الأسماء في صفحات التنقل
Pinus bungeana (lat. Pinus bungeana) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
_at_Bhandakthathaatch_(8000_ft)_I_IMG_7363.jpg){kind=small}
İynəyarpaqlılar ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Etdiyiniz redaktələri mənbə və istinadlarla əsaslandırmağı unutmayın.
Pinus bungeana (lat. Pinus bungeana) - şamkimilər fəsiləsinin şam ağacı cinsinə aid bitki növü.
Borovice Bungeova (Pinus bungeana) je čínská tříjehličná pomalu rostoucí a středně vysoká borovice, s nápadnou, v nepravidelných plátech se odlupující, borkou, a s rozvětveným kmenem; v Asii často vysazovaná kolem chrámů a na hřbitovech, v Evropě a v USA pěstovaná v několika arboretech.
Stálezelený, jehličnatý, větrosprašný, jednodomý a pomalu rostoucí strom, dorůstající do výšky 30 m. Kmen je jednotlivý nebo u základny rozvětvený, a dosahuje průměru 3 m. Koruna je široce jehlanovitá nebo deštníkovitá. Borka je u mladých stromů hladká a mdle šedá, u starších křídově bílá; se světlou vnitřní borkou; borka se odlupuje v malých nepravidelných a tenkých vločkovitých plátech, podobně jako u platanu. Letorosty prvního roku jsou šedozelené a hladké. Zimní pupeny jsou 12 mm dlouhé, složené z červenohnědých šupin, vejčité a bez pryskyřice. Jehlice jsou tuhé, tmavozelené, ploché, při poranění vydávají silnou vůni; jehlice se vyskytují ve svazečcích po 3, jehlice jsou 5-10 cm dlouhé a 0,5-2 mm široké, na okrajích jemně zubaté a s ostrou špičkou; s 6-7 okrajovými pryskyřičnými kanálky, vzácně též 1-2 středovými; s 1 cévním svazkem; s mdlými řadami průduchů na všech površích; jehlice jsou v průřezu trojúhelníkově polokruhové; svazečkové pochvy brzy opadávají; jehlice zůstávají na stromě 3-4 roky.
Samčí (pylové) šištice jsou válcovité a nažloutlé. Samičí (semenné) šištice - šišky jsou zprvu bledě zelené, později, dozráváním, žlutohnědé; šišky jsou vejčité nebo kuželovitě vejčité či kulovité; rostou na koncích či po stranách větví na krátkých silných stopkách; šišky jsou 5-7 cm dlouhé, 4-6 cm široké; vyskytují se po jedné nebo v přeslenech po 2 . Šupiny šišek jsou široce obdélníkově klínovité a se zesíleným vrcholem. Výrůstky jsou kosočtverečné, s příčným hřbetem a 20 mm široké. Přírůstek prvního roku je horní, 10 mm široký, trojúhelníkový, vyčnívající a obvykle ukončený zakřiveným trnem. Semena jsou šedohnědá, téměř obvejčitá, 10 mm dlouhá a 5-6 mm široká. Křídla semen jsou volně připojená a 5 mm dlouhá. K opylení dochází v dubnu až květnu. Semena dozrávají v říjnu až listopadu druhého roku.
Domovinou borovice Bungeovy je Čína (provincie Che-nan, Che-pej, Chu-pej, Kan-su, S’-čchuan, Šan-si, Šan-tung a Šen-si).
Strom, rostoucí v rozsahu nadmořských výšek 500-2150 m v horách, často na vápencových skalách a na jih směřujících svazích, v severní části oblasti výskytu roste také na kyselých půdách; borovice Bungeova zde roste ve společnosti borovice čínské (Pinus tabuliformis) a listnatých dřevin. Borovice Bungeova je náročná na světlo, mrazuvzdorná do –28 °C; půdy vyžaduje kyselé, neutrální nebo zásadité a dobře pro vodu propustné.
Semena borovice Bungeovy jsou jedlá [2][3] a tradiční čínská medicína je používá ke zmírnění respiračních onemocnění. [4] Využití stromu jako zdroje řeziva není příliš významné, v severovýchodní Číně je místně dřevo stromu využíváno jako řezivo ve stavebnictví, na výrobu kůlů, plotů, bran, krabic, nábytku a dýh. V Číně a Koreji byl strom tradičně vysazován okolo chrámů a na hřbitovy. V USA je borovice Bungeova pěstována v několika botanických zahradách; v Evropě je mimo jiné pěstována například též v České republice v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze a v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně a v několika dalších; ve Slovenské republice v Arboretu Mlyňany. [5]
Strom není organizací IUCN považován za ohrožený, stav jeho populace je stabilní. Populace borovice Bungeovy je značně roztříštěna, ale je v jednotlivých místech výskytu hojná. Části populace stromu se vyskytují v nepřístupných oblastech. Většina oblastí, ve kterých strom roste, není chráněna, z chráněných oblastí je to například přírodní rezervace Wudaoxia Reserve.
Větévka borovice Bungeovy
Borka borovice Bungeovy
Samčí pylové šištice
Mladá borovice Bungeova
Borovice Bungeova s rozvětveným kmenem
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus bungeana ve Wikimedia Commons
Borovice Bungeova (Pinus bungeana) je čínská tříjehličná pomalu rostoucí a středně vysoká borovice, s nápadnou, v nepravidelných plátech se odlupující, borkou, a s rozvětveným kmenem; v Asii často vysazovaná kolem chrámů a na hřbitovech, v Evropě a v USA pěstovaná v několika arboretech.
Bungefyr (Pinus bungeana), også skrevet Bunge-Fyr, er en et mellemstort, stedsegrønt nåletræ med en ægformet, senere dog mere løs og uregelmæssig vækst. Træet dyrkes som prydplante på grund af den påfaldende, brogede bark.
Bungefyr er et mellemstort, stedsegrønt nåletræ. I ungdommen er væksten tæt med en ægformet krone, men senere bliver grenbygningen uregelmæssig, sådan at kronen er løs og åben. Hovedgrenene er først opstigende, men senere bugtede med et uregelmæssigt forløb. Barken er først grågrøn til olivenbrun, men senere bliver den afskallende i flager, derefterlader felter i hvidt, gult, lysegrønt, rødbrunt og næsten rødt. Knopperne sidder forskudt ca. ½ cm over nålene, og de er ægformede og spidse med bagudbøjede skæl. Nålene sidder 3 i bundtet og med stor afstand fra bundt til bundt. De er gulgrønne på begge sider og let affladede. Blomstringen foregår om foråret, hvor man finder de hanlige blomster siddende tæt sammen yderst på skuddet. De er små og lysegule. De hunlige blomster sidder længere inde ad skuddet, hvor de efterhånden bliver til kogler. Disse er ægformede på en kort stilk. De er først lysegrønne, så gulbrune og til sidst mørkebrune og har tornede skæl.
Rodsystemet består af højtliggende hovedrødder med tykke, trævlede siderødder.
I sit hjemland bliver denne art omkring 25 m høj med en kronediameter på ca. 15 m. Den ses sjældent her i landet, men i England når den en højde på 13 m og en kronediameter på 10 m.
Bungefyr har sit hjemsted i det nordlige Kina (Gansu, Henan, Hubei, hunan, Shaanxi, Shandong, Shanxi og Sichuan). Arten findes i varmt tempererede skove på kalkbund.
I Tianshui lavlandet på nordsiden af Qinlingbjergene i Sichuan findes tempererede løvskove, domineret af eg. Her vokser arten sammen med bl.a. armanfyr, gran-slægten (flere arter), manchurisk birk, Populus davidiana (en art af poppel), Quercus liaotungensis og Quercus variabilis (arter af eg), rødbirk, savbladet eg og flere arter af ædelgran[1]
Bungefyr (Pinus bungeana), også skrevet Bunge-Fyr, er en et mellemstort, stedsegrønt nåletræ med en ægformet, senere dog mere løs og uregelmæssig vækst. Træet dyrkes som prydplante på grund af den påfaldende, brogede bark.
Bunges Kiefer[1] (Pinus bungeana), auch als Tempel-Kiefer[1] bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Die Stammborke löst sich in unregelmäßigen Schuppen ähnlich wie bei Platanen, ist aber bei jüngeren Bäumen sogar noch bunter. Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in China. Sie wird in China und Korea häufig als Zierpflanze verwendet.
Bunges Kiefer wächst als immergrüner Baum und erreicht Wuchshöhen von 25 bis 30 Metern. Der Stamm erreicht einen Brusthöhendurchmesser von bis zu 3 Metern und verzweigt sich häufig schon nahe der Basis.[2][3]
Die Stammborke ist glatt, hart und löst sich in unregelmäßigen, dünnen Schuppen ab, die helle Flecken freilegen, die sich später von gelbgrün bis purpurbraun verfärben und so ein mehrfarbiges Muster am Stamm und auf größeren Ästen bilden. Sie ähnelt damit der Borke von Platanen, ist jedoch bei jüngeren Bäumen sogar noch bunter. Sie wird mit dem Alter der Bäume heller und ist bei alten Bäumen kalkweiß[4].
Die Äste sind lang, dünn, aufsteigend und bilden bei jungen Bäumen eine konische, bei älteren Bäumen eine breit kuppelförmige oder flache Krone. Junge Zweige sind im ersten Jahr graugrün, glänzend und kahl[5]. Benadelte Zweige sind dünn und haben eine graugrüne, glatte, glänzende und unbehaarte Rinde.[2][3]
Die vegetativen Knospen sind bei einer Länge von 6 bis 10 Millimetern eiförmig und nicht harzig. Die Niederblätter sind rotbraun und dachziegelartig angeordnet.[2][3]
Die Nadeln wachsen zu dritt in einer hinfälligen, 1 bis 2 Zentimeter langen, basalen Nadelscheide. Die Nadeln sind hellgrün oder etwas glauk, glatt, steif, gerade, 6 bis 10 Zentimeter lang, im Querschnitt breit dreieckig und bis zu 2 Millimeter dick. Der Nadelrand ist fein gezähnt[6], das Ende spitz. Auf allen Nadelseiten gibt es schwache[6] Spaltöffnungslinien. Es werden drei bis sieben große Harzkanäle gebildet. Die Nadeln geben beim Zerreiben einen terpentinartigen Geruch ab[6]. Sie bleiben vier bis fünf Jahre am Baum.[2][3]
Die Pollenzapfen wachsen spiralig angeordnet in länglichen Gruppen auf jungen Trieben in den Achseln breiter Niederblätter. Die Pollenzapfen sind bei einer Länge von 10 bis 15 Millimetern eiförmig-zylindrisch. Die Samenzapfen wachsen aufrecht oder abstehend einzeln beinahe sitzend oder auf einem kurzen, bis zu 1 Zentimeter langen Stiel. Die Samenzapfen sind geöffnet bei einer Länge von 5 bis 7 Zentimetern sowie einem Durchmesser von 4 bis 5 selten bis 6 Zentimetern breit-eiförmig bis rundlich mit einer abgeflachten Basis. Sie sind anfangs blassgrün und färben sich später hellbraun. Nach der Samenabgabe bleiben sie noch ein oder zwei Jahre am Baum. Die 30 bis 50 Samenschuppen sind breit keilförmig-länglich, holzig und steif. Die Apophyse ist stark verdickt, im Umriss mehr oder weniger rhombisch und deutlich quer gekielt. Der Umbo liegt mehr oder weniger mittig dorsal. Er ist breit dreieckig und mit einem steifen, gebogenen und scharfen Stachel bewehrt.[2][3]
Die matt-braunen Samen sind bei einer Länge von 8 bis 10 Millimetern sowie einem Durchmesser von 5 bis 6 Millimetern verkehrt-eiförmig. Der Samenflügel ist nur 4 bis 5 Millimeter lang und löst sich leicht vom Samen.[2]
Die Bestäubung erfolgt im April und Mai, die Samen reifen im Oktober und November der dann zwei Jahre alten Zapfen.[5]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 24.[7]
Das natürliche Verbreitungsgebiet von Pinus bungeana liegt in den chinesischen Provinzen südliches Gansu, südliches Hebei, im westlichen Henan, im Kreis Badong im westlichen Hubei, in Hunan, südliches Shaanxi, westliches Shandong, in Shanxi und im nördlichen Sichuan.[2][5][8] Es umfasst damit einen großen Teil Chinas, doch ist es stark fragmentiert und die Baumexemplare wachsen zerstreut und sind nirgends häufig.[3]
Pinus bungeana wächst im Gebirge, häufig auf Kalkgestein, im Norden des Verbreitungsgebiets auch auf sauren Böden. Man findet sie auf Südhängen in Höhenlagen von 500 bis 2150 Metern. Berichte über das Auftreten in niedrigeren Lagen beziehen sich auf kultivierte Exemplare. Das Verbreitungsgebiet wird der Winterhärtezone 7 zugerechnet mit mittleren jährlichen Minimaltemperaturen zwischen −17,7 und −12,3 °Celsius (0 bis 10 °Fahrenheit). Die Bäume brauchen viel Licht, sie wachsen daher in Gebieten, die von anderen Arten, besonders von Bedecktsamern, eher gemieden werden. Pinus bungeana wächst verstreut und zusammen mit Pinus tabuliformis.[3][9]
In der Roten Liste der IUCN wird Pinus bungeana aufgrund des großen Verbreitungsgebiets, dem Auftreten in großen Höhenlagen und der geringen Holznutzung als nicht gefährdet (= „Least Concern“) eingestuft. Es gibt keinen Hinweis auf einen Rückgang der Bestände oder des bevorzugten Lebensraums. Die Bestände liegen meist außerhalb geschützter Gebiete, Vorkommen gibt es jedoch im Wudaoxia Reserve.[10]
Die gültige Erstbeschreibung von Pinus bungeana erfolgte 1847 durch Stephan Ladislaus Endlicher in Synopsis Coniferarum, Seite 166. Die zuvor durchgeführte Beschreibung von Joseph Gerhard Zuccarini erfüllte nicht die Anforderungen einer wissenschaftlichen Erstbeschreibung.[11] Das Artepitheton bungeana ehrt den russischen Botaniker Alexander von Bunge, der 1831 als russischer Gesandter am kaiserlichen Hof in Peking das Typusexemplar sammelte.[2][12] Ein Synonym für Pinus bungeana Zucc. ex Endl. ist Pinus excorticata Lindl. & Gordon.[11]
Die Art Pinus bungeana gehört zur Untersektion Gerardianae aus der Sektion Quinquefoliae in der Untergattung Strobus innerhalb der Gattung Pinus.[3] Pinus bungeana ähnelt Pinus gerardiana, von der sie sich durch die kleineren Zapfen und die steiferen Nadeln unterscheidet. Von anderen dreinadeligen Kiefern unterscheidet sie sich durch die glatte, sich schälende Borke, die spärliche Benadelung und die beim Zerreiben stark duftenden Nadeln.[6]
Bunges Kiefer ist in China ein beliebter Zierbaum. Sie wird im Norden Chinas und in Korea traditionell in Tempelanlagen, Palastgärten, Friedhöfen und öffentlichen Plätzen im natürlichen Verbreitungsgebiet und auch darüber hinaus gepflanzt. Auch Bunge fand die Exemplare nicht in ihrer natürlichen Umgebung. Pinus bungeana wurde 1843 in England eingeführt, wird jedoch in Europa nur selten in Parks und Gärten verwendet.[13][3]
Bunges Kiefer ist kein wichtiger Holzlieferant, im Nordosten Chinas wird das Holz jedoch lokal für Pfosten, als Bauholz, für Zäune und Tore und zur Herstellung von Kisten und Transportpaletten, aber auch Möbeln und Furnieren verwendet. Die Samen sind essbar und werden in der traditionellen chinesischen Medizin zur Linderung von Atemwegsbeschwerden genommen.[13][3]
Bunges Kiefer (Pinus bungeana), auch als Tempel-Kiefer bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Kiefern (Pinus) innerhalb der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Die Stammborke löst sich in unregelmäßigen Schuppen ähnlich wie bei Platanen, ist aber bei jüngeren Bäumen sogar noch bunter. Das natürliche Verbreitungsgebiet liegt in China. Sie wird in China und Korea häufig als Zierpflanze verwendet.
Pinus bungeana (лат. Pinus bungeana) – быдмассэзлӧн пожум котырись пожум увтырын (Ducampopinus субувтырын) торья вид. Пожумыс быдмӧ 15-25 метра вылына да овлӧ 116 см кыза диаметрын. Пожум пантасьӧ Китайын.
Pinus bungeana (Chinese: 白皮松; pinyin: báipísōng; Japanese: シロマツ; Korean: 백송; RR: baeksong), also known by the common names Bunge's pine,[2] lacebark pine and white-barked pine, is a pine tree native to northeastern and central China.[3][4] It is a slow-growing tree that can grow to heights of 15–25 metres (49–82 ft) is frost hardy down to below −26 °C (−15 °F). Its smooth, grey-green bark gradually sheds in round scales to reveal patches of pale yellow, which turn olive-brown, red and purple on exposure to light.
The lacebark pine's trunk can grow either monopodial, as a single growth upwards, or sympodial, forked. Its crown is loosely shaped like a pyramid or umbrella. It has 5–10 centimetres (2.0–3.9 in) long needles in groups of three. Each needles' cross-sections are shaped like a triangular semicircle. The lacebark pine produces cones that turn yellowish brown as they mature and are roughly egg-shaped and 5–7 centimetres (2.0–2.8 in) long. They contain seeds that are grey-brown, slightly egg-shaped, and 10 millimetres (0.39 in) long.[3]
P. bungeana is synonymous with the name Pinus excorticata, attributed to Lindley and Gordon in William Dallimore's Handbook of Coniferae and Ginkgoaceae. Its name is derived from the surname "Bunge", as one of its early identifications was by botanist Alexander von Bunge in 1831 near Beijing.
P. bungeana is closely related to Pinus gerardiana, another pine species with flaking bark, but P. bungeana has stiffer needles and smaller cones.[5]
Pinus bungeana is native to temperate forests in the mountains of China, but it is also widely cultivated as an ornamental tree, especially for its metallic bark.[1] It grows in the provinces of Shanxi, west Henan, south Gansu, south Hebei, north Sichuan, Shaanxi, west Shandong, and Hubei. It occurs in the wild on limestone rocks and south-facing slopes at relatively high elevations of 500–2,150 metres (1,640–7,050 ft), but has also been planted at lower elevations. In the northern portion of its range, it also occurs in acidic soil. As a light-demanding species, it usually grows in sites less suitable for other tree species.[1]
It was introduced to England in 1843.[1]
Pollination of the lacebark pine occurs in the months of April and May, while seeds mature in October and November of the second year.[3]
In China and Korea, the lacebark pine is traditionally planted near temples and cemeteries.[1] It is also grown as an ornamental tree in classical gardens seeking to imitate Chinese gardens, in which it symbolizes longevity. It can also be seen in botanic gardens and often grows with multiple stems.
The wood of the lacebark pine is not commercially used as timber, but it is used locally by populations in northeast China for construction, furniture, and transport structures like pallets. The lacebark pine has edible seeds used in traditional Chinese medicine to provide relief for respiratory ailments.[1]
In 2009, P. bungeana was named the city tree of Baoji, China.[6]
Pinus bungeana (Chinese: 白皮松; pinyin: báipísōng; Japanese: シロマツ; Korean: 백송; RR: baeksong), also known by the common names Bunge's pine, lacebark pine and white-barked pine, is a pine tree native to northeastern and central China. It is a slow-growing tree that can grow to heights of 15–25 metres (49–82 ft) is frost hardy down to below −26 °C (−15 °F). Its smooth, grey-green bark gradually sheds in round scales to reveal patches of pale yellow, which turn olive-brown, red and purple on exposure to light.
Lacebark pine at Kew Gardens, London, England
Pinus bungeana, el pino chino de Bunges,[1] o pino plateado es una especie de la familia de las pináceas.
Este pino puede alcanzar 30 m de alto en estado natural, pero menos en cultivo. Se ramifica casi desde el nivel del suelo y se puede formar como un arbusto grande con muchos troncos. Su lisa corteza se descama y deja un bonito mosaico de colores. Tiene agujas verde oscuro de 8 cm de largo en tríos y pequeñas piñas redondeadas marrón claro que nacen aisladamente o por parejas. Tolera el frío y calor extremos.
Se encuentra en toda Europa y China
Se utiliza como planta ornamental en el este asiático como clásico del jardín donde simboliza la longevidad.
Pinus bungeana fue descrita por Zucc. ex Endl. y publicado en Synopsis Coniferarum 166. 1847.[2]
Pinus: nombre genérico dado en latín al pino.[3]
bungeana: epíteto otorgado en honor del botánico alemán Alexander von Bunge.
Pinus bungeana, el pino chino de Bunges, o pino plateado es una especie de la familia de las pináceas.
Bunge mänd (Pinus bungeana) on männiliste sugukonda männi perekonda kuuluv okaspuu.
Bunge mänd on nime saanud esmaleidja, baltisaksa päritolu botaaniku Alexander Georg von Bunge (1803–1890) järgi. Esimest korda kirjeldasid seda puud teaduslikult saksa botaanik Joseph Gerhard Zuccharini (1797–1848) ja austria botaanik Stephan Endlicher (1804–1849) aastal 1847.
Bunge mänd kuulub koos Gerard'i männiga (Pinus gerardiana) ja jünnani männiga (Pinus squamata) sektsiooni Parrya alamsektsiooni Gerardianae.
Bunge mänd kasvab 24–30 m kõrguseks, tüvi on hargnev, läbimõõt kuni 1,16 m. Juurestik on hästi laiali arenenud.[2]
Võra on püramiidjas või vihmavarjukujuline[3]. Koor on sile ja hallikasroheline. Korp on noortel puudel tuhmhall, sile, kestendav, vananedes muutub kriitvalgeks, mille järgi on puu kaugelt äratuntav[2]. Koor ajab maha ümaraid soomuseid ja nende alune koor on alguses kahvatukollane, aga hiljem tõmbub see päikesekiirguse mõjul oliivpruuniks, punaseks või lillakaks.
Pungad on munaja kujuga, punakaspruunide soomustega, vaiguta, ligi 12 mm pikkused. Noored võrsed on siledad, püstised ja hallikasrohelised.
Okkad on kolmekaupa kimbus, 5–7,5 cm pikkused, tumerohelised, teravatipulised, lameda ristlõikega, püsivad võrsetel 3–4 aastat[2].
Isasõisikud on rohekaskollased, ellipsoidsed. Käbid on üksikult või paaris, ümara või munaja kujuga, 5–6,5 cm pikkused. Seemned on munaja kujuga, umbes 10 mm pikkused, hallikaspruunid, lühikese, kuni 5 mm pikkuse ja nõrgalt kinnitunud tiivakesega.[2][3]
Bunge männi levila paikneb Hiina põhja- ja keskosas, kus ta kasvab hajusate asurkondadena mägedes 500–1800 m kõrgusel üle merepinna[3]. Tema kaasliigid on peamiselt mänd Pinus tabuliformis ja katteseemnetaimed[4]. Kasvupinnaseks on enamasti lubjakivist moodustunud mullad. Hiinast on ta introdutseeritud ka Koreasse.[2]
Bunge mänd talub talvel külma kuni −23...–29 °C[5].
Bunge mänd on ühekojaline okaspuu ja paljuneb seemnete abil. Tolmlemine toimub tuule abil aprillis-mais. Seemned valmivad tolmlemisele järgneva aasta oktoobris-novembris ja levivad tuule abil.[3]
Kuna Bunge mänd kasvab aeglaselt ning tema puit on habras, siis raiutakse seda harva ja tal pole majanduslikku väärtust. Mitmeharulise dekoratiivse võra tõttu on ta populaarne ilupuu Hiinas, kus teda kasvatatakse tihti templite juures ja surnuaedades. Samuti võib teda leida Euroopa ja Põhja-Ameerika arboreetumitest.[4]
Bunge mänd (Pinus bungeana) on männiliste sugukonda männi perekonda kuuluv okaspuu.
Bunge mänd on nime saanud esmaleidja, baltisaksa päritolu botaaniku Alexander Georg von Bunge (1803–1890) järgi. Esimest korda kirjeldasid seda puud teaduslikult saksa botaanik Joseph Gerhard Zuccharini (1797–1848) ja austria botaanik Stephan Endlicher (1804–1849) aastal 1847.
Bunge mänd kuulub koos Gerard'i männiga (Pinus gerardiana) ja jünnani männiga (Pinus squamata) sektsiooni Parrya alamsektsiooni Gerardianae.
Pinus bungeana
Le pin Napoléon (Pinus bungeana) est une espèce d’arbre de la famille des Pinacées originaire de Chine.
Le pin Napoléon peut mesurer jusqu'à 15 mètres[réf. nécessaire]. Il est facilement reconnaissable à son écorce composée de plaques de couleurs gris-vert, vert ou rouge-carmin, parfois en alternance.
Ses aiguilles longues de 7-8 cm[réf. nécessaire] sont très fines et groupées par 3.
Ses fruits sont de petits cônes trapus longs de 7 cm[réf. nécessaire]. Les écailles sont à bout épineux.
Écorce
Branches
Aiguilles
Cône femelle
Cônes mâles
Pinus bungeana
Le pin Napoléon (Pinus bungeana) est une espèce d’arbre de la famille des Pinacées originaire de Chine.
Næfurfura (fræðiheiti Pinus bungeana[4], kínverska: 白皮松 japanska: シロマツ, kóreska 백송, framburður: baeksong) er fura ættuð frá norðaustur- og miðhluta Kína.[5][6] Þetta er hægvaxta tré sem getur náð 15 til 25 m hæð og þolir að frost fari niður fyrir -26 °C. Af sléttum, grágrænum berkinum flagna smátt og smátt kringlóttar flögur sem skilja eftir sig fölgular eða hvítar skellur, sem verða síðar ólívubrúnar, rauðbrúnar eða purpuralitar þegar börkurinn í þeim verður fyrir birtu.
Litningatalan er 2n = 24.[7]
Pinus bungeana er ættuð úr fjöllum Kína, en er ræktuð víða til skrauts, ekki síst vegna skrautlegs barkarins.[1] Hún er orðin ílend í Sierra de la Ventana í Austur-Argentínu.[heimild vantar]
Næfurfura er ræktuð til skrauts. Í Austurlöndum er hún táknræn fyrir langlífi og þar er henni því oft plantað við hof og í opinberum görðum. Á heimaslóðum er viðurinn nýttur og fræin étin.[8][9] Hún er einnig nokkuð víða í grasagörðum og er oft margstofna. Börkurinn er sérstaklega litfagur eftir rigningar.
Næfurfura (fræðiheiti Pinus bungeana, kínverska: 白皮松 japanska: シロマツ, kóreska 백송, framburður: baeksong) er fura ættuð frá norðaustur- og miðhluta Kína. Þetta er hægvaxta tré sem getur náð 15 til 25 m hæð og þolir að frost fari niður fyrir -26 °C. Af sléttum, grágrænum berkinum flagna smátt og smátt kringlóttar flögur sem skilja eftir sig fölgular eða hvítar skellur, sem verða síðar ólívubrúnar, rauðbrúnar eða purpuralitar þegar börkurinn í þeim verður fyrir birtu.
Litningatalan er 2n = 24.
Trevlebarkfuru (Pinus bungeana) er en art i furuslekten innenfor furufamilien. Denne østlige furua vokser vilt kun i det nordøstlige og sentrale Kina.
Arten blir 15-25 meter høy, og vokser sakte. Barken er spesielt kjennelig – den faller av i skjellaktige flak, og avslører da lysere underbark slik at stammen veksler i brunt, grått, rødaktig og gult når den utsettes for dagslys.
Løvkronen er bred og opprett, og grenene peker oppover. Nålene kan bli 6–9 cm lange, og sitter i klaser hvor de spriker ut fra hverandre. Konglene er eggeformede, 4–7 cm lange, og 3–5 cm brede. Frøene er inntil 8 mm lange, har en rudimentær vinge, og spres med nøttekråken.
Arten kan bli trolig 1 000 år gammel. Den er populær som hage- og parktrær, og ble introdusert i Europa og Nord-Amerika i 1846.
Det latinske botaniske navnet er en ihukommelse av botanikeren Alexander von Bunge.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Trevlebarkfuru (Pinus bungeana) er en art i furuslekten innenfor furufamilien. Denne østlige furua vokser vilt kun i det nordøstlige og sentrale Kina.
Arten blir 15-25 meter høy, og vokser sakte. Barken er spesielt kjennelig – den faller av i skjellaktige flak, og avslører da lysere underbark slik at stammen veksler i brunt, grått, rødaktig og gult når den utsettes for dagslys.
Løvkronen er bred og opprett, og grenene peker oppover. Nålene kan bli 6–9 cm lange, og sitter i klaser hvor de spriker ut fra hverandre. Konglene er eggeformede, 4–7 cm lange, og 3–5 cm brede. Frøene er inntil 8 mm lange, har en rudimentær vinge, og spres med nøttekråken.
Arten kan bli trolig 1 000 år gammel. Den er populær som hage- og parktrær, og ble introdusert i Europa og Nord-Amerika i 1846.
Det latinske botaniske navnet er en ihukommelse av botanikeren Alexander von Bunge.
Multimedia w Wikimedia Commons Sosna plamistokora (Pinus bungeana Zucc. ex Endl.) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje w północno-zachodnich i środkowych Chinach (południe Gansu, południe Hebei, zachód Henan, zachód Hubei, południe Shaanxi, Szantung, Shanxi, północ Syczuan). Po raz pierwszy znaleziony na naturalnym siedlisku w 1831 r. niedaleko Pekinu. Wkrótce potem sprowadzony do Wielkiej Brytanii przez botanika Roberta Fortune'a. Gatunek introdukowany w Korei, ale słabo się rozmnaża i nie rozprzestrzenia się.
Kora
Liście
Męskie kwiatostany
Endemit chiński. W liściu znajduje się jedna wiązka przewodząca oraz 6–7 kanałów żywicznych. Igły pozostają na drzewie przez 3–4 lata. Drzewo jednopienne, wiatropylne. Pylenie następuje od kwietnia do maja. Nasiona dojrzewają w październiku-listopadzie następnego roku.
Rośnie w górach, na wysokościach 500–1800(2150[3]) m n.p.m. Często na skałach wapiennych i południowych zboczach, razem z sosną chińską (Pinus tabuliformis) i okrytonasiennymi.
Pozycja gatunku w obrębie rodzaju Pinus[4]:
Międzynarodowa organizacja IUCN przyznała temu gatunkowi kategorię zagrożenia LC (least concern), czyli jest gatunkiem najmniejszej troski, spośród gatunków niższego ryzyka. Klasyfikacji dokonano w 2007[3] i ponownie w 2013 roku[5]. Wcześniej, od 1998 r., gatunek był w kategorii DD (data deficient), do której trafiają taksony o statusie nieustalonym, z powodu braku danych wystarczających do oceny stopnia zagrożenia.
Jedno stanowisko tej sosny objęte jest ochroną na terenie rezerwatu przyrody Wudaoxia w Chinach.
Cenione drzewo ozdobne. Uprawiane powszechnie w Chinach, a także w parkach i arboretach w Europie i Ameryce Północnej.
Sosna plamistokora (Pinus bungeana Zucc. ex Endl.) – gatunek drzewa iglastego z rodziny sosnowatych (Pinaceae). Występuje w północno-zachodnich i środkowych Chinach (południe Gansu, południe Hebei, zachód Henan, zachód Hubei, południe Shaanxi, Szantung, Shanxi, północ Syczuan). Po raz pierwszy znaleziony na naturalnym siedlisku w 1831 r. niedaleko Pekinu. Wkrótce potem sprowadzony do Wielkiej Brytanii przez botanika Roberta Fortune'a. Gatunek introdukowany w Korei, ale słabo się rozmnaża i nie rozprzestrzenia się.
Pinus bungeana é uma espécie de pinheiro originária do Velho Mundo, mais precisamente da região da Ásia.[1]
Pinus bungeana é uma espécie de pinheiro originária do Velho Mundo, mais precisamente da região da Ásia.
Vitbarkig kinesisk tall,[2] även känd som Pinus bungeana,[3][4] är en tallväxtart som beskrevs av Joseph Gerhard Zuccarini och Stephan Ladislaus Endlicher. Pinus bungeana ingår i släktet tallar, och familjen tallväxter.[5][6] IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig.[1] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[5]
Wikimedia Commons har media som rör Pinus bungeana.
Wikispecies har information om Pinus bungeana.
Vitbarkig kinesisk tall, även känd som Pinus bungeana, är en tallväxtart som beskrevs av Joseph Gerhard Zuccarini och Stephan Ladislaus Endlicher. Pinus bungeana ingår i släktet tallar, och familjen tallväxter. IUCN kategoriserar arten globalt som livskraftig. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Дерево 24-30 м у висоту (найбільша висота). Кора на молодих дерев гладка, сіра, зі старістю стає крейдяно-біла (плямиста). Молоді пагони гладкі, сірувато-зелені. Бруньки взимку веретеноподібні, досягають майже 12 мм в довготу, не смолисті, що складаються з червонувато-коричневими лусочками. Хвоїнки зібрані по три в пучку які ледве доживають до трьох-чотирьох років. Насіння коротке, слабенько прикріплене до крил. Це нагадує Pinus gerardiana, від якого він відрізняється меншим конусом і жорсткими листками. Шишки світло-бурі, смолисті, утворюються поодиноко або по 2, розміром 5-6 х 4-5 см, з відігнутими назад колючками у лусочок (щитків).
Країни зростання: Китай (провінції: Ганьсу, Хебей, Хенань, Хубей, Шаньси, Шаньдун, Шаньсі, Сичуань).
Китай: на південному Ганьсу, на півдні провінції Хебей, на заході провінції Хенань, Хубей (Бадун Сіань), Шеньсі, західий Шаньдун, Шаньсі, півночі провінції Сичуань. Дистрибутив заснований на відображення гербарію, в основному в Пекіні, які ми вважаємо були отримані з дерев, що ростуть в дикій природі. Інші джерела згадують широке поширення, але, здається, включають посадили зразків, а також. Цей вид дуже декоративним (кора є привабливою) і був посаджений у фундаменти храму і т.д. протягом багатьох століть..
У Кореї вони використовуються для пиломатеріалів і їх насіння і олію вживають у їжу.[2]
Це незавершена стаття про родину Соснові.Thông vỏ trắng Trung Hoa (danh pháp hai phần: Pinus bungeana) là một loài thông bản địa của miền đông bắc và miền trung Trung Quốc. Nó là cây thân gỗ chậm lớn, cao tới 15–25 m. Lớp vỏ nhẵn, màu lục xám dần dần bị bong ra thành các vảy tròn để lộ ra các mảng màu vàng nhạt và sau chuyển thành nâu ô liu, đỏ hay tía khi bị chiếu nắng.
Cây thân gỗ tán rộng và hơi giống cây bụi này sinh ra các cành dài và mọc gần như thẳng đứng lên phía trên. Các lá kim mọc thành chùm 3 lá với vỏ bao sớm rụng, trải rộng sang hai bên của các cành nhỏ và hướng lên phía trên, màu lục bóng, dài 6–9 cm và rộng 2 mm. Các nón hình trứng dài 4–7 cm và rộng 3–5 cm, màu nâu sẫm với tương đối ít vảy. Các hạt dài 6–8 mm, với cánh dạng phôi thai và được phát tán nhờ chim bổ hạt đốm.
Thông vỏ trắng Trung Hoa là cây tạo cảnh quan có giá trị, được chồng chủ yếu vì lớp vỏ có tính chất trang trí. Tại Trung Quốc, người ta trồng loài thông này khá nhiều ven các ngôi chùa, với một vài cây được coi là đã trên 1.000 năm tuổi. Nó du nhập vào châu Âu và Bắc Mỹ năm 1846, và được trồng trong nhiều vườn thực vật cũng như đôi khi trong các công viên.
Thông vỏ trắng Trung Hoa (danh pháp hai phần: Pinus bungeana) là một loài thông bản địa của miền đông bắc và miền trung Trung Quốc. Nó là cây thân gỗ chậm lớn, cao tới 15–25 m. Lớp vỏ nhẵn, màu lục xám dần dần bị bong ra thành các vảy tròn để lộ ra các mảng màu vàng nhạt và sau chuyển thành nâu ô liu, đỏ hay tía khi bị chiếu nắng.
Cây thân gỗ tán rộng và hơi giống cây bụi này sinh ra các cành dài và mọc gần như thẳng đứng lên phía trên. Các lá kim mọc thành chùm 3 lá với vỏ bao sớm rụng, trải rộng sang hai bên của các cành nhỏ và hướng lên phía trên, màu lục bóng, dài 6–9 cm và rộng 2 mm. Các nón hình trứng dài 4–7 cm và rộng 3–5 cm, màu nâu sẫm với tương đối ít vảy. Các hạt dài 6–8 mm, với cánh dạng phôi thai và được phát tán nhờ chim bổ hạt đốm.
Сосна Бунге[источник не указан 712 дней], или Сосна белокорая[источник не указан 712 дней] (лат. Pinus bungeana) — вид растений рода Сосна (Pinus) семейства Сосновые (Pinaceae). Латинское название присвоено в честь русского ботаника Александра Бунге, который в 1831 году, находясь в Китае, собрал образцы данного растения.[1]
Распространена в северо-западной и центральной части Китая (юг провинций Ганьсу, Хэбэй, запад провинций Хэнань и Хубэй, провинция Шэньси, южная часть провинции Шаньдун, север провинции Сычуань).
Дерево высотой 24-30 метров. Диаметр ствола в среднем около 1 м.
Кора гладкая, серо-зелёная, чешуйки отслаиваясь с возрастом придают коре серовато-белый цвет, местами с рыжеватыми пятнами.
Иглы собраны в пучки по 3, длиной 8-15 см, шириной 0,5-2 мм. Хвоя жесткая, тёмно-зелёная.
Шишки светло-бурые, смолистые, образуются одиночно или по 2, размером 5-6 х 4-5 см, с отогнутыми назад колючками у чешуек (щитков).
Выращивается в качестве декоративного растения в парках и садах.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Сосна Бунге[источник не указан 712 дней], или Сосна белокорая[источник не указан 712 дней] (лат. Pinus bungeana) — вид растений рода Сосна (Pinus) семейства Сосновые (Pinaceae). Латинское название присвоено в честь русского ботаника Александра Бунге, который в 1831 году, находясь в Китае, собрал образцы данного растения.
白皮松 (Pinus bungeana)，别名白骨松，三针松，白果松，虎皮松，蟠龙松等，是一种原产于中国东北和中部的松树。白皮松是生长缓慢的乔木，树高可达15到25米。白皮松光滑，灰绿色的树皮逐渐呈圆形脱落，显示出浅黄色的斑块，随着日照会变成黄褐色，红色，或紫色。
树皮和树叶
斑驳的树皮
白皮松是一种宽阔，有些茂密的乔木，枝条向上大范围地伸展。白皮松的叶子为针状，叶鞘脱落，三针一束，表面光滑呈绿色, 6-9厘米长，2毫米宽。白皮松的球果呈卵圆形长4-7厘米，直径3-5厘米，深棕色并有少量种鳞。白皮松的种子6-8 毫米长，种翅短，有关节，靠星鸦散播。
1831年，德裔俄国人亚历山大·冯·本格博士（Alexander von Bunge）在北京附近的寺庙的树林中发现了白皮松，并命名。
白皮松是一种重要的观赏树种，主要为其具装饰性的树皮而栽培，许多人认为白皮松是所有松树中最美丽的树种。在中国，白皮松被广泛地栽培于寺庙附近， 一些树木据记载已有1000年以上的树龄。1846年，白皮松被引进到欧洲和北美洲，在许多植物园中栽培有白皮松，在公园中也可以偶尔见到。
白皮松的松果可以入中药，称为白松塔，性温味苦。
Wikipedia contributors, "Lacebark Pine," Wikipedia, The Free Encyclopedia, https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/w/index.php?title=Lacebark_Pine&oldid=59417612 (accessed Feb. 7, 2006).
白皮松 (Pinus bungeana)，别名白骨松，三针松，白果松，虎皮松，蟠龙松等，是一种原产于中国东北和中部的松树。白皮松是生长缓慢的乔木，树高可达15到25米。白皮松光滑，灰绿色的树皮逐渐呈圆形脱落，显示出浅黄色的斑块，随着日照会变成黄褐色，红色，或紫色。
树皮和树叶
斑驳的树皮
白皮松是一种宽阔，有些茂密的乔木，枝条向上大范围地伸展。白皮松的叶子为针状，叶鞘脱落，三针一束，表面光滑呈绿色, 6-9厘米长，2毫米宽。白皮松的球果呈卵圆形长4-7厘米，直径3-5厘米，深棕色并有少量种鳞。白皮松的种子6-8 毫米长，种翅短，有关节，靠星鸦散播。
1831年，德裔俄国人亚历山大·冯·本格博士（Alexander von Bunge）在北京附近的寺庙的树林中发现了白皮松，并命名。
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 裸子植物門 Pinophyta 亜門 : マツ亜門 Pinophytina 綱 : マツ綱 Pinopsida 亜綱 : マツ亜綱 Pinidae 目 : マツ目 Pinales 科 : マツ科 Pinaceae 属 : マツ属 Pinus 亜属 : Ducampopinus 種 : シロマツ P. bungeana 学名 Pinus bungeana Zucc. ex Endl. 和名 シロマツ、ハクショウ、サンコノマツ[2] 英名 Lacebark Pine シロマツ（学名：Pinus bungeana）は、マツ科マツ属の常緑高木。別名ハクショウ、サンコノマツ。
マツ科マツ属、所謂松の一種。二・三葉マツ類（Pinus亜属）と五葉マツ類（Strobus亜属）の中間の性質を示し、Ducampopinus亜属という変わり種のグループに入れられることが多いが、古い図鑑ではStrobusに含めることがある。
和名は樹皮の色の特徴からと思われ、漢字表記は白松。音読みでハクショウと呼ばれることも多い。中国名は同じく白皮松、英名も樹皮の特徴をつかんだwhite bark pine（白い樹皮のマツ）やlacebark pine（滑らかな樹皮のマツ）。種小名bungeanaは東アジアの植物を調べたドイツ人植物学者Alexander Bunge(1803-1890)に因む。
最大樹高30mに達する中～大型のマツ。針葉は3葉で長さ6－10cmほどで、針葉の数だけ見るならPinus亜属に含まれるが、針葉断面の維管束は1つである。これは五葉マツ類（Strobus亜属）の特徴であり両者の中間的性質を示す。
各言語での名前になるように樹皮が非常に特徴的で若い時からマツとは思えないほど滑らかで斑模様に剥がれ、ある種の広葉樹の樹皮を思わせる。さらに成長すると白一色に変わる。球果は長さ6cmほどで卵型。
松の仲間の中では比較的長寿な方とされ中国では樹齢800-1300年のものが確認されている。因みにマツ属最長寿はアメリカ西部に分布するPinus longaevaという種類で樹齢4800年を超えるものが確認されている。
庭園木、街路樹などとしても利用され、聖木として扱われることも多くアジアでは寺院などにはよく植えられている。種子は食用とされることもあり、「白松塔」の名で漢方薬としても使う。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 
_at_Cleveland_Botanical_Garden.jpg)
_-_cone_-_Flickr_-_S._Rae.jpg)
