nomes no trilho de navegação
El felandrio acuáticu (Oenanthe aquatica) ye una especie de la familia de les apiacees.
Estrémase de Oenanthe fluviatilis nel so frutu ovoide de menos de 4,5 mm de llargu (frutu de 5 mm de llongura en Oenanthe fluviatilis ). La mayoría de les fueyes percima de l'agua, tripinnaes, de lóbulos ovaos apuntiaos; fueyes somorguiaes de lóbulos lliniales. Flores blanques, n'umbeles de 5-15 radios primarios; pedúnculu de la umbela más curtiu que los radios. Floria pel branu.
En toa Europa sacante Islandia. Habita n'estanques y acequias.[1]
Oenanthe aquatica describióse por (L.) Poir. y espublizóse en Encyclopédie Méthodique, Botanique 4(2): 530. 1798.[2][3]
Oenanthe: nome xenéricu que remanez del griegu oinos = "vieno", pa una planta de golor a vinu, y el nome griegu antiguu pa dalguna planta espinosa.[4]
aquatica; epítetu llatín que significa "acuáticu, na agua".
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. El felandrio acuáticu (Oenanthe aquatica) ye una especie de la familia de les apiacees.
Oenanthe aquatica (sinònim: Oenanthe phellandrium) és una espècie de planta aquàtica apiàcia.
A Espanya figura dins la llista de plantes de venda regulada.
Fa fins a 1,5 m d'alt. Es diferencia de l'espècie Oenanthe fluviatilis per tenir un fruit ovat de menys de 4,5 mm de llarg (fruit de 5 mm de llarg en el case de l'espècie Oenanthe fluviatilis ). La majoria de les fulles que es troben per sobre de l'aigua són tripinnades; les fulles submergides tenen els lòbulslinears. Flors blanques en umbel·les de 5-15 radis primaris. Floreix a l'estiu. Viu en basses i séquies de tota Europa excepte Islàndia..[1]
Les parts que s'utilitzen en medicina són els fruits i les llavors.
El fruit és diaforètic, diürètic, expectorant i pectoral. En homeopatia es fa servir per a problemes respiratoris, la tos i la bronquitis. Tanmateix aquesta planta s'ha d'usar amb molta precaució donat que també és verinosa i en cas d'ús excessiu produeix vertigen intoxicació.[3]
Oenanthe aquatica (sinònim: Oenanthe phellandrium) és una espècie de planta aquàtica apiàcia.
A Espanya figura dins la llista de plantes de venda regulada.
Halucha vodní (Oenanthe aquatica) je planě rostoucí rostlina vlhkých, bahnitých míst, v současnosti jediný druh rodu halucha který v české přírodě zůstal. Roste, vyjma nejsevernějších a nejjižnějších míst, po celé Evropě. Východním směrem je rozšířena přes Rusko a západní Sibiř až do podhůří Altaje. Ostrůvkovitě se objevuje i v Turecku a na severu Íránu.
V české krajině se s nestejnou intenzitou vyskytuje od nížin až do nízkého podhůří. Nejvíce v rybnikářských oblastech jižních Čech, v okolí Doks, na Českomoravské vrchovině a v Polabí, na Moravě hlavně v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-Svrateckém úvalu.[2][3]
Halucha vodní je hygrofyt rostoucí v mělkých stojatých nebo tekoucích, též eutrofizovaných vodách. Vyskytuje se ve zbahněných humózních půdách s vysokým obsahem dusíku na pravidelně zaplavovaných stanovištích nebo obnažovaných dnech rybníků či vodních kanálů. Je schopná růst také na chudých, oligotrofních stanovištích, kde ale dosahuje jen menších rozměrů. Může být na plném slunci i v polostínu.
Kvete od června do srpna, zralá vypadaná semena obvykle vyklíčí ještě téhož roku na podzim. Přezimuje jako malá rostlinka, z které teprve druhý rok vyroste květonosná lodyha a vykvete. Ve většině případů po vytvoření semen rostlina uhyne, jen výjimečně tatáž kvete po několik let.[2][3][4]
Obvykle dvouletá bylina vyrůstající v závislosti na dostatku živin do výše 50 až 150 cm. Z tenkých kořenů, až 20 cm hlubokých, roste přímá nebo řidčeji poléhavá lodyha schopná v uzlech zakořenit. Pevná, dutá, rýhovaná, široce větvená lodyha bez přízemní listové růžice bývá vespod 3 až 8 cm hrubá a po délce porostlá řapíkatými listy s odstávajícími pochvami. Jejich čepele, 5 až 20 × 3 až 12 cm velké, jsou v obryse široce trojúhelníkovité, dvakrát až vícenásobně zpeřené s kopinatými až vejčitými úkrojky, u ve vodě ponořených listů jsou obvykle čárkovité.
Na koncích větví nebo proti paždím listů vyrůstají na stopkách mírně vypouklé okolíky, 5 až 8 cm široké, které mají obvykle jen chudý obal. Jsou složeny z pěti až patnácti, krátce stopkatých okolíčků s četnými kopinatými obalíčky. Květy vyrůstající na stopkách jsou z převážné většiny oboupohlavné a jen ojediněle samčí. Drobné pětičetné květy mají zuby kalichu do 1 mm velké. Bílé korunní lístky jsou obsrdčité a do třetiny dělené. Tyčinek s fialovými prašníky je pět, spodní dvoudílný semeník se dvěma vajíčky má na horní straně stylopodium. Ploidie druhu je 2n = 22.
Plody jsou aromatické, podlouhle, často zakřivené, vejčité dvounažky rozpadající se ve zralosti na dva plůdky. Mají vzduchové dutiny umožňující jim se po nějakou dobu vznášet na hladině. Jsou asi 2,5 mm dlouhé a 3 mm široké a ze hřbetní strany mírně vmáčklé. Mají na každé straně pět podélných žeber a zřetelný suchý kalich a čnělku.[2][3][4][5][6]
Nelibě páchnoucí semena se v minulosti používala v lidovém léčitelství k usnadnění vykašlávání, při léčbě astmatu, proti nadýmání a zevně na podporu hojení ran. Nyní se již k léčení nepoužívají, neboť obsahují látky, jež mohou při neopatrném použití uškodit.
Za jedovatou se pokládá celá rostlina, kořen obsahuje rychle se vstřebávající polyacetylen oenanthotoxin a celá rostlina silice felandren a androl. Krátce po požití větší dávky se dostavuje překrvení sliznic způsobující kolikové bolesti, epileptické křeče a později je možný celkový kolaps organismu.[5][6][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu halucha vodní ve Wikimedia Commons
Halucha vodní (Oenanthe aquatica) je planě rostoucí rostlina vlhkých, bahnitých míst, v současnosti jediný druh rodu halucha který v české přírodě zůstal. Roste, vyjma nejsevernějších a nejjižnějších míst, po celé Evropě. Východním směrem je rozšířena přes Rusko a západní Sibiř až do podhůří Altaje. Ostrůvkovitě se objevuje i v Turecku a na severu Íránu.
V české krajině se s nestejnou intenzitou vyskytuje od nížin až do nízkého podhůří. Nejvíce v rybnikářských oblastech jižních Čech, v okolí Doks, na Českomoravské vrchovině a v Polabí, na Moravě hlavně v Hornomoravském, Dolnomoravském a Dyjsko-Svrateckém úvalu.
Billeboklaseskærm (Oenanthe aquatica), ofte skrevet billebo-klaseskærm, er en én- eller toårig plante i skærmplante-familien. Det er en 50-130 centimeter høj sumpplante med en stængel, der ved grunden er opblæst med svampede hulrum og op til 10 centimeter i diameter. Planten er giftig. Navnet "Billebo" skyldes, at forskellige vandinsekter ynder at opholde sig i de luftfyldte dele af stænglen, der ved plantens død flyder om på vandet.
Billeboklaseskærm har en hul, bugtet og grenet stængel, der ved grunden er kraftigt opblæst med kranse af rodtrævler. Bladene er 2-4 gange fjersnitdelte med ægformede småafsnit, der er stilkede. Undervandsbladene har trådsmalle flige. De hvide blomster sidder i dobbeltskærme, der tilsyneladende er sidestillede på korte, tykke stilke modsat bladene. Storsvøb mangler, mens småsvøbet består af 4-8 linjeformede blade.
Arten er hjemmehørende i Europa og Vestasien.
I Danmark er billeboklaseskærm temmelig almindelig i Østjylland og på Øerne på våd bund eller i lavt stille eller langsomt flydende vand, fx i søer, tørvegrave og vandløb. Den blomstrer i juli og august.[1]
Billeboklaseskærm (Oenanthe aquatica), ofte skrevet billebo-klaseskærm, er en én- eller toårig plante i skærmplante-familien. Det er en 50-130 centimeter høj sumpplante med en stængel, der ved grunden er opblæst med svampede hulrum og op til 10 centimeter i diameter. Planten er giftig. Navnet "Billebo" skyldes, at forskellige vandinsekter ynder at opholde sig i de luftfyldte dele af stænglen, der ved plantens død flyder om på vandet.
Der Große Wasserfenchel (Oenanthe aquatica), auch als Wasser-Rebendolde oder Wasserpferdesaat bekannt, zählt innerhalb der Familie der Doldenblütler (Apiaceae) zur Gattung Wasserfenchel (Oenanthe).
Der Große Wasserfenchel ist eine einjährige oder mehrjährig-hapaxanthe krautige Pflanze mit einer Gesamthöhe von 30 bis 120 (selten 150) cm. Der Stängel ist rund, hohl, gerillt und verzweigt sich abstehend. Im Wasser stehend erreicht er bis zu 5 cm Durchmesser. Während der Blütezeit von Juni bis September zeigen sich die weißen, flachen Doldenblüten. Die schmalscheidigen Laubblätter sind zwei- bis fünffach gefiedert, im Wasser untergetauchte Blätter sind fein behaart, was auf die Luftblätter nicht zutrifft. Die bis 5 mm großen Früchte sind grob oval geformt.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 22.[1]
Der Große Wasserfenchel ist eine einjährige bis mehrjährige, nur einmal blühende Wasserpflanze bzw. eine Halbrosettenpflanze. Es liegt Verschiedenblättrigkeit vor, d. h. die Unterwasserblätter sind im Gegensatz zu den Luftblättern haarfein zerteilt. Wie es sonst nur bei den einkeimblättrigren Pflanzen vorkommt, ist die Stängelbasis aufgrund ihres primären Dickenwachstums bis zu 8 cm dick. Die Primärwurzel ist kurzlebig und wird bald durch dünne, büschelig angeordnete, sprossbürtige Wurzeln ersetzt.
Die Blüten sind „nektarführende Scheibenblumen“, mit offen dargebotenem Nektar und sie duften etwas nach Wein. Die Blütezeit erstreckt sich von Juni bis September. Die Spaltfrüchte sind Doppelachänen, die mit Hilfe ihres Schwimmgewebes der Schwimmausbreitung unterliegen. Die Vegetative Vermehrung erfolgt durch Ausläufer.
Alle Pflanzenteile sind giftig. Die krautigen Sprossteile sollen als Hauptwirkstoff Oenanthotoxin mit Cycutotoxinwirkung enthalten. Vergiftungserscheinungen beim Menschen sind nicht bekannt. Empfindlich reagieren Pferde, Rinder und Schweine. Die Aufnahme der Pflanze führt bei ihnen zu Gastroenteritis mit Durchfall und Krämpfen.
Früher wurde der Große Wasserfenchel volksmedizinisch gegen Husten, Blähungen und zur Entwässerung eingesetzt. Heutzutage nimmt sich dieser Pflanze nur noch die Homöopathie an und verwendet sie bei Erkrankungen der Atemwege und Brustdrüsen, bei Verdauungsstörungen, Magenschleimhautentzündungen sowie als Zusatzmittel bei Tuberkulose.
Der Große Wasserfenchel kommt in ganz Europa, in Westasien, Kasachstan, im Kaukasusraum und Sibirien vor.[2] In Nordamerika wurde die Art als Neophyt eingeschleppt. Er besiedelt verschiedene Feuchtbiotope, etwa Verlandungslandschaften an Teichen und Tümpeln, in Röhricht bei Wassertiefen bis zu 1 m und andere Feuchtgebiete. Er verträgt starke Schwankungen des Wasserstandes und bevorzugt kalk- und nährstoffreiche Gewässer. Zum Teil ist die Pflanze in Deutschland häufig anzutreffen, besonders im Norden. Allgemein ist sie aber eher selten. Der Große Wasserfenchel ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Oenanthe-Rorippetum aus dem Phragmition-Verband.[1] Er gedeiht auf flach überschwemmten, zeitweise trocken fallenden, nährstoffreichen und mehr oder weniger kalkreichen, humosen oder rohen Schlickböden mit stark schwankendem Wasserstand und einer Wassertiefe bis durchschnittlich 50 bis 100 Zentimeter.[1]
Der Große Wasserfenchel (Oenanthe aquatica), auch als Wasser-Rebendolde oder Wasserpferdesaat bekannt, zählt innerhalb der Familie der Doldenblütler (Apiaceae) zur Gattung Wasserfenchel (Oenanthe).
Oenanthe aquatica, fine-leaved water-dropwort, is an aquatic flowering plant in the carrot family. It is widely distributed from the Atlantic coast of Europe to central Asia.
Fine-leaved water-dropwort is a hairless, annual to perennial herb about 150 cm tall. Young plants have tubers, which disappear by mid-summer. The stem is hollow and striated, normally about 1 cm in diameter but exceptionally reaching 8 cm,[2] erect or sprawling, rooting at the nodes of any submerged sections. Very large sprawling plants have been found to have stems up to 2 m long.[3]
The upper (aerial) leaves are 2- to 3-pinnate, finely divided into lanceolate (sword-shaped) to ovate leaflets up to 5 mm long; the lower leaves are 3–4 pinnate, with very narrow (thread-like) leaflets under water, but flat, ovate leaf segments if emergent. The leaf stalks form a sheath around the stem at the base.
It flowers between June and September in northern Europe, the inflorescence arising from the leaf axils or at the tip of the stem. It consists of a compound umbel of 6–16 smaller rounded umbels about 1–2 cm in diameter, each of which has numerous white flowers. There are no bracts on the main umbel and 4–8 small, lanceolate bracteoles at the base of each of the secondary umbels. Plants are monoecious, with bisexual and male flowers in most umbels. Each flower has 5 sepals, 5 unequal petals with the outer ones slightly larger, 5 stamens and 2 styles. After flowering, the rays (stalks of the individual umbels) and pedicels (stalks to the individual flowers) do not thicken, and the umbels do not become flat-topped in fruit.
The fruits are 3–5.5 mm long, ovoid, with prominent ridges. On maturity, each fruit splits into two (1-seeded) mericarps.[4][5]
Reproduction is entirely by seed; well-grown plants have been found to produce as many as 40,000 seeds.[3]
The basis for the modern classification of the Apaiceae was developed by Artedius in the early 18th century and his name for fine-leaved water-dropwort (the basionym), Phellandrium aquaticum, was published after his death by Linnaeus in Species Plantarum in 1753.[6] However, in 1798 it was placed in the genus Oenanthe (as O. aquatique) by Jean Louis Marie Poiret in the 4th volume of Lamarck's Encyclopédie méthodique Botanique,[7] and it has stayed there ever since.
It has several synonyms (i.e. other authors have named the same plant, but Poiret's name for it stands), including Ligusticum phellandrium (Lam.) Crantz. (1762), Phellandrium divaricatum Gray (1851) and Selinum phellandrium (Lam.) E.H.L. Krause (1904). A full list can be found in the Synonymic Checklists of the Plants of the World.[8]
A couple of varieties have been named but are not widely used. It is not known to hybridise with any other species.[9]
Its chromosome number is 2n = 22 (based on British specimens).[4]
The generic name "Oenanthe" comes from the Greek οίνος, "wine" and άνθος, "flower", not because the flowers have the scent of wine, but because of the intoxication caused by a related species, hemlock water-dropwort.[10] The specific epithet "aquatica" is the feminine form (nominative, singular) of the Latin word aquaticus, meaning "of water".[11]
When compared to other water-dropworts in Britain, fine-leaved water-dropwort does have particularly finely divided leaves, up to 4-pinnate, with small, lobed leaflets. The plant it is most likely to be confused with is river water-dropwort, which for a long time was thought to be the same species. Under water, they are not at all alike (river water-dropwort grows fully submerged in running water, with diamond-shaped leaflets), but the emergent plants are very similar. The best way to separate them is by the fruits, which are ovoid and no more than 4.5 mm long in aquatica vs. cylindrical and greater than 5 mm long in fluviatilis.[4]
The native range is from Ireland in the west, eastwards to central Siberia and from the more southerly parts of Scandinavia southwards to the Mediterranean basin. It is rarely found as an introduction outside this area, but there are records of it in Washington, D.C. and New Zealand, where it is not considered to be invasive.[12][13] Although it was present in a few places in Spain, it is thought to be extinct there now.[14]
Globally, its status is LC (Least Concern), and populations of Oenanthe aquatica are recorded as 'stable' by the IUCN.[1]
In Britain, it is found mainly in the lowlands of eastern England, from Kent to Yorkshire and western England, from Somerset to Lancashire. It is rare in Wales, and absent from Scotland. In Ireland it is widely distributed throughout lowland areas. It has declined slightly in abundance in Britain over the last 50 years or so, but it is still given the status of LC.[15] In many counties it is listed as an axiophyte, showing that it is considered a plant of significance for conservation.[16]
It is widespread and common in France and overall has a status of Least Concern, although in Corsica it is considered to be VU (Vulnerable) and in two départements (Midi-Pyrénées and Provence-Alpes-Côte d’Azur) it is classified as EN (Endangered).[17]
In Germany, where it is known as Großer Wasserfenchel (Great Water Fennel), it is considered an indicator of natural floodplain vegetation, and attempts to restore ecosystem function on the Danube have used this species as a measure of success.[18]
In the former Czechoslovakia, fine-leaved water-dropwort is very common and occurs predominantly in shallow reservoirs, oxbows and temporary pools up to 640 m above sea level in the Brdy hills. It can be very abundant, reaching pest status, in pools with a fluctuating water level, in the year following the drainage event.[3]
Fine-leaved water-dropwort is strictly a wetland plant, occurring in a wide variety of habitats which vary from full sun to medium shade, fresh to slightly brackish water, and from low to fairly high nutrient status. Its Ellenberg values in Britain are L = 7, F = 10, R = 7, N = 6, and S = 0.[19]
Its main habitat throughout its range is reed swamp (European C5.1a "tall helophyte beds"),[20] where it is generally scarce but sometimes appears in abundance when the reeds are cut or disturbed.[21] It is generally more abundant, however, in pools with a fluctuating water level, where it can germinate and rapidly grow on bare mud in the summer. Other habitats for it include ditches, canals, streams, rivers, wet woodland, and degraded mires.[22] Its National Vegetation Classification communities include W1 grey willow, W5 alder and W6 crack willow woodlands; OV30 drawdown zone vegetation; S4 common reed, S12 reedmace and S28 reed canary-grass reedbeds; and S27 marsh cinquefoil bog. Sometimes it occurs on silty, mineral soils in places such as farmland ponds, but more often it is found on fenland peat.[23][24]
It is a lowland plant, in Britain being found up to about 200 m in Shropshire.[25][24] In Europe it occurs at higher altitudes (Zieringser Teich, pictured here, is at 520 m).
Like all umbellifers, fine-leaved water-dropwort has unspecialised flowers which are pollinated by a variety of insects.
There are eight species listed on the Database of Insects and their Food Plants as feeding on fine-leaved water-dropwort in Britain. Three (Prasocuris phellandrii, Hypera adspersa and H. arundinis) are beetles, two (Lixus iridis and L. paraplecticus) weevils, one (Lasioptera carophila) a midge, and two (Depressaria daucella and D. ultimella) are micro-moths. They create galls in the stem, leaves or flowers, or the larvae browse on the foliage or flowers. None of them feeds exclusively on fine-leaved water-dropwort.[26]
Because of the danger of poisoning, fine-leaved water-dropwort is not widely used. The fruits are reputed to cause vertigo, drunkenness and narcotic symptoms, and it can easily be confused with other, more deadly species such as hemlock water-dropwort. Nevertheless, it is reported by ethnobotanists as being used to treat various medical conditions, such as chronic pectoral diseases, dyspepsia, fevers and ulcers.[27]
Oenanthe aquatica, fine-leaved water-dropwort, is an aquatic flowering plant in the carrot family. It is widely distributed from the Atlantic coast of Europe to central Asia.
El felandrio acuático (Oenanthe aquatica) es una especie de la familia de las apiáceas.
Se distingue de Oenanthe fluviatilis en su fruto ovoide de menos de 4,5 mm de largo (fruto de 5 mm de largo en Oenanthe fluviatilis ). La mayoría de las hojas por encima del agua, tripinnadas, de lóbulos ovados puntiagudos; hojas sumergidas de lóbulos lineales. Flores blancas, en umbelas de 5-15 radios primarios; pedúnculo de la umbela más corto que los radios. Florece en verano.
En toda Europa excepto Islandia. Habita en estanques y acequias.[1]
En España está considera planta extinguida, por Resolución de 1 de agosto de 2018, de la Secretaría de Estado de Medio Ambiente, por la que se publica el Acuerdo de la Conferencia Sectorial de Medio Ambiente en relación al Listado de especies extinguidas en todo el medio natural español. BOE Nº 195, lunes 13 de agosto de 2018.
Oenanthe aquatica fue descrita por (L.) Poir. y publicado en Encyclopédie Méthodique, Botanique 4(2): 530. 1798.[2][3]
Oenanthe: nombre genérico que deriva del griego oinos = "vino", para una planta de olor a vino, y el nombre griego antiguo para alguna planta espinosa.[4]
aquatica; epíteto latino que significa "acuático, en el agua".
Pahaputki eli liejupahaputki (Oenanthe aquatica, myös O. phellandrium) on kaksivuotinen, Euraasiassa kasvava myrkyllinen ranta- ja vesikasvi. Suomessa laji on rauhoitettu Ahvenanmaalla.[2][3]
Pahaputki kasvaa vesirajan yläpuolella 30–60 cm pitkäksi, vedessä kasvavien yksilöiden pituus voi olla jopa 150 cm. Ontto ja uurteinen varsi on paksutyvinen, juurehtiva ja hyvin haarova. Lehti on kolmiomainen ja kolme kertaa parilehdykkäinen. Kasvin uposlehdyköitten liuskat ovat hyvin kapeita ja pitkiä. Ilmalehtien lehdykät ovat 2 cm pitkiä ja puikeita, ja lehdyköiden liuskat ovat 1–2 mm leveitä ja lyhyitä. Valkoiset kukat ovat varren ja haarojen latvoissa kertosarjoissa. Kukinnon pääsarja on suojukseton, pikkusarjojen suojuksen lehdet ovat otamaisia. Verholehdet ovat suippokärkisiä ja pysyviä. Pahaputki kukkii Suomessa heinä-elokuussa. Kasvin hedelmä on 3,5–4 mm pitkä, leveän sukkulamainen tai munanmuotoinen, leveäharjuinen ja usein käyrä. Pahaputki voi levitä myös kasvullisesti varren tyveen kehittyvistä rönsyistä.[2][4]
Pahaputki muistuttaa jonkin verran koiranputkea (Anthriscus sylvestris) ja luhtasuoputkea (Peucedanum palustre).[4]
Pahaputkea kasvaa lähes koko Euroopassa, lukuun ottamatta pohjoisia ja aivan eteläisimpiä osia. Levinneisyysalue ulottuu itään Keski-Aasiaan saakka. Fennoskandiassa lajia tavataan yleisenä Tanskassa ja Etelä- ja Keski-Ruotsissa. Norjassa ja Suomessa se on harvinaisempi.[5] Suomessa pahaputkea tavataan kahdella alueella: Ahvenanmaalla ja sekä Pohjanlahden rannikkoalueella Varsinais-Suomen pohjoislaidalta Pohjois-Satakuntaan. Ahvenanmaalla pahaputki on uhanalainen, harvinainen laji. Manner-Suomessa se sen sijaan on paikoitellen hyvinkin runsas.Porin ja Merikarvian jokisuissa. Lajista tunnetaan myös yksi vanha löytö Etelä-Hämeestä Janakkalasta.[3][4]
Pahaputki kasvaa matalassa vedessä rehevissä järvissä ja merenlahtien jokisuistoissa, tulvaniittyjen lammikoissa ja tervaleppäkorvissa. Kasvupaikat ovat lieju- ja savipohjaisia.[2]
Pahaputken maanalaista osaa, pahajuurta on käytetty ennen kuumetautien hoitamiseen.[4]
Pahaputki eli liejupahaputki (Oenanthe aquatica, myös O. phellandrium) on kaksivuotinen, Euraasiassa kasvava myrkyllinen ranta- ja vesikasvi. Suomessa laji on rauhoitettu Ahvenanmaalla.
Oenanthe aquatica
L'œnanthe aquatique ou fenouil aquatique (Oenanthe aquatica) est une plante herbacée, toxique, de la famille des Apiaceae et du genre Oenanthe. Cette plante qui évoque un fenouil qui serait aquatique a une floraison annuelle ou pérenne. Comme beaucoup de plantes semi-aquatiques, elle présente deux types de feuilles très différents : les feuilles submergées sont finement divisées, ce qui n'est pas le cas des feuilles aériennes. La base de la tige atteint jusqu'à 8 cm d'épaisseur en raison de sa croissance primaire. La racine principale épaisse est à vie courte, rapidement remplacée par des racines fines, touffues ou en forme de pousses.
Les fleurs, produites de juin à septembre, produisent un nectar qui a une odeur légèrement vineuse.
Les schizocarpes sont facilement propagées par l'eau, mais une multiplication végétative existe aussi.
Toutes les parties de la plante sont toxiques, contenant notamment, comme principal poison actif de l'oenanthotoxine (cycutotoxine).
Les symptômes d'empoisonnement chez l'homme ne sont pas consensuels. Les chevaux, bovins et porcs y semblent sensibles. L'absorption de la plante conduit à une gastro-entérite avec diarrhée et convulsions.
Cette espèce se rencontre dans toute l'Europe, en Asie occidentale, au Kazakhstan, dans le Caucase et en Sibérie. En Amérique du Nord, l'espèce a été introduite.
Ses habitats sont certaines zones humides, tels qu'étangs envasés, abords de roselières, à des profondeurs atteignant 1 m. L'espèce tolère de fortes fluctuations du niveau de l'eau et préfère les eaux calcaires (basiques) et eutrophes (riches en nutriments). L'espèce est plutôt rare, mais peut être abondante localement. Hors de l'eau, on la trouve sur des sols humides, parfois assez secs une partie de l'année, dont le niveau d'eau fluctue fortement et avec une profondeur variant de 50 à 100 centimètres en moyenne.
Cette espèce s'est adaptée aux niveaux imprévisiblement fluctuants des berges de zones humides où elle vit, alors que sa cousine proche Oenanthe conioides (endémique des berges de l'estuaire de l'Elbe), s'est adaptée aux niveaux de l'estuaire, rythmés par le cycle des marées[1].
Cette espèce a autrefois fait partie de la pharmacopée traditionnelle, ce pourquoi elle fait encore l'objet de recherche sur sa biochimie[2]. Elle a fait l'objet de recherche sur sa toxicité/mutagénicité[3].
Elle a été utilisée contre la toux, des flatulences et pour favoriser le drainage.
De nos jours, elle n'est plus utilisée qu'en homéopathie et parfois pour des maladies des glandes respiratoires et mammaires, l'indigestion, la gastrite ou comme additif de traitement contre la tuberculose.
L’œnanthe aquatique a aussi fait l'objet d'études génétiques[4]
Fleurs
Fructification
Graines
Oenanthe aquatica
L'œnanthe aquatique ou fenouil aquatique (Oenanthe aquatica) est une plante herbacée, toxique, de la famille des Apiaceae et du genre Oenanthe. Cette plante qui évoque un fenouil qui serait aquatique a une floraison annuelle ou pérenne. Comme beaucoup de plantes semi-aquatiques, elle présente deux types de feuilles très différents : les feuilles submergées sont finement divisées, ce qui n'est pas le cas des feuilles aériennes. La base de la tige atteint jusqu'à 8 cm d'épaisseur en raison de sa croissance primaire. La racine principale épaisse est à vie courte, rapidement remplacée par des racines fines, touffues ou en forme de pousses.
Les fleurs, produites de juin à septembre, produisent un nectar qui a une odeur légèrement vineuse.
Les schizocarpes sont facilement propagées par l'eau, mais une multiplication végétative existe aussi.
Il Fellandrio (Oenanthe aquatica (L.) Poir., 1798) è una pianta erbacea, perenne, appartenente alla famiglia delle Apiaceae, originaria dell'Europa centrale e meridionale.
Predilige ambienti umidi, come fossi o paludi di pianura.
Pianta vivace e verde, glabra, con un'altezza variabile dai 50 cm fino ai 2 m, con caule spesso prostrato, solcato, fistoloso, vuoto all'interno e molto ramoso, portante nei nodi inferiori radici sottilissime ed avventizie.
Le foglie sono 2-3 volte pennatosette, le inferiori nell'acqua a lacinie capillari, le superiori fuori dall'acqua a segmenti ovali, inciso dentati.
I fiori raccolti in ombrelle composte, brevemente peduncolate, per la maggior parte laterali ed opposte alle foglie con 7-10 raggi gracili e striati senza involucro e con involucretti composti di parecchi bratte lineari. Calice con 5 denti accrescenti e persistenti nel frutto, 5 petali disuguali bianchi obovati e smarginati ad apice incurvato, stami più lunghi dei petali.
Il frutto (seme) è di colore bruno, lungo 4–5 mm, fusiforme e glabro, con costole dorsali arrotondate e poco sporgenti coronato da un calice persistente carpoforo bipartito, acheni con 5 costole ottuse con una vitta per ogni vallecola e due sulle facce commessurali. Ha un odore poco gradevole.
Può essere confusa con la Cicuta virosa ma quest'ultima ha un rizoma con lattice giallo e foglie a segmenti più lunghi e seghettati, i frutti più brevi e fortemente compressi ai lati.
A volte può confondersi con Sium latifolium ma questo, ha foglie a segmenti grandi e seghettati, i frutti hanno vitte numerose e piccolissime.
I semi contengono: olio etereo, difellandrene, bifellandrene, androlo, fellandrale, galattano, mannano, resine, altre sostanze cerose e gommose.[1]
Tutta la pianta fresca è velenosa, essiccata è innocua. In omeopatia, vengono utilizzati i semi con proprietà tossifughe e per ridurre il catarro bronchiale.[1]
Il Fellandrio (Oenanthe aquatica (L.) Poir., 1798) è una pianta erbacea, perenne, appartenente alla famiglia delle Apiaceae, originaria dell'Europa centrale e meridionale.
Vandeninė išnė (Oenanthe aquatica) – salierinių (Apiaceae) šeimos augalas, priklausantis išnės (Oenanthe) genčiai.
Nuodingas visas augalas (tiek žalias, tiek džiovintas). Eterinis aliejus sukelia burnos ertmės, virškinamojo trakto gleivinių ir plaučių staigų uždegimą. Enantotoksinas veikia centrinę nervų sistemą ir kitus organus. Apsinuodijimo simptomai: skausmingi diegliai pilvo srityje, viduriavimas, vėliau centrinės nervų sistemos paralyžius. Nors gyvuliai išnės nemėgsta, tačiau yra atvejų, kai ja apsinuodijo arkliai, galvijai, avys, kiaulės.
Dvimetis 30–120 cm aukščio augalas. Stiebas stačias, storas, tuščiaviduris, dažniausiai išsikerojęs.
Lapai 2–3 kartus plunksniški. Pasinėrusių po vandeniu lapų lapeliai siūliški, o orinių – kiaušiniški, plunksniškai skiltėti; lapų skiltelės linijiškai lancetiškos arba lancetiškos. Skėčiai iš daugelio stipinų, išsidėstę ties lapais priešingoje stiebo pusėje. Skraistės nėra. Skraistelė daugialapė. Žiedynas – skėtis, o skėčius sudaro 8–15 stipinų. Žiedai balti. Taurelės danteliai gana ilgi, laibi, smailūs. Vainiklapių ir kuokelių po 5. Piestelė su 2 liemenėliais. Vaisiai pailgai elipsiški. Vaisiukų vidinė pusė iškila.
Auga stovinčiuose ir lėtai tekančiuose vandenyse, balose, pelkėse, grioviuose, dažniausiai dumblingose vietose, upeliuose, tvenkinių pakrantėse. Pievų, krantų ar pamiškių augalas. Tai apyretis augalas Lietuvoje. Paplitusi Europoje, Prieškaukazėje, Sibire, šiauriniuose Vidurinės Azijos rajonuose.
Vaisiuose yra iki 2,5% eterinio aliejaus, kuris sudarytas iš 8% nuodingo β-felandreno, androlio, felandrolio aldehidų, alkoholių, be to, juose yra apie 20% aliejaus, iki 4% dervų (enantino), iki 3% vaškingų medžiagų, gutaperčios ir kt.
Naudojamas eterinio aliejaus gavyboje.
Vandeninė išnė (Oenanthe aquatica) – salierinių (Apiaceae) šeimos augalas, priklausantis išnės (Oenanthe) genčiai.
Nuodingas visas augalas (tiek žalias, tiek džiovintas). Eterinis aliejus sukelia burnos ertmės, virškinamojo trakto gleivinių ir plaučių staigų uždegimą. Enantotoksinas veikia centrinę nervų sistemą ir kitus organus. Apsinuodijimo simptomai: skausmingi diegliai pilvo srityje, viduriavimas, vėliau centrinės nervų sistemos paralyžius. Nors gyvuliai išnės nemėgsta, tačiau yra atvejų, kai ja apsinuodijo arkliai, galvijai, avys, kiaulės.
Watertorkruid (Oenanthe aquatica) is een zwak giftige, twee- of driejarige plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De plant komt van nature voor van Europa tot het midden van Siberië.
De plant wordt 30-120 cm hoog en heeft holle, gegroefde stengels. De bladeren zijn twee- tot drievoudig geveerd met eironde, spitse slippen. De eventueel aanwezige ondergedoken bladeren zijn zeer fijn verdeeld en hebben draadvormige slippen.
Watertorkruid bloeit van juni tot augustus met witte, 2 mm grote bloemen, die in schermen met vijf tot vijftien schermstralen zitten.
De vrucht is een tweedelige, 3-4,5 mm lange splitvrucht met zeer brede, afgeronde ribben.
De plant komt voor op natte plaatsen en langs waterkanten.
De namen in andere talen kunnen vaak eenvoudig worden opgezocht met de interwiki-links.
Watertorkruid (Oenanthe aquatica) is een zwak giftige, twee- of driejarige plant, die behoort tot de schermbloemenfamilie (Apiaceae). De plant komt van nature voor van Europa tot het midden van Siberië.
De plant wordt 30-120 cm hoog en heeft holle, gegroefde stengels. De bladeren zijn twee- tot drievoudig geveerd met eironde, spitse slippen. De eventueel aanwezige ondergedoken bladeren zijn zeer fijn verdeeld en hebben draadvormige slippen.
Watertorkruid bloeit van juni tot augustus met witte, 2 mm grote bloemen, die in schermen met vijf tot vijftien schermstralen zitten.
De vrucht is een tweedelige, 3-4,5 mm lange splitvrucht met zeer brede, afgeronde ribben.
De plant komt voor op natte plaatsen en langs waterkanten.
Hestekjørvel, Oenanthe aquatica, er ei toårig urt i skjermplantefamilien. Han blir 30 til 120 cm høg og har kvite blomar. Planten er giftig. Han er ein vanleg vassplante i Europa og Vest-Sibir.
Nordgrensa til utbreiingsområdet går over Søraust-Noreg. Han er kritisk truga i Noreg. Den einaste plassen ein veit at han veks her til lands er Eløytjern i Rygge i Østfold. Han har truleg blitt utrydda frå andre stader på Austlandet grunna grøfting.[1]
Hestekjørvel, Oenanthe aquatica, er ei toårig urt i skjermplantefamilien. Han blir 30 til 120 cm høg og har kvite blomar. Planten er giftig. Han er ein vanleg vassplante i Europa og Vest-Sibir.
Nordgrensa til utbreiingsområdet går over Søraust-Noreg. Han er kritisk truga i Noreg. Den einaste plassen ein veit at han veks her til lands er Eløytjern i Rygge i Østfold. Han har truleg blitt utrydda frå andre stader på Austlandet grunna grøfting.
Hestekjørvel (Oenanthe aquatica) er en toårig urt i skjermplantefamilien.
Den blir 30 til 120 cm høy og har hvite blomster. Planten er giftig og er en vanlig vannplante i Europa og Vest-Sibir. Nordgrensen til utbredelsesområdet går over Sørøst-Norge. Hestekjørvel er kritisk truet i Norge og den eneste plassen en vet at den vokser i landet er Eløytjern i Rygge i Østfold. Arten har trolig blitt utryddet fra andre steder på Østlandet på grunn av grøfting. Hestekjørvel er fredet i Norge.
Hestekjørvel (Oenanthe aquatica) er en toårig urt i skjermplantefamilien.
Den blir 30 til 120 cm høy og har hvite blomster. Planten er giftig og er en vanlig vannplante i Europa og Vest-Sibir. Nordgrensen til utbredelsesområdet går over Sørøst-Norge. Hestekjørvel er kritisk truet i Norge og den eneste plassen en vet at den vokser i landet er Eløytjern i Rygge i Østfold. Arten har trolig blitt utryddet fra andre steder på Østlandet på grunn av grøfting. Hestekjørvel er fredet i Norge.
Kropidło wodne (Oenanthe aquatica (L.) Poir.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych (Apiaceae Lindl.). Występuje w Europie i Azji. W Polsce gatunek pospolity. Rośnie w płytkich wodach. Wykorzystywany był jako roślina lecznicza w ziołolecznictwie ludowym. Roślina jest trująca dla ssaków[3], zwłaszcza dla koni, bydła i owiec. Zwana bywa też gałuchą wodną[4].
Gatunek występuje na rozległych obszarach Europy – północna granica zasięgu biegnie przez Wyspy Brytyjskie, południową Norwegię, Szwecję i Finlandię oraz Rosję na wschód od Zatoki Fińskiej; granica południowa biegnie przez Półwysep Iberyjski, południowe Włochy i Bałkany po Morze Czarne. Na wschodzie sięga za Ural po środkową Azję. Rozproszone stanowiska ma w rejonie Morza Kaspijskiego i w Azji Mniejszej[5].
W Polsce gatunek rozpowszechniony z wyjątkiem obszarów górskich[6].
Rośnie zarówno jako roślina jednoroczna i dwuletnia. Występuje w płytkich – do kilkudziesięciu cm głębokości wodach stojących, zwykle eutroficznych, na podłożu mineralno-organicznym[7]. Gatunek ten spotkać można w zbiornikach astatycznych, w stawach, rowach, starorzeczach, w płytkich partiach jezior[7]. Kwitnie od czerwca do sierpnia[6]. Gatunek charakterystyczny dla związku zespołów Phragmition i zespołu – szuwaru kropidła wodnego i rzepichy ziemnowodnej Oenantho-Rorippetum[8]. Nierzadko rośnie w płatach jednogatunkowych[7].
W roślinie zawarta jest silnie trująca enantotoksyna oraz olejek eteryczny (do 2,5%), którego głównym składnikiem (do 80%) jest również trujący terpen – felandren[4]. Zarówno substancja toksyczna, jak i objawy zatrucia są podobne jak w przypadku nieco podobnego i zasiedlającego podobne siedliska szaleju jadowitego. Zwierzęta, które spożyją ziele kropidła dostają silnych skurczy mięśniówki jelit, drgawek, biegunki i w ciągu jednej do kilku godzin może nastąpić ich śmierć. Dawki toksyczne w g na kg masy ciała wynoszą od 1 do 2 w przypadku koni, bydła, owiec i świń[4].
Kropidło wodne (Oenanthe aquatica (L.) Poir.) – gatunek rośliny z rodziny selerowatych (Apiaceae Lindl.). Występuje w Europie i Azji. W Polsce gatunek pospolity. Rośnie w płytkich wodach. Wykorzystywany był jako roślina lecznicza w ziołolecznictwie ludowym. Roślina jest trująca dla ssaków, zwłaszcza dla koni, bydła i owiec. Zwana bywa też gałuchą wodną.
Vattenstäkra (Oenanthe aquatica) är en tvåårig växt inom släktet stäkror av familjen flockblommiga växter. Den blir mellan 30 och 120 centimeter hög och blommar från juli till augusti med vita blommor i flock, som består av 5 till 15 strålar. Stjälken nertill är starkt uppblåst, ihålig och har rikligt med utstående grenar. Bladen är två- till treflikiga, stjälkbladsflikarna är korta och äggrunda.
Vattenstäkra är ganska sällsynt i Norden, men trivs i näringsrik dy eller lera i grunt vatten, exempelvis i sjöar, åar, dammar, betesmarkspölar och diken. Dess utbredning är stora delar av sydöstra Sverige, några få områden i sydöstra Norge, sydvästra Finland och så gott som hela Danmark.
Vattenstäkra är giftig.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Vattenstäkra.
Vattenstäkra (Oenanthe aquatica) är en tvåårig växt inom släktet stäkror av familjen flockblommiga växter. Den blir mellan 30 och 120 centimeter hög och blommar från juli till augusti med vita blommor i flock, som består av 5 till 15 strålar. Stjälken nertill är starkt uppblåst, ihålig och har rikligt med utstående grenar. Bladen är två- till treflikiga, stjälkbladsflikarna är korta och äggrunda.
Vattenstäkra är ganska sällsynt i Norden, men trivs i näringsrik dy eller lera i grunt vatten, exempelvis i sjöar, åar, dammar, betesmarkspölar och diken. Dess utbredning är stora delar av sydöstra Sverige, några få områden i sydöstra Norge, sydvästra Finland och så gott som hela Danmark.
Vattenstäkra är giftig.
Це слабка отруйна, дворічна або трирічна рослина 40–150 см заввишки. Коріння без потовщень, з тонкими кореневими мочками. Парасольки здебільшого з двостатеві квітками. Квітконіжки під час плодоношення тонкі. Стебла розгалужені, борозенчасті, біля основи потовщені, 3–8 мм в діаметрі, порожнисті, голі. Листя різні: занурені в воду — 3–4-перисторозсічені, з ниткоподібними кінцевими часточками; повітряні — 2–3-перисторозсічені, з колінчасто відігнутою вниз пластинкою і яйцевидними перистонадрізані часточками. Парасольки на коротких ніжках, супротивні листки або пазухові, без обгортки, з 7–10 променями.
Азія: Грузія, Російська Федерація, Казахстан, Іран, Туреччина; Європа: Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Молдова, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фінляндія, Ірландія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Албанія, Боснія і Герцеговина, Болгарія, Хорватія, Італія, Македонія, Румунія, Сербія, Словенія, Франція, Португалія, Іспанія. Зростає у вологих місцях і вздовж водних шляхів.
В Україні зростає на болотах, берегах річок, озер і на вологих луках — по всій території, але в Криму дуже рідкий (Алушта, біля гори Кастель)[1].
Oenanthe aquatica là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) Poir. mô tả khoa học đầu tiên năm 1798.[1]
Bài viết chủ đề phân họ Cần này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Oenanthe aquatica là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa tán. Loài này được (L.) Poir. mô tả khoa học đầu tiên năm 1798.
Oenanthe aquatica (L.) Poir., 1798
Синонимы
Омежник водный, или Омежник водяной (лат. Oenanthe aquatica) — двулетнее ядовитое растение, вид рода Омежник (Oenanthe) семейства Зонтичные (Apiaceae).
Растение высотой 40—150 см с нитевидными корнями и ветвистым стеблем. Стебли голые, ребристые от основания полые. Листья дважды и трижды перистонадрезанные. Подводные листья рассечены на длинные нитевидные доли. Цветки мелкие, белые, собраны в сложные зонтики. Цветёт в июне-сентябре. Плоды созревают в августе-сентябре.
Растёт по болотам, берегам рек, озёр, прудов, на топких лугах.
Растение содержит смолоподобное вещество энантотоксин (близок по действию к цикутоксину веха ядовитого). В семенах содержится до 1,5-2,5 % эфирного масла, в составе которого имеется ядовитый терпен фелландрен. В плодах находится до 20 % жирного масла и 4 % смолистых веществ.
Омежник водный, или Омежник водяной (лат. Oenanthe aquatica) — двулетнее ядовитое растение, вид рода Омежник (Oenanthe) семейства Зонтичные (Apiaceae).
_(8231708299).jpg)
