nomes no trilho de navegação
Mamba zelená, také mamba západoafrická[2] (Dendroaspis viridis) je dlouhý, tenký a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých.[3] Žije v západní Africe. Je to velmi rychlý, hbitý a útočný had, který loví svou kořist (ptáky, malé savce, žáby, plazy) v korunách stromů i na zemi. Když má možnost, konfrontaci s člověkem se vyhne, nicméně pokud je zahnán do úzkých, může být velmi nebezpečný.
Mamba zelená je menší než její příbuzná mamba černá a přibližně stejně velká jako mamba úzkohlavá a mamba Jamesonova, kterým se podobá i svým zbarvením. Je to had s dlouhým a velmi štíhlým tělem a zužujícím se dlouhým ocasem. Samice jsou větší než samci. Průměrná délka dospělého jedince se pohybuje mezi 1,4 až 2,1 metry. Některé exempláře mohou dorůst až délky kolem 2,5 metru.[4][5][6] Hlava je plochá a protažená, oči jsou středně velké, s kulatými zornicemi a žlutohnědou duhovkou.[6][4] Krk dokáže částečně zploštit. Obvyklé zbarvení je zelenavě žluté, olivově zelené či smaragdově zelené. Zřídka se však mohou vyskytovat i světlemodře či žlutě zbarvení jedinci. Šupiny pokrývající tělo mají černé okraje, to je hlavní rozlišovací znak oproti mambě úzkohlavé, která má rovněž zelenou barvu a někdy se též nazývá „mamba zelená“. Vzhledem podobná je též mamba Jamesonova, jejíž šupiny mají rovněž černý okraj. Hřbetní šupiny mamby zelené jsou zkosené, hladké, rovné a na příslušníka čeledi korálovcovitých nezvykle velké.[6][7]
Mamba zelená je původem ze Západní Afriky a vyskytuje se v jižním Senegalu, Gambii, Guineji-Bissau, Guineji, Sieře Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghaně, Togu, Beninu, a na jihovýchodě Nigérie.[8][9] Objevuje se i v nejjižnější části Mali podél hranice s Pobřežím slonoviny, v západním Kamerunu a v Gabonu.[9]
Mamba zelená žije především v pobřežním tropickém deštném lese, v houštinách a v zalesněných oblastech Západní Afriky.[6][8] Přestože se nachází převážně v hustých pralesech, dokáže přežít i v oblastech, kde byly vykáceny stromy, pokud je tam dostatek křovin. V oblastech, kde došlo k silnému narušení jejich přirozeného životního prostředí nebo k úplnému vykácení stromů a křovin, se tito hadi stahují do okrajových částí měst, kde je dostatek zeleně a žijí zde v křovinách či v korunách stromů v parcích a na dalších vhodně ozeleněných plochách.[6]
Mamba zelená je převážně denní tvor, může však být aktivní i v noci.[7] Jde sice o stromového hada, ale pohybuje se často i po zemi. Ve skutečnosti je na zemi při lovu stejně doma jako ve větvích. K odpočinku však vyhledává větve stromů, jež jí poskytují ochranu. Jedná se o velmi rychlého, hbitého a útočného hada, který se snadno cítí ohrožen.[6] Je plachý, a je-li vyrušen, snaží se prchnout, obvykle na strom, pokud je to možné, a vyhnout se tak konfrontaci.[6] Octne-li se však v úzkých, stává se smrtelně nebezpečným protivníkem, který rozehraje celou škálu agresivního chování, od hlasitého syčení po opakující se prudké útoky.[6][7]
Přirozenou potravu mamby zelené tvoří především ptáci a drobní savci včetně hlodavců, jako jsou myši, krysy a veverky. Z ostatních savců jsou to příslušníci řádu letounů a luskounů (jen mláďata) a čeledi rejskovitých.[6][7] Živí se též ještěrkami, žábami a ptačími vejci. Mamby svou kořist aktivně loví, útočí prudce a usmrcují svým jedem.[6][10]
Tito hadi jsou vejcorodí. Doba březosti trvá 2,5 až 3 měsíce. Samice následně klade 4 až 17 vajec. Dožívá se 12 až 15 let.[5]
Mamba zelená má málo přirozených nepřátel. Největší nebezpečí pro ni představují lidé a draví ptáci.[3][10] Mohou se rovněž stát kořistí krajt a varanů.[5]
Jed mamby zelené je podobný jedu ostatních příslušníků rodu mamba, ale liší se toxicitou a občas i směsí toxinů v jedu. Její jed se skládá převážně z neurotoxinů, kardiotoxinů[7][8] a fascikulinů.[6] Smrtelná dávka pro tento druh jedu činí 0,7 mg/kg,[11] přičemž průměrná dávka jedu při uštknutí mambou zelenou obsahuje asi 100 mg jedu.[12] Jelikož se tento druh hada nestřetává s člověkem příliš často, nebývá lidí uštknutých mambou zelenou mnoho. Převážná většina zaznamenaných případů však byla smrtelná.[6][8] Při uštknutí se obvykle již během 15 minut či méně začínají projevovat příznaky.[8] Běžné příznaky uštknutí mambou zelenou jsou místní bolest a často zduření, místní odumírání tkáně, porucha koordinace pohybů, bolest hlavy, netečnost, dýchací obtíže, závrať, nízký krevní tlak, průjem, mrákoty a ochrnutí.[6][8] Není-li okamžitě zahájena léčba, začnou se objevovat ještě vážnější příznaky a oběť nakonec umírá na udušení způsobené ochrnutím dýchacího svalstva. To může nastat podle druhu a vážnosti uštknutí již do jedné hodiny, obvykle však přichází během 2 až 4 hodin.[8][10]
Mamba zelená má tři velmi blízké příbuzné, a sice mambu úzkohlavou (Dendroaspis angusticeps), mambu černou (Dendroaspis polylepis) a mambu Jamesonovu (Dendroaspis jamesoni).[3][6]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western green mamba na anglické Wikipedii.
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. 
Obrázky, zvuky či videa k tématu mamba zelená ve Wikimedia Commons
Mamba zelená, také mamba západoafrická (Dendroaspis viridis) je dlouhý, tenký a vysoce jedovatý stromový had z čeledi korálovcovitých. Žije v západní Africe. Je to velmi rychlý, hbitý a útočný had, který loví svou kořist (ptáky, malé savce, žáby, plazy) v korunách stromů i na zemi. Když má možnost, konfrontaci s člověkem se vyhne, nicméně pokud je zahnán do úzkých, může být velmi nebezpečný.
Die Grüne Mamba (Dendroaspis viridis) ist eine Art der Mambas, die in Benin, Gambia, Ghana, Guinea, Kamerun, Liberia, Senegal, Sierra Leone, Togo, Sansibar und der Zentralafrikanischen Republik beheimatet ist.
Diese in der Regel bis zu zwei Meter lange Giftschlange ist hellgrün und am Schwanz gelblich gefärbt. Am Schwanz und Kopf sind die Schuppen schwarz umrandet. Die Rückenschuppen dieser Schlange sind ungewöhnlich groß.
Die Grüne Mamba hält sich ausschließlich auf Bäumen und Sträuchern in Gebieten Afrikas auf und ernährt sich vorwiegend von Vögeln, Eiern, baumbewohnenden Eidechsen und Fröschen. Die Schlangen sind scheue Tiere und ziehen die Flucht einer Auseinandersetzung vor. Nach der Paarung werden vom Weibchen 10 bis 15 Eier gelegt, aus denen nach 80–100 Tagen die Jungtiere schlüpfen.
Neben der Grünen Mamba gibt es drei weitere Arten in der Gattung Dendroaspis:
Das Neurotoxin der Grünen Mamba ist auch für den Menschen sehr gefährlich. Nach einem Biss ist eine sofortige Behandlung mit einem artspezifischen Schlangenserum absolut überlebensnotwendig. Das Gift umfasst eine Vielzahl an Inhaltsstoffen. Neben der neurotoxischen Wirkung kommen auch Kardio- und Zytotoxine (Gifte, die auf den Herzmuskel und Gewebe wirken) vor. Die nur im Gift der Mambaarten enthaltenen Dendrotoxine (nach dem lateinischen Namen der Schlange Dendroaspis) blockieren die Kaliumkanäle in den Zellmembranen des Opfers, was eine Störung der elektrischen Reizausbreitung im Herzen zur Folge hat. Dadurch besteht die Gefahr einer Herzrhythmusstörung.[1] Die letale (tödliche) Dosis dieses Giftes beträgt bei einem durchschnittlichen Menschen bereits 10–20 mg.
Die Grüne Mamba (Dendroaspis viridis) ist eine Art der Mambas, die in Benin, Gambia, Ghana, Guinea, Kamerun, Liberia, Senegal, Sierra Leone, Togo, Sansibar und der Zentralafrikanischen Republik beheimatet ist.
पश्चिमी हरित माम्बा वा पश्चिम अफ्रिकी माम्बा एक लामो, पातलो र विश्वमा रहेका सबैभन्दा विषालु सर्पको एक प्रजाति हो। यो सर्प माम्बा परिवारको एक प्रजाति हो। यो प्रजातिको सर्पलाई पहिलोपटक जीव वैज्ञानिक एडबर्ड हेलोवेलले पत्ता लगाएका थिए। हरित माम्बा माम्बा प्रजातिको मध्यम वर्गको सर्प हो। यो सर्प रूख र जमिन दुवैमा बसोबास गर्ने भएकाले यसले सिकार गर्नका लागि मुख्यतया जमिनमा बस्ने गर्दछ। यस प्रजातिको सर्पले मुसा, चराचुरुङ्गी, खरायो आदिको सिकार गर्ने गर्छ।
यो प्रजातिको सर्प पश्चिम अफ्रिकाको जङ्गलमा बस्ने अन्य सर्पहरू भन्दा एकदमै चनाखो र आक्रमक हुन्छ। इलापिडी परिवारमा पर्ने अन्य माम्बा सर्प जस्तो हरित माम्बा पनि उत्तिकै विषालु हन्छ। यस सर्पलाई केही वैज्ञानिकहरूले अन्य माम्बा भन्दा कम आक्रमक र विषालुको दर्जामा राख्छन् भने कसैले यसलाई एकदम आक्रमक र विषालु सर्पको दर्जामा राख्छन्। यस प्रजातिले पश्चिम अफ्रिकी जङ्गलहरूमा पाइने अन्य प्रजातिको सर्पले भन्दा मानिसलाई कम आक्रमण गर्ने गर्छ। यस सर्पको मृत्युदर एकदमै उच्च हुने गर्छ भने यस सर्पको टोकाईले कहिलेकाहीँ ज्यान पनि लिन सक्छ।
पश्चिमी हरित माम्बा इलापिडा परिवारमा पर्ने एक लामो सुरिलो र लामो पुच्छर भएको सर्प हो। यस प्रजातिको सर्पको एक वयस्कको कुल लम्बाइ १.४ मिटर (४.६ फिट) देखि २.१ मिटर (६.९ फिट) हुन्छ भने कहिलेकाहीँ यस प्रजातिका सर्पहरू २.४ मिटर (७.९ फिट)सम्म लम्बाइ भएका पनि भेटिएका छन्। यस सर्पको टाउको पातलो र फैलिएको हुन्छ। यसको आँखा मध्यम वर्गको हुन्छ भने यसको आँखाको नानी फिका पहेँलो र खैरो हुन्छ।
पश्चिमी हरित माम्बा विश्वमा मुख्यतया पश्चिम अफ्रिकामा पाइने गर्छ। यस प्रजातिको बारेमा विभिन्न स्रोतहरूले विभिन्न बसोबास स्थान उल्लेख गरेतापनि यस प्रजाति जाम्बिया, सेनेगल देखि बेनिनसम्म पाइने गर्छ भने पश्चिम देखि पुर्वमा यो सर्प गिनी-बिसाउ, गिनी, सिएरे लियोन, लाईबेरिया, आइभोरी कोस्ट, घाना र टोगोसम्म फैलिएको छ। टोगोमा यस प्रजातिको उत्तरी वितरण क्षेत्र समाप्त हुन्छ तर यो सर्प टोगो भन्दा पनि उत्तरी भूभागको कारा क्षेत्रमा पाइने गर्छ। केही स्रोतहरूले यो सर्प सुदूर दक्षिणी क्षेत्रका माली र आइभोरी कोस्ट र पश्चिममा क्यामेरून र गाबोनसम्म पाइने उल्लेख गरेको छ।[५]
पश्चिमी हरित माम्बा मुख्यतया पश्चिम अफ्रिकाको बर्षावनमा बसोबास गर्छ।[६] बर्षवनमा यो सर्प गिनी देखि गिनी बिसाउसम्म बसोबास गर्ने गरेको तथ्याङ्कले देखाएको छ। यो सर्प बोक्रा नभएको रूखमा बसोबास गर्छ जहाँ यसलाई प्रशस्त आहारा मिल्छ।[७] यो प्रजातिको सर्प वर्षमा १,५०० मिलिमिटर (१५० सेन्टिमिटर) पानी पर्ने क्षेत्र वा जङ्गलमा बढी पाइने गर्छन्। टोगोमा यस सर्पको बसोबास उत्तरमा क्षेत्र खुला जङ्गल र पश्चिममा गिनील साभानासम्म फैलिएको छ।[८]
सन् २०११ मा अन्तर्राष्ट्रिय प्रकृति संरक्षण सङ्घले यस प्रजातिका सर्पलाई कम चासोका प्रजातिको सूचीमा सूचीकृत गरेको छ। यस प्रजातिलाई सन् २०१२ मा उक्त।सूचीमा।राखिएको थियो भने सन् २०१३ मा यो तथ्याङ्क सार्वजनिक गरिएको थियो। यस सर्प पश्चिम अफ्रिकामा विभिन्न स्थानहरूमा प्रशस्त मात्रामा पाइने गर्छन्।
पश्चिमी हरित माम्बा दुवै जमिन र रूखमा बसोबास गर्ने भएता पनि यो सर्प विषेशगरि रूखमा बढी बस्ने गर्छ। जमिनमा बस्दा यो सर्पले आफ्नो टाउको र घाँटी हल्का ठडाएर हिड्ने गर्दछ र यसले घाँटीलाई एकैपटक लामो दुरीसम्म पनि लगेर सिकार गर्ने गर्छ। हरित माम्बाले दुवै बिहानी र रातीको समयमा देख्न सक्छ। अफ्रिकामा यस सर्पलाई बिहान ७ दखि १०सम्म र दिउँसो २ देखि ४ बजेसम्म सक्रिय भएको तथ्याङ्क रहेको छ। घना जङ्गली क्षेत्रमा हरित माम्बाले मानवको आवतजावत र ४० मिटर (१३० फिट) भन्दा नजिक आयो भने यसले सामान्यतया आक्रमण गर्ने गर्छ। यस सर्पले डर र खतराको सङ्केत पाउने बित्तिकै दुलो र झाडीहरूमा लुक्ने गर्दछ भने कहिलेकाहीँ यसले आफ्नो घाँटी र मुखलाई ठूलो बनाउँछ र जिब्रो भित्र बाहिर गर्न गर्छ। यस सर्प डरायो अथवा यसले खतराको सङ्केत पाएपछि यसको नजिक केही हलचल भयो भने यसले एकदमै दुर्त गतिमा धेरै पटक आक्रमण गर्ने गर्छ।[९]
पश्चिमी हरित माम्बाहरू प्रजनन मौसम बाहेक अन्य मौसममा बासस्थान क्षेत्रमा एक्लै भेटिन्छन्। यस प्रजातिको सर्पको प्रजना मौसम हरेक वर्षको वर्षा ऋतुमा अप्रिल महिना देखि जुन महिनासम्म जारी रहन्छ। प्रजनन गर्नका लागि यस प्रजातिको भाले सर्पहरू एक अर्कासँग घाँटीको सहायताले लढाई गर्ने गरेछन् भने उक्त लढाईको विजेताले प्रजनन गर्न पाउँछ। लडाइँ गर्ने क्रममा दुई भाले सर्पहरू घाँटीको सहायताले लढेतापनि टोक्ने भने गर्दैनन्। यिनीहरूको लडाइँ केही घण्टासम्म चलिरहन्छ भने यिनीहरूको लडाइँ गोमन सर्पको लडाइँसँग तुलना गर्न सकिन्छ। भाले र पोथी सर्प बीच संभोग जमिनमा नभई रूखमा हुने गर्दछ। अक्टोबर र नोभेम्बरको महिनामा पोथी सर्पले अण्डा पर्दछ जसले एकपटकमा ४ देखि १७ अण्डाहरू पार्ने गर्दछ जुन अण्डा पोथीले रूखको हाँगामा कोप्रो परेको भागमा पार्ने गर्दछ। अण्डा पारिसकेपछि १० देखि १२ हप्तामा अण्डाबाट सर्पहरू निस्किन थाल्दछन्। भर्खरै अण्डाबाट बाहिर निस्किएका सर्पहरूको लम्बाइ १२ देखि १६ इञ्च (३० देखि ४० सेमी) सम्म हुन्छ भने यस प्रजातिको सर्पको जन्मिने बित्तिकैदेखि विषालु हुन्छन्। एक वर्षको उमेरमा यस प्रजातिका सर्पहरू २० देखि ३१ इञ्च (५० देखि ८० सेमी) सम्मको लम्बाइ आर्जन गर्दछन्।
पश्चिमी हरित माम्बा विषेशगरि रूख र झाडीहरूमा बस्ने भएकाले यसले ससाना स्थनधारी जनावर र चराचुरुङ्गीहरूको सिकार गर्ने गर्छ। यसले चराको गुणमै आक्रमण गर्ने गर्छ भने यसले मुसा, खरायो, चमेरा, भ्यागुतो, लोखर्के, छेपारो अादिको सिकार गर्छ। यसले सामान्यतया तातो रगत भएका जनावरको सिकार गर्छ। यस प्रजातिको सर्पले आफ्नो आहारालाई एकपटक टोकीसकेपछि केही समय छाड्छ र उक्त जनावरको मृत्युु पश्चात् यसले सिकार एकैपटकमा निल्ने गर्छ। यस सर्पलाई आफ्नो सिकार पूर्ण रूपमा पचाउनका लागि अाठ देखि दश घण्टासम्म लाग्ने गर्छ।
हरित माम्बा एकदमै विषालु भएकाले यसलाई सिकार।गर्ने जनावर न्यून हुन्छन्। वयस्क पश्चिमी हरित माम्बाको प्राकृतिक रूपमा विभिन्न सिकारीहरू छन् जसमा सिकारी पन्छी पनि समावेश छ। यस सर्पको शिकारी विषेशगरि मानिस र शिकारी पन्छी हुन्।[१०]
पश्चिमी हरित मम्बाको विष माम्बा वर्गका अन्य सर्पहरूसँग मिल्दोजुल्दो हुन्छ तर विष र विषको संरचनामा यस सर्पको विष अन्यको तुलनामा केही भिन्नताहरू भेटिन्छन्। यस प्रजातिको सर्पको विषमा प्रि साइन्याप्टिक, पोस्ट साइन्याप्टिक न्युरोटक्सिनस, कार्डओ टक्सिनस र फास्किक्लुडिन जस्ता यौगिकहरू रहेका हुन्छन्। यस प्रजातिको सर्पको विषको स्तर तथा विषाक्तता भौगोलिक स्थान, उमेर, आहार तथा अन्य वातावरणीय कारकहरूमा निर्भर गर्दछ। पश्चिमी हरित माम्बा यसको खतरानाक विषका कारण विश्वमा पाइने विषालु सर्पहरूको सूचीमा अटाएको छ। यस प्रजातिको सर्प विषेशगरि प्रजनन गर्ने समयमा सबैभन्दा आक्रमक हुन्छ भने यसले मानिसलाई पनि त्यहि समयमा बढी टोक्ने गर्दछ। पश्चिमी हरित माम्बा अफ्रिका बाहिर निकै कम मात्रामा भेटिने गर्दछन्।
तिनीहरू प्राय जसो सकेसम्म मानव शरीरबाट टाढा हुन्छन् र प्राय जसो मानवको बाटोमा हुँदैनन्, त्यसकारण मानिसहरूलाई आक्रमण गर्ने वा मार्न यो विरलै हुन्छ। तर प्रमाणले देखाए अनुसार मानवहरू यस प्रजातिको माम्बाको बासस्थान क्षेत्रमा देखा पर्दा यिनीहरूले आक्रमण गर्ने गरेको पाइन्छ। यस प्रजातिको माम्बा प्रायः मानव बस्तीतथा मानव आवतजावत क्षेत्रहरूबाट टाढा बस्ने गर्दछन् जसकारण यिनीहरूको मानिसलाई आक्रमण गर्ने गर्दैनन्। पश्चिमी हरित माम्बाको तीनै प्रजातिहरूमा विषको तीव्रता र प्रतिक्रियाशीलता यस्तै गम्भीर र द्रुत र अन्य कोब्रा प्रजातिको विषाक्त गतिविधिसँग तुलना गर्न सकिन्छ।यद्यपि, हरित मम्बा प्रजातिको टोकाई छोटो अवधिमा धेरै घातक र पीडादायी मानिन्छ। कुनै पनि विषालु सर्पले टोक्नो बित्तिकै घरेलु उपचार भनेको सर्पले टोकेको क्षेत्र वरपर कसिने गरि कुनै पनि डोरी अथवा कपडाको टुक्राले बाँध्नु पर्ने हुन्छ र पिडित मानिसलाई हलचल वा हिड्डुल गर्न दिनु हुँदैन र यथाशीघ्र नतिकैको अस्पताल पुर्याउन पर्छ।
पश्चिमी हरित माम्बा वा पश्चिम अफ्रिकी माम्बा एक लामो, पातलो र विश्वमा रहेका सबैभन्दा विषालु सर्पको एक प्रजाति हो। यो सर्प माम्बा परिवारको एक प्रजाति हो। यो प्रजातिको सर्पलाई पहिलोपटक जीव वैज्ञानिक एडबर्ड हेलोवेलले पत्ता लगाएका थिए। हरित माम्बा माम्बा प्रजातिको मध्यम वर्गको सर्प हो। यो सर्प रूख र जमिन दुवैमा बसोबास गर्ने भएकाले यसले सिकार गर्नका लागि मुख्यतया जमिनमा बस्ने गर्दछ। यस प्रजातिको सर्पले मुसा, चराचुरुङ्गी, खरायो आदिको सिकार गर्ने गर्छ।
यो प्रजातिको सर्प पश्चिम अफ्रिकाको जङ्गलमा बस्ने अन्य सर्पहरू भन्दा एकदमै चनाखो र आक्रमक हुन्छ। इलापिडी परिवारमा पर्ने अन्य माम्बा सर्प जस्तो हरित माम्बा पनि उत्तिकै विषालु हन्छ। यस सर्पलाई केही वैज्ञानिकहरूले अन्य माम्बा भन्दा कम आक्रमक र विषालुको दर्जामा राख्छन् भने कसैले यसलाई एकदम आक्रमक र विषालु सर्पको दर्जामा राख्छन्। यस प्रजातिले पश्चिम अफ्रिकी जङ्गलहरूमा पाइने अन्य प्रजातिको सर्पले भन्दा मानिसलाई कम आक्रमण गर्ने गर्छ। यस सर्पको मृत्युदर एकदमै उच्च हुने गर्छ भने यस सर्पको टोकाईले कहिलेकाहीँ ज्यान पनि लिन सक्छ।
The western green mamba (Dendroaspis viridis) is a long, thin, and highly venomous snake species of the mamba genus, Dendroaspis. This species was first described in 1844 by American herpetologist Edward Hallowell. The western green mamba is a fairly large and predominantly arboreal species, capable of navigating through trees swiftly and gracefully. It will also descend to ground level to pursue prey such as rodents and other small mammals.
The western green mamba is a shy and agile snake that lives mainly in the coastal tropical rainforest, thicket, and woodland regions of western Africa. Its venom is a highly potent mixture of rapid-acting presynaptic and postsynaptic neurotoxins (dendrotoxins), cardiotoxins and fasciculins. Some consider this species not to be a particularly aggressive snake, but others have suggested that they are extremely nervous and are prone to attack aggressively when cornered. Conflict with humans is low compared to some other species found in the region. Bites to people by this species are quite uncommon. Their mortality rate, however, is high; many of the recorded bites have been fatal. Rapid progression of severe, life-threatening symptoms are hallmarks of mamba bites. Bites with envenomation can be rapidly fatal.
The western green mamba was first described by the American herpetologist and physician Edward Hallowell in 1844 as Leptophis viridis, from a specimen collected in Liberia.[5] The specific name viridis is the Latin adjective "green".[6] In 1852, Hallowell described Dinophis hammondii from two specimens of western green mambas collected in Liberia, naming it for his friend Ogden Hammond of South Carolina.[7] These were later deemed by Belgian-British zoologist George Albert Boulenger to be the same species.[3]
The genus was misspelt as Dendraspis by Dumeril in 1856, and generally uncorrected by subsequent authors. In 1936, Dutch herpetologist Leo Brongersma pointed the correct spelling was Dendroaspis.[8] Analysis of the components of the venom of all mambas places the western green mamba as sister species to Jameson's mamba.[9] In addition to being called the western green mamba, this species is also commonly known as the West African green mamba,[10] and formerly Hallowell's green mamba.[11]
Analysis of the components of the venom of all mambas places the western green mamba sister to Jameson's mamba (Dendroapsis j. jamesoni and j. kaimosae), as shown in the cladogram below.[12]
Dendroaspis viridis
The western green mamba has a long and slender body with a long tapering tail. The average length of an adult is between 1.4 metres (4.6 ft) and 2.1 metres (7 ft), with large approaching 2.4 metres (8 ft) long.[13] The long thin head has a distinct canthus above the medium-sized eyes, which have round pupils and yellowish brown irises.[14] When threatened or otherwise aroused, the western green mamba is capable of flattening its neck area into a slight hood.[15] The snake is bright green fading to yellow or orange towards the tail. Its scales have prominent black margins, giving the species a networked pattern.[16]
The western green mamba can be mistaken for similar species such as green bushsnakes of the genus Philothamnus or the boomslang (Dispholidus typus).[17]
The number and pattern of scales on a snake's body are a key element of identification to species level.[18] The western green mamba has 13 rows of long and thin dorsal scales at midbody, fewer than any similar species. Each is double the length of the ventral scales. There are 211 to 225 ventral scales, 105 to 128 divided subcaudal scales, and a divided anal scale.[a] Its mouth is lined with 7 to 9 supralabial scales above, the fourth and sometimes fifth one located under the eye, and 9–10 sublabial scales below.[16]
The western green mamba is native to West Africa from Gambia and southern Senegal to Benin, including the intervening countries (from west to east) Guinea-Bissau, Guinea, Sierra Leone, Liberia, Cote d'Ivoire (Ivory Coast), Ghana, and Togo.[1] It is common in Togo, found as far north as the Alédjo Wildlife Reserve, though may theoretically be found in Sarakawa and Djamdé forests in the Kara Region.[20] Records from Nigeria are dubious,[1] and reports from the Central African Republic are more likely to be misidentification of Jameson's mamba.[21]
Western green mambas live mainly in the coastal tropical rainforest, thicket, and woodland regions of western Africa.[13] The majority of records of the western green mamba are from within the continuous forest, but the Gambia and Guinea-Bissau records are from isolated forests. The species persists in areas where the tree cover has been removed, providing that sufficient hedges and thicket remain. Found in some suitably vegetated suburbs and towns and parklands therein.[13] It is largely confined to areas where rainfall exceeds 1,500 millimetres (60 in).[22] In Togo, however, its range extends into the drier open forests of the north, the Guinean savannas of the west, and the littoral zone.[20]
This species is classified as Least Concern (LC) on the IUCN Red List of Threatened Species (v3.1, 2011). The conservation status of this species was last assessed in July 2012 and published in 2013, and it was classed as such due to a wide distribution, fairly generalist habits, stable population and the lack of major threats. However, its habitat and population is highly fragmented.[1] Despite not being listed in the Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES), the western green mamba is collected and sold internationally, and is one of the more expensive African snake species.[23]
Mostly diurnal, the western green mamba spends most of its time in the forest canopy, at times at considerable height, though on occasion commonly go to the ground. When it wants to sleep it seeks out tree branches that offer dense cover. It generally retreats if encountered.[24] The oldest recorded western green mamba was a captive specimen that lived 18.7 years.[25]
The species lays a clutch of 6 to 14 eggs.[24]
The western green mamba generally hunts in trees though can also hunt on the ground. It preys on birds and small mammals, including rodents and squirrels.[24]
The western green mamba is classified as a snake of medical importance in western SubSaharan Africa by the World Health Organization,[b][26] although bites from this species are rare as it is rarely encountered.[13] When bitten, symptoms rapidly begin to manifest, usually within the first 15 minutes or less. The extraordinary speed with which the venom spreads through tissue and produces rapid manifestations of life-threatening symptoms is unique to mambas. Common symptoms of a bite from a western green mamba include local pain and swelling, although uncommon, local necrosis can be moderate, ataxia, headache, drowsiness, difficulty breathing, vertigo, hypotension (low blood pressure), diarrhea, dizziness, and paralysis. Left untreated, new and more severe symptoms rapidly progress. All symptoms worsen and the victim eventually dies due to suffocation resulting from paralysis of the respiratory muscles. Bites with envenomation can be rapidly fatal, which can be possible in 30 minutes.[14][27]
Similar to the venom of most other mambas, the western green mamba's contains predominantly three-finger toxin agents. The exception is the black mamba, whose venom lacks the potent alpha-neurotoxin as well. It is thought this may reflect the species' preferred prey—small mammals for the mainly land-dwelling black mamba, versus birds for the other predominantly arboreal mambas. Unlike that of many snake species, the venom of mambas has little phospholipase A2. Overall, the venom of the western green mamba is more potent than that of the eastern green mamba, similar or slightly less potent than that of Jameson's mamba, and much less potent than that of the black mamba.[9]
The venom consists mainly of both pre-synaptic and post-synaptic neurotoxins, cardiotoxins,[27] and fasciculins. The toxicity of the venom can vary tremendously depending on various factors including diet, geographical location, age-dependent change, and other factors. The SC and IV LD50 for this species is 0.79 mg/kg and 0.71 mg/kg, respectively (Christensen and Anderson (1967)).[14] One study determined the LD50 of the venom administered to mice via the intraperitoneal (IP) route was 0.33 mg/kg.[28] In another test using mice that were administered the western green mamba's venom via the intraperitoneal (IP) route the LD50 was 0.045 mg/kg.[29] Another experimental IV LD50 toxicity of 0.5 mg/kg has been reported, with an average wet venom yield of 100 mg.[13] Like other mamba species, western green mamba venom is among the most rapid-acting venom of snakes.[30]
The speed of onset of envenomation means that urgent medical attention is needed.[24] Standard first aid treatment for any bite from a suspectedly venomous snake is the application of a pressure bandage, minimisation of the victim's movement, and rapid conveyance to a hospital or clinic. Due to the neurotoxic nature of green mamba venom, an arterial tourniquet may be beneficial.[31] Tetanus toxoid is sometimes administered, though the main treatment is the administration of the appropriate antivenom.[32]
The western green mamba (Dendroaspis viridis) is a long, thin, and highly venomous snake species of the mamba genus, Dendroaspis. This species was first described in 1844 by American herpetologist Edward Hallowell. The western green mamba is a fairly large and predominantly arboreal species, capable of navigating through trees swiftly and gracefully. It will also descend to ground level to pursue prey such as rodents and other small mammals.
The western green mamba is a shy and agile snake that lives mainly in the coastal tropical rainforest, thicket, and woodland regions of western Africa. Its venom is a highly potent mixture of rapid-acting presynaptic and postsynaptic neurotoxins (dendrotoxins), cardiotoxins and fasciculins. Some consider this species not to be a particularly aggressive snake, but others have suggested that they are extremely nervous and are prone to attack aggressively when cornered. Conflict with humans is low compared to some other species found in the region. Bites to people by this species are quite uncommon. Their mortality rate, however, is high; many of the recorded bites have been fatal. Rapid progression of severe, life-threatening symptoms are hallmarks of mamba bites. Bites with envenomation can be rapidly fatal.
La mamba verde occidental o mamba verde de África occidental (Dendroaspis viridis) es una especie de serpiente de la familia Elapidae.[2] Es una larga y delgada serpiente venenosa arbórea nativa de África occidental, que incluye Liberia y Costa de Marfil. Tiene grandes escamas contorneadas en negro, y alcanza los dos metros de longitud. Las escamas sobre su larga cola son de color amarillo y bordeadas en negro. Es principalmente diurna, pero puede estar activa de noche también. Su hábitat es la selva tropical. Sus presas naturales incluyen pájaros, lagartos y mamíferos. Dos especies estrechamente relacionadas con la mamba verde occidental son la mamba verde oriental (Dendroaspis angusticeps) y la mamba negra (Dendroaspis polylepis).
El veneno de D. viridis es similar al de otros miembros del género Dendroaspis, pero difiere en la toxicidad y la composición de las toxinas. El veneno consiste principalmente en neurotoxinas presinápticas y postsinápticas, cardiotoxinas[3][4] y fasciculinas. La toxicidad del veneno puede variar enormemente dependiendo de varios factores que incluyen la dieta, la ubicación geográfica, cambio dependiente de la edad y otros factores. La DL50 subcutánea e intravenosa para esta especie es de 0,79 mg / kg y 0,71 mg / kg, respectivamente (Christensen y Anderson (1967)).[5] Un estudio determinó que la DL50 del veneno administrado a ratones por vía intraperitoneal (IP) fue de 0,33 mg / kg.[6] En otra prueba con ratones a los que se les administró el veneno de la mamba verde occidental por vía intraperitoneal (IP), la DL50 fue de 0,045 mg / kg.[7] Se ha informado de otra toxicidad experimental de DL50 IV de 0,5 mg / kg, con un rendimiento medio de veneno húmedo de 100 mg.[8] Al igual que otras especies de mamba, el veneno de la mamba verde occidental se encuentra entre los venenos de serpientes de acción más rápida.[9]
Las muertes humanas como resultado de las mordeduras de esta especie son raras debido al hecho de que esta especie no suele cruzarse con los humanos, pero se han producido mordeduras y la mayoría de las registradas han sido fatales.[8] Las tres especies de mambas verdes, incluida la mamba verde occidental, tienen toxicidades de veneno que son similares y comparables a muchas especies de cobras, pero las mordeduras de mamba verde a menudo se presentan con síntomas más graves y potencialmente mortales en un período de tiempo más corto. Las tasas de mortalidad también son más altas entre las víctimas de mordeduras de mamba verde que entre las víctimas de mordeduras de cobra. [Cita requerida] Aunque las mordeduras de D. viridis no están bien documentadas y la tasa de mordeduras, envenenamiento y mortalidad no se conoce bien, parece que las mordeduras se atribuyen a esto. El envenenamiento es más severo que el ocasionado por las mordeduras de D. angusticeps (mamba verde oriental), pero mucho menos grave que las mordeduras por D. polylepis.[5] Cuando muerde, los síntomas comienzan a manifestarse rápidamente, generalmente dentro de los primeros 15 minutos o menos. La extraordinaria velocidad con la que el veneno se propaga a través de los tejidos y produce manifestaciones rápidas de síntomas potencialmente mortales es exclusiva de las mambas. Los síntomas comunes de una mordedura de D. viridis incluyen dolor e hinchazón locales, aunque es poco común, la necrosis local puede ser moderada, ataxia, dolor de cabeza, somnolencia, dificultad para respirar, vértigo, hipotensión, diarrea, mareos y parálisis. Si no se tratan, los síntomas nuevos y más graves progresan rápidamente. Todos los síntomas empeoran y la víctima finalmente muere debido a la asfixia resultante de la parálisis de los músculos respiratorios. Las mordeduras con envenenamiento pueden ser rápidamente fatales, lo que puede acontecer en 30 minutos. [5][10][4]
La mamba verde occidental o mamba verde de África occidental (Dendroaspis viridis) es una especie de serpiente de la familia Elapidae. Es una larga y delgada serpiente venenosa arbórea nativa de África occidental, que incluye Liberia y Costa de Marfil. Tiene grandes escamas contorneadas en negro, y alcanza los dos metros de longitud. Las escamas sobre su larga cola son de color amarillo y bordeadas en negro. Es principalmente diurna, pero puede estar activa de noche también. Su hábitat es la selva tropical. Sus presas naturales incluyen pájaros, lagartos y mamíferos. Dos especies estrechamente relacionadas con la mamba verde occidental son la mamba verde oriental (Dendroaspis angusticeps) y la mamba negra (Dendroaspis polylepis).
Dendroaspis viridis Dendroaspis generoko animalia da. Narrastien barruko Elapidae familian sailkatuta dago.
Dendroaspis viridis Dendroaspis generoko animalia da. Narrastien barruko Elapidae familian sailkatuta dago.
Lännenvihermamba (Dendroaspis viridis) on Afrikasta kotoisin oleva käärme. Lännenvihermamba on erittäin nopealiikkeinen ja tappavan myrkyllinen. Se kuuluu maailman kymmenen myrkyllisimmän käärmelajin joukkoon, mutta ei ole yhtä myrkyllinen kuin mustamamba. Lännenvihermamba syö ravinnokseen lintuja, nisäkkäitä ja liskoja. Se asuu yleensä puissa. Lännenvihermamba on kotoisin Länsi-Afrikasta mukaan lukien Liberian ja Norsunluurannikon. Se kasvaa noin kaksi metriä pitkäksi. Sillä on suuret vihreät suomut, joissa on musta reuna. Suomut sen pitkässä hännässä ovat keltaisia ja niissäkin on musta reuna. Se on pääasiassa päiväeläin, mutta voi saalistaa myös öisin. Sen luonnollista ravintoa ovat linnut, liskot ja nisäkkäät. Lännenvihermamballe hyvin läheistä sukua ovat vihermamba, jamesoninmamba ja mustamamba.
Lännenvihermamba
Dendroaspis viridis
Lännenvihermamba (Dendroaspis viridis) on Afrikasta kotoisin oleva käärme. Lännenvihermamba on erittäin nopealiikkeinen ja tappavan myrkyllinen. Se kuuluu maailman kymmenen myrkyllisimmän käärmelajin joukkoon, mutta ei ole yhtä myrkyllinen kuin mustamamba. Lännenvihermamba syö ravinnokseen lintuja, nisäkkäitä ja liskoja. Se asuu yleensä puissa. Lännenvihermamba on kotoisin Länsi-Afrikasta mukaan lukien Liberian ja Norsunluurannikon. Se kasvaa noin kaksi metriä pitkäksi. Sillä on suuret vihreät suomut, joissa on musta reuna. Suomut sen pitkässä hännässä ovat keltaisia ja niissäkin on musta reuna. Se on pääasiassa päiväeläin, mutta voi saalistaa myös öisin. Sen luonnollista ravintoa ovat linnut, liskot ja nisäkkäät. Lännenvihermamballe hyvin läheistä sukua ovat vihermamba, jamesoninmamba ja mustamamba.
Lännenvihermamba
Dendroaspis viridis
Mamba vert de l'Ouest, Mamba vert de Guinée
Dendroaspis viridis est une espèce de serpents de la famille des Elapidae[1]. En français, il est appelé Mamba vert de l'Ouest ou Mamba vert de Guinée. C'est un long serpent, mince et très venimeux, appartenant au genre des mambas, Dendroaspis. Cette espèce a été décrite pour la première en 1844 par l'herpétologiste américain Edward Hallowell. Le Mamba vert de l'Ouest est une espèce assez grande aux mœurs arboricoles, capables de naviguer à travers les arbres rapidement et gracieusement. Il peut également descendre au niveau du sol pour poursuivre des proies comme les rongeurs et autres petits mammifères.
Le Mamba vert de l'Ouest est un serpent très alerte, nerveux et extrêmement agile, qui vit principalement dans la forêt tropicale, les fourrés, et les régions boisées côtières de l'Afrique de l'Ouest. Comme tous les autres mambas, le Mamba vert de l'Ouest est une espèce d'élapidés très venimeuse. Son venin est un mélange très puissant de neurotoxines à action rapide pré- et post-synaptiques (dendrotoxines), de cardiotoxines et de fasciculines. Certains considèrent que cette espèce n'est pas un serpent particulièrement agressif, mais d'autres le décrivent comme extrêmement nerveux et sujet à attaquer lorsqu'il se trouve acculé. Les morsures sur l'Homme sont peu courantes par rapport à d'autres espèces présentes dans la région. Mais si les morsures sont rares, leur taux de mortalité, est élevé ; la plupart des morsures enregistrées ont ainsi été mortelles. La progression rapide des symptômes graves, potentiellement mortels caractérisent les morsures de mamba, et les morsures avec envenimation peuvent être rapidement fatales.
Le Mamba vert de l'Ouest est un long serpent très mince doté d'une longue queue effilée. La longueur moyenne d'un serpent adulte de cette espèce est comprise entre 1,4 et 2,1 m. Quelques spécimens de cette espèce peuvent atteindre des longueurs maximales de 2,4 m[2]. La tête est étroite et allongée, avec un canthus distinct. En de rares occasions, le cou peut être aplati quand le serpent est réveillé, mais il n'y a pas de collerette. Les yeux sont de taille moyenne avec des pupilles rondes et un iris jaune-brun[3].
Le dos de ce serpent est de couleur vive, de vert jaunâtre à vert avec les marges antérieures des écailles jaunes. Chez de nombreux spécimens la partie postérieure du corps et la queue sont de couleur jaune. Chez certains individus, les écailles dorsales sont nettement bordées de noir, formant des marques en forme de chevrons. La peau noire est clairement visible dans les interstices entre les écailles, soulignant en particulier chaque écaille de la tête ou de la queue. L'arrière de la tête est d'une couleur semblable à la partie antérieure du dos, ou d'un vert légèrement plus foncé. Les écailles du côté de la tête, en particulier les écailles labiales, sont nettement bordées de noir et leur coloration est généralement légèrement plus pâle que celle du dos ou légèrement teintée de jaunâtre. Vu de dessus, la bordure noire des écailles et les interstices de peau noire donnent un aspect tressé à ce serpent. Le dessous de la tête, la gorge, le ventre et les sous-caudales sont de couleur jaune pâle à vert jaunâtre[3].
L'agencement des écailles de la tête, du corps et de la queue du Mamba vert de l'Ouest est la suivante[3] :
Il peut être confondu avec le Mamba vert ou Mamba vert de l'Est (Dendroaspis angusticeps), mais ces deux espèces ne partagent pas la même distribution géographique.
Cette espèce est principalement diurne[2], mais peut être également parfois active la nuit[4]. C'est un serpent arboricole, qui peut facilement évoluer au sol, et chasse et se nourrit au sol comme dans les arbres. Quand il veut dormir il cherche des branches d'arbres qui offrent un couvert dense. C'est un serpent très rapide, extrêmement agile, alerte et nerveux. Lorsqu'il est confronté à un adversaire il va rapidement tenter de s'échapper (habituellement jusqu'à un arbre si possible) et éviter toute sorte de confrontation. S'il est acculé, le Mamba vert de l'Ouest est très dangereux et prend une posture agressive, prononçant un fort sifflement et mordant de façon répétée[2].
Les proies naturelles du Mamba vert de l'Ouest sont principalement composées d'oiseaux et de petits mammifères, y compris des rongeurs tels que les souris, les rats et les écureuils. Les autres mammifères comprennent les chauves-souris, les Pangolins à petites écailles et les musaraignes[3]. Ils se nourrissent aussi de lézards, de grenouilles et d'œufs d'oiseaux. Ce serpent poursuit sa proie, en mordant rapidement et souvent jusqu'à ce que la proie succombe à son venin[2],[5].
Le Mamba vert de l'Ouest, comme les autres grands serpents très venimeux, a très peu de prédateurs naturels, et les humains et les oiseaux de proie sont les principales menaces pour cet animal[6],[5].
Le venin du Mamba vert de l'Ouest, semblable à celui des autres membres du genre mamba (Dendroaspis), diffère cependant des autres venins dans la toxicité et la composition de ses toxines. Le venin se compose principalement de neurotoxines pré-synaptiques et post-synaptiques, de cardiotoxines[4],[7], et de fasciculines. La toxicité du venin peut varier en fonction d'énormément de facteurs, notamment l'alimentation, l'emplacement géographique, l'âge et d'autres éléments. Les DL50 en sous-cutanée et en intraveineuse pour cette espèce sont respectivement de 0,79 mg/kg et 0,71 mg/kg (Christensen et Anderson (1967)). Une étude a évalué la DL50 du venin administré à des souris par voie intrapéritonéale à 0,33 mg/kg[8]. Dans un autre essai utilisant des souris à qui on a administré le venin du Mamba vert de l'Ouest par voie intrapéritonéale, la DL50 était de 0,080 [9]. Une autre expérience pour mesurer la DL50 en intraveineuse a rapporté une valeur de 0,5 mg/kg[2]. Comme pour les autres espèces de mambas, le venin du Mamba vert de l'Ouest a une rapidité d'action parmi les plus grandes de tous les serpents[10].
Les décès humains à la suite de morsures infligées par cette espèce sont rares en raison du fait que ce serpent ne croise pas souvent le chemin des humains, mais les morsures qui ont été répertoriées ont très majoritairement été mortelles. Les trois espèces de Mambas, dont le Mamba vert de l'Ouest, ont des toxicités de venin qui sont similaires et comparables à celles de nombreuses espèces de cobras, mais les morsures de mamba vert présentent souvent des symptômes plus graves et mortels en une période de temps plus courte. Bien que les morsures de Dendroaspis viridis ne sont pas bien documentées et que leurs taux d'envenimation et de mortalité ne sont pas bien connus, il semble que les morsures attribuées à cette espèce produisent une envenimation plus sévère que les morsures du Mamba vert de l'Est, mais beaucoup moins graves néanmoins que celles causées par le Mamba noir [3]. Après une morsure, les symptômes commencent à se manifester rapidement, généralement dans les 15 premières minutes ou moins. La vitesse extraordinaire avec laquelle le venin se répand à travers les tissus et produit des symptômes menaçant la vie est unique aux mambas. Les symptômes courants de la morsure d'un Mamba vert de l'Ouest comprennent des douleurs et un gonflement local, une nécrose locale modérée, une ataxie, des céphalées, une somnolence, des difficultés à respirer, des vertiges, une hypotension (baisse de la pression artérielle), des diarrhées, des étourdissements, et une paralysie. Si la morsure n'est pas traitée, les symptômes empirent et la victime finit par mourir à cause de l'asphyxie liée à la paralysie des muscles respiratoires. Les morsures avec envenimation peuvent être rapidement fatales. Des cas de mortalité très rapide, parfois seulement 30 minutes après la morsure, ont été observés avec cette espèce[3],[5],[7].
Le Mamba vert de l'Ouest est endémique d'Afrique de l'Ouest ; on le rencontre au Bénin, en Côte d'Ivoire, en Gambie, au Ghana, en Guinée, en Guinée-Bissau, au Liberia, au Sénégal, au Sierra Leone et au Togo[3]. L'espèce vit dans les régions tropicales humides[11]. Au Togo, son aire de répartition se limite au nord au niveau de la faille d'Alédjo, mais on peut le trouver dans les forêts au nord de la région de la Kara[12]. Les vieilles observations reportées au Nigeria ne sont pas fiables. Il peut également être trouvé dans la pointe sud du Mali le long de la frontière avec la Côte d'Ivoire, à l'ouest du Cameroun et du Gabon[13].
Les Mambas Verts de l'Ouest vivent principalement dans la forêt tropicale, les buissons et les régions boisées tropicales côtières de l'Afrique de l'Ouest[2]. La majorité des spécimens de Mamba vert de l'Ouest vivent à l'intérieur de la forêt continue, mais les observations en Gambie et en Guinée-Bissau ont été faites dans des forêts isolées. L'espèce persiste dans les zones où la couverture arborée a été supprimée, à condition que les haies et les buissons lui pourvoient un abri suffisant. On le rencontre également dans certaines banlieues et villes et dans les parcs qui présentent une végétation convenable[2]. Les Mambas Verts de l'Ouest sont des serpents de forêt humide et cette espèce est largement confinée aux zones où les précipitations dépassent 1 500 millimètres[11]. Au Togo, cependant, son aire de répartition se prolonge dans les forêts plus sèches ouvertes du nord, les savanes guinéennes de l'ouest et la zone littorale[12].
Dendroaspis viridis a été décrit par l'herpétologiste et médecin américain Edward Hallowell en 1844[14],[15],[6]. Le nom générique, Dendroaspis, est dérivé du grec Dendro, qui signifie « arbre »[16], et aspis (ασπίς), qui signifie « bouclier », mais qui peut désigner un « cobra » ou plus globalement un « serpent ». Dans les textes anciens, aspis ou asp était utilisé pour désigner Naja haje (en référence à sa collerette, ressemblant à un bouclier)[17]. Ainsi, Dendroaspis signifie littéralement « serpent d'arbre », en référence à la nature arboricole de la plupart des espèces du genre. Schlegel a utilisé le nom Dendroaspis, qu'il a décrit comme un « cobra d'arbre ». L'épithète spécifique viridis est d'origine latine et signifie « vert »[18].
Le Mamba vert de l'Ouest est classé dans le genre Dendroaspis de la famille des Elapidae. Le genre a été décrit par l'ornithologue et herpétologiste allemand Hermann Schlegel en 1848[14]. Slowinski et al. (1997) a souligné que les relations au sein du genre Dendroaspis était difficiles à établir précisément[19]. Cependant, divers indices suggèrent que Dendroaspis, Ophiophagus, Bungarus et Hemibungarus forment un clade de serpents afro-asiatiques, distinct des serpents corail[20].
Cette espèce est classée comme étant de « Préoccupation mineure » (LC) sur la Liste rouge des espèces menacées (v3.1, 2011) de l'UICN. L'état de conservation de cette espèce a été évaluée ainsi en juillet 2012 et publié en 2013, et il a été classé comme tel en raison d'une large distribution, d'habitudes assez généralistes, d'une population stable et de l'absence de grandes menaces[21].
Mamba vert de l'Ouest, Mamba vert de Guinée
Dendroaspis viridis est une espèce de serpents de la famille des Elapidae. En français, il est appelé Mamba vert de l'Ouest ou Mamba vert de Guinée. C'est un long serpent, mince et très venimeux, appartenant au genre des mambas, Dendroaspis. Cette espèce a été décrite pour la première en 1844 par l'herpétologiste américain Edward Hallowell. Le Mamba vert de l'Ouest est une espèce assez grande aux mœurs arboricoles, capables de naviguer à travers les arbres rapidement et gracieusement. Il peut également descendre au niveau du sol pour poursuivre des proies comme les rongeurs et autres petits mammifères.
Le Mamba vert de l'Ouest est un serpent très alerte, nerveux et extrêmement agile, qui vit principalement dans la forêt tropicale, les fourrés, et les régions boisées côtières de l'Afrique de l'Ouest. Comme tous les autres mambas, le Mamba vert de l'Ouest est une espèce d'élapidés très venimeuse. Son venin est un mélange très puissant de neurotoxines à action rapide pré- et post-synaptiques (dendrotoxines), de cardiotoxines et de fasciculines. Certains considèrent que cette espèce n'est pas un serpent particulièrement agressif, mais d'autres le décrivent comme extrêmement nerveux et sujet à attaquer lorsqu'il se trouve acculé. Les morsures sur l'Homme sont peu courantes par rapport à d'autres espèces présentes dans la région. Mais si les morsures sont rares, leur taux de mortalité, est élevé ; la plupart des morsures enregistrées ont ainsi été mortelles. La progression rapide des symptômes graves, potentiellement mortels caractérisent les morsures de mamba, et les morsures avec envenimation peuvent être rapidement fatales.
Il mamba verde occidentale (Dendroaspis viridis) è uno dei serpenti più velenosi al mondo, lo si trova nell'Africa occidentale, in Liberia e in Costa d'Avorio e vive principalmente sugli alberi.
Il nome mamba verde indica, insieme a questa specie, anche il congenere Dendroaspis angusticeps (mamba verde orientale).
Il mamba verde occidentale (Dendroaspis viridis) è uno dei serpenti più velenosi al mondo, lo si trova nell'Africa occidentale, in Liberia e in Costa d'Avorio e vive principalmente sugli alberi.
Il nome mamba verde indica, insieme a questa specie, anche il congenere Dendroaspis angusticeps (mamba verde orientale).
Vakarinė žalioji mamba (lot. Dendroaspis viridis) – aspidų (Elapidae) šeimos gyvatė. Paplitusi Vakarų Afrikoje (Ganoje, Dramblio Kaulo Krante, Toge ir kt.).
Ilgis 1,4 – 2,1 m, nors atskiri individai užauga iki 3 m. Kūnas šviesiai žalias, kartais šiek tiek pilkšvas, gelsvas, su tamsiomis žvynelių ribomis. Paprastai aktyvi dieną, minta paukščiais, smulkiais žinduoliais, driežais. Gyvena drėgnuosiuose miškuose, sutinkama krūmynuose, priemiesčių parkuose, miškeliuose. Deda 6 – 14 kiaušinių, jaunikliai išsirita per 90 – 104 dienas[1].
Kaip ir kitų mambų, vakarinės žaliosios mambos įkandimas laiku nesuteikus pagalbos yra mirtinas[2].
Vakarinė žalioji mamba (lot. Dendroaspis viridis) – aspidų (Elapidae) šeimos gyvatė. Paplitusi Vakarų Afrikoje (Ganoje, Dramblio Kaulo Krante, Toge ir kt.).
Ilgis 1,4 – 2,1 m, nors atskiri individai užauga iki 3 m. Kūnas šviesiai žalias, kartais šiek tiek pilkšvas, gelsvas, su tamsiomis žvynelių ribomis. Paprastai aktyvi dieną, minta paukščiais, smulkiais žinduoliais, driežais. Gyvena drėgnuosiuose miškuose, sutinkama krūmynuose, priemiesčių parkuose, miškeliuose. Deda 6 – 14 kiaušinių, jaunikliai išsirita per 90 – 104 dienas.
Kaip ir kitų mambų, vakarinės žaliosios mambos įkandimas laiku nesuteikus pagalbos yra mirtinas.
Grønn mamba (vitenskapelig navn Dendroaspis viridis) er en giftslange som kan bli opptil to meter lang. Den er lysegrønn og har en gulaktig hale. Skjellene på halen og hodet er svarte i kantene. Skjellene på ryggen er usedvanlig store.
Den grønne mambaen holder seg utelukkende i trær og busker, hvor den livnærer seg av fugler, egg, frosker og firfisler.
Grønn mamba hører hjemme i Benin, Gambia, Ghana, Guinea, Kamerun, Liberia, Senegal, Sierra Leone og Den sentralafrikanske republikk.
Den grønne mambaens gift er farlig for både mennesker og andre dyr. Etter ett bitt må man få motgift med en gang. Giften virker lammende på muskler og stanser åndedrettet.
.jpg){kind=small}
Denne zoologirelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Grønn mamba (vitenskapelig navn Dendroaspis viridis) er en giftslange som kan bli opptil to meter lang. Den er lysegrønn og har en gulaktig hale. Skjellene på halen og hodet er svarte i kantene. Skjellene på ryggen er usedvanlig store.
Den grønne mambaen holder seg utelukkende i trær og busker, hvor den livnærer seg av fugler, egg, frosker og firfisler.
Grønn mamba hører hjemme i Benin, Gambia, Ghana, Guinea, Kamerun, Liberia, Senegal, Sierra Leone og Den sentralafrikanske republikk.
Den grønne mambaens gift er farlig for både mennesker og andre dyr. Etter ett bitt må man få motgift med en gang. Giften virker lammende på muskler og stanser åndedrettet.
Mamba zielona (Dendroaspis viridis) – gatunek jadowitego węża z rodziny zdradnicowatych[3], zamieszkujący zachodnią Afrykę od Senegalu na północy po deltę Nigru. Występuje również izolowana populacja na wyspie św. Tomasza.
Mamba zielona (Dendroaspis viridis) – gatunek jadowitego węża z rodziny zdradnicowatych, zamieszkujący zachodnią Afrykę od Senegalu na północy po deltę Nigru. Występuje również izolowana populacja na wyspie św. Tomasza.
Opis Osiąga 2 metry długości. Mamba zielona ma długie i smukłe ciało o długim i zwężającym się ogonie. Ubarwienie grzbietu szmaragdowozielone, spód żółtozielony, wnętrze pyska białe. Grzbiet pokrywa 13 rzędów dużych łusek, największe biegną w dół od grzbietu, są gładkie ale niezbyt lśniące. Cechą charakterystyczną mamby zielonej jest różnorodny kształt i kolor poszczególnych łusek. Płaskie łuski głowy mają czarne krawędzie, co umożliwia jeszcze większe podkreślenie kształtu łusek. Duże oczy i doskonały wzrok umożliwiają mambie dostrzeżenie nawet najmniejszego ruchu,tęczówka mamby ma kolor brązowo-żółty. Oprócz zębów jadowych, które umieszczone są jak u większości jadowitych węży w górnej szczęce, mamby posiadają dodatkowo osadzone w dolnej szczęce duże, niejadowite zęby pomocne podczas chwytania ofiary. Kombinowany aparat jadowo-chwytny sprawia, że mamby są bardzo skutecznymi drapieżcami. Biotop Zamieszkuje lasy oraz zarośla stworzone przez człowieka w pobliżu osiedli. Dobrze i chętnie pływa. Zachowanie Mamba zielona jest wężem w wysokim stopniu jadowitym, ale mniejszym i znacznie mniej agresywnym niż mamba czarna. Pożywienie Żywi się drobnymi kręgowcami, jaszczurkami oraz małymi ptakami. Atakując ofiarę owija swój ogon wokół gałęzi powodując zaciśnięcie. Następnie wyrzuca do przodu resztę ciała. Życie Żyje do około 25 lat[potrzebny przypis]. Rozród W czasie okresu godowego samce mamby zielonej rywalizują w walkach o samice, są to jak u innych gadów turnieje kończące się przyznaniem pokonanego samca do przegranej i wycofaniem się z pola walki. Po około 160-165 dniach po kopulacji, samice składają do 14 jaj o średnich wymiarach 60×33 mm. Jaja umieszczane są przez samicę w próchniejących pniach lub zakopywane są w ziemi. Młode mamby o długości 350-440 mm i średniej masie 20-25 g wylęgają się po 66-88 dniach i opuszczeniu jaj są zielone. Pierwsza wylinka ma miejsce po 12-17 dniach. Jad Toksyczność jadu mamby zielonej jest różna, zależy m.in. od diety, lokalizacji geograficznej, wieku gada. Jad jest neurotoksyczny w ilości 60-100 mg (15 mg jest dawką śmiertelną dla człowieka). Ofiar śmiertelnych jest niewiele, ponieważ rzadko dochodzi do spotkania ludzi z mambą, jeśli jednak dojdzie do ukąszenia, w większości przypadków kończy się ono zgonem. Śmierć następuje wskutek uduszenia, w wyniku porażenia mięśni oddechowych. Zarejestrowane zostały przypadki zgonu zaledwie 30 minut po ukąszeniu.A mamba-verde-ocidental (Dendroaspis viridis) é uma cobra arborícola comprida, fina e venenosa originária do Oeste de África incluindo a Libéria e a Costa do Marfim.[1] Possui grandes escamas verdes contornadas de negro, podendo crescer até dois metros de comprimento. As escamas da cauda são amarelas e contornadas a negro. É principalmente diurna, mas pode ser activa à noite também. O seu habitat é a floresta tropical. As suas presas naturais incluem aves, lagartos e mamíferos. Dois parentes muito próximos são a mamba-verde-oriental e a mamba-negra.
A mamba-verde-ocidental tem umas das picadas de cobras mais letais perdendo só para a mamba-negra
A mamba-verde-ocidental (Dendroaspis viridis) é uma cobra arborícola comprida, fina e venenosa originária do Oeste de África incluindo a Libéria e a Costa do Marfim. Possui grandes escamas verdes contornadas de negro, podendo crescer até dois metros de comprimento. As escamas da cauda são amarelas e contornadas a negro. É principalmente diurna, mas pode ser activa à noite também. O seu habitat é a floresta tropical. As suas presas naturais incluem aves, lagartos e mamíferos. Dois parentes muito próximos são a mamba-verde-oriental e a mamba-negra.
A mamba-verde-ocidental tem umas das picadas de cobras mais letais perdendo só para a mamba-negra
Dendroaspis viridis, cunoscut și ca mamba verde [occidental], este o specie de șerpi veninoși arboricoli din genul mamba (Dendroaspis).
Dendroaspis viridis, cunoscut și ca mamba verde [occidental], este o specie de șerpi veninoși arboricoli din genul mamba (Dendroaspis).
Mamba zelená (lat. Dendroaspis viridis) je druh jedovatého hada z čeľade koralovcovitých. Žije v západnej Afrike.
Dendroaspis viridis je zelenej farby so štíhlym telom a dlhým chvostom. Dospelé jedince dosahujú dĺžku 1,5 – 2 m. Je veľmi jedovatá, no iba zriedkavo prichádza do konfliktu s človekom.
Obýva územia Gambie, Senegalu, Guinei, Guinei-Bissau, Libérie, Pobrežia slonoviny, Ghany, Sierry Leone, Benina a Stredoafrickej republiky.
Mamba zelená je stromový had, ako vyplýva z jej rodového mena. Je čulá a veľmi rýchla, svoju korisť naháňa v korunách stromov. Je plachá, pri vyrušení uteká, útočí len ak nemá kam ujsť.
Mamba zelená, Jacksonville Zoo, Jacksonville, Florida, USA.
Dendroaspis viridis.
Mamba zelená, TerraZoo Rheinberg, Nemecko.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Mamba zelená
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Mamba zelená
Mamba zelená (lat. Dendroaspis viridis) je druh jedovatého hada z čeľade koralovcovitých. Žije v západnej Afrike.
Dendroaspis viridis, còn gọi là Rắn mamba lục miền Tây, là một loài rắn trong họ Rắn hổ. Loài này được Hallowell mô tả khoa học đầu tiên năm 1844.[5]
Dendroaspis viridis, còn gọi là Rắn mamba lục miền Tây, là một loài rắn trong họ Rắn hổ. Loài này được Hallowell mô tả khoa học đầu tiên năm 1844.
ニシグリーンマンバ（学名：Dendroaspis viridis）は、コブラ科マンバ属に分類されるヘビ。特定動物。有毒。
リベリアやコートジボワールなどの西アフリカの熱帯雨林に生息する。
全長は1-2m。体型は細長く、体重は他の同じくらいの長さの毒蛇に比べても軽い。 鱗は大型で、斜めに列になった背面の鱗の数（体鱗列数）は13。名前の通り、緑色の鱗に覆われたヘビで、鱗の境目は黒で縁取られている。そして尾のほうになると、やや黄色が混じる。種小名viridisは「緑」の意。
毒は強い神経毒で、咬まれると痺れや麻痺、そして心肺機能の停止により死に至ることがある。しかし本種は、近縁のブラックマンバほどの毒量はないため、死者は極めてまれであるようだ。
樹上性で、地上に降りることはあまりない。また昼行性で、性質は大人しい。
食性は動物食で、小型哺乳類、小型鳥類を食べる。特に樹上の鳥の巣を襲うことが多い。若い個体はカメレオンやトカゲも好む。
繁殖形態は卵生。
この項目は、動物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（Portal:生き物と自然／プロジェクト:生物）。 
