Alky jsou ptáci z podčeledi alek (Alcinae), čeledi rackovití (Laridae), řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). (Na první pohled jsou pro své černobílé zbarvení, vzpřímený postoj a některé zvyky podobné tučňákům. Přesto však k tučňákům nemají blízký vztah.)
Na rozdíl od tučňáků alky dovedou létat (s výjimkou vyhubené alky velké). Jsou dobří plavci a potápěči (můžou dosáhnout hloubky až 100 m), ale chodí nemotorně. Při letu musí velmi rychle mávat křídly, vzhledem k jejich nedostatečné délce. Ocas mají velmi krátký, nohy jsou posunuty dozadu, tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou a čtvrtý je zakrnělý. K plavání používají křídla, nohama kormidlují. Před tlakem vody ve velkých hloubkách je trup chráněn dlouhou prsní kostí.
Alky jsou vysoce specializované, žijí v chladných mořích severní polokoule a na pobřeží zamíří jen kvůli rozmnožování. Většina druhů se rozmnožuje na příkrých útesech, často společně s racky, buřňáky a tereji nebo mezi balvany. Snáší jediné vejce přímo na skalní římsy. Vejce jsou výrazně kuželovitá, což je chrání proti skutálení. O vejce i mládě se stará celý pár, alky poprvé hnízdí až ve 4 (5) letech. Dožívají se až 20 let.
Některé druhy mají odlišná pojmenování v Evropě a Severní Americe.
Mnohé druhy, jako například alkouni rodu Uria hnízdí ve velkých koloniích na okrajích útesů. Alkouni rodu Cepphus se rozmnožují v malých skupinách na skalnatých pobřežích.
Systematické zařazení alek je nejasné. Původně byly řazeny do samostatného řádu alky (Alciformes), pak jako podřád dlouhokřídlých, alky (Alcae), jinde jsou zařazeni jako čeleď alkovití (Alcidae). Podle nové ptačí taxonomie jsou alky podčeledí rackovitých.
Na světě žije celkem 23 druhů alek. Původně bylo rozlišováno 22 druhů, v roce 1996 byl na základě genetické analýzy oddělen jako samostatný druh Brachyramphus perdix, dříve považovaný jen za asijský poddruh alkouna mramorovaného (B. marmoratus).[1]
Galerie alkovití ve Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu alkovití ve Wikimedia Commons
Alky jsou ptáci z podčeledi alek (Alcinae), čeledi rackovití (Laridae), řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). (Na první pohled jsou pro své černobílé zbarvení, vzpřímený postoj a některé zvyky podobné tučňákům. Přesto však k tučňákům nemají blízký vztah.)
Na rozdíl od tučňáků alky dovedou létat (s výjimkou vyhubené alky velké). Jsou dobří plavci a potápěči (můžou dosáhnout hloubky až 100 m), ale chodí nemotorně. Při letu musí velmi rychle mávat křídly, vzhledem k jejich nedostatečné délce. Ocas mají velmi krátký, nohy jsou posunuty dozadu, tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou a čtvrtý je zakrnělý. K plavání používají křídla, nohama kormidlují. Před tlakem vody ve velkých hloubkách je trup chráněn dlouhou prsní kostí.
Alky jsou vysoce specializované, žijí v chladných mořích severní polokoule a na pobřeží zamíří jen kvůli rozmnožování. Většina druhů se rozmnožuje na příkrých útesech, často společně s racky, buřňáky a tereji nebo mezi balvany. Snáší jediné vejce přímo na skalní římsy. Vejce jsou výrazně kuželovitá, což je chrání proti skutálení. O vejce i mládě se stará celý pár, alky poprvé hnízdí až ve 4 (5) letech. Dožívají se až 20 let.
Některé druhy mají odlišná pojmenování v Evropě a Severní Americe.
Mnohé druhy, jako například alkouni rodu Uria hnízdí ve velkých koloniích na okrajích útesů. Alkouni rodu Cepphus se rozmnožují v malých skupinách na skalnatých pobřežích.
Systematické zařazení alek je nejasné. Původně byly řazeny do samostatného řádu alky (Alciformes), pak jako podřád dlouhokřídlých, alky (Alcae), jinde jsou zařazeni jako čeleď alkovití (Alcidae). Podle nové ptačí taxonomie jsou alky podčeledí rackovitých.
