En México, las hojas y las ramas algunas veces se emplean para teñir, y se dice que producen un color azul-negro o negro.Las hojas contienen alcaloides potencialmente venenosos.En Puerto Rico se le planta por sus frutos a orillas de las avenidas y se ha extendido a lo largo de carreteras y bosques (Little & Wadsworth, 1964).
El anona colorada ye una fruta tropical, paecida a la chirimoya. El so nome científicu ye Annona reticulata.[1]
Son árboles, qu'algamen un tamañu d'hasta 20 m d'altu; cañes nueves espardíu-tomentulosas, glabrescentes. Fueyes angosta a llargamente elíptiques, raramente ovaes, 6–25.1 cm de llargu y 1.9–9.2 cm d'anchu, ápiz acumináu, base cuneada a obtusa. Inflorescencies opuestes y internodales, de poques flores, pedicelos 1.6–2.4 cm de llargu, escasamente puberulentos, con una bráctea pequeña, elíptica, dispuesta escontra la base; sépalos los llargamente ovaos, 0.3 cm de llargu y 0.4 cm d'anchu, ápiz agudu, tomentosos; pétalos esteriores lineares, hasta 3.2 cm de llargu y 0.7 cm d'anchu, apandaos per fora, cóncavos per dientro, verdes matizaos de moráu na parte interna de la base, pétalos internos rudimentarios. Frutu ovoide, de 7 cm de llargu y diámetru, acoloratáu cuando maduru colos carpelos individuales apenes estremables con areolas esplanaes.[2]
Ye una fruta d'aspeutu llisu con unes llixeres prominencies, aseméyase-y con un corazón, ye de color verde y en dellos casos acolorataos; arumosa, de sensación nidia y dulce, ye comestible.[3] L'árbol del que provién esta fruta mide hasta 8 metros d'altor, tien fueyes simples, estreches y allargaes, d'un verde intensu.
Ye una fruta orixinario d'América Central y parte d'América del Norte (parte sureste de Méxicu)[4]
El mayor y más importante usu que se-y dan a esta fruta, ye nel ámbitu de la gastronomía por cuenta de que son l'ingrediente d'agües fresques, xelaos y duces.
Indicaciones: El raigañu ye astrinxente y tónicu. Les granes son astrinxente, usáronse en casos de foria y disentería.[5]
El nucleu de la grana ye altamente venenosu y los raigaños contienen tamién un venenu mortal.
Úsense'l frutu, les granes y la corteza.[5]
Annona reticulata describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 1: 537. 1753.[2]
Annona: nome xenéricu que remanez del Taíno Annon.[6]
reticulata: epítetu llatín que significa "con forma de rede".[7]
Annona humboldtiana Kunth
Annona humboldtii Dunal[8]
Annona escelsa Kunth
Annona laevis Kunth
Annona longifolia Sessé & Moc.
Annona riparia Kunth
Rollinia mucosa (Jacq.) Baill.[9]
Rollinia deliciosa Saff.
Annona mucosa Jacq.
Rollinia orthopetala A.DC.
Rollinia pulchrinervia A.DC.
Rollinia sieberi A.DC. [10]
El anona colorada ye una fruta tropical, paecida a la chirimoya. El so nome científicu ye Annona reticulata.
Annona reticulata és un fruit tropical proporcionat per un arbre semicaducifoli dins la família Annonaceae.[4] El seu fruit s'anomena en anglès Custard-apple nom que comparteix amb altres espècies del mateix gènere: Annona cherimola[5] i Annona squamosa[6] en portuguès es diu biribá i en castellà anona corazón (entre altres molts noms).
Arbret que fa fins a 8 m d'alt amb capsada irregular.[7]
Les flors són verd groguenques i els fruit de forma variable de forma de cor a esfèric, la seva mida des d'un a set cm segons el cultivar. El fruit madur exteriorment és de marró a groguenc i la polpa pot ser aromàtica o de gust repulsiu.
Possiblement és natiu del Carib i Amèrica central actualment és pantropical, està naturalitzat i cultivat a gran part del món tropical.
El seu fruit és dolç i es menja però és menys popular que el de l'espècie Annona cherimola
Annona reticulata és un fruit tropical proporcionat per un arbre semicaducifoli dins la família Annonaceae. El seu fruit s'anomena en anglès Custard-apple nom que comparteix amb altres espècies del mateix gènere: Annona cherimola i Annona squamosa en portuguès es diu biribá i en castellà anona corazón (entre altres molts noms).
Láhevník síťovaný (Annona reticulata) je v tropech rostoucí strom, méně častěji keř, plodící ovoce o velikosti většího pomeranče, které špatně snáší transport a proto se do České republiky běžně nedováží. Tento druh z rozsáhlého rodu láhevník pochází ze Střední Ameriky a lidmi byl rozšířen téměř do všech tropických oblastí Ameriky, Afriky, Asie, Austrálie i na ostrovy v Pacifiku. Bývá tam pěstován v zahradách i na plantážích, často však zplaňuje a stává se součásti tamní přírody.[1][2]
Ke zdárnému růstu potřebuje sice tropické podnebí, roste však i v místech se studenějším zimním počasí. S nástupem chladného počasí shodí listy a přečká ve stavu vegetačního klidu, dospělé rostliny přežijí i období s krátkodobými teplotami pod 0 °C. Preferuje vlhčí klima, špatně snáší suchý vzduch, obvykle prospívá až do nadmořské výšky 1200 m. Potřebuje hlubokou a výživnou půdu s dostatkem vlhkosti a dobrou drenáží, nesnáší delší sucho. Na nevyhovujícím stanovišti a v málo výživné půdě plodí slabě nebo méně chutné plody.[3][4][5]
Strom bývá vysoký jen 4 až 10 m a mívá rozkladitou nebo okrouhlou korunu a kmen tlustý do 35 cm. Výhony má hnědé a zprvu hedvábně chlupaté, pozdě lysé a ve dvou řadách střídavě porostlé aromatickými, blanitými, kopinatými listy s 1,5 cm řapíky. Listové čepele jsou 10 až 30 cm dlouhé a 2 až 7 cm široké, u báze zúžené, na vrcholu špičaté, celokrajné, lysé a na spodní straně světlejší, Mají výraznou hlavní žílu a po stranách 9 až 18 žilek svírající s ní úhel 30 až 45°. Podle místních podmínek jsou stromy stálezelené nebo polopadavé a někdy rostou jako keře.
Vonné, oboupohlavné, nikdy plně otevřené květy na stopkách vyrůstají svěšené ve shlucích ze starších větví. Květy jsou asi 3 cm velké a mají šest okvětních lístků, z nich tři vnitřní jsou velmi drobné a tři vnější jsou velké, masité, podlouhle kopinaté a žlutozeleně zbarvené. Tyčinek velkých okolo 1 mm je v květu mnoho, blizny jsou maličké. Gyneceum je tvořeno větším počtem huňatých plodolistů, které ve zralosti spolu srůstají a vytvářejí nepravý plod. Kvetou v listopadu až únoru, plody dozrávají v březnu až červnu. Ploidie druhu je 2n = 14.
Plod je kulovitý až mírně vejčitý, srdčitý či jinak nepravidelný, dlouhý 8 až 16 cm a těžký 100 až 300 gramů. Ve zralosti má hnědou barvu a na hladkém, kožovitém povrchu měkkém na dotek má naznačené síťovaní. Jeho šťavnatá dužina je smetanově bílá nebo krémová, zrnitá, sladkokyselé chuti a je rozdělená do segmentů obvykle s jedním tvrdým semenem. Černohnědá, lesklá, hladká semena jsou asi 1 cm velká a v plodu jich bývá 55 až 76. Z pevné stopky vede asi do poloviny vláknitý střed, který se nekonzumuje.[1][3][4][5]
V přírodě se láhevníky přirozeně rozmnožují semeny roznášenými nejčastěji plodožravými ptáky a kaloni. Pro pěstování na plantážích se roubují vyšlechtěné kultivary na podnože i jiných druhů. Mladé, rychle rostoucí rostliny potřebuji částečné přistínění před prudkým sluncem, prospívá jim mulčování, zavlažování v období sucha a dodávka organických hnojiv, později je lze dobře tvarovat. Na ochranu zrajících plodů před ptáky i kaloni bývají stromy zakrývány sítěmi.[4][5]
Plody láhevníku síťovaného patří mezi tropické ovoce, které se konzumuje čerstvé. Pěstuje se řada kultivarů lišící se velikosti i barvou plodů, všechny však špatně snášejí transport a po otlačení zahnívají. S dospělého stromu se sklidí 35 až 45 kg ročně, ve zralosti obsahují průměrně 17 % cukru. Dužina se jí přímo z rozpůleného plodu nebo se rozmačká, přecedí, přisladí a přidává do koktejlů či zmrzlin.
Mezi ostatními druhy pěstovaných láhevníků jsou ale tyhle plody považované za méně kvalitní a nejsou všude stejně oblíbeny. Zatím co v Americe jsou všeobecně přijímány dobře, v Indii jsou považovány za ovoce chudých.
Všechny části rostliny, nezralé plody i semena, obsahují alkaloidy, anonain, liriodenin, reticulin, které jsou toxické. Semena je možno bez nebezpečí spolknout, mají pevná osemení a lidskou trávicí soustavou přejdou bez porušení. Míza z ořezaných větví může po styku s okem zapříčinit oční katar a u choulostivých osob potřísnění kůže způsobuje vyrážku. Šťáva z listů má insekticidní vlastnosti a používá se například k likvidaci vší. Odvary z listů i kůry obsahují hodně tříslovin a slouží k léčbě průjmu a horečky. Žvýkání kůry z kořenů pomáhá při bolestech zubů. Dřevo ze stromů má žlutou barvu a je měkké, vláknité, ale houževnaté a nepraská, jeho měrná hmotnost je 0,650 kg/dm³.
Rostliny často zplaňují ze sadů do volné přírody a to i na velké vzdálenosti. Šíří se za pomoci semen, která si podržují klíčivost déle než jeden rok. Takto se láhevník síťovaný svévolně rozšířil na velké plochy v Indii, na východním pobřeží Malajska i na Filipínách. V některých oblastech Austrálie, střední Afriky, na Galapágách, v Singapuru i na ostrovech Oceánie je láhevník síťovaný považován za invazní druh.[1][4][5]
Láhevník síťovaný (Annona reticulata) je v tropech rostoucí strom, méně častěji keř, plodící ovoce o velikosti většího pomeranče, které špatně snáší transport a proto se do České republiky běžně nedováží. Tento druh z rozsáhlého rodu láhevník pochází ze Střední Ameriky a lidmi byl rozšířen téměř do všech tropických oblastí Ameriky, Afriky, Asie, Austrálie i na ostrovy v Pacifiku. Bývá tam pěstován v zahradách i na plantážích, často však zplaňuje a stává se součásti tamní přírody.
Die Netzannone (Annona reticulata) oder das Ochsenherz ist eine Art der Familie der Annonengewächse (Annonaceae). Sie ist unter dem Namen Buddha fruit oder auch Sharifa bekannt; in Surinam wird sie kasjoema genannt.
Netzannonen sind Bäume mit einer Höhe von bis zu 8 Metern. An ihren jungen Zweigen befinden sich zwei bis zehn buschige Blüten, deren früchtetragende Blütenstiele bis zu 3,5 Zentimeter lang werden. Die Fruchtknoten verwachsen zu einer herz-, ei- oder kugelförmigen Struktur, die normalerweise 7,5 mal 7 bis 10,5 mal 8 Zentimeter groß wird, in Einzelfällen aber auch Größen bis zu zwölf mal zehn Zentimeter erreicht. Der lederartige, dünne äußerste Teil der Epidermis, das Exokarp, ist geschmeidig und färbt sich im Reifungsprozess rötlich bis braunrötlich. Das etwas mehlige süße Fruchtfleisch ist cremefarben bis gräulich weiß. Die dunkelbraunen Samen sind länglich.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[1]
Die Netzannone ist im tropischen Hügelland Amerikas in Guatemala und Nicaragua heimisch.[2] Sie gedeiht aber mittlerweile auch in anderen tropischen Regionen der Welt, die aufgrund ihrer Höhenlage ein subtropisches Klima aufweisen. Sie ist beispielsweise auch in Südflorida, Indien, Pakistan und Thailand zu finden.
Die Netzannone (Annona reticulata) oder das Ochsenherz ist eine Art der Familie der Annonengewächse (Annonaceae). Sie ist unter dem Namen Buddha fruit oder auch Sharifa bekannt; in Surinam wird sie kasjoema genannt.
Annona reticulata (лат. Annona reticulata) — быдмассэзлӧн аннона котырись аннона увтырын торья вид. Аннонаыс быдмӧ 8 метра вылына. Аннона пантасьӧ Медшӧр да Лунвыв Америкаын.
Annona reticulata (лат. Annona reticulata) — Annonaceae семьяысь Шор но Лымшор Америкаын будӥсь аннона. Ӝуждалаез ог 8 м.
Ing anunas o anonas (Annona reticulata) metung yang malating pun dutung king familia Annonaceae.[4] Pikabaluan yang dili king kayang bunga, a ausan dang custard apple, king Ingles, metung a lagyung bibye da murin kareng aliwang species king pareung genus: A. cherimola[5] and A. squamosa[6]. Neng kayi, ausan deng wild-sweetsop, bull's heart, bullock's-heart, o ox-heart king Ingles. Mayumu ya ampong manyaman ing bunga na, oneng e ne kasing popular A. cherimola.
Ing anunas o anonas (Annona reticulata) metung yang malating pun dutung king familia Annonaceae. Pikabaluan yang dili king kayang bunga, a ausan dang custard apple, king Ingles, metung a lagyung bibye da murin kareng aliwang species king pareung genus: A. cherimola and A. squamosa. Neng kayi, ausan deng wild-sweetsop, bull's heart, bullock's-heart, o ox-heart king Ingles. Mayumu ya ampong manyaman ing bunga na, oneng e ne kasing popular A. cherimola.
Kachiman se yon fwi. Kachiman se yon plant. Li nan fanmi plant Annonaceæ. Non syantifik li se Annona squamosa L., Annona reticulata
Kachiman, kachiman kanèl, Kachiman kè bèf, Ponm kannèlरामफळ (इंग्रजीत: Bullock's Heart, सामान्य नाव: Custard Apple; शास्त्रीय नाव : Annona reticulata/ अनोना रेटिक्युलाटा) हे एक मध्यम उंचीचे वृक्ष असून या झाडाची पाने पेरूच्या पानांसारखी असतात. हे झाड कमी प्रमाणात आढळते. रामफळ हे एक गोड फळ असून उन्हाळ्यात रामनवमी दरम्यान येत असते. फळाचे आवरण तपकिरी, केशरी रंगाचे असते. रामफळ हे सिताफळाच्याच जातीचे असते.
खायला अतिशय चवदार आणि दिसायला आकर्षक असलेल्या रामफळाची रामजन्माच्या वेळी म्हणजे रामनवमीच्या सुमारास पिकायला सुरुवात होते.
सरासरी ७ वर्षाच्या एका झाडापासून वर्षाला १००-१५० फळे उत्पादन मिळते. उत्पादन झाडांच्या जातीमुळे कमी अधिक होतें.
रामफळ (इंग्रजीत: Bullock's Heart, सामान्य नाव: Custard Apple; शास्त्रीय नाव : Annona reticulata/ अनोना रेटिक्युलाटा) हे एक मध्यम उंचीचे वृक्ष असून या झाडाची पाने पेरूच्या पानांसारखी असतात. हे झाड कमी प्रमाणात आढळते. रामफळ हे एक गोड फळ असून उन्हाळ्यात रामनवमी दरम्यान येत असते. फळाचे आवरण तपकिरी, केशरी रंगाचे असते. रामफळ हे सिताफळाच्याच जातीचे असते.
खायला अतिशय चवदार आणि दिसायला आकर्षक असलेल्या रामफळाची रामजन्माच्या वेळी म्हणजे रामनवमीच्या सुमारास पिकायला सुरुवात होते.
ਸੀਤਾਫਲ ਜਾਂ ਸ਼ਰੀਫ਼ਾ ਇੱਕ ਕਿਸਮ ਦਾ ਰੁੱਖ ਜਾਂ ਇਸ ਉੱਤੇ ਲੱਗਣ ਵਾਲੇ ਫਲ ਦਾ ਨਾਂ ਹੈ।
રામફળ (અંગ્રેજી: Bullock's Heart, Common Custard Apple; વૈજ્ઞાનિક નામ: અનોના રેટિક્યુલાટા) એક મીઠું ફળ છે. તેનું ઝાડ મધ્યમ ઊંચાઈનું હોય છે. રામફળના વૃક્ષનાં પાંદડા જામફળનાં પાન જેવા હોય છે. ઝાડ ઓછા પ્રમાણમાં મળી આવે છે. રામફળ ઉનાળામાં આવતું ફળ છે. ફળનું આવરણ તપખીરી કેસરી રંગનું હોય છે. રામફળ એ સીતાફળની જાતિનું છે.
ખાવામાં અતિશય સ્વાદિષ્ટ અને દેખાવમાં આકર્ષક એવું રામફળ રામજન્મના સમયે એટલે રામનવમીની આસપાસ પાકવાની શરુઆત થાય છે.
આશરે ૭ વર્ષની ઉંમરના એક ઝાડ પર વાર્ષિક સરેરાશ ૧૦૦-૧૫૦ ફળનું ઉત્પાદન થાય છે. ઉત્પાદન ઝાડની જાતિ અનુસાર ઓછુંવત્તું હોઈ શકે છે.
રામફળ (અંગ્રેજી: Bullock's Heart, Common Custard Apple; વૈજ્ઞાનિક નામ: અનોના રેટિક્યુલાટા) એક મીઠું ફળ છે. તેનું ઝાડ મધ્યમ ઊંચાઈનું હોય છે. રામફળના વૃક્ષનાં પાંદડા જામફળનાં પાન જેવા હોય છે. ઝાડ ઓછા પ્રમાણમાં મળી આવે છે. રામફળ ઉનાળામાં આવતું ફળ છે. ફળનું આવરણ તપખીરી કેસરી રંગનું હોય છે. રામફળ એ સીતાફળની જાતિનું છે.
సీతాఫలము /రామాఫలము . శీతాకాలం పండుగా పరిగణించే సీతాఫలం పోషకాల సమాహారం. కొన్ని రకాల అనారోగ్యాల నివారణి. మరెన్నో సుగుణాలున్న ఈ పండు గురించి వివరింగా తెలుసుకుందాం. ఈ కాలంలో మూడు నెలలకు పైగా లభిస్తుంది సీతాఫలం. ఈ పండు రామాఫలం, లక్ష్మణఫలం రకాల్లోనూ దొరుకుతుంది. చూడడానికి ఒకే విధంగా ఉన్నా.. రుచి, వాసనలో కాస్త తేడా ఉంటుంది. సీజన్ వస్తోందంటే చాలు... కొన్ని పండ్ల రుచి పదే పదే గుర్తొచ్చేస్తుంటుంది. మార్కెట్లో అవి ఎప్పుడెప్పుడు కనిపిస్తాయా అన్నట్లు ఎదురుచూసేలా చేస్తుంది. ఆ కోవకే చెందుతాయి సీతాఫలం, రామాఫలం, లక్ష్మణఫలాలు. ఈపేర్లు చూస్తే మన పురాణ పురుషులకు ఇష్టమైన పండ్లేవో అనిపించకమానదు. అంతేకాదు, ఇవి అచ్చంగా మనకి మాత్రమే ప్రత్యేకమైన పండ్లేనేవో అనిపిస్తుంది. కానీ వీటి స్వస్థలం మనదేశం కాదు. దక్షిణ అమెరికా, ఐరోపా, ఆఫ్రికన్ దేశాల్లో పెరిగే ఈ వెుక్కల్ని మనదేశానికి తొలిసారిగా పోర్చుగీసువాళ్లు పదహారో శతాబ్దంలో తీసుకొచ్చారట. ఆ తరువాత వీటికా పేర్లు ఎవరు పెట్టారో తెలియదుకానీ మనందరికీ ఇష్టమైన రాముడు, సీత, లక్ష్మణ పేర్లు పెట్టేసి తమ భక్తిని చాటుకున్నారు. మనరాష్ట్రంలో ఎక్కువగా పండే సీతాఫలాలతోనే మనకి అనుబంధం ఎక్కువ. కానీ ఉత్తరాంధ్ర, కొన్ని తెలంగాణా జిల్లాల్లోనూ కర్ణాటక, తమిళనాడు, కేరళ, ఛత్తీస్గఢ్ రాష్ట్రాల్లోనూ రామాఫలాలు, లక్ష్మణఫలాలు ఎక్కువగా పండుతాయి. సీతాఫలం అమృతఫలాన్ని తలపించే సీతాఫలాన్నే కస్టర్డ్ యాపిల్ అనీ షుగర్ యాపిల్ అనీ పిలుస్తారు. ఇది దక్షిణ అమెరికా దేశాలతోపాటు మనదేశంలోనూ విరివిగా పండుతుంది. పండుగా తినడంతోపాటు స్వీట్లు, జెల్లీలు, ఐస్క్రీములు, జామ్లు చేస్తుంటారు. మనందరికీ పండుగానే సుపరిచితమైన ఇది ఛత్తీస్గఢ్ వాసులకు మాత్రం అద్భుత ఓషధీఫలం.
దీని ఆకులు, బెరడు, వేరు... ఇలా అన్ని భాగాల్నీ అక్కడ పలు వ్యాధుల నివారణలో వాడతారట. మనదగ్గర కూడా చాలామంది సెగ్గడ్డలకు వీటి ఆకుల్ని నూరి కట్టుకడతారు. వీటి ఆకులకు మధుమేహాన్ని తగ్గించడంతోపాటు బరువు కూడా తగ్గించే గుణం ఉందని ఇటీవల కొందరు నిపుణులు చెబుతున్నారు. బెరడుని మరిగించి తీసిన డికాక్షన్ డయేరియాని తగ్గిస్తుందట. అలాగే ఆకుల కషాయం జలుబుని నివారిస్తుందట. పోషకాలు: 100గ్రా. గుజ్జు నుంచి 94 క్యాలరీల శక్తి, 20-25గ్రా. పిండిపదార్థాలు, 2.5గ్రా. ప్రొటీన్లు, 4.4గ్రా. పీచూ లభ్యమవుతాయి. ఇంకా కెరోటిన్, థైమీన్, రిబోఫ్లేవిన్, నియాసిన్, విటమిన్-సి వంటి విటమిన్లు కూడా సమృద్ధిగా లభిస్తాయి. ఇలా మేలు * ఈ ఫలాన్ని రసంరూపంలో కాకుండా నేరుగా తినడమే మంచిది. ఎందుకంటే గుజ్జు నోటిలోని జీర్ణరసాలను పెంచుతుంది. తద్వారా జీర్ణక్రియ వేగవంతమవుతుంది. * పండు గుజ్జును తీసుకుని రసంలా చేసి.. పాలు కలిపి.. పిల్లలకు తాగించాలి. సత్వర శక్తి లభిస్తుంది. * ఎదిగే పిల్లలకు రోజూ ఒకటి, రెండు పండ్లు తినిపిస్తే మంచిది. బలవర్థకమే కాదు.. ఫాస్పరస్, క్యాల్షియం, ఇనుము లాంటి పోషకాలు.. ఎముకల పరిపుష్టికి తోడ్పడతాయి. * మలబద్ధకంతో బాధపడేవారికి ఈ పండు దివ్యౌషధంలా పనిచేస్తుంది. రోజూ తినగలిగితే.. ఎంతో మార్పు కనిపిస్తుంది. * హృద్రోగులు, కండరాలు, నరాల బలహీనత ఉన్నవారు.. దీన్ని అల్పాహారంగా తీసుకుంటే ప్రయోజనం ఉంటుంది. * డైటింగ్ నియమాలు పాటించే వారు సైతం ఈ ఫలాన్ని నిరభ్యంతరంగా స్వీకరించవచ్చు. * పండులోని సల్ఫర్ చర్మవ్యాధుల్నీ తగ్గిస్తుంది. * సీతాఫలం గుజ్జు శరీరంలోని క్రిములు, వ్యర్థపదార్థాలను వెలుపలికి పంపించి వేస్తుంది. పండే కాదు.. * ఒక్క సీతాఫలం పండే కాదు.. ఆకులు ఉపయోగపడతాయి. ఆకుల్లోని హైడ్రోస్తెనిక్ ఆమ్లం చర్మసంబంధ సమస్యల్ని తగ్గిస్తుంది. ఆకుల్ని మెత్తగా నూరి.. కాస్త పసుపు కలిపి.. మానని గాయాలు, గజ్జి, తామర ఉన్న చోట పూతగా రాస్తే సరిపోతుంది. * ఆకుల్ని మెత్తగా నూరి బోరిక్ పౌడర్ కలిపి మంచం, కుర్చీల మూలల్లో ఉంచితే.. నల్లుల బెడద ఉండదు. * సీతాఫలం బెరడును కాచగా వచ్చిన కషాయాన్ని అధిక విరేచనాలతో బాధపడేవారికి ఔషధంగా ఇస్తుంటారు. * సీతాఫలం గింజల్ని పొడిచేసి తలకు రాసుకుంటే పేల సమస్య ఉండదు. అయితే కళ్లల్లో పడకుండా చూసుకోవాలి. * గర్భిణులు ఈ పండును సాధ్యమైంత తక్కువగా తినాలి. పొరబాటున గింజలు లోపలికి పోతే గర్భస్రావం అయ్యే ప్రమాదముంది. గమనిక: మోతాదుకు మించి తీసుకోకూడదు. కడుపులో మంట, ఉబ్బరం బాధిస్తాయి. అలాంటప్పుడు వేడినీరు తాగినా.. అరచెంచా వాము లేదా ఉప్పు నమిలినా ఉపశమనం లభిస్తుంది. * మధుమేహ వ్యాధి గ్రస్తులు, వూబకాయులు ఈ పండ్లను వైద్యుల సలహాతో తీసుకోవాలి. * జలుబు, దగ్గు, ఆయాసం, ఎలర్జీ సమస్యలో బాధపడేవారు.. సీతాఫలాన్ని పరిమితంగా తీసుకోవడం మంచిది. . సీతాఫలంలో సి విటమిన్, కాల్షియం, ఫాస్పరస్, పొటాషియం, మెగ్నీషియం సమృద్ధిగా లభిస్తాయి. నోటిలో జీర్ణరసాలను ఊరేలా చేసే శక్తి అధికం ఈ పండుకు. ఇందులో ఉండే మెగ్నీషియం శరీరంలోని కండరాలకు విశ్రాంతినిస్తుంది. గుండె ఆరోగ్యాన్ని పరిరక్షిస్తుంది. కాల్షియం ఎముకల పటుత్వాన్ని పెంచుతుంది. పీచుపదార్థాలు... మలబద్ధకంతో బాధపడేవారికి మంచి మందు. ఇన్ని లాభాలున్నా మధుమేహ రోగులు వీటికి దూరంగా ఉండటమే మేలు. ఎందుకంటే వీటిలో ఉండే చక్కెరల శాతం చాలా ఎక్కువ. ఉబ్బసం రోగులు వైద్యుల సలహా తీసుకుని తినాలి. సీతాఫలాలను ఖాళీ కడుపుతో తినకూడదు, భోజనం చేశాకే తినాలి. తిన్నాక మంచినీళ్లు ఎక్కువగా తాగాలి.
సీతాఫలం (Custard apple) ఒక పండు. ఇది వర్షాకాలం తరువాత విరివిగా దొరుకుతుంది.
'బొద్దు పాఠ్యం''''బొద్దు పాఠ్యం''''బొద్దు పాఠ్యం''''బొద్దు పాఠ్యం''''''''''== అత్యధికంగా ఉత్పత్తి చేయు ప్రాంతాలు == ఇది చాలా దేశాలలో లభ్యమవుతుంది. వాటిలో
ರಾಮಫಲ(Bullock's Heart)ಮೂಲತ: ವೆಸ್ಟ್ ಇಂಡೀಸ್ ದ್ವೀಪ ಸಮೂಹಗಳ ನಿವಾಸಿ.ಈಗ ಭಾರತದಲ್ಲಿ ಹಾಗೂ ಕರ್ನಾಟಕದಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಸಲ್ಪಡುತ್ತಿದೆ[೧] .
ಇದು ಅನೋನಾಸಿ (Anonaceae)ಕುಟುಂಬಕ್ಕೆ ಸೇರಿದ್ದು,ಅನೋನ ರೆಟಿಕುಲೇಟ (Anona reticulata)ಎಂದು ಸಸ್ಯಶಾಸ್ತ್ರೀಯ ಹೆಸರು ಇದೆ.
ಎಲೆ ಉದುರಿಸುವಂತಹ ರಾಮಫಲದ ಗಿಡವು ಸಾಮಾನ್ಯವಾಗಿ 1ರಿಂದ 6ಮೀ.ವರೆಗೆ ಬೆಳೆಯುತ್ತದೆ. ರಾಮಫಲ ಹಣ್ಣಿನ ಮೇಲೈಯು ನುಣುಪಾಗಿದ್ದು, ಸೀತಾಫಲದ ಹೊರಮೈ ಒರಟಾಗಿರುತ್ತದೆ. ಇದೇ ರೀತಿ ಲಕ್ಷ್ಮಣಫಲವೂ ಇದ್ದು, ಇದರ ಮೈ ಮುಳ್ಳುಗಳಿಂದ ಕೂಡಿರುತ್ತದೆ.ರಾಮಫಲದ ಬೀಜಗಳು ಹಣ್ಣಿನಲ್ಲಿ ಹುದುಗಿದ್ದು, ಒಳ್ಳೆಯ ಔಷಧೀಯ ಗುಣವನ್ನು ಹೊಂದಿರುತ್ತದೆ. ಇದರ ಬೀಜದಲ್ಲಿ ಸಿ ವಿಟಮಿನ್, ಕ್ಯಾಲ್ಸಿಯಂ, ಫಾಸ್ಪರಸ್, ಪೊಟಾಷಿಯಂ, ಮೆಗ್ನೇಷಿಯಂ ಗಳು ಇರುತ್ತವೆ. ವೈಜ್ಞಾನಿಕವಾಗಿ ಇದು ಅನ್ನೋನ್ನೇಸಿಯಾ ಸಸ್ಯ ಕುಟುಂಬಕ್ಕೆ ಸೇರಿದೆ. ರಾಮಫಲದ ತಿರುಳಿನ ಜ್ಯೂಸ್ ಶಕ್ತಿ ವರ್ಧಕ. ಇದರ ಬೀಜದ ಎಣ್ಣೆಯನ್ನು ಕ್ರಿಮಿನಾಶಕವಾಗಿಯೂ ಉಪಯೋಗಿಸುತ್ತಾರೆ. ರಾಮಫಲವು ಹೆಚ್ಚು ಆರೈಕೆ ಇಲ್ಲದೆ, ಗೊಬ್ಬರವನ್ನು ಅರಸದೆ, ರೋಗಬಾದೆ ಇಲ್ಲದೆ ಬೆಳೆಯುತ್ತದೆ[೨] . ಇದು ಹೆಚ್ಚು ಕಾಂಡಗಳನ್ನು ಹೊಂದಿದ ಸಾಧಾರಣ ಎತ್ತರದ ಗಿಡ.ಅರೆ ನಿತ್ಯಹರಿದ್ವರ್ಣ ಮರ.ಹಣ್ಣು ರುಚಿಕರವಾಗಿದೆ
ಇದರ ಹಣ್ಣು ರುಚಿಕರ. ಒಳ್ಳೆಯ ಬೇಡಿಕೆ ಹೊಂದಿದೆ.
ರಾಮಫಲ(Bullock's Heart)ಮೂಲತ: ವೆಸ್ಟ್ ಇಂಡೀಸ್ ದ್ವೀಪ ಸಮೂಹಗಳ ನಿವಾಸಿ.ಈಗ ಭಾರತದಲ್ಲಿ ಹಾಗೂ ಕರ್ನಾಟಕದಲ್ಲಿ ಬೆಳೆಸಲ್ಪಡುತ್ತಿದೆ .
Mundengé (Annona reticulata) ezalí nzeté mpé mbuma.
लवनीयवृक्षः सामान्यप्रमाणस्य तरुः । अस्य मूलं वेस्ट् इण्डीस् द्वीपसमूहः । इदानीं भारतदेशे सर्वत्र प्रारोपयन्ति । विशेषतः कर्णाटकराज्ये फलकृषौ प्रधानपात्रं वहति । आङ्ग्लभाषया बुल्लोक् हार्ट् (Bullock's Heart) इति वन्दन्ति । भारतीयासु बह्वसु भाषासु रामफलम्/सीताफलम् इति वदन्ति । अस्य जातौ दशाधिकाः भेदाः सन्ति ।
अनोनासि (Anonaceae) कुटुम्बसम्बद्धस्य लवनीयस्य वैज्ञानिकं नाम (Anona reticulata) अनोन रेटिक्युलेट इति ।
नित्यहरिद्वर्णयुक्तस्य अस्य शाखाविशाखाः अधिकाः भवन्ति । किन्तु अधिकम् औन्नत्यं न भवति । अस्य फलानि अतीव मधुराणि भवन्ति ।
आहारार्थं अस्य फलानां सङ्ग्रहः । भारतीयविपणिषु अस्य फलानाम् अभ्यर्थना अधिका अस्ति अतः मौल्यं सर्वदा अधिकमेव भवति । अस्य कृष्या कृषकाः लाभमाप्नुवन्ति ।
Annona reticulata is a small deciduous or semi-evergreen tree in the plant family Annonaceae.[3] It is best known for its fruit, called custard apple,[2] a common name shared with fruits of several other species in the same genus: A. cherimola[4] and A. squamosa.[5] Other English common names include ox heart and bullock's heart.[2][6] The fruit is sweet and useful in preparation of desserts, but is generally less popular for eating than that of A. cherimola.[7]
It is a small deciduous or semi-evergreen tree reaching 8 metres (26 ft) to 10 metres (33 ft) tall with an open, irregular crown.[6][7]
The slender leaves are hairless, straight and pointed at the apex (in some varieties wrinkled), 10 centimetres (3.9 in) to 20 centimetres (7.9 in) long and 2 centimetres (0.79 in) to 7 centimetres (2.8 in) wide.[6][7] The yellow-green flowers are generally in clusters of three or four 2 centimetres (0.79 in) to 3 centimetres (1.2 in) diameter, with three long outer petals and three very small inner ones.[6][7] Its pollen is shed as permanent tetrads.[8]
The fruits vary in shape, heart-shaped, spherical, oblong or irregular.[6][7] The size ranges from 7 centimetres (2.8 in) to 12 centimetres (4.7 in), depending on the cultivar. When ripe, the fruit is brown or yellowish, with red highlights and a varying degree of reticulation, depending again on the variety. The flesh varies from juicy and very aromatic to hard with a repulsive taste.[6][7] The flavor is sweet and pleasant, akin to the taste of 'traditional' custard.[7]
Possibly a native of the Caribbean[9] and Central America,[2] Annona reticulata is now pantropical.[9] It grows from sea level to 1,500 metres (5,000 ft) altitude in areas of Central America that have alternating wet and dry seasons.[6][7] It is cultivated and naturalized in many tropical places including Southeast Asia, Taiwan, India, Pakistan, Australia, and Africa.[2][6][7][9][10] In India, the species has migrated from initial cultivation into the wild.[6]
Although the tree grows optimally in tropic conditions, it is also found in subtropical regions. It requires humid conditions (medium to high rainfall).[11] Compared to the other Annonas, it is less drought tolerant. The annual temperature necessary ranges from 17 to 27 °C.[12] It tolerates light night frosts to -2 °C.[6] A. reticulata grows on many soil types with pH ranging from 5 to 8. It does not tolerate waterlogging or when the water table is too high.[6][12]
Seeds can be propagated.[11][12] Other techniques for cultivation are grafting and budding.[11][12][6] The tree produces 45 kg of fruits per year. In Asia, the season lasts from July to September, and in the Caribbean, it runs from February to April.[12]
Custard apple can be eaten raw, out of hand as a fresh fruit. It is not as popular as the sugar apple or the cherimoya. It can also be prepared as juices, ice-cream or puddings.[11] In India, it is cooked into a sauce.[13]
A. reticulata may be grown in home gardens, even though it may not be as popular as the sugar apple (A. squamosa). It has value as rootstock for superior Annona species, such as the sugar apple, especially under humid conditions. It is also a genetic resource for hybridization.[6]
The leaves and the branches can be used for tanning as they contain blue pigments. Wrappers, ornaments and hats can be made from the inner bark. The wood is soft and can be used to make utensiles,[11] even though, it is weak and of bad quality.[12]
In a 100 gram reference amount, custard apple supplies 101 calories, 23% of the Daily Value (DV) of vitamin C and 17% DV of vitamin B6, with no other micronutrients in significant amounts (table).[14] Raw custard apple is 72% water, 25% carbohydrates, 2% protein, and 1% fat (table).
Annona reticulata is known to be an invasive plant.[6] A PIER risk assessment gave a score of 11 for the Annona reticulata. It negatively impacts the population cultivating the crop as all parts of the tree (except the fruit) are toxic, possibly causing problems for human health.[6]
The diseases that can spread to Annona reticulata include the Anthracnose, the leaf spot, the diplodia rot and the black canker. The spiral nematode, the stunt nematode and the mealybug can also infect the plant[15]
The fragrant aroma of A. reticulata results from some 180 compounds, including the volatile compounds, alpha-pinene, myrcene, and limonene, among others.[16] The plant is rich in tannins.[7]
Various traditional medicine uses have been reported over centuries for its dried fruits, bark, or leaves.[6][7]
Annona reticulata is a small deciduous or semi-evergreen tree in the plant family Annonaceae. It is best known for its fruit, called custard apple, a common name shared with fruits of several other species in the same genus: A. cherimola and A. squamosa. Other English common names include ox heart and bullock's heart. The fruit is sweet and useful in preparation of desserts, but is generally less popular for eating than that of A. cherimola.
Annona reticulata,[4] llamada popularmente chirimoya o anona (en Yucatán), pertenece a la familia Annonaceae.
Son árboles, que alcanzan un tamaño de hasta 20 m de alto; ramas jóvenes esparcido-tomentulosas, glabrescentes. Hojas angosta a ampliamente elípticas, raramente ovadas, 6–25.1 cm de largo y 1.9–9.2 cm de ancho, ápice acuminado, base cuneada a obtusa. Inflorescencias opuestas e internodales, de pocas flores, pedicelos 1.6–2.4 cm de largo, escasamente puberulentos, con una bráctea pequeña, elíptica, dispuesta hacia la base; sépalos ampliamente ovados, 0.3 cm de largo y 0.4 cm de ancho, ápice agudo, tomentosos; pétalos exteriores lineares, hasta 3.2 cm de largo y 0.7 cm de ancho, aplanados por fuera, cóncavos por dentro, verdes matizados de morado en la parte interna de la base, pétalos internos rudimentarios; sostenidas por peciolos cortos de 1 a 2.2 cm. Flores en inflorescencias cortas de 0.5-3 cm de largo. Fruto ovoide, de 7 cm de largo y diámetro, rojizo cuando maduro con los carpelos individuales apenas distinguibles con areolas aplanadas.[5][6]
El fruto tiene un aspecto liso con unas ligeras prominencias, se le asemeja con un corazón, es de color verde y en algunos casos rojizos; aromática, de sensación suave y dulce, es comestible.[7]
Annona reticulata fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 537. 1753.[5]
Annona: nombre genérico que deriva del Taíno Annon.[8] reticulata: epíteto latino que significa "con forma de red".[9]
Es una fruta originaria de América Central y parte de América del Norte (parte sureste de México).[10] Nativo de México a Panamá, Antillas y Sur América.Por haberse encontrado una variedad silvestre en Guatemala y Belice, y un gran número de cultivares, sugiere que esta zona es el área de origen. En Costa Rica se observa en principalmente en el noroeste de Guanacaste.[6]
En México se encuentran 14 géneros y 63 especies de Annonaceae distribuidas principalmente en regiones tropicales del Sureste de México. La conservación in situ es esporádica, se está dando en huertos de traspatio para la guanábana (Annona muricata), chirimoya (A. cherimola), chincuya (A. purpurea) y saramuyo (A. squamosa) principalmente. La anona (A. reticulata), ilama (A. diversifolia) y chincuya (A. purpurea) son fomentadas pero no multiplicadas. La conservación ex situ se mantiene en bancos de germoplasma in vivo o colecciones de trabajo para guanábana (30 colectas), chirimoya (70 colectas) e ilama (100 colectas) solamente. Las semillas de estas especies no son ortodoxas y su conservación a mediano y largo plazo no está resuelta en México.[11]
Es un árbol característico de regiones tropicales de baja a mediana altitud, Crece hasta los 400 m en El Salvador, los 1200 m en Guatemala en América Central hasta los 1500 m. Exige grandes disponibilidades de agua, aunque la capa freática no debe estar muy cerca de la superficie. Le gusta por tanto los sitios húmedos, y es común encontrarlo cerca de ríos y arroyos. Este árbol es exigente en cuanto a suelos profundos y bien drenados, y el cultivo no es exitoso en suelos ligeros, arenosos y secos. Especial sensibilidad a las temperaturas bajas debido a sus sistema radical superficial, sufre mucho el efecto de los vientos, exige grandes disponibilidades de agua, no es exitoso en suelos arenosos ni ligeros.[6]
En México en el año 2002 se constituyó la Red Mexicana de Anonáceas (REMA), organización cuyo objetivo central es la gestión de los recursos genéticos de especies del género Annona y géneros silvestres relacionados, que ante la amenaza cada vez mayor del deterioro ambiental se encuentran en riesgo de erosión genética y pérdida gradual. Los objetivos de la conservación in situ son los de conservar la variabilidad genética (genes) de las especies de Annona de mayor importancia económica y reducir los riegos de erosión genética y pérdida de individuos. Estos riesgos surgen por la introducción de nuevos cultivos, por la construcción de caminos y vivienda. La gran riqueza genética de la mayoría de las especies de Annona, por fortuna, está siendo conservada por los agricultores debido al valor de uso comestible y medicinal. Aunque existen riesgos, este está siendo disminuido por la práctica de la agricultura tradicional y la recolección de las anonas por los agricultores rurales.[11]
El mayor y más importante uso que se le dan a esta fruta, es en el ámbito de la gastronomía debido a que son el ingrediente de aguas frescas, helados y dulces.
Indicaciones: La raíz es astringente y tónico. Las semillas son astringente, se han usado en casos de diarrea y disentería.[12]
El núcleo de la semilla es altamente venenoso y las raíces contienen también un veneno mortal.
Se usan el fruto, las semillas y la corteza.[12]
Annona reticulata, llamada popularmente chirimoya o anona (en Yucatán), pertenece a la familia Annonaceae.
Käpyannoona (Annona reticulata) on trooppinen hedelmäpuu.[1]
Käpyannoonan lehdet ovat pitkulaiset, 10-20 cm pitkät ja haisevat pahalle. Käpymäisen hedelmän halkaisija on 8-16 cm, ja siinä on kymmeniä siemeniä (55, 60 tai 76).[1]
Käpyannoona (Annona reticulata) on trooppinen hedelmäpuu.
Käpyannoonan lehdet ovat pitkulaiset, 10-20 cm pitkät ja haisevat pahalle. Käpymäisen hedelmän halkaisija on 8-16 cm, ja siinä on kymmeniä siemeniä (55, 60 tai 76).
Cachiman, Corossolier réticulé, Anone cœur de bœuf
Annona reticulata est une espèce du genre Annona, originaire d'Amérique tropicale. Ce petit arbre fruitier est appelé en français cachiman, corossolier réticulé[1] ou encore anone cœur de bœuf[2] et cœur de bœuf tout court[3].
Il pousse en basse altitude et en zone chaude et humide. Dans l'Ancien monde, on le rencontre en Inde au sud du plateau du Dekkan.
C'est un petit arbre à feuilles caduques ou semi-permanentes pouvant atteindre 10 m de hauteur.
Les feuilles sont alternes, simples, oblongues-lancéolées. de 10 à 15 cm de long et de 5 à 10 cm de large.
Les fleurs apparaissent en grappes, sont espacées de 2 à 3 cm et ont 6 pétales jaune-vert.
Le fruit est de forme variable, allant de l'aspect globuleux symétrique à celui d'un cœur, oblong et irrégulier. Sa taille est de 7 à 12 cm. À maturité le fruit est de couleur brune ou jaunâtre, tacheté de rouge et strié d'un réseau de lignes en mailles de filet plus ou moins dense selon la variété. Le goût en est sucré et agréable, rappelant celui des fruits du cherimoya ou de l'attier, avec lequel il est parfois confondu.
Cachiman, Corossolier réticulé, Anone cœur de bœuf
Annona reticulata est une espèce du genre Annona, originaire d'Amérique tropicale. Ce petit arbre fruitier est appelé en français cachiman, corossolier réticulé ou encore anone cœur de bœuf et cœur de bœuf tout court.
Crann duillsilteach é an t-úll custaird (Annona reticulata). Fásann sé 6 m ar airde, agus tá sé dúchasach do Mheiriceá trópaiceach. Na duilleoga lansa-chruthach, na bláthanna le 6 pheiteal scothghlasa/buí. Na torthaí 10 cm ar leithead, croíchruthach a bheag nó a mhór, scothghlas, cuma blaosc toirtíse orthu is an iliomad síol leabaithe sa bhia milis. Saothraítear go forleathan é ar son an toraidh inite.
Akytoji anona (Annona reticulata) – lapus metančių augalų rūšis, priklausanti anoninių (Annonaceae) šeimai. Kilusi iš Karibų salų ir Centrinės Amerikos, dabar natūralizuota daugelyje tropinių kraštų.
Tai 8-10 m aukščio medis, atvira netaisyklinga laja. Lapai beplaukiai, 10-20 cm ilgio, 2-7 cm pločio. Žiedai gelsvai žali, susitelkę į 2-3 cm ilgio žiedynus po 3-4. Vaisius (vadinamas kreminiu obuoliu) sferiškas arba širdiškas, 7-12 cm skersmens. Prinokęs vaisius yra rudas ar gelsvas. Minkštimas malonaus aromato, saldus, primena kremą iš kiaušinių, pieno ir grietinėlės. Sėklos nuodingos.
Vaisiai valgomi švieži, iš jų gaminamas kremas. Lapų nuoviras vartojamas parazitinėms kirmėlėms iš organizmo varyti. Neprinokusių vaisių ir žievės nuoviras naudojamas nuo dizinterijos ir diarėjos. Šaknų nuoviras vartojamas karščiavimui slopinti.
De custardappel (Annona reticulata) of ossenhart is een tot 10 m hoge, in droge tijden bladverliezende, boom.
De afwisselend geplaatste tot 20 x 5 cm grote, verspreid staande bladeren zijn lancetvormig en gespitst, leerachtig met een zwakke glans en hebben een gave rand en zijn kaal. De bloemen groeien in hangende trossen van twee tot tien stuks.
Zoals alle soorten uit het geslacht Annona bestaat ook deze soort uit verzamelvruchten die uit vele vergroeide vruchtbladen bestaan, wat bij deze vrucht op basis van de weinig gestructureerde schil en de homogene pulp niet makkelijk te zien is. De vruchten zijn appel of hartvormig en bij de steel ingedeukt. De vrucht wordt tot 8-13 x 8-16 cm groot. De 1 mm dikke schil is hobbelig en glanzend, rijp goudgeel of oranjerood, vaak met zwartbruine vlekken.
Op de markt ziet men vaak overrijpe, lelijke bruine vruchten die als handfruit het lekkerst zijn. Rijp is het witte vruchtvlees melig, fijnkorrelig pappig, weinig sappig en aromatisch-zoetzuur van smaak. Aangesneden vruchten worden snel bruin. De vrucht bevat vele 1,2 cm grote zaden.
Alle andere delen van de plant (dus behalve de vrucht) zijn giftig. De bomen dragen vanaf 4 jaar oud tot 45 kg aan vruchten per jaar.
De custardappel komt van nature voor op de Cariben en wordt veel geteeld in Midden- en Zuid-Amerika. In de Oude Wereld treft men de custardappel minder vaak aan.
De custardappel (Annona reticulata) of ossenhart is een tot 10 m hoge, in droge tijden bladverliezende, boom.
Flaszowiec siatkowaty (Annona reticulata) – gatunek rośliny z rodziny flaszowcowatych. Występuje na terenie Antyli, w Meksyku oraz w Azji.
Krzew lub niskie drzewo dorastające do 7 m wysokości. Posiada liście lancetowate i kwiaty zebrane po 2-10 sztuk w kątach liści. Korona w kolorze zielonkawożółtawej, od strony zewnętrznej lekko omszona. Owoc w kształcie kulistym lub jajowatym do 12 cm średnicy, dość mięsisty.
Owoc soczysty, jadalny na surowo pod nazwą "jabłko z Jamajki".
Flaszowiec siatkowaty (Annona reticulata) – gatunek rośliny z rodziny flaszowcowatych. Występuje na terenie Antyli, w Meksyku oraz w Azji.
O coração-de-boi (Annona reticulata), também conhecido como ata, condessa, jacama, fruta-do-conde, miloló, pinha, araticum, araticum-de-cheiro[1] e fruta-da-condessa, é uma espécie da família Annonaceae .[2]
"Pinha" deriva do latim pinea.[3] "Araticum" deriva do tupi arati'kum.[4]
É uma árvore pequena, de folhas ásperas, empoeiradas e avermelhadas; flores numerosas, amarelas ou branco-esverdeadas, com manchas púrpuras; o fruto é uma baga composta, de casca avermelhada ou amarelada; a madeira é fibrosa, macia e usada em construção civil.[5]
|lingua2=
(ajuda) O coração-de-boi (Annona reticulata), também conhecido como ata, condessa, jacama, fruta-do-conde, miloló, pinha, araticum, araticum-de-cheiro e fruta-da-condessa, é uma espécie da família Annonaceae .
Annona reticulata[1] este o specie de plante angiosperme din genul Annona, familia Annonaceae, descrisă de Carl von Linné.[2][3] Conform Catalogue of Life specia Annona reticulata nu are subspecii cunoscute.[2]
Annona reticulata este o specie de plante angiosperme din genul Annona, familia Annonaceae, descrisă de Carl von Linné. Conform Catalogue of Life specia Annona reticulata nu are subspecii cunoscute.
Bình bát hay còn gọi nê (danh pháp khoa học: Annona reticulata), một số ngôn ngữ châu Âu gọi là tim bò, tiếng Hindi gọi là sitaphal, tức quả Sita, là một loài thực vật thuộc chi Na (Annona), có nguồn gốc từ khu vực nhiệt đới của Tân Thế giới[1].
Cây gỗ nhỡ, sớm hay nửa rụng lá. Thân cao 2 – 5 m, thậm chí đến 10 m. Lá đơn, mọc so le, nhọn hai đầu, có 8 - 9 cặp gân phụ, dài 10–15 cm và rộng 5–10 cm. Hoa vàng, hai vòng cánh, nhiều nhị đực và tâm bì. Quả hình tim (quả kép, như các loại na), mặt ngoài có từng ô 5 góc mở; thịt quả trắng hoặc hơi hồng, ăn được. Hạt có tính sát khuẩn. Trái bình bát (na xiêm) ngoài vị ngọt thanh còn chứa: vitamin C giúp chống gốc tự do gây lão hóa sớm; vitamin A giúp da và tóc khỏe, hỗ trợ thị lực; vitamin B6, magnésium, potassium, chất xơ tốt cho hệ tim mạch, hệ tiêu hóa, có tác dụng lợi tiểu và giảm trầm cảm; có tính giảm co thắt, giảm a xít tại các khớp xương,giúp trị bệnh huyết trắng ở phụ nữ.
Thường phổ biến ở vùng đất thấp, có khí hậu nóng và ẩm. Loài này thường mọc hoang tại nhiều khu vực trên thế giới như Ấn Độ, Úc và châu Phi. Tại Việt Nam, thường mọc ven bờ kênh, rạch có nước phèn, nước lợ ở Nam Bộ và một số tỉnh đồng bằng Bắc Bộ. Do chịu được phèn nên có thể làm gốc ghép cho mãng cầu xiêm.
(tiếng Anh)
Bình bát hay còn gọi nê (danh pháp khoa học: Annona reticulata), một số ngôn ngữ châu Âu gọi là tim bò, tiếng Hindi gọi là sitaphal, tức quả Sita, là một loài thực vật thuộc chi Na (Annona), có nguồn gốc từ khu vực nhiệt đới của Tân Thế giới.
Annona reticulata L.
СинонимыКремовое яблоко[источник не указан 1109 дней], или Аннона сетчатая, или бычье сердце (лат. Annona reticulata) — плодовое дерево, вид рода Аннона (Annona) семейства Анноновые (Annonaceae).
Кремовое яблоко — небольшое листопадное дерево высотой от 4,5 до 10 м с продолговато-ланцетовидными листьями, 10—20 см длиной и 2—5 см шириной, с выделяющимися жилками. Сложный плод сердцевидной формы, диаметром 8—16 см, с толстой жёсткой кожицей жёлтого или коричневатого цвета с красным, розовым или коричнево-красным румянцем и выразительным сетчатым узором. Внутри плода содержится волокнисто-кремовая мякоть с чёрно-бурыми или чёрными блестящими несъедобными семенами.
Дерево начинает плодоносить на третий — четвёртый год после посадки. В среднем одно дерево даёт 50—100 плодов в год, которые начинают поспевать в июле[2].
Родина Кремового яблока — Антильские острова. Ещё в древние времена оно было натурализовано в Южной Мексике и Центральной Америке, затем распространилось на юг до Перу и Бразилии. В семнадцатом веке дерево было завезено в тропическую Африку. В настоящее время оно в незначительных масштабах культивируется в Индии, странах Юго-Восточной Азии (например на юге Вьетнама)[3], на Филиппинах и на Гуаме.
Мякоть спелого плода съедобна в свежем виде и может добавляться в сливки и заварной крем. Отвар листьев используется как глистогонное средство. Недозрелые плоды и отвар коры применяются как средства от дизентерии и диареи. Отвар корней применяется как жаропонижающее средство.
Кремовое яблоко[источник не указан 1109 дней], или Аннона сетчатая, или бычье сердце (лат. Annona reticulata) — плодовое дерево, вид рода Аннона (Annona) семейства Анноновые (Annonaceae).
牛心番荔枝(學名:Annona reticulata)又叫牛心果、牛心梨,是番荔枝科番荔枝属的植物。分布在亞洲、美洲、臺灣以及中国大陸的雲南、廣東、福建、廣西等地,目前已由人工引種養培。
牛心果(经济植物手册)
Mahdeem, H. reticulata Annona reticulata 请检查|url=
值 (帮助). Neglected Crops. 5 July 1998 [16 April 2008].
ギュウシンリ(Custard-apple、学名:Annona reticulata)は、バンレイシ科バンレイシ属の植物である。英語の別名であるCustard-appleにならいカスタードアップルとも呼ばれる。
果実が牛の心臓に見えることから、和名のギュウシンリ(牛心梨)と英語名のBullock's heartが付いた。
チェリモヤやアテモヤなどバンレイシ属全般の果樹を Custard-apple の名で呼ぶ場合もあるが、正確にはこの Annona reticulata を指す名称である。
原産地は西インド諸島と中央アメリカである。移植により東南アジア、台湾、インド、オーストラリア、西アフリカなど広範囲で栽培、自生している。低木で8mほどに成長する。7cmほどの薄い赤色の果実を実らせる。直径2-3cmほどの黄緑色の花を咲かす。果実の生食は可能であるが、他のバンレイシ属の果実と比較し食味が劣る[1]ため、一般に流通していない。
ギュウシンリ(Custard-apple、学名:Annona reticulata)は、バンレイシ科バンレイシ属の植物である。英語の別名であるCustard-appleにならいカスタードアップルとも呼ばれる。
커스터드애플(custard apple, 학명: Annona reticulata 안노나 레티쿨라타[*])은 뽀뽀나무과의 과일 나무이다.
중앙아메리카, 카리브 및 남아메리카에 분포한다.[2] 과테말라와 니카라과가 원산지이다.[2]