Abelmoschus

Abelmoş (lat. Abelmoschus) — əməköməciçiçəklilər sırasının əməköməcikimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.

Təbii yayılması

Botaniki təsviri

Növləri

Azərbaycanın dərman bitkiləri

• Bamiyə (Abelmoschus esculentus)

Digər növləri

• Abelmoschus caillei
• Abelmoschus esculentus
• Abelmoschus ficulneus
• Abelmoschus manihot
• Abelmoschus moschatus

Ekologiyası

Azərbaycanda yayılması

İstifadəsi

Ədəbiyyat

Abelmoschus és un gènere de plantes amb flor de la família de les malvàcies.

Particularitats

L'espècie més coneguda d'aquest gènere és l'hortalissa coneguda amb el nom d'ocra (Abelmoschus esculentus).

Abans les espècies del gènere Abelmoschus pertanyien al gènere Malva.

Aquestes plantes són importants com a aliment de les erugues d'alguns lepidòpters, com les de la Chionodes hibiscella que mengen les fulles de A. moschatus.

Espècies

• Abelmoschus caillei - (syn. Hibsicus manihot var. caillei)
• Abelmoschus esculentus - (syn. Hibiscus esculentus) - ocra, "dits de senyora"
• Abelmoschus ficulneus (L.) Wight i Arnott ex Wight
• Abelmoschus manihot - (syn. Hibiscus manihot) - aibika
• Abelmoschus moschatus - (syn. Hibiscus abelmoschus)

Galeria

• Ocra (Abelmoschus esculentus) cuinada amb tomàquet i ceba.

• Ocra seca a l'Àfrica.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus a Goa, India.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus.

• Abelmoschus ficulneus a Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• Abelmoschus ficulneus; fulles.

• Abelmoschus ficulneus; flor.

• Abelmoschus ficulneus; fruit.

Referències

Enllaços externs

• Kundu BC, Biswas C. 1973. Anatomical characters for distinguishing the genera Abelmoschus and Hibiscus. Proc. Indian Sci. Congr. 60. (3): 295

Okra, nezralý plod ibiškovce jedlého

Ibiškovec (Abelmoschus) je rod rostlin z čeledi slézovité. Zahrnuje 15 druhů jednoletých až vytrvalých bylin, pocházejících vesměs z tropické Asie. Ibiškovce jsou ponejvíce byliny s jednoduchými listy s dlanitou žilnatinou a s velkými nápadnými květy, vzhledově podobné ibiškům. Ibiškovec jedlý je v tropech pěstován pro nezralé lusky, známé jako okra. V Asii a Africe je to významná zelenina. V tropech se pěstují i jiné druhy. Ibiškovce poskytují také vonnou silici a vlákna a pěstují se jako okrasné rostliny.

Popis

Ibiškovce z rodu Abelmoschus jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny až polokeře. Rostliny jsou často srstnaté nebo plstnaté, odění se často skládá převážně z jednoduchých chlupů. Listy jsou velké, jednoduché, řapíkaté, celistvé až hluboce dlanitě laločnaté, s dlanitou žilnatinou. Na okraji jsou zubaté nebo vroubkované. Květy jsou velké, žluté nebo červené a vyrůstají jednotlivě v paždí listů. Kalich je toulcovitý, na vrcholu zakončený 5 zuby. V průběhu vývoje květu se kalich asymetricky na jedné straně rozděluje. Na bázi kalicha je kalíšek tvořený 4 až 16 nitkovitými až kopinatými laloky. Koruna je nálevkovitá, tvořená 5 korunními lístky. Kalich po odkvětu opadává spolu s korunou, kalíšek je vytrvalý. Tyčinky jsou srostlé do sloupku, který je kratší než koruna. V semeníku je 5 komůrek obsahujících mnoho vajíček. Čnělka je jediná, na vrcholu s 5 hlavatými, přisedlými bliznami. Plodem je podlouhlá pouzdrosečná tobolka obsahující mnoho hladkých, ledvinovitých nebo kulovitých semen.^[1][2]

• Květ ibiškovce A. ficulneus

• Detail čnělky ibiškovce jedlého

• Poupata ibiškovce se zřetelným kalichem a kalíškem

• Otevřená tobolka ibiškovce jedlého

Rozšíření

Rod Abelmoschus zahrnuje asi 15 druhů, jejichž původ je vesměs v tropické a subtropické Asii. Rod zasahuje i do Austrálie a na Tichomořské ostrovy.^[1][3] Některé druhy jsou v kultuře již tisíce let a rozšířily se i v jiných teplých krajích, zejména v Africe. Druh Abelmoschus caillei je znám pouze z kultury v tropické Africe. Bylo zjištěno, že se jedná o kulturního křížence A. manihot a A. esculentus.^[4] Druh Abelmoschus ficulneus je uváděn i z Madagaskaru.^[5]

Taxonomie

V minulosti byl rod Abelmoschus spojován s rodem ibišek (Hibiscus). V české literatuře se objevovalo zavádějící jméno proskurník, ačkoliv rod proskurník (Althaea) se od ibiškovce velmi odlišuje a tyto 2 rody nebyly nikdy spojovány.

Ze skupiny vzhledově podobných rodů slézovitých rostlin se ibiškovec podobně jako ibišek, bavlník a několik dalších méně známých rodů vymyká plody - tobolkami, zatímco většina ostatních slézovitých bylin (sléz, proskurník, mračňák, slézovka aj.) má plody poltivé, rozpadavé na jednosemenné díly. Bavlník se od ibiškovce liší dlouze chlupatými semeny. Od ibišku lze ibiškovec rozeznat podle toulcovitého kalichu a dále podle koruny která opadává zároveň s kalichem, zatímco ibišky mají kalich vytrvalý, zakončený 5 laloky. Koncová ramena nesoucí blizny jsou u ibišku od sebe oddálená, zatímco blizny u ibiškovce k sobě většinou těsně přiléhají.^[6][1]

Zástupci

• ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus)
• ibiškovec pižmový (Abelmoschus moschatus)

Význam

Ibiškovec jedlý je v Asii i Africe pěstován jako zelenina. Jeho nezralé plody jsou známy jako okra. Ze stonků se získávají vlákna. Okra je pěstována i v jiných částech světa, např. na jihu USA. Jako zelenina jsou využívány i jiné druhy ibiškovce: v tropické západní Africe Abelmoschus caillei, na Papui a v Tichomoří A. manihot. V tropické Americe je pěstován zejména ibiškovec pižmový (A. moschatus). Ze semen ibiškovce pižmového se získává silice používaná v kosmetice, jako aroma v potravinářství apod. Některé druhy ibiškovce jsou v teplých krajích pěstovány jako okrasné rostliny.^{[1][7][8][2][6]}

• Plantáž okry na Filipínách

• Sklizená okra

• Semena ibiškovce pižmového

Reference

1. ↑ ^{a b c d} TANG, Ya; GILBERT, Michael G.; DORR, Laurence J. Flora of China: Abelmoschus esculentus [online]. Dostupné online. (anglicky)
2. ↑ ^{a b} BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri: Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9. (anglicky)
3. ↑ Australian Native Plant Society: Abelmoschus moschatus [online]. ANPSA [cit. 2015-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
4. ↑ SIEMONSMA, J.S.; HAMON, S. Plant resources of tropical Africa: Abelmoschus caillei [online]. 2004 [cit. 2015-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ Tropicos [online]. Missouri: Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky)
6. ↑ ^{a b} LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)
7. ↑ KUMAR, Sanjeet et al. Okra (Abelmoschus spp.) in West and Central Africa: Potential and progress on its improvement. African Journal of Agricultural Research. Dec 2010, čís. 5(25). Dostupné online.
8. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. (česky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ibiškovec ve Wikimedia Commons
• Galerie ibiškovec ve Wikimedia Commons
• Taxon Abelmoschus ve Wikidruzích

Okra (Abelmoschus esculentus)

Abelmoschus ficulneus

Der Bisameibisch (Abelmoschus) ist eine Pflanzengattung, die zur Familie der Malvengewächse (Malvaceae) gehört. Die Arten sind in subtropischen und tropischen Gebieten des südlichen und südöstlichen Asiens und im nördlichen Australien beheimatet.

Beschreibung

Die Bisameibisch-Arten sind ein-, zwei- oder mehrjährige krautige Pflanzen, die Wuchshöhen von 0,2 bis 4 m erreichen. Die Pflanzen sind oft behaart. Die wechselständig und spiralig angeordneten, gestielten Laubblätter sind meist drei- bis siebenlappig. Nebenblätter sind vorhanden.

Die Blüten stehen meist einzeln in den Blattachseln. Die zwittrigen, radiärsymmetrischen Blüten sind fünfzählig. Der Außenkelch ist fünf- bis fünfzehnlappig. Die fünf grünen Kelchblätter sind verwachsen. Die fünf intensiv gefärbten Kronblätter sind trichterförmig verwachsen. Bei der Unterfamilie Malvoideae sind die vielen Staubblätter zu einer den Stempel umgebenden Röhre verwachsen, der sogenannten Columna. Fünf Fruchtblätter sind zu einem oberständigen Fruchtknoten verwachsen. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (Entomophilie).

Es wird eine meist behaarte, 20 bis 50 mm lange Kapselfrucht gebildet, die viele (30 bis 50) Samen enthält.

Systematik

Die Gattung wurde 1787 vom deutschen Botaniker Friedrich Kasimir Medikus aufgestellt. Er stellte bei einigen Arten der Gattung Hibiscus charakteristische Besonderheiten an Griffel und Narbe fest und nahm dies zum Anlass, eine neue Gattung zu beschreiben. Die Benennung geht zurück auf den moschusartigen Duft der Samenkörner.

Arten (Auswahl)

Es gibt etwa sechs bis 15 Arten, welche meist in Südostasien beheimatet sind^[1]:

• Abelmoschus crinitus Wallich: Sie kommt im tropischen Asien und in China vor.^[1]
• Okra (Abelmoschus esculentus (L.) Moench, Syn.: Hibiscus esculentus L.), auch Rosenpappel genannt.
• Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arnott ex Wight: Sie kommt im tropischen Afrika, in Pakistan, Indien, Sri Lanka, Malaysia, Madagaskar und Australien vor.^[1]
• Maniok-Bisameibisch (Abelmoschus manihot (L.) Medik. Syn.: Hibiscus tetraphyllos Roxb.): Diese Art ist in den Gebirgen Hindustans sehr verbreitet, liefert eine flachsgelbe Bastfaser (Abelmoschusfaser), welche in Feinfaserigkeit der besten Jute gleicht, aber im feuchten Zustand sehr bald sich bräunt und an Festigkeit verliert. Sie kommt im Handel als Jute vor. Noch viele andere Arten der Gattung geben spinnbare Fasern, und andere werden als Zierpflanzen benutzt.^[2] Mit folgenden Varietäten:
  • Abelmoschus manihot (L.) Medik. var. manihot
  • Abelmoschus manihot var. pungens (Roxburgh) Hochreutiner (Syn.: Abelmoschus pungens (Roxb.) Voigt)
• Bisamstrauch (Abelmoschus moschatus Medik., Syn.: Hibiscus abelmoschus L.): Er kommt im tropischen Asien, in China und Taiwan, in Indonesien, Malaysia, auf den Philippinen, in Papua-Neuguinea und in Australien vor.^[1] Er wird 2 bis 2,5 m hoch, mit langen, etwas steifen Haaren bekleidet, hat große gelbe, im Grunde dunkelrote Blüten. Der nierenförmige, 2 bis 3 mm lange und 2 mm breite schwarzbraune Same mit erhabenen braunen Rippen bildet Abelmoschuskörner (Bisamkörner), die beim Erwärmen moschusartig riechen und zu Riechpulvern, als Perlen, in Westindien auch gegen Schlangenbiss benutzt werden. Die besten kommen aus Martinique.^[3] Wird auch in der Parfümerie verwendet unter dem Namen Ambrette, hauptsächlich als CO₂-Extrakt und als Absolue erhältlich. Die Art gliedert sich in folgende Unterarten:
  • Abelmoschus moschatus subsp. biakensis (Hochr.) Borss.Waalk.: Sie kommt in Neuguinea vor.^[4]
  • Abelmoschus moschatus Medik. subsp. moschatus
  • Abelmoschus moschatus subsp. tuberosus (Span.) Borss.Waalk. (Syn.: Abelmoschus sagittifolius (Kurz) Merrill): Sie kommt in Indien, Indonesien, in Indochina, China und in Australien vor.^[1]
• Abelmoschus muliensis K.M.Feng: Sie kommt im südwestlichen Sichuan in Höhenlagen zwischen 1200 und 2100 Metern vor.^[4]

Quellen

• Christian Grunert: Gartenblumen von A bis Z. 6. Auflage. Neumann Verlag, Leipzig Radebeul 1984.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b c d e} Abelmoschus im Germplasm Resources Information Network (GRIN), USDA, ARS, National Genetic Resources Program. National Germplasm Resources Laboratory, Beltsville, Maryland. Abgerufen am 17. Juni 2017.
2. ↑ Meyers Konversations-Lexikon (4. Auflage): Hibiscus tetraphyllos Roxb.
3. ↑ Meyers Konversations-Lexikon (4. Auflage): Hibiscus Abelmoschus L.
4. ↑ ^{a b} Ya Tang, Michael G. Gilbert & Laurence J. Dorr: Malvaceae. - textgleich online wie gedrucktes Werk, In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven, Deyuan Hong (Hrsg.): Flora of China. Volume 12: Malvaceae.

Weblinks

Wiktionary: Abelmoschus – Bedeutungserklärungen, Wortherkunft, Synonyme, Übersetzungen

– Album mit Bildern, Videos und Audiodateien

• Beschreibung in der Flora of China. (engl.)
• Beschreibung in der Flora of Pakistan. (engl.)
• Beschreibung in der Western Australian Flora. (engl.)
• Eintrag bei GRIN.
• Bilder in der Senckenberg West African Plant Datenbank. (engl.)

Abelmoschus es un genere de Hibisceae.

Abelmoschus je rod sa oko 15-ak vrsta cvjetnica iz porodice Malvaceae (šljezovi), koje prirodno rastu u tropskoj Africi, Aziji i sjevernoj Australiji. Ranije su bile uključene u rod Hibiscus, ali su sada preklasificirane u odvojen rod.

Rod se sastoji od jednogodišnjih i višegodišnjih zeljastih biljaka, koje narastu do visine od oko 2 m. Listovi su dugački 10–40 cm i široki, dlanovito rebrasti, sa 3-7 režnjeva. Režnjevi su po dubini vrlo promjenjivi, od jedva jajastih, do urezanih gotovo do osnove lista. Cvjetovi su promjera 4–58&nbsp cm, s pet bijelih do žutih latica, često s crvenom ili ljubičastom mrljom na dnu. Plod je kapsula, dug 5–20 cm, sa brojnim sjemenkama.

Vrste roda Abelmoschus su hrana larvama nekih vrsta Lepidoptera, uključujući Chionodes hibiscella, koja je nađena na A. moschatus.

Odabrane vrste

• Abelmoschus angulosus
• Abelmoschus caillei – (syn. Hibiscus manihot var. caillei). Abelmoschus caillei
• Abelmoschus crinitus – (syn. Hibiscus crinitus)
• Abelmoschus esculentus – (syn. Hibiscus esculentus).^[1]
• Abelmoschus ficulneus – (syn. Hibiscus ficulneus)
• Abelmoschus manihot – (syn. Hibiscus manihot)
• Abelmoschus moschatus – (syn. Hibiscus abelmoschus)

Upotreba

Nekoliko je vrsta jestivo, s mladim sjemenskim mahunama i mladim lišćem koje se priprema kao povrće. Na Balkanu je posebno cijenjena u Makedoniji, Kosovu i Bosni i Hercegovini. Priprema se na različite načine, od popularne "begove čorbe", do kombinacija sa različitim vrstama mesa. Vjeruje se da je afrodizijak.

Najvažnija komercijalno uzgojena vrsta je okra.

Abelmoschus manihot (aibika) daje vlakna poput jute, a Abelmoschus moschatus (abelmosk) uzgaja se za mošusno sjeme (mošusna ambreta, zamjena mošusa, što, navodno, može uzrokovati fitofotodermatitis.^[2]

Galerija vrsta

• Abelmoschus sagittifolius, Kerala, Indija

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus, Goa, Indija.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus, Goa, Indija.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus, Goa, Indija.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus, Goa, Indija.

• Listovi Abelmoschus ficulneus, Kawalsko utočište divljih životinja, Indija.

• Listovi Abelmoschus ficulneus, Kawalsko utočište divljih životinja, Indija.

• Cvijet Abelmoschus ficulneus, Kawalsko utočište divljih životinja, Indija.

• Plod Abelmoschus ficulneus, Kawalsko utočište divljih životinja, Indija.

Također pogledajte

• Malvaceae

Reference

Abelmoschus manihot subsp. tetraphyllus

Abelmoschus ficulneus

Абельмош ( лат. Abelmoschus ) — Malvaceae семьяысь Африкалэн но уйпал Австралилэн тӧдьы яке ӵуж сяськаё будос

Видъёс

• Abelmoschus caillei (син. Hibsicus manihot var. caillei) —
• Abelmoschus esculentus (син. Hibiscus esculentus) — Бамия
• Abelmoschus manihot (син. Hibiscus manihot) — Айбика
• Abelmoschus moschatus (син. Hibiscus abelmoschus) —
• Abelmoschus ficulneus (син. Hibiscus ficulneus) —

Abelmoschus is a genus of about fifteen species of flowering plants in the mallow family (Malvaceae), native to tropical Africa, Asia and northern Australia. It was formerly included within Hibiscus, but is now classified as a distinct genus. The genus name derives from Arabic meaning 'father of musk' or 'source of musk' referring to the scented seeds.^[2][3]

The genus comprises annual and perennial herbaceous plants, growing to 2 m tall. The leaves are 10–40 cm long and broad, palmately lobed with 3-7 lobes, the lobes are very variable in depth, from barely lobed, to cut almost to the base of the leaf. The flowers are 4–8 cm diameter, with five white to yellow petals, often with a red or purple spot at the base of each petal. The fruit is a capsule, 5–20 cm long, containing numerous seeds.

Abelmoschus species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Chionodes hibiscella which has been recorded on A. moschatus.

Species

Plants of the World Online currently includes:^[4]

1. Abelmoschus angulosus Wall. ex Wight & Arn.
2. Abelmoschus caillei (A.Chev.) Stevels – (syn. Hibiscus manihot var. caillei). West African okra
3. Abelmoschus crinitus Wall. – (syb. Hibiscus crinitus)
4. Abelmoschus enbeepeegearensis K.J.John, Scariah, Nissar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
5. Abelmoschus esculentus (L.) Moench – (syn. Hibiscus esculentus). Okra^[5]
6. Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arn. – (syn. Hibiscus ficulneus). White wild musk mallow
7. Abelmoschus hostilis (Wall. ex Mast.) M.S.Khan & M.S.Hussain
8. Abelmoschus manihot (L.) Medik. – (syn. Hibiscus manihot). Aibika
9. Abelmoschus moschatus Medik. – (syn. Hibiscus abelmoschus). Abelmosk
10. Abelmoschus muliensis K.M.Feng
11. Abelmoschus palianus Sutar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
12. Abelmoschus sagittifolius (Kurz) Merr.

Uses

Several species are edible, with both the young seed pods and the young leaves being eaten as a vegetable. The most important commercially-grown species is okra.

Abelmoschus manihot (aibika) furnishes cordage like jute, and Abelmoschus moschatus (abelmosk) is grown for musk seeds (musk ambrette, a musk substitute, which can cause phytophotodermatitis).^[6]

Gallery of different species

• 

  Abelmoschus sagittifolius in Kerala, India

• 

  Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus in Goa, India.

• 

  Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus in Goa, India.

• 

  Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus in Goa, India.

• 

  Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus in Goa, India.

• 

  Abelmoschus ficulneus leaves in Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• 

  Abelmoschus ficulneus leaves in Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• 

  Abelmoschus ficulneus flower in Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• 

  Abelmoschus ficulneus fruit in Kawal Wildlife Sanctuary, India.

References

Wikimedia Commons has media related to Abelmoschus.

• Kundu BC, Biswas C. 1973. Anatomical characters for distinguishing the genera Abelmoschus and Hibiscus. Proc. Indian Sci. Congr. 60. (3): 295

Abelmoschus estas plantgenro el malvacoj kun 15 specioj. La plantoj estas unu-, du- aŭ plurjaraj kaj havas acersimilajn floliojn kaj malmolan ŝelon. Ili originas en Afriko kaj Azio. Kelkaj specioj travivas la sekan sezonon nur en la tero per grandaj bulboj. La hibiskosimilaj floroj estas flavecaj, roz-, kaj oranĝkoloraj aŭ ruĝecaj. Kelkaj estas ege dekoraciaj. gombon (t.e. Abelmoschus esculentus) oni kreskigas pro la manĝeblaj junaj fruktoj.

Kelkaj specioj

• Abelmoschus esculentus
• Abelmoschus manihot
• Abelmoschus moschatus

• Abelmoschus manihot (tetraphyllus) en Goao, Barato

• Abelmoschus manihot (tetraphyllus) en Goao, Barato

• Abelmoschus ficulneus, Barato

• Floro de Abelmoschus ficulneus, Barato

• Frukto de Abelmoschus ficulneus, Barato

Abelmoschus Medik. es un género de cerca de quince especies en la familia de las Malváceas, nativa de los trópicos de África, Asia y el norte de Australia. Sus especies estaban incluidas en Hibiscus, pero ahora se las ha segregado en un género distinto.

Descripción

El género tiene especies herbáceas anuales y perennes, de hasta 2 m de altura. Hojas de 10 a 40 cm de longitud y anchas, palmadas con 3 a 7 lóbulos, los lóbulos son muy variables en profundidad, desde casi nada hasta cortadas hasta la base de la hoja. Flores de 4 a 8 cm de diámetro, con cinco pétalos blancos a amarillos, con una mancha roja o púrpura en la base de cada pétalo. Frutos: cápsula, 5 a 20 cm de longitud, con numerosas semillas.

Las especies de Abelmoschus son comestibles por la larva de algunas Lepidoptera: Chionodes hibiscella.

Algunas especies

• Abelmoschus abelmoschus H.Karst.
• Abelmoschus esculentus Moench (sin. Hibiscus esculentus L.). Quingombó
• Abelmoschus esquirolii (Lév.) S.Y.Hu
• Abelmoschus manihot (L.) Medik. (sin. Hibiscus manihot L.). Aibika
• Abelmoschus mindanaensis Warb. ex Perkins
• Abelmoschus moschatus Medik. (sin. Hibiscus abelmoschus L.). Abelmosco

Usos

Muchas especies son comestibles, tanto las semillas como las hojas que se comen como verdura. La especie más importante desde el punto de vista comercial es la okra.

Abelmoschus manihot ("aibika") produce un cordaje como el yute, Abelmoschus moschatus se la cultiva como perfumífera.

Fitoquímica

Una investigación de la fracción básica del extracto de anhídrido carbónico de las semillas de Abelmoschus moschatus identificó por la técnica de cromatografía de gases acoplado a espectrometría de masas un total de 58 compuestos con nitrógeno. Entre estos compuestos se identificaron 27 derivados de pirazinas, 12 piridinas y 7 tiazoles. Entre estos compuestos se encontraban 1-(6-etil-3-hidroxipiridin-2-il)etanona, 1-(3-hidroxi-5,6-dimetilpiridin-2-il)etanona, 1-(3-hidroxi-6-metilpiridin-2-il)etanona, y 1-(3-hidroxi-5-metilpiridin-2-il)etanona.^[1]​ También se han aislado ésteres grasos (Acetato de (Z)-5-dodecen-1-ilo), alcoholes sesquiterpénicos (2,6,10-farnesatrien-1-ol), lactonas (Ambretólido, Δ⁶-ambretólido, 5-tetradecen-14-ólido), flavonoides (Isoquercitrina, hiperósido, miricetina, 3'-O-glucósido de la quercetina y 3'-O-glucósido de gosipetina)^[2]​^[3]​

Referencias

• Kundu BC, Biswas C. 1973. Anatomical characters for distinguishing the genera Abelmoschus and Hibiscus. Proc. Indian Sci. Congr. 60. (3): 295

Okrat (Abelmoschus) on malvakasvien heimoon kuuluva suku, jossa on kymmenen lajia.^[1]

Okrat ovat kotoisin trooppisesta Afrikasta ja Aasiasta. Suku on aiemmin yhdistetty hibiskuksiin (Hibiscus). Lajit ovat yksi-, kaksi- tai lyhytikäisiä monivuotiskasveja, joiden kaarna on lujarakenteista. Sen vuoksi joitakin okralajeja on käytetty myös kuitukasveina. Lehdet ovat vaahteran lehtiä muistuttavia, sormiliuskaisia. Tropiikin kuivilla alueilla eräät lajit selviävät kuivan kauden läpi suuren mukulan ansiosta, vaikka maanpinnan yläpuoliset kasvinosat kuolevat. Kukat muistuttavat hibiskusten kukkia ja ovat väriltään keltaisia, vaaleanpunaisia, oranssinvärisiä tai punaisia. Useita lajeja käytetään koristekasveina. Niitä voidaan viljellä yksivuotisina kesäkukkina.

Okran lisäksi tunnetuimpiin okrien suvun edustajiin kuuluu aibika , joka voi kasvaa lähes 2,5 metrin korkuiseksi. Sen varsia peittävät pienet, sukamaiset karvat. Lehdet ovat 3–7-sormisia ja jopa 45 senttimetriä pitkiä. Kukat ovat valkoisia – keltaisia ja niiden keskusta on purppuranpunainen. Kukat sijaitsevat yksittäin tai pienissä tertuissa. Kota kasvaa noin 8 senttimetriä pitkäksi.

Lajeja

• Abelmoschus esculentus – okra
• Abelmoschus manihot – aibika ^[2]
• Abelmoschus moschatus

Lähteet

Abelmoschus est un genre de la famille des Malvaceae, proche des Hibiscus.

Liste d'espèces

• Abelmoschus esculentus (L.) Moench - Le gombo
• Abelmoschus manihot (L.) Medik.
• Abelmoschus moschatus Medik. - l'ambrette.

Utilisation alimentaire

Le fruit de Abelmoschus esculentus, aussi appelé gombo, entre, comme légume, dans la composition de nombreux plats africains, asiatiques, d'Amérique centrale et d'Amérique du Sud.

Étymologie

• De l'arabe « abû al-mosk » qui signifie « père du musc ». Ceci fait référence à l'odeur musquée des graines de Abelmoschus moschatus.

Références

Géineas de 15 speiceas, san fhine Malvaceae, is ea Abelmoschus, dúchasach don Afraic thropaiceach, don Áis, agus do thuaisceart na hAstráile. Sampla den ghéineas seo is ea an t-ocra.

Os abelmoscos son plantas cormófitas da familia das malváceas orixinarias da África tropical, Asia e Australia setentrional. Antigamente incluídas no xénero Hibiscus, actualmente forman un xénero propio: Abelmoschus.

O xénero contén especies anuais e perennes de porte herbáceo, que acadan os dous metros de altura. As follas teñen un largo de 10 a 40 centímetros, con de tres a sete lóbulos. As flores teñen diámetros de catro a oito centímetros, con pétalos xeralmente brancos ou amarelos, a miúdo cunha mancha escura na base de cada un deles. O froito é unha cápsula, de cinco a 20 centímetros de lonxitude, que contén múltiples sementes.

Serven de alimento ás larvas dalgúns lepidópteros, incluíndo Chionodes hibiscella (atopada en A. moschatus).

Etimoloxía

Do árabe أبو المسك (abu-l-misk, "pai do almiscre"), nome dado polo alemán Friedrich Kasimir Medikus en 1787 cando describiu o xénero por primeira vez, observando caracteres diferenciais en estilos e estigmas (fronte a Hibiscus).

Usos

Varias especies teñen follas e vaíñas comestibles. A especie de maior interese comercial é A. esculentus. Abelmoschus manihot proporciona filamentos comparables aos do xute (Corchorus capsularis), mentres que A. moschatus é fonte de almiscre.

Algunhas especies

• Abelmoschus caillei - (syn. Hibsicus manihot var. caillei).
• Abelmoschus esculentus - (syn. Hibiscus esculentus).
• Abelmoschus ficulneus - (syn. Hibiscus ficulneus).
• Abelmoschus manihot - (syn. Hibiscus manihot).
• Abelmoschus moschatus - (syn. Hibiscus abelmoschus).

Galería

• Abelmoschus sagittifolius en Kerala, India

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus en Goa, India.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus en Goa, India.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus en Goa, India.

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus en Goa, India.

• Abelmoschus ficulneus enKawal Wildlife Sanctuary, India.

• Abelmoschus ficulneus en Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• Abelmoschus ficulneus en Kawal Wildlife Sanctuary, India.

• Abelmoschus ficulneus en Kawal Wildlife Sanctuary, India.

Notas

Abelmošus (lat.: Abelmoschus), biljni rod jednogodišnjeg i dvogodišnjeg raslinja ili trajnica iz porodice Malvaceae ili sljezovki. Od deset proznatih vrsta u Hrvatskoj je prisutna samo bamija, Abelmoschus esculentus, koja je nekada bila pripisivana rodu Hibiscus.

Rod je raširen po tropskim krajevima Afrike, Azije i sjeverne Australije. Ove biljke narastu do dva metra visine a lišće je dugo od 10 - 40 centimetara, a larve nekih leptira koriste ih kao hranu. Plod je kapsula duga 5 - 20cm, ispunjena sjemenkama.

Vrste

1. Abelmoschus angulosus Wall. ex Wight & Arn. ^[1]
2. Abelmoschus × caillei (A.Chev.) Stevels
3. Abelmoschus crinitus Wall. ^[1]
4. Abelmoschus enbeepeegearensis K.J.John, Scariah, Nissar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
5. Abelmoschus esculentus (L.) Moench ^[1]
6. Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arn. ^[1]
7. Abelmoschus hostilis (Wall. ex Mast.) M.S.Khan & M.S.Hussain ^[1]
8. Abelmoschus magnificus Wall. ^[1]
9. Abelmoschus manihot (L.) Medik. ^[1]
10. Abelmoschus moschatus Medik. ^[1]
11. Abelmoschus muliensis K.M.Feng ^[1]
12. Abelmoschus palianus Sutar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
13. Abelmoschus sagittifolius (Kurz) Merr. ^[1]

Izvori

Abelmoschus Medik. è un genere di piante della famiglia delle Malvacee^[1].

Tassonomia

Il genere comprende le seguenti specie:^[1]

• Abelmoschus angulosus Wall. ex Wight & Arn.
• Abelmoschus × caillei (A.Chev.) Stevels
• Abelmoschus crinitus Wall.
• Abelmoschus enbeepeegearensis K.J.John, Scariah, Nissar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
• Abelmoschus esculentus (L.) Moench
• Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arn.
• Abelmoschus hostilis (Wall. ex Mast.) M.S.Khan & M.S.Hussain
• Abelmoschus manihot (L.) Medik.
• Abelmoschus moschatus Medik.
• Abelmoschus muliensis K.M.Feng
• Abelmoschus palianus Sutar, K.V.Bhat & S.R.Yadav
• Abelmoschus sagittifolius (Kurz) Merr.

Note

Ybiškė (lot. Abelmoschus) – dedešvinių (Malvaceae) šeimos vienmečių arba daugiamečių augalų gentis. Natūraliai auga atogrąžų Afrikoje, Azijoje ir šiaurės Australijoje. Anksčiau buvo priskiriama Kinrožės (Hibiscus) genčiai.

Užaugantis iki 2 m aukščio. Lapai 10–40 cm ilgio, platūs. Žiedai 4–8 cm skersmens su penkiais baltais arba gelsvais žiedlapiais. Vaisiai primena plonas paprikas, išauga 5–20 cm ilgio, viduje turi daug baltų sėklų.

Šios genties augalams kenkia drugių (Lepidoptera) lervos. Chionodes hibiscella lervos aptinkamos ant muskusinės ybiškės (Abelmoschus moschatus).

Rūšys

• Afrikinė ybiškė (Abelmoschus caillei)
• Muskusinė ybiškė (Abelmoschus moschatus) -
• Puošnioji ybiškė (Abelmoschus manihot)
• Valgomoji ybiškė (Abelmoschus esculentus)
• Abelmoschus crinitus
• Abelmoschus ficulneus

Maistui naudojamos kaip kurių rūšių nesubrendę vaisių ankštys, jauni lapai. Valgomoji ybiškė – komerciškai auginama daržovė. Puošnioji ybiškė auginama kaip pluoštinis augalas. Muskusinė ybiškė – aliejinis augalas.

Galerija

• Abelmoschus manihot ssp. tetraphyllus

• Abelmoschus ficulneus žiedas

• Abelmoschus ficulneus vaisiai

• Puošniosios ybiškės žiedas

• Valgomosios ybiškės žiedas

Abelmoschus is een geslacht uit de Kaasjeskruidfamilie (Malvaceae). De soorten komen voor in tropisch Afrika, Azië en noordelijk Australië. Het geslacht bevat ongeveer vijftien soorten.

Soorten (selectie)

• Abelmoschus caillei (A.Chev.) Stevels
• Abelmoschus crinitus Wall.
• Abelmoschus esculentus (L.) Moench - Okra
• Abelmoschus manihot (L.) Medik
• Abelmoschus moschatus Medik. - Ambrettezaad
• Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arn.

Geslachten van de familie Malvaceae (Kaasjeskruidfamilie)

... · Abelmoschus · Abroma · Abutilon · Acaulimalva · Acropogon · Akrosida · Allosidastrum · Allowissadula · Apeiba · Ayenia · Bakeridesia · Adansonia (Baobab) · Alcea · Althaea (Heemst) · Anisodontea · Anoda · Argyrodendron · Bastardia · Berrya · Bombax · Brachychiton · Brownlowia · Burretiodendron · Byttneria · Callirhoe · Carpodiptera · Cavanillesia · Ceiba · Chiranthodendron · (Chorisia) · Cola · Colona · Commersonia · Corchorus · Craigia · Cristaria · Cullenia · Diplodiscus · Dombeya · Duboscia · Durio · Entelea · Eremalche · Eriolaena · Eriotheca · Firmiana · Franciscodendron · Fremontodendron · Fuertesimalva · Glyphaea · Gossypium (Katoenplant) · Grewia · Guichenotia · Gynatrix · Gyranthera · Hampea · Hannafordia · Helicteres · Heliocarpus · Herissantia · Heritiera · Hermannia · Hibiscadelphus · Hibiscus · Hildegardia · Hoheria · Horsfordia · Howittia · Huberodendron · Iliamna · Keraudrenia · Kleinhovia · Kokia · Kosteletzkya · Kostermansia · Kydia · Lagunaria · Lasiopetalum · Lavatera · Lawrencia · Lebronnecia · Luehea · Lysiosepalum · Macrostelia · Malacothamnus · Malope · Malva (Kaasjeskruid) · Malvaviscus · Malvella · Matisia · Megistostegium · Melhania · Melochia · Microcos · Nayariophyton · Nesogordonia · Ochroma · Pachira · Palaua · Pavonia · Pentace · Pentaplaris · Phragmotheca · Phymosia · Pseudobombax · Pterospermum · Pterygota · Quararibea · Radyera · Reevesia · Rhodognaphalon · Robinsonella · Rulingia · Scaphium · Scaphopetalum · Schoutenia · Scleronema · Senra · Sida · Sidalcea · Sparrmannia · Sphaeralcea · Sterculia · Symphyochlamys · Talipariti · Theobroma · Thespesia · Thomasia · Tilia (Linde) · Triplochiton · Triumfetta · Trochetia · Trochetiopsis · Urena · Waltheria · Wercklea · Wissadula · ...

Abelmoskusslekta (Abelmoschus) er ei planteslekt i kattostfamilien (Malvaceae) som omfattar 15 eittårige artar i tropane.

Slekta stammar opphavlegg frå tropisk Asia. Abelmoskus (Abelmoschus moschatus) blir dyrka som prydplante i tropiske og subtropiske strøk på grunn av sine vakre blomar som kan bli opptil 10 cm i diameter. Dei er oftast gule med rosa midtparti. Frøa av abelmoskus blir kalla bisam- eller moskuskorn. Dei blei tidlegare brukt til medisinen, men no berre som tilsetjing til tobakk og parfyme.

Ein nær slektning, okra (A. esculentus), har kapselfrukter og blad ein kan eta. Flerie Abelmoschus-artar har seige bastfiber og har derfor blitt brukt til tauverk og spinnemateriale.

Kjelder

• «Abelmoskus» (20. desember 2013) i Store norske leksikon, snl.no.

Piżmian (Abelmoschus) – rodzaj roślin z rodziny ślazowatych (Malvaceae). Obejmuje 15 gatunków występujących w tropikach Afryki i Azji. Niektóre gatunki, np. piżmian jadalny (A. esculentus) i piżmian właściwy (A. moschatus) uprawiane są jako rośliny ozdobne i jadalne^[3].

Systematyka

Pozycja systematyczna według APweb (aktualizowany system APG IV z 2016)

Rodzaj z plemienia Hibisceae z podrodziny Malvoideae z rodziny ślazowatych (Malvaceae). Czasem ujmowany w ramach rodzaju ketmia (Hibiscus)^[4].

Wykaz gatunków^[5]

• Abelmoschus angulosus Wall. ex Wight & Arn.
• Abelmoschus crinitus Wall.
• Abelmoschus esculentus (L.) Moench – piżmian jadalny
• Abelmoschus ficulneus (L.) Wight & Arn.
• Abelmoschus hostilis (Wall. ex Mast.) M.S.Khan & M.S.Hussain
• Abelmoschus magnificus Wall.
• Abelmoschus manihot (L.) Medik.
• Abelmoschus moschatus Medik. – piżmian właściwy
• Abelmoschus muliensis K.M.Feng
• Abelmoschus sagittifolius (Kurz) Merr.

Przypisy

Abelmoschus é um género botânico com 15 espécies pertencente à família Malvaceae, nativa da África Tropical, Ásia e Norte da Austrália. Inicialmente foi incluído no gênero Hibiscus, mas agora é classificado como um gênero distinto.

A autoridade científica do género é Medik., tendo sido descrito em Ueber einige künstliche Geschlechter aus der Malven-Familie 45–46. 1787.^[1]

O gênero compreende plantas herbáceas anuais e perenes com até 2 metros de altura. As folhas possuem de 10 a 40 cm de comprimento e largura, são palmadas e lobadas com 3 a 7 lóbulos. As flores possuem de 4 a 8 cm de diâmetro, com 5 pétalas brancas ou amarelas, frequentemente com coloração vermelha ou roxa na base de cada pétala. O fruto é uma cápsula de 5 a 20 cm de comprimento contendo muitas sementes.

Espécies de Abelmoschus são usadas na alimentação de larvas de algumas espécies de Lepidoptera incluindo Chionodes hibiscella a qual foi vista alimentando-se de A. moschatus.

Algumas espécies

Referências

Okrasläktet (Abelmoschus) är ett växtsläkte av familjen malvaväxter.^[1] Släktetförekommer i Afrika, Asien och norra Australien.

Släktet innehåller både annuella och perenna örter.^[2] Växterna kan bli upp till 2 meter höga. Bladen är mellan 10 och 40 centimeter långa och breda med 3-7 flikar. Flikarna varierar mycket i hur djupt de går in i bladen, från knappt märkbara flikar, till sådan som nästan når bladets bas. Blommorna är 4–8 centimeter i diameter och har 5 stycken vita eller gula kronblad, ofta med en röd eller lila fläck vid kronbladets bas. Frukten är en kapsel som är 5–20 centimeter lång och som innehåller ett stort antal frön.

Släktet ansågs tidigare vara en del av hibiskussläktet (Hibiscus).

Det finns fjärilsarter vars larver lever på arter av Abelmoschus. Till exempel har Chionodes hibiscella dokumenterats på myskokra.

Arter

Enligt Catalogue of Life innehåller släktet följande elva arter:^[1]

• Abelmoschus angulosus
• Abelmoschus crinitus
• Abelmoschus enbeepeegearensis
• Abelmoschus esculentus - Okra
• Abelmoschus ficulneus
• Abelmoschus hostilis
• Abelmoschus manihot - Solokra
• Abelmoschus moschatus - Myskokra
• Abelmoschus muliensis
• Abelmoschus palianus
• Abelmoschus sagittifolius

Användning

Flera av arterna i släktet är ätbara; både späda frökapslar och blad används. Den viktigate arten kommersiellt är okra (Abelmoschus esculentus), som odlas i varmare länder för de unga frukternas skull. Myskokra (Abelmoschus moschatus) lämnar bisamfrön (även myskkorn eller bisamkorn, kallades Semina abelmoschi eller Grana moschata) som förr användes såsom medel mot kramp och ormbett. Senare har de använts som luktämne vid beredning av tobaksvaror i parfymer.^[3] Solokran (Abelmoschus manihot) används i reptillverkning.

Källor

1. ^ [a b] Roskov Y., Kunze T., Orrell T., Abucay L., Paglinawan L., Culham A., Bailly N., Kirk P., Bourgoin T., Baillargeon G., Decock W., De Wever A., Didžiulis V. (ed) (12 april 2014). ”Species 2000 & ITIS Catalogue of Life: 2014 Annual Checklist.”. Species 2000: Reading, UK. http://www.catalogueoflife.org/annual-checklist/2014/browse/tree/id/17277808. Läst 17 Oktober 2014.
2. ^ Abelmoschus. Encyclopedia of Life. Läst: 2014-10-17.
3. ^ Carlquist, Gunnar, red (1937). Svensk uppslagsbok. Bd 18. Malmö: Svensk Uppslagsbok AB. sid. 485

• Delar av denna artikel baserar sig på en översättning från engelska Wikipedia. Läst 2006-09-02.
• Delar av denna artikel baserar sig på en översättning från tyska Wikipedia. Läst 2006-09-02.
• Wikimedia Commons har media som rör Okrasläktet.
  Bilder & media

Den här artikeln är helt eller delvis baserad på material från Nordisk familjebok, Abelmoschus, 1904–1926.

Litteratur

• Kundu BC, Biswas C. 1973. Anatomical characters for distinguishing the genera Abelmoschus and Hibiscus. Proc. Indian Sci. Congr. 60. (3): 295 (engelska)

Chi Vông vang (danh pháp khoa học: Abelmoschus) là một chi của khoảng 15 loài thực vật có hoa trong họ Cẩm quỳ (Malvaceae), có nguồn gốc từ khu vực nhiệt đới châu Phi, châu Á và miền bắc Úc. Trước đây nó được gộp trong chi Dâm bụt (Hibiscus), nhưng hiện nay được tách ra như là một chi riêng biệt.

Chi này chứa các loại cây thân thảo sống một năm hay lâu năm, có thể cao tới 2 m. Lá của chúng dài và rộng 10–40 cm, xẻ thùy chân vịt với 3-7 thùy, các thùy rất khác biệt về độ sâu, từ vừa chỉ có thùy tới xé thùy sâu tới tận gốc lá. Các hoa có đường kính 4–8 cm, với 5 cánh hoa màu từ trắng tới vàng, thường với các đốm đỏ hay tía tại phần gốc mỗi cánh hoa. Quả là dạng quả nang, dài 5–20 cm và chứa nhiều hạt.

Các loài trong chi Abelmoschus bị ấu trùng của một số loài côn trùng cánh vẩy (Lepidoptera) phá hoại, chẳng hạn như Chionodes hibiscella thường sinh sống trên A. moschatus.

Một số loài

• Abelmoschus caillei - đậu bắp Tây Phi, đồng nghĩa Hibsicus manihot thứ caillei
• Abelmoschus esculentus - đậu bắp, đồng nghĩa Hibiscus esculentus
• Abelmoschus manihot - bụp mì, đồng nghĩa Hibiscus manihot
• Abelmoschus moschatus - vông vang, đồng nghĩa Hibiscus moscheutos
• Abelmoschus sagittifolius - sâm bố chính, đồng nghĩa Hibiscus sagittifolius

Sử dụng

Một vài loài có thể ăn được, với cả quả non hay lá non đều có thể ăn được. Loài quan trọng nhất về mặt thương mại là đậu bắp.

Abelmoschus manihot (bụp mì) cung cấp sợi như đay còn Abelmoschus moschatus (vông vang) được trồng để lấy hạt sản xuất tinh dầu nhằm thay thế cho xạ của động vật, nhưng hiện nay bị cấm do nó gây ra dị ứng sáng.

Tham khảo

• Kundu BC, Biswas C. 1973. Anatomical characters for distinguishing the genera Abelmoschus and Hibiscus. Proc. Indian Sci. Congr. 60. (3): 295

• 1 Описание
• 2 Виды
• 3 Примечания
• 4 Ссылки

黄葵属（学名：Abelmoschus）又名秋葵属、香葵属，是锦葵目锦葵科下的一个属。该属约有10个受承认的物种^[1]，分布于热带地区和大洋洲。^[2]

参考文献

外部链接

• 維基物種中有關黄葵属的數據