Dorònic (Doronicum) és un gènere de plantes amb flor dins la família asteràcia.
És un gènere originari d'Europa. Algunes espècies creixen silvestres als Alps i Pirineu.
Aquest família compren unes 40 espècies.
Són plantes vivaces de fins a un metre d'alt. Arrel tuberosa. Tija dreta i simple, pubescent i cilíndrica. Fulles grans. Flors en capítols grocs. Fruits en aquenis oblongs cilíndrics i pubescents.
Dorònic (Doronicum) és un gènere de plantes amb flor dins la família asteràcia.
És un gènere originari d'Europa. Algunes espècies creixen silvestres als Alps i Pirineu.
Aquest família compren unes 40 espècies.
Són plantes vivaces de fins a un metre d'alt. Arrel tuberosa. Tija dreta i simple, pubescent i cilíndrica. Fulles grans. Flors en capítols grocs. Fruits en aquenis oblongs cilíndrics i pubescents.
Kamzičník (Doronicum) je rod vytrvalých bylin, které rozkvétají velkými žlutými úbory. Rod je tvořen přibližně 40 druhy a přísluší do čeledi hvězdnicovitých, kde je zařazován do podčeledi Asteroideae.
Vyskytuje se převážně v Evropě, v jihozápadní Asii (Írán, Irák, Turecko, Kavkaz) a střední Asii (Turkestán, Altaj, Tibet, Himálaj) a v severní Africe. Roste nejčastěji na vlhkých a světlých místech v řídkých lesích nebo na skalnatých místech v blízkosti vodních toků, a to od nížinatých oblastí do nadmořské výšky okolo 5000 m.
V České republice se nepravidelně vyskytuje pět druhů, z nichž jedině kamzičník rakouský je původní rostlinou. Ostatní se do české přírody dostaly až v pozdější době, pravděpodobně s využíváním kamzičníků jako okrasných rostlin, kdy tyto zplaněly nebo byly do volné přírody vysázeny záměrně.
Vytrvalé rostliny s lodyhami vysokými 10 až 60 cm, které vyrůstají z masitých nebo dřevnatých oddenků, na kterých někdy přetrvávají zbytky vláken ze starých listů. Jejich listy jsou velmi variabilní do tvaru i velikosti. Bazální listy mají různě dlouhý řapík a také velikost čepelí je rozdílná, u některých druhů v období kvetení již usychají. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé nebo objímavé, okraje mají celistvé či zubaté a směrem vzhůru se zmenšují, horní bývají i redukované. Zářivě žluté květní úbory na tenkých, téměř lysých stopkách vyrůstají samostatně nebo po dvou až šesti v chocholících. Zvonkovité nebo půlkulaté zákrovy mají zelené listeny uspořádané ve dvou nebo třech řadách. Ve středu bezplevného lůžka bývá 100 až 250 oboupohlavných květů se žlutou pětilaločnou trubkovitou korunou, po okraji lůžka roste 20 až 40 samičích květů se žlutými ligulami.
Plody jsou podlouhle nažky, lysé nebo chlupaté, s bílým nebo načervenalým jemným chmýrem, který obvykle chybí u jazykovitých květů. V 1 gramu osiva je více než 6000 semen (nažek). Počet chromozomů x = 30. Rostliny rostoucí ve volné přírodě se přirozeně rozmnožují semeny a rozrůstáním oddenků. Uměle je lze také množit dělením trsů nebo oddělováním výhonků.
Některé druhy mají význam v zahradnictví. Bývají vysazované na venkovní záhony jako nenáročné trvalky nebo jsou pěstované ve sklenících (případně i rychleny) a jejich květenství jsou používána k řezu.
Mezi nejznámější druhy kamzičníku patří:
Obrázky, zvuky či videa k tématu kamzičník ve Wikimedia Commons }Kamzičník (Doronicum) je rod vytrvalých bylin, které rozkvétají velkými žlutými úbory. Rod je tvořen přibližně 40 druhy a přísluší do čeledi hvězdnicovitých, kde je zařazován do podčeledi Asteroideae.
Vyskytuje se převážně v Evropě, v jihozápadní Asii (Írán, Irák, Turecko, Kavkaz) a střední Asii (Turkestán, Altaj, Tibet, Himálaj) a v severní Africe. Roste nejčastěji na vlhkých a světlých místech v řídkých lesích nebo na skalnatých místech v blízkosti vodních toků, a to od nížinatých oblastí do nadmořské výšky okolo 5000 m.
V České republice se nepravidelně vyskytuje pět druhů, z nichž jedině kamzičník rakouský je původní rostlinou. Ostatní se do české přírody dostaly až v pozdější době, pravděpodobně s využíváním kamzičníků jako okrasných rostlin, kdy tyto zplaněly nebo byly do volné přírody vysázeny záměrně.
Gemserod-slægten (Doronicum) er en slægt af planter, der består af omkring 40 arter, hvoraf en enkelt findes vildtvoksende i Danmark.
Gemserod-slægten (Doronicum) er en slægt af planter, der består af omkring 40 arter, hvoraf en enkelt findes vildtvoksende i Danmark.
Die Gämswurzen (Doronicum), auch Gamswurzen und Gemswurzen genannt, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Die etwa 35 Arten sind in Eurasien und Nordafrika verbreitet. Sorten weniger Arten werden als Zierpflanzen für Parks und Gärten in den Gemäßigten Breiten verwendet.
Die Gämswurz-Arten sind ausdauernde krautige Pflanzen, die Wuchshöhen von meist 10 bis 60 (selten bis 90, und nur in Ausnahmen über 150) Zentimetern erreichen. Sie bilden meist Rhizome aus. Die Stängel sind einfach oder wenig verzweigt.
Die gestielten oder sitzenden Laubblätter stehen grundständig oder wechselständig am Stängel verteilt. Die einfache Blattspreite ist meist elliptisch, lanzettlich, eiförmig-kreisförmig oder eiförmig, selten länglich, geigen- oder spatelförmig. Die Blattflächen sind kahl oder spinnwebartig bis weich, manchmal drüsig-flaumig behaart, besonders entlang der Blattadern. Der Blattrand ist glatt, gekerbt oder gezähnt.
Die meist relativ großen körbchenförmigen Blütenstände stehen einzeln oder zu mehreren in schirmtraubigen Gesamtblütenständen auf oft langen, drüsig-flaumig behaarten Blütenstandsschäften zusammen. Die Blütenstandshülle ist glockenförmig bis halbkugelig oder breiter und 22 bis 40 Millimetern groß. Die 21 bis über 30 haltbaren, aufrechten bis ausgebreiteten Hüllblätter stehen in zwei bis mehr als drei Reihen, frei oder fast frei, lanzettlich bis lineal oder pfriemförmig, mehr oder weniger gleich, deren Ränder oft bewimpert aber selten trockenhäutig sind. Die Blütenstandsböden sind konvex gewölbt bis halbkugelig und enthalten keine Spreublätter, häufig aber kurze Haare.
Die Blütenkörbe enthalten stets Röhren- und Zungenblüten. Am Rand steht eine Reihe aus selten 13 bis, meist 21 bis über 40 (bei gefülltblühenden Kulturformen sind es mehr) Zungenblüten, die weiblich und fertil sind. Innen stehen selten 50 bis, meist 100 bis über 250 Röhrenblüten (= Scheibenblüten), die zwittrig und fertil sind. Die fünf gelben Kronblätter sind röhrig verwachsen.
Die abgeflachten, breit verkehrt-eiförmigen Achänen sind fünf- oder zehnrippig, kahl oder behaart. Der haltbare Pappus besteht aus 40 bis 60 weißen bis strohfarbenen bärtigen Borsten, die in ein bis zwei Reihen stehen. Manchmal fehlt bei Zungenblüten ein Pappus, beispielsweise bei der Kriechenden Gämswurz (Doronicum pardalianches).
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 30.
Die Ausbreitung der Diasporen, es sind die Achänen, erfolgt durch Wind.
Das weite Verbreitungsgebiet der Gattung Doronicum umfasst Eurasien und Nordafrika (Marokko und nordöstliches Algerien).[1] Etwa zwölf Arten sind in Europa heimisch. Im deutschsprachigen Raum kommen Österreichische Gämswurz (Doronicum austriacum), Clusius-Gämswurz, auch Zottige Gämswurz (Doronicum clusii), Herzblättrige Gämswurz (Doronicum columnae), Großblütige Gämswurz (Doronicum grandiflorum) und Kriechende Gämswurz (Doronicum pardalianches) vor.
Doronicum-Arten gedeihen in Wäldern, auf offenen felsigen Standorten mit feuchten Böden, Wiesen und in der Nähe von Fließgewässern in Höhenlagen von 0 bis 5000 Metern.[1]
Einige Arten werden als Zierpflanzen genutzt und verwildern manchmal. In Nordamerika gibt es nur Bestände von verwilderten Arten: Doronicum orientale, Doronicum plantagineum, Doronicum pardalianches.
Der Gattungsname Doronicum wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 2, Seite 885–886[2] erstveröffentlicht. Typusart ist Doronicum pardalianches L. Der Gattungsname Doronicum wurde vor Carl von Linné für mindestens sechs Pflanzenarten verwendet.
Der älteste Beleg für die Herkunft des Gattungsnamens Doronicum ist das mittelfranzösische Wort deronic in einem von Olivier de La Haye übersetzten Gedicht (Poème sur la Grande Peste) von 1425, das angeblich auf eine arabisch-persische Quelle zurückgeht. Wahrscheinlich haben sich die arabischen und persischen Bezeichnungen lediglich auf ebenfalls goldgelbe Blüten bezogen. Derart lässt sich der Name dann vom altpersischen daraniya für Gold ableiten.[3]
Die Gattung Doronicum gehört zur Tribus Senecioneae in der Unterfamilie Asteroideae innerhalb der Familie Asteraceae.
Es gibt 26[1] bis 35 oder bis zu 40[4]Doronicum-Arten (Auswahl):[5]
Nach John Gerard (1545–1612) war die Wurzel der Gämswurz (englischer Name Leopard's Bane) giftig für Tiere wie Panther, Schweine, Wölfe, aber nicht für Menschen[7]. Tabor nimmt daher an, dass es sich bei der Pflanze, mit der Imogen in Shakespeares Cymbeline in einen totenähnlichen Schlaf versetzt wird, um Gämswurz handeln könne[8].
Nicholas Culpeper (1616–1654) klassifiziert die Gämswurz (keine Art angegeben) als heiß und trocken. Die Wurzel stärke das Herz und schütze vor der Pest. Ferne helfe sie bei Schwindel, gegen den Biss giftiger Tiere, nach der Einnahme von zu viel Opium und gegen Lethargie[9].
Die Gämswurzen (Doronicum), auch Gamswurzen und Gemswurzen genannt, sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Die etwa 35 Arten sind in Eurasien und Nordafrika verbreitet. Sorten weniger Arten werden als Zierpflanzen für Parks und Gärten in den Gemäßigten Breiten verwendet.
Doronicum is a genus of flowering plants in the sunflower family, known as leopard's bane.[2] They are all herbaceous perennials native to Europe, southwest Asia and Siberia. They produce yellow, daisy-like flowerheads in spring and summer.[3]
Although the genus is often classified in the tribe Senecioneae, there is evidence that a classification elsewhere in the subfamily Asteroideae may be more appropriate.[4]
Doronicum bellidiastrum Sm. is a synonym for Bellis sylvestris.[5]
Doronicum is a genus of flowering plants in the sunflower family, known as leopard's bane. They are all herbaceous perennials native to Europe, southwest Asia and Siberia. They produce yellow, daisy-like flowerheads in spring and summer.
Although the genus is often classified in the tribe Senecioneae, there is evidence that a classification elsewhere in the subfamily Asteroideae may be more appropriate.
Species Doronicum ×excelsum (N.E.Br.) Stace Doronicum ×halacsyi Eichenfeld Doronicum altaicum Doronicum austriacum Jacq. Doronicum bauhini Saut. ex Rchb. Doronicum bithynia Doronicum briquetii Doronicum cacaliifolium Boiss. & Heldr. Doronicum carpaticum (Griseb. & Schenk) Nyman Doronicum carpetanum Willk. Doronicum cataractarum Widder Doronicum caucasicum M.Bieb. -- Leopard's bane Doronicum clusii (All.) Tausch Doronicum columnae Ten. – Eastern leopard's bane Doronicum conaense Y.L.Chen Doronicum corsicum (Loisel.) Poir. Doronicum dolichotrichum Doronicum falconeri Doronicum gansuense Y.L.Chen Doronicum glaciale (Wulfen) Nyman Doronicum grandiflorum Lam. Doronicum haussknechtii Cavill. Doronicum hungaricum Rchb.f. Doronicum kamaonense Doronicum latisquamatum C.E.C.Fisch. Doronicum macrophyllum Fisch. Doronicum maximum Boiss. & A.Huet Doronicum oblongifolium DC. Doronicum orientale Hoffm. -- Leopard's bane Doronicum pardalianches L. -- Leopard's bane Doronicum plantagineum L. -- Plantain-leaved leopard's bane Doronicum pubescens Pérez Morales, Penas, Llamas & Acedo Doronicum reticulatum Boiss. Doronicum schischkinii Serg. Doronicum stenoglossum Doronicum thibetanum Cavill. Doronicum tianshanicum C.H.An Doronicum turkestanicum Cavill. Doronicum wendelboi J.R.Edm.Doronicum bellidiastrum Sm. is a synonym for Bellis sylvestris.
La Doroniko (Doronicum) estas genro el la familio de la Asteracoj (Asteraceae).
Tutmonde ekzistas 35 specioj, el kiuj 12 hejmas en Eŭropo.
Doronicum es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Asteraceae. Comprende 187 especies descritas y de estas, solo 39 aceptadas.[1][2]
Son nativos de Europa creciendo silvestres en los Alpes y los Pirineos. Son plantas herbáceas que alcanzan un metro de altura.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 885–886. 1753.[3] La especie tipo es Doronicum pardalianches L.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Doronicum aceptadas hasta julio de 2012, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Doronicum es un género de plantas con flores perteneciente a la familia Asteraceae. Comprende 187 especies descritas y de estas, solo 39 aceptadas.
Son nativos de Europa creciendo silvestres en los Alpes y los Pirineos. Son plantas herbáceas que alcanzan un metro de altura.
Vuohenjuuret (Doronicum) on asterikasvien heimoon kuuluva kasvisuku. Monia vuohenjuurilajeja ja niiden risteymiä viljellään perennana.[1]
Vuohenjuuret ovat monivuotisia ruohovartisia kasveja, joilla on keltainen kukinto.[2]
Pikkuvuohenjuuri.
Kevätvuohenjuuri.
Kevätvuohenjuuri.
Suvivuohenjuuri.
Isovuohenjuuri.
Vuohenjuuret (Doronicum) on asterikasvien heimoon kuuluva kasvisuku. Monia vuohenjuurilajeja ja niiden risteymiä viljellään perennana.
Vuohenjuuret ovat monivuotisia ruohovartisia kasveja, joilla on keltainen kukinto.
Doronicum (les doronics) est un genre de plantes herbacées de la famille des Asteraceae, des régions tempérées d'Europe et d'Asie.
Les espèces du genre Doronicum sont des plantes vivaces à racine un peu épaisse, tubéreuse ou stolinifère, oblongue, noueuse, fibreuse et brune en dehors, blanche en dedans. La tige droite, simple ou peu rameuse est pubescente, cylindrique et peut atteindre 1 mètre de haut. Les feuilles sont assez grandes, un peu velues, à pétiole poilu ou presque glabre. Les fleurs se forment en capitules terminaux jaunes d'or. L'involucre a des bractées égales, imbriquées sur 2 ou 3 rangs, les ligules jaunes se situant sur un seul rang. Les fruits sont des akènes oblongs, cylindriques, pubescents et pourvus de côtes saillantes. Ceux du centre sont couronnés d'une aigrette de soie disposées sur plusieurs rangs. Ceux de la circonférence sont nus ; ce dernier critère distinguant le genre Arnica ayant, quant à lui, la totalité de ses aigrettes couronnées ainsi que des akènes à côtes peu marquées.
La pièce justificative la plus ancienne provient d'un poème médiéval traduit par Olivier de La Haye (Poème sur la Grande Peste) de 1425. Ce serait une traduction d'une source arabe ou persane. Ces indications se sont probablement rapportées aux fleurs de couleur jaune d'or pour en justifier le nom persan « daraniya » pour « or ».
Le mot Doronicum était utilisé avant Carl von Linné pour désigner au moins six espèces végétales. La fin du XVIIIe siècle voit apparaître une forte polémique sur ce genre. En effet, en raison de leurs caractères botaniques proches, les espèces des genres Doronicum, Arnica et Senecio sont interverties durant plus de 2 siècles ; un genre intermédiaire entre Doronicum et Arnica voit même le jour : le genre Aronicum, aujourd'hui caduc et dont la totalité des espèces se situe au sein du genre Doronicum.
Dans le calendrier républicain français, le 17e jour du mois de ventôse, est officiellement dénommé jour du doronic (généralement les 7 mars grégoriens).
Doronicum (les doronics) est un genre de plantes herbacées de la famille des Asteraceae, des régions tempérées d'Europe et d'Asie.
Pawčnik[1] (Doronicum) je ród ze swójby zestajenkow.
W swěće eksistuje 35 družinow, z kotrychž w Europje 12 družinow je domjace.
Sćěhowacej pyšnej rostlinje druhdy wodźiwitej.
Doronicum austriacum
Doronicum plantagineum
Doronicum pardalianche
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Pawčnik (Doronicum) je ród ze swójby zestajenkow.
Doronicum L. 1753 è un genere di piante spermatofite dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Asteraceae, dall'aspetto di fiori gialli simili alle margherite. È anche l'unico genere della tribù Doroniceae (sottofamiglia Asteroideae).
Il nome del genere (Doronicum) potrebbe derivare da un termine dell'Arabia: Doronigi o Doronidge. Il primo ad usare questo nome come valore di genere fu il botanico francese Joseph Pitton de Tournefort (Aix-en-Provence, 5 giugno 1656 – Parigi, 28 dicembre 1708); nome ripreso e confermato nel 1753 da Carl von Linné (Rashult, 23 maggio 1707 – Uppsala, 10 gennaio 1778), biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi[1].
Quelle di questo genere sono piante erbacee e perenni provviste di peli di vario tipo. La determinazione esatta della forma e lunghezza dei peli è molto importante per definire la specie nell'ambito del genere. Purtroppo alcuni peli sono distinguibili solamente con un buon microscopio a 20-50 ingrandimenti[2]. La tavola a fianco indica il tipo di peli presenti sul bordo delle foglie e sulla superficie delle squame dell'involucro che si possono dividere nei seguenti quattro tipi:
L'altezza di queste piante varia da pochi centimetri fino a 1,5 - 2 metri. La forma biologica prevalente (almeno per le specie europee) è geofita rizomatosa (G rhiz), ossia sono piante che portano le gemme in posizione sotterranea. Durante la stagione avversa non presentano organi aerei e le gemme si trovano in organi sotterranei chiamati rizomi, dei fusti sotterranei dai quali, ogni anno, si dipartono radici e fusti aerei.
L'apparato radicale può essere formato da un rizoma strisciante (non lanoso) oppure da un rizoma nodoso-tuberoso (in questo caso può essere lanoso nella parte apicale).
Le foglie sono generalmente intere con bordo debolmente dentellato (o continuo) e provviste di peli sia sulla superficie che ai bordi.
L'infiorescenza è formata da grandi capolini solitari o assemblati in modo corimboso quasi sempre di color giallo-oro che normalmente sovrastano l'apparato fogliare e assolvono alla funzione vessillare. La struttura dei capolini è quella tipica delle Asteraceae : un peduncolo sorregge un involucro a forma di coppa composto da più squame in più serie (2 o 3 serie per un totale di 20 – 30 squame) spiralate, che fanno da protezione al ricettacolo basale (nudo – senza pagliette o raramente peloso) sul quale s'inseriscono due tipi di fiori : quelli esterni ligulati (da 20 a 40 e di colore giallo chiaro) e quelli interni tubulosi (da 50 a 250 e di colore giallo accentuato). La forma delle squame è lanceolata o lineare. Diametro dell'involucro: 22 – 40 mm.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi, tetra-ciclici (formati cioè da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da 5 elementi). Sono inoltre ermafroditi, più precisamente i fiori del raggio (quelli ligulati) sono femminili; mentre quelli del disco centrale (tubulosi) sono bisessuali.
I frutti sono degli acheni oblunghi con dei solchi o nervi longitudinali (da 5 a 10). Sono inoltre provvisti di pappo persistente i cui peli (da 40 a 50) sono disposti in serie multiple. Il pappo è formato da soli peli senza coroncina se il frutto è generato dai fiori centrali (tubulosi), altrimenti sono senza (o quasi) pappo se il frutto è generato dai fiori periferici. Grazie al pappo il vento può trasportare i semi anche a distanza di alcuni chilometri (disseminazione anemocora).
L'habitat di queste piante è quello tipico della flora temperata e temperata fredda dei rilievi montani europei, ma anche del Nord Africa, dell'Asia sud-occidentale (Turchia, Caucaso, Iran e Iraq) e delle regioni montane dell'India sub-himalayana e della Cina meridionale (Yunnan), probabile luogo di origine della maggioranza di queste specie. Nelle nostre zone allo stato libero, raramente scendono sotto i limiti di altitudine superiore del bosco di faggio o di castagno e comunque crescono in luoghi sassosi aperti o ai margini dei boschi sempre in luoghi più o meno freschi.
Delle 9 specie spontanee della nostra flora solo 6 vivono sull'arco alpino. La tabella seguente mette in evidenza alcuni dati relativi all'habitat, al substrato e alla diffusione delle specie alpine[4].
La famiglia delle Asteraceae (o Compositae) è la famiglia vegetale più numerosa, organizzata in oltre 1000 generi per un totale di circa 20.000 specie. Il genere Doronicum non è molto numeroso, comprende 30 - 40 specie (secondo le varie classificazioni), diffuse quasi unicamente nell'emisfero boreale (Vecchio Mondo), delle quali una decina sono proprie della flora italiana. Appartiene alla sottofamiglia delle Asteroideae e tradizionalmente viene attribuito alla tribù delle Senecioneae, pur avendo differenze morfologiche e biochimiche rispetto alle specie di questa tribù.[5]> Recenti studi attribuiscono al genere caratteri peculiari che ne giustificano la collocazione in una tribù a sé stante (Doroniceae), con affinità con il clade Calenduleae.[6]
All'interno del genere si individuano due sezioni:
Un altro sistema di suddividere il genere (e forse più facile del primo in quanto non si deve attendere lo sviluppo del frutto) è quello di considerare le foglie basali:
All'interno di quest'ultima sezione si può poi creare due ulteriori sottosezioni in base al tipo di radice:
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Doronicum. Per meglio comprendere ed individuare le varie specie del genere (solamente per le specie spontanee della nostra flora) l'elenco che segue utilizza in parte il sistema delle chiavi analitiche[2] (per il tipo di peli vedere la tabella al paragrafo “Morfologia” - tra parentesi tonde vengono indicati i peli con una minore presenza).
Il genere di questa scheda ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco che segue indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:
Alcune piante di questo genere anticamente avevano impiego nella medicina popolare. Alcuni rizomi e radici possono essere velenosi, nondimeno venivano utilizzate per il loro presunto effetto tonificante (rafforza l'organismo in generale). Ma ora non più. Può essere interessante ricordare che il nome di una specie (Doronicum pardalianches) deriva dal greco e significa “capace di strozzare il leopardo” o anche “strangola pantere”; in effetti sembra (ma non è documentato con certezza) che anticamente si preparassero alcune esche con queste piante per sbarazzarsi di animali indesiderati[1].
Le prime documentazioni dell'uso orticolo in Europa delle piante di questo genere si hanno attorno al 1570. Altre specie vennero introdotte in seguito come il Doronicum altaicum (nativo della Siberia) nel 1738; oppure il Doronicum orientale (sinonimo di Doronicum caucasicum) nel 1815; e qualche anno più tardi il Doronicum austriacum (che contrariamente al nome ora vive anche su tutto l'arco delle Alpi italiane)[1]. Queste notizie ci dicono che l'uso principale che si fa di queste piante è nel giardinaggio (principalmente nei giardini rocciosi e alpini) e questo per merito di alcune caratteristiche positive delle specie di questo genere come i fiori grandi, la vivacità dei colori e la lunga fioritura oltre ad una certa resistenza ai climi freddi.
Doronicum L. 1753 è un genere di piante spermatofite dicotiledoni appartenenti alla famiglia delle Asteraceae, dall'aspetto di fiori gialli simili alle margherite. È anche l'unico genere della tribù Doroniceae (sottofamiglia Asteroideae).
Laumenė (lot. Doronicum, vok. Gämswurzen) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalų gentis. Lietuvoje darželiuose auginama rytinė laumenė (Doronicum orientale).
Voorjaarszonnebloem (Doronicum) is een geslacht uit de composietenfamilie (Asteraceae).
In Nederland komen de hartbladzonnebloem (Doronicum pardalianches) en de weegbreezonnebloem (Doronicum plantagineum) voor. Zij worden al langer als sierplant aangeplant vanwege de fraaie, heldergele straalbloemen. Ze zijn dan ook al ingeburgerd vanaf de eerste helft van de 19e eeuw en hebben de status van stinsenplant verworven. Hartbladzonnebloem, ook wel voorjaarszonnehoed of hartzonnebloem genoemd, is een 60-100 cm hoge, zuiver gele plant, die bloeit van april tot juni.
Enkele andere soorten zijn:
De voorjaarszonnebloem kan vermeerderd worden uit zaad en door scheuren.
De voorjaarszonnebloem kan aangetast worden door bladaaltjes (Aphelenchoides-soorten), diverse bladluizen, roetdauwschimels en wortelrot. De planten dienen als voedselplant voor diverse slakkensoorten.
Alle delen van de plant zijn giftig.
In de tuin kan de plant op humusrijke grond worden aangeplant in de zon of halfschaduw. De wortels verlangen een constante vochtigheidsgraad om te vermijden dat ze te warm worden. Een te hoge vochtigheid leidt weer gemakkelijk tot wortelrot. Als stinsenplant groeit hij graag onder loofbomen op halfopen plaatsen.
Een aantal cultivars is er op gericht om de bloem als snijbloem te gebruiken.
Voorjaarszonnebloem (Doronicum) is een geslacht uit de composietenfamilie (Asteraceae).
Omieg (Doronicum L.) – rodzaj roślin należący do rodziny astrowatych. Gatunkiem typowym jest Doronicum pardalianches L.[2]. Należy tu ok. 35 gatunków występujących naturalnie w Eurazji[3]. Niektóre są uprawiane jako rośliny ozdobne. Jako takie zawleczone i zdziczałe w występują też w Ameryce Północnej[4]. W polskiej florze 2 gatunki występują jako rodzime, kilka jest uprawianych i dziczejących.
Byliny. Liczba chromosomów 2n = 60[4].
Arnica Boehmer in C. G. Ludwig
Angiosperm Phylogeny Website adoptuje podział na podrodziny astrowatych (Asteraceae) opracowany przez Panero i Funk w 2002[5], z późniejszymi uzupełnieniami[6]. Zgodnie z tym ujęciem rodzaj Doronicum należy do plemienia Senecioneae, podrodziny Asteroideae (Juss.) Chev. W systemie APG III astrowate są jedną z kilkunastu rodzin rzędu astrowców (Asterales), wchodzącego w skład kladu astrowych w obrębie dwuliściennych właściwych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa astrowe (Asteridae Takht.), nadrząd astropodobne (Asteranae Takht.), rząd astrowce (Asterales Lindl), rodzina astrowate (Asteraceae Dumort.), rodzaj omieg (Doronicum L.)[7].
Omieg (Doronicum L.) – rodzaj roślin należący do rodziny astrowatych. Gatunkiem typowym jest Doronicum pardalianches L.. Należy tu ok. 35 gatunków występujących naturalnie w Eurazji. Niektóre są uprawiane jako rośliny ozdobne. Jako takie zawleczone i zdziczałe w występują też w Ameryce Północnej. W polskiej florze 2 gatunki występują jako rodzime, kilka jest uprawianych i dziczejących.
Doronicum é um género botânico pertencente à família Asteraceae.
Doronicum é um género botânico pertencente à família Asteraceae.
Doronicum este un gen de plante din familia Asteraceae, ordinul Asterales.
Doronicum cordifolium
Doronicum clusii
Doronicum austriacum
Gemsrotssläktet (Doronicum)[1][2] är ett släkte i familjen korgblommiga växter med ca 26 arter i Europa sydvästra Asien och Nordafrika. Flera arter odlas som trädgårdsväxter i Sverige.
Släktet innehåller fleråriga örter med krypande jordstam och ibland med utlöpare. De blir vanligen mellan 10 och 60 cm höga, men kan bli upp till 110 cm. Basalbladen är strödda, skaftade och ofta stjälkomfattande. De kan vara kala eller håriga. Stjälkbladen är få, skaftlösa och vid basen ofta stjälkomfattande. Blomkorgarna kommer ensamma till många i kvastlik blomställning. Holkfjällen sitter i 2-3 rader, de är vanligen lika långa och utan avvikande ytterholkfjäll. Korgbottnen saknar fjäll mellan de egentliga blommorna. Strålblommorna är stora, gula och honliga. Diskblommorna är också gula, de är tvåkönade. Frukten är cylindrisk och oftast med hårpensel.
Släktepitetet Doronicum är ett arabiskt namn på en giftig växt. Släktet har tidigare kallats vårkragar på svenska.
Odlas i frisk[förtydliga] till halvtorr, näringsrik och lätt jord i sol eller halvskugga. För mycket näring, i synnerhet kväve, minskar dock blomningen. Mycket härdig. Den längsta blomningstiden fås i halvskuggigt läge. Förökas med frösådd eller delning. Känsliga för stående väta och konkurrens.
Wikimedia Commons har media som rör Gemsrotssläktet.
Gemsrotssläktet (Doronicum) är ett släkte i familjen korgblommiga växter med ca 26 arter i Europa sydvästra Asien och Nordafrika. Flera arter odlas som trädgårdsväxter i Sverige.
Släktet innehåller fleråriga örter med krypande jordstam och ibland med utlöpare. De blir vanligen mellan 10 och 60 cm höga, men kan bli upp till 110 cm. Basalbladen är strödda, skaftade och ofta stjälkomfattande. De kan vara kala eller håriga. Stjälkbladen är få, skaftlösa och vid basen ofta stjälkomfattande. Blomkorgarna kommer ensamma till många i kvastlik blomställning. Holkfjällen sitter i 2-3 rader, de är vanligen lika långa och utan avvikande ytterholkfjäll. Korgbottnen saknar fjäll mellan de egentliga blommorna. Strålblommorna är stora, gula och honliga. Diskblommorna är också gula, de är tvåkönade. Frukten är cylindrisk och oftast med hårpensel.
Släktepitetet Doronicum är ett arabiskt namn på en giftig växt. Släktet har tidigare kallats vårkragar på svenska.
Doronicum là một chi thực vật có hoa trong họ Cúc (Asteraceae).[1]
Chi Doronicum gồm các loài:[2]
Doronicum là một chi thực vật có hoa trong họ Cúc (Asteraceae).
Род насчитывает около 40 видов[2][3].
Род насчитывает около 40 видов.
Некоторые из них:
Doronicum altaicum Pall. — Дороникум алтайский Doronicum atlanticum Rouy Doronicum austriacum Jacq. — Дороникум австрийский Doronicum bargusinense Serg. — Дороникум баргузинский Doronicum briquetii Cavill. Doronicum cacaliifolium Boiss. & Heldr. Doronicum carpaticum (Griseb. & Schenk) Nyman — Дороникум карпатский Doronicum carpetanum Boiss. & Reut. ex Willk. & Lange — Дороникум карпетанский Doronicum cataractarum Widder — Дороникум водопадный Doronicum cavillieri Alv.Fern. & Nieto Fel. Doronicum clusii (All.) Tausch — Дороникум Делеклюза Doronicum columnae Ten. — Дороникум Колонны. Вид назван в честь Фабио Колонны Doronicum cordatum Lam. Doronicum corsicum (Loisel.) Poir. — Дороникум корсиканский Doronicum dolichotrichum Cavill. Doronicum falconeri C.B.Clarke ex Hook.f. Doronicum glaciale (Wulfen) Nyman Doronicum grandiflorum Lam. Doronicum haussknechtii Cavill. Doronicum hungaricum Rchb.f. — Дороникум венгерский Doronicum kamaonense (DC.) Alv.Fern. Doronicum longifolium Griseb. & Schenk — Дороникум длиннолистный Doronicum macrophyllum Fisch. — Дороникум крупнолистный Doronicum maximum Boiss. & A.Huet Doronicum oblongifolium DC. — Дороникум продолговатолистный Doronicum orientale Hoffm. — Дороникум восточный Doronicum pardalianches L. typus — Дороникум ядовитый, или Дороникум барсовый Doronicum plantagineum L. — Дороникум подорожниковый Doronicum reticulatum Boiss. Doronicum schischkinii Serg. — Дороникум Шишкина Doronicum stenoglossum Maxim. Doronicum turkestanicum Cavill. — Дороникум туркестанский多榔菊属（学名：Doronicum）是菊科下的一个属，为多年生草本植物。该属共有30种，分布于东半球北温带。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
도로니쿰속(doronicum屬, 학명: Doronicum 도로니쿰[*])은 국화아과의 단형 족인 도로니쿰족(doronicum族, 학명: Doroniceae 도로니케아이[*])에 속하는 유일한 속이다.[1][2] 금방망이족에 포함시키기도 한다.
다음은 2002년 파네로와 펑크(Panero & Funk)의 연구에 기초하고[3] 2014년 갱신된 국화과의 계통 분류이다.[4][5][6]
국화아과
.jpg)
_5656.JPG)
.1.jpg)
