الأسماء في صفحات التنقل
Hydrilla verticillata is widely distributed in the Eastern Hemisphere but it is uncertain as to where it is truly native. It grows in a variety of aquatic habitats ranging from acidic to basic, oligotrophic to eutrophic, fresh to brackish, and from a few centimeters to a meter or more if light penetrates that deeply. Growth and spread often are rapid. Stem fragments become rooted by fine, unbranched adventitious roots and soon produce vegetative reproductive structures from both subterranean and erect stems. Tubers produced on subterranean stems are pale brown; those produced on erect stems are dark olive-green and covered with short, stiff scales. Both types germinate quickly to produce new stems.
Control mechanical harvesting and herbicide spraying are common control methods of controlling Hydrilla. Both are expensive and only moderately effective.
Background
Hydrilla (Hydrilla verticillata), also commonly called water thyme, is a submersed perennial herb. The plant is rooted in the bed of the waterbody and has long stems (up to 25 feet in length) that branch at the surface where growth becomes horizontal and forms dense mats. Small (2 - 4 mm wide, 6 - 20 mm long), pointed, often serrated leaves are arranged around the stem in whorls of 3 to 10. Southern populations are predominantly dioecious female (plants having only female flowers) that overwinter as perennials. Populations north of South Carolina, including populations in New York, are essentially monoecious (having both male and female flowers on the same plant) that set some fertile seed, and depend on tubers for overwintering. These monoecious plants produce female flowers with three translucent petals 10 - 50 mm long by 4 - 8 mm wide, and male flowers with three white to red narrow petals about 2 mm long.
Origin
The dioecious form of Hydrilla is believed to originate from the Indian subcontinent, specifically the island of Sri Lanka, although random DNA analysis also indicates India's southern mainland as a possible source location. The monoecious form is believed to have arrived on our shores from Korea.
Habitat
Hydrilla can be found infesting freshwater lakes, ponds, rivers, impoundments and canals.
Introduction & Spread
The dioecious strain of H. verticillata was imported as an aquarium plant in the early 1950s. Discarded (or intentionally planted ) colonies were found in canals in Miami and Tampa shortly after. The monoecious strain was introduced separately decades later in the Potomac Basin.
Both dioecious and monoecious Hydrilla propagate primarily by stem fragments, although turions (buds) and subterranean tubers also play an important role. The main means of introduction of Hydrilla is as castaway fragments on recreational boats and trailers and in their live wells. New colonies can often be found near boat ramps as such stem pieces become rooted in the substrate (even very, very small fragments can become the start of new populations). Boat traffic through established populations can shatter and spread Hydrilla throughout the waterbody, similar to the spread of Eurasian watermilfoil.
Hydrilla is often a contaminant on popular watergarden plants and may be unwittingly transported and established in private ponds in this manner. As with most invasive aquatic plant species, Hydrilla is a very opportunistic organism and can often be found taking over waters that have had populations of Eurasian watermilfoil chemically removed without a management plan for reestablishing native vegetation.
Impacts
Hydrilla can invade deep, dark waters where most native plants cannot grow. The plant’s aggressive growth (hydrilla’s 20 - 30 foot stems can add up to an inch per day) can spread into shallow water areas and form thick mats that block sunlight to native plants below, effectively displacing the native vegetation of a waterbody. Major colonies of hydrilla can alter the physical and chemical characteristics of lakes:
Identification
Hydrilla has pointed, bright green leaves about 5/8 inches long. The leaves grow in whorls of 3 - 10 along the stem, 5 being most common. The margins of the leaves are serrated (toothed). Thin stalks from the stem end in a single, small, floating white flower at the water's surface. A key identifying feature is the presence of small (up to half inch long), dull-white to yellowish, potato-like tubers which grow 2 to 12 inches below the surface of the sediment at the ends of underground stems. These tubers form at the end of the growing season and serve to store food to allow Hydrilla to overwinter.
Native Lookalikes
Hydrilla is often confused with the common native water weed, Elodea Canadensis, which has whorls of 3 smooth-edged leaves as opposed to whorls of 4 to 10 serrated and spined leaves. Line art: University of Florida Center for Aquatic Plants.
Prevention
The best way to help prevent the spread of Hydrilla is to follow basic clean boating techniques:
For All Types of Watercraft:
- Be aware of and, if possible, avoid passing through dense beds of aquatic vegetation Inspect your watercraft, all equipment, and trailers after each use for any plant material
- Remove and dispose of all plant matter, dirt, mud and other material in a trash can or above the waterline on dry land well away from where it might get washed back into the lake
- Clean and dry all equipment thoroughly before visiting other water bodies (including anything that got wet, such as fishing gear and the family dog) For Non-Motorized Craft Such as rowing shells, canoes, kayaks, and sailboards:
- Open airlocks on shells or air bladders on kayaks after use and allow to dry thoroughly, as plant fragments can survive moist conditions for many days
Around Docks, Launch Sites, and Other Areas:
If plant fragments are piling up around dock areas, use a rake to remove plant material and dispose in the trash
Control
Mechanical harvesting and herbicide spraying are common control methods of controlling Hydrilla. Both are expensive and only moderately effective.
Eastern US Occurrences
Waterbodies infested with Hydrilla can be found in 70% of Florida's freshwater drainage basins, making it the most abundant aquatic plant in that state’s waters. Hydrilla is also widespread throughout Alabama; impoundments on the Tennessee River; eastern Mississippi; southeastern Tennessee; southwestern Georgia; South Carolina; eastern North Carolina; in Virginia’s Potomac, Rappahannock, and Appomattox Rivers and into the piedmont, in the tidal freshwater reaches of the Potomac River on the Virginia/Maryland border; along the western and northeastern shores of the Chesapeake Bay, including the Pautuxent River, where it is the most abundant plant species; Pennsylvania (in the Schuylkill River near downtown Philadelphia); eastern Kentucky; in ponds in Delaware; southeastern Connecticut; in a Cape Cod pond in Massachusetts; in southwestern Maine; in New Jersey’s Lower Delaware drainage; Indiana's Lake Manitou; Wisconsin; and since 2008, in three New York lakes in Suffolk and Orange Counties, and in Cayuga Lake in NY's Finger Lakes. Hydrilla can also be found at numerous sites west of the Mississippi River.
Cayuga Lake Inlet Infestation
H. verticillata was detected in the Cayuga Lake Inlet in Ithaca, New York in mid-August 2011 by staff of the Cayuga Lake Floating Classroom. A follow-up survey by Robert L. Johnson, a former researcher with the Cornell University Department of Ecology & Evolutionary Biology, now with Racine-Johnson Aquatic Ecologists, located extensive Hydrilla populations in several areas of the Inlet. As of early-September 2011, the Hydrilla appears to be localized to the Inlet, with no evidence of the plant in Cayuga Lake proper. This is the first detection of Hydrilla in upstate New York. The risk of the plant spreading to the rest of Cayuga Lake and other regional waterbodies in the Finger Lakes region is considered to be substantial. State, regional, and local officials and organizations, along with biologists from Cornell University are developing plans to control, manage, and prevent the spread of the invader, as well as outreach efforts to enlist the public's help in preventing the plant's spread.
Přeslenice vodní (Hydrilla verticillata) je druh rostliny z čeledi voďankovité a jediný druh rodu přeslenice. Je to ponořeně rostoucí bylina s jednoduchými přeslenitými listy a drobnými, bílými květy. Plody jsou nepukavé. Druh pochází z Asie, Afriky a Austrálie, jako neofyt se rozšířil i v Evropě a ve 20. století také v Americe. Je rozšířena od tropů až po mírný podnebný pás. V České republice nebyla dosud zaznamenána. V některých oblastech světa je přeslenice velmi obtížnou invazní rostlinou, způsobující značné ekonomické i ekologické škody. Je pěstována jako akvarijní rostlina.
Přeslenice vodní je vytrvalá nebo příležitostně i jednoletá, vodní, ponořená bylina s dlouhým, větveným stonkem a horizontálním oddenkem. Listy jsou jednoduché, přisedlé, 0,7 až 1,7 cm dlouhé, v přeslenech po 3 až 8 (spodní někdy vstřícné), čárkovité až úzce eliptické, s pilovitým okrajem a zřetelnou střední žilkou, která je na rubu listů osténkatá. Rostliny mají většinou buď samčí i samičí květy, nebo pouze samičí (gynodioecie), řidčeji jsou dvoudomé. Květy jsou jednopohlavné, jednotlivé, úžlabní. Okvětí je trojčetné, rozlišené na kalich a korunu, bílou nebo načervenalou. Samčí květy obsahují 3 tyčinky. Válcovitý semeník vybíhající v niťovitý zoban je srostlý ze 3 plodolistů a nese 3 čnělky. Plody jsou nepukavé, válcovité, s několika semeny.[2][3]
Porost přeslenice
Rostlina
Detail prýtu
Původ přeslenice je ve Starém světě, kde je přirozeně rozšířena od tropů po oblasti mírného pásu. Jedná se ovšem o silně expanzivní druh, který se v různých epochách rozšířil do řady nových oblastí. Vymezení skutečně původního areálu je proto nejisté. Obvykle se jako původní oblast rozšíření uvádí Asie, severovýchodní Austrálie a střední Afrika.[4]
V Asii sahá souvislejší areál rozšíření přeslenice od Indického subkontinentu přes Čínu po Japonsko a přes Indočínu po jihovýchodní Asii. Další pás výskytu je v jižních částech Sibiře a na ruském Dálném východě. Zde představuje přeslenice třetihorní relikt z období eocénu. Do východní Asie a možná i na Indický subkontinent byla odtud pravděpodobně zanesena tažnými ptáky. Do jihozápadní Asie se rozšířila ve 2. polovině 20. století ze severní Indie. V Číně se s výjimkou suchých oblastí na severozápadě jedná o celkem rozšířený druh.[4]
V Evropě je přeslenice neofytem, který se zde objevil až v holocénu, tedy po skončení poslední doby ledové. Větší počet lokalit je pouze v severovýchodní Evropě v oblasti Litvy, severního Běloruska a severozápadního Ruska (Pskovská oblast), ani zde však nenáleží k běžným druhům. Ojedinělé lokality byly zaznamenány v Rakousku, Maďarsku, Irsku, Itálii, Lotyšsku, Německu, Velké Británii a Polsku. V některých z těchto zemí patří přeslenice mezi druhy ohrožené vyhynutím (např. v Polsku). V Itálii se vyskytuje jako zavlečený druh pouze v kanálech rýžových polí u města Grumolo delle Abbadesse v Benátsku. V Rakousku je známa jediná lokalita, a to v teplých pramenech u města Villach. V České republice nebyla přeslenice dosud zaznamenána.[4][5]
V Austrálii je přeslenice rozšířeným druhem. Za původní je považován pouze výskyt na severovýchodě kontinentu. V současnosti je rozšířena v severní, východní a jihovýchodní Austrálii, a to zejména v přímořských oblastech. Ojedinělé výskyty byly zaznamenány i na jihozápadě Austrálie. Na Nový Zéland byla zavlečena v roce 1963 (jezero Tutira) pravděpodobně z Austrálie. Druh se vyskytuje také na Nové Guinei a některých ostrovech Tichomoří.[4][6]
Do Severní i Jižní Ameriky byla přeslenice zavlečena lidskou činností v průběhu 20. století. V Severní Americe se druhotně vyskytuje v Mexiku a USA. V Kanadě nebyla zjištěna. Areál v USA zahrnuje jižní, jihovýchodní a východní oblasti a rovněž státy Kalifornie, Arizona a Washington.[7] Vyskytuje se také ve Střední Americe, Kolumbii, Venezuele a na Karibských ostrovech.[8]
V Africe se druh přirozeně vyskytuje v tropických oblastech od Konga po Keňu a Zambii. Druhotný výskyt byl zaznamenán v Mosambiku, Jihoafrické republice, Kanárských ostrovech a Pobřeží slonoviny. Údaje z Madagaskaru a dalších ostrovů západního Indického oceánu jsou nejisté.[4]
Přeslenice roste v různých typech vodních biotopů od přímořských oblastí až do nadmořských výšek okolo 1600 metrů. Nejlépe prosperuje ve stojatých, prohřátých vodách se stabilní hladinou a hloubkou mezi 0,5 až 2 metry, je však schopna růst i v proudící vodě. Obývá živinami chudší až středně bohaté vody s kyselou nebo alkalickou reakcí, bohaté na hydrogenuhličitanové a síranové ionty. Na charakter dna není náročná a může růst v písčitém i bahnitém substrátu. V jižní a jihovýchodní Asii roste i v brakických vodách.[4]
Přeslenice je v konkurenci ostatních vodních rostlin fyziologicky velmi dobře vybavena. Většina její biomasy se nachází v horních 30 cm vodního sloupce, kde je v letním období při hustém zárůstu vodní vegetací nedostatek oxidu uhličitého, vysoké teploty a alkalické pH. Rostlina je při nedostatku CO2 schopna přepnout z klasického C3 metabolismu do C4 metabolismu (tzv. fakultativní C4 metabolismus), v němž může k fotosyntéze využívat i HCO3- ionty. Fotorespirace je při tomto typu metabolismu silně snížena. Rostlina má také mechanismus zahušťování CO2, jehož obsah v pletivech listů může dosáhnout až pětinásobných hodnot oproti okolnímu prostředí. Pro efektivní proces fotosyntézy potřebuje nižší intenzitu světla než je tomu u ostatních vodních rostlin.[9][10]
Přeslenice má velmi specializovaný způsob opylování. Pupeny samčích květů se uvolňují od rostliny a vyplouvají na hladinu, kde se za vhodných podmínek explozivně otevírají a popráší okolí pylem v okruhu o průměru i přes 20 cm. Samičí květy číškovitého tvaru spočívají na dlouhých stopkách se otevírají při dosažení vodní hladiny. Vnější část květu je smáčivá a ponořená ve vodě, zatímco vnitřek je nesmáčivý, odpuzující vodu a vystaven vzduchu. Při rozstřelu samčích květů je pyl padající vzduchem zachycován na bliznách.[2][11]
Přeslenice se velmi efektivně rozmnožuje vegetativně. Jedním ze způsobů je prosté množení úlomky lodyh, které mohou zakořenit a vytvořit nové rostliny. Vytváří také přezimovací pupeny - turiony. Úlomky lodyh i turiony jsou schopny šíření na značné vzdálenosti vodou nebo např. přichycené na nohou vodních ptáků, lodní dopravou nebo aktivitami souvisejícími s vodními sporty či rybařením. A konečně rostliny vytvářejí na oddencích hlízky, které mohou spočívat v substrátu dna několik let, než vyraší.[12][10][4]
Přeslenice má ve vhodných podmínkách značný invazní potenciál, který souvisí zejména se širokým ekologickým záběrem, schopností šíření, velkými přírůstky a tolerancí vůči znečištění vody např. organickými látkami. Je schopna obsadit rozličné vodní biotopy. V některých oblastech světa způsobuje vážné ekonomické a environmentální problémy a rozsáhlé ekologické škody. V souvislosti s lidskou činností se v průběhu 20. století druhotně rozšířila i do Severní a Jižní Ameriky. Na nová stanoviště se invazivně šíří i v rámci původního areálu, jmenovitě v Asii, Africe a Austrálii. V některých oblastech jí konkurují jiné agresivní vodní neofyty, na Sibiři např. vodní mor kanadský. Zatímco v Evropě je silně ohrožená, v jižních státech USA je považována za jeden z nejhorších invazních druhů vůbec. Do Ameriky byla poprvé dovezena ze Srí Lanky v 50. letech 20. století pravděpodobně jako akvarijní rostlina. Na Floridě se již ve 2. polovině 20. století stala nejrozšířenější vodní rostlinou, v roce 1990 již pokrývala více než 40 % rozlohy sladkovodních ploch celého státu. Je to extrémně rychle rostoucí druh, který je schopen každých 14 dní zdvojnásobit svoji biomasu. Denní přírůstek lodyhy činí až 2,5 cm. Rostliny tvoří husté porosty u hladiny, dusí původní vodní vegetaci, snižují obsah kyslíku ve vodě a zvyšují teplotu vody vlivem absorpce záření. V Severní Americe zastiňuje a vytlačuje ekologicky důležité vodní druhy, jako jsou rdesty (Potamogeton), zákruticha Vallisneria americana a růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum). Ovlivňuje také na vztahy mezi vodními predátory a jejich kořistí.[13][2][14][12][10][4] Na Floridě jsou na omezení výskytu této rostliny každoročně vynakládány milióny dolarů. Využívá se proti ní mechanická likvidace, herbicidy, biologický boj (nasazování ryb a vodního hmyzu) i vypouštění a letnění nádrží.[13] Na pěstování rostliny zde musí být speciální povolení.[15]
Přeslenice je zvláště v nekvetoucím stavu dosti podobná některým jiným vodním rostlinám s obdobnou ekologií a přeslenitými listy, mezi něž náležejí zejména vodní mory (Elodea) a morovinka (Egeria). Pro přeslenici jsou charakteristické drobně pilovité listy, uspořádané v přeslenech po (2) 3 až 8. Zuby na okraji listů jsou zpravidla viditelné pouhým okem. Střední žilka je na rubové straně listu charakteristicky osténkatá. Jak morovinka, tak i vodní mor mají listy velmi drobně pilovité (zdánlivě celokrajné, zuby jsou viditelné pouze lupou). Morovinka hustolistá má listy uspořádané v přeslenech po 5 a více, zatímco vodní mor má listy v přeslenech obvykle po 2 až 4.[16][17]
Přeslenice vodní
Morovinka hustolistá
Vodní mor kanadský
Vodní mor americký
Nejblíže příbuznými skupinami rodu Hydrilla jsou podle výsledků fylogenetických studií rody Vallisneria a Nechamandra. Všechny tyto 3 rody tvoří monofyletickou skupinu, představující sesterskou větev rodu Najas.[18]
Přeslenice je občas pěstována jako akvarijní rostlina. Je velmi nenáročná na kvalitu a pH vody, a proto vhodná i pro začátečníky. Rychle roste a spokojí se i s horšími světelnými podmínkami. Při pěstování je zapotřebí mít na paměti její invazní potenciál.[19][20]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přeslenice vodní ve Wikimedia Commons
Přeslenice vodní (Hydrilla verticillata) je druh rostliny z čeledi voďankovité a jediný druh rodu přeslenice. Je to ponořeně rostoucí bylina s jednoduchými přeslenitými listy a drobnými, bílými květy. Plody jsou nepukavé. Druh pochází z Asie, Afriky a Austrálie, jako neofyt se rozšířil i v Evropě a ve 20. století také v Americe. Je rozšířena od tropů až po mírný podnebný pás. V České republice nebyla dosud zaznamenána. V některých oblastech světa je přeslenice velmi obtížnou invazní rostlinou, způsobující značné ekonomické i ekologické škody. Je pěstována jako akvarijní rostlina.
Hydrilla verticillata est une espèce de plantes aquatiques de la famille des Hydrocharitaceae originaire d'Asie et du nord de l'Australie. On la retrouve un peu partout sur le globe.
L'espèce est une plante aquatique ramifiée, fixée au sol, pouvant mesurer jusqu'à 8 mètres de long[1].
Les feuilles sont verticillées, plus nombreuses en haut de la tige qu'en bas[1].
La fleur, rouge pâle et de 3 millimètres de diamètre, s'épanouir à la surface de l'eau. Elle est dotée de 3 pétales et 3 sépales[1].
Les fruits contiennent jusqu'à 6 graines brunes ou vert foncé[1].
L'espèce est considérée comme envahissante dans la plupart des zones géographiques où elle a été introduite[2].
Elle forme des peuplements compacts pouvant conduire à l'envasement des cours d'eau. Cela favorise les gîtes larvaires pour les moustiques, conséquence redoutée notamment en Nouvelle-Calédonie où sévit la dengue[1].
Elle déplace les plantes indigènes et leur fait de l'ombre, ce qui nuit à leur développement. Elle peut aussi perturber les activités humaines, notamment la navigation de plaisance, la pêche et la baignade[2]. Très résistante, elle supporte jusqu'à 7% de salinité[1].
En Nouvelle-Calédonie, le Code de l'environnement de la Province Sud interdit l’introduction dans la nature de cette espèce ainsi que sa production, son transport, son utilisation, son colportage, sa cession, sa mise en vente, sa vente ou son achat[3].
Cette espèce (ainsi que Vallisneria natans) a récemment servi à l'étude des effets des apports de résidus de glyphosate sur la flore des eaux douces[4], étude qui après exposition des deux espèces en milieu contrôlé (culture hydroponique) à divers taux de glyphosate (0, 1, 10, 20, 30, 40, 50 et 80 mg/litre) en culture hydroponique après un et sept jour(s) a montré que le glyphosate peut induire un stress oxydatif chez H. verticillate mais pas chez V. natans bien que le glyphosate diminue chez cette espèce les activités de la catalase ; V. natans résiste mieux au glyphosate que H. verticillata.
Hydrilla verticillata est une espèce de plantes aquatiques de la famille des Hydrocharitaceae originaire d'Asie et du nord de l'Australie. On la retrouve un peu partout sur le globe.
Wšědna potopka (Hydrilla verticillata) je rostlina ze swójby wódnjankowych rostlinow (Hydrocharitaceae).
Wšědna potopka (Hydrilla verticillata) je rostlina ze swójby wódnjankowych rostlinow (Hydrocharitaceae).
Menturlapė ežerutė (lot. Hydrilla verticillata) – vandenplūkinių (Hydrocharitaceae) šeimos ežerutės (Hydrilla) genties augalų rūšis.
Rūšis įrašyta į Lietuvos raudonąją knygą.
Auga vandenyje, turi lankstų, vandens liūliuojamą stiebą, tartum gyvatė. Tai daugiametis vandens augalas, kurio stiebas siūliškas, negausiai šakotas, iki 3 m ilgio. Lapai menturiniai, viršutinėje stiebo dalyje sutankėdami dažnai sudaro tankią puokštišką galvutę. Žiedai neryškūs, pavieniai. Žydi birželio – liepos mėn. Auga ežeruose. Dauginasi ir vegetatyviškai.
Daugiau paplitęs pietryčių ir rytų Lietuvos ežeruose. Vikiteka
Rong gai hay rong mái chèo (danh pháp: Hydrilla verticillata) là một loài thực vật có hoa trong họ Hydrocharitaceae. Loài này được (L.f.) Royle miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.[1]
Rong gai hay rong mái chèo (danh pháp: Hydrilla verticillata) là một loài thực vật có hoa trong họ Hydrocharitaceae. Loài này được (L.f.) Royle miêu tả khoa học đầu tiên năm 1839.
罗氏轮叶黑藻（学名：Hydrilla verticillata）为水鳖科黑藻属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
