Sticky Chickweed

Cerastium glomeratum Thuill., ye una especie perteneciente a la familia de les cariofilacees.

Ilustración

Vista de la planta

Descripción

Ye una planta de flores blanques n'inflorescencies compactes, que permanecen compactes nel frutu. Delgada más o menos erecta, abondo amarellentada, pelosoglandular, añal d'hasta 3 dm . Fueyes basales oblanceolaes, peloses, fueyes caulinares más anches. Flores de 4-5 mm de diámetru, con pétalos estrechos, pelosos, en cabillos más curtios que los sépalos. Bráctees foliares, peloses. Cápsula curva, el doble de llarga que los sépalos. Floria dende la primavera hasta la seronda.

Hábitat

Habita en campos, tierres baldías, dunes, murios, praos encharcaos en primavera.

Distribución

Distribuyida por toa Europa.Eurasia ya introducida n'otros continentes.

Taxonomía

Cerastium glomeratum describióse por Jean-Louis Thuillier y espublizóse en Flore des Environs de Paris 226. 1799.^[1]

Citoloxía

Númberu de cromosomes de Cerastium glomeratum (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=72^[2]

Etimoloxía

Cerastium: nome xenéricu que provién del griegu: keras (= cuernu), probablemente refiriéndose a la forma de los frutos del xéneru. Foi llatinizáu más tarde pol botánicu alemán Johann Jacob Dillenius (1684-1747) y depués, eventualmente asumida por Carlos Linneo en 1753.

glomeratum: epítetu llatín que significa "arrexuntáu".^[3]

Sinonimia

• Stellaria vulgata Link 1795
• Myosotis vulgaris Moench 1794
• Cerastium vulgatum var. subviscosum Rchb. 1832
• Cerastium vulgatum L. 1755
• Cerastium viscosum var. tenellum Gren. 1841
• Cerastium viscosum var. corollinum Fenzl in Ledeb.]]
• Cerastium viscosum var. apetalum (Dumort.) Fenzl in Ledeb. 1842
• Cerastium viscosum L. 1754
• Cerastium viscosioides P.Candargy 1897
• Cerastium hirsutum Mühl. 1813
• Cerastium glomeratum var. eglandulosum Mert. & W.D.J.Koch in Röhl
• Cerastium glomeratum var. corollinum (Fenzl) Rouy & Foucaud 1896
• Cerastium glomeratum var. apetalum (Dumort.) Mert. & W.D.J.Koch in Röhl. 1831
• Cerastium fulvum Raf. 1814
• Cerastium brachycarpum Stapf 1896
• Cerastium apetalum Dumort. 1822
• Stellaria glomerata (Thuill.) Jess. 1879
• Cerastium ovale Pers. 1805
• Cerastium obtusifolium Lam.^[4]

^[5]

Nome común

• Castellán: moruquilla, oreya de mure, pamplinillas.^[6]

Ver tamién

• Terminoloxía descriptiva de les plantes
• Historia de la Botánica
• Carauterístiques de les cariofilacees

Referencies

Bibliografía

1. Flora of China Editorial Committee. 1988-2013. Fl. China Unpaginated. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
2. Flora of China Editorial Committee. 2001. Fl. China 6: 1–512. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
3. Flora of North America Editorial Committee, y. 2005. Magnoliophyta: Caryophyllidae, part 2. 5: i–xxii + 1–656. In Fl. N. Amer.. Oxford University Press, New York.
4. Forzza, R. C. & et al. 2010. 2010 Llista de espécies Flora do Brasil. http://floradobrasil.jbrj.gov.br/2010/.
5. Hokche, O., P. Y. Berry & O. Huber. 2008. 1–860. In O. Hokche, P. Y. Berry & O. Huber Nuevu Cat. Fl. Vasc. Venezuela. Fundación Instituto Botánicu de Venezuela, Caracas.
6. Macbride, J. F. 1937. Caryophyllaceae, Flora of Peru. Publ. Field Mus. Nat. Hist., Bot. Ser. 13(2/2): 578–638.
7. Nasir, Y. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.
8. Stevens, W. D., C. Ulloa Ulloa, A. Pool & O. M. Montiel. 2001. Flora de Nicaragua. Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 85: i–xlii,.
9. Zuloaga, F. O., O. Morrone, M. J. Belgrano, C. Marticorena & Y. Marchesi. (eds.) 2008. Catálogu de les Plantes Vasculares del Conu Sur (Arxentina, Sur de Brasil, Chile, Paraguái y Uruguái). Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 107(1): i–xcvi, 1–983; 107(2): i–xx, 985–2286; 107(3): i–xxi, 2287–3348.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Cerastium glomeratum .

• USDA: [2]

Deugotyledon ac un o deulu'r 'pincs' fel y'u gelwir ar lafar gwlad yw Clust-y-llygoden lydanddail sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Caryophyllaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Cerastium glomeratum a'r enw Saesneg yw Sticky mouse-ear.^[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Clust Llygoden Llydanddail, Cornwlydd Gludiog, Cornwlyddyn Llydanddail, Gludiog, Gwlydd Pyngog.

Caiff ei dyfu'n aml mewn gerddi oherwydd lliw'r planhigyn hwn. Mae'r dail wedi'i gosod gyferbyn a'i gilydd.

Gweler hefyd

• Geiriadur rhywogaethau Gwefan Llên Natur

Cyfeiriadau

Mae gan Gomin Wikimedia
gyfryngau sy'n berthnasol i:

Clust-y-llygoden lydanddail

Vyobrazení rožce klubkatého

Rožec klubkatý (Cerastium glomeratum) je nižší, jednoletá, bíle kvetoucí rostlina vlhčích míst, jeden z více než desítky druhů rodu rožec, které v přírodě České republiky rostou.

Výskyt

Archeofyt s původním výskytem v západní a střední Evropě který se rozšířil i do dalších části Evropy, západní Asie, na indický subkontinent, do okolí Kavkazu, Severní a Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie i na Nový Zéland. V ČR vyrůstá roztroušeně až hojně od nížin až po pahorkatiny.

Nejčastěji roste na výživných a vlhkých půdách v místech s vyšší vzdušnou vlhkostí a nevápnitým podložím. Vyskytuje se na loukách a pastvinách, v okolí polních a lesních cest, v rašeliništích a na déle obnažených dnech vodních nádrží, občas je k vidění i na vlhkých rumištích a místech poznamenaných lidskou činností.^[2][3]

Popis

Jednoletá, světle zelená rostlina s přímou nebo vystoupavou, pouze květonosnou lodyhou která vyrůstá z rozvětveného nitkového kořene a dorůstá obvykle do výše 10 až 35 cm. Lodyha je jednoduchá nebo se od báze větví do trsu, bývá i načervenalá. Je hustě chlupatá, ve spodní části má až 1 mm dlouhé odstávající chlupy nežláznaté, v horní části žláznaté. Listy v přízemní růžici jsou obvejčitého nebo elipsovitého tvaru, u báze zúžené do stopky a na vrcholu zaoblené, tupé nebo špičaté. Vstřícné celokrajné lodyžní listy, obvykle dlouhé 8 až 20 cm a široké 2 až 16 mm, jsou elipsovité až široce elipsovité a po okrajích dlouze brvité. Všechny listy bývají porostlé nežláznatými chlupy.

Pětičetné květy vyrůstající na chlupatých stopkách, kratších nebo nejvýše stejně dlouhých jako kalich, jsou hustě stěsnané v klubkaté, vidlanovité svazky obsahující 3 až 50 květů. Listeny, o něco menší než horní lodyžní listy, jsou oboustranně hustě chlupaté a bez blanitého vrcholu. Volné kopinaté zelené kališní lístky s blanitým lemem, dlouhé asi 5 mm, jsou na vnější straně porostlé chlupy které přečnívají jejich špičku. Široce obkopinaté bílé korunní lístky na bázi brvité jsou dvoulaločné se zářezem až do čtvrtiny délky; bývají nejvýše stejně dlouhé jako kališní, někdy jsou však redukované a bez zářezu. V květu je pět až deset (to nejčastěji) tyčinek s lysými nitkami a prašníky. Z kulovitého, z pěti plodolistů složeného semeníku vyrůstá pět zakališních čnělek s bliznami. Protože květy mající nektar nejsou opylovači mnoho navštěvovány a u některých rostlin se květy ani neotvírají, dochází u tohoto druhu často k autogamii. Ploidie je 2n = 72

Plodem je rovná nebo v horní části zakřivená, úzce válcovitá tobolka se zaschlým kalichem, dlouhá 6 až 9 mm a široká 2 mm která se otvírá na vrcholu deseti zuby. Obsahuje drobná, diskovitá, světle hnědá a jemně bradavčitá semena o průměru 0,5 mm. Semena jsou jediným způsobem jak se může rožec klubkatý rozmnožovat.

Semena rožce klubkatého klíčí od jara až do podzimu a proto lze na jednom místě nalézt rostliny v rozdílném stupni vývoje. Většina semen vyklíčí na jaře a tyto rostliny kvetou v dubnu a květnu, v létě vyklíčené kvetou obvykle v září a malá část klíčících na podzim obvykle přezimuje a rozkvete až na jaře.^{[2][3][4][5][6]}

• Květy zblízka

• Obvyklý porost

• Semena

Reference

1. ↑ BioLib.cz – Cerastium glomeratum (Rožec klubkatý) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-11-30]. Dostupné online.
2. ↑ ^{a b} DUDEK, David. Rozšíření rožců C. brachypetalum, C. glomeratum a C. tenoreanum v ČR. Brno, 2012 [cit. 30.11.2013]. Bakalářská práce. Masaryková univerzita v Brně. Vedoucí práce Jiří Danihelka. Dostupné online.
3. ↑ ^{a b} GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3: Cerastium glomeratum [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2013-11-30]. S. 317-321. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky)
4. ↑ CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Rožec klubkatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.05.2008 [cit. 2013-11-30]. Dostupné online. (česky)
5. ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Rožec klubkatý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-11-30]. S. 272. Dostupné online. (česky)
6. ↑ Flora of North America: Cerastium glomeratum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-11-30]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rožec klubkatý ve Wikimedia Commons
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření rožce klubkatého v ČR

Das Knäuel-Hornkraut (Cerastium glomeratum), auch Knäuelblütiges Hornkraut genannt, ist eine Pflanzenart in der Familie der Nelkengewächse (Caryophyllaceae).

Beschreibung

Illustration aus Flora Batava, Volume 17.

Die Spitze der Kelchblätter wird von drüsenlosen Haaren deutlich überragt.

Das Knäuel-Hornkraut wächst als ein- bis zweijährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von etwa 2 bis 25 Zentimeter. Die oberirdischen Pflanzenteile sind von blass- oder fast gelbgrüner Farbe. Sie besitzt abstehende, bis 2 mm lange Trichome, oben auch mit Drüsenhaaren (Indument).

Die gegenständigen Laubblätter sind meist rundlich-eiförmig, seltener länglich, die unteren in den Blattstiel verschmälert.

Die Blütezeit reicht von März bis September. Der Blütenstand wirkt dicht zusammengedrängt und fast geknäuelt. Alle Deckblätter sind krautig und ohne Hautrand mit bärtig behaartem oberen Ende. Die zwittrigen Blüten sind fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kronblätter sind weiß, im vorderen Drittel ausgerandet, kahl und etwa so lang wie die fünf Kelchblätter. Die Staubblätter sind kahl.

Die Fruchtstiele sind meist kürzer als der Kelch. Die länglich-walzenförmige Kapselfrucht springt mit zehn Zähnen auf.

Die Chromosomenzahl ist 2n = 72.^[1]

Vorkommen

Herbarbeleg

Cerastium glomeratum kommt heutzutage weltweit vor. Ursprünglich wächst es in Europa, auf Madeira, in Nordafrika, auf der Arabischen Halbinsel, in Westasien, im Kaukasusraum, in Turkmenistan und auf dem Indischen Subkontinent.^[2] Es ist eine Neophyt in Nord-, Mittel- und Südamerika, auf den Azoren, Kanaren, im südlichen Afrika, in Australien, Neuseeland, Madagaskar, Mauritius, Reunion, Neuguinea, Hawaii, in Malesien und in der Karibik.^[2] In den Alpen steigt es bis in Höhenlagen von 1600 m NN. In den Allgäuer Alpen steigt es in Vorarlberg in Baad bis zu einer Höhenlage von 1250 Metern auf.^[3]

In der Schweiz ist es verbreitet, in Österreich zerstreut bis selten zu finden. In Deutschland ist das Knäuel-Hornkraut fast überall verbreitet und meist häufig zu finden. Lediglich in Norddeutschland kommt es zerstreut vor.

Das Knäuel-Hornkraut wächst in Ackerunkrautfluren, auch an Wegen und Schuttplätzen. Es bevorzugt mäßig frischen bis feuchten, nährstoffreichen, kalkarmen, sandigen oder reinen Lehm- und Tonboden.^[1] Häufig ist es in gehackten Äckern zu finden. Es ist in Mitteleuropa eine Assoziationscharakterart des Chenopodio-Oxalidetum fontanae, kommt aber auch in Gesellschaften der Klasse Secalietea oder der Verbände Nanocyperion oder Agropyro-Rumicion vor.^[1]

Literatur

• Henning Haeupler, Thomas Muer: Bildatlas der Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Hrsg.: Bundesamt für Naturschutz (= Die Farn- und Blütenpflanzen Deutschlands. Band 2). Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 2000, ISBN 3-8001-3364-4.
• Wolfgang Adler, Karl Oswald, Raimund Fischer: Exkursionsflora von Österreich. Hrsg.: Manfred A. Fischer. Eugen Ulmer, Stuttgart/Wien 1994, ISBN 3-8001-3461-6.
• Christian Heitz: Schul- und Exkursionsflora für die Schweiz. Mit Berücksichtigung der Grenzgebiete. Bestimmungsbuch für die wildwachsenden Gefässpflanzen. Begründet von August Binz. 18. vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. Schwabe & Co., Basel 1986, ISBN 3-7965-0832-4.
• Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora. Unter Mitarbeit von Theo Müller. 6., überarbeitete und ergänzte Auflage. Eugen Ulmer, Stuttgart (Hohenheim) 1990, ISBN 3-8001-3454-3.
• Konrad von Weihe (Hrsg.): Illustrierte Flora. Deutschland und angrenzende Gebiete. Gefäßkryptogamen und Blütenpflanzen. Begründet von August Garcke. 23. Auflage. Paul Parey, Berlin/Hamburg 1972, ISBN 3-489-68034-0.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b c} Erich Oberdorfer: Pflanzensoziologische Exkursionsflora für Deutschland und angrenzende Gebiete. 8. Auflage. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart 2001, ISBN 3-8001-3131-5. Seite 376.
2. ↑ ^{a b} Cerastium im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 27. August 2017.
3. ↑ Erhard Dörr, Wolfgang Lippert: Flora des Allgäus und seiner Umgebung. Band 1, IHW, Eching 2001, ISBN 3-930167-50-6, S. 496.

Cerastium glomeratum is a species of flowering plant in the family Caryophyllaceae known by the common names sticky mouse-ear chickweed and clammy chickweed. It is native to Europe, Macaronesia to Assam but is known on most continents as an introduced species.^[1] It grows in many types of habitat. The blooming period is February, March, April, and May.^[2]

Description

The upper stem and flowers are covered in glandular hairs

This is an annual herb growing from a slender taproot. It produces a branched stem up to 45 centimeters tall, with abundant glandular and non-glandular hairs. The leaves are opposite, hairy, up to 2 cm long, and the basal ones typically die back before flowering. The bracts are green, hairy and generally similar to the leaves.

The inflorescence bears as few as 3 or as many as 50 small, dioecious flowers arranged in a cyme and borne on very short pedicels. Each flower has 5 hairy green sepals which are occasionally red-tipped, and 5 white bifid petals which are a few millimeters long and generally about the same length as the sepals. The fruit is a capsule less than a centimeter long which is tipped with ten tiny teeth.^[3][4]

Identification

The flowers of sticky mouse-ear are often bunched together, on short stalks

This plant usually has abundant glandular hairs towards the top of the stem and on the sepals. Because it is an annual, plants are easily uprooted and every stem develops flowers. The flowers are also borne on very short pedicels (stalks), so they tend to occur in tight clusters.^[3]

Taxonomy

It was named by Jean Louis Thuillier in his "Flore des Environs de Paris" (1800). Many synonyms have been coined over the years, which are listed in the Synonymic Checklists of the Vascular plants of the World. Many forms, varieties and subspecies have also been named, but none is now widely accepted. It is not known to hybridise with any other species.^[5]

Its chromosome number is 2n=72.^[3]

Habitat

Frequent in waste places,^[4] walls, banks and arable land.^[6][7]

Uses

The leaves and shoots were used as a wild food in ancient China.^[8] In Nepal, the juice of this plant was applied to the forehead to relieve headaches. The juice could also be dropped into the nostrils to treat nosebleeds.^[9]

The leaves can also be boiled and eaten.^[10]

References

Cerastium glomeratum Thuill., es una especie perteneciente a la familia de las cariofiláceas.

Ilustración

Vista de la planta

Descripción

Es una planta de flores blancas en inflorescencias compactas, que permanecen compactas en el fruto. Delgada más o menos erecta, bastante amarillenta, pelosoglandular, anual de hasta 3 dm . Hojas basales oblanceoladas, pelosas, hojas caulinares más anchas. Flores de 4-5 mm de diámetro, con pétalos estrechos, pelosos, en cabillos más cortos que los sépalos. Brácteas foliares, pelosas. Cápsula curva, el doble de larga que los sépalos. Florece desde la primavera hasta el otoño.

Hábitat

Habita en campos, tierras baldías, dunas, muros, prados encharcados en primavera.

Distribución

Distribuida por toda Europa.Eurasia e introducida en otros continentes.

Taxonomía

Cerastium glomeratum fue descrita por Jean-Louis Thuillier y publicado en Flore des Environs de Paris 226. 1799.^[1]​

Citología

Número de cromosomas de Cerastium glomeratum (Fam. Caryophyllaceae) y táxones infraespecíficos: 2n=72^[2]​

Etimología

Cerastium: nombre genérico que proviene del griego: keras (= cuerno), probablemente refiriéndose a la forma de los frutos del género. Fue latinizado más tarde por el botánico alemán Johann Jacob Dillenius (1684-1747) y luego, eventualmente asumida por Carlos Linneo en 1753.

glomeratum: epíteto latino que significa "agrupado".^[3]​

Sinonimia

• Stellaria vulgata Link 1795
• Myosotis vulgaris Moench 1794
• Cerastium vulgatum var. subviscosum Rchb. 1832
• Cerastium vulgatum L. 1755
• Cerastium viscosum var. tenellum Gren. 1841
• Cerastium viscosum var. corollinum Fenzl in Ledeb.]]
• Cerastium viscosum var. apetalum (Dumort.) Fenzl in Ledeb. 1842
• Cerastium viscosum L. 1754
• Cerastium viscosioides P.Candargy 1897
• Cerastium hirsutum Mühl. 1813
• Cerastium glomeratum var. eglandulosum Mert. & W.D.J.Koch in Röhl
• Cerastium glomeratum var. corollinum (Fenzl) Rouy & Foucaud 1896
• Cerastium glomeratum var. apetalum (Dumort.) Mert. & W.D.J.Koch in Röhl. 1831
• Cerastium fulvum Raf. 1814
• Cerastium brachycarpum Stapf 1896
• Cerastium apetalum Dumort. 1822
• Stellaria glomerata (Thuill.) Jess. 1879
• Cerastium ovale Pers. 1805
• Cerastium obtusifolium Lam.^[4]​

^[5]​

Nombre común

• Castellano: moruquilla, oreja de ratón, pamplinillas.^[6]​

Véase también

• Terminología descriptiva de las plantas
• Historia de la Botánica
• Características de las cariofiláceas

Referencias

Bibliografía

1. Flora of China Editorial Committee. 1988-2013. Fl. China Unpaginated. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
2. Flora of China Editorial Committee. 2001. Fl. China 6: 1–512. Science Press & Missouri Botanical Garden Press, Beijing & St. Louis.
3. Flora of North America Editorial Committee, e. 2005. Magnoliophyta: Caryophyllidae, part 2. 5: i–xxii + 1–656. In Fl. N. Amer.. Oxford University Press, New York.
4. Forzza, R. C. & et al. 2010. 2010 Lista de espécies Flora do Brasil. https://web.archive.org/web/20150906080403/http://floradobrasil.jbrj.gov.br/2010/.
5. Hokche, O., P. E. Berry & O. Huber. 2008. 1–860. In O. Hokche, P. E. Berry & O. Huber Nuevo Cat. Fl. Vasc. Venezuela. Fundación Instituto Botánico de Venezuela, Caracas.
6. Macbride, J. F. 1937. Caryophyllaceae, Flora of Peru. Publ. Field Mus. Nat. Hist., Bot. Ser. 13(2/2): 578–638.
7. Nasir, E. & S. I. Ali (eds). 1980-2005. Fl. Pakistan Univ. of Karachi, Karachi.
8. Stevens, W. D., C. Ulloa Ulloa, A. Pool & O. M. Montiel. 2001. Flora de Nicaragua. Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 85: i–xlii,.
9. Zuloaga, F. O., O. Morrone, M. J. Belgrano, C. Marticorena & E. Marchesi. (eds.) 2008. Catálogo de las Plantas Vasculares del Cono Sur (Argentina, Sur de Brasil, Chile, Paraguay y Uruguay). Monogr. Syst. Bot. Missouri Bot. Gard. 107(1): i–xcvi, 1–983; 107(2): i–xx, 985–2286; 107(3): i–xxi, 2287–3348.

Kera-kadakkaer (Cerastium glomeratum) on taimeliik nelgiliste sugukonnast kadakkaera perekonnast.

Välislingid

• Kera­-kadakkaer andmebaasis eElurikkus

Sykeröhärkki (Cerastium glomeratum) on valkokukkainen, kohokkikasveihin kuuluva kasvi.

Ulkonäkö ja koko

Sykeröhärkki kuvattuna Otto Wilhelm Thomén teoksessa Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz (1885).

Yksivuotinen tai joskus ylitalvinen, kellanvihreä sykeröhärkki kasvaa 10–20 cm korkeaksi. Pysty varsi on ala- ja keskiosasta siirottavasti tai loivan alavistosti pehmeä- ja pitkäkarvainen, ylempänä varsi on nystykarvainen. Kukattomat tyviversot puuttuvat. Lehdet ovat soikeita tai pyöreän soikeita sekä pitkäkarvaisia. Kukinto on kaksihaarainen, tiheä viuhko. Kukinnon tukilehdet ovat kokonaan vihreitä, kukkaperät ovat kukkia lyhyempiä. Kukkia 5–50 kappaletta. Sekä verhiö että teriö ovat viisilehtisiä. Matalasti kaksihalkoiset terälehdet ovat tyvestä ripsisiä, verholehdet ovat kärkeen asti pitkäkarvaisia. Teriö on jokseenkin verhiön pituinen, mutta toisinaan se on vajaa tai puuttuu kokonaan. Heteet ovat kaljuja. Suomessa sykeröhärkki kukkii heinä-elokuussa. Hedelmä on pitkähkö, kymmenliuskaisesti aukeava kota.^[1][2]

Sykeröhärkki muistuttaa suuresti nurmihärkkiä (C. fontanum).^[3]

Levinneisyys

Sykeröhärkkiä tavataan Euroopassa Pyreneiden niemimaalta ja Britteinsaarilta Ukrainaan, Etelä-Venäjälle, Kaukasukselle ja Fennoskandiaan saakka. Lajia kasvaa myös Pohjois-Afrikassa, Lähi-idässä, Turkissa ja Iranissa, sekä edelleen laajalla alueella Keski-Aasiasta Kaukoitään. Ihmisen mukana sykeröhärkki on levinnyt myös Pohjois-Amerikan eteläosiin.^[4] Suomessa sykeröhärkki on tulokaslaji, jota on tavattu eripuolella maata aina Pohjois-Lappia myöten.^[5][6]

Elinympäristö

Sykeröhärkki viihtyy joutomailla, nurmikoilla ja puutarhoissa, sekä myös satama- ja lastauspaikoilla.^[5] Laji on levinnyt uusille alueille tuontikukkien ja nurmensiemenen mukana.^[3]

Lähteet

• Oulun kasvit. Piimäperältä Pilpasuolle. Toim. Kalleinen, Lassi & Ulvinen, Tauno & Vilpa, Erkki & Väre, Henry. Luonnontieteellinen keskusmuseo, Kasvimuseo, Norrlinia 11 / Oulun kaupunki, Oulun seudun ympäristövirasto, julkaisu 2/2005. Yliopistopaino, Helsinki 2005.
• Retkeilykasvio. Toim. Hämet-Ahti, Leena & Suominen, Juha & Ulvinen, Tauno & Uotila, Pertti. Luonnontieteellinen keskusmuseo, Kasvimuseo, Helsinki 1998.
• Suuri Pohjolan kasvio. Toim. Mossberg, Bo & Stenberg, Lennart. Kustannusosakeyhtiö Tammi, Helsinki 2005 (2003).

Viitteet

Aiheesta muualla

• Kasviatlas 2010: Sykeröhärkin levinneisyys Suomessa

Cerastium glomeratum

Le Céraiste aggloméré (Cerastium glomeratum) est une petite espèce de plante herbacée appartenant au genre Cerastium et à la famille des Caryophyllaceae.

C'est une plante fréquente dans les jardins, il se distingue des autres céraistes par son inflorescence dense portant de nombreuses petites fleurs blanches entourées de bractées foliacées.

Synonyme

• Cerastium viscosum auct. non L., nom illégitime, à ne pas confondre avec Cerastium viscosum L.

Caractéristiques

Organes reproducteurs

• Couleur dominante des fleurs : blanc
• Période de floraison : avril-juillet
• Inflorescence : cyme bipare
• Sexualité : hermaphrodite
• Ordre de maturation : homogame
• Pollinisation : autogame

Graine

• Fruit : capsule
• Dissémination : anémochore

Habitat et répartition

• Habitat type : annuelles commensales des cultures acidophiles, mésohygrophiles
• Aire de répartition : cosmopolite

Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.

Photos

• Habitus

• Inflorescence de Cerastium glomeratum

• Les sépales sont poilus jusqu'à leur extrémité

Is planda í an chluas luchóige ghreamaitheach.

Hnoðafræhyrna (fræðiheiti: Cerastium glomeratum^[2]) er einær jurt sem er ættuð frá Evrasíu, en finnst nú víða annars staðar. Hún blómstrar hvítum blómum sem sitja mörg saman á enda stilksins. Blómin eru með fimm krónublöð með grunnri skerðingu í endann. ^[3]

Á Íslandi finnst hún aðallega á suðvestur horninu.^[4]

Tilvísanir

Wikimedia Commons er með margmiðlunarefni sem tengist

Hnoðafræhyrna

Wikilífverur eru með efni sem tengist

Hnoðafræhyrna

Þessi grasafræðigrein er stubbur. Þú getur hjálpað til með því að bæta við greinina.

Glaustažiedė glažutė (Cerastium glomeratum) – gvazdikinių (Caryophyllaceae) šeimos, glažučių (Cerastium) genties vienmetis žolinis augalas.

Stiebas status, padengtas plaukeliais, 40-45 cm aukščio. Lapai priešiniai, 2-3 cm ilgio. Žiedai smulkūs, su 5 baltais vainiklapiais.

Požymiai

Vikiteka

Šis straipsnis apie augalus yra nebaigtas. Jūs galite prisidėti prie Vikipedijos papildydami šį straipsnį.

De kluwenhoornbloem (Cerastium glomeratum) is een eenjarige plant uit de anjerfamilie.

Beschrijving

De bloeiwijze is een kluwen met veel bloemen dicht opeen, en kleverige klierharen in het bovenste deel. Stelen van de doosvrucht ongeveer even lang als de kelkbladen. Bladen rondachtig-eirond tot elliptisch, geelgroen. Helmdraden kaal.

Standplaatsen

De plant is een uitgesproken onkruidsoort van losse, voedselrijke grond en komt voor op braakland, bouwland, akkers en open grasland. Door toegenomen bemesting komt de plant ook meer voor.

Verspreiding

De plant is van oorsprong waarschijnlijk Europees en komt voor in Noord-Afrika, West-Europa, het zuiden van de Britse Eilanden, het zuiden van Oost-Europa en over de Kaukasus verder tot aan Japan. In Noord-Amerika, Australië en Nieuw-Zeeland is de plant ingevoerd. De plant is vrij algemeen, maar eerder zeldzaam in het Ardens district en de noordelijke helft van Belgisch Limburg (wegens de voedselarme gronden daar).

Namen in andere talen

• Duits: Knäuel-Hornkraut
• Engels: sticky mouse-ear chickweed
• Frans: Céraiste aggloméré

Externe link

• kluwenhoornbloem (Cerastium glomeratum) op SoortenBank.nl (gebaseerd op de Heukels²³, dit is de laatste uitgave)

Cerastium glomeratum é uma planta anual herbácea da família dos cravos. o nome "glomeratum" provém da disposição das flores, aglomeradas na inflorescência.

Descrição

Flores de Cerastium glomeratum

É uma planta característicamente pilosa, com cerca de 50 cm. Tem folhas verde amarelado. As flores têm um diâmetro aproximado de 5 a 10 mm e raramente abre totalmente. As pétalas, brancas e bífidas, têm aproximadamente o mesmo comprimento que as sépalas. O pedúnculo tem um comprimento menor que as sépalas (que medem menos de 8 mm). O fruto é semelhante à da espécie Cerastium fontanum, com o aspecto de uma cápsula curva.

Habitat

Cresce em paredes, dunas e entulheiras. É uma espécie de vasta distribuição geográfica. No Brasil é encontrada principalmente nas regiões Sul e Sudeste, habitando campos antropizados ou naturais.

Espécies semelhantes

• Cerastium fontanum

Knipparv (Cerastium glomeratum) är en växtart i familjen nejlikväxter.

Externa länkar

• Den virtuella floran
• Wikimedia Commons har media som rör Knipparv.
  Bilder & media

Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.

• 1 Опис
• 2 Поширення
• 3 Галерея
• 4 Примітки
• 5 Джерела

1. ↑ Довідник назв рослин України
2. ↑ Навчальний посібник «Довідник для вивчення бур'янів за сходами»
3. ↑ Гомля Л. М., Давидов Д. А. Флора Вищих Судинних Рослин Полтавcького Району
4. ↑ Michael L. Charters — California Plant Names

Cerastium glomeratum là loài thực vật có hoa thuộc họ Cẩm chướng. Loài này được Thuill. mô tả khoa học đầu tiên năm 1799.^[1]

Tham khảo

Liên kết ngoài

• Phương tiện liên quan tới Cerastium glomeratum tại Wikimedia Commons
• Dữ liệu liên quan tới Cerastium glomeratum tại Wikispecies
• Vườn thực vật hoàng gia Kew; Đại học Harvard; Australian Plant Name Index (biên tập). “Cerastium glomeratum”. International Plant Names Index. Truy cập ngày 20 tháng 6 năm 2013.

球序卷耳（学名：Cerastium glomeratum）为石竹科卷耳属的植物。分布在全世界各地以及中国大陆的山东、湖南、西藏、云南、江西、江苏、福建、湖北、浙江等地，生长于海拔1,200米至3,000米的地区，常生于山坡草地，目前尚未由人工引种栽培。

别名

婆婆指甲菜（植物名实图考） 圆序卷耳（西藏植物志）

异名

• Cerastium glomeratum Thuill. var. brachycarpum L. H. Zhou et Q. Zh. Han
• Cerastium viscosum L.

参考文献

オランダミミナグサ（和蘭耳菜草、学名: Cerastium glomeratum）は、ナデシコ科ミミナグサ属の植物。小柄な一年草の雑草である。ヨーロッパ原産で、外来種（帰化植物）として世界中に分布している。

形態・生態[編集]

全体に毛が生えている。茎は直立し、さじ^{[要曖昧さ回避]}型の葉を対生する。茎は上に向けて二叉分枝し、先端に集散花序をつける。花弁の先は2裂しているが、開いていることが少ない。

• 葉

• 花

• 種子

分布[編集]

ヨーロッパを原産地とする^[2]。北アフリカ、アジア（日本を含む）、オセアニア、北アメリカ、南アメリカに移入分布する^[2]。

近縁種[編集]

• ミミナグサ（Cerastium holosteoides var. hallaisanense） - 日本在来種。現在では山間部などに見られる。オランダミミナグサによく似ているが、やや花がまばらであること、葉が赤みを帯びることなどで見分けられる。

脚注[編集]