Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871

• Agaricus sulphureus Bull. 1784
• Agaricus sulphureus var. coronarius Pers. 1801
• Agaricus sulphureus var. sulphureus Bull. 1784
• Gymnopus sulphureus (Bull.) Gray 1821
• Gyrophila sulphurea (Bull.) Quél. 1886
• Gyrophila sulphurea var. sulphurea (Bull.) Quél. 1886
• Tricholoma hemisulphureum (Kühner) A. Riva 1999
• Tricholoma sulphureum var. coronaria (Pers.) Sacc. 1887
• Tricholoma sulphureum var. coronarium (Pers.) Nuesch 1923
• Tricholoma sulphureum var. eusulphureum Maire 1937
• Tricholoma sulphureum var. pallidum Bon 1974
• Tricholoma sulphureum var. sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871
• Tricholoma sulphureum var. verrucosum Naveau 1923^[1]

Làmines

El groguet pudent^[2] (Tricholoma sulphureum) és una espècie de bolet pertanyent a la família de les tricolomatàcies, la qual desprén una desagradable olor de gas d'enllumenat molt característica.^[3]

Etimologia

Tricholoma sulphureum fou descrit per primera vegada el 1784 pel botànic francès Pierre Bulliard, el qual li va donar el nom d'Agaricus sulphureus, abans d'ésser col·locat en el gènere Tricholoma pel micòleg alemany Paul Kummer l'any 1871. El seu epítet, sulphureum, deriva del llatí i vol dir de sofre.^[4]

Descripció

És un bolet molt ben caracteritzat pel seu nom popular, ja que presenta una coloració groga i desprèn una olor poc agradable. Té el barret de color groc o groc de sofre, sovint més fosc al centre; és convex quan és jove i més aplanat en envellir, i mesura de 2 a 8 cm de diàmetre. La seua superfície és mat, llisa i seca. Les làmines estan força espaiades, són gruixudes i acaben tot just en arribar a la cama; presenten el mateix color groc de sofre del barret. La cama, igualment groga, és més o menys cilíndrica, amb la superfície recoberta de fines fibril·les longitudinals. La carn és del mateix color que la resta del bolet, escassa en el barret i de consistència fibrosa a la cama. Desprèn una desagradable olor de gas d'enllumenat molt característica. El sabor de la carn també és desagradable. El color de l'esporada és blanc i no amiloide, com a la resta d'espècies del gènere. Les espores, que es poden observar fent una preparació al microscopi, són força grosses, mesuren 9-12 x 5-7 µm, són llises i no presenten porus germinatiu. No hi ha cistidis.^[3][5]

Hàbitat i distribució geogràfica

Es pot trobar de manera freqüent en boscos de planifolis, especialment sota faigs (Fagus sylvatica), alzines (Quercus ilex) i roures (Quercus sp.), encara que també pot aparèixer sota coníferes (pins, avets), sobretot la varietat bufonium. Creix des de l'agost fins al desembre entre els 200 i els 1.800 m d'altitud.^[3] És present a Europa (la Gran Bretanya -incloent-hi Escòcia^[6] i Irlanda del Nord-,^[7] els Països Baixos,^[8] França,^[7] Itàlia -la Llombardia, Sardenya, els Abruços, la Toscana, la Ligúria i l'Úmbria^[9]-, Suïssa,^[1] Finlàndia,^[10] Astúries,^[11] Palència,^[12] Granada,^[13][14] Catalunya -l'Alt Urgell,^[15] la Vall d'Aran,^[16] el Massís del Montseny^[16] i el Parc Natural del Cadí-Moixeró^[17]- i Menorca^[18] ), la Xina^[19] i Nord-amèrica.^[20][21]

Confusió amb altres espècies

El bolet més semblant, i que és considerat com el seu doble, és el groguet o verderol (Tricholoma equestre). El verderol és una espècie comestible, motiu pel qual és força coneguda; se'n diferencia pel fet que desprèn una olor de farina, té les làmines molt més denses i creix en pinedes sorrenques.^[22] El groguet pudent es troba sovint en la seua varietat bufonium, que se'n separa per tindre el barret de color de brunenc a brunenc violaci i per fructificar sota coníferes.^[3]

Observacions

És tòxic en cru perquè conté substàncies hemolítiques (una vegada cuit, és encara incomestible per raó del seu sabor gens agradable).^[3] Els símptomes més comuns després de la seua ingestió són vòmits i trastorns gastrointestinals i neurològics.^[23][24]

Referències

Bibliografia

• Blanc, Myriam, 2012. Le petit livre des champignons. Chêne. ISBN 9782812306617.
• Bon, M., 1987. Guía de campo de los hongos de Europa. Ediciones Omega S. A. Barcelona.
• Courtecuisse, R.; Deum, B., 2005. Guía de Hongos de la Península Ibérica, Europa y Norte de Africa. Ed. Omega. Barcelona.
• Lange, J. E.; Lange, D. M. & Llimona, X., 1976. Guía de campo de los hongos de Europa. Ediciones Omega, S.A. Barcelona.
• Pascual, R., 2003. Guia dels bolets dels Països Catalans. Pòrtic Natura - Enciclopèdia Catalana. Barcelona.

Enllaços externs

• YouTube

Čirůvka sírožlutá (Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871), též čirůvka sírová^[2], je jedovatá stopkovýtrusná houba z čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae), vyznačující se sírově žlutým zbarvením a intenzivním svítiplynovým zápachem.

Popis

Makroskopický

Plodnice čirůvky sírožluté (Tricholoma sulphureum)

Plodnice je vysoká asi 5–12 cm, nepříliš robustní, rozdělená na klobouk a třeň.

Klobouk je okrouhlý, široký až 8 cm, v mládí polokulovitý, postupně se rozvíjí do mírně vypouklého nebo až do ploše talířovitého tvaru; někdy je zvlněný. Povrch klobouku je ve středu obvykle drobně šupinkatý a jeho zbarvení je citronově žluté až žlutozelené, směrem k okrajům klobouk bledne, v jeho středu se někdy vyskytují hnědočervené tóny. Na spodní straně klobouku se nachází hymenofor tvořený dosti řídkými, na třeň nesbíhajícími lupeny jasně sírově žluté barvy.

Třeň je válcovitý, bývá dosti dlouhý (až 10 cm) a nepříliš tlustý (0,5–2 cm), často je zahnutý. Zbarven je, podobně jako lupeny, jasně žlutě až žlutozeleně, jen na bázi bývá bledší.

Dužnina je poměrně měkká a má také žlutou barvu. Vyznačuje se silným chemickým zápachem připomínajícím síru či svítiplyn a nahořklou chutí.^[3][4]

Mikroskopický

Výtrusy jsou vejčitého tvaru a velikosti asi 6–8 × 5–7 μm; výtrusný prach má bílou barvu.

Výskyt

Čirůvka sírová roste celkem hojně v létě a na podzim, a to zejména v listnatých, někdy též v jehličnatých lesích.

Rozšíření

Vyskytuje se v Eurasii jakož i v Severní Americe.^[5]

Toxicita

Tento druh je jedovatý, po požití se může projevit lehčí gastrointestinální otrava – zvracení a průjem. K požití, od kterého však odrazuje odporný zápach a chuť, může dojít při záměně za jedlou čirůvku zelánku.^[4][2][6]

Podobné druhy

• Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) je jedlý, místy sbíraný druh, žlutozeleným zbarvením poněkud podobný čirůvce sírožluté. Tvoří však masitější plodnice, má hustší lupeny, bělavou dužninu a především nenápadnou moučnou vůni.
• Čirůvka sálající (Tricholoma aestuans) má bledší, spíše hnědožluté zbarvení, nenápadnou, nikoli svítiplynovou vůni a roste v jehličnatých lesích, poměrně vzácně. Je to to rovněž mírně jedovatý druh.
• Velmi podobně vypadající i páchnoucí vzácná čirůvka žabí (Tricholoma bufonium) má nafialovělý klobouk.^[3]

Odkazy

Reference

1. ↑ http://www.speciesfungorum.org/GSD/GSDspecies.asp?RecordID=227491
2. ↑ ^{a b} PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Orbis, 1952. 335 s.
3. ↑ ^{a b} BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
4. ↑ ^{a b} KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
5. ↑ http://www.gwannon.com/species/Tricholoma-sulphureum
6. ↑ HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 82-88892-09-0.

Literatura

• KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. 248 s.
• HAGARA. Atlas hub. Martin: Neografia, 1998. ISBN 82-88892-09-0.
• BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
• HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 978-80-7360-334-2.
• BOROVIČKA, Jan. Zajímavá podzimní houba: čirůvka sírožlutá – Tricholoma sulphureum. In: BOROVIČKA, Jan. Mykologický sborník. Praha: Česká mykologická společnost, 12. 2007. ISSN 0374-9436. S. 120.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu čirůvka sírožlutá ve Wikimedia Commons
• Čirůvka sírožlutá v atlasu České mykologické společnosti
• Čirůvka sírožlutá na Nahuby.sk

Der Gemeine Schwefel-Ritterling (Tricholoma sulphureum) ist eine Pilzart aus der Familie der Ritterlingsverwandten, die in Laub- und Nadelwäldern Europas, Chinas und Nordamerikas vorkommt. Der bräunlich-gelbe Fruchtkörper wächst von August bis Dezember auf kalkhaltigen Böden. Er ist giftig und hat einen unangenehmen Geschmack und Geruch.

Merkmale

Die Lamellen auf der Hutunterseite des Gemeinen Schwefel-Ritterlings sind querverbunden.

Fruchtkörper des Gemeinen Schwefel-Ritterlings.

Makroskopische Merkmale

Der Gemeine Schwefel-Ritterling besitzt einen grünlich-gelben bis braunen, 25–70 mm breiten Hut, der zunächst halbkugelig oder schirmartig ausgebreitet ist. Mit zunehmendem Alter wird er unregelmäßig verbogen, der zunächst eingerollte oder herabgebogene Rand wird zusehends wellig. Auch die Hutfarbe wird im Laufe der Zeit dunkler, vor allem in der Mitte des Hutes. Die Oberfläche fühlt sich bei trockener Witterung samtig oder leicht filzig an. Der Fruchtkörper verfügt über 20–40 entfernt stehende, bis zu 10 mm lange und schwefelgelbe Lamellen, die meist tief eingekerbt sind. Sie sind leicht sichel- bis mandelförmig und am Stiel angewachsen und ausgebuchtet. Zwischen zwei Lamellen befinden sich ein bis fünf Lamellulae. Der vollfleischige Stiel ist 30–70, in Ausnahmefällen 110 mm lang, 5–18 mm breit und zylindrisch geformt; selten ist er zur Basis hin verdickt. Am Hutansatz ist er hell gelb, wird aber nach unten hin immer dunkler und hat einen grünlichen Stich. Der untere Teil des Stiels ist meist von dunklen Längsfasern durchzogen, im Alter verfärbt er immer mehr ins Rotbraune. Auffällig ist vor allem der Geruch des Schwefelritterlings, dem der Pilz seinen Namen verdankt: Er ist stark schwefelartig, an frischen Schnittstellen auch leicht mehlig. Ähnliches gilt für den Geschmack, der als mehlig-ranzig, sauer und sehr bitter beschrieben wird.

Mikroskopische Merkmale

Der Gemeine Schwefel-Ritterling besitzt 8,5–11 × 5,0–6,5 µm große Sporen von unregelmäßiger, länglich-ovaler Form mit einem stark ausgebildeten Fortsatz. In der Seitenansicht zeigt sich oft eine starke Krümmung, bei der man fast von einer eckigen Kante sprechen kann. Die Basidien messen 39–48 × 8,0–10 mm und sind 4-, seltener 2-sporig; der Lamellenrand ist fruchtbar. Zystiden sind nicht vorhanden. Die Pileipellis (Huthaut) ist trichoderm, das heißt, die äußerste Schicht der Hyphen steht haarartig nach oben. Diese Hyphen sind 3,0–5,0 µm breit und zeichnen sich durch ein verdicktes, keulenförmiges Element von 13–40 µm Länge und 4,5–12 µm Breite an ihrem Ende aus. Die Subpellis, das heißt die unter der obersten Haut liegende Schicht, besteht aus 18–30 × 2,5–7,5 µm messenden, rundlichen Hyphenelementen, die einen Übergang zum Hutfleisch bilden. Die Pigmente der Hyphen befinden sich in den Zellen und haben einen bräunlich-gelben Farbton. Die Haut des Stiels ist eine Cutis aus parallel liegenden, zylindrischen Hyphensträngen von 2,5–7,5 µm Breite mit Übergängen zu einer Trichodermis. Im Hymenium finden sich nur sehr wenige oder gar keine Hyphen mit Schnallen.

Artabgrenzung

Eine ähnliche Art ist der Grünling (T. equestre), der früher als Speisepilz galt, heute jedoch den Giftpilzen zugerechnet wird. Der Unterschied liegt im eher grünlichen Ton und der schmierigen Huthaut des Grünlings.

Ökologie

Buchenwälder sind ein häufiger Standort des Gemeinen Schwefel-Ritterlings

Die Fruchtkörper des Gemeinen Schwefel-Ritterlings finden sich von August bis Dezember vor allem unter Eichen und Buchen, aber auch im Nadelwald unter Kiefern, Fichten und Tannen, mit denen er Ektomykorrhiza bildet. Der Untergrund besteht meist aus sandigen Böden entlang von Straßen und Wegen, durchsetzt mit etwas Lehm. Im Mittelmeergebiet dominieren hingegen kalkige Böden mit Nadelbäumen als Mykorrhizapartner.

Verbreitung

Der Gemeine Schwefel-Ritterling ist in ganz Europa verbreitet, wo er von arktischen Gebieten bis in subtropische Klimazonen, etwa im Mittelmeerraum, vorkommt. Auch in China,^[1] Florida und im Pazifischen Nordwesten ist der Schwefelritterling verbreitet,^[2] inwieweit das Verbreitungsgebiet noch weitere Gebiete umfasst, ist ungeklärt. Im Pleistozän war die Art offenbar deutlich häufiger als heute, zudem gibt es im westlichen Mitteleuropa einen Bestandsrückgang seit den 1970er Jahren.^[3]

Systematik

Innerhalb der Ritterlinge wird der Gemeine Schwefel-Ritterling in die Sektion Inamoena gestellt. Die Pilze dieser Gruppe zeichnen sich durch ihren starken, unangenehmen Geruch und ihre glattsamtige Hutoberfläche aus, ihre Hyphen besitzen nur wenige Schnallen.

Die innere Systematik des Gemeine Schwefel-Ritterling ist umstritten. Aus DNA-Analysen ging hervor, dass der Violettbraune Schwefel-Ritterling oder Kröten-Ritterling (T. bufonius) keine eigenständige Art ist, sondern nur eine Variante des Gemeinen Schwefel-Ritterlings darstellt, die zudem nicht notwendigerweise eine Varietät sein muss. Dies zeigt sich auch in den mikroskopischen Merkmalen, in denen sich die beiden Pilze nicht unterscheiden.^[1]

Bedeutung

Der Gemeine Schwefel-Ritterling ist schwach giftig und zudem von sehr bitterem, unangenehmem Geschmack; er kommt deshalb nicht als Speisepilz infrage. Beim Verzehr können von Schweißausbrüchen, Magenschmerzen oder Durchfall begleitete Verdauungsbeschwerden auftreten.

Quellen

Literatur

• David Arora: A Comprehensive Guide to the Fleshy Fungi. Ten Speed Press, 1986. ISBN 0898151694, S. 179.
• Cornelis Bas, M. E. Nordeloos, E. C. Vellinga (Hrsg.): Flora Agaricina Neerlandica. Vol. 3: Critical Monographs on Families of Agarics and Boleti Occurring in the Netherlands. CRC Press, 1995. ISBN 9-05410-616-6, S. 146–148.
• Ornella Comandini et al.: Uniting Tricholoma sulphureum and T. bufonium. In: Mycological Research 108/10, Oktober 2004. S. 1162–1171.

Einzelnachweise

1. ↑ ^{a b} Ornella Comandini et al.: Uniting Tricholoma sulphureum and T. bufonium. In: Mycological Research 108/10, Oktober 2004. S. 1162–1171.
2. ↑ David Arora: A Comprehensive Guide to the Fleshy Fungi. Ten Speed Press, 1986. ISBN 0898151694, S. 179.
3. ↑ Cornelis Bas, M. E. Nordeloos, E. C. Vellinga (Hrsg.): Flora Agaricina Neerlandica. Vol. 3: Critical Monographs on Families of Agarics and Boleti Occurring in the Netherlands. CRC Press, 1995. ISBN 9-05410-616-6, S. 146–148.

Weblinks

– Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien

• Tricholoma sulphureum. In: Funghi in Italia / funghiitaliani.it. Abgerufen am 8. September 2014 (italienisch, Fotos vom Gemeiner Schwefel-Ritterling).

Tricholoma sulphureum, also known as sulphur knight or gas agaric, is an inedible or mildly poisonous mushroom found in woodlands in Europe. It has a distinctive bright yellow colour and an unusual smell likened to coal gas. It occurs in deciduous woodlands in Europe from spring to autumn.

Taxonomy

Tricholoma sulphureum was first described in 1784 by the French botanist Pierre Bulliard and given the name Agaricus sulphureus, before being placed in the genus Tricholoma by German mycologist Paul Kummer in 1871. The specific epithet sulfǔrěus derived from the Latin 'of or pertaining to sulfur'.^[1] It belongs to a complex of similar foul-smelling species such as the very similar Tricholoma inamoenum.^[2] Another related species, T. bufonium, may be an intraspecific variant.

Description

It has a convex cap with a vague umbo up to 8 cm (3 in) across, sulphur yellow in colour. The thick, sinuate gills, stipe and flesh are similarly bright yellow. The smell, caused by the chemical skatole, is enough to distinguish it from other yellow fungi. John Ramsbottom reports that it has a complex smell that has been likened variously to Jasmine, Narcissus, Hyacinth, Hemerocallis flava, Lilac, Tagetes, decayed hemp or coal gas, as well as described as nauseating or foetid.^[3] The taste is bitter.

It could be confused with the darker T. equestre, though the latter has a sticky cap, white flesh, thin crowded gills, and a mealy smell.^[4] However this latter species which was formerly considered a good edible mushroom, would have itself caused sporadic cases of poisoning.

Distribution and habitat

Tricholoma sulphureum is found in deciduous woods, particularly beech, and can occur anytime from spring until autumn.^[4] It is found across Europe and has been confirmed as far east as China.^[5] It is also distributed in North America,^[6] where it grows also with conifers. It is commonly known as the "Stinker" or "Sulfur Trich". In Turkey, it is considered critically endangered.^[7]

Toxicity

The fungus is usually classified as inedible in guidebooks, although there have been reports of poisoning. Symptoms are predominantly gastrointestinal with some neurological.^[8]

See also

• List of North American Tricholoma
• List of Tricholoma species

References

Wikimedia Commons has media related to Tricholoma sulphureum.

Rikkivalmuska (Tricholoma sulphureum) on kokonaan keltainen, lievästi myrkyllinen valmuskalaji. Lajin tunnistaa kuitenkin ennen kaikkea pistävästä kaasunhajusta. Se on huomattavan harvahelttainen. Itiöemä kasvaa elo-lokakuussa lehtomaisissa metsissä tammen ja pähkinäpensaan seurassa. Syötynä laji ärsyttää ruoansulatuskanavaa ja aiheuttaa pahoinvointia.^[2][3].

Lähteet

Tricholome soufré

Tricholoma sulphureum, le Tricholome soufré, est une espèce de champignons agaricomycètes du genre Tricholoma et de la famille des Tricholomataceae.

Description

Lames anastomosées

Le chapeau (25–70 mm) est d'abord convexe puis avec l'âge, il s’aplatit et se déprime mais en gardant un mamelon central marqué.

Écologie

C'est un champignon d'automne que l'on rencontre fréquemment sous les feuillus et plus rarement sous des conifères.

Comestibilité

Il n'est pas considéré comme comestible. On pense qu'il pourrait provoquer des troubles gasto-intestinaux ou contenir de l'hémolysine.

Espèces proches et confusions possibles

Le Tricholome soufré ressemble au Tricholome équestre. Il s'en distingue par l'odeur et la couleur.

Taxonomie et systématique

On rencontre aussi l'orthographe Tricholoma sulfureum, son nom est dû à son odeur de soufre.

Tricholoma bufonium autrefois décrite comme une espèce à part entière est maintenant considérée comme une variété de Tricholoma sulphureum ^[1].

Notes et références

• (de) Cet article est partiellement ou en totalité issu de l’article de Wikipédia en allemand intitulé .

Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm., Der Führer in die Pilzkunde 133 (1871).

Descrizione della specie

Cappello

Generalmente di piccole dimensioni, massimo 10 cm, color giallo-zolfo, spesso un po' più scuro al centro (ocra), prima convesso poi sempre più spianato, occasionalmente con leggero umbone centrale, margine involuto.

Lamelle

Lamelle

Molto spaziate, smarginate, concolori al cappello, separate dal gambo.

Gambo

Concolore al cappello (giallo-zolfo), a volte obeso, spesso ricurvo, fibroso.

Carne

Color giallo chiaro.

• Odore: molto forte, nauseante, come di "gas illuminante" (acetilene).
• Sapore: nonostante molti libri indichino sapore sgradevole, in realtà all'assaggio denota note dolciastre e non amarognole come spesso indicato.

Spore

Bianche in massa, lisce, 9-12 x 5-6 µm.

Habitat

Piuttosto comune, cresce in boschi di latifoglie e conifere, dall'estate fino all'autunno inoltrato, spesso in piccoli gruppi di 3-4 individui.

Commestibilità

Velenoso. Comunque l'odore repellente ed il sapore disgustoso dovrebbero scoraggiare anche il raccoglitore più inesperto.

Specie simili

• Tricholoma equestre (sospetto), facilmente distinguibile dal T. sulphureum perché privo di odore repellente.

Esemplari giovani

Etimologia

• Genere: dal greco thrìx, trikhós = pelo e lôma = orlo, con l'orlo peloso.
• Specie: dal latino sulphureum = attinente allo zolfo, per via del suo colore giallo vivo.

Sinonimi e binomi obsoleti

• Agaricus sulphureus Bull., Herbier de la France 4: tab. 168 (1784) [1783-84]
• Gymnopus sulphureus (Bull.) Gray, A Natural Arrangement of British Plants (London) 1: 606 (1821)

Nomi comuni

• Agarico zolfino

Geltonasis baltikas (lot. Tricholoma sulphureum) – baltikinių (Tricholomataceae) šeimos, baltikų (Tricholoma) genties grybų rūšis.

• Augimo vieta

Lapuočių miškai, ąžuolynai.

• Augimo laikas

Vasara, ruduo.

• Pagrindiniai požymiai

Auga po ąžuolais, lazdynais, beržais, lieknesnis nei žaliuokė.

Vaisiakūniai vidutinio dydžio. Kepurėlė 3–5 (8) cm skersmens, smulkiai plaušuota, žalsvai geltona, sieros geltonumo, centrinėje dalyje violetinio atspalvio. Lakšteliai sieros geltonumo, priaugtiniai. Kotas 5–10×0,5–1,5 cm dydžio, kepurėlės spalvos. Trama nemėsinga, kieta, žalsvai geltona, aitraus dujų kvapo, nemalonaus skonio. Sporos 8–11×5,5–6,5 μm.

Būdingi požymiai: žalsvai geltonos spalvos grybas, trama geltona, nemalonaus kvapo ir skonio.

Auga pavieniui. Nuodingas. Dažnas. Panašus į žaliuokę, bet auga lapuočių miškuose, ir, skirtingai nei ši, nemaloniai kvepia ir yra neskanus. Gali pasitaikyti ir spygliuočių miškuose po beržais.

Literatūra

Lietuvos grybų atlasas, Vincentas Urbonas, Kaunas, Lututė, 2007, ISBN 978-9955-692-59-1, 137 psl.

Nuorodos

• Geltonojo baltiko nuotraukos

Vikiteka

Vos an lenga piemontèisa Për amprende a dovré 'l sistema dle parlà locaj ch'a varda sì.

Capel fin a 8 cm, da bombà a iregolar, giàun sofro, sech. Lamele spassià, larghe, dël midem color. Gamba àuta fin a 10 cm e larga fin a 1 cm, dël midem color o pì ciàira. Carn dël midem color. Odor fòrt ëd gas da iluminassion.

Ambient

A chërs ant ij bòsch, dzortut sota latifeuje.

Comestibilità

A venta mai mangé un bolè trovà se un a l'é nen un bon conossidor dij bolè!
Velenos.

Arferiment bibliogràfich për chi a veul fé dj'arserche pì ancreuse

• Tricholoma sulphureum (Bull. : Fr.) Kummer

Aiuto per
la lettura Ayuda para
la lectura Help for
Reading Rintré ant
la Piòla Contaté
j'Aministrator Lìber për
Amprende Coression
ortogràfica Tastadura
piemontèisa Portaj
e Proget Agiut pr'ij
Contributor Travajòt
sempi

Młody owocnik gąski siarkowej

Gąska siarkowa (Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm.) – gatunek grzybów należący do rodziny gąskowatych (Tricholomataceae)^[1].

Systematyka i nazewnictwo

Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Tricholoma, richolomataceae, Agaricales, Agaricomycetidae, Agaricomycetes, Agaricomycotina, Basidiomycota, Fungi^[1].

Po raz pierwszy takson ten zdiagnozował w 1784 r. Bulliard nadając mu nazwę Agaricus sulphureus. Obecną, uznaną przez Index Fungorum nazwę nadał mu w 1871 r. P. Kumm., przenosząc go do rodzaju Tricholoma^[1]. Ma 15 synonimów łacińskich. Niektóre z nich^[2]:

Nazwę polską podał Stanisław Chełchowski w 1898 r^[3]. W polskim piśmiennictwie mykologicznym miał też nazwę bedłka siarkowa^[4].

Morfologia

Kapelusz

Średnicy 3-8 cm, w młodym owocniku stożkowato wypukły, później płaski. Brzeg ostry, powierzchnia naga, czasami delikatnie łuskowata, podczas wilgotnej pogody śliska. Kolor siarkowożółty, oliwkowożółty, a miejscami czerwonobrązowy. W środku ciemniejszy i bardzo delikatnie pokryty purpurowymi płatkami^[5][6].

Blaszki

Jaskrawożółte, grubawe, wycięte z ząbkiem^[5]. Są rzadkie, co jest ważną cechą umozliwiającą rozróżnienie gąski siarkowej od podobnej gąski zielonki, która ma gęściejsze blaszki^[6].

Trzon

Wysokość 4-10 cm, grubość do 2 cm, kształt walcowaty lub maczugowaty. Jest początkowo pełny, później pusty, siarkowożółty, pokryty rdzawymi włókienkami. Przy podstawie jest białawy i włochaty^[6].

Miąższ

Żółty. Zapach niemiły, jak karbidu lub gazu świetlnego^[5].

Wysyp zarodników

Biały. Zarodniki dość duże, jajowate, gładkie, bezbarwne, o średnicy 9-12 x 5-7 µm^[5].

Występowanie i siedlisko

Występuje w Europie i Ameryce Północnej, została znaleziona również w Chinach^[7][8]. W Europie Środkowej jest szeroko rozpowszechniona, ale występuje w rozproszeniu^[9]. W Polsce jest dość pospolita.

Rośnie w lasach liściastych i mieszanych, na ziemi, wśród traw i opadłych gałęzi, bez szczególnych wymagań co do odczynu gleby. Często występuje pod sosnami. Owocniki wytwarza od sierpnia do września^[4].

Znaczenie

Grzyb trujący. W stanie surowym zawiera substancje rozpuszczające krew (hemolizyny); spożycie powoduje lekkie zatrucie. Gotowana jest niejadalna z powodu nieprzyjemnego smaku^[5].

Gatunki podobne

Podobna jest jadalna gąska zielonka (Tricholoma equestre), która ma biały miąższ, gęściejsze blaszki i nie wydziela nieprzyjemnego zapach^[5][6].

Przypisy

Tricholoma sulphureum (Pierre Bulliard, 1784 ex Paul Kummer, 1871) din încrengătura Basidiomycota, în familia Tricholomataceae și de genul Tricholoma^[1] este o ciupercă absolut necomestibilă și chiar ușor otrăvitoare. Această specie este numită în popor gălbeniță^[2] sau cavaler sulfurosDenumire RO 2 Ea coabitează, fiind un simbiont micoriza (formează micorize pe rădăcinile arborilor). Buretele se dezvoltă pe terenuri nisipoase, intercalate cu ceva argilă, în regiuni mai călduroase și pe soluri calcaroase, omniprezent în regiunile din România, Basarabia și Bucovina de Nord, crescând în păduri de foioase mai ales sub fagi și stejari, dar de asemenea în cele de conifere sub pini, brazi și molizi, din august până în noiembrie (decembrie).^[3][4]

Descriere

Bres.: Tricholoma sulphureum

• Pălăria: Ea are un diametru între 3 și 8 cm, este la început boltită semisferic, devenind mai târziu convexă, apoi plată și ondulată, deseori adâncită precum cocoșată ușor la mijloc. Marginile rămân pentru destul de lung timp clar răsucite spre interior. Suprafața cuticulei este netedă, uscată și mătăsoasă. Arată o culoare galbenă ca sulful care este mai închisă, brun-roșiatică, în centru.
• Lamelele: Ele sunt ceva sfărâmicioase, foarte îndepărtate și late, de lungime inegală, ușor bombate, cu lamelule (lamele intercalate mai scurte) precum crestate lângă picior, fiind de asemenea colorate galben ca sulful.
• Sporii: Ei sunt neregulat-elipsoidali, netezi și neamilozi (nu se decolorează cu reactivi de iod), având o mărime de 8,5–11,5 × 5,0–6,5 microni. Pulberea lor este albă.
• Piciorul: El are o lungime de 3 la 8 cm și o lățime 0,8 până la 2,5 cm. Acesta este plin și deseori bombat în tinerețe precum gol și cilindric la bătrânețe. Coloritul este galben ca pălăria, primind în vârstă fibre longitudinale roșiatice. Nu pezintă o manșetă.
• Carnea: Ea este fibroasă, de colorit galben până galben-verzui. Mirosul puternic de sulf, acid butiric respectiv gaz natural este extrem de neplăcut, gustul fiind descris ca făinos-rânced, acru și foarte amar.^[3][4]
• Reacții chimice: Buretele se decolorează cu Hidroxid de potasiu maro și cu sulfat de fier verde.^[5]

• T. sulphureum, lamele

• T. sulphureum tineri, tăiați

• T. sulphureum foarte bătrân

Confuzii

În primul moment, gălbenița poate fi confundată cu Hypholoma capnoides (comestibil, saprofit, crescând pe bușteni în smoc, lamele albicioase până gri-violete, picior albicios, miros și gust plăcut),^[6] Hypholoma fasciculare (otrăvitor, saprofit, crescând pe bușteni în smoc, miros plăcut dar gust foarte amar),^[7] Lepista flaccida sin. Lepista inversa (comestibilă, cuticulă gălbuie până pal brun-gălbuie, lamele precum picior de colorit albicios până ocru și clar decurgătoare, miros și gust aromatic),^[8] Tricholoma bufonium (necomestibil, cuticula are la mijloc o pată mare roșiatică sau este permanent purpurie până la palid brun-violetă, lamele și carne palid gălbuie, miros de gaz),^[9] Tricholoma equestre sin. Tricholoma flavovirens (poate să fie letală ca Paxillus involutus, pălărie galben-verzuie, picior albicios, miros făinos și gust plăcut),^[10] Tricholoma inamoenum (cuticulă alb-murdară, lamele și picior albicios),^[11] Tricholomopsis decora (comestibilă dar inferioară, cu solzișori măslinii pe fund galben, carne destul de dură și fibroasă, gust imperceptibil)^[12] sau chiar și cu Kuehneromyces mutabilis (comestibil).^[13]

Ciuperci asemănătoare

• Hypholoma capnoides

• Hypholoma fasciculare

• Kuehneromyces mutabilis

• Lepista flaccida

• Tricholoma bufonium

• Tricholoma equestre sin. flavovirens

• Tricholoma inamoenum

• Tricholomopsis decora

Valorificare

Această ciupercă este din cauza mirosului precum gustului ei complet necomestibilă. Ea a fost identificată ciupercă ușor otrăvitoare, pentru că provoacă, ingerată în porții mai mari sau crudă, probleme gastrointestinale. Pe de altă parte, singur adăugarea de foarte puțini bureți acestui soi la o mâncare ar distruge gustul și mirosul aceleia.^[14]

În Pleistocen, această specie frumușică a fost aparentă mult mai frecvent decât în prezent, mai departe se registrează o scădere a populației din anii 1970.^[15]

Din păcate se găsesc deseori exemplare călcate în picioare sau rupte. Nu distrugeți această ciupercă frumoasă, mult mai mult acceptați valoarea ei ecologică pentru arbori și pădure!

Note

Bibiliografie

• (Marcel) Bon: “Pareys Buch der Pilze”, Editura Kosmos, Halberstadt 2012, ISBN 978-3-440-13447-4
• Bruno Cetto: „Der große Pilzführer”, vol. 1-3, vezi sub "Note"
• H. Clémençon: „Pilze im Wandel der Jahreszeiten”, vol. 1 și 2, Editura Éditions Piantanida, Lausanne 1981
• Rose Marie și Sabine Maria Dähncke: „700 Pilze in Farbfotos”, Editura AT Verlag, Aarau - Stuttgart 1979 și 1980, ISBN 3-85502-0450
• Rose Marie sia Sabine Maria Dähncke: „Pilze”, Editura Silva, Zürich 1986
• Jean-Louis Lamaison & Jean-Marie Polese: „Der große Pilzatlas“, Editura Tandem Verlag GmbH, Potsdam 2012, ISBN 978-3-8427-0483-1
• Hans E. Laux: „Der große Pilzführer, Editura Kosmos, Halberstadt 2001, ISBN 978-3-440-14530-2
• Meinhard Michael Moser: „Röhrlinge und Blätterpilze - Kleine Kryptogamenflora Mitteleuropas” ediția a 5-ea, vol. 2, Editura Gustav Fischer, Stuttgart 1983

Legături externe

• Materiale media legate de Gălbeniță la Wikimedia Commons
• Tricholoma sulphureum, film

Экземпляры рядовки серной с толстыми ножками

Иногда плодовые тела рядовки серной с рыжеватыми волокнами в центре шляпки неправильно определяются как Tricholoma bufonium (Pers.) Gillet, 1874. Настоящая T. bufonium произрастает под пихтой в Центральной Европе, иногда включается в T. sulphureum в ранге разновидности Tricholoma sulphureum var. bufonium (Pers.) Quél. 1876.

Литература

• Noordeloos, M.E., Christensen, M.P. Tricholoma // Flora agaricina Neerlandica / ed. C. Bas, Th.C. Kuyper, M.E. Noordeloos & E.C.Vellinga. — 1999. — Vol. 4. — P. 146—148. — ISBN 90-5410-493-7.