats till de flesta andra råttdjur har barkråttor bara fyra spenar. Därför föds vanligen bara ett ungdjur åt gången.[1] Det antas även att de flesta födelser sker vid slutet av regntiden i december.[2]
Med människans vård kan barkråttor leva något över 13 år.[1]
Barkråttor har lätt att anpassa sig till olika miljöer och förekommer även i närheten av människans boplatser. I flera regioner jagas de för köttets skull och dessutom förstörs deras levnadsområde. IUCN listar P. cumingi som sårbar (vulnerable)[3] och P. pallidus som livskraftig.[4]
Barkråttor bildar tillsammans med släktena Batomys, Carpomys och Crateromys, som likaså förekommer på Filippinerna, en släktgrupp i underfamiljen möss. Tillsammans utgör de systergruppen till alla andra möss i gamla världen.
Wikimedia Commons har media som rör Barkråttor.
Barkråttor (Phloeomys) är ett släkte i underfamiljen möss. Det finns två arter, Phloeomys cumingi och molnråtta (P. pallidus), som lever på Filippinerna. Barkråttor är de största medlemmarna i familjen råttdjur.
Phloeomys là một chi động vật có vú trong họ Muridae, bộ Gặm nhấm. Chi này được Waterhouse miêu tả năm 1839.[1] Loài điển hình của chi này là Mus (Phloeomys) cumingi Waterhouse, 1839.
Chi này gồm 2 loài:
Phloeomys là một chi động vật có vú trong họ Muridae, bộ Gặm nhấm. Chi này được Waterhouse miêu tả năm 1839. Loài điển hình của chi này là Mus (Phloeomys) cumingi Waterhouse, 1839.
雲鼠屬（Phloeomys），哺乳綱、囓齒目、鼠科的一屬，而與雲鼠屬（雲鼠）同科的動物尚有猴足鼠屬（猴足鼠）、芒鼠屬（窪地芒鼠）、溝齒澤鼠屬（溝齒澤鼠）、弗洛雷斯長鼻鼠屬（弗洛雷斯長鼻鼠）等之數種哺乳動物。
雲鼠屬（Phloeomys），哺乳綱、囓齒目、鼠科的一屬，而與雲鼠屬（雲鼠）同科的動物尚有猴足鼠屬（猴足鼠）、芒鼠屬（窪地芒鼠）、溝齒澤鼠屬（溝齒澤鼠）、弗洛雷斯長鼻鼠屬（弗洛雷斯長鼻鼠）等之數種哺乳動物。
큰구름쥐속(Phloeomys)은 쥐과 쥐아과에 속하는 설치류 족 분류군의 하나이다.[1] 2종 모두 필리핀 루손 섬의 토착종이다.
대형 설치류로 꼬리 길이 200~350mm를 제외한 몸길이가 280~485mm이다. 몸무게는 최대 2.6kg이다.[2]
2종이 알려져 있다.[1]
다음은 2008년 레콤프테 등(Lecompte et al.)[3]과 2016년 로우 등(Rowe et al.)[4]의 연구에 기초한 계통 분류이다.
쥐아과 큰구름쥐족털꼬리쥐속, 루손쥐속, 붓꼬리구름쥐속, 바나하우나무쥐속, 큰구름쥐속
시궁쥐족[4] 멧밭쥐군연필꼬리나무쥐속, 라니쥐속, 마모셋쥐속, 멧밭쥐속,
긴꼬리나무타기쥐속, 붉은나무타기쥐속
술라웨시가시쥐속, 가는뿌리쥐속, 술라웨시돼지코쥐속, 작은술라웨시땃쥐쥐속,
돼지코땃쥐쥐속, 서머술라웨시쥐속, 큰술라웨시땃쥐쥐속, 마마사물쥐속
민도로나무타기쥐속, 페아나무쥐속, 밀러드쥐속, 긴꼬리자이언트쥐속,
흰배쥐속, 폴린석회암쥐속, 오히야쥐속, 다오반티엔석회암쥐속
루손넓은이빨쥐속, 반디쿠트쥐속, 흰이빨쥐속, 필리핀쥐속,
언덕쥐속, 류큐긴꼬리자이언트쥐속, 할마헤라쥐속, 소디나무쥐속,
코모도쥐속, 민다나오산악쥐속, 짧은꼬리반디쿠트쥐속, 스람쥐속,
팔라완부드러운털산악쥐속, 플로레스자이언트쥐속, 술라웨시자이언트쥐속,
플로레스긴코쥐속, 시궁쥐속, 자이언트순다쥐속, 셀레베스쥐속,
긴발쥐속, 루손짧은코쥐속
아프리카검은쥐속, 아프리카숲쥐속,
다유방쥐속, 베록스쥐속, 프라오미스속, 에티오피아좁은머리쥐속
아프리카플라이쥐족(아프리카카루쥐속, 아프리카플라이쥐속, 휘파람쥐속)
