Secale is 'n genus van plante wat aan die familie van ware grasse (Poaceae) behoort. Die bekendste lid van die genus is die graangewas rog (Secale cereale).[2][3] Die Roggeveld in Suid-Afrika is na 'n soort wilde rog, ook 'n spesie van hierdie genus, genoem.
Secale is 'n genus van plante wat aan die familie van ware grasse (Poaceae) behoort. Die bekendste lid van die genus is die graangewas rog (Secale cereale). Die Roggeveld in Suid-Afrika is na 'n soort wilde rog, ook 'n spesie van hierdie genus, genoem.
Çovdar (lat. Secale) - qırtıckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsidir. Çovdarın vətəni Qafqazın, Kiçik və Orta Asiyanın dağətəyi rayonlarıdır. Çovdar payızlıq buğda və arpanın əkinlərində bitən alaq otları növündən yaranıb. Çovdar bizim eradan əvvəl 1–2 minillikdə Dnepr, Dnestr, Oka çaylarının hövzələrində, İsveçrənin, Macarıstanın, Danimarkanın ərazilərində becərilirdi. Çovdarın əkin sahələri barədə məlumata ilk dəfə XI – XII əsrlərin əlyazmalarında rast gəlmək mümkündür. O bir sıra Avropa ölkəölərində geniş yayılmışdır.
Çovdar unundan çörək bişirilir. O, buğdanın məhdudiyyətli istehsalı olan rayonlarda əsas çörək bitkisidir. Çovdar çörəyi spesifik dadı və qoxusu ilə seçilir. Xüsusilə də o ələnmiş undan daha yaxşı alınır. Dad və həzm edilmə keyfiyyətlərinə görə yalnız buğda çörəyindən geridə qalır. Fiziki iş zamanı çovdar çörəyinin həzm edilməsi daha sürətlənir. Çovdar çorəyi tərkibinə və xüsusiyyətlərinə görə buğdadan istehsal edilən məmulatları tamamlayır. Çovdarın dəni həmçininqarışıq yem, spirt və nişasta-patoka sənayesində istefadə edilir
Çovdar payızlıq bitkidir. O buğda ilə müqayisədə becərilmə şəraitinə daha az tələbkardır və buğdanın bitmədiyi bölgələrdə də becərilə bilər. Zülalın orta miqdarı (10 faiz) buğdadan azdır və dəyişmə həddi daha kiçikdir. Bununla yanaşı, dənli bitkilər üçün əvəzedilməz amin turşurarı (lizin və treonin) çovdar ununda buğda unu ilə müqayisədə 1,5 dəfə artıqdır. Zülallı maddələrin suda həll olunması keyfiyyətləri yüksəkdir (təxminən 30 faiz). Adi testaparılma şəraitində çovdarın zülalının tərkibində olan xəmirə yapışqanlıq xassəsi verən zülali maddə əmələ gətirmir. Buğda ununda çörəyin keyfiyyəti üçün müəyyənedici rolu zülali-proteinaz kompleks oynayırsa, çovdar ununda amilolitik fermentlərin fəallığı, əsasən də α-amilazlarilə səciyyələnən karbohidrat-amilaz kompleksi əhəmiyyət kəsb edir.
Çovdar (lat. Secale) - qırtıckimilər fəsiləsinə aid bitki cinsidir. Çovdarın vətəni Qafqazın, Kiçik və Orta Asiyanın dağətəyi rayonlarıdır. Çovdar payızlıq buğda və arpanın əkinlərində bitən alaq otları növündən yaranıb. Çovdar bizim eradan əvvəl 1–2 minillikdə Dnepr, Dnestr, Oka çaylarının hövzələrində, İsveçrənin, Macarıstanın, Danimarkanın ərazilərində becərilirdi. Çovdarın əkin sahələri barədə məlumata ilk dəfə XI – XII əsrlərin əlyazmalarında rast gəlmək mümkündür. O bir sıra Avropa ölkəölərində geniş yayılmışdır.
Secale és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
Secale és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins.
Žito (Secale) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 12 druhy. Kulturní druh, žito seté, je obilnina pěstovaná na polích za účelem zisku zrna, ze kterého se vyrábí potraviny pro lidi a krmiva pro zvířata. Pěstuje se též jako pícnina či meziplodina. Společně s pšenicí, kukuřicí a ječmenem je to jedna z nejrozšířenějších obilnin nejenom v mírném pásu; na rozdíl od pšenice je ale o trochu odolnější, takže snese i pěstování ve vyšších polohách. Zrno se používá na chlebovou mouku, jako náhražka kávy (melta), k výrobě perníků, jako krmivo či se z něho vyrábí alkohol (gin). Žito obsahuje lepek. Křížením žita a pšenice vznikl mezidruhový kříženec tritikále zvaný žitovec. Žito není opylováno hmyzem, ale větrem.
Starší český název žita je rež, často se s ním lze setkat ve formě přídavného jména režný.
Žito (Secale) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 12 druhy. Kulturní druh, žito seté, je obilnina pěstovaná na polích za účelem zisku zrna, ze kterého se vyrábí potraviny pro lidi a krmiva pro zvířata. Pěstuje se též jako pícnina či meziplodina. Společně s pšenicí, kukuřicí a ječmenem je to jedna z nejrozšířenějších obilnin nejenom v mírném pásu; na rozdíl od pšenice je ale o trochu odolnější, takže snese i pěstování ve vyšších polohách. Zrno se používá na chlebovou mouku, jako náhražka kávy (melta), k výrobě perníků, jako krmivo či se z něho vyrábí alkohol (gin). Žito obsahuje lepek. Křížením žita a pšenice vznikl mezidruhový kříženec tritikále zvaný žitovec. Žito není opylováno hmyzem, ale větrem.
Starší český název žita je rež, často se s ním lze setkat ve formě přídavného jména režný.
Slægten Rug (Secale) har adskillige arter, men kun disse er almindelige i Danmark:
ArterRoggen (Secale) ist eine Pflanzengattung in der Familie der Süßgräser (Poaceae). Die Getreideart Roggen (Secale cereale) ist als Kulturpflanze von wirtschaftlicher Bedeutung.
Die Vertreter der Gattung sind einjährige, zweijährige oder ausdauernde Gräser. Das Blatthäutchen ist ein kurzer, gestutzter und häutiger Saum. Die Blattspreiten sind flach oder eingerollt.
Der Blütenstand ist meistens eine einfache Ähre, die dicht und seitlich zusammengedrückt ist, und einzeln an der Spitze des Halms steht. Die Ährchen stehen zweireihig, auf jedem Absatz der Ährchenachse steht ein Ährchen. Das Ährchen ist ungestielt und zweiblütig. Über den Blütchen befindet sich ein stielartiger Fortsatz. Die Blütchen sind zwittrig. Selten gibt es drei zwittrige Blüten oder ein bis zwei sterile Blüten über den beiden fertilen Blüten. Die Hüllspelzen sind pfriemlich, gekielt und einnervig. Die Deckspelzen sind lanzettlich, gekielt und fünfnervig. Auf dem Kiel stehen steife, wie ein Kamm abstehende Haare. Die Deckspelze trägt eine lange, gerade, raue Granne.
Die Vertreter der Gattung kommen vorwiegend in den temperaten Gebieten Europas und Asiens vor.[1]
Die Gattung Secale wird innerhalb der Familie der Süßgräser in die Unterfamilie Pooideae, Tribus Triticeae gestellt.[2][3]
Die Angaben zur Artenzahl schwanken zwischen 3[2] und 8,[4] je nachdem, ob manche Pflanzensippen als Unterarten oder als eigenständige Arten angesehen werden. Grin listet vier Arten auf[5], R. Govaerts neun[6]:
Roggen (Secale) ist eine Pflanzengattung in der Familie der Süßgräser (Poaceae). Die Getreideart Roggen (Secale cereale) ist als Kulturpflanze von wirtschaftlicher Bedeutung.
Roog (Secale) het en hialer rä plaantenslacher faan det famile swetgäärs (Poaceae). Miast ment am mä roog di slach Secale cereale, diar en grat bedüüdang üs bruadkurn an üs fuderplaant hää.
Roog (Secale) het en hialer rä plaantenslacher faan det famile swetgäärs (Poaceae). Miast ment am mä roog di slach Secale cereale, diar en grat bedüüdang üs bruadkurn an üs fuderplaant hää.
Жы́та (па-лацінску: Secale) — род адна- і шматгадовых травяністых расьлінаў сямейства злакаў. 6—8 відаў.
Вырошчваюць (з 1—2-га тыс. да н. э.) пераважна ў краінах паўночнага паўшар’я жыта пасяўное (Secale cereale) — азімыя і яравыя формы. У Беларусі жыта азімае — адна з найважнейшых збожжавых і кармавых прамежкавых культур. Жыта пасяўное — аднагадовая расьліна вышынёй 60—180 см. Каранёвая сыстэма валасьніковістая, магутная. Сьцябло — саломіна, лісьце лінейна-ланцэтнае. Каласы шчыльныя, двухрадковыя, пры высьпяваньні шэра- або сьветла-жоўтыя. Каласкі дзьвюхкветныя, каласковыя лускавінкі завостраныя, з кароткім асьцюком. Зярняўкі маршчакаватыя, з глыбокай баразёнкай і невялікім чубком. Зерне мае 9—13 % бялкоў, 55—70 % крухмалу, 1—2 % тлушчу, вітаміны Вр Вд, PP. Самая марозаўстойлівая культура сярод азімых злакаў, пераносіць кароткатэрміновыя маразы да -20 °С (на глыбіні вузла кушчэньня). Пэрыяд актыўнай вэгетацыі 140—170 сутак. Раянаваныя гатункі беларускай селекцыі: тэтраплоідныя — Пухаўчанка, Верасень, Ігуменская; дыплоідныя — Радзіма, Калінка.
Продкам культурнага жыта была травяністная расьліна — горнае жыта (Secale montanum), абарыген паўночнай Афрыкі і горных раёнаў Блізкага Ўсходу. Каля 3 тысячагодзьдзя да н. э. яго пачалі вырошчваць на захадзе Турцыі, у Армэніі і поўначы Ірану. Продкам славянскіх народаў яно пачаткова было вядомае як пустазельле ў пасевах пшаніцы, і толькі падчас прасоўваньня калянізацыі на поўнач (на мяжы н. э.) на жыта зьвярнулі ўвагу як на самастойную культуру. З усіх злакавых расьлінаў азімае жыта — самае марозаўстойлівае: расьце ў арктычных раёнах Скандынавіі, а ў Гімалаях — да вышыні 4250 м. Народы поўдня Эўропы, маючы больш спрыяльныя кліматычныя ўмовы для вырошчваньня жыта, традыцыйна грэбавалі ім і жытнім хлебам, але ў германскіх і славянскіх народаў на працягу каля 2000 гадоў жытні хлеб заставаўся асноўным прадуктам харчаваньня.
Жыта ўтрымлівае мала глютэну, таму жытні хлеб больш шчыльны, «ацесьлівы», чым пшанічны, але больш бясьпечны для хворых на цэліякію.
Жыта — выдатная сыравіна для моцных алькагольных напояў, асабліва гарэлкі.
У 2019 годзе Беларусь знаходзілася на 6-м месцы ў сьвеце паводле збору жыта[1].
Жы́та (па-лацінску: Secale) — род адна- і шматгадовых травяністых расьлінаў сямейства злакаў. 6—8 відаў.
Вырошчваюць (з 1—2-га тыс. да н. э.) пераважна ў краінах паўночнага паўшар’я жыта пасяўное (Secale cereale) — азімыя і яравыя формы. У Беларусі жыта азімае — адна з найважнейшых збожжавых і кармавых прамежкавых культур. Жыта пасяўное — аднагадовая расьліна вышынёй 60—180 см. Каранёвая сыстэма валасьніковістая, магутная. Сьцябло — саломіна, лісьце лінейна-ланцэтнае. Каласы шчыльныя, двухрадковыя, пры высьпяваньні шэра- або сьветла-жоўтыя. Каласкі дзьвюхкветныя, каласковыя лускавінкі завостраныя, з кароткім асьцюком. Зярняўкі маршчакаватыя, з глыбокай баразёнкай і невялікім чубком. Зерне мае 9—13 % бялкоў, 55—70 % крухмалу, 1—2 % тлушчу, вітаміны Вр Вд, PP. Самая марозаўстойлівая культура сярод азімых злакаў, пераносіць кароткатэрміновыя маразы да -20 °С (на глыбіні вузла кушчэньня). Пэрыяд актыўнай вэгетацыі 140—170 сутак. Раянаваныя гатункі беларускай селекцыі: тэтраплоідныя — Пухаўчанка, Верасень, Ігуменская; дыплоідныя — Радзіма, Калінка.
Продкам культурнага жыта была травяністная расьліна — горнае жыта (Secale montanum), абарыген паўночнай Афрыкі і горных раёнаў Блізкага Ўсходу. Каля 3 тысячагодзьдзя да н. э. яго пачалі вырошчваць на захадзе Турцыі, у Армэніі і поўначы Ірану. Продкам славянскіх народаў яно пачаткова было вядомае як пустазельле ў пасевах пшаніцы, і толькі падчас прасоўваньня калянізацыі на поўнач (на мяжы н. э.) на жыта зьвярнулі ўвагу як на самастойную культуру. З усіх злакавых расьлінаў азімае жыта — самае марозаўстойлівае: расьце ў арктычных раёнах Скандынавіі, а ў Гімалаях — да вышыні 4250 м. Народы поўдня Эўропы, маючы больш спрыяльныя кліматычныя ўмовы для вырошчваньня жыта, традыцыйна грэбавалі ім і жытнім хлебам, але ў германскіх і славянскіх народаў на працягу каля 2000 гадоў жытні хлеб заставаўся асноўным прадуктам харчаваньня.
Жыта ўтрымлівае мала глютэну, таму жытні хлеб больш шчыльны, «ацесьлівы», чым пшанічны, але больш бясьпечны для хворых на цэліякію.
Жыта — выдатная сыравіна для моцных алькагольных напояў, асабліва гарэлкі.
’Рж (науч. Secale) е род на треви од потфамилијата Ливадарки. Најпознат и најзначаен член на родот е житната ’рж (Secale cereale).
Другите два вида се:
Secale montanum - планинска ’рж Secale sylvestre - шумска ’рж
Secale is a genus of the grass tribe Triticeae, which is related to barley (Hordeum) and wheat (Triticum). The genus includes cultivated species such as rye (Secale cereale) as well as weedy and wild rye species. The most well known species of the genus is the cultivated rye, S. cereale, which is grown as a grain and forage crop. Wild and weedy rye species help provide a huge gene pool that can be used for improvement of the cultivated rye.[1]
The genus Secale includes the cultivated rye and four to eleven wild species depending on the species criteria used. Commonly recognized species of the genus are the annuals, S. cereale, S. vavilovii Grouch, and S. sylvestre and perennial S. strictum (syn. S. montanum). Secale cereale includes cultivated rye and other weedy rye types. Secale strictum is a group that includes distinct geographical isolates. Secale vavilovii is the most different of the genus as it separated early from the other species in the genus.[2]
Secale strictum subsp. africanum, Secale strictum anatolicum, Secale sylvestre, and Secale strictum subsp. strictum evolved in succession from a common ancestor of Secale after geographic separation and genetic differentiation. The annual weedy rye evolved from S. strictum subspecies strictum was domesticated to cultivated rye. Data suggests division of the genus into three species: the annual wild species S. sylvestre, the perennial wild species S. strictum including many subspecies, and S. cereale with cultivated and weedy rye subspecies.[3]
Secale sylvestre is believed to be the most distant relative of S. cereale and most closely related to other outgroups. This is seen through lower rates of rye simple sequence repeat (SSR) sequences compared to other members of the genus Secale. Secale sylvestre is, therefore, the most ancient Secale species. Following separation of S. sylvestre from other taxa of the genus, perennial taxa also separated. Secale montanum descended directly from S. sylvestre and other perennial taxa originated from S. montanum. Perennial taxa are the progenitors of annual taxa. All annual taxa are most closely related and form a monophyletic group.[1]
Understanding wild plant species is becoming important in the development of new crops. The wild perennial rye (Secale montanum) is the ancestor of the cultivated rye (Secale cereale). Many forms of perennial rye are found in Turkey including Secale montatum Guss var. anatolicum Boiss and Secale montanum Guss var. vavilovi Grossh. These perennial species usually have large stature, high frost resistance, strong tillering ability, and tolerance to poor soils and drought. Faults of the ryes that need to be overcome include small and sparse leaves and breaking peduncles.[4]
ACE-1 perennial cereal (PC) rye has been developed in Canada as a new crop for silage and green-feed production. The rye was developed by first crossing Secale cereale L. (rye) and Secale montanum (perennial wild rye), then backcrossing the produced F1 generation with Secale cereale L., and selecting for the perennial types. Beneficial characteristics of the crop include early growth in spring, competing well with weeds, and producing significant regrowth for silage or pasture. PC rye also has an extensive root system that can be used to improve soil tilth and prevent soil erosion during the fall and winter months. The newly developed crop has not shown significant susceptibility to disease. The new cultivar is currently being further evaluated to test for adaptation and yield potential.[5] These characteristics could make this species an attractive crop to be used in the future.
see Agropyron Brachypodium Dasypyrum Eremopyrum
Secale is a genus of the grass tribe Triticeae, which is related to barley (Hordeum) and wheat (Triticum). The genus includes cultivated species such as rye (Secale cereale) as well as weedy and wild rye species. The most well known species of the genus is the cultivated rye, S. cereale, which is grown as a grain and forage crop. Wild and weedy rye species help provide a huge gene pool that can be used for improvement of the cultivated rye.
The genus Secale includes the cultivated rye and four to eleven wild species depending on the species criteria used. Commonly recognized species of the genus are the annuals, S. cereale, S. vavilovii Grouch, and S. sylvestre and perennial S. strictum (syn. S. montanum). Secale cereale includes cultivated rye and other weedy rye types. Secale strictum is a group that includes distinct geographical isolates. Secale vavilovii is the most different of the genus as it separated early from the other species in the genus.
Secale es un género de plantas herbáceas de la familia de las gramíneas o poáceas.[1] Es originario de la región del Mediterráneo, este de Europa hasta centro de Asia y Sudáfrica.
El género tiene el nombre del latín clásico para el centeno o espelta.
Secale es un género de plantas herbáceas de la familia de las gramíneas o poáceas. Es originario de la región del Mediterráneo, este de Europa hasta centro de Asia y Sudáfrica.
Secale Poaceae familiako landare belarkara da. Mediterraneoan du jatorria, Europako ekialdetik Asiako zentruraino eta Hego Afrikaraino hedatzen delarik. Izena zekale eta espelta izendatzeko latinez erabiltzen zen izenetik dator.
Secale Poaceae familiako landare belarkara da. Mediterraneoan du jatorria, Europako ekialdetik Asiako zentruraino eta Hego Afrikaraino hedatzen delarik. Izena zekale eta espelta izendatzeko latinez erabiltzen zen izenetik dator.
Rukiit (Secale) on heinäkasvisuku, johon kuuluu kahdeksan lajia.[1] Rukiit voivat risteytyä lähisukuisten vehnien kanssa.
Rukiit (Secale) on heinäkasvisuku, johon kuuluu kahdeksan lajia. Rukiit voivat risteytyä lähisukuisten vehnien kanssa.
Secale est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, originaire de l'Ancien Monde.
Ce genre, rattaché à la tribu des Triticeae est apparenté aux orges (Hordeum) et aux blés (Triticum). L'espèce la plus connue est le seigle (Secale cereale), cultivée aussi bien pour ses grains (céréale) que comme plante fourragère, mais le genre comprend aussi des espèces sauvages et adventices (mauvaises herbes).
Les espèces de seigle sauvages et adventices constituent un pool génétique important qui peut être utilisé pour l'amélioration du seigle cultivé[1].
Le genre Secale comprend, outre le seigle cultivé, quatre à onze espèces sauvages selon les critères retenus pour le classement des espèces. Les espèces habituellement reconnues dans ce genre sont les annuelles, Secale cereale, Secale vavilovii Grouch et Secale sylvestre, et les vivaces Secale strictum (synonyme : Secale montanum). L'espèce Secale cereale comprend le seigle cultivé et d'autres types de seigle adventices. Secale strictum est un groupe qui comprend des isolats géographiques distincts. Secale vavilovii est l'espèce la plus différente, et s'est séparée très tôt au cours de l'évolution des autres espèces du genre[2].
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (11 juillet 2016)[3] :
Selon NCBI (11 juillet 2016)[4] :
Secale sylvestre dans la région de Saratov
Secale est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, originaire de l'Ancien Monde.
Ce genre, rattaché à la tribu des Triticeae est apparenté aux orges (Hordeum) et aux blés (Triticum). L'espèce la plus connue est le seigle (Secale cereale), cultivée aussi bien pour ses grains (céréale) que comme plante fourragère, mais le genre comprend aussi des espèces sauvages et adventices (mauvaises herbes).
Les espèces de seigle sauvages et adventices constituent un pool génétique important qui peut être utilisé pour l'amélioration du seigle cultivé.
Le genre Secale comprend, outre le seigle cultivé, quatre à onze espèces sauvages selon les critères retenus pour le classement des espèces. Les espèces habituellement reconnues dans ce genre sont les annuelles, Secale cereale, Secale vavilovii Grouch et Secale sylvestre, et les vivaces Secale strictum (synonyme : Secale montanum). L'espèce Secale cereale comprend le seigle cultivé et d'autres types de seigle adventices. Secale strictum est un groupe qui comprend des isolats géographiques distincts. Secale vavilovii est l'espèce la plus différente, et s'est séparée très tôt au cours de l'évolution des autres espèces du genre.
Raž (lat. Secale), rod jednogodišnjeg i dvogodišnjeg raslinja i trajnica iz porodice trava (Poaceae). Postoji nekoliko priznatih vrsta.[1]
Raž (lat. Secale), rod jednogodišnjeg i dvogodišnjeg raslinja i trajnica iz porodice trava (Poaceae). Postoji nekoliko priznatih vrsta.
Rožka[1][2] (Secale) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Regionalne słowo je žito, kotrež hewak ma druhi woznam.
Ličba družinow wariěruje po kóždym žórle mjez 3 a 8..
Rožka (Secale) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Regionalne słowo je žito, kotrež hewak ma druhi woznam.
Secale (nomen a Carolo Linnaeo anno 1753 statutum),[1] est genus graminum tribus Triticearum. Celeberrima species est Secale cereale L. Aliae species descriptae sunt:
Secale (nomen a Carolo Linnaeo anno 1753 statutum), est genus graminum tribus Triticearum. Celeberrima species est Secale cereale L. Aliae species descriptae sunt:
Secale iranicum Kobyl. Secale montanum Guss. Secale sylvestre Host.Rugys (Secale) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis.
Rugys – vienametis arba žiemkentis, apie 60-200 cm aukščio žolinis augalas. Stiebas stačias, viršutinėje dalyje su tankiais plaukeliais. Žiedynas – sudėtinė dvieilė 5-20 cm ilgio, melsvai žalia, vėliau pageltonuojanti varpa. Grūdas – pailgas, iš šonų suspaustas, viršūnėje plaukuotas, turi gilią išilginę vagą, gelsvas arba žalias.
Žydi birželio mėn.
Rugiai į Europą pateko iš Azijos dar prieš mūsų erą kartu su kviečiais ir miežiais, kurių pasėliuose jis buvo laikomas piktžole. Ankstyviausios domestikuotos formos aptinkamos Mažosios Azijos pusiasalyje, kur jos datuojamos 10-9 tūkstm. pr. m. e. Vėliau plito į šiaurę ir į kalnuotus rajonus, didėjo jų pasėlių plotai. Lietuvoje plačiau išplinta nuo geležies amžiaus. Dabar auginami beveik visur vidutinio klimato juostose.
Rugių varpose parazituoja parazitinis grybas – paprastoji skalsė (Claviceps purpurea).
Rugių yra apie 6 rūšys, iš jų viena kultūrinė – sėjamasis rugys (Secale cereale). Išvesta nemažai rugių veislių. Lietuvoje rajonuotos kelios vietinės.
Parazituojantis grybas – paprastoji skalsė
Rugys (Secale) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis.
Rugys – vienametis arba žiemkentis, apie 60-200 cm aukščio žolinis augalas. Stiebas stačias, viršutinėje dalyje su tankiais plaukeliais. Žiedynas – sudėtinė dvieilė 5-20 cm ilgio, melsvai žalia, vėliau pageltonuojanti varpa. Grūdas – pailgas, iš šonų suspaustas, viršūnėje plaukuotas, turi gilią išilginę vagą, gelsvas arba žalias.
Žydi birželio mėn.
Rugiai į Europą pateko iš Azijos dar prieš mūsų erą kartu su kviečiais ir miežiais, kurių pasėliuose jis buvo laikomas piktžole. Ankstyviausios domestikuotos formos aptinkamos Mažosios Azijos pusiasalyje, kur jos datuojamos 10-9 tūkstm. pr. m. e. Vėliau plito į šiaurę ir į kalnuotus rajonus, didėjo jų pasėlių plotai. Lietuvoje plačiau išplinta nuo geležies amžiaus. Dabar auginami beveik visur vidutinio klimato juostose.
Rugių varpose parazituoja parazitinis grybas – paprastoji skalsė (Claviceps purpurea).
Rugių yra apie 6 rūšys, iš jų viena kultūrinė – sėjamasis rugys (Secale cereale). Išvesta nemažai rugių veislių. Lietuvoje rajonuotos kelios vietinės.
Rugio grūdas
Parazituojantis grybas – paprastoji skalsė
Rudzi (Secale) ir graudzāļu dzimtas augu ģints. Ģintī ietilpst deviņas sugas:
Agrāk ietilpa vēl deviņas sugas, bet mūsdienās, veicot pētījumus, šīs sugas ir pārceltas un/vai apvienotas vienā sugā citās ģintīs. Šīs sugas bija šādas:
Secale is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor in vrijwel de gehele wereld.
Van het geslacht zijn de volgende soorten bekend:
Secale is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten van dit geslacht komen voor in vrijwel de gehele wereld.
Żyto (Secale L.) – rodzaj roślin jednorocznych, dwuletnich lub wieloletnich z rodziny wiechlinowatych. Pochodzi z Azji. Liczy około 10 gatunków[2], z których najważniejszym ze względów gospodarczych jest uprawiane żyto zwyczajne[3]. Gatunkiem typowym jest Secale cereale L.[4]:
Gramen Séguier
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny wiechlinowych (Pooideae), plemienia Triticeae[5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.), rodzaj żyto (Secale L.)[6][7].
Mieszaniec międzygatunkowy:
Żyto jest popularną rośliną uprawną, choć jego powierzchnia uprawy i znaczenie gospodarcze spada. Ziarniaki żyta są stosowane do wyrobu pasz dla bydła i trzody chlewnej. Z żyta produkuje się również mąkę którą stosuje się głównie do wypieku chleba. Produkuje się z niego też alkohol etylowy. Słomę żytnią stosowano do wyrobu strzech, oraz jako ściółkę dla zwierząt.
Żyto (Secale L.) – rodzaj roślin jednorocznych, dwuletnich lub wieloletnich z rodziny wiechlinowatych. Pochodzi z Azji. Liczy około 10 gatunków, z których najważniejszym ze względów gospodarczych jest uprawiane żyto zwyczajne. Gatunkiem typowym jest Secale cereale L.:
Secale L. é um género botânico pertencente à família Poaceae.[1]
Deste genero destaca-se a especie Secale cereale - Centeio
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Secale é o nome de um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.
Secale L. é um género botânico pertencente à família Poaceae.
Deste genero destaca-se a especie Secale cereale - Centeio
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Secale é o nome de um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.
Raž (na východe Slovenska neodborne aj žito; lat. Secale) je rod rastlín z čeľade lipnicovité. Dnešná kultúrna raž patrí do druhu raž siata. Zo zrna raži sa získava ražná múka. Z nej sa vyrába tmavý pšeničnoražný chlieb, pečivo a perníky. Používa sa aj na výrobu sladovej ražnej kávy a liehu.
Počet druhov v závislosti od autora kolíše medzi 3 a 10. Systém so 4 druhmi je takýto:
Secale là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[1]
Chi Secale gồm các loài:
Secale là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).
По информации базы данных The Plant List, род состоит из 9 видов, включая один гибридный[4]:
По информации базы данных The Plant List, род состоит из 9 видов, включая один гибридный:
Secale africanum Stapf — Рожь африканская. Вид из Южной Африки. Secale anatolicum Boiss. — Рожь анатолийская Secale cereale L. typus — Рожь, или Рожь посевная, или Рожь культурная. Важная сельскохозяйственная культура. Secale ciliatiglume (Boiss.) Grossh. Secale ×derzhavinii Tzvelev [= Secale montanum × Secale cereale] — Рожь Державина Secale montanum Guss. — Рожь горная Secale segetale (Zhuk.) Roshev. Secale sylvestre Host — Рожь лесная, или Рожь дикая. Однолетнее растение, распространённое в Европе, в Малой Азии, на юге Западной Сибири, в Средней Азии. Secale vavilovii Grossh. — Рожь Вавилова. Однолетнее растение из Турции, Армении и Ирана.本文参照
ライムギ属(学名 : Secale)はイネ科の草本植物である。主な種としてライムギがある。
※ The Plant listによる[3]
호밀속(胡-屬, 학명: Secale 세칼레[*])은 벼과의 속이다.[1] 호밀을 비롯한 9종을 포함하며, 전 세계의 온대 및 냉대 지역에 널리 분포한다.