La panissola o mill (Echinochloa) és una mala herba en conreus de regadiu.
Planta de la família abans coneguda com de les "gramínies" i actualment com a Poaceae. Dins les Poaceae pertany a la tribu Paniceae i al gènere Echinocloa. Hi ha diverses espècies de males herbes dins d'aquest gènere, la més comuna és el xereix de pota de gall (Echinocloa crus-galli o Panicum crus-galli).
És una planta herbàcia anual de fins a un metre d'alçada. A l'estiu i la tardor floreix amb uns raïms d'espiguetes totes denses sovint ramificades i prenen coloracions vermelloses; es caracteritzen per la presència de llargs pèls rígids entre les espiguetes, que els hi donen un aspecte hirsut.
És la principal mala herba en el conreu de l'arròs i també en general en els regadius en conreus com el blat de moro. L'emergència per germinació de la planta és escalonada cosa que dificulta la seva eliminació.
Només és factible amb l'ús d'herbicides i fent diversos tractaments, ja que els productes que la controlen tenen poca persistència. En el cas de l'arròs els tractaments es poden fer abans o després d'inundar el conreu i sempre en estadis joves de la panissola que és quan resulta sensible als herbicides.
Només a baixa altitud, ja que és planta termòfila.
La panissola o mill (Echinochloa) és una mala herba en conreus de regadiu.
Ježatka (Echinochloa) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo poléhavé (nebo plovoucí). Stébla dorůstají výšek zpravidla 40–360 cm. Čepele listů jsou převážně ploché, poměrně široké. Na vnější straně báze čepele listu se místo jazýčku nachází věneček chlupů. Květy jsou v kláscích, které tvoří klasovitě uspořádané lichoklasy. Klásky v párech, uspořádané do 2-4 řad. Klásky jsou zpředu dozadu smáčklé, zpravidla 2-květé, ale dolní květ je sterilní či vzácněji samčí. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou většinou nestejné, bez osin nebo osinaté. Pluchy jsou bez osin, okraji překrývají kraje plušky. Plušky jsou bez osin, dvoužilné. Plodem je obilka. Je známo asi 30-40 druhů, spíše v teplejších oblastech, místy i adventivní výskyt.
V České republice se běžně vyskytuje pouze 1 druh z rodu ježatka (Echinochloa). Je to ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli). Jedná se o velmi hojný polní plevel, roste i na ruderálních místech a obnažených dnech rybníků (zvláště eutrofních). Další druhy jsou do ČR jen výjimečně zavlékány, viz taxobox.
Květena ČR: 8 díl
Ježatka (Echinochloa) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o jednoleté nebo vytrvalé byliny. Jsou trsnaté nebo poléhavé (nebo plovoucí). Stébla dorůstají výšek zpravidla 40–360 cm. Čepele listů jsou převážně ploché, poměrně široké. Na vnější straně báze čepele listu se místo jazýčku nachází věneček chlupů. Květy jsou v kláscích, které tvoří klasovitě uspořádané lichoklasy. Klásky v párech, uspořádané do 2-4 řad. Klásky jsou zpředu dozadu smáčklé, zpravidla 2-květé, ale dolní květ je sterilní či vzácněji samčí. Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou většinou nestejné, bez osin nebo osinaté. Pluchy jsou bez osin, okraji překrývají kraje plušky. Plušky jsou bez osin, dvoužilné. Plodem je obilka. Je známo asi 30-40 druhů, spíše v teplejších oblastech, místy i adventivní výskyt.
Die Hühnerhirsen (Echinochloa) sind eine Pflanzengattung von Süßgräsern, die vor allem in den wärmeren Gebieten der Erde heimisch sind. Einige Arten werden als Futtergräser kultiviert.
In der Gattung gibt es sowohl einjährige wie mehrjährige Arten mit oft rauen und starren Stängeln.
Die Blätter sind flach und linear bis breit linear. Eine Ligula fehlt oder besteht nur aus kurzen Wimpern. Der untere Teil der Blattscheide ist bei einigen Arten stark verflacht.
Der Blütenstand besteht aus einer zentralen Achse, von der Trauben abzweigen. Diese Teilblütenstände sind dicht besetzt mit den Ährchen, die so kurz gestielt sind, dass die Trauben fast wie Ähren aussehen. Die Ährchen stehen paarig, wobei bei jedem Paar ein Ährchen fast sitzend, eines mehr oder weniger deutlich gestielt ist. Bei einigen Arten sind diese Ährchenpaare gruppenweise in wiederum traubenähnliche Teilblütenstände zusammengezogen. Die Ährchenpaare stehen in zwei bis vier Reihen, die aber durch diese Zusammenziehung oft nicht besonders gut erkennbar sind.
Die Ährchen sind zweiblütig, wobei die untere Blüte auf die äußere Spelze reduziert ist. Hierdurch scheint es so, als hätte jedes Ährchen drei Hüllspelzen. Von der Form her sind die Ährchen schmal elliptisch bis rundlich. Oft sind sie kurz borstig bis kurz stachelig behaart. Die Spelzen sind lang zugespitzt bis sehr kurz und dick begrannt. Die unterste Hüllspelze ist nur 1/4 bis 1/2 mal so lang wie das Ährchen. Die beiden oberen Hüllspelzen umhüllen dann das Ährchen und tragen 5–7 mehr oder weniger hervorstehende Rippen.
Die oberste Vorspelze hat eine zurückgebogene Spitze, die allerdings meist unter den Hüll- und Deckspelzen verborgen ist. Trotzdem gilt diese zurückgebogene Vorspelzenspitze zusammen mit der fehlenden Ligula als wichtiges Merkmal, das die Gattung von nahe verwandten Gattungen, z. B. der Gattung Brachiaria abgrenzt.
Die Hühnerhirsen kommen vor allem in den Tropen und wärmeren Gebieten der ganzen Welt vor. Einige Arten dringen auch in die gemäßigten Zonen vor.
Alle Arten ziehen feuchte oder nasse Standorte vor.
Die Gattung Echinochloa besteht aus ca. 20 bis 35 Arten. Hier eine Auswahl:
Die Hühnerhirsen (Echinochloa) sind eine Pflanzengattung von Süßgräsern, die vor allem in den wärmeren Gebieten der Erde heimisch sind. Einige Arten werden als Futtergräser kultiviert.
Η μουχρίτσα είναι είδος ετήσιου άγριου γρασιδιού που θεωρείται παγκοσμίως ένα από τα χειρότερα ζιζάνια καλλιεργειών. Έχει βρεθεί ότι μειώνει τη συγκέντρωση του διαθέσιμου αζώτου στο χώμα κατά 80% και αποτελεί ξενιστή για πλήθος ιώσεων. Επίσης, λόγω του υψηλού ποσοστού νιτρικών που συσσωρεύει, είναι δυνατό να προκαλέσει δηλητηρίαση σε κοπάδια ζώων.
Η αναπαραγωγή της γίνεται με σπόρο και βρίσκεται τόσο στον αγρό όσο και στα αναχώματά του. Η μουχρίτσα είναι εξαιρετικά δύσκολο να εξοντωθεί, καθώς παράγει μεγάλο αριθμό σπόρων που διασπείρονται πολύ εύκολα και διατηρούν τη βλαστική τους ικανότητα μέχρι 13 χρόνια, ανταγωνίζονται πολύ έντονα τα φυτά του ρυζιού λόγω ταχύτερης ανάπτυξης και μεγαλύτερου ύψους, και, τέλος, έχουν αναπτύξει τύπους ανθεκτικούς στα ζιζανιοκτόνα.[1]
Βοτανικά η μουχρίτσα ανήκει στο γένος Echinochloa (οικογένεια Graminae). Στην Ελλάδα έχει διαπιστωθεί η παρουσία τριών βοτανικών ειδών μουχρίτσας:
Η μουχρίτσα είναι είδος ετήσιου άγριου γρασιδιού που θεωρείται παγκοσμίως ένα από τα χειρότερα ζιζάνια καλλιεργειών. Έχει βρεθεί ότι μειώνει τη συγκέντρωση του διαθέσιμου αζώτου στο χώμα κατά 80% και αποτελεί ξενιστή για πλήθος ιώσεων. Επίσης, λόγω του υψηλού ποσοστού νιτρικών που συσσωρεύει, είναι δυνατό να προκαλέσει δηλητηρίαση σε κοπάδια ζώων.
Η αναπαραγωγή της γίνεται με σπόρο και βρίσκεται τόσο στον αγρό όσο και στα αναχώματά του. Η μουχρίτσα είναι εξαιρετικά δύσκολο να εξοντωθεί, καθώς παράγει μεγάλο αριθμό σπόρων που διασπείρονται πολύ εύκολα και διατηρούν τη βλαστική τους ικανότητα μέχρι 13 χρόνια, ανταγωνίζονται πολύ έντονα τα φυτά του ρυζιού λόγω ταχύτερης ανάπτυξης και μεγαλύτερου ύψους, και, τέλος, έχουν αναπτύξει τύπους ανθεκτικούς στα ζιζανιοκτόνα.
Βοτανικά η μουχρίτσα ανήκει στο γένος Echinochloa (οικογένεια Graminae). Στην Ελλάδα έχει διαπιστωθεί η παρουσία τριών βοτανικών ειδών μουχρίτσας:
Echinochloa crus-galli. Απαντάται κυρίως σε ποτιστικές καλλιέργειες (αραβόσιτος, βαμβάκι) και καλλιέργειες ρυζιού στα αναχώματα. Echinochloa oryzoides. Απαντάται κυρίως σε μονοκαλλιέργειες ρυζιού. Echinochloa phyllopogon. Απαντάται κυρίως σε μονοκαλλιέργειες ρυζιού.Чăх вирĕ (лат. Echinochloa) — Пĕрчĕллисен йышне кĕрекен курăк ăрачĕ. Ăрат шутĕнче 35 тĕс[1], Раççейре 6-7 тĕс, [2].
Анлă сарăлнă çум курăкĕ.
Çамрăкла выльăх валли усăллă. Хăшпĕр тĕсĕсем пĕрчĕ валли ӳстереççĕ, кĕлне тăвар вырăнне усă кураççĕ [3]. Кореяра пайза (Echinochloa frumentacea) çиеççĕ[4]. Унтан пăтă тата тток хатĕрлеççĕ. [5].
•
Чăх вирĕ (лат. Echinochloa) — Пĕрчĕллисен йышне кĕрекен курăк ăрачĕ. Ăрат шутĕнче 35 тĕс, Раççейре 6-7 тĕс, .
साँवा या 'सावाँ' (Indian barnyard millet ; वानस्पतिक नाम : Echinochloa frumentacea) एक मोटा अनाज है। इसके दाने या बीज बाजरे के साथ मिलाकर खाये भी जाते हैं। भारत, पाकिस्तान, बांग्लादेश में यह खूब पैदा होती है। अनुपजाऊ भूमि पर भी इसकी खेती की जा सकती है जहाँ धान की फसल नहीं होती।
Echinochloa colona नामक एक प्रकार की लंबी घास इसकी पूर्वज मानी जाती है जिसकी बालें चारे के काम आती हैं। साँवाँ नाम से भी जाना जाता है । इसका बीज स्लेटी रंग का चमकदार होता है। चावल,हलुआ आदि के रूप मे भोजन में प्रयोग किया जाता है। यह वर्षा ऋतु मे उत्पन्न होने वाला अनाज है,जो लगभग दो ढाई महीने मे तैयार हो जाता है। फसल तैयार होने पर पीटकर बीज को अलग कर लेते हैं। और हरे पौधों को खड़ा या चारा मशीन से काटकर ,भूसा मिला कर पशुओं को खिलाने के काम आता है।
साँवा या 'सावाँ' (Indian barnyard millet ; वानस्पतिक नाम : Echinochloa frumentacea) एक मोटा अनाज है। इसके दाने या बीज बाजरे के साथ मिलाकर खाये भी जाते हैं। भारत, पाकिस्तान, बांग्लादेश में यह खूब पैदा होती है। अनुपजाऊ भूमि पर भी इसकी खेती की जा सकती है जहाँ धान की फसल नहीं होती।
Echinochloa colona नामक एक प्रकार की लंबी घास इसकी पूर्वज मानी जाती है जिसकी बालें चारे के काम आती हैं। साँवाँ नाम से भी जाना जाता है । इसका बीज स्लेटी रंग का चमकदार होता है। चावल,हलुआ आदि के रूप मे भोजन में प्रयोग किया जाता है। यह वर्षा ऋतु मे उत्पन्न होने वाला अनाज है,जो लगभग दो ढाई महीने मे तैयार हो जाता है। फसल तैयार होने पर पीटकर बीज को अलग कर लेते हैं। और हरे पौधों को खड़ा या चारा मशीन से काटकर ,भूसा मिला कर पशुओं को खिलाने के काम आता है।
इदं मुनिभक्ष्यम् अपि भारते वर्धमानः कश्चन धान्यविशेषः । अयम् अपि सस्यजन्यः आहारपदार्थः । इदं मुनिभक्ष्यम् आङ्लभाषायां Barnyard millet इति वदन्ति । हिन्दीभाषायां सांवा इति, ल्याटिन्-भाषायां Echinochola frumenkacea इति च वदन्ति । इदं मुनिभक्ष्यं तृणकुले Graminae कुले अन्तर्भवति । अस्य मुनिभक्ष्यस्य श्यामाकः, तॄणबीजं, गवांप्रियं, तृणबीजोत्तमम्, अविप्रियम् इत्यादीनि नामानि सन्ति । एतत् मुनिभक्ष्यं “राजधान्यम्” इति प्रशंसाम् अपि प्राप्य प्रसिद्धम् अस्ति । अनेन मुनिभक्ष्येन पायसम्, अन्नं, यवागूः, पर्पटः, अवदंशः इत्यादयः खाद्यविशेषाः निर्मीयन्ते ।
इदं मुनिभक्ष्यं पचनार्थं लघु । मुनिभक्ष्यं कषायमिश्रितमधुररुचियुक्तम् अपि । एतत् मुनिभक्ष्यं सङ्ग्राहि, स्निग्धगुणयुक्तः च ।
Echinochloa is a very widespread genus of plants in the grass family and tribe Paniceae.[3][4][5] Some of the species are known by the common names barnyard grass or cockspur grass.[6][7]
Some of the species within this genus are millets that are grown as cereal or fodder crops. The most notable of these are Japanese millet (E. esculenta) in East Asia, Indian barnyard millet (E. frumentacea) in South Asia, and burgu millet (E. stagnina) in West Africa. Collectively, the members of this genus are called barnyard grasses (though this may also refer to E. crus-galli specifically), and are also known as barnyard millets or billion-dollar grasses.
When not grown on purpose, these grasses may become a nuisance to farmers. In particular, common barnyard grass (E. crus-galli) is notorious as a weed.[8] It is not easily suppressed with living mulches such as velvet bean (Mucuna pruriens var. utilis).[9] Early barnyard grass (E. oryzoides) is a well-known example of Vavilovian mimicry: the plants have evolved to resemble rice (Oryza), enabling them to escape weeding more easily.[10]
Among the plant pathogens that affect this genus are the sac fungus Cochliobolus sativus, which has been noted on common barnyard grass, and rice hoja blanca virus. Both affect many other grass species, in particular most important cereals, and Echinochloa weeds may serve as a reservoir. The fungi Drechslera monoceras and Exserohilum monoceras have been evaluated with some success as potential biocontrol agents of common barnyard grass in rice fields. More research is necessary, however, because they may not be host-specific enough to be of practical use.[11] Insect pests include Atherigona falcata, the barnyard millet shoot fly.[12]
see Acroceras Axonopus Brachiaria Oplismenopsis Oplismenus Panicum Paspalidium Pseudechinolaena Setaria Urochloa
Echinochloa is a very widespread genus of plants in the grass family and tribe Paniceae. Some of the species are known by the common names barnyard grass or cockspur grass.
Some of the species within this genus are millets that are grown as cereal or fodder crops. The most notable of these are Japanese millet (E. esculenta) in East Asia, Indian barnyard millet (E. frumentacea) in South Asia, and burgu millet (E. stagnina) in West Africa. Collectively, the members of this genus are called barnyard grasses (though this may also refer to E. crus-galli specifically), and are also known as barnyard millets or billion-dollar grasses.
When not grown on purpose, these grasses may become a nuisance to farmers. In particular, common barnyard grass (E. crus-galli) is notorious as a weed. It is not easily suppressed with living mulches such as velvet bean (Mucuna pruriens var. utilis). Early barnyard grass (E. oryzoides) is a well-known example of Vavilovian mimicry: the plants have evolved to resemble rice (Oryza), enabling them to escape weeding more easily.
Among the plant pathogens that affect this genus are the sac fungus Cochliobolus sativus, which has been noted on common barnyard grass, and rice hoja blanca virus. Both affect many other grass species, in particular most important cereals, and Echinochloa weeds may serve as a reservoir. The fungi Drechslera monoceras and Exserohilum monoceras have been evaluated with some success as potential biocontrol agents of common barnyard grass in rice fields. More research is necessary, however, because they may not be host-specific enough to be of practical use. Insect pests include Atherigona falcata, the barnyard millet shoot fly.
Echinochloa es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas.[1] Es originario de las regiones templadas.
Es una planta herbácea anual de hasta un metro de altura. En verano y otoño florece con unos racimos de espiguillas todas densas, a menudo ramificadas, y que toman coloraciones rojizas, se caracterizan por la presencia de largos pelos rígidos entre las espiguillas, que les dan un aspecto hirsuto.
El género fue descrito por Ambroise Marie François Joseph Palisot de Beauvois y publicado en Essai d'une Nouvelle Agrostographie 53, 161. 1812.[2] La especie tipo es: Echinochloa crus-galli (L.) Beauv.
El nombre del género deriva del griego equinos (erizo) y chloé (hierba), aludiendo a la inflorescencia.
El número cromosómico básico del género es x = 9, con números cromosómicos somáticos de 2n = 27, 36, 42, 48, 54, 72 y 108, ya que hay especies diploides y una serie poliploide. Cromosomas relativamente "pequeños".[1]
Echinochloa es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas. Es originario de las regiones templadas.
Kukehirss (Echinochloa) on kõrreliste sugukonda arvatud taimeperekond.
Eestis kasvab üks sellesse perekonda kuuluv pärismaine liik: tähk-kukehirss (Echinocloa crus-galli).
Kananhirssit (Echinochloa) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun kuuluu 35 lajia.[1]
Suvun lajeista rikkakananhirssiä (Echinochloa crus-galli) ja lännenkananhirssiä (Echinochloa muricata) tavataan Suomessa vieraslajeina, jotka ovat todennäköisesti tulleet muun muassa erilaisten Pohjois- ja Etelä-Amerikasta tuotujen ravintokasvien siementen tai rehun mukana.[2]
Kananhirssit (Echinochloa) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva kasvisuku. Sukuun kuuluu 35 lajia.
Suvun lajeista rikkakananhirssiä (Echinochloa crus-galli) ja lännenkananhirssiä (Echinochloa muricata) tavataan Suomessa vieraslajeina, jotka ovat todennäköisesti tulleet muun muassa erilaisten Pohjois- ja Etelä-Amerikasta tuotujen ravintokasvien siementen tai rehun mukana.
Echinochloa est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Panicoideae, originaire des régions tropicales et tempérées chaudes, qui comprend 30 à 40 espèces. Ce sont des plantes herbacées, annuelles ou vivaces, aux tiges dressées ou décombantes, parfois flottantes, pouvant atteindre 3,6 mètres de long. L'inflorescence est composée de racèmes spiciformes.
Le nombre chromosomique de base est x = 9. Les différentes espèces présentent différents niveaux de ploïdie avec un nombre de chromosomes variable (de triploïde à dodécaploïde) : 2n = 27, 36, 42, 48, 54, 72 et 108[3].
Certaines espèces cultivées pour leur grains (millets) ou comme fourrage. Les plus connues sont Echinochloa esculenta) (millet japonais) en Asie de l'Est, Echinochloa frumentacea (millet japonais) en Asie du Sud et Echinochloa stagnina (borgou) en Afrique occidentale.
D'autres espèces sont des mauvaises herbes des cultures. Le panic pied-de-coq (Echinochloa crus-galli) est le plus notoire à cet égard[4] ; il n'est pas facilement supprimé par une couverture végétale tel que le pois mascate (Mucuna pruriens var. utilis)[5]. Le panic faux-riz (Echinochloa oryzoides) est un exemple de mimétisme vavilovien : les plantes ont évolué pour ressembler au riz cultivé (Oryza sativa), leur permettant ainsi d'échapper plus facilement au désherbage[6].
Parmi les organismes pathogènes qui affectent ce genre de plantes figurent notamment un champignon ascomycète Cochliobolus sativus – qui a été repéré sur le panic pied-de-coq – et le virus de la feuille blanche du riz. Ces deux parasites affectent de nombreuses autres espèces de graminées, notamment les plus importantes céréales, et les espèces d'Echinochloa sauvages peuvent leur servir de réservoir naturel. Les champignons Drechslera monoceras et Exserohilum monoceras ont été identifiés avec quelque succès comme des agents auxiliaires de lutte biologique contre le panic pied-de-coq dans les rizières ; ils ne sont toutefois pas suffisamment spécifiques de cet hôte pour que leur utilisation présente un intérêt pratique[7].
Selon The Plant List (21 décembre 2017)[8] :
Echinochloa est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae, sous-famille des Panicoideae, originaire des régions tropicales et tempérées chaudes, qui comprend 30 à 40 espèces. Ce sont des plantes herbacées, annuelles ou vivaces, aux tiges dressées ou décombantes, parfois flottantes, pouvant atteindre 3,6 mètres de long. L'inflorescence est composée de racèmes spiciformes.
Le nombre chromosomique de base est x = 9. Les différentes espèces présentent différents niveaux de ploïdie avec un nombre de chromosomes variable (de triploïde à dodécaploïde) : 2n = 27, 36, 42, 48, 54, 72 et 108.
Certaines espèces cultivées pour leur grains (millets) ou comme fourrage. Les plus connues sont Echinochloa esculenta) (millet japonais) en Asie de l'Est, Echinochloa frumentacea (millet japonais) en Asie du Sud et Echinochloa stagnina (borgou) en Afrique occidentale.
D'autres espèces sont des mauvaises herbes des cultures. Le panic pied-de-coq (Echinochloa crus-galli) est le plus notoire à cet égard ; il n'est pas facilement supprimé par une couverture végétale tel que le pois mascate (Mucuna pruriens var. utilis). Le panic faux-riz (Echinochloa oryzoides) est un exemple de mimétisme vavilovien : les plantes ont évolué pour ressembler au riz cultivé (Oryza sativa), leur permettant ainsi d'échapper plus facilement au désherbage.
Parmi les organismes pathogènes qui affectent ce genre de plantes figurent notamment un champignon ascomycète Cochliobolus sativus – qui a été repéré sur le panic pied-de-coq – et le virus de la feuille blanche du riz. Ces deux parasites affectent de nombreuses autres espèces de graminées, notamment les plus importantes céréales, et les espèces d'Echinochloa sauvages peuvent leur servir de réservoir naturel. Les champignons Drechslera monoceras et Exserohilum monoceras ont été identifiés avec quelque succès comme des agents auxiliaires de lutte biologique contre le panic pied-de-coq dans les rizières ; ils ne sont toutefois pas suffisamment spécifiques de cet hôte pour que leur utilisation présente un intérêt pratique.
Jahlička (Echinochloa) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Dalše serbske mjeno je mužica.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Jahlička (Echinochloa) je ród ze swójby słódkich trawow (Poaceae). Dalše serbske mjeno je mužica.
Wobsahuje sćěhowace družiny:
kałačkojta jahlička (Echinochloa muricata) kurjaca jahlička (Echinochloa crus-galli)Echinochloa P.Beauv. è un genere di angiosperme monocotiledoni della famiglia Poaceae.[1]
Comprende le seguenti specie:[1]
Echinochloa P.Beauv. è un genere di angiosperme monocotiledoni della famiglia Poaceae.
Rietmenė (Echinochloa) – miglinių šeimos augalų gentis, tarp kurių yra tiek laukinių, tiek kultūrinių augalų. Tarp laukinių žinomiausios rūšys yra šios:
Rietmenės yra nuo seno vartojamos kaip javai kai kuriose pasaulio šalyse. Tačiau šiuo metu yra beveik išstumtos kitų, derlingesnių grūdinių kultūrų. Žinomiausios rietmenės rūšys yra šios:
Rietmenė (Echinochloa) – miglinių šeimos augalų gentis, tarp kurių yra tiek laukinių, tiek kultūrinių augalų. Tarp laukinių žinomiausios rūšys yra šios:
Echinochloa caudata Echinochloa colona Paprastoji rietmenė (Echinochloa crus-galli). Auga LietuvojeChwastnica (Echinochloa P.Beauv.) – rodzaj roślin należący do rodziny wiechlinowatych. Gatunkiem typowym jest Echinochloa crus-galli (L.) Beauv[2]. Do rodzaju należy ok. 35 gatunków występujących głównie w strefie międzyzwrotnikowej, w większości na siedliskach wilgotnych lub w wodach. Kilka gatunków jest szeroko rozpowszechnionymi chwastami, dwa są rzadko uprawiane jako rośliny zbożowe[3].
Tema Adanson
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny Panicoideae, plemienia Paniceae[4].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.), rodzaj chwastnica (Echinochloa P.Beauv.)[5].
Chwastnica (Echinochloa P.Beauv.) – rodzaj roślin należący do rodziny wiechlinowatych. Gatunkiem typowym jest Echinochloa crus-galli (L.) Beauv. Do rodzaju należy ok. 35 gatunków występujących głównie w strefie międzyzwrotnikowej, w większości na siedliskach wilgotnych lub w wodach. Kilka gatunków jest szeroko rozpowszechnionymi chwastami, dwa są rzadko uprawiane jako rośliny zbożowe.
Echinochloa P.Beauv. é um género botânico pertencente à família Poaceae,[1] subfamília Panicoideae, tribo Paniceae.
O gênero apresenta aproximadamente 115 espécies. Ocorrem na Europa, África, Ásia, Australásia, Pacífico, América do Norte e América do Sul.
Echinochloa P.Beauv. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Panicoideae, tribo Paniceae.
O gênero apresenta aproximadamente 115 espécies. Ocorrem na Europa, África, Ásia, Australásia, Pacífico, América do Norte e América do Sul.
Echinochloa là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[1]
Chi Echinochloa gồm các loài:
Echinochloa là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).
Echinochloa P.Beauv., 1812
Синонимы Типовой видЕжо́вник (лат. Echinóchloa) — род травянистых растений семейства Злаки (Poaceae).
Род включает около 35 видов[3] трав, во Флоре России 6—7 видов, в средней полосе России 3—4[4], среди которых — ежовник обыкновенный (Echinochloa crus-galli), ежовник рисовидный (Echinochloa oryzoides). В тропической Африке и Азии произрастает Echinochloa stagnina.
Представители рода — крупные однолетники. Характеризуются наличием метельчато-лопастного соцветия и отсутствием язычка в месте перехода пластинки листа во влагалище[4].
Ежовники широко распространённые сорняки, дающие значительные по массе заросли, особенно ежовник обыкновенный. В молодом состоянии хорошие кормовые растения.
Некоторые виды ежовника имеют пищевое применение — дают крупу типа пшена и кормовое — зелёный корм, сено и зерно для скота и птицы. Зерно также используется для выгонки спирта, а зола растений может заменять соль[5].
В Корее пайза (Echinochloa frumentacea) употребляется в пищу[6]. Из него приготовляют кашу, а также тток[7], традиционное блюдо корейской кухни.
В Японии употребление ежовника почти прекратилось после 1880-х годов, в XX веке он культивировался для употребления в пищу только в префектуре Иватэ[8].
Ежо́вник (лат. Echinóchloa) — род травянистых растений семейства Злаки (Poaceae).
Род включает около 35 видов трав, во Флоре России 6—7 видов, в средней полосе России 3—4, среди которых — ежовник обыкновенный (Echinochloa crus-galli), ежовник рисовидный (Echinochloa oryzoides). В тропической Африке и Азии произрастает Echinochloa stagnina.
Представители рода — крупные однолетники. Характеризуются наличием метельчато-лопастного соцветия и отсутствием язычка в месте перехода пластинки листа во влагалище.
稗属(学名:Echinochloa)是禾本科下的一个属,为一年生或多年生草本植物。该属共有约80种,分布于热带和温带地区。[3]
피속(-屬, 학명: Echinochloa 에키노클로아[*])은 벼과의 속이다.[1] 30여 종이 전 세계에 널리 분포하며, 한국에서 자생하는 종은 피, 논피, 돌피, 대만피 4종이다.