الأسماء في صفحات التنقل
Křivatec nejmenší (Gagea minima) je drobná cibulovitá květina, žlutě kvetoucí posel jara který, jak napovídá druhové jméno, je jedním z nejmenších druhů rozsáhlého rodu křivatec.
Hlavním místem jeho rozšíření je Evropa, kde vyrůstá vyjma severu Skandinávie, Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova téměř ve všech oblastech, i když nestejně četně. Z Evropy se jeho areál výskytu táhne již jen ostrůvkovitě přes západní, jihozápadní až po střední Asii a Sibiř. V České republice jej lze spatřit roztroušeně v teplých oblastech Čech i Moravy, hlavně v Polabí, Českém krasu, v okolí Prostějova, Blanska a dále na jihu Moravy.
Pro svůj růst potřebuje humózní, dusíkem dobře zásobené vápnité půdy a osluněná stanoviště. Vyskytuje se na vlhkých světlých mýtinách a holinách listnatých lesů, na jejich okrajích a často také v aluviích větších řek.[1][2]
Vytrvalá rostlina se dvěma podzemními cibulkami ve společném obalu, jedna je větší a druhá menší. Z větší vyrůstá jediný přízemní list a lodyha, z menší nic nebo jen zárodek listu. V okolí zpravidla rostou vedlejší cibulky z kterých rostou tenké a na průřezu okrouhlé listy. Tyto kulaté polštáře listů jsou dobrým poznávacím znamením druhu.
Přízemní list je úzce kopinatý, plochý, široký pouze 1 až 2 mm. Květné lodyhy, většinou lysé, tenké a ochablé, jsou přímé a dorůstají do výše 10 až 15 cm. Rostou na ní protistojné, světle zelené, dlouze špičaté lodyžní listy, někdy klasifikované jako listeny; jsou ploché a nejspodnější z nich je nejméně 2,5krát delší než ostatní a je také podstatně širší.
V úžlabí lodyžních listů vyrůstá po jednom květu na holé nebo roztroušeně chlupaté stopce která je až 3krát delší než samotný květ, těch bývá na rostlině okolo pěti. Sytě žlutých okvětních lístků dlouhých 1 až 1,5 cm je šest, jsou úzce kopinaté, ostře zašpičatělé a na hrotu obloukovitě ven zakřivené. Šest tyčinek s prašníky dosahuje jen do poloviny délky okvětí. Semeník má jedinou čnělku s bliznou.
Květy se na ochranu před vlhkem zavírají v podvečer nebo před deštěm. Podle stanoviště rozkvétají v březnu až květnu, opylovány jsou hmyzem. Plody jsou drsné tobolky obráceně vejčitého tvaru obsahující hodně semen, těmi se podobně jako vedlejšími cibulkami šiří po okolí.[1][2][3][4]
Některé lokality křivatce nejmenšího jsou ohrožovány lidskými aktivitami, stavební činnosti, změnou kultury pozemku nebo snahou o přesazování cibulek. Je proto v Seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012 veden jako zranitelný druh (C3). Na Slovensku je (slovensky krivec najmenší) zařazen dokonce mezi druhy kriticky ohrožené.[1][5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu křivatec nejmenší ve Wikimedia Commons
Křivatec nejmenší (Gagea minima) je drobná cibulovitá květina, žlutě kvetoucí posel jara který, jak napovídá druhové jméno, je jedním z nejmenších druhů rozsáhlého rodu křivatec.
Der Kleine Gelbstern (Gagea minima), auch als Zwerg-Gelbstern bezeichnet, ist ein in Mitteleuropa sehr selten vorkommender Angehöriger der Liliengewächse (Liliaceae).
Die ausdauernde krautige Pflanze erreicht eine Wuchshöhe von 7 bis 15 cm. Von anderen Gelbstern-Arten unterscheidet sich Gagea minima unter anderem durch die allmählich zugespitzten Perigonblätter. Die ganze Pflanze wirkt zart und schmächtig. Sie besitzt zwei, unterschiedlich große, von einer gemeinsamen Haut umschlossene Zwiebeln. Daraus wächst ein einziges, 1 bis 2 mm breites, grundständiges Laubblatt, das flach oder schwach rinnig geformt und hellgrün gefärbt ist, es besitzt keine "Kapuzenspitze". Am Grunde ist es oft rötlich überlaufen und es erreicht eine Länge von bis zu 16 cm. Die Jugendblätter nicht blühender Pflanzen sind stielrund geformt und weder kantig noch gerillt. Die oberen Stängelblätter sind klein und linealisch geformt. Nur das unterste ist größer, scheidenförmig, lanzettlich und bis zu 8 mm breit.
Der Blütenstand ist ein- bis siebenblütig. Die langgestielten Blüten entspringen zwei blattartigen Hochblättern. Die schmalen Perigonblätter sind lineal-lanzettlich geformt, zugespitzt, etwa 10 bis 15 mm lang und gelb gefärbt. Häufig krümmen sie sich nach unten. Die Blütenstiele sind kahl oder spärlich behaart.
Der Kleine Gelbstern blüht vorwiegend in den Monaten März bis Mai.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[1]
Gagea minima wächst in Laubmischwäldern und Gebüschen. Er bevorzugt frische, nährstoffreiche und lehmige Böden und gilt als Klassen-Charakterart der Buchen- und sommergrünen Eichenwälder Europas (Querco-Fagetea).
Der Kleine Gelbstern kommt von Skandinavien über Mitteleuropa bis nach Süd- und Südosteuropa vor. Ferner ist er in Kleinasien bis zum Kaukasus zu finden.[2] Er ist ein eurasisch-kontinentales Florenelement.
In Deutschland ist die Art sehr selten im nordöstlichen und mittleren Gebiet zu finden. In Österreich ist der Kleine Gelbstern selten und stellenweise gefährdet, während er in der Schweiz selten in den nördlichen Kalkketten zu finden ist.
Der Kleine Gelbstern (Gagea minima), auch als Zwerg-Gelbstern bezeichnet, ist ein in Mitteleuropa sehr selten vorkommender Angehöriger der Liliengewächse (Liliaceae).
Gagea minima, known as the least gagea, is a Eurasian species of plants in the lily family.[3][4][5][6][7][8][9]
Its native range is quite large, as it is found in much of south-central, southeastern, central and northern Europe (Italy, Germany, Scandinavia, and from there eastwards into European Russia), with additional populations in the Caucasus region.[3][1][10]
Gagea minima is a bulb-forming perennial up to 20 cm tall. Flowers are bright lemon yellow, sometimes green on the underside of the tepals.[10]
Gagea minima, known as the least gagea, is a Eurasian species of plants in the lily family.
Its native range is quite large, as it is found in much of south-central, southeastern, central and northern Europe (Italy, Germany, Scandinavia, and from there eastwards into European Russia), with additional populations in the Caucasus region.
Gagea minima is a bulb-forming perennial up to 20 cm tall. Flowers are bright lemon yellow, sometimes green on the underside of the tepals.
Väike-kuldtäht (Gagea minima) on liilialiste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab aedades, parkides, salumetsades. Taime leidub Eestis harva.[1]
Väike-kuldtäht (Gagea minima) on liilialiste sugukonda arvatud taimeliik.
Taim kasvab aedades, parkides, salumetsades. Taime leidub Eestis harva.
Pikkukäenrieska (Gagea minima) on toukokuussa kukkiva, kapealehtinen ja yleensä 7–15 senttimetriä korkea sipulikasvi. Kevään edetessä se kuitenkin peittyy korkeampien kasvien alle ja kuihtuu pois. Pikkukäenrieska kulkeutuu helposti paikasta toiseen suurempien hyöty- ja koristekasvien juuripaakkujen matkassa. Kasvi on yleinen Etelä-Suomessa ja se on levittäytynyt monin paikoin pohjoisempaankin. Pikkukäenrieska on Suomessa vanha tulokaskasvi. Pikkukäenrieska on luontomme pienin lilja.
Pikkukäenrieska (Gagea minima) on toukokuussa kukkiva, kapealehtinen ja yleensä 7–15 senttimetriä korkea sipulikasvi. Kevään edetessä se kuitenkin peittyy korkeampien kasvien alle ja kuihtuu pois. Pikkukäenrieska kulkeutuu helposti paikasta toiseen suurempien hyöty- ja koristekasvien juuripaakkujen matkassa. Kasvi on yleinen Etelä-Suomessa ja se on levittäytynyt monin paikoin pohjoisempaankin. Pikkukäenrieska on Suomessa vanha tulokaskasvi. Pikkukäenrieska on luontomme pienin lilja.
Gagea minima est une espèce de petites plantes à bulbe du genre Gagea et de la famille des Liliacées.
On la trouve en Russie (Caucase septentrional et Sibérie Occidentale), et en Europe du Nord (Danemark, Finlande, Norvège et Suède), centrale (Autriche, République tchèque, Allemagne, Hongrie, Pologne et Suisse) et du Sud-Est (Albanie, Bulgarie, Macédoine, Grèce, Italie et Roumanie)[1].
Gagea minima est une espèce de petites plantes à bulbe du genre Gagea et de la famille des Liliacées.
On la trouve en Russie (Caucase septentrional et Sibérie Occidentale), et en Europe du Nord (Danemark, Finlande, Norvège et Suède), centrale (Autriche, République tchèque, Allemagne, Hongrie, Pologne et Suisse) et du Sud-Est (Albanie, Bulgarie, Macédoine, Grèce, Italie et Roumanie).
Mólička zažnička (Gagea minima) je rostlina ze swójby Lilijowych rostlinow (Liliaceae).
Gagea minima. W: FloraWeb.de. (němsce)
Mólička zažnička (Gagea minima) je rostlina ze swójby Lilijowych rostlinow (Liliaceae).
De spitse geelster (Gagea minima) is een bolgewas uit de leliefamilie (Liliaceae). De plant boeit in het voorjaar.
Deze plant komt vooral voor in Midden-Europa. In Nederland groeit de plant slechts op één plaats, als stinsenplant onder enkele lindebomen op een Haarlems landgoed.
De spitse geelster (Gagea minima) is een bolgewas uit de leliefamilie (Liliaceae). De plant boeit in het voorjaar.
Multimedia w Wikimedia Commons Złoć mała[4] (Gagea minima (L.) Ker Gawl.) – gatunek rośliny z rodziny liliowatych (Liliaceae).
Zwarty zasięg występowania obejmuje Azję Zachodnią (Kaukaz i Syberia Zachodnia) i środkową, północną i południowo-wschodnią Europę[3]. Występuje również na rozproszonych stanowiskach wokół tych obszarów zwartego zasięgu. W Polsce występuje na całym obszarze, ale nierównomiernie. Największe zagęszczenie stanowisk znajduje się na Mazowszu, Pomorzu Zachodnim, Podlasiu, Dolnym Śląsku i na Lubelszczyźnie. W Karpatach jest rzadka, i najczęściej występuje w Tatrach. Ponadto występuje na pojedynczych stanowiskach na Pogórzu Wielickim, Ciężkowickim, Dynowskim, Przemyskim, koło Sanoka i w Kotlinie Żywieckiej[5].
Bylina, geofit cebulkowy. Rośnie na łąkach, w zaroślach, na wyrębach leśnych. Kwitnie w marcu i kwietniu[6]. Liczba chromosomów 2n = 24[5]. Gatunek charakterystyczny dla rzędu (O).) Fagetalia[7].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006)[8] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia: V).
Złoć mała (Gagea minima (L.) Ker Gawl.) – gatunek rośliny z rodziny liliowatych (Liliaceae).
Dvärgvårlöken (Gagea minima) är en art i familjen liljeväxter, hemmahörande på den eurasiska kontinenten. Dvärgvårlöken återfinns från Skandinavien via Mellaneuropa till Syd- och Sydösteuropa, vidare bort genom Mindre Asien, över Kaukasus bort till Sibirien. Dvärgvårlöken har ungefär samma utbredning i Sverige som vårlöken, men sparsammare västerut och mer utbredd i Sveriges östra delar, i Norge åtminstone till Bergen. Dvärgvårlöken växer i frisk, näringsrik blandad lövskog.
Dvärgvårlöken är en flerårig örtartad lökväxt som blir cirka 7–15 centimeter hög. Den skiljer sig från den nära besläktade allmänna vårlöken (G' lutea) genom smalare örtblad och spetsiga kalkblad samt att den har blomställningens (skruvknippets) alla axlar mer eller mindre tydligt förlängda. Blomningstiden är mars till maj.
Wikimedia Commons har media som rör Dvärgvårlök.
Dvärgvårlöken (Gagea minima) är en art i familjen liljeväxter, hemmahörande på den eurasiska kontinenten. Dvärgvårlöken återfinns från Skandinavien via Mellaneuropa till Syd- och Sydösteuropa, vidare bort genom Mindre Asien, över Kaukasus bort till Sibirien. Dvärgvårlöken har ungefär samma utbredning i Sverige som vårlöken, men sparsammare västerut och mer utbredd i Sveriges östra delar, i Norge åtminstone till Bergen. Dvärgvårlöken växer i frisk, näringsrik blandad lövskog.
Dvärgvårlöken är en flerårig örtartad lökväxt som blir cirka 7–15 centimeter hög. Den skiljer sig från den nära besläktade allmänna vårlöken (G' lutea) genom smalare örtblad och spetsiga kalkblad samt att den har blomställningens (skruvknippets) alla axlar mer eller mindre tydligt förlängda. Blomningstiden är mars till maj.
Міжнародна назва роду дана рослині на честь англійського ботаніка Томаса Гейга (англ. Gage). Видова назва латинською мовою означає «жовтий». Українську назву «жовта гусяча цибуля» рослина дістала за те, що її дуже люблять гуси. Медоносна рослина. Також вживають назву жовтий пролісок.
Рослина висотою 7—15 см.
Дрібніша за зірочки жовті (Gagea lutea), із двома цибулинками, шилуватим прикореневим листком завширшки 1—3 мм і тільки одним листком біля основи суцвіття. Листочки оцвітини (пелюстки) 10-14 мм завдовжки, гострі. Прикореневі листки вузенькі, а листок під суцвіттям розширений біля основи. Зонтиковидне суцвіття на ніжці, розгалужене, з 2—7 квіток. Цвіте з квітня до середини травня. Вегетує також недовго. Розмножується вегетативно маленькими цибулинками-дітками.
Росте в лісах, на узліссях, у чагарниках, на полях у всій Україні, за винятком найпівденніших степових районів. В Україні росте 24 види зірочок.
Ілюстрація з «Bilder ur Nordens Flora»
Gagea minima là một loài thực vật có hoa trong họ Liliaceae. Loài này được (L.) Ker Gawl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1816.[1]
.JPG){kind=small}
Bài viết liên quan đến Họ Loa kèn này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Gagea minima là một loài thực vật có hoa trong họ Liliaceae. Loài này được (L.) Ker Gawl. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1816.
Гуси́ный лук ма́лый (лат. Gágea mínima) — вид однодольных цветковых растений рода Гусиный лук (Gagea) семейства Лилейные (Liliaceae).
Многолетнее невысокое (5–15 см) растение. Эфемероид. Вокруг взрослых цветущих растений обычно есть «щётки» молодых.
Луковичек две, они одеты общей желтоватой оболочкой (луковички неравного размера: одна из них более крупная, яйцевидной формы; другая мельче и почти шаровидная). Стебель выходит между луковицами.
Листьев два, из них один (прикорневой) линейный узкий желобчатый, около 3 мм шириной, по длине примерно равен стеблю или немного короче, а другой, придвинутый к соцветию, ланцетный, стеблеобъемлющий, 7—8 мм шириной, длинно-заострённый.
Цветков в соцветии от одного до семи. Прицветники линейные, листочки околоцветника острые, длиной 10—15 мм. Цветёт в апреле — мае.
Плод — обратно-овальная коробочка. Плодоносит в мае — июне. После плодоношения надземная часть отмирает.
При основании взрослой луковички обычно образуются большое количество маленьких, которые позволяют особи успешно размножаться вегетативно.
Произрастает в Европе (практически повсеместно, за исключением приатлантической Европы и прилежащих к ней островов; наиболее распространён на Скандинавском полуострове), в Северной Африке и Малой Азии. Отмечен в Армении[2].
В России встречается в европейской части (кроме северных районов), на Северном Кавказе и в Западной Сибири. В центральной части России — повсеместно[3].
Растёт на открытых местах с несомкнутым растительным покровом и как сорное на пашнях[3], по травянистым и щебнистым склонам, лесным опушкам, пастбищам, берегам ручьёв и рек. Часто встречается в запущенных садах и парках.
Имеет наименьшие опасения в плане угрозы к исчезновению.
Внесён в Красную книгу Смоленской области (категория III).
Весной служит хорошим кормом для мелкого и крупного рогатого скота.
Листья можно употреблять в пищу как весеннюю зелень.
Список основан на данных The Plant List[4].
Гуси́ный лук ма́лый (лат. Gágea mínima) — вид однодольных цветковых растений рода Гусиный лук (Gagea) семейства Лилейные (Liliaceae).
