Epiphyllum oxypetalum je vzrůstný převážně terestricky (suchozemsky) rostoucí zástupce jinak většinou epifytně rostoucího rodu Epiphyllum. Druhové epiteton „oxypetalum“ znamená „s ostrými okvětními lístky“.
Keřovitá rostlina vytváří vzhůru rostoucí větvící se výhony téměř kruhového průřezu. Tyto výhony nesoucí holé nenápadné areoly a dosahující délky až 3 m (podle světelných podmínek) se na konci rozšiřují v ploché listovité čepele široké až 15 cm se slabě zvlněnými okraji. Z těchto fylokladií vyrůstají jednak boční listovitá fylokladia o délce až 30 cm a šíři až 12 cm a také květy.
Květy mají dlouhou charakteristicky esovitě prohnutou mírně šupinatou trubku bez štětin. Podle tohoto tvaru se rostlina anglicky nazývá Dutchman's pipe čili „Holanďanova fajfka“. Poupata jsou růžová a zpočátku rostou svisle dolů. Čistě bílé květy se otevírají pouze na jednu noc a intenzivně voní (benzylester kyseliny salicylové). Květy dosahují až 30 cm rozvinuté délky a průměru 16 cm. Ve středoevropských podmínkách se stává, že při náhlém ochlazení v době rozkvětu se květy zcela neotevřou a v tomto polorozkvetlém stavu zůstanou během celého dalšího dne. Květy jsou cizosprašné a po jejich opylení se vytvoří protáhlý purpurový plod dlouhý až 12 cm.
Původní domovinou je Střední a Jižní Amerika od Mexika po Brazílii. Jako zahradní květina se pěstuje v subtropickém pásmu, zejména v jižních státech USA a jižní Asii. Pro své pozoruhodné, jen jednu noc kvetoucí květy, se stala v jihovýchodní Asii kultovní nebo symbolickou rostlinou. V Číně je symbolem pomíjivého úspěchu, v Indii je považována za posvátný květ stvořitele Brahmy a v Malajsii je považována za kouzelný květ víly Bakawali ve staré báji (spolu s květy dalších druhů rodu Epiphyllum kvetoucími jednu noc).
Snadno pěstovatelné v dostatečně výživné humózní zemině. Krátkodobě snese pokles teploty až k 0 °C. Teplota k přezimování je 8 – 16 °C. V podmínkách střední Evropy kvete ve vrcholném létě a snáší letnění v závětří a polostínu. Vyžaduje každoroční prořezávání starých odumírajícich a poškozených výhonů.
Za taxony nejblíže příbuzné bývají uváděny E. thomasianum a E. pumilum.
Epiphyllum oxypetalum je vzrůstný převážně terestricky (suchozemsky) rostoucí zástupce jinak většinou epifytně rostoucího rodu Epiphyllum. Druhové epiteton „oxypetalum“ znamená „s ostrými okvětními lístky“.
Epiphyllum oxypetalum (populært også kaldet Dutchman's pipe (Hollænderpibe) eller Queen of the ball (Ballets Dronning)) er en epifyttisk voksende busk med en hængende vækstform. Den store, silkeagtige blomst holder kun én nat, men til gengæld er duften meget gennemtrængende.
De ældre skud er runde i tværsnit, hår- og tornløse og mere eller mindre træagtige. De unge skud er flade og brede (bladagtige), bølgede og med hel rand, der har nogle få, buede tænder. Blomstringen foregår sent om foråret eller først på sommeren. Blomsterne er endestillede og har bægerblade, som er smalle, og de yderste er lyserøde, mens de inderste er hvide. Kronrøret er bøjet 90°, sådan at blomsten ikke vender nedad ligesom det skud, den sidder på. Frugterne er aflange, lidt knudrede og tornløse med mange, sorte frø.
Rodnettet er – som oftest hos epifytter – groft og trævlet.
Højde x bredde: 0,50 x 3,00 m.
Arten hører hjemme i lavlandets skove i de meksikanske delstater Chiapas, Oaxaca og Veracruz samt i Costa Rica, El Salvador, Guatemala, Honduras og Nicaragua. Her foretrækker den voksesteder i trækronerne, hvor den finder en "jord", som er humusrig og konstant fugtig, og hvor der er fuld sol eller let skygge. Blomstringen bliver kraftigst i fuld sol. Arten er forvildet mange steder, og der er uenighed om, hvor den har haft sit oprindelige voksested[1].
I bunden af en lavlandsdal ved floden Actopans mellemste løb i delstaten Veracruz, Mexico, finder man en gammel lavastrøm, hvor der er opstået en 3-8 m høj, løvfældende skov. Området har sit regnoverskud i sommertiden. Her vokser arten sammen med bl.a. Bernardia interrupta (Vortemælk-familien), Bursera cinerea (Sæbetræ-familien), Casearia corymbosa (Barbadoskirsebær-familien), Cephalocereus palmeri (Kaktus-familien), Cnidoscolus aconitifolius (Vortemælk-familien), Comocladia engleriana (Sumak-familien), Croton ciliato-glandulosus (Vortemælk-familien), Diospyros oaxacana (Ibenholt-familien), Fraxinus schie (Oliven-familien), Lysiloma acapulcensis (Ærteblomst-familien), Pseudobombax ellipticum (Katost-familien) og mange arter af Tillandsia (Ananas-familien)[2]
Arten og sorter af den dyrkes for blomsternes skyld som stueplante.
Epiphyllum oxypetalum (populært også kaldet Dutchman's pipe (Hollænderpibe) eller Queen of the ball (Ballets Dronning)) er en epifyttisk voksende busk med en hængende vækstform. Den store, silkeagtige blomst holder kun én nat, men til gengæld er duften meget gennemtrængende.
Epiphyllum oxypetalum ist eine Pflanzenart in der Gattung Epiphyllum aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Das Artepitheton oxypetalum leitet sich von den griechischen Worten „ὀξύς“ (oxys) für spitz und „πέταλον“ (petalon) für Blatt ab und verweist auf die spitzen Kronblätter der Art.[1]
Epiphyllum oxypetalum wächst reich verzweigt mit kräftigen Trieben, die bis zu 3 Meter lang werden können. Die Haupttriebe sind zylindrisch und zwischen 2 und 3 Meter lang. Die dünnfleischigen, abgeflachten, blattartigen Seitentriebe sind elliptisch geformt und mit Ausnahme der Ränder gewellt. Sie sind bis zu 30 Zentimeter lang und 10 bis 12 breit.
Die trichterförmigen Blüten besitzen eine bogige Blütenröhre. Sie erreichen bei Durchmessern von 12 bis 17 Zentimetern eine Länge von 25 bis 30 Zentimetern. Die äußeren Blütenhüllblätter sind schmal und rötlich, die inneren Blütenhüllblätter sind bis zu 2,5 Zentimeter breit und weiß.
Die Pflanze blüht selten und nur nachts, und die Blüten welken vor Tagesanbruch.
Epiphyllum oxypetalum ist in den mexikanischen Bundesstaaten Chiapas, Oaxaca und Veracruz sowie im guatemaltekischen Departamento Izabal in tiefen Lagen verbreitet.
Die Erstbeschreibung von Adrian Hardy Haworth wurde 1829 veröffentlicht.[2]
In der Roten Liste gefährdeter Arten der IUCN wird die Art als „Least Concern (LC)“, d. h. als nicht gefährdet geführt.[3]
Epiphyllum oxypetalum ist eine Pflanzenart in der Gattung Epiphyllum aus der Familie der Kakteengewächse (Cactaceae). Das Artepitheton oxypetalum leitet sich von den griechischen Worten „ὀξύς“ (oxys) für spitz und „πέταλον“ (petalon) für Blatt ab und verweist auf die spitzen Kronblätter der Art.
Epiphyllum oxypetalum (Dutchman's Pipe, kardable, Night Queen utawa Gul-e-Bakawali) iku spesies kaktus lan siji spesies sing paling akèh ditandur ing antara génus iki. Kembang iki uga dikenal minangka kembang Cereus sing mekar wayah wengi Cereus lan kerep diselingsurupaké karo spesies Selenicereus.
Epiphyllum oxypetalum (Dutchman's Pipe, kardable, Night Queen utawa Gul-e-Bakawali) iku spesies kaktus lan siji spesies sing paling akèh ditandur ing antara génus iki. Kembang iki uga dikenal minangka kembang Cereus sing mekar wayah wengi Cereus lan kerep diselingsurupaké karo spesies Selenicereus.
ब्रह्मकमळ (शास्त्रीय नाव: Epiphyllum oxypetalum) हे कॅक्टस वर्गातील एक झुडुप आहे. कॅक्टस वर्गातील असूनही त्याच्या पानांना काटे नसतात. पाने मांसल, लांबट, पोपटी हिरव्या रंगाची असून, त्याला पानांवरच पावसाळ्यात वर्षातून एकदा खूप मोठ्या आकाराची, पांढऱ्या रंगाची, सुगंधित फुले येतात. ही फुले वर्षातून एकदा, जुलै ते सप्टेंबरच्या दरम्यान, मध्यरात्रीच्या सुमारास पूर्ण उमलतात, व सकाळपर्यंत कोमेजतात. एकाच दिवशी अनेक घरांतील ब्रह्मकमळे एकाच वेळी फुलतात, ही आश्चर्याची गोष्ट समजली जाते. फुलांचा पांढरा रंग व मध्यरात्रीचे उमलणे यापाठी कीटकांना परागसिंचनासाठी आकर्षित करण्याचा हेतू असतो. या वनस्पतीला वाढीसाठी भरपूर उन्हाची आवश्यकता असते. या वनस्पतीची लागवड पाने कुंडीत लावून करता येते.
निलगिरीच्या जंगलात गुलाबी रंगाची ब्रह्मकमळे आढळतात. याची फुले गुलाबी असून, ती दिवसा उमलतात.
निवडुंगाच्या (Cactaceae) कुळात जन्मलेले ‘ब्रह्मकमळ’ हे त्यापैकीच होय. वास्तविक निवडुंग म्हटला की, त्याला काटे असतातच अशी आपली समजूत असते. काटे असणारे फड्या निवडुंग (Opuntia) आणि त्रिधारी निवडुंग (Euphorbia) कुंपणासाठी वापरले जातात.
ब्रह्मकमळ - या मराठी नावाने ओळखल्या जाणाऱ्या या कमळाला ‘बेथेलहॅम लिली’ (Bethelham Lily) असे म्हणतात. त्याचे वानसशास्त्रीय गोत्र ‘एपिफायलम’ असून त्याच्या ‘एपिफायलम फायलॅन्थस्’ आणि ‘एपिफायलम क्रिनॅटम’ अशा दोन जाती आहेत. यातील दुसरी जात आपल्या भारतात आढळते. निवडुंगाच्या कुळात जन्मलेली ही जात मूळ परदेशीयच. मेक्सिको, मध्य अमेरिका, दक्षिण अमेरिका इत्यादी भागातून ही जात बागेची शोभा वाढविण्यासाठी भारतात आणली गेली.
शाकीय (Vegitative) पद्धतीने पुनरुत्पादन होणाऱ्या या वनस्पतीचा पानासारखा दिसणारा हिरव्या रंगाचा भाग म्हणजेच या वनस्पतीचे खोड होत. अशा प्रकाराच्या खोडांना पर्णकांडे (Phylloclades) असे म्हणतात. या पर्णकांडाला असणाऱ्या खाचातूनच या कमळाचा उगम होतो. पानासारख्या दिसणाऱ्या या पर्णकांडावरच फुले उमलतात. म्हणूनच या वनस्पतीला लॅटीन भाषेत एपिफायलम (Epiphyllum) असे म्हणतात.
पांढऱ्या रंगाची, सुमारे ४ ते १२ इंच लांबीची ही फुले जुलै महिन्याच्या अखेरीस वा ऑगस्ट महिन्यात उमलतात. ज्या दिवशी उमलतात त्या दिवशी पाऊस थांबलेला असतो. कळी मोठी होताच सायंकाळी उमलण्याची प्रक्रिया सुरू होऊन मध्यरात्रीपर्यंत फूल पूर्ण उमलले जाते. ‘निशोन्मीलित’ अशा या ब्रह्मकमळाची शोभा अवर्णनीय आहे. दले, पाकळ्या, पुंकेसर व स्त्रीकेसर इ. विविध भागांची या ब्रह्मकमळातील रचना कुतूहल निर्माण करणारी आहे. म्हणूनच आकर्षक देहयष्टी नसतानाही या वनस्पतीने मानवी जीवनात विशेष स्थान मिळविले आहे. या बाबतीत त्याचा सुगंधही बऱ्याच अंशी कारणीभूत आहे. [१]
वर ज्याचे वर्णन आले आहे ते कॅक्टस जातीतील फूल अस्सल ब्रह्मकमळ नाही. खरे ब्रह्मकमळ हिमालयावर १३,००० ते १७,००० फुटांवर पहावयास मिळते. या अस्सल ब्रह्मकमळाचे शास्त्रीय नाव साॅसूरिया ऑबव्हॅलाटा (Saussurea obvallata) हे आहे. सूर्यफुलाच्या कुळातील हे फूल असून जुलै-ऑगस्टमध्ये या ब्रह्मकमळाचा बहर असतो. परंतु 'फुलांच्या दरीत' (व्हॅली ऑफ फ्लाॅवर्समध्ये) आणि उत्तराखंडातील हेमकुंड साहेब येथे हे ब्रह्मकमळ जूनच्या शेवटच्या आठवड्यात हजेरी लावते. या फुलाचे वरचे टोक जांभळ्या रंगाचे असून पाकळ्या हिरव्या-पिवळ्या कागदी प्रदल मंडलात गुंडाळल्यासारख्या दिसतात. हिमवृष्टीतही मुख्य फुलाच्या आतील तीनचार छोट्या फुलांचे संरक्षण व्हावे यासाठी ही रचना आहे. हे ब्रह्मकमळ साधारणपणे एकटे-दुकटे नसते, ते तीन चार फुलांच्या गटांमध्येच आढळते.. हे हिमालयातले फूल उत्तराखंड राज्याचे राज्यपुष्प आहे. बद्रीकेदारच्या आणि केदारनाथाच्या मंदिरात देवाला ब्रह्मकमळ वहायाची परंपरा आहे. त्यामुळेच याला देवपुष्प म्हणतात. सध्या दुर्मिळ होत चाललेले हे फूल वाचवण्यासाठी या ब्रह्मकमळाच्या रोपाला संरक्षित रोपाचा दर्जा देण्यात आला आहे.
ॉ
ॉब
ब्रह्मकमळ (शास्त्रीय नाव: Epiphyllum oxypetalum) हे कॅक्टस वर्गातील एक झुडुप आहे. कॅक्टस वर्गातील असूनही त्याच्या पानांना काटे नसतात. पाने मांसल, लांबट, पोपटी हिरव्या रंगाची असून, त्याला पानांवरच पावसाळ्यात वर्षातून एकदा खूप मोठ्या आकाराची, पांढऱ्या रंगाची, सुगंधित फुले येतात. ही फुले वर्षातून एकदा, जुलै ते सप्टेंबरच्या दरम्यान, मध्यरात्रीच्या सुमारास पूर्ण उमलतात, व सकाळपर्यंत कोमेजतात. एकाच दिवशी अनेक घरांतील ब्रह्मकमळे एकाच वेळी फुलतात, ही आश्चर्याची गोष्ट समजली जाते. फुलांचा पांढरा रंग व मध्यरात्रीचे उमलणे यापाठी कीटकांना परागसिंचनासाठी आकर्षित करण्याचा हेतू असतो. या वनस्पतीला वाढीसाठी भरपूर उन्हाची आवश्यकता असते. या वनस्पतीची लागवड पाने कुंडीत लावून करता येते.
निलगिरीच्या जंगलात गुलाबी रंगाची ब्रह्मकमळे आढळतात. याची फुले गुलाबी असून, ती दिवसा उमलतात.
निवडुंगाच्या (Cactaceae) कुळात जन्मलेले ‘ब्रह्मकमळ’ हे त्यापैकीच होय. वास्तविक निवडुंग म्हटला की, त्याला काटे असतातच अशी आपली समजूत असते. काटे असणारे फड्या निवडुंग (Opuntia) आणि त्रिधारी निवडुंग (Euphorbia) कुंपणासाठी वापरले जातात.
ब्रह्मकमळ - या मराठी नावाने ओळखल्या जाणाऱ्या या कमळाला ‘बेथेलहॅम लिली’ (Bethelham Lily) असे म्हणतात. त्याचे वानसशास्त्रीय गोत्र ‘एपिफायलम’ असून त्याच्या ‘एपिफायलम फायलॅन्थस्’ आणि ‘एपिफायलम क्रिनॅटम’ अशा दोन जाती आहेत. यातील दुसरी जात आपल्या भारतात आढळते. निवडुंगाच्या कुळात जन्मलेली ही जात मूळ परदेशीयच. मेक्सिको, मध्य अमेरिका, दक्षिण अमेरिका इत्यादी भागातून ही जात बागेची शोभा वाढविण्यासाठी भारतात आणली गेली.
शाकीय (Vegitative) पद्धतीने पुनरुत्पादन होणाऱ्या या वनस्पतीचा पानासारखा दिसणारा हिरव्या रंगाचा भाग म्हणजेच या वनस्पतीचे खोड होत. अशा प्रकाराच्या खोडांना पर्णकांडे (Phylloclades) असे म्हणतात. या पर्णकांडाला असणाऱ्या खाचातूनच या कमळाचा उगम होतो. पानासारख्या दिसणाऱ्या या पर्णकांडावरच फुले उमलतात. म्हणूनच या वनस्पतीला लॅटीन भाषेत एपिफायलम (Epiphyllum) असे म्हणतात.
पांढऱ्या रंगाची, सुमारे ४ ते १२ इंच लांबीची ही फुले जुलै महिन्याच्या अखेरीस वा ऑगस्ट महिन्यात उमलतात. ज्या दिवशी उमलतात त्या दिवशी पाऊस थांबलेला असतो. कळी मोठी होताच सायंकाळी उमलण्याची प्रक्रिया सुरू होऊन मध्यरात्रीपर्यंत फूल पूर्ण उमलले जाते. ‘निशोन्मीलित’ अशा या ब्रह्मकमळाची शोभा अवर्णनीय आहे. दले, पाकळ्या, पुंकेसर व स्त्रीकेसर इ. विविध भागांची या ब्रह्मकमळातील रचना कुतूहल निर्माण करणारी आहे. म्हणूनच आकर्षक देहयष्टी नसतानाही या वनस्पतीने मानवी जीवनात विशेष स्थान मिळविले आहे. या बाबतीत त्याचा सुगंधही बऱ्याच अंशी कारणीभूत आहे.
Epiphyllum oxypetalum යන විද්යාත්මක නාමයෙන් හඳුන්වන කඩුපුල් මල ඉංග්රීසි ව්යවහාරයේදී “ඕලන්ද මිනිසාගේ පයිප්පය” සහ “රාත්රියේ රැජින” යන අන්වර්ථ නාමයන්ගෙන් හඳුන්වනු ලබයි. කඩුපුල් මල පතොක් කුලයට අයත් ශාකයක් වන අතර වෙනත් රටවල බහුල වශයෙන් වගා කරනු ලබන මල් වර්ගයකි. රාත්රී පතොක් ශාකය ලෙස ඇතැම් විට හඳුන්වනු ලැබුවද මෙය පතොක් ශාකවල ලක්ෂණ බහුලව නොපෙන්වයි. කෙසේ නමුත් පතොක් කුලයට අයත් අනෙකුත් ශාක මෙන්ම මෙහිද මල් හට ගන්නේ රාත්රියට පමණි.
Oxypetalum(ලතින්) = උල් සහිත පෙති ඇති මල
ශ්රී ලංකාවේ මෙය කඩුපුල් මල ලෙස හැඳින්වුවද ඉන්දියාවේදී බ්රහ්ම කමලම් ලෙස හැඳින්වේ. මහා බ්රහ්මයා විසින් මැවීමෙන් අනතුරුව එම නම ලබාදුන් බව පැවසේ. මෙම මල පිපෙන අවස්ථාවේදී දෙවියන්ගෙන් ඉල්ලා සිටින දේවල් ලැබෙන බව බැතිමතුන් විස්වාස කරයි.
මද්යම ඇමෙරිකාව මෙහි ජන්ම භුමියයි. මෙම මල් වර්ගය දුර්ලභ වන අතර එක රාත්රියකදී පිපී එම රාත්රිය අවසන් වීමත් සමග පරවී යයි.
වර්ෂ 1909 දී C.A. Purpus මහතා විසින් ඉතා කුඩා වෙනස්කම් සහිත කඩුපුල් විශේෂයක් මෙක්සිකෝවෙන් සොයාගත් අතර එහි පෙති තද රතු පැහැයෙන් යුක්ත වූ අතර මල එහි සුපුරුදු මිහිරි සුවඳ වෙනුවට අප්රසන්න ගන්දයකින්ද යුක්ත වූ බව පැවසේ. එය “Phyllocactus purpusii” ලෙස නාමකරණය කළ නමුත් උද්භිද විද්යාත්මක හඳුනාගැනීමක් නොලැබිණි.
චීන ජනවහරේදී කඩුපුල් මල විශේෂ පුද්ගලයන් හැඳින්වීම සඳහා යොදාගනී. එනම්, සිත් ගන්නා සුළු නමුත් ඉතා සුළු කාලයක් කීර්තිමත්ව සිටින පුද්ගලයන් හැඳින්වීම සඳහා කඩුපුල් මලේ නම යොදාගනී. ඒ කඩුපුල් මලද පිපීම සඳහා විශාල කාලයක් ගන්නා නමුත් එක රැයෙන් පරවී යන නිසාය. කඩුපුල් මලට ජපන් වැසියන්ගෙන්ද හිමි වන්නේ සුවිශේෂී ස්ථානයකි. ඔවුන් කඩුපුල් මල “සඳ කුමරිය” ලෙස හඳුන්වයි.
මෙම කඩුපුල් ශාකය යුරෝපීයයන් ඇමෙරි කාව සොයා ගැනීමෙන් පසු ලෝකයේ ප්රචලිතව ගිය එකක් බැවින් අපේ සාහිත්යයේ හා බෞද්ධ සූත්ර වල සඳහන් වන කඩුපුල් වෙනයම් එකක්විය යුතුය. කොසොල් රජ තුමා හා බුදුන් වහන් සේ අතර ඇතිවූ සංවාදයක සඳහන් වන්නේ කඩුපුල් ඇත්තේ නාග ලෝකයේ බවයි.
කඩුපුල් ශාකය මෙක්සිකෝවේ සිට වෙනිසියුලාව දක්වා පැතිර පවතී. එමෙන්ම බ්රසීලයේද දැකිය හැක. ඇමරිකාවේ ටෙක්සාස් සහ කැලිෆෝනියා වැනි උණුසුම් දේශගුණයක් පවතින ප්රදේශ වල කඩුපුල් ශාකය වගා කරනු ලබයි. කෙසේනමුත් කඩුපුල් ශාකයේ ජන්ම භූමිය දකුණු මැක්සිකෝ බව පිළිගැනේ.
කඩුපුල් යනු පහසුවෙන් වගා කළ හැකි ශාකයකි. වසන්ත කාලයේ අග බාගයේදී සහ ග්රීෂ්ම සෘතුවේ මුල් බාගයේදී වැඩි වශයෙන් මල් හට ගනී. විශාල ශාක වල මල් කිහිපයක් හටගනී. අපිපත්ර කුලයේ ශාක වල වැඩියෙන්ම වගා කළ හැකි ශාකය මෙයයි.
වෙනත් කියවීම් සඳහා Epiphyllum oxypetalum Wikimedia Commons
Epiphyllum oxypetalum, the Dutchman's pipe cactus,[3] princess of the night or queen of the night,[4] is a species of cactus. It blooms nocturnally, and its flowers wilt before dawn. Though it is sometimes referred to as a night-blooming cereus, it is not closely related to any of the species in the tribe Cereeae, such as Selenicereus, that are more commonly known as night-blooming cereus. All Cereus species bloom at night and are terrestrial plants; Epiphyllum species are usually epiphytic.
The stems are erect, ascending, scandent, or sprawling and profusely branched. The primary stems are terete, up to 6 metres (600 cm) long, flattened laterally, and ligneous at their bases. The secondary stems are flat, elliptic-acuminate, up to 30 cm × 12 cm (12 in × 5 in). The stem margins are shallowly through deeply crenate and undulate. Stems appear to be waxy therefore cutin may be present. Cutin reduces water loss from stems. A gel-like substance oozes out of stem cuts. Stems contain much water-filled tissue.
The flowers are nocturnal. They grow on flattened stems and are up to 30 cm (12 in) long and 17 cm (7 in) wide, and very fragrant. The principal odor components in the aroma are benzyl salicylate and methyl linoleate.[5] Pericarpels are nude, slightly angled, and green. Bracteoles are short and narrow up through ca. 10 millimetres (1.0 cm) long. Receptacles are up through 20 cm long, 1 cm thick, brownish, and arching. The outer tepals are linear, acute, 8–10 cm long, and reddish through amber. The inner tepals are whitish, oblanceolate or oblong, acuminate, up through 8–10 cm long and 2.5 centimetres (25 mm) wide. The stamens are greenish white or white, slender and weak. The styles are greenish white, pale yellow, or white, 4 mm thick, as long as inner tepals, and with many lobes.
The fruits are oblong, up through 12 x 8 cm, purplish red, and angled.
This species is closely related to E. thomasianum and E. pumilum, but quite distinct from them. In 1909, C. A. Purpus collected a slightly different type in St. Ana, Orizaba, Mexico. It has carmine red outer petals and the flowers have an unpleasant smell, rather than being fragrant. It was originally named Phyllocactus purpusii, but is now included within this species.
Epiphyllum from Greek epi- "upon" + phullon "leaf"
Oxypetalum = with acute petals
Epiphyllum oxypetalum is native to Southern Mexico and to extensive areas of South America.[3] It is widely cultivated, with many escapes from cultivation in tropical areas, especially in southeast Asia.[6] It has become naturalised in China.[3]
Epiphyllum oxypetalum is an easily cultivated, fast growing Epiphyllum. It flowers in late spring through late summer; large specimens can produce several crops of flowers in one season. This is a widely cultivated Epiphyllum species.
It is known to have medicinal properties in many Asian cultures, including India, Vietnam, and Malaysia. The plant is widely used in traditional medicine to treat respiratory ailments, bleeding conditions, and is also believed to have the property of reducing pain and inflammation.
Epiphyllum oxypetalum, the Dutchman's pipe cactus, princess of the night or queen of the night, is a species of cactus. It blooms nocturnally, and its flowers wilt before dawn. Though it is sometimes referred to as a night-blooming cereus, it is not closely related to any of the species in the tribe Cereeae, such as Selenicereus, that are more commonly known as night-blooming cereus. All Cereus species bloom at night and are terrestrial plants; Epiphyllum species are usually epiphytic.
Epiphyllum oxypetalum (DC.) Haw. es una especie de planta fanerógama de la familia Cactaceae.
Es nativa de Costa Rica, El Salvador, Guatemala, Honduras, Nicaragua, Panamá, Colombia, México, Paraguay, Venezuela y Pando (Bolivia). Aparece de forma común en su zona de distribución, aunque en Guatemala ha sido incluida en la Lista Roja. Se ha naturalizado con facilidad por zonas tropicales de todo el mundo, creciendo de manera subespontánea.
La especie se encuentra en los bosques húmedos tropicales creciendo de forma epífita sobre los árboles. Se utiliza como planta ornamental, siendo su cultivo muy fácil. //Lugar Y Ubicacion geografica//
Es una planta epífita perteneciente a la familia cactaceae, desprovista de hojas y espinas. Los tallos en forma de paleta, con 1-10 cm ancho, 3-5 mm grueso. Las flores son grandes de hasta 25 cm de diámetro, de color blanco, muy perfumadas y con numerosos pétalos. Duran una sola noche. El fruto color rojo brillante se produce sólo si la flor es fecundada con el polen de otra planta.
Epiphyllum oxypetalum fue descrita por (DC.) Haw. y publicado en Philosophical magazine, or annals of chemistry, ... 6: 109. 1829.[2]
Epiphyllum: nombre genérico que deriva de las palabras griegas epi = "sobre" y phyllum = "hojas".
oxypetalum: epíteto latino que significa "con los pétalos manchados".[3]
En Colombia se le conoce como "Flor del Baile".
Epiphyllum oxypetalum (DC.) Haw. es una especie de planta fanerógama de la familia Cactaceae.
Epiphyllum oxypetalum, l'Épiphyllum à larges feuilles, est une espèce de plantes épiphytes appartenant à la famille des Cactaceae. C'est une espèce remarquable d'Epiphyllum qui ne fleurit que la nuit, parfois pour ne donner seulement qu'une ou deux grandes fleurs par an.
Oxypetalum signifie en latin "à pétales pointus".
En chinois, on l'appelle 昙花一现 (tān huá yĭ xiàn) qui signifie « qui dure peu de temps », car les fleurs de cette plante fleurissent à la tombée de la nuit et se fanent dès le lendemain matin. En japonais, elle porte le nom 月下美人 (gekka bijin), littéralement « la belle sous la lune ». Les Vietnamiens la nomment Hoa Quỳnh [1] mais au quotidien il existe parfois quelques confusions avec d'autres variétés d'Epiphyllum, aussi hoa quỳnh trắng désigne plutôt Epiphyllum oxypetalum alors que hoa quỳnh đỏ correspond à Epiphyllum ackermannii. De manière plus poétique, on parle aussi de Hoa Dạ Quỳnh Hương.
Elle est souvent appelée « belle de nuit » (à ne pas confondre avec Mirabilis jalapa) ou « fleur de lune » car elle ne s'ouvre que la nuit, ou encore « berceau de Moïse » aux Antilles. Dans les régions au climat non tropical, ce peut n'être qu'une à deux nuits par an, ce qui en fait un phénomène assez exceptionnel.
L'épiphyllum ne fait pas de feuilles mais des tiges aplaties ressemblant à des feuilles. En effet, cette plante épiphyte s'est adaptée à des environnements peu lumineux en augmentant sa surface pour capter au mieux la lumière.
Les tiges sont dressées, ascendantes et abondamment ramifiées. Les tiges primaires peuvent mesurer jusqu'à 3 m de long, aplaties latéralement et ligneuses à leurs bases. Les tiges secondaires sont plates, elliptiques-acuminées, jusqu'à 30 cm x 10-12 cm. Les marges de la tige sont peu profondément crénelées et ± ondulées.
La floraison commence en fin de printemps et dure jusqu'en fin d'été. Les fleurs mesurent jusqu'à 30 cm de long et 17 cm de large. Très parfumées, elles sont produites la nuit à partir du bord des tiges aplaties. Le principal composant de l'arôme des fleurs est le salicylate de benzyle. Les réceptacles floraux arqués ont une longueur de 20 cm, une épaisseur de 1 cm et sont de couleur brunâtre. Les tépales extérieurs roux à ambre sont linéaires, aigus (oxy- = piquant en grec, d'où oxypetalum) et mesurent de 8-10 cm de long. Les tépales internes sont blanchâtres, oblancéolés, acuminés, jusqu'à 8-10 cm de long et 2,5 cm de large. Les étamines sont blanc verdâtre ou blanches. Les styles sont blanc verdâtre, jaune pâle, ou blanc, 4 mm d'épaisseur.
Les fruits sont oblongs, jusqu'à 12 x 8 cm, rouge violacé et inclinés.
Epiphyllum oxypetalum est originaire du sud du Mexique et de vastes zones de l'Amérique du Sud. Il est largement cultivé et a échappé à la culture dans les régions tropicales. Il est naturalisé en Chine.
Epiphyllum oxypetalum est l'espèce le plus souvent cultivée du genre Epiphyllum. C'est une plante à croissance rapide facile à cultiver.
L'épiphyllum n'aime pas le soleil direct et pousse très bien à l'ombre d'un arbre dès que les températures ne descendent plus sous les 10-12 °C. En hiver, on placera la plante en serre froide où la température ne devra pas être inférieure à 10 °C.
La plante fleurit mieux lorsque ses racines sont à l'étroit. On la plantera donc dans un pot à peine plus grand que le système racinaire existant dans un substrat très drainant.
Reportage fait entre le 8 et le 13 septembre 2008 à Cannes, la lune étant décroissante, à moitié pleine, le temps encore très doux et humide (pas de mistral frais). La plante avait été reproduite par bouture un an auparavant.
Floraisons Nocturnes en time-lapse et en 3D - A voir en anaglyphe Rouge et Cyan (Color)
Epiphyllum oxypetalum, l'Épiphyllum à larges feuilles, est une espèce de plantes épiphytes appartenant à la famille des Cactaceae. C'est une espèce remarquable d'Epiphyllum qui ne fleurit que la nuit, parfois pour ne donner seulement qu'une ou deux grandes fleurs par an.
Stor bladkaktus (Epiphyllum oxypetalum) är en art i familjen kaktusväxter. Den förekommer naturligt i Mexico och söderut till norra Sydamerika. Arten odlas som krukväxt för de vackra blommorna.
Den kallas ofta, felaktigt, för nattens drottning. Detta namn till hör en annan kaktusart, Selenicereus grandiflorus.
Stor bladkaktus (Epiphyllum oxypetalum) är en art i familjen kaktusväxter. Den förekommer naturligt i Mexico och söderut till norra Sydamerika. Arten odlas som krukväxt för de vackra blommorna.
Den kallas ofta, felaktigt, för nattens drottning. Detta namn till hör en annan kaktusart, Selenicereus grandiflorus.
Quỳnh hoa[1] hay còn gọi hoa quỳnh (danh pháp khoa học: Epiphyllum oxypetalum) là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được (DC.) Haw. mô tả khoa học đầu tiên năm 1829.[2]
Quỳnh hoa hay còn gọi hoa quỳnh (danh pháp khoa học: Epiphyllum oxypetalum) là một loài thực vật có hoa trong họ Cactaceae. Loài này được (DC.) Haw. mô tả khoa học đầu tiên năm 1829.
ゲッカビジン(月下美人、学名: Epiphyllum oxypetalum、英名: Dutchmans pipe cactus、A Queen of the Night)とはメキシコの熱帯雨林地帯を原産地とするサボテン科クジャクサボテン属の常緑多肉植物である。日本で多く流通しているクジャクサボテン属(Epiphyllum属)には交配種が多いが、これは原産地からそのまま導入された原種である。
葉状茎の丈が1mから2mにまで達するとつぼみの形成が見られる。花は、夜に咲き始め翌朝までの一晩でしぼみ、めしべに他家受粉が起きなければ散ってしまう。花冠は20~25cm程度であり、白い。香りが強いこと、夜間開花すること、小型哺乳類の訪花に耐える強度を持つこと、花粉と花蜜が虫媒花よりも多いこと、それらは生態学的に送粉シンドロームのコウモリ媒花の特徴に一致する。これは原産地の新大陸の熱帯地域において花蜜食・花粉食を示す一部のヘラコウモリ科の小型コウモリ類媒介受粉への適応と考えられている。
ゲッカビジンは日本での栽培下では6~11月に咲き、この季節に株の体力が十分に回復すれば2~3ヵ月後にもう一度咲くことができる。つぼみは初期は垂れ下がっているが開花直前になると自然に上を向いて膨らみ、夕方に芳香を漂わせはじめる。これもコウモリがホバリングをしながらやや下を向き、舌を伸ばして花蜜と花粉を摂食する行動との共進化と考えられている。
開花中の花、開花後のしぼんだ花ともに食用にでき、咲いている花は焼酎につけると保存できる。台湾ではスープの具として使われる。
茎のほとんどは昆布状の扁平な葉状茎になっており、またしばしば株元から細長い鞭状の茎を伸ばす。葉状茎の縁は波打っており、その凹部のくぼんだ点に産毛状に退化した刺(これが真の葉)を持つ刺座(サボテン科特有の点状にまで短縮した短枝)が位置する。成長点はここと茎頂にあり、これらの箇所から新しい茎(長枝)やつぼみが生じる。
古くから[いつ?]日本に普及していた株は、原産地から導入されたたった1つの株から挿し木や株分けで増やされた同一クローンであり、受粉に際して自家不和合性を示す特性があるため人工授粉してもほとんど果実が実ることはなかった。しかし1980年代に東京農業大学の研究グループが原産地から野性の別のクローンを持ち帰り、増殖、普及させたため今日では複数のクローンが幾つもの園芸業者によって国内流通しており、これらの間でコウモリに代わって人間が人工授粉してやれば容易に成熟した果実が得られる。成熟した果実は表面が赤く内部の果肉は白くて黒い胡麻状の種子が数多く散在し紡錘形で大きく、近縁種である同じ熱帯雨林原産の着生サボテンであるドラゴンフルーツに似た外見を持ち甘い。そのため古くから日本で栽培されてきたもの以外のクローンを園芸業者が販売する際、家庭用果樹として宣伝し「食用月下美人」の商品名をつけることが多い。
水や窒素肥料を与えすぎると栄養成長に偏った成長となり有性生殖が抑制されるので株だけ大きくなってつぼみをつけないことがあるため、やりすぎに注意する。さらに元来、クジャクサボテン属やこれに近縁ないくつかの属のサボテン科植物は野生状態では着生植物であり、大木の樹皮に根をまとわりつかせて樹上から昆布状の葉状茎の束が垂れ下がるように成長している。そのため樹皮を伝う雨水、樹皮に生えたコケ類、樹の股や洞に溜まった腐植質などから水分や肥料分を摂取しているためそもそも生理的に多肥多湿には強くなく、根ぐされを起こす危険もある。
ただ、ゲッカビジンなどクジャクサボテン類の根は樹上の樹の股や洞や岩山の割れ目に溜まったの腐植質やそこに形成された土壌にも深く根を下ろすことが多く同じ着生植物のラン科のカトレアなどと異なり、土壌に対してもかなりの適応力がある。そのため根への十分な通気を確保し、土壌の過湿、極端な多肥さえ避ければ温帯では温室で熱帯、亜熱帯地域では戸外での地上栽培も十分可能であるし、多くの園芸会社はクジャクサボテン・ゲッカビジン用に上記の条件を満たすように調合した培養土を市販してもいる。もちろん多くの洋ランやパイナップル科のアナナス類等、他の着生植物由来の園芸植物と同様にミズゴケ栽培でもよく育つし、十分大きなヘゴ板や丸太状のヘゴ材を用いれば原産地における着生状態を再現した栽培も可能であろう。
葉状茎以外に株元から伸びる鞭状の茎は野性の着生状態では、先端部が親株から離れた部位の樹皮などに接触するとそこから発根し、新たな株がそこで成長を始める。
原産地はメキシコの熱帯雨林であるため非耐寒性であり、摂氏7度以下になるときは室内に入れるとよい。凍傷になるとその部分の組織が壊死して、葉状茎に褐色斑点ができる。
花言葉は「はかない美、儚い恋、繊細、快楽、艶やかな美人」。8月23日の誕生花ともされる[1]。
古くから[いつ?]珍奇栽培植物として一部では熱心な栽培家も少なからずおり、そうした趣味家の栽培株の開花がマスコミで珍しい現象としてニュースになったりした時代もあるが高い技術を持つ趣味家でなくとも比較的簡単に栽培できる為、近年のガーデニングの流行で人気がでて、栽培者も広く普及して増えてきた。
月下美人にはその美しさのためや珍奇植物として好奇の目にさらされていた時代が長かったせいか、いろいろな言い伝えや俗説が流布しているが意外に間違いが多い。
近縁種の夜咲きサボテン
nightblooming cactus (night-blooming cactus)