nomes no trilho de navegação
Fotergila (Fothergilla, česky též fothergila[1]) je rod rostlin z čeledi vilínovité (Hamamelidaceae). Jsou to keře s jednoduchými střídavými listy a bílými bezobalnými květy v hustých klasovitých květenstvích. Rod zahrnuje v současném pojetí 2 druhy opadavých keřů pocházejících z jihovýchodních oblastí USA. Fotergily jsou nápadné časným kvetením a jsou v Česku pěstovány jako okrasné dřeviny.
Fotergily jsou vícekmenné keře se světle šedou hladkou borkou a jednoduchými střídavými listy. Větévky, listy a květní poupata jsou pokryta hvězdovitými chlupy. Zimní pupeny jsou nahé, nekryté šupinami, hustě hvězdovitě chlupaté, koncový pupen je přisedlý až krátce stopkatý, se 2 až 4 podpůrnými šupinami. Listy jsou krátce řapíkaté, eliptické, vejčité, obvejčité, podlouhlé až téměř okrouhlé, se zpeřenou žilnatinou, na bázi klínovité až uťaté nebo zaokrouhlené, na okraji obyčejně vroubkované až pilovitě zubaté, řidčeji jen zvlněné až celokrajné. Květy jsou vonné, oboupohlavné, bezobalné, uspořádané v hustých koncových klasech. Květenství jsou přisedlá nebo krátce stopkatá a objevují se ještě před olistěním. Kalich je 5 až 7-cípý, nepravidelný, tvořící mělce zvonkovitou češuli, na jejíž okraj nasedají tyčinky. Koruna chybí. Tyčinky jsou dlouhé, nápadné, bílé, v počtu 12 až 32, se 1 až 17 mm dlouhými nitkami. Nejdelší tyčinky jsou na konci kyjovitě rozšířené. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů, se 2 čnělkami. Tobolky jsou po několika ve skupinách a obsahují 2 červenohnědá lesklá semena.[2]
Listy fotergily Gardenovy
Květenství fotergily větší
Kvetoucí fotergila Gardenova
Podzimní zbarvení fotergily větší
Rod fotergila obsahuje pouze 2 druhy. Je rozšířen pouze v jihovýchodních oblastech USA. Fotergila větší se vyskytuje v jižní části Appalačského pohoří a v přilehlém podhůří v nadmořských výškách 150 až 1300 metrů. Areál rozšíření fotergily Gardenovy je východnější, více při pobřeží, především v Jižní a Severní Karolíně, v nadmořských výškách do 185 metrů.[2][3]
Fotergily jsou opylovány hmyzem, který lákají nápadnými bílými tyčinkami s rozšířenými nitkami, nahrazujícími korunní plátky. Tento způsob opylování je u fotergily považován za druhotně vzniklý u květů které byly původně větrosprašné.[4]
Mimo stávajících 2 druhů fotergily je v některých zdrojích rozlišován ještě druh fotergila horská (Fothergilla monticola),[5] podle současné taxonomie se však jedná o synonymum Fothergilla major.[6][7]
Fosílie náležející k rodu fotergila jsou známy již ze starších třetihor, z období eocénu. Byly popsány jako †Fothergilla malloryi a dosahují stáří asi 50 miliónů let.[8]
Oba druhy fothergily jsou v Česku pěstovány jako okrasné keře, nápadné zejména časným kvetením před olistěním nebo během růstu listů.[9][10] Existují i různé okrasné kultivary, lišící se zejména vzrůstem, velikostí květů a podzimním zbarvením listů.[1]
Fotergily jsou vápnostřežné, pomalu rostoucí dřeviny.[11] V našich podmínkách jsou mrazuvzdorné. Daří se jim na slunném stanovišti i v polostínu v rašelinné, vlhčí půdě, která však nemá být bažinatá. Na slunném místě se listy na podzim krásně vybarvují. Množení fotergil není snadné. Semena je nutno nejprve stratifikovat a v dalším roce vysít do studeného pařeniště. Množení zelenými řízky má nejisté výsledky. Je možno použít hřížení, mladé rostliny je však nutno nechat alespoň 2 roky na matečných rostlinách, než zakoření.[12]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fotergila ve Wikimedia Commons
Fotergila (Fothergilla, česky též fothergila) je rod rostlin z čeledi vilínovité (Hamamelidaceae). Jsou to keře s jednoduchými střídavými listy a bílými bezobalnými květy v hustých klasovitých květenstvích. Rod zahrnuje v současném pojetí 2 druhy opadavých keřů pocházejících z jihovýchodních oblastí USA. Fotergily jsou nápadné časným kvetením a jsou v Česku pěstovány jako okrasné dřeviny.
Troldel (Fothergilla) er en lille slægt, som er udbredt i Nordamerika. Her nævnes kun de to arter, der ses jævnligt i Danmark.
ArterDie Federbuschsträucher (Fothergilla) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Zaubernussgewächse (Hamamelidaceae).[1] Die etwa vier Arten[2] kommen in den südöstlichen USA vor und dort wird der englischsprachige Trivialname Witch-alder verwendet.[1] Aufgrund ihrer hübschen Blüten und des farbenprächtigen Herbstlaubs werden zwei Arten als Zierpflanzen verwendet.
Die Federbuschstrauch-Arten sind sommergrüne, langsam wachsende, meist vielstämmige Sträucher, die Wuchshöhen von bis zu 8 Metern erreichen.[1][2][3] Sie bilden oft dichte Bestände durch kurze Ausläufer oder Rhizome.[1][2] Sie duften nicht und bilden kein Harz.[1] Die Borke älterer Äste ist hellgrau bis rötlich-braun und glatt.[1][2] Die Rinde der Zweige ist braun und im älteren Zustand nur spärlich flaumig behaart bis verkahlend.[1][2][3] Die kurz gestielten oder sitzenden Endknospen sind 5 bis 8 Millimeter lang und besitzen zwei bis vier Knospenschuppen.[1][3] Die vegetativen Knospen besitzen keine Knospenschuppen.[2] Die Rinde junger Zweige, die Laubblätter, schlafende oder vegetative Knospen und Knospenschuppen der Blütenknospen sind mit Sternhaaren flaumig behaart.[1][2][3]
Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und -spreite gegliedert.[2] Der Blattstiel ist mit einer Länge von etwa 7 Millimetern relativ kurz und behaart.[1][3] Die einfachen Blattspreiten sind elliptisch, verkehrt-eiförmig bis länglich, eiförmig bis fast kreisförmig mit ungleichseitigem bis symmetrischem, keil- oder herzförmigem, gestutztem bis gerundetem Spreitengrund, gerundetem bis spitzem oberen Ende.[1][2][3] Der transparente Blattrand ist von etwas unterhalb der Mitte bis zum oberen Ende oder nur am oberen Ende gekerbt oder gesägt-gezähnt, manchmal gewellt bis ganzrandig und manchmal die obere Hälfte ist grob gezähnt.[1][2][3] Es liegt Fiedernervatur vor.[1][2] Die Blattflächen können dicht flaumig behaart oder kahl sein und die Blattunterseite kann blaugrün bereift sein.[2] Die Farbe der Laubblätter ist im Sommer hell- bis mittelgrün, die Herbstfärbung ist karminrot bis orangegelb. Die lanzettlichen bis eiförmigen Nebenblätter werden früh abgeworfen.[2][3]
Es ist ein Blütenstandsschaft vorhanden oder kann fehlen.[1] Viele, vor oder während dem Ausbreiten der Laubblätter aufblühenden, Blüten sind dicht in endständigen, aufrechten, 3 bis 8 Zentimeter langen ährigen Blütenständen angeordnet.[1][2][3]
Die duftenden Blüten sind meist zwittrig, nur die untersten Blüten im Blütenstand sind funktional männlich.[1][2] Die Blüten besitzen eine einfache Blütenhülle.[1][3] Am flachen glockenförmigen Blütenbecher (Hypanthium) sind die Staubblätter verwachsen.[1] Die meist fünf bis sieben, selten bis zu neun Kelchblätter sind verwachsen und ihre aufrechten, winzigen Kelchzipfel sind ungleich.[1][2] Kronblätter fehlen.[1][2] Der auffälligste Teil der Blüte sind die 12 bis 32 Staubblätter, die zentrifugal am Rand des Hypanthium angeordnet sind.[1][2] Die weißen Staubfäden sind 4 bis 17 Millimeter lang und nach oben deutlich verdickt; die längsten sind etwas keulenförmig.[1][2][3] Die gelben, basifixen Staubbeutel öffnen sich mit zwei Klappen.[1][2][3] Es sind keine Staminodien vorhanden. Zwei Fruchtblätter sind an ihrer Basis zu zweifächrigen, halbunterständigen Fruchtknoten verwachsen, aber im oberen Bereich sind sie frei; der Fruchtknoten ist auf etwa 1/3 seiner Länge mit dem Hypanthium verwachsen ist.[1][2][3] Die zwei Griffel werden hornförmig mit einer zurückgekrümmten Spitze.[1]
Die Früchte sind in Gruppen von mehr als drei angeordnet.[1] An den 10 bis 15 Millimeter langen, sitzenden, mit angedrückten Sternhaaren flaumig und einfachen Haaren behaarten, grauen bis braunen Kapselfrüchten bleiben die auffälligen Griffel und das Hypanthium erhalten.[1][2][3] Die Kapselfrüchte öffnen sich fachspaltig = lokulizid mit zwei Fruchtklappen und enthalten nur zwei Samen. Die glänzend hell-braunen, rotlich-braunen oder fast weißen gefleckten Samen sind hart, bei einer Länge von etwa 8 Millimetern ellipsoid bis etwas eiförmig mit rundem, stumpfem, spitzem bis zugespitztem bis etwas abgeflachtem oberen Ende und sie sind nicht geflügelt.[1][2][3] Die Samen variieren in Farbe und Form, aber die Textur der Samenschale ist immer glatt sowie glänzend.[2] An der Samenbasis ist ein auffälliges Hilum vorhanden.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 12.[1] Bei Fothergilla gardenii liegt Tetraploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 48 und bei Fothergilla major Hexaploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 72[4] vor. Untersuchungen des 21.Jahrhunderts ergaben, dass es auch Diploidie in der Gattung Fothergilla gibt. Haynes et al. 2020 konnten diese diploiden, also mit Chromosomenzahlen von 2n = 24, Populationen in die reaktivierte Art Fothergilla parvifolia sowie in die neue Art Fothergilla milleri einordnen.[2]
Die Gattung Fothergilla wurde 1774 durch Carl von Linné in Systema Vegetabilium Secundum Classes Ordines Genera Species cum Characteribus et Differentiis. Editio decima tertia aufgestellt.[5] Der Gattungsname Fothergilla ehrt den englischen Arzt, Förderer der frühen amerikanischen Botanik und Gartenfreund John Fothergill (1712–1780).[3][6] Typusart ist Fothergilla gardenii L.[5] Das Lectotypusmaterial (Herbarnummer LINN.-693.1) wurde von Alexander Garden aus Charleston, South Carolina an Linné gesendet.[2] Ein Homonym ist Fothergilla Aubl., das 1775 durch Jean Baptiste Christophe Fusée Aublet in Histoire des Plantes de la Guiane Françoise, 1, S. 440–441 innerhalb der Familie Melastomataceae veröffentlicht wurde.
Die Gattung Fothergilla gehört zur Tribus Fothergilleae in der Unterfamilie Hamamelidoideae innerhalb der Familie der Zaubernussgewächse (Hamamelidaceae).[7]
Lange Zeit wurde nur zwei Arten als akzeptiert gehalten; bis Haynes et al. 2020 nach Chromosomenzahlen vier Fothergilla-Arten für akzeptiert in Revision of Fothergilla (Hamamelidaceae), including resurrection of F. parvifolia and a new species, F. milleri. In: PhytoKeys, Volume 144, März 2020, S. 57–80 veröffentlicht haben.[2]
Die vier Fothergilla-Arten kommen in den südöstlichen USA vor.[3]
Die Gattung Fothergilla enthält seit 2020 vier Arten:[3][1]
Die Gattung Fothergilla ist auch fossil bekannt, beispielsweise mit der ausgestorbenen Art Fothergilla malloryi Radtke, Pigg, & Wehr.[8]
Sorten aus der Gattung Federbuschsträucher (Fothergilla) werden aufgrund ihrer Blütenstände und der prachtvollen Herbstfärbung als Ziersträucher verwendet, sind jedoch etwas anspruchsvoll;[3][9] beispielsweise auch die in Kultur entstandene Hybride Fothergilla intermedia ‘Mount Airy’, die den Preis der Royal Horticultural Society Award of Garden Merit erhalten hat.[10]
Die Federbuschsträucher (Fothergilla) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Zaubernussgewächse (Hamamelidaceae). Die etwa vier Arten kommen in den südöstlichen USA vor und dort wird der englischsprachige Trivialname Witch-alder verwendet. Aufgrund ihrer hübschen Blüten und des farbenprächtigen Herbstlaubs werden zwei Arten als Zierpflanzen verwendet.
Fothergilla (witch alder) is a genus of two to four species of flowering plants in the family Hamamelidaceae, native to woodland and swamps of the southeastern United States.
They are low-growing deciduous shrubs growing to 1–3 m (3–10 ft) tall with downy twigs. The brush-like flowers are produced before the leaves in spring on terminal spikes; they do not have any petals, but a conspicuous cluster of white stamens 2–3 cm long. The leaves are alternate, broad ovoid, 4–10 cm long and 3–8 cm broad, with a coarsely toothed margin; they are noted for their brilliant orange or red fall colors.[1]
.JPG)
The genus was named in honor of the English physician and plant collector Dr. John Fothergill (1712-1780) of Stratford, Essex, who was known for introducing American plants to Britain.[5]
Fothergillas are grown as ornamental plants for their spring flowers and fall foliage color. They are slow-growing, rarely exceeding 1–2 m tall in cultivation. The hybrid cultivar Fothergilla × intermedia 'Mount Airy' has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[6]
Fothergilla (witch alder) is a genus of two to four species of flowering plants in the family Hamamelidaceae, native to woodland and swamps of the southeastern United States.
They are low-growing deciduous shrubs growing to 1–3 m (3–10 ft) tall with downy twigs. The brush-like flowers are produced before the leaves in spring on terminal spikes; they do not have any petals, but a conspicuous cluster of white stamens 2–3 cm long. The leaves are alternate, broad ovoid, 4–10 cm long and 3–8 cm broad, with a coarsely toothed margin; they are noted for their brilliant orange or red fall colors.
Fothergilla (fotergilo, sorĉistin-alno) estas genro de du aŭ tri specioj de florplantoj en la familio Hamamelidacoj, indiĝenaj al maldensaj arbaroj kaj marĉoj de Sudorienta Usono.
Ili estas malalt-kreskantaj deciduaj foliarbustoj kreskantaj ĝis 1 - 3 m de alteco kun lanugaj branĉetoj. En printempo, la bros-similaj floroj estas produktitaj antaŭ la folioj, sur piktigofinaĵoj; ili ne havas iujn ajn petalojn, sed okulfrapan areton de blankaj stamenoj 2-3 cm longaj. La folioj estas alternaj, larĝaj ovoidoj, 4-10 cm longaj kaj 3-8 cm larĝaj, kun krude dentita marĝeno; ili estas konataj por siaj brilaj oranĝaj aŭ ruĝaj falokoloroj. [1]
La genro estis nomita en honoro de John Fothergill (kuracisto).
Fotergiloj estas kultivitaj kiel ornamaj plantoj pro siaj printempaj floroj kaj falfoliara koloro. Ili estas malrapide kreskantaj, malofte superante 1-2 m altaj en kultivado.
Fothergilla (fotergilo, sorĉistin-alno) estas genro de du aŭ tri specioj de florplantoj en la familio Hamamelidacoj, indiĝenaj al maldensaj arbaroj kaj marĉoj de Sudorienta Usono.
Fothergilla es un género de plantas fanerógamas de la familia Hamamelidaceae. Comprende 10 especies descritas y de estas, solo 2 aceptadas.[1]
Son arbustos caducifolios que alcanzan de 1 a 3 m de altura con ramitas flexibles y suaves. Las hojas son alternas, ovoides con 4 a 10 cm de longitud y 3 a cm de ancho con los márgenes dentados, son notables por sus brillantes hojas de color naranja o rojo durante el otoño. Las flores abren en primavera, en espigas terminales.
Se cultivan como planta ornamental por sus flores primaverales y el color del follaje de sus "hojas muertas". Son de lento crecimiento y raramente exceden de 1-2 m de altura.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Systema Vegetabilium. Editio decima tertia 418. 1774.[2] La especie tipo es: Fothergilla gardenii L.
Fothergilla: nombre genérico que fue nombrado en honor del médico John Fothergill.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Fothergilla aceptadas hasta mayo de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Fothergilla es un género de plantas fanerógamas de la familia Hamamelidaceae. Comprende 10 especies descritas y de estas, solo 2 aceptadas.
Höyhenpensaat (Fothergilla) on taikapähkinäkasvien heimoon (Hamamelidaceae) kuuluva suku, johon kuuluvat höyhenpensas (F. major) ja pikkuhöyhenpensas (F. gardenii).[1] Suku on nimetty englantilaisen lääkärin John Fothergillin (1712–1780) mukaan, joka oli Amerikan kasvitieteen suosija.[2]
Höyhenpensaat ovat tavallisesti monirunkoisia, lyhytrönsyisiä pensasmaisia kasveja, jotka muodostavat tiheitä rykelmiä. Oksissa, lehdissä ja kukkanupuissa on tähtikarvojen muodostama peite. Varren kaarna on vaaleanharmaa ja sileä. Lepäävät silmut ovat suomuttomia, mutta tiuhan tähtikarvan peittämiä. Kärkisilmu on lyhytvartinen tai varreton, ja siinä on 2–4 tukisuomua. Lehdet ovat lyhytruotisia; lapa on soikea tai vastapuikea tai pitkänomainen, joskus lähes pyöreä, ehyt, sulkasuoninen ja joskus vinotyvinen. Lavan laita on nyhäinen, sahainen tai hampainen, joskus aaltoileva.[3]
Kukinto sijaitsee terminaalisesti ja on pitkänomainen, monikukkainen ja tiheä tähkä, perätön tai lyhytperäinen. Kukat ovat kaksineuvoisia ja tuoksuvia. Kukinnon alimmat kukat ovat toiminnallisesti hedekukkia, ja ne puhkeavat jo ennen lehtimistä. Kukan verhiö on yhdislehtinen, tavallisesti 5-7-liuskainen, pysty, vähäpätöinen, epäsäännöllinen ja muodostaa matalan kellomaisen hypantion (hypanthium) siihen kiinnittyneiden heteiden kanssa. Kukat ovat teriöttömiä. Heteitä on runsaasti (12-32), ja ne ovat näyttäviä ja antavat kukintoon höyhenmäisen vaikutelman. Valkoiset palhot ovat jopa 17 mm pitkiä, ja ponnet avautuvat kahdella läpällä. Sikiäin kiinnittyy hypantioon noin kolmasosaltaan kokonaispituudestaan. Vartaloita on kaksi, ja ne tulevat vanhemmiten sarvimaisiksi ja käyristyvät kärjestään. Hedelmä on kota, ja kodat sijaitsevat useamman kuin kolmen ryhmissä. Niissä on huomiota herättävät nokkamaiset vartalon jäänteet. Kota on karvapeitteinen, siinä on sekä tähtikarvoja että pidempiä suoria karvoja. Avautumiseltaan kodat ovat selkäluomaisia. Kussakin kodassa on kaksi punaisenruskeaa, kiiltävää ja kovaa siementä, joilla ei ole lentimiä.[4]
Höyhenpensaat ovat kotoisin itäisen Pohjois-Amerikan lauhkeista osista.[5]
Höyhenpensaiden sukuun kuuluu vain kaksi yllämainittua lajia.[6]
Höyhenpensaita viljellään koristetarkoituksiin.[7]
Höyhenpensaat (Fothergilla) on taikapähkinäkasvien heimoon (Hamamelidaceae) kuuluva suku, johon kuuluvat höyhenpensas (F. major) ja pikkuhöyhenpensas (F. gardenii). Suku on nimetty englantilaisen lääkärin John Fothergillin (1712–1780) mukaan, joka oli Amerikan kasvitieteen suosija.
Fothergilla est un genre composé de deux ou trois espèces de plantes à fleurs de la famille des Hamamelidaceae, originaire du sud-est des États-Unis.
Ce sont des arbustes à feuilles caduques atteignant 1 à 3 m de hauteur . Les feuilles sont alternées, larges ovales, mesurant 4 à 10 cm de long et 3 à 8 cm en largeur, grossièrement dentées ; ils sont caractérisés pour la couleur de leur feuillage d'automne qui va de l'orange brillant au rouge. Les fleurs apparaissent au printemps sur des épis terminaux ; elles n'ont pas de pétales, mais ont une grappe de blanches étamines de 2 à 3 cm de long.
Le genre est nommé en mémoire de John Fothergill, 1712 - 1780, un médecin et scientifique anglais qui l'introduisit en Angleterre.
Les Fothergilla sont cultivés comme plantes ornementales pour leurs fleurs printanières et leur feuillage automnal coloré. Ce sont des arbustes qui poussent lentement, excédant rarement 1 à 2 m de hauteur en culture.
Fothergilla est un genre composé de deux ou trois espèces de plantes à fleurs de la famille des Hamamelidaceae, originaire du sud-est des États-Unis.
Ce sont des arbustes à feuilles caduques atteignant 1 à 3 m de hauteur . Les feuilles sont alternées, larges ovales, mesurant 4 à 10 cm de long et 3 à 8 cm en largeur, grossièrement dentées ; ils sont caractérisés pour la couleur de leur feuillage d'automne qui va de l'orange brillant au rouge. Les fleurs apparaissent au printemps sur des épis terminaux ; elles n'ont pas de pétales, mais ont une grappe de blanches étamines de 2 à 3 cm de long.
Le genre est nommé en mémoire de John Fothergill, 1712 - 1780, un médecin et scientifique anglais qui l'introduisit en Angleterre.
Fothergilla is de botanische naam van een geslacht dat voorkomt in het oosten van de Verenigde Staten. Aan de bladeren met zeer duidelijke nerven is de verwantschap met de toverhazelaar en andere leden van de toverhazelaarfamilie (Hamamelidaceae) goed te zien.
De bekendste soort is Fothergilla major (in het Nederlands wel lampepoetserstruik genoemd); deze komt van nature voor in het Alleghenygebergte. Met de toverhazelaar heeft de middelgrote heester (tot 2.50m) ook de voorkeur gemeen voor humusrijke, liefst wat zure, niet te droge grond en ook de uitgesproken oranjerode herfstkleur. Deze is meer uitgesproken bij struiken die in de volle zon staan. De geurende witte bloemen met een zweem roze, verschijnen in mei-juni.
De enige andere soort in het geslacht is Fothergilla gardenii. Dit struikje wordt ongeveer 1 meter hoog en breed en bloeit soortgelijk.
Fothergilla is de botanische naam van een geslacht dat voorkomt in het oosten van de Verenigde Staten. Aan de bladeren met zeer duidelijke nerven is de verwantschap met de toverhazelaar en andere leden van de toverhazelaarfamilie (Hamamelidaceae) goed te zien.
De bekendste soort is Fothergilla major (in het Nederlands wel lampepoetserstruik genoemd); deze komt van nature voor in het Alleghenygebergte. Met de toverhazelaar heeft de middelgrote heester (tot 2.50m) ook de voorkeur gemeen voor humusrijke, liefst wat zure, niet te droge grond en ook de uitgesproken oranjerode herfstkleur. Deze is meer uitgesproken bij struiken die in de volle zon staan. De geurende witte bloemen met een zweem roze, verschijnen in mei-juni.
De enige andere soort in het geslacht is Fothergilla gardenii. Dit struikje wordt ongeveer 1 meter hoog en breed en bloeit soortgelijk.
Trollor (Fothergilla) er ei slekt i trollhasselfamilien. Det norske navnet viser til at bladene minner om or (Alnus), men det er ikke noe nært slektskap.
Artene er rikt forgrenete, løvfellende busker, som sprer seg med utløpere. Kvister, blad og blomsterknopper er dekket av stjernehår. Bladene er elliptiske til omvendt eggformede eller nesten runde, fjærnervede, helrandede nærmest stilken og tannede lenger ut. Bladstilken er kort. Blomsterstanden er et endestilt, tett aks, og blomstringen starter før løvsprett. Blomstene er tvekjønnede og dufter. Kronblad mangler, men pollenbærerne har i stedet oppsiktsvekkende, hvite utvekster. Frukten er en kapsel med to frø.[1]
Slekta omfatter to arter som begge er utbredt i sørøstlige USA. Ingen av dem er spesielt vanlige i vill tilstand. Fothergilla gardenii vokser i furuskog og sumper på kystslettene, mens honningtrollor (Fothergilla major) finnes høyere i åser og fjell.[1] Blomstene og de praktfulle høstfargene gjør at begge arter og hybriden Fothergilla × intermedia er populære hagebusker.[2]
Fossiler viser at Fothergilla tidligere har vokst i Europa, Asia og vestlige Nord-Amerika. I Montana er det gjort usikre funn av blad fra maastrichtium i sen kritt. De eldste sikre funnene av blad er fra eocen i Washington. Blad er også kjent fra oligocen i Oregon og Kasakhstan og miocen i Japan og Kina.[3]
Frø fra Fothergilla europaea er kjent fra Europa i miocen og pliocen. Det er vanskelig å plassere fossile frø fra trollhasselfamilien i riktig slekt, så det kan tenkes at denne arten egentlig bør regnes til en annen slekt.[4] I europeiske pollenfunn regnes Fothergilla til de megatermiske elementene, og slekta forsvant tidlig i pliocen da klimaet ble kjøligere.[5]
Trollor (Fothergilla) er ei slekt i trollhasselfamilien. Det norske navnet viser til at bladene minner om or (Alnus), men det er ikke noe nært slektskap.
Artene er rikt forgrenete, løvfellende busker, som sprer seg med utløpere. Kvister, blad og blomsterknopper er dekket av stjernehår. Bladene er elliptiske til omvendt eggformede eller nesten runde, fjærnervede, helrandede nærmest stilken og tannede lenger ut. Bladstilken er kort. Blomsterstanden er et endestilt, tett aks, og blomstringen starter før løvsprett. Blomstene er tvekjønnede og dufter. Kronblad mangler, men pollenbærerne har i stedet oppsiktsvekkende, hvite utvekster. Frukten er en kapsel med to frø.
Slekta omfatter to arter som begge er utbredt i sørøstlige USA. Ingen av dem er spesielt vanlige i vill tilstand. Fothergilla gardenii vokser i furuskog og sumper på kystslettene, mens honningtrollor (Fothergilla major) finnes høyere i åser og fjell. Blomstene og de praktfulle høstfargene gjør at begge arter og hybriden Fothergilla × intermedia er populære hagebusker.
Fossiler viser at Fothergilla tidligere har vokst i Europa, Asia og vestlige Nord-Amerika. I Montana er det gjort usikre funn av blad fra maastrichtium i sen kritt. De eldste sikre funnene av blad er fra eocen i Washington. Blad er også kjent fra oligocen i Oregon og Kasakhstan og miocen i Japan og Kina.
Frø fra Fothergilla europaea er kjent fra Europa i miocen og pliocen. Det er vanskelig å plassere fossile frø fra trollhasselfamilien i riktig slekt, så det kan tenkes at denne arten egentlig bør regnes til en annen slekt. I europeiske pollenfunn regnes Fothergilla til de megatermiske elementene, og slekta forsvant tidlig i pliocen da klimaet ble kjøligere.
Multimedia w Wikimedia Commons Fotergilla (Fothergilla L.) – rodzaj roślin należący do rodziny oczarowatych (Hamamelidaceae R. Br. in Abel). Obejmuje co najmniej 2 gatunki[3] występujące naturalnie we wschodniej części Ameryki Północnej[4].
Rodzaj ten należy do podrodziny Hamamelidoideae Burnett w obrębie rodziny oczarowatych (Hamamelidaceae R. Br. in Abel) z rzędu skalnicowców (Saxifragales Dumort.)[1].
Fotergilla (Fothergilla L.) – rodzaj roślin należący do rodziny oczarowatych (Hamamelidaceae R. Br. in Abel). Obejmuje co najmniej 2 gatunki występujące naturalnie we wschodniej części Ameryki Północnej.
Fothergilla é um género botânico pertencente à família Hamamelidaceae[1].
Fothergilla é um género botânico pertencente à família Hamamelidaceae.
«Fothergilla — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Fothergilla là một chi thực vật có hoa trong họ Hamamelidaceae.[1]
Bài viết chủ đề bộ Tai hùm này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Fothergilla là một chi thực vật có hoa trong họ Hamamelidaceae.
.JPG)
_BHL285037.jpg)
Karte mit allen verlinkten Seiten: .JPG)
.JPG)
.JPG)
