nomes no trilho de navegação
Cocleària (Cochlearia) és un gènere de plantes amb flor dins la família brassicàcia.
Originari de l'hemisferi nord dins de zones temperades i àrtiques sovint present en zones litorals, ja que el gènere presenta alta resistència a la salinitat.
Hi ha unes 30 espècies la més coneguda és Cochlearia officinalis (Cocleària oficinal)
Plantes d'aquest tipus havien estat consumides pels mariners per combatre la manca de vitamina C de la dieta en els llargs viatges marítims.
Habitualment són plantes menudes i ajagudes de 5 a 20 cm d'alt. Les fulles són arrodonides en forma de cullera (d'on vé Cochlearia). Les flors són blanques i el fruit en siliqua.
Dues espècies incloses abans dins el gènere Cochlearia ara ho estan en gèneres diferents:
Cocleària (Cochlearia) és un gènere de plantes amb flor dins la família brassicàcia.
Originari de l'hemisferi nord dins de zones temperades i àrtiques sovint present en zones litorals, ja que el gènere presenta alta resistència a la salinitat.
Hi ha unes 30 espècies la més coneguda és Cochlearia officinalis (Cocleària oficinal)
Plantes d'aquest tipus havien estat consumides pels mariners per combatre la manca de vitamina C de la dieta en els llargs viatges marítims.
Habitualment són plantes menudes i ajagudes de 5 a 20 cm d'alt. Les fulles són arrodonides en forma de cullera (d'on vé Cochlearia). Les flors són blanques i el fruit en siliqua.
Algunes espècies Cochlearia acutangula Cochlearia aestuaria – Cochlearia alatipes Cochlearia anglica – Cochlearia aragonensis Cochlearia changhuaensis Cochlearia cyclocarpa – Cochlearia danica – Cochlearia fenestrata – Cochlearia formosana Cochlearia fumarioides Cochlearia furcatopilosa Cochlearia glastifolia Cochlearia groenlandica – Cochlearia henryi Cochlearia hui Cochlearia lichuanensis Cochlearia longistyla Cochlearia megalosperma Cochlearia microcarpa Cochlearia oblongifolia – Cochlearia officinalis – (inclou C. excelsa, C. pyrenaica, C. scotica) Cochlearia paradoxa Cochlearia rivulorum Cochlearia rupicola Cochlearia sessilifolia – Cochlearia sinuata Cochlearia tatrae Cochlearia tridactylites – Cochlearia warburgiiDues espècies incloses abans dins el gènere Cochlearia ara ho estan en gèneres diferents:
Armoracia rusticana (abans Cochlearia armoracia) Wasabia japonica (abans Cochlearia wasabi)Lžičník (Cochlearia) je rod, většinou bíle kvetoucích nenáročných rostlin, tvořený asi 30 druhy z nichž jediný lžičník lékařský se vyskytuje v přírodě České republiky.
Druhy rodu lžičník jsou rozšířené v Evropě, Asií, Africe i v Severní Americe. Vyznačují se velkou ekologickou rozmanitostí, některé druhy např. C. anglica, C. danica, C. groenlandica, C. officinalis jsou v zásadě omezeny na přímořské biotopy, jiné např. C. macrorrhiza, C. polonica, C. tatrae jsou naopak vysloveně vnitrozemské a většinu z nich lze zároveň vzhledem k malému areálu výskytu považovat za endemity.[1][2]
Jednoleté, dvouleté i vytrvalé lysé byliny s jednoduchými nebo rozvětvenými přímými, vystoupavými nebo poléhavými lodyhami které rostou z tenkých kořenů (jednoletky) nebo z vícehlavých kořenů s oddenky (trvalky). Přízemní řapíkaté nebo přisedlé listy jsou okrouhlé, ledvinovité nebo srdčité. Listy přibližně shodného tvaru střídavě vyrůstající na lodyhách jsou u báze srdčitě až šípovitě objímavé. Všechny listy bývají po okrajích celistvé a někdy zvlněné, zubaté či vroubkované.
Na lodyhách rostoucí oboupohlavné květy jsou obvykle bez listenů a vyrůstají v hroznovitých květenstvích nebo řidčeji osamoceně. Mají čtyři vejčité až vejčitě kopinaté, vypouklé, zelené kališní lístky a čtyři elipsovité, vejčité až obvejčité, výrazně delší korunní lístky nejčastěji bílé, vzácněji narůžovělé, nafialovělé nebo krémově žluté barvy. V květu je šest tyčinek s volnými nitkami nesoucí prašníky a boční nektaria. Vejčitý nebo okrouhlý semeník obsahující tři až padesát vajíček má krátkou čnělku s hlavičkovou bliznou.
Plody jsou vejčité, kulovité nebo elipsovité šešulky které jsou dvoudílné, pukající, až 7 mm velké a mají na vrcholu krátkou suchou čnělku. Obsahují v jedné nebo dvou řadách uložená hnědá, elipsoidní, na povrchu jemně bradavčitá semena.[1][2][3]
Latinský název je odvozen od řeckého slova κοχλίας (spirála, šnek). Český název je odvozen od podobnosti se slovem naběračka (nářečně a polsky chochla) z latinského cochlearium (zahnuté římské lžičky na šneky). Lžičník obsahuje vitamín C, který působil proti kurdějím (scurvy) a odtud i jeho anglický název (scurvy-grass).
Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičník ve Wikimedia Commons
Lžičník (Cochlearia) je rod, většinou bíle kvetoucích nenáročných rostlin, tvořený asi 30 druhy z nichž jediný lžičník lékařský se vyskytuje v přírodě České republiky.
Kokleare (Cochlearia) er en planteslægt med omkring 25 arter.
De danske arter i slægten:
Kokleare (Cochlearia) er en planteslægt med omkring 25 arter.
Die Löffelkräuter (Cochlearia) sind die einzige Gattung der Tribus Cochlearieae aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie kommen auch in Mitteleuropa vor.
Die Löffelkräuter sind einjährige, zweijährige oder ausdauernde krautige Pflanzen. Sie wachsen aufrecht oder annähernd aufrecht und sind wenig verzweigt. Die Pflanzen sind kahl oder nur zerstreut mit einfachen Haaren besetzt. Die Blätter sind häufig fleischig, einfach und ganzrandig oder gezähnt.
Der Blütenstand ist eine Ähre, meist schirmförmig. Sie besteht aus wenigen bis vielen Blüten und hat keine Brakteen. Die Blüten sind klein, meist weiß, seltener gelb oder lila. Der Blütenstiel ist aufsteigend oder abstehend, fädig, zur Fruchtreife oft verlängert. Die Kelchblätter sind abstehend und an der Basis nicht sackförmig. Die Kronblätter sind verkehrt-eiförmig-länglich und kurz genagelt. Es gibt sechs Staubblätter. Die seitlichen Nektardrüsen stehen paarig, sind kurz und leicht dreieckig. Eine mittlere Drüse fehlt. Der Fruchtknoten ist eiförmig bis kugelig und beinhaltet wenige bis viele Samenanlagen. Der Griffel ist kurz und trägt eine kopfige Narbe. Die Schötchen sind eiförmig, kugelig oder ellipsoidisch, etwas aufgeblasen und öffnen sich zur Reife. Die Klappen tragen eine deutliche Mittelrippe und eine netzförmige Aderung, sie sind nicht geflügelt. Die Samen stehen in zwei Reihen. Sie sind klein, länglich, leicht zusammengedrückt und braun.
Die Löffelkräuter kommen im Großteil der nördlichen Hemisphäre vor. Es gibt rund 25 Arten, je nachdem, ob die Gattung Ionopsidium von Cochlearia getrennt wird oder nicht.
Die in Mitteleuropa vorkommenden Arten sind:[1]
Weitere Arten sind:[3]
Nicht mehr zu dieser Gattung wird von manchen Autoren gerechnet:
Der Name Cochlearia leitet sich vom lateinischen Wort für Löffel, cochlear, ab und bezieht sich auf die Grundblätter des Echten Löffelkrauts. Auch der deutsche Name bezieht sich auf darauf.
Die Löffelkräuter (Cochlearia) sind die einzige Gattung der Tribus Cochlearieae aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie kommen auch in Mitteleuropa vor.
Cochlearia (scurvy-grass or spoonwort) is a genus of about 30 species of annual and perennial herbs in the family Brassicaceae. They are widely distributed in temperate and arctic areas of the northern hemisphere, most commonly found in coastal regions, on cliff-tops and salt marshes where their high tolerance of salt enables them to avoid competition from larger, but less salt-tolerant plants; they also occur in alpine habitats in mountains and tundra.
They form low, rounded or creeping plants, typically 5–20 cm tall. The leaves are smoothly rounded, roughly spoon-shaped (the scientific name Cochlearia derives from the Latinized form, cocleare, of the Greek κοχλιάριον, kokhliárion, a spoon; this a diminutive of κόχλος, kókhlos, seashell), or in some species, lobed; typically 1–5 cm long, and with a fleshy texture. The flowers are white with four petals and are borne in short racemes.
About 30 species are usually accepted; several others usually treated as subspecies of C. officinalis are accepted as distinct species by some botanists.
Two species formerly included in the genus Cochlearia are now usually treated in separate genera:
Cook's scurvy grass, Lepidium oleraceum, was used by James Cook to prevent scurvy, but is now almost extinct.
Scurvy-grass is edible raw and cooked, with a flavour similar to cress.[2] The leaves are rich in vitamin C,[3][4] which cures scurvy, a deficiency disease resulting from a lack of fresh vegetables in the diet.[5] The plant was frequently eaten in the past by sailors suffering from scurvy after returning from long voyages.[6][7] The first-century writer Pliny the Elder (A.D. 23–79) writes in his Naturalis Historia (Natural History) about a disease suffered by Roman soldiers in Germany. Their symptoms resemble those of scurvy, and Pliny recommends a Herba britannica, which has been suggested to be scurvy-grass.[8][4]
The Rev. George Moore recorded the purchase of "a pint of scurvey-grasse" for 1 s in 1662. He apparently "suffered much" from scurvy, purchasing scurvey-grasse in both bundled and bottled form.[7] The book Cochlearia curiosa: or the curiosities of scurvygrass was published in English in 1676,[9] Described as "both a learned and accurate work", it was well received,[10] and apparently brought scurvy-grass "into great repute" as a remedy.[7] According to the Royal Society, the book contains "not only a description of the several kinds of this plant, with its several names, place, and time of growth, temperature and general vertues, but also an enumeration of the uses, medicinal vertues and manner of applying each part of this plant."[11] In 1857, Cochlearia officinalis was described in The Elements of Materia Medica and Therapeutics as "A gentle stimulant, aperient, and diuretic. It has long been esteemed as an antiscorbutic. It has also been used in visceral obstructions. It is occasionally eaten with bread and butter, like the water-cress."[12]
The leaves, which have a strong acrid, bitter, or peppery taste similar to the related horseradish and watercress, are also sometimes used in salads or eaten with bread and butter.[12]
Scurvy-grass sorrel (Oxalis enneaphylla) is an unrelated plant from southern South America and the Falkland Islands that was also used to treat scurvy.
The advent of modern fast roads treated with salt in winter for ice clearance has resulted in the colonisation by scurvy-grass of many inland areas where it formerly did not occur. The scurvy-grass seeds become trapped on car wheels, transported often for a considerable distance, and then washed off, to grow in the salt-rich soil at the side of the road where other plants cannot survive.[13]
Cochlearia officinalis on Bear Island, Norway
19th century illustration of Cochlearia officinalis
"Scurvy-grass" from The Book of Health, 1898, by Henry Munson Lyman
Cochlearia (scurvy-grass or spoonwort) is a genus of about 30 species of annual and perennial herbs in the family Brassicaceae. They are widely distributed in temperate and arctic areas of the northern hemisphere, most commonly found in coastal regions, on cliff-tops and salt marshes where their high tolerance of salt enables them to avoid competition from larger, but less salt-tolerant plants; they also occur in alpine habitats in mountains and tundra.
They form low, rounded or creeping plants, typically 5–20 cm tall. The leaves are smoothly rounded, roughly spoon-shaped (the scientific name Cochlearia derives from the Latinized form, cocleare, of the Greek κοχλιάριον, kokhliárion, a spoon; this a diminutive of κόχλος, kókhlos, seashell), or in some species, lobed; typically 1–5 cm long, and with a fleshy texture. The flowers are white with four petals and are borne in short racemes.
La coclearia o hierba del escorbuto (Cochlearia) es un género de hierbas anuales y perennes de la familia Brassicaceae. Comprende 168 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas.[2] Es el único género de la tribu Cochlearieae.
Se distribuye extensamente en las zonas templadas y árticas del hemisferio norte, más comúnmente en regiones costeras, acantilados y pantanos salobres, donde por su alta tolerancia a la sal se permite competir con otras plantas.
Es una planta rastrera de 5-20 cm de altura. Hojas redondeadas suavemente como una cuchara (su nombre deriva del latín cocleare que significa cuchara) y con textura carnosa. Las flores son blancas con cuatro pétalos y se agrupan en racimos.
Fue una planta muy considerada por los marinos para combatir el escorbuto en sus largos viajes por el mar, ya que es rica en vitamina C, que cura esta deficiencia resultante de la falta de consumo de verduras frescas. Las hojas tienen gusto a rábano picante y a berro. También se consumen en ensaladas.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 647. 1753.[3] La especie tipo es: Cochlearia officinalis
La coclearia o hierba del escorbuto (Cochlearia) es un género de hierbas anuales y perennes de la familia Brassicaceae. Comprende 168 especies descritas y de estas, solo 29 aceptadas. Es el único género de la tribu Cochlearieae.
Merisalat (Cochlearia) on taimeperekond ristõieliste sugukonnas.
Perekonda kuulub umbes 30 liiki ühe- ja mitmeaastaseid taimi. Liikide levilaks on põhjapoolkera parasvööde ja arktilised alad. Enamasti leidub neid rannikul, kaljudel ja soolase veega soodes, kus kõrge soolatalvus aitab neil konkureerida suuremate, kuid soolatundlikumate liikidega. Merisalati liike kasvab ka mäestikes ja tundras.
Merisalatid on enamasti 5–20 cm kõrgused roomavad taimed. Terveservalised lehed on kas ümarad, lusikakujulised või mõnedel liikidel hõlmised. Lehed on 1–5 cm pikad ja lihavad. Nelja kroonlehega lühikesel õievarrel õied on valged.
Eestis esineb harva taani merisalat.
Kaht varem merisalati perekonda kuulunud liiki käsitletakse nüüd eraldi perekondades:
Merisalat (Cochlearia) on taimeperekond ristõieliste sugukonnas.
Perekonda kuulub umbes 30 liiki ühe- ja mitmeaastaseid taimi. Liikide levilaks on põhjapoolkera parasvööde ja arktilised alad. Enamasti leidub neid rannikul, kaljudel ja soolase veega soodes, kus kõrge soolatalvus aitab neil konkureerida suuremate, kuid soolatundlikumate liikidega. Merisalati liike kasvab ka mäestikes ja tundras.
Merisalatid on enamasti 5–20 cm kõrgused roomavad taimed. Terveservalised lehed on kas ümarad, lusikakujulised või mõnedel liikidel hõlmised. Lehed on 1–5 cm pikad ja lihavad. Nelja kroonlehega lühikesel õievarrel õied on valged.
Eestis esineb harva taani merisalat.
Kaht varem merisalati perekonda kuulunud liiki käsitletakse nüüd eraldi perekondades:
Aed-mädarõigas Armoracia rusticana (varem Cochlearia armoracia) Jaapani vasaabia Wasabia japonica (varem Cochlearia wasabi)Kuirimot (Cochlearia) on kasvisuku ristikukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 27 lajia.[1][2]
Pohjoismaissa kasvaa kolme kuirimolajia, jotka ovat yksi-, kaksi- tai monivuotisia ruohoja. Suomessa esiintyy tanskankuirimo yleisenä etelärannikon ulkosaaristossa. Lisäksi rohtokuirimo (monista alalajeista todennäköisesti norjanrohtokuirimo ssp. norvegica) on kasvanut Utsjoella Tenojoen varrella.[3][4]
Kuirimot (Cochlearia) on kasvisuku ristikukkaiskasvien heimossa. Siihen kuuluu 27 lajia.
Cochlearia est un genre d'environ 25 espèces de plantes herbacées annuelles, bisannuelles ou vivaces de la famille des Brassicacées. On les retrouve un peu partout dans les zones tempérées et arctiques de l'hémisphère nord, surtout le long du littoral, sur les falaises et dans les prés salés, là où leur tolérance au sel leur donne un avantage sur la compétition. On les retrouve aussi en montagne et dans la toundra.
Les cochléaires ou cransons sont de petites plantes, typiquement de 5 à 20 cm de haut, rampantes ou de forme arrondie. Les feuilles ont souvent la forme d'une cuillère, d'où le nom du genre (du latin cochlea, cuillère). Elles sont arrondies ou lobées, mesurent généralement entre 1 et 5 cm de long et ont une texture charnue. Les fleurs blanches ont quatre pétales et sont rassemblés en courtes grappes.
Environ 25 espèces sont généralement acceptées, quoique certaines des espèces mentionnées ci-dessous soient considérées comme des sous-espèces de C. officinalis par certains botanistes.
Deux espèces, autrefois incluses dans le genre Cochlearia, sont maintenant placées dans des genres séparés :
Dans le calendrier républicain français, le 23e jour du mois de ventôse, est officiellement dénommé jour de la cochléaire.
Cochlearia est un genre d'environ 25 espèces de plantes herbacées annuelles, bisannuelles ou vivaces de la famille des Brassicacées. On les retrouve un peu partout dans les zones tempérées et arctiques de l'hémisphère nord, surtout le long du littoral, sur les falaises et dans les prés salés, là où leur tolérance au sel leur donne un avantage sur la compétition. On les retrouve aussi en montagne et dans la toundra.
Les cochléaires ou cransons sont de petites plantes, typiquement de 5 à 20 cm de haut, rampantes ou de forme arrondie. Les feuilles ont souvent la forme d'une cuillère, d'où le nom du genre (du latin cochlea, cuillère). Elles sont arrondies ou lobées, mesurent généralement entre 1 et 5 cm de long et ont une texture charnue. Les fleurs blanches ont quatre pétales et sont rassemblés en courtes grappes.
Planda bliantúil nó ilbhliantúil ó na réigiúin mheasartha sa leathsféar thuaidh. Na duilleoga ubhchruthach nó duánchruthach méith, i bhfoirm cnota. Blas géar ar na duilleoga, lán de vitimín C. D'úsáideadh mairnéalaigh go dtí an 17ú céad é chun dul i ngleic le scorbach.
Tutón nastawk z temu ród Cochlearia je po hesle na druhi nastawk podobny. Druhe hesło Chrěn ma temu ród Armoracia. Chrěn (Cochlearia) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Chrěn (Cochlearia) je ród ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brassicaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
bayerski chrěn (Cochlearia bavarica) danski chrěn (Cochlearia danica) jendźelski chrěn (Cochlearia anglica) lěkarski chrěn (Cochlearia officinalis) pyrenejski chrěn (Cochlearia pyrenaica)Skabėtras (lot. Cochlearia, angl. Scurvygrass) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos augalų gentis, kurioje yra apie 30 rūšių.
Lietuvoje retai darželiuose auginama viena rūšis – vaistinis skabėtras (Cochlearia officinalis, vok. Gebräuchliche Löffelkraut). Augalas 10-20 cm aukščio. Žydi gegužės – birželio mėn. Auginamas mėgėjų kolekcijose.
Lepelblad (Cochlearia) is een geslacht met circa 30 soorten één-, twee-, en meerjarige planten uit de Kruisbloemenfamilie. Dit in Europa inheemse plantengeslacht komt op het hele noordelijk halfrond in het wild voor. Hoewel nu een vrijwel vergeten keukenkruid, werd Lepelblad in vroegere tijden gewaardeerd om zijn smaak en hoog vitamine C-gehalte. Het was een veelgebruikt kruid om scheurbuik tegen te gaan en in de volksgeneeskunde werden aan de verschillende soorten binnen dit geslacht heilzame werkingen toegedicht. De smaak is kruidig en licht scherp, enigszins vergelijkbaar met waterkers of mosterd. Met name Echt lepelblad, Engels lepelblad en Deens lepelblad werden in de Lage Landen voor deze doeleinden gebruikt.
Door hun hoge zouttolerantie worden deze kruidachtige planten opvallend veel aangetroffen in kuststreken, op bergtoppen en langs kwelders of zoute steppen. Hier hebben zij minder concurrentie van andere planten. De snelle verspreiding van Lepelblad in sommige streken wordt mogelijk gestimuleerd door het grootschalig gebruik van zout om gladheid tegen te gaan.
Zo'n 30 verschillende soorten worden algemeen binnen het geslacht Lepelblad erkend. Over enkele soorten bestaat discussie. Zo werd onder meer mierikswortel (Armoracia rusticana, synoniem: Cochlearia armoracia) veelal tot het geslacht Lepelblad gerekend en nu doorgaans anders ingedeeld.
... · Alliaria · Alyssum (Schildzaad) · Arabidopsis · Arabis (Scheefkelk) · Armoracia · Aubrieta · Barbarea (Barbarakruid) · Berteroa · Brassica (Kool) · Bunias (Hardvrucht) · Cakile · Calepina · Camelina · Capsella (Herderstasje) · Cardamine (Veldkers) · Cochlearia (Lepelblad) · Coincya · Conringia · Coronopus (Varkenskers) · Crambe (Bolletjeskool) · Descurainia · Diplotaxis (Zandkool) · Draba · Erophila · Eruca · Erucastrum · Eutrema · Erysimum (Steenraket) · Heliophila · Hesperis · Hirschfeldia · Hormathophilla · Hornungia · Iberis (Scheefbloem) · Isatis · Lepidium (Kruidkers) · Lobularia · Lunaria (Judaspenning) · Malcolmia · Matthiola · Neslia · Physaria · Pringlea · Ptilotrichum · Raphanus (Radijs) · Rapistrum · Rorippa (Waterkers) · Sinapidendron · Sinapis · Sisymbrium (Raket) · Subularia · Teesdalia · Thlaspi (Boerenkers) · ...
Lepelblad (Cochlearia) is een geslacht met circa 30 soorten één-, twee-, en meerjarige planten uit de Kruisbloemenfamilie. Dit in Europa inheemse plantengeslacht komt op het hele noordelijk halfrond in het wild voor. Hoewel nu een vrijwel vergeten keukenkruid, werd Lepelblad in vroegere tijden gewaardeerd om zijn smaak en hoog vitamine C-gehalte. Het was een veelgebruikt kruid om scheurbuik tegen te gaan en in de volksgeneeskunde werden aan de verschillende soorten binnen dit geslacht heilzame werkingen toegedicht. De smaak is kruidig en licht scherp, enigszins vergelijkbaar met waterkers of mosterd. Met name Echt lepelblad, Engels lepelblad en Deens lepelblad werden in de Lage Landen voor deze doeleinden gebruikt.
Door hun hoge zouttolerantie worden deze kruidachtige planten opvallend veel aangetroffen in kuststreken, op bergtoppen en langs kwelders of zoute steppen. Hier hebben zij minder concurrentie van andere planten. De snelle verspreiding van Lepelblad in sommige streken wordt mogelijk gestimuleerd door het grootschalig gebruik van zout om gladheid tegen te gaan.
Warzucha (Cochlearia L.) – rodzaj roślin należący do rodziny kapustowatych. Należy do niego ok. 25 gatunków występujących głównie na półkuli północnej na obszarach o klimacie subarktycznym i umiarkowanym[3]. Do flory Polski należą: warzucha tatrzańska (C. tatrae) i endemiczna warzucha polska (C. polonica), poza tym jako efemerofity odnotowywane są: warzucha duńska (C. danica) i warzucha lekarska (C. officinalis)[4]. Niektóre gatunki z tego rodzaju są uprawiane jako rośliny ozdobne i używane do ozdabiania sałatek. Zawierają dużo witaminy C, nie są jednak smaczne[3].
Niskie rośliny jednoroczne i byliny. Liście pojedyncze i zazwyczaj nieklapowane, o kształcie sercowatym lub nerkowatym. Kwiaty promieniste, 4-płatkowe, drobne, białe. Zebrane są zazwyczaj w krótkie grona. Owocem jest krótka łuszczynka.
Cochlearia (M. C. Cooke) Lambotte = Aleuria (E. M. Fries) Fuckel
Cochleariopsis Á. Löve & D. Löve, Glaucocochlearia (O. E. Schulz) Pobed., Ionopsidium Rchb., Jonopsidium Rchb., orth. var.[5]
Należy do rodziny kapustowatych (Brassicaceae), rzędu kapustowców (Brassicales), kladu różowych (rosids) w obrębie okrytonasiennych (Magnoliophyta)[1][6].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Capparanae Reveal, rząd kaparowce (Capparales Hutch.), podrząd Capparineae Engl., rodzina kapustowate (Brassicaceae Burnett), plemię Cochlearieae Buchenau, podplemię Cochleariinae Prantl in Engl. & Prantl, rodzaj warzucha (Cochlearia L.)[7].
Warzucha (Cochlearia L.) – rodzaj roślin należący do rodziny kapustowatych. Należy do niego ok. 25 gatunków występujących głównie na półkuli północnej na obszarach o klimacie subarktycznym i umiarkowanym. Do flory Polski należą: warzucha tatrzańska (C. tatrae) i endemiczna warzucha polska (C. polonica), poza tym jako efemerofity odnotowywane są: warzucha duńska (C. danica) i warzucha lekarska (C. officinalis). Niektóre gatunki z tego rodzaju są uprawiane jako rośliny ozdobne i używane do ozdabiania sałatek. Zawierają dużo witaminy C, nie są jednak smaczne.
Cochlearia L. é um género botânico pertencente à família Brassicaceae.[1]
Cochlearia L. é um género botânico pertencente à família Brassicaceae.
Kaşık otu (Cochlearia), turpgiller (Brassicaceae) familyasından toprak yüzeyinde yatık olarak gelişen, daha çok yol kenarlarında rastlanan bir veya çok yıllık ot türü. Çiçekler küçük olup, beyazımsı-pembemsi renklerde ve 7-10'u bir arada yaprakların koltuğunda yoğun kümeler teşkil ederler. Türkiye'de yabani olarak 7 türü yetişmektedir.
Bitkinin toprak üstü kısımlarında saponin, herniarin vardır. İdrar söktürücü olarak böbrek taşlarına karşı kullanılır.
Kaşık otu (Cochlearia), turpgiller (Brassicaceae) familyasından toprak yüzeyinde yatık olarak gelişen, daha çok yol kenarlarında rastlanan bir veya çok yıllık ot türü. Çiçekler küçük olup, beyazımsı-pembemsi renklerde ve 7-10'u bir arada yaprakların koltuğunda yoğun kümeler teşkil ederler. Türkiye'de yabani olarak 7 türü yetişmektedir.
Cochlearia là chi thực vật có hoa trong họ Cải.[1]
Cochlearia là chi thực vật có hoa trong họ Cải.
Cochlearia L.
Типовой вид Виды
Ло́жечница, ло́жечная трава́[2] (лат. Cochleária) — род растений семейства Капустные.
Произрастают на побережьях Северного полушария и в горах Европы.
Представители рода — однолетние, двулетние и многолетние растения с цельными, как бы ложковидными (отсюда название) прикорневыми[2] листьями.
Чашелистики прямые, лепестки коротко-ноготковые, белые или лиловые. По обе стороны коротких тычинок по одной треугольной медовой желёзке.
Плод — шаровидный, эллипсоидальный или грушевидный стручок, слабо сжатый с боков.
Свежие зелёные части растения очень богаты витамином С. Ложечница арктическая, к примеру, обладает исключительными противоцинготными свойствами. В давние годы её солили на кораблях бочками как лучшее средство, предупреждающее заболевание цингой. В скандинавских странах и сейчас ложечница употребляется в свежем виде как салат, заготавливается она и на зиму (солится). По вкусу она несколько напоминает хрен[3].
Род Ложечница входит в семейство Капустные (Brassicaceae) порядка Капустоцветные (Brassicales).
По информации базы данных The Plant List, род включает 27 видов[4]:
Ло́жечница, ло́жечная трава́ (лат. Cochleária) — род растений семейства Капустные.
Произрастают на побережьях Северного полушария и в горах Европы.
